Náklady environmentálních aktivit ve společnosti ŠKODA AUTO a.s.

(1)

Náklady environmentálních aktivit ve společnosti ŠKODA AUTO a.s.

Diplomová práce

Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Pavlína Bímová

Vedoucí práce: Ing. Radana Hojná, Ph.D.

Liberec 2016

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Ráda bych poděkovala své vedoucí diplomové práce Ing. Radaně Hojné Ph.D. za ochotu a konzultace, které mi pomohly při zpracování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala Ing. Václavu Lánskému a Bc. Lence Bočkové DiS. za odborné vedení a konzultace za společnost ŠKODA AUTO.

(6)

Anotace

Tato diplomová práce je zaměřena na sledování environmentálních nákladů ve společnosti ŠKODA AUTO. Teoretická část se zabývá základními pojmy souvisejícími s ochranou ţivotního prostředí, s povinnostmi a směrnicemi, kterými se podnikatelé musí řídit, a environmentálními náklady sledovanými v účetnictví podniků. Praktická část se zaměřuje na konkrétní environmentální aktivity společnosti ŠKODA AUTO, na náklady vybraných investičních projektů realizovaných ve společnosti a na jejich dopady na ţivotní prostředí. Důraz je kladen na vztah společnosti k ochraně ţivotního prostředí, především v rámci strategie GreenFuture. Dále je zde nastíněn aktuální problém týkající se nesrovnalostí emisí oxidů dusíku NOx v koncernu Volkswagen Group a jeho řešení v rámci společnosti ŠKODA AUTO. Hlavní výzkumnou částí a současně i vlastním přínosem autorky je zhodnocení efektivnosti konkrétních environmentálně zaměřených investičních projektů. Ty jsou posuzovány na základě výpočtu investičních ukazatelů, které ŠKODA AUTO nesleduje, a následně jsou uvedena příslušná doporučení.

Klíčová slova

Automobilová společnost ŠKODA AUTO, environment, investice, náklady, ochrana ţivotního prostředí.

(7)

Annotation

This master thesis is focused on the monitoring of environmental costs in the company of ŠKODA AUTO. The theoretical part deals with the basic concepts related to environmental protection, duties and regulations of business and environmental cost accounting in enterprises. The practical part focuses on specific activities of ŠKODA AUTO, costs of environmental investment activities of selected projects in the company. There is an emphasis of the relationship it has with society to protect the environment, especially their GreenFuture strategy. Furthermore, there is also an outline of the current problem regarding irregularitities of NOx emissions within the Volkswagen Group and its solutions within the ŠKODA AUTO. The main part of the research and also the author’s own contributions is to the assessment the acceptance and implementation of environmental investment projects. They are assessed on the basis of statement indicators that ŠKODA AUTO does not address, and then to offer them conclusions and appropriate recommendations.

Key Words

Automobile company ŠKODA AUTO, environment, investment, costs, environmental protection.

(8)

8

Obsah

Seznam zkratek ... 10

Seznam tabulek ... 13

Seznam obrázků ... 14

Úvod ... 15

1. Ţivotní prostředí ... 16

1.1 Globální následky znečišťování ŢP ... 18

1.2 Ochrana ţivotního prostředí a environmentální politika ... 20

1.2.1 Vznik environmentální politiky na území EU ... 21

1.2.2 Nástroje environmentální politiky ... 23

2. Vztah podniku k ŢP ... 24

2.1 Povinnosti podnikatele v oblasti ochrany vody ... 25

2.2 Povinnosti podnikatele v oblasti ochrany ovzduší ... 27

2.3 Povinnosti podnikatele při nakládání s odpady... 28

2.4 Povinnosti podnikatele při nakládání s chemickými látkami a přípravky ... 29

2.5 Dobrovolné nástroje v environmentální strategii podniku ... 30

2.5.1 Systém environmentálního managementu (EMS) dle ISO 14001 ... 31

2.5.2 Systém environmentálního managementu dle EMAS ... 32

2.5.3 Environmentální audit ... 33

2.5.4 Ekodesign ... 34

2.5.5 Ekolabeling ... 35

3. Environmentální náklady v účetnictví podniku ... 37

3.1 Environmentální pojetí manaţerského účetnictví ... 39

3.1.1 Environmentální náklady ... 41

3.1.2 Bilance hmotných a energetických toků ... 42

3.2 Environmentální pojetí finančního účetnictví ... 44

3.3 Vyhodnocování environmentálních investičních aktivit podniků ... 46

3.3.1 Doba návratnosti ... 47

3.3.2 Rentabilita investic (ROI) ... 47

3.3.3 Čistá současná hodnota (ČSH) ... 47

3.3.4 Vnitřní výnosové procento (VVP) ... 48

3.3.5 Index ziskovosti (I) ... 48

(9)

9

4. Představení společnosti ŠKODA AUTO a její angaţovanost v OŢP ... 50

4.1 Vztah ŠA k OŢP ... 57

4.1.1 Ekologické vozy ŠKODA ... 62

4.1.2 Ekologické technologie ŠKODA... 63

4.1.3 Zpětný odběr ... 64

4.2 Strategie GreenFuture ... 65

4.2.1 GreenFaktory ... 67

4.2.2 GreenProduct ... 69

4.2.3 GreenRetail ... 71

4.3 Další environmentální projekty podporované ŠA ... 71

4.3.1 Grantový program ŠKODA stromky ... 71

4.3.2 Den Země ... 73

5. Environmentální náklady ve vybraných projektech ŠA ... 74

5.1 Organizační opatření na třídění odpadů ... 74

5.2 Investiční projekt zaměřený na sníţení spotřeby elektrické energie ... 76

5.3 Úspora řezného oleje pomocí briketování ... 81

Závěr ... 85

Seznam pouţité literatury ... 87

Seznam příloh ... 94

(10)

10

Seznam zkratek

BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

CENIA Česká informační agentura ţivotního prostředí CO Oxid uhelnatý

CO₂ Oxid uhličitý

CSR Společenská odpovědnost firem ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav ČR Česká republika

ČSH Čistá současná hodnota

EA 189 Výrobní kód pro turbodiesely 1,2 TDI, 1,4 TDI a 2,0 TDI EIA Proces posuzování vlivů na ţivotní prostředí

EnMS Systém managementu hospodaření s energií EMA Environmentální manaţerské účetnictví

EMS Environmentální manaţerský systém dle normy ISO 14001 EMAS Environmentální manaţerský systém dle nařízení EU EP Environmentální politika

EPA Agentura pro ochranu ţivotního prostředí federální vládní agentury USA ES Nařízení Evropského parlamentu a Rady

EU Evropská unie

HDP Hrubý domácí produkt CHKO Chráněnná krajiná oblast I Index ziskovosti

ISO Mezinárodní organizace pro normalizaci

LCA Metoda posuzování ţivotního cyklu produktů nebo sluţeb

(11)

11

NH3 Amoniak

NOx Oxidy dusíku

MŢP Ministerstvo ţivotního prostředí OSN Organizace spojených národů OŢP Ochrana ţivotního prostředí PO Právnická osoba

PXL Označení lisovací linky QMS Systém řízení jakosti

REC Recyklační ekologické centrum ROE Rentabilita vlastního kapitálu ROI Rentabilita investic

TUL Technická univerzita v Liberci Sb. Sbírka zákonů

SO₂ Oxid siřičitý

SUV Sportovně uţitkový vůz

ŠA ŠKODA AUTO a.s.

