Technická univerzita v Liberci
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2012 Michal HLOŽNÝ
Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Sociální práce
Studijní obor (kombinace):
Penitenciární péče
KRIMINALITA MLÁDEŽE JUVENILE DELIQUENCY
Bakalářská práce: 11-FP-KSS-4007
Autor: Podpis:
Michal Hložný
Vedoucí práce: doc. PhDr. Vratislava Černíková, CSc.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
73 24 0 25 28 3+1CD
V Liberci dne: 25. 4. 2012
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
(pro bakalářský studijní program)
pro (kandidát): Michal Hložný studijní obor (kombinace): Penitenciární péče
Název BP: Kriminalita mládeže
Název BP v angličtině: Juvenile Delinquency
Vedoucí práce: Doc. PhDr. Vratislava Černíková, CSc Konzultant:
Termín odevzdání: Duben 2012
Poznámka: Podmínky pro zadání práce jsou k nahlédnutí na katedrách. Katedry rovněž formulují podrobnosti zadání.
Zásady pro zpracování BP jsou k dispozici ve dvou verzích (stručné, resp. metodické pokyny) na katedrách a na Děkanátě Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TU v Liberci.
V Liberci dne 15.3.2011
děkan vedoucí katedry
Převzal (kandidát): Michal Hložný
Datum: Podpis:
Název BP: KRIMINALITA MLÁDEŽE Vedoucí práce: Doc. PhDr. Vratislava Černíková,
CSc
Podpis: ...
Cíl: Analyzovat faktory ovlivňující kriminalitu mládeže.
Požadavky: Formulace teoretických východisek, příprava průzkumu, sběr dat, interpretace a vyhodnocení dat, formulace závěrů.
Metody: Dotazník, analýza dokumentace
Literatura: CHMELÍK, J. Vyšetřování trestné činnosti mládeže a páchané na mládeži v teorii a praxi. Praha : MV ČR, 1995.
MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže.Praha: Grado, 2009.
ISBN: 978-80-247-2310-5
MATOUŠEK, O., KROFTOVÁ, A. Mládež a delikvence. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-771-X
PEŠATOVÁ, I. Sociálně patologické jevy u dětí školního věku. Liberec:
Technická univerzita v Liberci. 2007. ISBN 978-80-7372-291-3
VEČERKA, K. Mládež v kriminologické perspektivě. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2009. ISBN 978-80-7338-079-3
ZEZULOVÁ, J. Trestní zákonodárství nad mládeží. Brno: Masarykova univerzita, 1997.
ZOUBKOVÁ, I. Kontrola kriminality mládeže. Dobrá Voda u Pelhřimova:
Aleš Čeněk, 2002. ISBN 80-86473-08-2
Čestné prohlášení
Název práce: Kriminalita mládeže
Jméno a příjmení autora: Michal Hložný
Osobní číslo: P09000064
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
Michal Hložný V Liberci dne: 25. 4. 2011
Poděkování:
Tímto děkuji vedoucí své bakalářské práce doc. PhDr. Vratislavě Černíkové, CSc., za cenné rady a odborná stanoviska při tvorbě bakalářské práce.
V Liberci dne: 25. 4. 2012 ………
Název bakalářské práce: Kriminalita mládeže Jméno a příjmení autora: Michal Hložný
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: doc. PhDr. Vratislava Černíkova, CSc.
ANOTACE:
Bakalářská práce „Kriminalita mládeže“ se zabývá analyzováním faktorů, které mohou ovlivňovat kriminalitu mládeže. Cílem práce je popsat a analyzovat faktory, které přispívají ke vzniku kriminality mládeže a které jsou popsány v odborné literatuře.
Práce obsahuje teoretickou a praktickou část. Teoretická se skládá ze tří kapitol.
V první jsou popsány základní pojmy, které mají souvislost s řešenou problematikou.
Druhá kapitola se pak věnuje samotným faktorům, které mohou ovlivňovat kriminalitu mládeže a které jsou popsány v odborné literatuře. Třetí pojednává o kriminalitě mládeže v České republice obecně.
Praktická část práce se zabývá výzkumným šetřením, které je zaměřeno na analyzování faktorů, které jsou uvedeny v teoretické části a mohou mít vliv na kriminalitu mládeže. Obsahem praktické části jsou také cíle a předpoklady výzkumného šetření, popis výběru respondentů a přípravy výzkumného nástroje. Hlavní část práce se zabývá empirickým šetřením. Zde jsou interpretována zjištěná data a jsou z nich vyvozeny odborné závěry. Ze zjištěných dat také vychází analýza předpokladů, která je součástí bakalářské práce.
Klíčová slova: kriminalita, trestný čin, mládež, mladistvý, rodina, drogy, vrstevnická skupina, média.
Title of the bachleor thesis: Juvenile Deliquency Author: Michal Hložný
Academic year of the bachleor thesis submission: 2011/2012 Supervisor: doc. PhDr. Vratislava Černíkova, CSc.
Summary:
Thesis "Juvenile delinquency" is concerned with analyzing the factors that may affect juvenile delinquency. The aim is to describe and analyze factors that contribute to the emergence of youth crime as described in the literature.
The work includes theoretical and practical part. Theoretical part consists of three chapters. The first chapter describes the basic concepts, which are connected with solved problems. The second chapter devotes to the factors that may affect juvenile delinquency, and that are described in specialized literature. The third chapter deals with youth crime in the Czech Republic in general.
The practical part deals with a research that is aimed at analyzing the factors listed in the theoretical part and may have an influence on juvenile delinquency. The content of the practical part are also aims and assumptions of the research, a description of the selection of respondents and the preparation of research tools. The main part deals with the empirical investigation. These are interpreted observed data and from them are deduced expert conclusions. The collected data is based on the analysis of assumptions, which is part of the thesis.
Keywords: crime, offfense, youth, teen, family, drugs, peer group, media.
9 OBSAH
Úvod ... 11
ČÁST TEORETICKÁ ... 13
1 Vymezení základních pojmů ... 13
1.1 Mládež ... 13
1.2 Mladiství ... 13
1.3 Zletilost ... 13
1.4 Delikvence ... 14
1.5 Trestná činnost ... 14
1.6 Kriminalita ... 14
2 Trestná činnost mládeže v České republice ... 15
3 Faktory ovlivňující kriminalitu mládeže ... 19
3.1 Dědičnost ... 19
3.2 Osobnost ... 20
3.3 Inteligence ... 21
3.4 Pohlaví ... 21
3.5 Rodina ... 22
3.6 Škola ... 23
3.7 Vrstevnické skupiny ... 24
3.8 Média ... 25
3.9 Etnikum ... 26
3.10 Závislosti ... 27
3.11 Shrnutí kriminogenních faktorů ... 28
ČÁST PRAKTICKÁ ... 30
4 Metodologická část – výzkumné šetření ... 30
4.1 Cíl a předpoklady výzkumného šetření ... 30
4.2 Výběr respondentů a jejich charakteristika ... 31
4.3 Výzkumný nástroj a jeho příprava ... 32
5 Empirická část ... 32
5.1 Výsledky empirického šetření ... 32
5.1.1 Pohlaví ... 33
5.1.2 Věk ... 34
5.1.3 Národnost ... 35
5.1.4 Rodinné prostřední ... 36
5.1.5 Počet sourozenců ... 37
5.1.6 Sociální postavení rodiny ... 38
5.1.7 Zaměstnanost rodičů ... 39
5.1.8 Trestná činnost rodičů ... 40
10
5.1.9 Trestná činnost sourozenců ... 41
5.1.10 Závislosti rodičů... 42
5.1.11 Vztah ke škole ... 43
5.1.12 Školní prospěch... 44
5.1.13 Příslušnost k partě ... 45
5.1.14 Způsob trávení volného času ... 46
5.1.15 Čas strávený denně u TV a PC ... 47
5.1.16 Obsah hledaný na internetu ... 48
5.1.17 Prostředí, ve kterém respondent vyrůstal ... 49
5.1.18 Konzumace alkoholu ... 50
5.1.19 Kouření ... 51
5.1.20 Užívání drog ... 52
5.1.21 Opakované užívání drog ... 53
5.1.22 Spolupachatelství ... 54
5.1.23 Důvod trestné činnosti ... 55
5.1.24 Trestná činnost - spáchaná... 56
5.1.25 Trestná činnost – prokázaná ... 57
6 Analýza předpokladů ... 59
7 Závěr ... 61
8 Návrh opatření ... 64
8.1 Rodina a výchova ... 64
8.2 Volnočasové aktivity ... 65
8.3 Boj s distribucí návykových látek ... 66
Seznam tabulek... 71
Seznam grafů ... 72
Seznam příloh ... 73
11 Úvod
Kriminalita je celosvětový a celospolečenský problém, se kterým se v různé míře potýkají všechny společenské systémy vytvořené lidskou společností. Trestná činnost se dotýká každého člena společnosti bez rozdílu jeho příslušnosti k pohlaví, věkové skupině, rase, či k společenskému postavení. Při řešení kriminality je důležitá prevence a zvláště pak prevence u mládeže. Právě z tohoto důvodu je výskyt kriminality u dětí a mladistvých jevem, který je bedlivě sledován a je častým předmětem mediální pozornosti. Kriminalita mládeže je problémem, který je stále aktuální a zaslouží si značnou pozornost veřejnosti. Toto je umocněno tím, že dle dostupných statistik jsou v České republice kriminálně riziková až dvě procenta populace ve věku do 18-ti let.
