I
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracoval pod vedením vedoucího práce samostatně a uvedl jsem všechny použité prameny a literaturu.
V Liberci dne 24. 5. 2013.
II
Poděkování
Rád bych tímto poděkoval vedoucí práce MgA. Leoně Matějkové za odborné vedení, pomoc a připomínky při zpracování bakalářské práce. Dále pak obecně prospěšné společnosti Tyfloservis za poskytnuté materiály a rady, zvláště panu PhDr. Josefu Cerhovi.
1
Anotace
FEUERMANN, Michal. Bariéry. Liberec: Fakulta umění a architektury Technické univerzity Liberec. 2013. 41s. Bakalářská práce.
Práce obecně nastiňuje problematiku orientace slabozrakých lidí. Zabývá se barevnou úpravou interiéru v návaznosti na potřeby slabozrakých lidí a lidí s menším poškozením zraku. Představuje způsob, jak je pomocí systému skládání barevných ploch možné zlepšit orientaci v prostoru, a tím odstranit některé bariéry slabozrakých lidí. Zároveň se práce snaží ukázat, že i vizuálně kontrastní prvky mohou mít výtvarnou hodnotu pro vidomé lidi.
Klíčová slova: bariéry, slabozrací, orientace v prostoru, barevné zvýraznění, bezbariérovost, percepce, orientační systém
2
Annotation
FEUERMANN, Michal. Barriers. Liberec: Faculty of Arts and Architecture, Technical univerzity of Liberec. 2013. 41 pp. Bachelor's thesis.
The work outlines the general problems that faces visually impaired people. It deals with the interior color scheme in response to the needs of visually impaired people and people with less visual impairment. It represents the way of using the folding colored areas to improve orientation in space and thus remove some of the barriers for partially sighted people. Work seeks and show that even visually contrasting elements may also have artistic value to the sighted people too.
Keywords: barriers, visually impaired people, orientation in space, coloring, barrier free, perception, orientation system
3
Obsah
ÚVOD 5
Metodika 6
1 Slabozrací 7
1. 1 Kdo je osoba se zrakovým postižením 7
1. 2 Klasifikace osob se zrakovým postižením 7
1. 3 Počet osob se zrakovým postižením 9
1. 4 Nejčastější příčiny částečné ztráty zraku 9
1. 4. 1 Rozostřené vidění 10
1. 4. 2 Zorné pole 10
1. 4. 3 Komplikace s množstvím, intenzitou světla 11
1. 4. 4 Poruchy barvocitu 11
2 Bariéry
13
2. 1 Psychické následky
13
2. 1. 1 Důsledky porušeného zrakového vnímání 13
2. 2 Fyzické bariéry 14
2. 3 Situace, které způsobují slabozrakým problémy 14
2. 4 Percepce 15
2. 4. 1 Lokalizace bariér 16
2. 4. 2 Rozlišení objektů 16
2. 4. 3 Vnímání vzdálenosti 17
2. 4. 4 Vnímání pohybu 18
2. 4. 5 Vnímání kontrastu 18
2. 4. 6 Rozpoznávání objektů 19
2. 5 Úprava prostředí 19
3 Barva
21
3. 1 Co je to barva?
21
3. 2 Vidění barev
21
3. 3 Rozlišení barev 23
3. 3. 1 Barva - světlo 24
3. 3. 2 Barva - pigment 24
4
4 Právní vědomí
25
5 Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové 26 5. 1 Místo
27
5. 2 Koncept budovy 28
5. 3 Vizuální styl budovy 29
6 Orientační systém
31
6. 1 Úvod do orientačního systému 31
6. 2 Podoba orientačního systému 32
6. 3 Základní princip fungování 33
6. 3. 1 Barevnost 34
6. 3. 2 Texty
36
6. 4 Technické řešení
38
6. 4. 1 Stěny
38
6. 4. 2 Podlaha
39
Diskuze
40
ZÁVĚR
41
Seznam literatury 42
Seznam tabulek a obrázků 46
Seznam příloh 48
Přílohy
49
5
ÚVOD
Problematika bariér ve veřejném prostoru mě oslovila v průběhu jedné z mých předešlých semestrálních prací. Začal jsem se jimi zabývat ve 3. ročníku ateliéru na základě volného tématu. V průběhu analýzy fungování orientačních systémů zrakově postižených jsem dospěl k závěru, že především slabozrací a lidé s méně poškozeným zrakem jsou často opomíjenou skupinou občanů v rámci bezbariérovosti. Právě na tyto osoby jsem se v bakalářské práci zaměřil.