TDI Přeplněné vznětové motory s přímým vstřikováním paliva TSI Benzínové motory s technologií přímého vstřiku paliva TZL Tuhé znečišťující látky – prach

UNEP Program OSN pro ţivotní prostředí USA Spojené státy americké

VIN Identifikační číslo vozidla VOC Těkavé organické sloučeniny VVP Vnitřní výnosové procento

VW Volkswagen

(12)

12 WACC Průměrné náklady kapitálu

Z.E.B.R.A. Motivační program pro zaměstnance ŠA ŢP Ţivotní prostředí

(13)

13

Seznam tabulek

Tab. 1 Základní rozdělení nákladů a výnosů ... 37

Tab. 2 EMA - kombinace finančních a naturálních údajů ... 40

Tab. 3 Celkové podnikové náklady ... 41

Tab. 4 Hranice systému pro bilanci materiálových toků ... 43

Tab. 5 Významné vstupy a výstupy v EMA ... 44

Tab. 6 Vývoj prodeje aut 2007-2015 ... 52

Tab. 7 Prodejní výsledky dle jednotlivých regionů ... 54

Tab. 8 Prodejní výsledky dle jednotlivých států... 55

Tab. 9 Management – Cockpit „Ţivotní prostředí a trvalá udrţitelnost“ ... 58

Tab. 10 Míra recyklace zpětně odebraných produktů ... 65

Tab. 11 Doba návratnosti podle kumulativního nasčítávání peněţních příjmů ... 78

Tab. 12 Souhrné výsledky všech výpočtů ... 80

Tab. 13 Doba návratnosti podle kumulativního nasčítávání peněţních příjmů ... 82

Tab. 14 Souhrné výsledky všech výpočtů ... 84

(14)

14

Seznam obrázků

Obr. 1 Základní principy udrţitelného rozvoje ... 17

Obr. 2 Ekoznačení v EU ... 35

Obr. 3 Ekoznačení v ČR ... 36

Obr. 4 Dodávky vozů dle jednotlivých regionů ... 53

Obr. 5 Růstová strategie ŠA ... 57

Obr. 6 Management – Cockpit „Ţivotní prostředí a trvalá udrţitelnost“ ... 59

Obr. 7 Strategie GreenFuture... 67

Obr. 8 Okresy, kde jsou ŠA vysázené stromky ... 72

(15)

15

Úvod

S přibývajícími léty se stává problematika ţivotního prostředí a jeho ochrany velmi aktuálním diskutabilním tématem celé společnosti. Lidská populace svou veškerou výrobní činností ţivotní prostředí chtě nechtě bohuţel stále více zatěţuje a uvědomuje si, ţe tento problém je nutné řešit. Znehodnocené ţivotní prostředí působí negativně na lidské zdraví, vymírá spousta vzácných ţivočichů a rostlin. V poslední době lze konstatovat, ţe zákony a opatření v ČR na ochranu ţivotního prostředí se velmi zpřísnily a to nejen u nás, ale i ve světě. Tato opatření výrazně ovlivňují hospodářské činnosti všech podnikatelských subjektů, protoţe právě ony jsou největšími znečišťovateli ţivotního prostředí.

Teoretická část diplomové práce se zabývá nejprve úvodem do tématiky ţivotního prostředí a českými zákony upravujícími tuto problematiku. Následující kapitola popisuje globální následky znečištění ţivotního prostředí. Další teoretická část se věnuje vztahům podniků k ţivotnímu prostředí a povinnostmi k jeho jednotlivým sloţkám. Dále jsou v práci ukázány i dobrovolné nástroje v environmentální strategii podniku jako např.

systém environmentálního managementu dle ISO 14001 a EMAS, environmentální audit, ekodesign a ekolabeling. Poslední část teorie se zaměřuje na rozbor environmentálních nákladů v účetnictví podniku, odlišnost v pojetí finančního a manaţerského účetnictví.

Veliká pozornost je věnována také environmntálnímu pojetí manaţerského účetnictví.

Nakonec jsou zde uvedeny metody vyhodnocování environmentálních investičních aktivit.

Praktická část této diplomové práce se zabývá ochranou ţivotního prostředí ve společnosti ŠKODA AUTO a aktivitami vedoucími k jeho zlepšení. Je zde podrobně rozebrána hlavní environmentální strategie GreenFuture a další podporované environmentální projekty.

Není zde ani opomenut aktuální problém týkající se nesrovnalostí emisí oxidů dusíku NOx v koncernu Volkswagen Group. Hlavní výzkumná část se zabývá úsporami v několika investičních environmentálních projektech. Cílem této diplomové práce je rozhodnutí o realizaci těchto výzkumných projektů podle metod, které ŠKODA AUTO vůbec nevyhodnocuje. Jsou jimi doba návratnosti počítaná pomocí kumulativního nasčítávání peněţních příjmů, metoda čisté současné hodnoty, vnitřního výnosového procenta a indexu ziskovosti. Na základě výsledků těchto metod jsou uvedena příslušná doporučení a závěry.

(16)

16

1. Ţivotní prostředí

Ţivotní prostředí (ŢP) obklopuje kaţdého jedince na Zemi a ovlivňuje rozhodování ve všech oblastech rozvoje lidské společnosti. Znečišťování ŢP je spojováno s růstem průmyslové výroby, rozvojem intenzivního zemědělství a se zvyšující se populací na Zemi.

Důsledky znehodnocování ŢP dopadají na kaţdého jedince a budou jimi ovlivněny i další generace. Proto je toto téma v současné době celosvětovým aktuálním problémem a zároveň i aktuálním diskutabilním tématem nejrůznějších zájmových skupin.

Existuje celá řada definic, které vystihují pojem ŢP. Podle české legislativy je ŢP definováno zákonem č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, v aktuálním znění jako: „Vše co vytváří přirozené podmínky existence organizmů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho sloţkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organizmy, ekosystémy a energie.¹“ Uvedená definice je neodmyslitelně spojena s trvale udrţitelným rozvojem, který byl jiţ v r. 1987 definován Gro Harlem Brundtland, předsedkyní Světové komise OSN. Poukazuje na cíl v rozvoji lidské společnosti spočívající v uspokojování základních potřeb současné generace tak, aby mohly být bez omezení uspokojeny zároveň i potřeby budoucí generace.² Základní principy udrţitelného rozvoje popisuje následující obrázek 1.

1 ČESKO. Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí §2, v aktuální znění [online]. 1991 [Cit. 2015-11-04].

Dostupné z:

http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/d79c09c54250df0dc1256e8900296e32/5B17DD45727421 3EC12572F3002827DE/$file/Z%2017_1992.pdf.

2 The World Summit on Sustainable Development: reaffirming the centrality of health [online]. 2005 [Cit.

2015-11-06]. Dostupné z: http://globalizationandhealth.com/content/1/1/8.

(17)

17 Obr. 1 Základní principy udrţitelného rozvoje

Zdroj: http://vitejtenazemi.cz/cenia/index.php?p=trvale_udrzitelny_rozvoj&site=spotreba, 2005.

Celá problematika ŢP souvisí s pokrokem lidské společnosti spojeným s vývojem moderních technologií, které se snaţí eliminovat škodlivé látky vypouštěné do ovzduší.

Dále je kladen důraz na efektivní vyuţívání přírodních zdrojů, především neobnovitelných a jejich náhradu za jiné přírodní zdroje, na recyklaci materiálů atd.³ To vše je spojeno se

3 VLČKOVÁ, Jitka a kol. Podnikový ekolog. Praha: IREAS, 2006. s. 14–15. ISBN 80–86684–46–6.

(18)

18

změnou myšlení člověka, jeho stylem ţivota a přizpůsobení se aktuálnímu stavu ŢP na Zemi.