Lze se domnívat, že skutečná kriminalita mládeže je daná především celkovým stavem společnosti a jejími hodnotami, které jsou dětem a mládeži předávány.
V dnešní době se lze v médiích setkat s brutálními trestnými činy, jejichž pachateli jsou osoby, které nemohou být pro svůj nízký věk trestně stíhány. Tito pachatelé, ale i jiní nezletilí často vědomě zneužívají právních výhod a ochran, která náš právní řád zaručuje dětem a mladistvým. V současnosti totiž není možné nijak významně trestat nezletilé pachatele trestných činů. Avšak trestná činnost, které se mládež dopouští, je velmi nebezpečná a mnohdy se jedná i o závažné trestné činy, za které jsou dospělým osobám udělovány výjimečné tresty.
Předkládaná bakalářská práce se zabývá analyzováním základních faktorů, které mohou přispívat k rozvoji kriminality mládeže a které jsou popsány v odborné literatuře.
Mezi takové faktory patří bezesporu dědičnost. Kriminalitu samu o sobě samozřejmě připisovat dědičnosti nelze. Avšak existence genetických dispozic, jakou je například sklon agresivitě, může v závislosti na situaci vyústit v kriminální jednání.
Také osobnost každého jedinec může výrazným způsobem ovlivnit nejen to, jak bude jedinec náchylný ke kriminálnímu chování, ale i k tomu jaké trestné činnosti se bude dopouštět.
Kromě genetických dispozic každého jedince má na kriminalitu mládeže nezanedbatelný vliv prostředí, v němž žije, zvlášť pak to, v kterém je nebo byl jedinec vychováván. Důležitým faktorem je tedy rodina, která dětem vštěpuje základní
12
hodnoty a vzorce chování. Rovněž prostředí školy nebo vrstevnické skupiny ovlivňuje chování a jednání jedince a proto jim je v této bakalářské práci věnována pozornost.
Bakalářská práce se rovněž zabývá vlivem pohlaví nebo tím, zda má na kriminalitu mládeže vliv etnický původ. Tato oblast je zajímá zejména ve světle událostí posledních let, kdy došlo k medializaci trestné činnosti páchané romskou minoritou. Z dostupných statistik, je také možno vyčíst například to, že mládež romského původu se dopouští kriminality ve vyšší míře, než děti a mladiství, kteří jsou příslušníky majoritní části populace.
Za specifický a poměrně nový faktor, který může za jistých okolností mít na kriminalitu mládeže značný vliv, jsou považována média. Obsah televizního vysílání, filmy a internet předkládají mládeži mnohdy svět a prostředí, ve kterém nefungují normy a nejsou uznávány běžné společenské hodnoty. Zločinci jsou ve filmech popisováni jako hrdinové, počítačové hry jsou plné násilí a internet vytváří prostředí, které v některých případech k trestné činnosti přímo pobízí. Páchání majetková trestné činnosti je ve filmech často popisováno jako legitimní prostředek k vlastnímu obohacení. Z těchto důvodů se předkládaná bakalářská práce zaobírá i tím, kolik volného času denně tráví současná mládež u počítače nebo sledováním televizního vysílání. Také se zabývá tím, jaký obsah médií je pro mládež přitažlivý.
Praktická část se zabývá výzkumným šetřením, které bylo provedeno na mladistvých jedincích umístěných ve výchovných ústavech. Jednalo se o ty příslušníky z řad mládeže, kteří se v minulosti prokazatelně dopustili trestné činnosti. Z tohoto důvodu je vhodné zjišťovat právě na nich, které faktory měly nebo mohly mít na jejich kriminální jednání vliv.
Před samotným zahájením výzkumného šetření, které bylo prováděno formou dotazníku, bylo prováděno předběžné šetření ve výchovných ústavech. Toto předběžné šetření pak vedlo k úpravě výzkumného nástroje i samotného postupu výzkumného šetření. Následné vyhodnocení odpovědí dotazníku umožnilo zjistit na zvoleném výzkumném vzorku faktory, které měly u respondentů vliv na rozvoj jejich kriminality.
13 ČÁST TEORETICKÁ
Tato část práce je rozdělena na tři kapitoly. První kapitola se věnuje vysvětlení základních pojmů, které se vztahují k projednávané problematice a které jsou v práci užívané. Druhá kapitola řeší kriminalitu mládeže jako takovou. Zde jsou popsány základní rysy kriminality mládeže a stručně pak i její vývoj na území České republiky.
Třetí kapitola pojednává o základních faktorech, které ovlivňují mládež a mohou mít vliv na její kriminální jednání.
1 Vymezení základních pojmů
1.1 Mládež
Matoušek (2011, s. 313) popisuje mládež jako výraz používaný v souladu s mezinárodními dokumenty pro mladé lidi do doby dovršení osmnáctého roku a to bez vymezení dolní hranice věku. Obdobně označuje mládež zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a soudnictví ve věcech mládeže (dále jen
„zákon o soudnictví ve věcech mládeže“), který za mládež považuje všechny osoby mladší patnácti let a mladistvé.
1.2 Mladiství
Dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže je za mladistvého považován ten, kdo je starší patnácti let, ale dosud nedovršil osmnáctý rok svého věku. Osoby mladistvé jsou trestně zodpovědné za protiprávní jednání, jehož se dopustí. Platí pro ně však snížená trestní zodpovědnost za spáchané trestné činy a při vyšetřování trestné činnosti jsou na ně orgány činnými v trestním řízení brány zvláštní ohledy.
1.3 Zletilost
Zletilost je pojem užívaný v občanském právu. Označuje způsobilost fyzické osoby k právním úkonům. Dle platného právního řádu nabývá občan České republiky zletilosti v 18-ti letech, nebo za podmínek daných zákonem i ve věku mladším.
14 1.4 Delikvence
Matoušek (2011, s. 311) definuje delikvenci jako všechny typy jednání, jež porušují sociální normy chráněné právními předpisy včetně přestupků. Jedná se tedy o pojem, který je širší než kriminalita, nebo trestná činnost.
1.5 Trestná činnost
Trestnou činností se označuje takové jednání jedince, které porušuje trestně právní normu chráněnou zákonem. Jedná se o jednání, které je pro společnost nebezpečné a ohrožuje zájmy chráněné zákonem. V legislativním řádu platném v České republice jsou trestné činy uvedené v trestním zákoníku - zákon č. 40/2009 Sb.