Existují základní prvky pro zlepšení orientace těchto osob. Mám na mysli prvky vizuálně kontrastní. Na základě jejich nastudování se však domnívám, že jsou pro bezpečný pohyb nedostatečné. Jedním z důvodů, proč se tyto prvky nevyužívají v mnohem větším rozsahu je fakt, že jejich podoba je v současné době ryze technická a mnohdy nevzhledná. V důsledku toho se jich tedy využívá, dle mého názoru, pouze nutné minimum.
Práce nám nastíní, jak je možné přistupovat k vizuálně kontrastnímu členění prostoru tak, aby byl prostor co nejfunkčnější a zároveň aby měl svou hodnotu i pro vidomé lidi.
Dalším podstatným kritériem, které práce zohledňuje, je zpracování prostoru v návaznosti na architekturu. Podstatou je tedy zvýraznění bariér a vykontrastování prostoru. V důsledku toho dochází k odstranění nebezpečných situací a usnadnění pohybu.
Pro pochopení orientace slabozrakých osob je zapotřebí porozumět tomu, jak se orientují. Dále je důležité znát prvky, které se v současné době využívají ve veřejných budovách a jak fungují. Je třeba odhalit a následně odstranit situace, které tyto lidi omezují, či dokonce ohrožují.
Práce nás uvede do této problematiky a představí řešení vizuálně kontrastní úpravy interiéru, čímž se odstranění bariéry konkrétního prostoru, v návaznosti na architekturu budovy a její vizuální styl.
Hlavním cílem práce je představit řešení, jak je možné upravit veřejný prostor s ohledem na potřeby slabozrakých osob a zároveň ho učinit výtvarně zajímavým i pro vidomé lidi.
6
Metodika
Tvorba bakalářské práce postupovala od zpracování informací o jednotlivých zrakových obtížích slabozrakých osob po analýzu vizuálně kontrastních prvků usnadňujících orientaci v prostoru. V rámci této části jsem prostudoval mnoho odborných knih a absolvoval řadu konzultací s odborníky na tuto problematiku.
Druhou fází byla analýza konkrétního prostoru, který jsem zpracovával. Zásadní bylo zjištění všech souvislostí, za kterých daný prostor vznikal, jaký má účel a v neposlední řadě i pochopení vize architekta. S tím souvisí i vizuální styl instituce, který na architekturu přímo navazuje.
Na základě všech získaných informací byl zpracován koncept řešení, který se snaží situaci vyřešit v širších souvislostech. Následovalo hledání výtvarné podoby praktického řešení a opakované ověřování jeho funkčnosti.
Při zpracování bakalářské práce byly užity metody obecně logické, metody literární, výtvarné a analýza pracovních dokumentů. Práce je založena na teoretickém i praktickém poznání problematiky orientace slabozrakých osob a lidí s méně poškozeným zrakem. Je v ní využito poznatků z oftalmologie, psychologie, tyflopedie.
7
1 Slabozrací
Jak již bylo zmíněno, skupinou osob, která je cílovou skupinou v bakalářské práci, jsou osoby slabozraké. Pro pochopení, koho je možné jako slabozrakého definovat, je nutný následující krátký exkurz do problematiky zrakově postižených.
1. 1 Kdo je to osoba se zrakovým postižením
Zrakově postižení nebo správněji osoby se zrakovým postižením jsou lidé s různými druhy a stupni snížení zrakových schopností. Úžeji se tímto termínem rozumí ti, u nichž poškození zraku nějak ovlivňuje činnost v běžném životě a u nichž běžná optická korekce nepostačuje (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online].
2002-2013 [CIT. 2013-05-11]. Kdo je zrakově postižený. Dostupné z WWW:
http://www.sons.cz/kdojezp.php).