Ke znehodnocování ŢP můţe docházet v důsledku nepřiměřeného odběru látek a energií z ŢP anebo vlivem nepřiměřeného vnášení látek a energií do ŢP. Typickým příkladem odběru látek a energií z ŢP je kácení lesů. Vnášení látek a energií do ŢP je mnohem častější. Jedná se např. o vypouštění chemických látek do ovzduší.⁴

1.1 Globální následky znečišťování ŢP

Za hlavní příčinu všech globálních problémů je povaţován růst lidské populace, její uspokojování neomezených potřeb a s ní spojený růst spotřeby produktů a energií.

Dalším velmi závaţným problémem je změna klimatu související se vzrůstajícím mnoţstvím skleníkových plynů v atmosféře, který zvyšuje průměrnou roční atmosférickou teplotu Země. Největší podíl na tom má nárůst oxidu uhličitého CO2, který je způsoben spalováním fosilních paliv, odlesňováním a vypalováním lesů. Dlouhodobější změny teplot mohou způsobit tání ledovců a zvyšující se hladinu světového oceánu.⁵ A nejen to, jiţ teď si lze povšimnout stále vzrůstajícího počtu přírodních katastrof a to nejen ve světě, ale i u nás v ČR. Příkladem jsou extrémní výkyvy v počasí, záplavy, bleskové povodně, období sucha, sesuvy půdy, zemětřesení, tsunami apod.

Narušování ozonové vrstvy se téţ týká zemského ovzduší. Nejvíce se na tom podílí pouţívání freonů v mnoha odvětvích průmyslu.⁶ Ke znečištění ŢP vypouštěním emisí do ovzduší přispívá hlavně průmyslově orientovaná výroba. V současné době se jedná zejména o velmi rozvinutou automobilovou dopravu, energetiku, spalování ropy

4 REMTOVÁ, Květoslava. Strategie podniku v péči o ţivotní prostředí: Dobrovolné nástroje. Praha:

Oeconomica, 2006. s. 11–13. ISBN 80–245–1086–3.

5 DIRNER, Vojtěch a kol. Ochrana ţivotního prostředí. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 1997.

s. 16–18. ISBN 80–7078–490–3.

6 Tamtéţ. s. 18–19.

(19)

19

s vysokým obsahem síry a jiţ zmíněné spalování uhlí. Hlavní příčku mezi státy nejvíce zatěţujícími ŢP zaujímá Čína.⁷ Po reakci s vodou působí tyto zplodiny jako kyseliny, které negativně ovlivňují ţivotaschopnost rostlin, ţivočichů, ale i nejrůznějších budov a památek. Díky všem těmto vlivům postupně zaniká ţivot mnoha druhů ţivých organismů.

Kontaminace půdy a vody se řadí mezi další varující faktory. Voda je znečišťována především nebezpečnými látkami, které do ní lidé vypouštějí. Jedná se o vypouštění ropných produktů do moří a oceánů, sloučenin těţkých toxických kovů (zinku, rtuti, olova, mědi, …), chemikálií, radioaktivních látek, odpadů a dalších nebezpečných zplodin. Tento výčet je jen pouhým zlomkem příkladů znečištění vod na Zemi. Ohroţení půdy je zapříčiněno hlavně zvětráváním (erozí), důsledkem zvyšování nároků na produkci potravin a následným stále vyšším zatěţováním dostupné zemědělské půdy. Půda je často znehodnocována kontaminovanou vodou pouţívanou k závlahám a uţíváním velkého mnoţství pesticidů a mnoho dalších chemikálií, které půdu znehodnocují. Rozrušuje se tak svrchní vrstva úrodné země, dochází k niţší úrodnosti půdy zasolováním a půda se následně pak mění v poušť. Do potravních řetězců se tak dostávají zdraví ohroţující látky.

Nárůst populace na Zemi, činnosti vedoucí k produkci zboţí a jeho spotřebě a následnou spotřebou vzniká stále více odpadů a otázek, jak s nimi nakládat. Jde o odpady komunálního typu, odpady mající toxický charakter a radioaktivní odpad.⁸ Momentálně se klade velký důraz na třídění odpadů, jejich recyklaci nebo přinejmenším jejich ekologickou likvidaci. Podle legislativních opatření je problematika odpadů hlídána a ošetřena normami. Tyto normy jsou spojeny s poplatky za produkci odpadu, sankcemi za překročení limitů, za černé skládky odpadů atd.⁹

7 KOTECKÝ, Vojtěch. Znečištění ovzduší. Ţivotní prostředí. [online]. 2008. [Cit. 2015–11–07]. Dostupné z:

http://www.rozvojovka.cz/zivotni-prostredi.

s. 19–23. ISBN 80–7078–490–3.

9 ŠAUER, Petr a kol. Dobrovolné dohody v politice ţivotního prostředí. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. s. 248–251. ISBN 80–45–0116–3.

(20)

20

1.2 Ochrana ţivotního prostředí a environmentální politika

V ČR, zákon č. 17/1992 Sb., o ochraně ţivotního prostředí, v aktuálním znění zahrnuje:

„činnosti, jimiţ se předchází znečišťování a poškozování ţivotního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých sloţek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu ţivotního prostředí jako celku.“¹⁰ Podle slov norské premiérky Gro Harlem Grundtland je pouze člověk vinen na ničení přírody a ohroţování ŢP. Stejně tak je ale dána jen člověku schopnost ji také znovu zachránit.¹¹

Environmentální politika (EP) je souhrn představ a reakcí politického systému o váţnosti a důsledcích ekologického systému. Snaţí se najít způsoby, jak eliminovat znečištění ŢP a jak šetrně hospodařit s přírodními zdroji. EP je řešena jak na úrovni globální, tak na úrovni jednotlivých států.¹² Úţeji je EP souborem opatření podniků, které konkrétně směřují svou činnost tak, aby předcházely, sniţovaly, popř. vyloučily znečišťování ŢP.

Naopak, měly by přispívat k jeho ozdravení. EP zahrnuje své závazky, záměry, zásady a musí být slučitelná s dalšími politikami organizace (např. BOZP). Konkrétní znění této politiky podniku by mělo být veřejně přístupno všem jeho zaměstnancům.¹³

10 ČESKO. Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí §9, v aktuální znění [online]. 1991 [Cit. 2015–11–08].

Dostupné z:

11 SANDLUND TERJE, Odd a Peter JOHAN SCHREI. Proceedings of the Norway/UNEP Expert Conference on Biodiversity, 24-28 May 1993: held at Reso Royal Garden Hotel, Trondheim, Norway.

The Directorate, 1993. s. 7. ISBN 8242603847, 9788242603845.

s. 284. ISBN 80–7078–490–3.

13 RUSKO, Miroslav. Zkušenosti podniků s vyuţíváním dobrovolných nástrojů. Environmentálna politika.

Planeta XV, 2/2007. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2007. s. 14. ISSN 1801–6898.