1.6 Kriminalita
Kriminalita, kterou lze též nazývat jako „zločinnost“, je souhrn sociálně škodlivých jevů, které jsou stanoveny v trestních kodexech. Dle současné právní úpravy jsou to přečiny, zločiny, provinění, přestupky a správní delikty. Mezi kriminalitu se počítají i trestné činy, které byly spáchány osobou, která není pro svůj věk trestně zodpovědná.
Další pojmy vztahující se k problematice kriminality mládeže je možné nalézt v příloze bakalářské práce.
15
2 Trestná činnost mládeže v České republice
Trestná činnost je jev, který se objevoval a objevuje v každé společnosti. Pro trestnou činnost je typické, že se jí často dopouští děti a mladiství. V České republice je možné pro spáchanou trestnou činnost stíhat pouze osobu trestně odpovědnou, to znamená osobu starší 15-ti let.
Trestné činnosti se děti a mladiství dopouští zejména v souvislosti se svou nedostatečnou rozumovou a mravní vyspělostí. Z tohoto důvodu jsou na nezletilé a mladistvé pachatele trestné činnosti brány zvláštní ohledy, které jsou zakotveny v právním řádu České republiky. Nedostatek rozumové a mravní vyspělosti jedince často vede k chování a jednání, jehož následkem je trestný čin. Mládež si tak důsledky svého jednání není schopna v dostatečné míře uvědomovat po spáchání činu, natož pak před jeho spácháním.
Historie trestné činnosti mládeže je na území České republiky evidována od 60. let 20. století. Ze statistik pak vyplývá, že v České republice došlo k prudkému nárůstu trestné činnosti po roce 1989, což souvisí s celospolečenskými změnami, které v té době probíhaly. V této době došlo jak k nárůstu celkového podílu mladistvých mezi pachateli trestné činnosti, tak k zaregistrování nejmladších pachatelů trestné činnosti ve sledované historii. Nejvyšší míra kriminality mládeže byla zaznamenána v roce 1996.
Od tohoto roku lze sledovat pokles počtu trestně stíhaných osob z řad mládeže. To může souviset s proměnou demografického stavu obyvatelstva, kdy došlo k poměrně významnému poklesu obyvatel věkové kategorie mládeže. Zcela jistě s tím však souvisí i změna legislativy v roce 2003. V tomto roce došlo k navýšení škody nikoliv nepatrné v trestním zákoně z 2.000Kč na 5.000Kč. Tím pádem došlo k podstatným změnám při kvalifikaci majetkových trestných činů. Majetková trestná činnost totiž patří zcela jednoznačně mezi nejčastěji páchanou kriminalitu, které se mládež dopouští. Po ní následují skutky spojené s násilnou trestnou činností (ublížení na zdraví, loupeže, výtržnictví, rvačka, vydírání, omezování osobní svobody apod.). Dle statistik Policie ČR v poslední době také dochází mezi mládeží k nárůstu trestných činů, které jsou spojené s výrobou, držením a distribucí omamných a psychotropních látek a jedů. To lze dát do souvislosti s větší rozšířeností drog mezi mládeží. Policie se také v poslední době na odhalování této kriminality zaměřila a objasněnost této trestné činnosti se zvýšila.
16
Ovšem Kuchta s Válkovou (2005, s. 269) uvádějí, že mezi mládeží dochází ve velké míře k páchání latentní kriminality, která je ostatní mládeží i společností v určité míře tolerována a nedochází tak k oficiálnímu zaregistrování této trestné činnosti.
Proto jsou celková čísla ukazující kriminalitu mládeže v poměru s kriminalitou osob dospělých, údajem značně nepřesným. To, že kriminalita mládeže je do jisté míry tolerována, zřejmě souvisí s tím, že společnost považuje protiprávní jednání mládeže do jisté míry za „normální“ jev, který je podmíněn vývojem jedince. Je totiž všeobecně známým faktem, že mládež má sklony k porušování norem.
Jak již bylo řečeno, tak nejčastěji páchanou trestnou činností u mládeže je kriminalita majetková. V posledních letech se celkový podíl mladistvých pachatelů majetkové trestné činnosti v České republice pohybuje kolem 25%. Motivem této kriminality je především zisk. Často dochází ke krádežím věcí, které jsou přímo předmětem zájmu pachatele (např. mobilní telefony, notebooky, oblečení apod.) nebo dochází ke krádeži jiných snadno dostupných věcí (např. autorádia) a k jejich následnému zpeněžení. Poměrně časté jsou u mládeže rovněž krádeže věcí, které nosí lidé u sebe v oblečení nebo v příručních zavazadlech. Tato trestná činnost je obecně označována jako „kapsářství“. Mládež se majetkové trestné činnosti dopouští především proto, aby si opatřila předměty, které jí jsou nedostupné. Nedostupnost těchto věcí může souviset s nepříznivou finanční situací rodiny pachatele nebo se jedná o věci, které si dítě nebo mladistvý pro svůj věk nemůže legální cestou opatřit a užívat je (např. alkohol).
Druhým nejčastějším majetkovým trestným činem páchaným mládeží je poškozování cizí věci, mezi které je podle současné právní úpravy počítáno
„sprejerství“. Tato trestná činnost je též označována jako vandalství a jedná se o záměrné ničení majetkových hodnot. Velký vliv na takové kriminální jednání má konzumace alkoholu, nebo omamných a psychotropních látek a s tím spojená ztráta přirozených zábran. Zajímavé rovněž je, že dle Vašiny (1994, s. 53) dochází k vandalství v naprosté většině případů (96%) ve formě spolupachatelství a nejčastěji je páchána vrstevnickou skupinou.
„Sprejerství“ bývá zpravidla motivováno touhou po seberealizaci, kdy hlavním motivem není poškození cizí věci, ale prezentace svého „uměleckého nadání“. Škoda
17
na majetku zde tedy z pohledu pachatele vzniká druhotně a zpravidla není podstatou a motivem trestného činu.
Násilné trestné činnosti se mládež dopouští statisticky 10krát méně, než kriminality majetkové. Mezi nejčastěji páchané násilné trestné činy patří úmyslné ublížení na zdraví a loupež. U násilné trestné činnosti se projevuje použití nepřiměřeného násilní na oběti, což pramení z neuvědomování si vlastní fyzické síly a nedomýšlení možných následků svého jednání.
Mravnostní kriminalita je dle dostupných statistik v České republice páchaná nezletilými a mladistvými 50krát méně než kriminalita majetková. Nejčastěji páchanými mravnostními trestnými činy je pohlavní zneužívání. Pohlavním zneužíváním se v právním řádu České republiky rozumí soulož, nebo jiné pohlavní zneužití osoby mladší 15-ti let. V praxi se mnohdy jedná o dobrovolnou soulož dvou nezletilých osob, nebo osoby zletilé s osobou nezletilou. V mnohých případech je společenská nebezpečnost těchto činů velmi nízká a mravnostní kriminalita, která je pro společnost opravdu ohrožující a je páchaná mládeží je tedy takřka zanedbatelná.
Zajímavým faktem, který uvádí Zoubková (2002, s. 29) je, že do roku 1994 byl každý pátý až šestý mladistvý pachatel romského původu. U dětských pachatelů bylo pak romského původu každé třetí až čtvrté dítě. To může souviset s celkovým sociálním postavením romské menšiny. Rovněž je však s nadsázkou možno spekulovat nad tím, že fyziologické odlišnosti a obecně špatné mínění o Romech vede k vyšší obezřetnosti majoritní populace před občany této menšiny. S tím pak může souviset i vyšší objasněnosti trestné činnosti, kterou například Romové páchají.
Z dostupných statistik kriminality v České republice je rovněž možné vysledovat, že zatímco trestná činnost žen obecně v posledních letech v poměru s trestnou činností mužů stoupá, tak u mladistvých dochází spíše k poklesu podílu trestné činností, které se dopouštějí dívky. Průměrný statistický podíl mladistvých mužů a žen, kteří se dopustili trestné činnosti, se v posledních letech v České republice drží v přibližném poměru 20:1. Obecně lze také uvést, že mezi mladistvými páchají závažnější trestnou činnost častěji muži než ženy.