Obor, vědní disciplína, která se touto problematikou zabývá, se nazývá Oftalmologie.
Oftalmologie neboli oční lékařství je obor medicíny, zabývající se onemocněními a chirurgií zrakových drah, jež zahrnují oko, mozek, a oblasti okolo mozku, jako je slzný systém nebo oční víčka (Wikipedie [online]. 2013 [CIT. 2013-05-06]. Oftalmologie.
Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oftalmologie).
V rámci daného tématu je nutné zmínit i to, co si představíme pod pojmem vidění.
Viděním rozumíme schopnost zrakově vnímat, rozlišovat a představovat si prostředí.
Rozlišujeme vidění centrální, díky kterému jsme schopni vnímat detaily a barvy, a dále vidění periferní, které umožňuje vnímat prostor a orientovat se v něm (Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. 2002-2013 [CIT. 2013-05-11]. Kdo je zrakově postižený. Dostupné z WWW: http://www.sons.cz/kdojezp.php).
1. 2 Klasifikace osob se zrakovým postižením
Rozdělení zrakově postižených osob se děje na základě určitých společenských znaků.
Zároveň dochází k dělení na základě různých kritérií. Například dle speciálně pedagogické praxe přihlížíme k době a příčině vzniku poruchy nebo skupiny poruch, čímž následně vady diferencujeme na vrozené a získané. Etiologické hledisko rozlišuje
8
osoby se zrakovým postižením na osoby s poruchou orgánovou a funkční. Nejčastěji však prezentovaným kritériem dělení osob se zrakovým postižením je stupeň zrakové vady (Pipeková, 2006, s. 232 – 233). Tento parametr je i stěžejním pro následnou klasifikaci v bakalářské práci.
(Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. 2002-2013 [CIT. 2013- 05-11]. Kdo je zrakově postižený. Dostupné z WWW: http://www.sons.cz/kdojezp.php):
Míru zrakového postižení / zrakové vady určíme na základě očního vyšetření. Při tom se pohlíží na dva základní parametry. A sice na velikost zorného pole (to může být v důsledku zrakové vady zúženo, omezeno nebo v něm může docházet k lokálním výpadkům) a na zrakovou ostrost. Tento parametr nám zároveň poslouží i k rozdělení stupňů zrakového postižení. Pro jasnější představu je použita následující tabulka.
Vyšetření zrakové ostrosti do dálky se provádí nejčastěji na Snellenových optotypech, což jsou tabulky s řadami postupně se zmenšujících znaků. Výsledek zapisujeme ve formě zlomku, v jehož čitateli je vyšetřovací vzdálenost a ve jmenovateli je číslo nejmenšího optotypu, který je schopna vyšetřovaná osoba přečíst. Zrakovou ostrost lze také vyjádřit v decimálních hodnotách.
Tab. 1: Stupně zdravotního postižení podle skupin zrakové ostrosti. ( Moravcová, 2004, s. 85)
Posouzení zorného pole. Pacienty se zorným polem v rozsahu méně jak 10 stupňů, ale více jak 5 stupňů zařazujeme do 3. kategorie. Pacienty se zorným polem méně jak 5 Kategorie zhoršení zraku Ostrost zraku oběma očima při použití optimální
korekce
horní hranice dolní hranice
1. Slabozrakost lehká a
střední 6/18 = 0,3 6/60 = 0,1
2. Slabozrakost těžká 6/60 = 0,1 3/60 = 0,05
3. Těžce slabý zrak 3/60 = 0,05 1/60 = 0,02
4. Praktická nevidomost 1/60 = 0,02 světlocit se správnou projekcí 5. Úplná nevidomost obou
oči světlocit s chybnou projekcí úplná ztráta světlocitu
9
stupňů do 4. kategorie. To i v případě, že je zraková ostrost normální (Moravcová, 2004, s. 85).
Mimo tuto tabulku navíc stojí poměrně rozsáhlá skupina lidí, kteří mají zhoršené vidění, ne však natolik, aby byli zařazeni do kategorie slabozrací. Jsou to například lidé, kteří nosí dioptrické brýle a s nimi docela normálně vidí. Znamená to, že mají zrakovou vadu lehčího stupně a s brýlemi zvládají bez potíží každodenní činnosti, nemají omezení v přístupu k informacím, v orientaci a samostatném pohybu, v pracovním uplatnění, v sociální oblasti apod.