(21)

21

1.2.1 Vznik environmentální politiky na území EU

Mezinárodní OŢP se prosazuje od doby, kdy si společnost začala uvědomovat znečištění ŢP a neobnovitelné čerpání přírodních zdrojů. To bylo zhruba na přelomu 50. a 60. let 20. století. Startovacím prvkem EP v Evropě se stala atmosférická inverze v Londýně v r. 1952, díky které vyšel zákon na ochranu ovzduší. Významným bodem v mezinárodní OŢP bylo v r. 1972 valné shromáţdění OSN ve Stockholmu. Jednalo se o první mezinárodní konferenci o problematice ŢP, kde se probíraly hlavní problémy ohroţující lidstvo. Na základě tohoto shromáţdění byla téhoţ roku zaloţena i mezinárodní organizace OSN Program pro ţivotní prostředí UNEP. Tato organizace se zabývá celou problematikou ŢP a její schůze se konají pravidelně po 10 letech.¹⁴

Po vstupu ČR do EU v r. 2004 je naše EP zastřešována směrnicemi a opatřeními závaznými pro všechny členské státy. Jsou to především směrnice o hodnocení dopadů na ŢP a o přístupu k informacím o ŢP. Dále pak směrnice zabývající se problematikou znečišťování ovzduší, půdy, vod, chemickými látkami, odpady a hlukem.

Mezi další opatření EU se řadí systém environmentálního managementu EMAS, ekologické označování výrobků, reforma ekologických daní apod. EU svými opatřeními v podobě akčních programů, dalších dohod a nástrojů významnou měrou jiţ přispívá ke zlepšení ŢP.¹⁵

Jako poslední 7. akční program, platný od r. 2014 do r. 2020, si klade především tyto následující cíle:

 sníţení emise skleníkových plynů nejméně o 20 %,

 zajištění 20% spotřeby energie pocházející z obnovitelných zdrojů,

15 CENTRUM PRO OTÁZKY ŢP UK. Environmentální politika v EU [online]. 2005 [Cit. 2015–11–08].

Dostupné z: http://www.czp.cuni.cz/info/EU/Bruzura/iii.htm.

(22)

22

 20% sníţení spotřeby primární energie.¹⁶

Hlavním zákonem, kterým se podnikatelské subjekty v ČR se řídí, je jiţ zmiňovaný zákon č.17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, v aktuálním znění. Další zákony a vyhlášky se blíţe orientují na vodní hospodářství, ochranu vod, půdy, přírody, krajiny, ovzduší, nakládání s chemickými látkami, energetiky, hluku, geologie a hornictví atd. Všechny podnikatelské subjekty se těmito legislativními opatřeními musí řídit a dodrţovat je.¹⁷ Dle zákona č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, v aktuálním znění jsou všechny fyzické a právnické osoby povinny poskytovat informace o své činnosti ovlivňující ŢP.¹⁸

Hodnocením informací o ŢP a jejich následným veřejným publikováním je v ČR pověřena CENIA, česká informační agentura ţivotního prostředí. Stav ŢP vyhodnocuje komplexně v podobě stanovených indikátorů statisticky zjištěných dat. Zpráva o stavu ŢP slouţí k podpoře tvorby, aktualizací a vyhodnocování Státní politiky ŢP.¹⁹ Poslední vydanou zprávou o ŢP ČR je zpráva z r. 2014. Tento rok vzrostla průmyslová produkce o 5 % a stav ŢP byl vyhodnocen za ne zcela vyhovující. Za nejdůleţitější výstupy této zprávy lze povaţovat:

 pokles emisí skleníkových plynů a emisí znečišťujících látek v ovzduší (kvalita ovzduší se přesto v problematických oblastech ČR nezlepšila),

16 DECISION No 1386/2013/EU OF THE EUROPEAN PARLIAMENT AND OF THE COUNCIL. On a General Union Environment Action Programme to 2020 ‘Living well, within the limits of our planet’

[online]. 2013 [Cit. 2015–11–10]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal- content/EN/TXT/?uri=CELEX:32013D1386.

17 VOCHOZKA, Marek, Petr MULAČ a kol. Podniková ekonomika. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2012.

s. 50–51. ISBN 978–80–247–4372–1.

18 ČESKO. Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí §18, v aktuálním znění [online]. 1991

[Cit. 2015–11–10]. Dostupné z:

19 CENIA. O hodnocení ţivotního prostředí [online]. 2012 [Cit. 2015–11–15]. Dostupné z:

http://www1.cenia.cz/www/node/495.

(23)

23

 kvalita zemědělské půdy se nezlepšila (rizikové látky v půdách jiţ z minulosti stále překračovaly přípustné limity),

 na území ČR bylo evidováno kolem 10 000 starých ekologických zátěţí, u kterých není znám rozsah rizika pro ŢP,

 desetinu obyvatel ţijících v aglomeracích ČR zasahuje nadměrná hluková zátěţ zejména ze silniční dopravy,

 celková produkce odpadů se nezvyšuje, ale produkce obalových odpadů se stále zvyšuje,

 ve zpětném odběru odpadů byl zaznamenán růst.²⁰

1.2.2 Nástroje environmentální politiky

Tyto nástroje je moţno chápat jako konkrétní prostředky, které slouţí k OŢP. Pro přehlednost je moţno rozdělit je do následujících kategorií.

Regulační nástroje se dělí do tří skupin a to na direktivní (příkazy, zákazy, nařízení, limity), ekonomické (poplatky, daně, dotace) a kooperační (dobrovolné zapojení do akcí a programů vedoucích k eliminaci negativních vlivů ŢP).

Informační nástroje poskytují nejrůznější informace a data o ŢP. Lze je také dělit na nástroje dokumentační (např. imisní mapy, údaje o čistotě řek, environmentální audit) a na analytické (např. hodnocení moţností čistší produkce).

Význam edukačních nástrojů spočívá ve vytvoření zodpovědnosti za ŢP. Typickými příklady těchto nástrojů pak bývají vzdělávací kursy, výchovné programy, projekty apod.²¹ Doplňkové nástroje jsou povaţovány za dobrovolné činnosti a dohody, jedná se především o ekodesign a ekolabeling.²²

20 CENIA. Zpráva o ţivotním prostředí České republiky 2014 [online]. 2014 [Cit. 2016–03–10]. Praha:

Ministerstvo ţivotního prostředí. s. 6–7. ISBN: 978–80–85087–38–3. Dostupné také z:

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/zpravy_o_stavu_zivotniho_prostredi_publikace/$FILE/SOP SZP-ZPRAVA_ZPCR_2014-20160201.pdf.

(24)

24

2. Vztah podniku k ŢP

Většina podniků svou hospodářskou činností negativně zatěţuje ŢP produkcí nejrůznějších odpadů vznikajících zároveň s výrobou. Právě podniky jsou ty subjekty, které nejvíce ŢP zatěţují. Proto se v současné době OŢP stává nejen nutností, ale i prioritou podniků.

Firmám vzniká povinnost vůči dvěma skupinám subjektů, jimiţ jsou veřejnost a stát.

Veřejnost vyţaduje od firem takové chování, které je nad legislativním rámcem povinností firem. Naproti tomu stát určuje podnikům na základě zákona určitá omezení s ohledem na ŢP, které je nutné dodrţovat.²³

Dle zákona č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí, v aktuálním znění je kaţdý podnik povinen informovat o negativním vlivu na ŢP v důsledku své hospodářské činnosti. Pokud podnik do výroby zahrnuje nové výrobky či látky, je povinen zajistit, aby i ony byly v souladu s OŢP. Podnik je sám na své náklady povinen negativní vlivy zjišťovat a informace o nich poskytovat orgánům veřejné správy. V případě, ţe by podnik svým protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je jeho povinností navrátit narušené funkce ekosystému následujícími způsoby:

 navrácením narušených funkcí ekosystému do původního stavu,

 nebo jiným nahrazením způsobené újmy,

 příp. nahrazení této újmy finanční kompenzací.²⁴

22 VLČKOVÁ, Jitka a kol. Podnikový ekolog. Praha: IREAS, 2006. s. 28. ISBN 80–86684–46–6.

23 HADRABOVÁ, Alena. Environmentální aspekty podnikání. Praha: Oeconomica, 2010. s. 7–10.

ISBN 978–80–245–1709–4.