18
Jak uvádí Konrád (1994, s. 202 – 203) trestná činnost páchána dětmi a mladistvými je ovlivněna vědomostmi a schopnostmi pachatelů, které odpovídají jejich věku a mentální úrovni. Mezi hlavní znaky a zvláštnosti pak dle Konráda patří:
výběr předmětu útoku probíhá podle jiných hodnot, než u dospělých osob
trestná činnost je páchána nejčastěji ve formě spolupachatelství, nejčastěji ve skupinách
k trestné činnosti dochází často pod vlivem návykových látek
na trestné činnosti je zřetelná její neplánovitost, nedostatečná příprava a promyšlenost
pachatelé mají tendence svěřovat se o spáchané trestné činnosti dalším osobám
páchání trestné činnosti je spontánní, kdy je velmi často ovlivňováno momentálními emocemi či spontánností
u trestné činnosti je zřetelné použití nepřiměřené síly k překonání překážek a často se rovněž vyskytují stopy po nesmyslném ničení předmětů a zařízení
u trestné činnosti, spáchané konkrétním mladistvým pachatelem se zpravidla objevují stopy a specifické znaky, které jsou pro tohoto pachatele typické
Jsou to mimo jiných i právě tyto specifické znaky, které vedou k tomu, že kriminalita mládeže má vyšší objasněnost než kriminalita páchaná dospělými osobami.
19
3 Faktory ovlivňující kriminalitu mládeže
Kriminalita mládeže je jev, který je ovlivňován mnoha faktory, které však samy o sobě ještě nejsou příčinou samotné kriminality. Následující podkapitola je věnována těm, které patří mezi nejdůležitější. Faktory, které jsou určující pro stanovení příčin vzniku kriminality mládeže, jsou zejména vývojové zvláštnosti mladých lidí a prostředí, ve kterém se tito lidé pohybují. Jde o základní faktory, které ovlivňují formování hodnotového systému i osobnostních faktorů člověka. Na formování člověka má vliv rodina, vrstevnická skupina nebo škola. Na rozvoj jeho sklonů ke kriminálnímu chování mají však rovněž podíl takové faktory jako jsou pohlaví nebo inteligence.
3.1 Dědičnost
Vývoj každého jedince je závislý na jeho vnější výbavě a po té na prostředí, ve kterém jedinec žije. Matoušek (2011, s. 21) například tvrdí, že genetická zakotvenost lidského chování je aspekt, který není současnými společenskými vědami doceněný.
Přesto jsou prakticky všechny osobnostní vlastnosti i většina lidských postojů a dokonce i zájmů dědičné. Vliv dědičnosti je možné poměrně průkazně dokázat na výsledcích studií dvojčat. Shoda v kriminálním chování u jednovaječných dvojčat je až třikrát častější než je tomu u dvojčat dvouvaječných. Z těchto studií lze tedy vyvodit závěr, že dědičnost má zcela jistě na kriminálním chování jedince svůj vliv a ovlivňuje jej. Je však nutné uvést, že se v žádném případě nejedná o jediný a ani o stěžejní faktor, který ovlivňuje kriminalitu. Chování je totiž podmíněno velmi komplexně a dědičnost je jen jeden z mnoha faktorů, které ho ovlivňují.
Podstatou dědičnosti jsou genetické dispozice. Genetické dispozice dle Vágnerové (2007, s. 8) představují informace, na nichž závisí vytvoření předpokladů pro rozvoj různých psychických vlastností. Genetické dispozice tak mohou být zodpovědné za zvýšenou agresivitu či sníženou sebekontrolu.
Vliv dědičnosti může být přímý i nepřímý. Přímým vlivem dědičnosti je například to, že jedinec je obdařen určitými schopnostmi, kterými se projevuje navenek (například zvýšenou vrozenou agresivitou). Tyto vlastnosti a následné projevy jedince jsou však okolní společností přijímány v závislosti na situaci u každého jednotlivce rozdílně, což je označováno za nepřímý vliv dědičnosti.
20
„Děti s odlišnými dispozicemi se budou od počátku svého života projevovat odlišným způsobem a budou proto vyvolávat nestejné reakce okolí“ (Vágnerová 2003, s. 12). To znamená, že děti, které by měly naprosto prostředí stejné dědičné vlohy a byly vychovávány v rozdílném, se budou chovat odlišně, jelikož si přivyknou na rozdílné reakce svého jednání.
3.2 Osobnost
Osobnost je specificky lidské dynamické uspořádání duševního života. Jedná se o interakci psychických, sociálních a somatických jevů. (Její podstatou je typičnost, jedinečnost pro daného jednotlivce, projevující se chováním, jednáním a sebeuvědoměním). Osobnost je ovlivňována vnitřními a vnějšími činiteli a rovněž vlastní činností člověka. Švingalová (2006, s. 9) k tomu uvádí: „Všechna zkoumání se shodují na tom, že nejvýznamnější znaky osobnosti jsou jedinečnost, výlučnost, neopakovatelnost, odlišnost od všech jiných osobností.“
Právě osobnost má podstatný vliv na to, zda se jedinec bude dopouštět trestné činnosti a na to jakým způsobem tak bude činit. Někteří autoři vysvětlují delikventní chování jako pokusy člověka s nízkým sebehodnocením zvýšit vlastní sebehodnocení kriminálním činem. K tomu dochází v případě, že se osoba nachází v podmínkách, které mu neumožňují, aby se prosadil běžnou a společensky přijatelnou cestou (Matoušek 2011, s. 56).
Předkládaná práce se zabývá kriminalitou mládeže, a proto je třeba uvést, že v období adolescence si jedinec začíná vytvářet vlastní identitu, což s sebou přináší i to, že se začíná zajímat o to, jak na něj pohlíží jeho vrstevníci a dospělí. To pak srovnává s tím, jak se sám cítí. Dolejš (2010, s. 83) uvádí, že dochází ke střetu dvou identit:
dětské – ze které se snaží jedinec vymanit s identitou dospělou – kterou se snaží jedinec přijmout. Vlivy, které na člověka v této době působí, jsou pro rozvoj jeho osobnosti nesmírně důležité a mnohdy mohou ovlivnit kvalitu zbývajícího života jedince.
Osobnost jedince má tedy podstatný vliv na to, jak se jedinec chová a jak jedná vůči svému okolí. V některých případech je právě určitá osobnost jedince faktorem, který má zásadní vliv na jeho delikventní jednání.
21 3.3 Inteligence
Inteligence je jednou ze základních a trvalých vlastností každého člověka. Jedná se o schopnost poznávat, hodnotit a perspektivně řešit problémové situace z hlediska stanoveného cíle (Vašina 1996, s. 21). Mnohými studiemi bylo dokázáno, že pachatelé trestné činnosti, kteří byli odsouzeni opakovaně, mají nižší IQ než osoby, které se trestné činnosti nedopustili.
Inteligence jedince má značný vliv na to jak na něj budou působit ostatní faktory, které mohu mít vliv na rozvoj kriminality. Ovlivňuje také, jakou trestnou činnost bude jedinec provádět a jakým způsobem tak bude činit. Inteligentní pachatel se většinou snaží trestný čin promyslet a důkladně se na něj připravit. To znamená, že pro orgány činné v trestním řízení je těžší usvědčit jedince s vyšší inteligencí, než jedince, jehož inteligence je nižší. To může vést i ke zkreslování statistik, které dokumentují průměrnou inteligenci pachatelů trestné činnosti, jelikož se dá předpokládat, že inteligentnější pachatelé se dopadení vyhýbají častěji než ti, jejichž inteligence je nižší.
Osoby s nižší inteligencí jsou rovněž obecně více náchylní ke svedení k trestné činnosti. Nedochází jim totiž možné důsledky jejich jednání.
Rovněž bylo zjištěno, že osoby s nižší inteligencí se často dopouští trestného činu vandalství a i při páchání jiné trestné činnosti je možné vysledovat znaky nepřiměřené agrese vůči osobám, či použití nadměrného násilí a prostředků k překonání překážek a odporu.