1. 3 Počet osob se zrakovým postižením
S těžkým zrakovým postižením žije v České republice přibližně sto tisíc lidí. Jsou to lidé nevidomí. Ti většinou nevidí vůbec nic (Macháček, 2002, s. 2). Dále jsou to i lidé slabozrací, kteří nevidí dobře ani s optimální brýlovou korekcí.
Dle kvalifikovaného odhadu PhDr. Josefa Cerhy, ředitele Tyfloservisu, o. p. s., je v současné době v České republice přibližně 150 000 osob. Ty spadají do kategorií 1-5.
Počet zcela nevidomých osob odhaduje na 5 000 -10 000. Počet osob s lehčím zrakovým postižením než je kategorie 1 se dle PhDr. Cerhy blíží milionu ( rozhovor ze dne 7. 5.
2013, 9.00 -10.30). Přesto zdůrazňuje, že potíže plynoucí z oslabeného vidění nejsou ani v tomto případě zanedbatelné. Dle jeho slov také neustále narůstá počet lidí s vážným postižením zraku i v zemích Evropy a Americe, nejen v rozvojových zemích.
Lze také vycházet ze studie provedené v r. 1990 ve Velké Británii, podle níž má zrakové problémy cca 10% populace. Ty přitom progresivně narůstají s věkem.
(Dudr, Lněnička, 1999, s. 18 -19)
1. 4 Nejčastější příčiny částečné ztráty zraku
Pro názornější představu si můžeme přiblížit, jak slabozraký člověk vidí. Částečná ztráta zraku může být způsobena mnoha různými příčinami. Projevuje se především v následujících podobách. Ty se vyskytují samostatně nebo v kombinaci.
10
1. 4. 1 Rozostřené vidění
Prvním a nejčastějším projevem je rozostřené vidění. Můžeme ho charakterizovat jako snížení zrakové ostrosti, při kterém je každý předmět nejasně viditelný a jeho obrysy nezřetelné (Macháček, 2002, s. 2). Zraková ostrost závisí na jasu předmětů a na vzdálenosti předmětu od sítnice. Dále pak na kontrastu předmětů proti okolnímu prostředí, na velikosti zornice a refrakční vadě (Synek, Skorkovská, 2004, s. 71). Míra rozostření může být různá. Pozvolné klesání zrakové ostrosti může také provázet celá řada dalších nemocí (Macháček, 2002, s. 2).
Obr. č. 1: Snížená zraková ostrost při zachovaném zorném poli.
1. 4. 2 Zorné pole
Další typický projev některých zrakových vad se týká zorného pole. To je část prostoru, kterou postřehneme upřeným pohledem bez pohybu očí a hlavy. Jedna nebo více jeho částí mohou být deformované či dokonce chybí. Spolu se zrakovými vadami obvykle souvisí i zhoršené vnímání hloubky prostoru. To může při orientaci činit potíže s odhadováním vzdáleností a polohy předmětu (Macháček, 2002, s. 2).
11
Obr. č. 2: Výpadky v zorném poli kombinované s mírnou ztrátou zrakové ostrosti Obr. č. 3: Vizualizace výpadků v zorném poli
1. 4. 3 Komplikace s množstvím, intenzitou světla
Jsou dva základní typy poruchy zraku související s intenzitou osvětlení. Jedná o šeroslepost a světloplachost.
Existují i další oční vady, u nichž je třeba spíše méně světla. Přesto velká většina zrakově postižených upřednostňuje světla více (Macháček, 2002, s. 3). Další obtíže také způsobuje zhoršená schopnost přizpůsobování zraku na různou hladinu osvětlení.
Nazýváme jí zhoršenou adaptací na světlo a tmu. Příliš náhlé a ostré přechody mezi světlem a stínem nepřispívají k zrakové pohodě. Při pohybu v neznámém prostředí mohou dokonce zvyšovat riziko úrazu. Takovou situací může být za jasného dne vstup do málo osvětleného podchodu (Macháček, 2002, s. 3).