24 ČESKO. Zákon č. 17/1992 Sb., o ţivotním prostředí §17, 18, 27, v aktuální znění [online]. 1991 [Cit.

2015–11–20]. Dostupné z:

(25)

25

Firma se musí vţdy obracet na věcně a místně příslušný úřad zabývajícím se OŢP. Stát vydává stanoviska, povolení, souhlasy, oprávnění a pověření k výrobním činnostem firem, o které ho firmy ţádají. Kontrolní orgán státu provádí státní kontrolu ve firmách. Při nedodrţení limitů či jiných zjištěných nedostatcích hrozí firmám sankce a pokuty. Jsou vyhlášeny lhůty, do nichţ mají být provedena nápravná opatření. V nejhorších případech má stát právo omezit příp. i zastavit výrobu. Platba poplatků je povaţována za základní nástroj, kterým se usměrňuje chování firem vůči ŢP. Firmy samy si však musí zjistit, zda mají poplatkovou povinnost. Po té do určitého data podají poplatkové přiznání. Poplatky zaplatí aţ po obdrţení příslušného právního předpisu, ve kterém jsou konkrétně stanoveny všechny poplatky, jejich výše a kdo poplatek vybírá. V některých případech je moţné poţádat o odloţení části poplatků. Např. pokud firma prokáţe, ţe jiţ zahájila práce na odstranění příčin uloţení poplatků ze strany státu. Jedná se o tzv. nepřímé financování proekologických opatření firem. Pokud firma prokazatelně ukončí práci včas a v poţadované kvalitě, je moţné téţ ţádat i o prominutí této odloţené částky úplně.²⁵

2.1 Povinnosti podnikatele v oblasti ochrany vody

Vodní hospodářství v ČR je upraveno základním právním předpisem zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon). Tento předpis stanovuje podnikatelům a jiným právním subjektům pravidla a předpisy o odběru a uţívání vod k různým účelům, o vypouštění odpadních vod a o ochraně před povodněmi.²⁶ Ústředními vodohospodářskými úřady v ochraně vod jsou Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo ţivotního prostředí (MŢP). MŢP řídí Českou inspekci ţivotního prostředí, která je hlavním kontrolním orgánem v ochraně vod.²⁷

V ČR se vodní zdroje rozdělují na:

ISBN 978–80–245–1709–4.

26 Tamtéţ, s. 36.

(26)

26

1) Povrchové – u nichţ se rozlišuje nakládání s vodami na obecné (není k nim třeba ţádných zařízení, povolení a tím pádem ani kontaktů s úřady, vyjma extrémních výkyvů) a zvláštní (je k němu potřeba technické zařízení – čistírna odpadních vod a kontakt s úřady),

2) Podzemní – u nichţ zákon definuje pouze zvláštní nakládání s vodami.²⁸

Kaţdý podnik při své hospodářské činnosti vodu vyuţívá, ať uţ více či méně. Jednou z moţností je tzv. samozásobení, které vyuţívají především větší podniky. Voda se přímo odebírá z vodních zdrojů a následně podnik odpadní vodu čistí ve vlastní čistírně a upravenou odpadní vodu vypouští zpět do vodních toků. Samozásobení podniků vodou spadá pod výkon státní správy, který zajišťují správci povodí a vodních toků a vodoprávní úřady. Druhá moţnost nabízí odběr pitné vody a vypouštění odpadní vody z podniků, jejichţ činnost se zaměřuje na vodovody a kanalizace. Při odběru vody je účtováno tzv.

vodné a při vypouštění vody do kanalizace tzv. stočné.²⁹

Základní povinnosti při nakládání s vodami:

 dodrţování ochrany povrchových a podzemních vod při jejich nakládání, aby nedocházelo k jejímu znehodnocení,

 provádění opatření a úprav v technologiích výroby, aby bylo moţné vodu co nejracionálněji znovu vyuţít,

 snaha o zlepšení jakosti vody,

 péče o vodohospodářská díla,

 řešení vodního hospodářství při stavebních či jiných investorských činnostech (zásobování vodou, odvádění odpadních vod, čištění, …).³⁰

28 HADRABOVÁ, Alena. Environmentální aspekty podnikání. Praha: Oeconomica, 2010. s. 36.

ISBN 978–80–245–1709–4.

30 TICHOTOVÁ, Přibyslava. Průvodce ochranou ţivotního prostředí. Praha: ISV nakladatelství, 1998. s. 23.

ISBN 80–85866–38–2.

(27)

27

Podnikatelské subjekty před jakoukoliv investiční činností musí získat vyjádření, souhlas a povolení vodoprávního úřadu k odběru a uţívání podzemních a povrchových vod, k vypouštění odpadních vod do povrchových, stavebním povolením k vodohospodářským dílům atd. Mezi povinnosti firem, které vody odebírají, patří:

 jednoroční oznámení údajů o odběru správci toku,

 při vypouštění odpadních vod do povrchových – zjištění, jak velké je znečištění odpadních vod a dodrţení stanovených limitů v nejvyšším přípustném mnoţství a koncentraci znečišťujících látek,

 platba poplatků za vypouštění znečistěných odpadních vod,

 evidování a nakládání závadných látek nebezpečných a zvlášť nebezpečných a s nimi spojený vypracovaný havarijní plán (slouţící v případě úniku nebezpečných látek).³¹

2.2 Povinnosti podnikatele v oblasti ochrany ovzduší

V ČR se ochrana ovzduší řídí zákonem č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, zákonem č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech.³² Dále se ochrana ovzduší řídí dalšími doplňujícími zákony týkající se ŢP, vyhláškami MŢP a nařízeními vlády. Zákon o ochraně ovzduší se zaměřuje na znečišťující látky vnášené do ovzduší, na ochranu ozonové vrstvy Země a jejího celkového klimatu.

Nově také řeší emise látek VOC. V ovzduší se sleduje aktuální stav především škodlivých látek typů oxidu siřičitého, oxidu dusíku, prachových částic, olova, benzenu, oxidu uhelnatého a troposferického ozonu ve srovnání s maximálním přípustným mnoţstvím.

Mimořádnými imisními situacemi, které se téţ sledují, jsou kyselé deště, smog, přízemní

ISBN 978–80–245–170–4.

32 MZP. Platná legislativa (262). 11 OCHRANA OVDUŠÍ [online]. [Cit. 2016–04–15]. Dostupné z:

http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/.

(28)

28

ozon a těkavé organické látky. Aktuální stav a celkové hodnocení znečištění ovzduší ČR monitoruje ČHMÚ.³³

Podle zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší se zdroje znečišťování rozčleňují na:

 mobilní = všechna samohybná, pohyblivá, příp. přenosná nářadí se spalovacími motory (dopravní prostředky, stavební stroje, kompresory, sekačky, sbíječky atd.)

 stacionární = pevná zařízení spalovacího typu.³⁴

2.3 Povinnosti podnikatele při nakládání s odpady

Nakládání s odpady se v ČR řídí zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, v aktuálním znění a dalšími vyhláškami MŢP týkající se odpadů. Tento zákon rozděluje odpady na nebezpečné (N) a ostatní (O). Zbavovat se jich lze buď odstraněním anebo jejich znovuvyuţitím. Všichni původci odpadů by měli dodrţovat zákonem stanovené náleţitosti při vzniku odpadů:

 rozřazovat, evidovat a shromaţďovat odpady číselnými kódy dle jednotlivých druhů a kategorií,

 hledat moţné způsoby vyuţití odpadů neţ jejich odstranění,

 ověřovat nebezpečnost jednotlivých odpadů,

 zajistit ochranu odpadů před znehodnocením, odcizením či únikem do ŢP,

 povolit orgánům odpadového hospodářství přístup do objektů, kontrolu a veškeré dokumentace mající informace o nakládání s odpadem,

 zpracovat plán odpadového hospodářství podniku, platit poplatky spojené se skladováním odpadů na skládkách.