3.4 Pohlaví
„Muži se podle dostupných statistik dopouštějí trestných činů mnohem častěji než ženy, a to ve všech společnostech, ve všech dobách, nezávisle na své příslušnosti k etnické skupině i nezávisle na druhu trestné činnosti“ (Matoušek 2011, s. 33). Dále Matoušek uvádí, že rozdíl mezi kriminalitou páchanou muži a ženami je nejčastěji připisován vrozené vyšší agresivitě mužů, která je ovlivňována mužským pohlavním hormonem - testosteronem.
Pohlaví je bezesporu jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují to, jak jedinec jedná nebo jaké uznává hodnoty. Pohlaví je rovněž důležité pro to, jak na člověka pro jeho osobní vlastnosti nahlíží okolní společnost. (U mužů a žen jsou očekávány rozdílné vlastnosti). Kvůli specifickým rozdílům mezi oběma pohlavími jsou i chlapci a dívky
22
jinak vychováváni. Právě odlišná výchova u obou pohlaví má nezanedbatelný vliv na rozdílnou míru kriminality mezi muži a ženami. Chlapci jsou již od útlého věku ve společnosti podrobováni menší kontrole ze strany rodičů a ostatních autorit. To jim umožňuje (na rozdíl od dívek) dopouštět se již od raného dětství drobných prohřešků, které mohou později přerůst v trestnou činnost. Rozdíl lze najít i u vnímání příslušnosti k rodině a k vrstevnické skupině mezi oběma pohlavími. Dívky více inkliminují k rodině a se svými vrstevnickými skupinami netvoří (ve většině případů) nikterak silné vazby.
Chlapci se oproti tomu většinou touží z vlivu rodiny vymanit, a proto u nich jsou vazby na vrstevnickou skupinu podstatně silnější než u dívek. A právě vrstevnické skupiny patří mezi jeden z dalších možných kriminogenních faktorů.
3.5 Rodina
Rodina je základní stavební jednotkou moderní společnosti a jak uvádí Hadj Mousseová (2001, s. 15): „Rodina je pro dítě prvním socializačním prostředím, dítě zde získává nejdůležitější rámce pro vnímání a chápání světa a učí se základním normám a způsobu chování. Dítě přijímá v rodině v ní platné hodnoty a učí se základnímu životnímu stylu.“
Rodina je obecně považována za hlavního činitele, jenž svým selháváním dětem umožňuje kriminální chování. Je proto žádoucí věnovat rodinnému prostředí při výchově dítěte značnou pozornost. V posledních letech dochází v západoevropských státech k poklesu nově uzavřených sňatků a zároveň s tím klesá i porodnost. Stejný trend se v naší republice objevuje po roce 1989. V rodině také dochází k mnoha změnám a vytrácí se některé tradiční úlohy, které rodina plnila. Někteří rodiče nejsou na tyto změny připraveni, jelikož modely výchovy, které používaly jejich rodiče, již nejsou aktuální. Stejným způsobem se vyjadřuje Martínek (2009, s. 57), který uvádí:
„Rodič vychovává své dítě velice podobným způsobem, jakým byl sám vychován.
Některé výzkumy ukazují, že výchovné styly se z velké míry dědí.“ I v tom se odráží to, že rodina má důležitou úlohu při socializaci jedince, kdy tento přebírá nebo je alespoň ovlivněn hodnotami, hodnotovou orientací, sociálními normami a sociálními rolemi, které uznává rodina (Pešatová 2006, s. 9).
Dětství, je důležitou etapou lidského života a rodina má v tomto období na jedince rozhodující vliv. V dítěti se pak odráží chování rodičů, jelikož si osvojuje vzorce
23
chování převzaté právě z rodinného prostředí. Stejně tak jsou velmi důležité vzájemné vztahy mezi členy rodiny, které jsou považovány za klíčové činitele osobnostního vývoje.
Předkládaná práce se ve své výzkumné části zabývá i tím, jaký vliv má na jedince absence jednoho z rodičů v rodině. Matoušek (2011, s. 40) například uvádí: „Chlapci žijící ve společné domácnosti s vlastním otcem mají významně menší sklon přestupovat meze zákona než chlapci žijící bez otce, či s nevlastním otcem.“ Zcela jistě to souvisí s tím, že otec a matka přistupují k výchově dětí odlišně. Rodina nepůsobí na všechny děti stejně. Mohou se totiž vyskytnout rozdíly ve výchově jednotlivých dětí. Ty jsou dány rozdílným pohlavím nebo věkem. Rovněž závisí na vrozených dispozicích dítěte nebo na očekávání, která jsou na jednotlivé děti kladeny.
Tím, že je rodina základním socializačním prostředním má také nezadatelný vliv na formování dítěte. Pakliže se v rodině objevují negativní jevy, pak je zde zvýšená pravděpodobnost že se dítě bude chovat způsobem odporujícím sociálním normám a že se bude dopouštět trestné činnosti.
3.6 Škola
Škola je institucí, jejíž hlavní úlohou je vzdělávání. Nelze však opomenout ani výchovnou funkci školy. Děti a mladiství stráví ve škole podstatnou část svého života a jsou ovlivňováni jak prostředím školy, tak osobností učitelů, či spolužáků. „Jak slábne vliv některých rodin na děti a jak se mocným socializačním vlivem v druhé polovině našeho století stávají média a zároveň rostou obavy z neřízeného socializačního působení vrstevnických skupin, začíná být škola viděna jako málem jediné prostředí schopné garantovat optimální či dokonce vědecky promyšlené působení na dítě, jež je v souladu se zájmem společnosti“ (Matoušek 2011, s. 65).
Ve škole se dítě poprvé dostává mimo rodinné prostředí, poprvé vstupuje do velkého světa, kde je posuzováno podle své práce, svých výkonů a schopností a není přijímáno bezpodmínečně. Ztrácí se zde výlučné postavení dítěte v rodině. Jedinec se stává ve škole jedním z velké skupiny vrstevníků a však na druhou stranu má příležitost dosáhnout určité pozice vlastním úsilím. Tím je výrazně formulováno sebehodnocení a sebepojetí dítěte. Škola je pro dítě rovněž příležitostí k získávání zkušeností v kontaktu
24
s vrstevníky (Hadj Moussová 2001, s. 16). Důležitým faktorem je, zda škola přihlíží k individuálním potřebám dítěte, případně i k postojům jeho rodičů.
Důležitost školy stoupá především v období dospívání dítěte, kdy slábne vliv rodiny. Ve škole jsou děti připravováni na dospělost a to tím, že je po nich požadováno plnění určitých povinností a jsou jim přiznána určitá práva. Stejně tak je oceňován jejich přístup k zadaným úkolům a výsledek jejich snažení. To vše odráží skutečnosti, se kterými se osoby v dospělém životě setkají. V období puberty a adolescence také začíná dítě vnímat významněji subkulturu školní třídy, kterou se nechává ovlivňovat.
Na vývoj dítěte můžou mít také rozhodující vliv učitelé, se kterými se dítě setkává.
Škola a konkrétní prostředí školy tedy přispívá k vývoji člověka a na vývoj jeho osobnosti, což se může odrazit i na rozvoji sklonů ke kriminalitě.
3.7 Vrstevnické skupiny
V období puberty se mladí lidé zcela přirozeně sdružují do vrstevnických skupin.
Hadj Moussová (2001, s. 17) píše, že právě ve vrstevnických skupinách se projevuje u mladého člověka vzpoura proti dospělému světu. To je umocněno v období puberty, kdy člověk hledá vlastní sebejistotu, jako jedinec nezávislý na své rodině. Právě parta mu sebejistotu dodává, protože rodina jej často stále považuje za dítě.
Důležité je to, že jedinec reaguje na podměty z každé skupiny, jíž je součástí.
