Na první pohled, mě předložená diplomová práce příliš nezaujala.
Přesto, že jsou mi její formy –které bych s dovolením označil za
analogické- velmi blízké, jakoby se mi na nich něco subjektivně nelíbilo.
Možná, že to byl i důvod, proč jsem se ihned začal o práci zajímat více, dotazoval jsem pedagogy i autorku. Vyplatilo se to. Myšlenková
struktura, která drží práci pohromadě, je pevná a dostatečně bohatá, aby stála za pořádné seznámení a posléze za zapamatování.
Umístění záměru na okraj historického centra města má autorka
podloženo ověřenými informacemi o vzdálenostech dostupnosti sociální péče. Nelze ji tedy jednoduše obvinit ze snahy využít atraktivity lokality.
A i kdyby to trochu možné bylo, je to uděláno chytře. Budova samoobsluhy na Komenského náměstí a s ní i celé náměstí asi v současném stavu nelze považovat za architektonicky uspokojivě dořešené. Nedaleká lokalita „ve svahu“ touto prací také dostává příklad k ucelenému řešení, kde obecně prospěšná náplň může být podmínkou uskutečnitelnosti. Běžné komerčně-developerské řešení by totiž vedlo buď k rozdělení pozemku a nebo k intenzivnějšímu zastavění –obojí by předjímalo vznik nepřesvědčivé stavby, přímo na dohled z hlavního historického náměstí. Práce tak může posloužit zodpovědným zástupcům města, při budoucím rozhodování jak se v uvedených lokalitách zachovat.
Výsledkem řešení jsou tři městské domy stojící nedaleko od sebe.
Z těchto tří domů jsem od počátku měl nejjednodušší vztah k domu „ve svahu“. Jeho podoba je jednoduchá, současná a přitom velmi
kontextuální. Skoro jsem ho v úctyhodně rozsáhlém materiálu diplomového projektu přehlédl, vypadá jako by už do města patřil.
U domu „na samoobsluze“ a domu „na nároží“ to bylo jiné. Jejich forma mě od počátku dráždila ( přesto, že mi připomíná vzory mých oblíbených českých analogických architektů z okruhu skupiny Nová práce-nevím ale, jestli by autorka s tímto připodobněním souhlasila). Ovšem vysvětlení, že tvar domu „ na domě“ je přechodem mezi tvaroslovím historického centra a paneláky a fasáda nárožního domu je transpozicí motivu psaníčkových sgrafit zdobících nedaleký zámek, je velmi uspokojivé. Přímo otevírá velké množství nových pohledů na návrh samotný i celé okolí. A myslím si , že návrhy realizované by poskytovaly zážitky ještě větší.
Zkušenost s tímto projektem potvrzuje můj stále intenzivnější dojem, že často kvalitní architektura nebývá z plánů rychle a snadno čitelná a
naopak objasňuje proč tolikrát projekty, které nadchnou na výkresech a v soutěžích, potom zklamou v realizaci.
Bylo tady odvedeno velké množství zodpovědné práce. Všechny dispozice jsou důvěryhodně vyřešeny. Vnitřní prostory jsou zajímavé, bohaté, ale přitom- a to hodnotím velmi vysoko- přehledné.
Několik nedostatků, ale přece nelze přehlédnout. Dům „ve svahu“ má množství vstupů z ulice a množství výtahů, které by ve skutečném
provozu bylo nepřijatelné. Jak kvůli nákladům na pořízení, tak na provoz.
Domu „na samoobsluze“, vytýkám příliš mechanické členění fasády, kdy stejnými otvory je prosvětlována pavlač, jako i lodžie bytů. Myslím, že u lodžie by lépe fungovalo, kdyby plná část zábradlí byla nižší, doplněná průhledným materiálem. Jemnější detail by slušel lépe i fasádě jako celku. U domu „na nároží“ se mi nelíbí zmatečné řešení dvorku v přízemí a příliš a příliš monumentální napojení schodištěm do atria v 1.patře, které takto vede „odnikud“. To by se ale dalo snadno napravit
pootočením uspořádání kavárny tak aby byla v kontaktu se dvorkem.
Tyto chyby jsou ale, vzhledem k velkému rozsahu projektu,
zanedbatelné a žádná není natolik fatální, aby nešla snadno napravit.
Navrhuji známku výbornou.
V Brně 14.6.2012 Svatopluk Sládeček