33 POLÁŠKOVÁ, Anna a kol. Úvod do ekologie a ochrany ţivotního prostředí. Praha: Karolinum, 2011.

s. 174–184. ISBN 978–80–246–1927–9.

34 TRETIRUKA. ZÁKON č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší § 2 [online]. 2012 [Cit. 2016–03–30]. Dostupné z: http://www.tretiruka.cz/news/text-noveho-zakona-o-ochrane-ovzdusi-c-201-2012-sb-/.

(29)

29

Za mimořádně problematické jsou povaţovány odpady jako odpadní oleje, baterie, akumulátory, autovraky, kaly z čistíren odpadních vod, elektrická a elektronická zařízení apod. Nakládání s těmito druhy nebezpečných odpadů pro ŢP podléhá přísným pravidlům daným zákonem. Zákon téţ stanovuje odpady, u nichţ je stanovena povinnost zpětného odběru. Jedná se o obaly, odpadní oleje, výbojky, zářivky, pneumatiky a elektrozařízení.³⁵

2.4 Povinnosti podnikatele při nakládání s chemickými látkami a přípravky

Problematiku nakládání s chemickými látkami a přípravky upravuje v ČR především zákon č. 61/2014 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích. Tento zákon řeší:

 klasifikaci nebezpečných vlastností příslušné chemické látky a následné zařazení do skupiny dle nebezpečnosti,

 balení a viditelné označení nebezpečných látek,

 registraci nebezpečných látek.³⁶

Základní vlastnosti nebezpečných odpadů, dle kterých se provádí zařazení látek do jednotlivých skupin, jsou výbušnost, hořlavost, oxidační schopnost, schopnost odpadů uvolňovat při styku se vzduchem, vodou nebo kyselinami jedovaté plyny, toxicita, ţíravost, infekčnost, radioaktivita, mutagenita a další.³⁷

ISBN 978–80–245–1709–4.

36 HADRABOVÁ, Alena. Veřejná správa ţivotního prostředí. Praha: Oeconomica, 2008. s. 126–127.

ISBN 978–80–245–1407–9.

37 BUSINESS.CENTER. Seznam nebezpečných vlastností odpadu [online]. [Cit. 2016–01–25]. Dostupné z:

http://business.center.cz/business/pravo/zakony/odpady/priloha2.aspx.

(30)

30

Dále jsou vydány i samostatné zákony na vybrané chemické látky a přípravky např. na léčiva, krmiva, hnojiva, výbušniny, jaderné materiály atd.³⁸

2.5 Dobrovolné nástroje v environmentální strategii podniku

Environmentální strategie je strategie, která zahrnuje jak splnění povinností uloţených legislativou, tak i dobrovolné rozhodnutí zmírnit negativní vlivy podnikání na ŢP. Při jejím uplatňování se společnost zaměřuje především na co nejracionálnější vyuţití a spotřebu zdrojů, odpadové hospodářství, emise a ochranu klimatu, spotřebu energií a řízení environmentálních rizik. Přínosy této strategie lze dlouhodobě pozorovat celkově ve čtyřech oblastech: finanční, zákaznické, zaměstnanecké (orientující se na environmentální inovace, které přinášejí sami zaměstnanci) a oblast interního okruhu firmy.³⁹

Dobrovolné nástroje jsou podniky uplatňované nástroje a činnosti, které jsou vyuţívány na základě svobodného rozhodnutí firem. Nejsou tedy upravovány ţádným legislativním opatřením. Jsou povaţovány za takové strategie podniku, které působí jako prevence vznikajících příčin problémů. Snaţí se o předcházení znečišťování ŢP. Zde na významu tedy ubývají nápravná opatření a pozornost se přenáší na informativní nástroje vedoucí k jiţ zmiňované prevenci. Jedná se o tzv. čistší produkci, ke které podniky přistupují pouze v případě, ţe je pro ně výhodná. Výhodnost uplatnění čistší produkce lze spatřit ve sniţování materiálové a energetické náročnosti výroby, v omezování odpadů, sniţování produkce nebezpečných látek apod. Tyto aktivity podnikům výrazně sniţují náklady, zvyšují tím pádem jejich zisky, zvyšují konkurenceschopnost, posilují image podniku,

38 HADRABOVÁ, Alena. Veřejná správa ţivotního prostředí. Praha: Oeconomica, 2008. s. 126–127.

ISBN 978–80–245–1407–9.

39 BYZNYS PRO SPOLEČNOST. Firma a ţivotní prostředí. Praha: Byznys pro společnost, 2012. s. 4–11.

ISBN 978–80–905188–1–0.

(31)

31

podporují inovace v efektivnějším vyuţití či balení produktů, podporují recyklovatelné materiály apod.⁴⁰

Dobrovolné environmentální aktivity se dají rozdělit na dvě skupiny nástrojů:

1) Nástroje vyţadující určitou vnější souvislost

 při pouţití těchto nástrojů je podnik přesto vázán všemi předepsanými předpisy daného nástroje, jehoţ správným pouţíváním mu je udělen certifikát, licenční smlouva nebo udělení loga,

 příkladem jsou: environmentální manaţerské systémy (EMS) dle normy ISO 14001 a dle nařízení EU (EMAS), ekolabeling, dobrovolné dohody, jednostranné závazky.

2) Nástroje nevyţadující ţádnou vnější souvislost

 jejich pouţití závisí zcela na vlastním rozhodnutí podniku, jejich aplikace není vůbec závislá na dalších subjektech ani předpisech,

 např. hodnocení moţností čistší produkce, ekodesign, environmentální manaţerské účetnictví, audit, benchmarking, metoda LCA aj.⁴¹

2.5.1 Systém environmentálního managementu (EMS) dle ISO 14001

Dle normy ISO 14001:2015 se EMS definuje jako: „součást systému managementu organizace pouţitá k vytvoření a zavedení její environmentální politiky a řízení jejich environmentálních aspektů.“ Tento systém řízení je postavený na vzájemné spolupráci a zapojení všech zaměstnanců firmy, jejich neustálém školení o nových moţnostech sniţování negativních vlivů na ŢP.⁴²

41 REMTOVÁ, Květoslava. Dobrovolné environmentální aktivity. Planeta XIV, 6/2006. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2006. s. 6. ISSN 1801–6898.

42 Tamtéţ, s. 12.

(32)

32

Firemní environmentální informační systémy musí být konstruovány tak, aby byly schopné poskytnout environmentálnímu managementu relevantní data. Tato data by měla být dobře vyhodnotitelná proto, aby bylo moţné podporovat ekologicky orientované projekty.