V případě, že se stane členem party, záleží podstatným způsobem na tom, jaký vztah si k této skupině vytvoří. Silný vztah sebou může přinést ztrátu schopnosti se distancovat od skupiny a hrozí zde poměrně vysoké riziko přijetí norem, které jsou mnohdy až patologické. Ve skupinách jsou totiž uznávány normy, které jsou odlišné od těch běžně uznávaných ve společnosti. Většinou jsou ve vrstevnických skupinách uznávány takové normy, které jsou zaměřeny proti formálním normám chování. Ve velké míře také záleží na vůdci skupiny, jaké normy chování se stanou pro členy skupiny závazné. To má samozřejmě na rozvoj kriminálního jednání členů skupiny značný vliv.
Partu definuje Sochůrek (2009, s. 52), který uvádí, že „Parta je časově stálejší skupina lidí, kteří se zdržují na základě určitých společných potřeb, názorů a zájmů a mají obvykle vytvořeny určitou hierarchickou strukturu.“ Rovněž uvádí, že malá neformální skupina je charakterizována osobními a sociálními vazbami mezi jejími členy, emotivními vazbami, přátelstvím a kamarádstvím.
25
Jsou vytvářeny vrstevnické skupiny vznikající na různém základu. Někdy se jedná pouze o skupinu složenou z jedinců žijících na určitém území, které spojuje věk a zájem společně trávit volný čas. Jindy se zase jedná o skupiny, které se sdružují za konkrétním účelem, ať se jedná o provozování sportovních činností nebo jiný způsob trávení volného času.
Jedním z charakteristických rysů vrstevnické skupiny je, že dominantní jedinci nejsou jmenováni, ale své postavení si sami budují, stejně tak jako si své postavení budují ostatní členové skupiny.
Budeme-li hovořit o kriminalitě mládeže a její souvislostí s vrstevnickými skupinami, pak je nutné uvést, že některé vrstevnické skupiny se trestné činnosti pochopitelně nedopouštějí vůbec. Některé se kriminality dopouští pouze okrajově, kdy se nejčastěji jedná o takové trestné činy, jako jsou drobné příležitostné krádeže, či vandalství. Oproti tomu existují i party, které se kriminalitou zabývají cíleně a organizovaně. Trestná činnost je jejich hlavní náplní. Souček (1970, s. 68) uvádí, že v takovýchto vrstevnických skupinách bývají většinou lidé, kteří neměli a nemají dostatečný společenský kontakt. U svých vrstevníků a u společnosti tito jedinci nenašli patřičnou odezvu na své jednání a cítí proto potřebu vyniknout. Ve vztahu k normálně fungující společnosti pociťují hořkost a sami si nedůvěřují. Právě členství v partě těmto jedincům dodává sebevědomí a pocit síly. To je příčinou, že se pak tito lidé inspirují k jednání, jakého by se pravděpodobně jinak nedopouštěli. Mezi takové jednání je samozřejmě nutné počítat i kriminalitu.
3.8 Média
V posledních letech získávají stále větší vliv na celou společnost a tím spíše na mládež média. Jedná se nejen o obsah televizního vysílání, ale především se jedná o internet. Internet vytváří anonymní prostředí, které umožňuje uživatelům z řad mládeže zprostředkování obsahu, který mu je jinak nepřístupný. Sak (2000, s. 180) upozorňuje, že odborníci, především psychologové, pedagogové a kriminologové, mají k moderním médiím stále větší výhrady. Také upozorňuje na to, že u dětí a mladistvých je sledování televizního vysílání nejčastější aktivitou trávení volného času. Alarmující také je, že značná část populace ani jiné volnočasové aktivity nevyhledává.
26
Matoušek (2011, s. 102) řadí mezi negativní jevy, se kterými se můžou uživatelé médií setkat, samoúčelné zobrazování násilí zlehčování jeho následků.
V médiích se také objevuje vulgární zobrazování sexu a lidského těla nebo agresivita zaměřená proti některým náboženským, politickým, sociálním a etnickým či jiným skupinám. Rizikové je hlavně to, že mladý člověk nedokáže účinně filtrovat předkládané informace a rozlišit co je skutečnost a co je autorská nadsázka. To vede k tomu, že je zkreslována jeho představa o realitě.
Problém považuje Martínek (2009, s. 79) v tom, že: „Časté pozorování násilí upevňuje přesvědčení dítěte, že agrese je přípustná, povolená a pomocí ní je možné řešit konflikty, do kterých se člověk během života dostane.“ Agrese, která je shlédnuta v televizi, nebo prostřednictvím internetu, může totiž sloužit jako vzor k napodobování.
Právě to má úzkou souvislost s pácháním trestné činnosti mládeží. Také to však ovlivňuje ostatní mládež v tom, jak tuto trestnou činnost u ostatních dětí a mladistvých hodnotí.
Je třeba uvést, že v poslední době byly v České republice vytvořeny mechanismy, které obsah televizního vysílání kontrolují a za porušení daných norem jsou udělovány sankce. I proto možná dochází k tomu, že „média již začínají reflektovat své potencionálně neblahé působení na děti, mládež, na jakkoli psychicky hendikepované lidi, na celou veřejnost i na sféru politiky“ (Matoušek 2011, s. 108).
3.9 Etnikum
V rámci kontroly kriminality je zajímavé věnovat pozornost tomu, k jakému etniku, či národnosti se pachatel hlásí. To je zajímavé zejména tím, že jak uvádí Matoušek (2011, s. 132) „Etnické menšiny mají jiné kulturní zvyklosti, jiná náboženství, jiné hodnotové preference a jiný životní styl než většinová populace. Menšiny žijí skoro všude odděleny od většinové společnosti bariérami horšího společenského postavení, ve zvláštních čtvrtích nebo oblastech. Také většinou zastávají profese s nízkou prestiží.“
V České republice je nejzávažnější a v poslední době také nejdiskutovanější problém trestná činnost romského etnika. Romové vzbuzují ve většině majoritní populace negativní reakce. Jako etnikum se netěší velké oblibě. Jeho příslušníkům jsou připisovány převážně negativní vlastnosti. V odborné literatuře, lze například objevit tvrzení, že „Romská mládež páchá především majetkovou kriminalitu, ale častěji, než
27
majoritní mládež také násilnou a mravnostní kriminalitu. Z násilné kriminality převládají u romské mládeže loupeže. Z mravnostní kriminality je to kuplířství“
(Zoubková 2002, s. 30).
Charakteristické je i selhávání romských dětí ve škole, protože vzdělání nepatří mezi hodnoty, které by romské společenství uznávalo. A stejně jako mají Romové problémy se vzděláním, mají problémy s uplatněním na trhu práce. Vysoká nezaměstnanost pak v některých případech vede k tomu, že se členové romského etnika dopouští trestné činnosti.
Příčiny romské kriminality je možné hledat v tom, že toto etnikum má odlišné tradiční hodnoty než majoritní populace. Většina Romů neuznává hodnoty jako je vzdělání, soutěživost a prosazování se ve společnosti. Na druhé straně, ale vyznávají komerční styl života a požadují spotřební zboží a materiální zajištění jako majoritní většina.
Nelze tedy uvést, že by na kriminalitu mládeže mělo mít vliv etniku, jehož je součástí. Podstatné je především to, jakým způsobem je dítě v tomto etniku vychováváno a jaké si osvojí hodnoty, normy a způsoby chování a jednání.
3.10 Závislosti
Jakákoliv závislost ovlivňuje jednání jedince, a to ať už se jedná o závislost na alkoholu, na omamných látkách či například o závislosti na hraní na výherních automatech. Tyto závislosti vznikají většinou negativním působením ostatních faktorů a mají na jedince jednoznačně negativní vliv.
Nadměrným užíváním alkoholu i jiných omamných látek dochází k ovlivňování tělesného i duševního vývoje dítěte. To je důvodem, proč právní řád platný v České republice zakazuje prodej a distribuci alkoholu a tabákových výrobků osobám mladším 18-ti let. U ostatní omamných a psychotropních látek pak je jejich výroba, držení a distribuce trestná zcela.