V souvislosti se schvalováním environmentálních projektů se klade i důraz na posuzování vlivů na ŢP (EIA). Posouzení těchto vlivů by mělo být provedeno ještě před zahájením těchto potenciálních ekologických projektů a mělo by na ně mít značný vliv. Stále optimalizované výrobní technologie zajišťují sniţování spotřeby energie, vody, surovin a snaţí se předcházet vzniků odpadů jiţ v průběhu výrobního procesu.⁴³

Mezinárodní normy ISO 14001 sjednocují ve všech státech normy EMS do jednotné podoby. Přesto se však jedná o zcela dobrovolnou iniciativu přijetí firem. Zavedením této normy firma získává příslušný certifikát na 2 roky a je dále povinna podrobovat se pravidelným kontrolám (auditům) stálého plnění podmínek.⁴⁴

2.5.2 Systém environmentálního managementu dle EMAS

Systém environmentálního managementu dle EMAS zahrnuje plnění více poţadavků oproti systému environmentálního managementu dle normy ISO 14001. Zaměřuje se na zcela nové ekologičtější technologie v oblasti výroby, tvorbu havarijních plánů, hledání úspor ve výrobě, šetrnější nakládání s odpady apod. EMAS je zaváděn podniky, které většinou chtějí uspět i na mezinárodních trzích.⁴⁵ V ČR byl tento program zaveden v r. 1998 a to hlavně pro průmyslově orientované podniky. Aktualizace programu byla

43 GRUDEN, Dušan. Umweltschutz in der Automobilindustrie. Wiesbaden:Vieweg+Teubner, 2008. s. 98, 100. ISBN 978–3–8348–0404–4.

ISBN 978–80–245–1709–4.

45 KLÁŠTERKA, Jan a kol. EMAS, Systém environmentálního managementu. Planeta XV. 1/2007. Praha:

Ministerstvo ţivotního prostředí, 2007. s. 2–3. ISSN 1801–6898.

(33)

33

provedena v r. 2002 usnesením vlády ČR. Za registrace do tohoto systému je zodpovědná Agentura EMAS při CENIA společně s Českou inspekcí ŢP.⁴⁶

Při zavedení EMAS se nejprve musí provést prohlášení o stavu podniku k ŢP a o opatřeních sniţujících negativní vlivy podniku na ŢP. Mezi přímé aspekty posuzování environmentálního profilu společnosti patří emise v ovzduší, ve vodě, odpady, vyuţití půdy, přírodních zdrojů, hluk, zápach, vibrace, vliv na biologickou rozmanitost, moţná rizika a havárie. Tyto skutečnosti se nechávají ověřit pomocí environmentálního auditu.

Schválené prohlášení se následně posílá k registraci Agentuře EMAS. Po té se veřejně zpřístupňuje. Po této registraci firma můţe vyuţívat příslušného loga EMAS.⁴⁷

2.5.3 Environmentální audit

Environmentální audit je nástrojem managementu podniku, který slouţí k ucelené představě o správném fungování organizace, managementu a dalších prvků a zařízení orientujících se na OŢP. Jeho cílem je posouzení skutečného stavu organizace s jeho environmentální politikou, hodnocení plnění environmentální cílů a kontrola dodrţení environmentálních předpisů. Měl by být vyhotovován periodicky, objektivně a systematicky. Pro jeho kontrolu je významná téţ jeho průkazná dokumentace.

Environmentální audit se dělí na systémový, srovnávací, audit výrobních postupů a výrobků.

Tento dobrovolný kontrolní systém se nazývá Nařízení Evropského parlamanetu a rady (ES) o environmentálním auditu, které je jiţ od r. 1995 legislativně upraveno. Audit je prováděn jak interními, tak externími auditory. Ti by měli být pro hodnocení

Oeconomica, 2006. s. 56, 62. ISBN 80–245–1086–3.

47 KLÁŠTERKA, Jan a kol. EMAS, Systém environmentálního managementu. Planeta XV. 1/2007. Praha:

Ministerstvo ţivotního prostředí, 2007. s. 3–5, 9. ISSN 1801–6898.

(34)

34

kompetentními osobami a nesmí být zainteresováni na kontrolovaných činnostech proto, aby bylo dosaţeno objektivního hodnocení.⁴⁸

2.5.4 Ekodesign

Ekodesign je povaţován za nástroj, který se snaţí jiţ v počáteční fázi návrhu a vývoje výrobku eliminovat negativní vlivy na ŢP. Hledisko OŢP by mělo být zahrnuto dále ve všech fázích ţivotního cyklu výrobku. Tento nástroj je povaţován za preventivní strategii a v mezinárodním měřítku ještě oficiálně normalizován není. Ekodesign se můţe zaměřovat pouze na určité fáze ţivotního cyklu výrobku. Můţe být uplatňován ve výrobní, vývojové a spotřební fázi nebo můţe být orientován na demontáţ pouţitého výrobku, při recyklaci apod.

Před výrobou určitého výrobku se firma pouţitím tohoto nástroje zaměřuje na environmentální profil výrobku. Ten zahrnuje průzkum nejvhodnějšího pouţití materiálů, druhů energie a strategií s ohledem na OŢP. Firma by měla být schopná posoudit, zda vývojem nového výrobku či změnou stávajícího, bude dosaţeno sníţení negativních vlivů na ŢP. Za moţnou výhodu ekodesignu v případě vývoje zcela nového výrobku lze povaţovat rozšíření působnosti a posílení podniku na domácích i světových trzích, moţnost vyšších zisků. V případě změny stávajících výrobků lze výhodu vidět ve vývoji nových funkcí výrobku a rozšíření tedy dalších řad určitého výrobku. I kdyţ se jedná o finančně i časově nákladnou záleţitost v hledání stále nových metod výroby, tak by se přesto v konečném důsledku měla tato investice podniku vrátit v celkovém sníţení nákladů.

Zeleným marketingem se rozumí informování spotřebitele stručným, krátkým vysvětlením, jak výrobek chrání ŢP. K dobré reklamní kampani je důleţité vědět, jaký vliv bude mít

48 GROβE, Holm. Environmentální management a audit. Ostrava: VŠB – TECHNICKÁ UNIVERZITA Ostrava, 1998. s. 3–5, 19–20. ISBN 80–7078–531–4.

(35)

35

výrobek na společnost a samotného jedince. Spotřebitel by měl dostat podrobné informace o správném pouţívání výrobku a jeho následné likvidaci. ⁴⁹

2.5.5 Ekolabeling

Ekolabelingem se rozumí marketingově označovaný výrobek ekoznačkou (tzv. zelený marketig) za předpokladu vyhovujících funkčních vlastností a kritérií majících vliv na OŢP. Jedná se o environmentální značení typu I. Výrobek musí být šetrný k ŢP v celém průběhu své ţivotnosti oproti jeho substitutům. Ekoznačení výrobků se řídí podle normy ISO 14024. Tento způsob označování výrobků usnadňuje zákazníkům orientaci při nákupu, firmám poskytuje konkureční výhodu na trhu a podporuje se tak způsob inovativního myšlení a řešení nového vývoje ekologicky šetrnějších výrobků. V konečném důsledku lze pozorovat ekoznačení i v materiálních a ekonomických úsporách. Ovšem největší důraz by měl být kladen hlavně na informovanost spotřebitelů o těchto výrobcích a jejich vlivu na OŢP, dále také na vysvětlení správného uţívání takových výrobků.

Jedná se o mezinárodní normu. V EU vznikla v r. 1992 a je zastřešována symbolem květiny.

Obr. 2 Ekoznačení v EU

Zdroj: http://www1.cenia.cz/www/node/611#národní propgram, 2012.

49 REMTOVÁ, Květoslava. Ekodesign. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2003. s. 4–15.

ISBN 80–7212–230–4.

(36)

36

ČR přijala tuto normu v r. 1994 a její symbol tvaru E je znám pod pojmem Ekologicky šetrný výrobek.⁵⁰

Obr. 3 Ekoznačení v ČR

Zdroj: http://www1.cenia.cz/www/node/611#národní propgram, 2012.

Upřednostnění takto označených výrobků vláda doporučuje vyuţívat veřejným organizacím ve veřejných zakázkách z důvodu jejich větší uplatnitelnosti a zájmu na OŢP.⁵¹ V rámci Národního programu je zde odpovědným orgánem MŢP, které vydává a schvaluje nové směrnice a další jiné podmínky. Za dodrţování podmínek, tvorbu kritérií, posuzování ţádostí o ekoznačku a celkovou podporu tohoto programu odpovídá CENIA, Agentura pro ekologicky šetrné výrobky a sluţby.⁵²

50 CENIA. O ekoznačení [online]. [Cit. 2016–01–30]. Dostupné z:

http://www1.cenia.cz/www/node/611#národní propgram.

51 VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY. Usnesení [online]. 2010 [Cit. 2016–01–30]. Dostupné z:

http://www.portal-vz.cz/getmedia/29bc482b-42b6-4b8b-acb6-f301217ca2b1/usneseni-vlady-465.

52 CENIA. O ekoznačení [online]. 2012 [Cit. 2016–01–30]. Dostupné z:

http://www1.cenia.cz/www/node/611#národní propgram.

(37)

37

3. Environmentální náklady v účetnictví podniku

V environmentálním účetnictví podniků mají environmentální náklady nezastupitelnou roli. Jejich definice v praxi však není sjednocená a jednoznačně určená. Proto následující část této kapitoly je věnována základním pojmům vysvětlujícím obecné vymezení nákladů a finanční a manaţerské účetnictví podniků.

Nákladem je jakýkoliv úbytek peněţních prostředků vynaloţených za účelem jejich následného zhodnocení, zisku. Náklady se v účetnictví podniků účtují na účtech třídy 5.

Výstupy neboli výnosy se účtují v následující třídě 6.⁵³

Tab. 1 Základní rozdělení nákladů a výnosů

Činnost VÝSLEDKOVÉ ÚČTY

NÁKLADY VÝNOSY

Provozní 50 Spotřebované nákupy 51 Sluţby

52 Osobní náklady 53 Daně a poplatky 54 Jiné provozní náklady 55 Odpisy, rezervy, opravné poloţky v provozní oblasti

60 Trţby za vlastní výkony 61 Změna stavu zásob vlastní činnosti

62 Aktivace

64 Jiné provozní výnosy

Finanční 56 Finanční náklady

57 Rezervy a opravné poloţky ve finanční oblasti

66 Finanční výnosy

Mimořádná 58 Mimořádné náklady 68 Mimořádné výnosy 59 Daně z příjmů,převodové

účty a rezerva na daň z příjmů

Zdroj: KOVANICOVÁ, Dana. Abeceda účetních znalostí pro kaţdého, s. 184.

53 KOVANICOVÁ, Dana. Abeceda účetních znalostí pro kaţdého. 20. aktualiz. vyd. Praha: Polygon, 2012.

s. 184. ISBN 978–80–7273–169–5.

(38)

38

Účetnictví poskytuje modelový odraz fungování všech podnikatelských procesů určitého podnikatelského subjektu v peněţním vyjádření. Dobře vyvinutý informační systém je základem správného fungování a účetnictví všech podnikatelských aktivit. Podle toho, kdo které informace vyţaduje, se účetnictví podniků dělí na dva základní subsystémy:

Finanční účetnictví poskytuje informace pro potřeby externích uţivatelů, jimiţ jsou např.

investoři, státní orgány, dodavatelé, odběratelé, ale i sami vlastníci podniku či zaměstnanci.

Hlavním účelem by mělo být srovnání ve stanovených časových horizontech a mezi podniky.⁵⁴ Základními věrohodnými výstupy o hospodaření podniku jsou rozvaha, výsledovka a výkaz cash-flow. Podobu finančnímu účetnictví právně stanovuje zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb., v aktuálním znění doplněn o platné vyhlášky. Dále se podniky v ČR musí řídit Českými účetními standardy.⁵⁵

Manaţerské účetnictví podává informace pouze uţivatelům pro interní potřeby řízení podniku, tzn. manaţerům. Manaţerům slouţí jako podklad ke správnému rozhodování o budoucím vývoji podniku. Forma a způsob zpracování informací záleţí na účetní jednotce samotné.⁵⁶

Tato obě pojetí zastřešuje daňová legislativa, jejímţ cílem je zjištění základu daně z příjmu. Z tohoto provázaného celku po té vychází environmentální účetnictví podniků, které se zaměřuje nejen na zájmy samotného podniku, ale i na společenské zájmy.⁵⁷

54 FIBÍROVÁ, Jana a kol. Nákladové účetnictví (Manaţerské účetnictví I). Praha: Oeconomica, 2004.

s. 12–15, 18. ISBN 80–245–0746–3.

55 ČERNÍKOVÁ, Martina. Environmentální aspekty v účetnictví podniků ČR. Liberec: TUL, 2010. s. 10.

ISBN 978–80–7372–672–0.

56 FIBÍROVÁ, Jana a kol. Nákladové účetnictví (Manaţerské účetnictví I). Praha: Oeconomica, 2004.

s. 19–24. ISBN 80–245–0746–3.

57 ČERNÍKOVÁ, Martina. Environmentální aspekty v účetnictví podniků ČR. Liberec: TUL, 2010. s. 13–14.

ISBN 978–80–7372–672–0.

(39)

39

Environmentální účetnictví zobrazuje v podniku účetnictví nákladů souvisejících se ŢP.

Zachycuje spotřebu přírodních zdrojů a negativní externality. Ty se v podniku promítají v podobě znečištění vod, emisních povolenek apod. Na environmentální účetnictví lze nahlíţet z makroekonomického pohledu z hlediska informačních poţadavků externím uţivatelům. Na mezinárodní ani na národní úrovni nemá pevně danou strukturu informací, nástroje ani výkazy, tak jako finanční účetnictví. Představuje tedy pouze doplněk informací k finančnímu účetnictví. Naproti tomu v pojetí mikroekonomickém poskytuje informace interním uţivatelům podniku ke správnému rozhodování a podnikovému řízení. Takovéto řízení managementu podniku se nazývá environmentální manaţerské účetnictví (EMA).⁵⁸

3.1 Environmentální pojetí manaţerského účetnictví

EMA je dalším z celé řady dobrovolných nástrojů environmentálních aktivit podniků.

Zabývá se především analýzou a odhadem nákladů na zpracování odpadů a jejich likvidaci v podniku. Dále sleduje, vyhodnocuje a porovnává náklady na materiál a suroviny na vstupu s výstupem v podobě jiţ vyprodukovaného plnohodnotného výrobku a vzniklým odpadem související s činností. EMA představuje také informace o materiálových a energetických tocích, jejich úspor a výnosů v podobě dopadů na ŢP. Hlavní oblasti vyuţití informací z EMA:

 zjištění výše nákladů a úspor v ekologických projektech,

 plánování a zavádění EMS,

 stanovení environmentálních cílů podniku,

 hodnocení environmentálních ukazatelů podniku,

 porovnávání vzniklých ročních nákladů a výnosů,

 strategie stanovování cen produktů,

 plánování rozpočtů,

 posuzování reálnosti a ekonomické stránky investičních projektů,

58 KRÁL, Bohumil a kol. Manaţerské účetnictví. 3. rozšířené vyd. Praha: Management Press, 2010.

s. 613–614. ISBN 978–80–7261–217–8.