Zvláště alkohol je k dostání pro děti a mladistvé poměrně (i přes současné sankce uvedené v právních předpisech) poměrně snadno. V tomto stavu se odráží to, že sankce za jeho distribuci mládeži jsou poměrně nízké, kdy v naprosté většině případů je takové jednání kvalifikováno jako přestupek. Rovněž užívání těchto látek
28
jedinci z řad mládež je ve společnosti ve velké míře tolerováno, což má samozřejmě také negativní dopad.
Pomineme-li samotný vliv těchto látek na organismus, je problémem závislosti biologická a psychická potřeba tyto látky užívat. Z této potřeby pak pramení nutnost obstarávání finančních prostředků na jejich pořízení. To s sebou přináší ve většině případů i nelegální způsoby získávání těchto financí. Může se jednat jak o majetkovou trestnou činnost, tak například o prostituci. Závislost patří mezi jeden z hlavních faktorů kriminality obecně. U mládeže je tento faktor umocněn tím, že mladí lidé rádi porušují normy a zkoušejí zakázané. To může vést k užívání návykových látek, vzniku závislosti a k následnému kriminálnímu jednání.
3.11 Shrnutí kriminogenních faktorů
Z odborné literatury je patrné, že dědičnost vytváří genetické dispozice jedince k tomu, jak bude tento jednat v té, které situaci. Ovšem na to, aby se u jedince projevilo kriminální chování, má podstatný vliv prostředí, ve kterém se osoba nachází a ve kterém byla vychována.
Odborná literatura nepopisuje žádný z faktorů, které mají na kriminální chování jedince vliv, jako zásadní nebo stěžejní. K delikventnímu chování přispívají genetické předpoklady, osobnost a vliv prostředí. Ke kriminálnímu jednání může vést i situace, do které se osoba dostane. V některých situacích se kriminálně mohou chovat jedinci, kteří by takto za normálních okolností nikdy nejednali.
Přesto že, žádný faktor není zásadní, tak vliv rodiny na chování a vývoj jedince je značný, a proto je třeba právě rodině a rodinnému prostředí věnovat zvýšenou pozornost. V samotné rodině se nachází mnoho dílčích faktorů, které mohou kriminalitu mládeže ovlivnit. Důležité jsou vzorce chování nebo hodnoty a hodnotová orientace, která jsou z rodiny převzaty. Neméně důležitá je i pozornost rodičů vůči dětem a vytváření dostatečně podmětného prostředí v rodině.
Kapitolou, která svým způsobem úzce souvisí s rodinou, je etnickým původ jedince. Etnicita totiž velmi často podmiňuje právě hodnoty a hodnotovou orientaci.
Lze usuzovat, že pakliže je jedinec příslušníkem národnostní menšiny, pak bude vychováván v rodině, která uznává hodnoty této menšiny. Ty však mohou být v kontrastu s hodnotami většinové společnosti. To v konečném důsledku může vést i
29
k tomu, že se dítě nebo mladistvý, bude dopouštět kriminálního chování, aniž by si to dostatečně uvědomoval.
Důležitým faktorem jsou také moderní média (filmy, seriály, internet). Tato média podávají mladým lidem, kteří ještě nedosáhli potřebné rozumové úrovně, nereálný obraz okolního světa. V tom jsou často uznávány patologické normy a objevují se v něm negativní jevy jako je násilí, krádeže, nebo například prostituce. Tyto jevy jsou popisovány jako běžná součást života jedince. Média jsou nebezpečná tím, že si většina společnosti jejich rizikovost neuvědomuje a konzumní styl společnosti vlastně nabádá k tomu, aby děti a mladiství tato média sledovali. Společnost, také nevytváří příliš efektivních opatření, která by mohla zabránit působení negativních vlivů z médií na mladé lidi.
Odborná literatura také věnuje značnou pozornost vrstevnickým skupinám, neboli partám, které mladí lidé přirozeně tvoří. Takové skupiny totiž mohou mít na kriminalitu mládeže značný vliv (zvláště pak v období puberty). Stejně jako tomu je u rodiny, i zde závisí především na tom, jaké hodnoty a normy jsou v této skupině vyznávány. V některých případech může skupina vyznávat normy patologické a v tom případě, je zde pak velká pravděpodobnost toho, že se příslušníci této skupiny budou opravdu dopouštět trestné činnosti.
Za důležitý faktor, který přispívá značnou měrou k výskytu kriminality mládeže, jsou považovány závislosti na návykových látkách. Ovlivnění návykovou látkou patří mezi jeden ze základních znaků kriminality mládeže v České republice. Závislost na návykových látkách zase způsobuje silnou potřebu takové látky užívat a opatřit si je.
Právě při opatřování těchto drog se mládež dopouští trestné činnosti, hlavně té majetkové. Problematika závislostí je o to komplikovanější, že k odstranění tohoto vlivu většinou nepostačí změna prostředí, ale je třeba, aby se mladistvý většinou podrobil léčení, které ho závislosti zbaví.
Faktorů, které mohou způsobit u mládeže vznik kriminálního chování je tedy celá řada. Jednotlivé faktory působí na každého jedince jinak, a proto je třeba nahlížet na faktory ovlivňující kriminalitu mládeže vždy jako na ucelený celek. Při řešení kriminality mládeže je tak třeba zabývat se všemi faktory komplexně.
30 ČÁST PRAKTICKÁ
4 Metodologická část – výzkumné šetření
4.1 Cíl a předpoklady výzkumného šetření
Cílem praktické části je analyzovat faktory ovlivňující kriminalitu mládeže a zjistit na výzkumném vzorku, které faktory se ve zvýšené míře vyskytují u těch mladistvých jedinců, kteří se dopustili trestné činnosti.
Před provedením vlastního šetření byly stanoveny následující předpoklady.
Předpoklad č. 1
Lze předpokládat, že nejméně 1/4 respondentů – mladistvých, kteří se dopustili trestné činnosti - má zkušenosti i s jinými drogami než jsou alkohol, tabákové výrobky a marihuana.
Tento předpoklad vychází z tvrzení Novotného (2001), kdy ten řadí mezi hlavní znaky kriminality mládeže mimo jiné i to, že mladiství pachatelé se často trestné činnosti dopouští pod vlivem návykových látek.
Předpoklad č. 2
Lze předpokládat, že nejméně 1/3 respondentů – mladistvých, kteří se dopustili trestné činnosti - pochází z neúplných rodin.
Tento předpoklad byl rovněž stanoven na základě odborné literatury, kdy Matoušek (2011) uvádí, že chlapci vychováváni v rodinách s vlastním otcem mají výrazně menší sklon k porušování zákona, než je tomu u těch, kteří jsou vychováváni v rodině bez otce.
Předpoklad č. 3
Lze předpokládat, že více než 1/2 respondentů – mladistvých, kteří se dopustili trestné činnosti – se trestné činnosti dopustila ve formě spolupachatelství.
I tento předpoklad, byl stanoven na základě tvrzení Novotného (2001), který u základních znaků kriminality mládeže uvádí, že trestné činnosti se děti a mladiství dopouštějí nejčastěji formou spolupachatelství.
31 Předpoklad č. 4
Lze předpokládat, že více než 1/3 respondentů – mladistvých, kteří se dopustili trestné činnosti - se hlásí k jiné národnosti než české.
Tento předpoklad byl stanoven na základě všeobecného mínění veřejnosti, že většina mladistvých pachatelů trestné činnosti je jiné národnosti než české. Všeobecně převládá názor, že míra mladistvých pachatelů romské národnosti je neúměrná v poměru s celkovým počtem obyvatel této národnosti žijících na území České republiky.
Předpoklad č. 5
Lze předpokládat, že více, než 1/2 respondentů – mladistvých, kteří se dopustili trestné činnosti - pochází z jiného sídelního útvaru než z vesnice.
Tento předpoklad byl stanoven na základě domněnky, že prostředí vesnice, kde jsou užší sociální vazby mezi obyvateli a menší anonymita jednotlivce, vede k nižší trestné činnosti mladistvých, než tomu je ve městech.
4.2 Výběr respondentů a jejich charakteristika
Respondenty jsou mladiství jedinci, kteří byli v době provádění výzkumného šetření umístěni rozhodnutím soudu ve výchovném ústavu, dětském domově se školou, středisku výchovné péče, základní škole, střední škole a školní jídelně, která má sídlo na adrese Vítězství 70, Děčín XXXII, 407 11. Šetření bylo prováděno na více pracovištích tohoto zařízení.
Za respondenty bylo zvoleno celkem 68 mladistvých. Z toho bylo 59 chlapců a 9 dívek. Výběr respondentů a zvláště pak poměr pohlaví byl dán možnostmi, kapacitou a obsazeností zařízení, ve kterém bylo výzkumné šetření prováděno.
Personál výše uvedeného zařízení byl požádán, aby byly do výzkumného šetření zařazeny pouze osoby, kterým byla soudem uložena ústavní výchova pro spáchání provinění dle zákona o soudnictví ve věcech mládeže. Šetření tak bylo provedeno na mladistvých jedincích, kteří se prokazatelně dopustili kriminálního jednání.
32 4.3 Výzkumný nástroj a jeho příprava
Pro účely práce pak byl vytvořen anonymní dotazník. Ten se skládal z 25 otázek.
Znění otázek, stejně jako odpovědí bylo záměrně zvoleno tak, aby byl jejich obsah srozumitelný. Dotazníková metoda průzkumu byla zvolena z důvodu možnosti získání hodnotných dat v krátkém časovém intervalu od poměrně velkého množství respondentů.
Při tvorbě dotazníků bylo provedeno předběžné šetření, při němž bylo znění otázek a možnosti odpovědí konzultovány s pedagogy a s vychovateli výchovného ústavů Při tom bylo zjištěno, že klienti výchovného ústavu nemají příliš velký přehled o záležitostech týkajících se například ekonomického příjmu své biologické rodiny, nebo velikosti sídla, ve kterém bydlí. Zjištěné poznatky předběžného šetření byly zohledněny při vytvoření dotazníku. Znění otázek bylo uzpůsobeno tak, aby jim respondenti dostatečně porozuměli a pochopili je. Tomu byl uzpůsoben i výběr a formulace odpovědí.
5 Empirická část
5.1 Výsledky empirického šetření
Výzkumný proces probíhal v lednu a v únoru roku 2012. Dotazník byl předložen celkem 68 respondentům. Zpět se podařilo získat 61 upotřebitelných dotazníků.
V některých případech odevzdali respondenti dotazník zcela prázdný. V v některých případech byl dotazník doplněn poznámkami, které zpochybnily zásadním způsobem jeho věrohodnost, a proto byl takový dotazník z konečného zpracování výsledků vyřazen.
Návratnost dotazníků, použitelných pro tuto práci byla 89%. Na základě zpracování upotřebitelných dotazníků byly zjištěny následující výsledky. Ty jsou z důvodu přehlednosti transponovány do tabulek a grafů, které jsou doplněny stručným komentářem vyhodnocených dat.
33 5.1.1 Pohlaví
Otázka č. 1 -Jakého jste pohlaví?
Tabulka č. 1 – Pohlaví
Muž 52
Žena 9
Graf č. 1 - Pohlaví
Komentář:
Vyhodnocením odpovědí byl zjištěn podíl mužů a žen, kteří byli respondenty výzkumného procesu. Z podílu respondentů je možné usuzovat o celkovém poměru chlapců a dívek, jimž byla uložena ústavní výchova z důvodu kriminálního jednání.
Zjištěný podíl 15 % dívek je mírně vyšší, než uvádí dostupné statistické údaje. Pro celkové srovnání je však plně dostačující, že mezi respondenty převažují výrazným rozdílem muži (což plně odpovídá závěrům odborné literatury).
Toto zjištění se také shoduje s tvrzení Šmausové (1992), která uvádí, že ženy se skutečně chovají méně kriminálně než muži a to i tehdy, když je nikdo nepozoruje.
Dalším vysvětlením pak je, že se ženy chovají stejně kriminálně jako muži, ale jsou ze strany trestněprávních orgánů méně kriminalizovány (to znamená odhaleny a odsouzeny).
85%
15%
Pohlaví
Muž Žena
34 5.1.2 Věk
Otázka č. 2 – Jaký je Váš věk?
Tabulka č. 2 - Věk
15 let 18
16 let 17
17 let 23
18 let 3
Graf č. 2- Věk
Komentář:
Vyhodnocení odpovědí na tuto otázku ukazuje, že zastoupení jedinců ve věku 15, 16 a 17 let je přibližně stejné. Nižší zastoupení jedinců ve věku 18 let souvisí s tím, že ústavní výchova je běžně ukončována dovršením právě tohoto roku života. Mezi ostatními věkovými kategoriemi nejsou žádné významné rozdíly, což svědčí o téměř konstantní trestné činnosti mladistvých v posledních letech.
29%
28%
38%
5%
Věk
15 let 16 let 17 let 18 let
35 5.1.3 Národnost
Otázka č. 3 – Jaká je Vaše národnost? (Národnost, ke které se hlásíte.)
Tabulka č. 3 - Národnost
Česká 32
Romská 24
Jiná 5
Graf č. 3 - Národnost
Komentář:
Vyhodnocením odpovědí na tuto otázku bylo zjištěno, že nejvíce respondentů se hlásí k české národnosti. Druhou nejčastěji zastoupenou je etnicita romská. (K té byli pro potřeby práce zařazeni i ti respondenti, kteří se hlásili k národnosti romské i české zároveň.)
Srovnáme-li poměr pachatelů trestné činnosti s obyvateli České republiky podle národnostního klíče (budeme vycházet z údaje, že v České republice žije zhruba 300.000 Romů), pak dojdeme k výsledku, že delikvence mladistvých osob hlásící se k romské národnosti je zřetelně vyšší, než u mladistvých osob hlásící se k národnosti české. (Pro srovnání v České republice je poměr obyvatel české a romské národnosti přibližně 40:1. Počet mladistvých pachatelů české a romské národnosti je dle zjištění této práce v poměru 4:3.)
39% 53%
8%
Národnost
Česká Romská Jiná
36 5.1.4 Rodinné prostřední
Otázka č. 4 – Byl jste vychováván v úplné rodině?
Tabulka č. 4 – Rodinné prostředí
Ano 33
Ne 28
Graf č. 4 – Rodinné prostředí
Komentář:
Většina respondentů byla na základě vyhodnocení odpovědí vychovávána v úplné rodině. To kontrastuje s tvrzením Matouška (2011, s. 40), který uvádí, že „Chlapci žijící ve společné domácnosti s vlastním otcem mají významně menší sklon přestupovat meze zákona, než chlapci žijící bez otce, či s nevlastním otcem.“
Nicméně i tak je zastoupení respondentů pocházejících z neúplných rodin poměrně vysoké a lze tak usuzovat, že chybějící rodičovský element ať už otcovský, nebo mateřský, negativně ovlivňuje mladistvé jedince.
54%
46%
Rodinné prostředí
Úplná rodina Neúplná rodinna
37 5.1.5 Počet sourozenců
Otázka č. 5 – Kolik máte sourozenců?
Tabulka č. 5 – Počet sourozenců
Žádného 6
Jednoho 13
Dva 19
Tři a více 23
Graf č. 5 – Počet sourozenců
Komentář:
Z odpovědí na tuto otázku je patrné, že více než polovina respondentů má dva a více sourozenců. Naopak nejmenší podíl respondentů uvedl, že nemá žádného sourozence. Analyzováním odpovědí tak lze vyvodit závěr, že rodiny, které mají více dětí, jsou z hlediska kriminogenních faktorů rizikovější.
Tato zjištění mohou souviset s existenčními problémy rodiny, která má více dětí.
Také je možné, že rodiny vychovávající více dětí je podnětově chudší. Nedostatečná pozornost a péče ze strany rodičů tak může vyústit až v kriminální chování dítěte.
10%
21%
31%
38%
Počet sourozenců
Žádný sourozenec Jeden sourozenec Dva sourozenci Tři a více sourozenců