1. 4. 4 Poruchy barvocitu
Vnímání barev je vysoce individuální u každého člověka. Obzvláště potom u těch, kteří mají různé zrakové obtíže. Nejedná se jen o specifické poruchy barvocitu, jako jsou úplná ztráta barevného vidění. V takovém případě vidí člověk okolní svět v různých odstínech šedi. Může však jít i o poruchu vnímání určitého barevného tónu. Mnoho slabozrakých ztrácí schopnost přesného rozlišení jednotlivých odstínů barev (Macháček, 2002, s. 3).
Nejčastějšími vrozenými poruchami barvocitu jsou poruchy v oblasti červené a zelené.
1. - Úplná barvoslepost pro červenou.
- Snížené vnímání červené.
12
2. - Úplná barvoslepost pro zelenou.
- Oslabené vnímání zelené, částečná barvoslepost pro zelenou.
Mezi poruchami barvocitu se vyskytuje i totální oslabení barevného vidění. Je však poměrně vzácné. Barevné vnímání totálně barvoslepého pro červenou a zelenou, dále pak pro žlutou a modrou, je velmi nízká. Jen pronikavé křiklavé barvy mohou být poznány. K vyšetření barvocitu se využívá v klinické praxi nejčastěji pseudoizochromatické tabulky. V nich jsou z barevných skvrn sestavena písmena, číslice nebo geometrické obrazce. (Synek, Skorkovská, 2004, s. 70).
Obr. č. 4: Pseudoizochromatické tabulky
13
2 Bariéry
Na začátek bych rád definoval, v jakých významech je v práci na slovo bariéra nahlíženo.
Bariéra může mít charakter psychického rázu nebo na ni můžeme nahlížet jako na fyzickou překážku. A právě snaha o její odstranění je nosnou částí bakalářské práce. Pro ucelený pohled je část věnována i psychickému dopadu zrakového postižení na jedince.
Hartl (1993, s. 23.) o bariérách říká, že bariéru můžeme vnímat jako fyzickou překážku, hranici mezi dvěma oblastmi znemožňující pohyb z jedné oblasti do druhé nebo pohyb znesnadňující. Dále můžeme mluvit o bariérách psychických, kdy hovoříme o zábraně v podobě společenské normy, zvyku, pravidla, předchozí špatné zkušenosti, omezujícího spontánního chování. V patologické rovině až vnitřní konflikt, chorobný příznak.
2. 1 Psychické následky
Zrakem získáváme 80-90% informací o okolním světě. Je to tedy jeden ze základních smyslů člověka. Z hlediska funkčního chování jedince narušuje zrakové postižení především poznávací funkce, orientaci v prostoru a samostatný pohyb (Pipeková, 1998, s. 164). To vše má výrazný vliv na psychiku. Podívejme se tedy i okrajově na to, jaké má zrakové postižení psychický dopad na jedince.
Nemocní jsou nešťastní, zklamaní, cítí se být na obtíž. Dostávají se do izolace, ztrácejí sebevědomí. Až 32% z nich trpí depresemi. Ztráta zraku se podílí na zvýšené úrazovosti.
Až 50% zlomenin ve stáří je způsobeno zhoršeným viděním. Pacienti s těžkou degenerací makuly hodnotí svou kvalitu života sníženou o 63%. Tzn. stejně jako postižení pokročilou rakovinou prostaty s neléčitelnými bolestmi nebo jako pacienti po masivní ochromující mrtvici (Česká vitreoretinální společnost, 2007, s. 11).
2. 1. 1 Důsledky porušeného zrakového vnímání na psychiku
a. Kvantitativní. Snížení produkce představ. Omezení zrakových fantazií atd.
b. Kvalitativní. Narušení vztahu smyslového a pojmového v myšlenkové činnosti.
Změny v emocionálně volní oblasti a ve struktuře osobnosti.
14
c. Doprovodné změny fyzického postoje. Dochází k nim např. vlivem omezené orientace v prostoru. V důsledku toho i snížené hybnosti.
2. 2 Fyzické bariéry
Jednou z hlavních částí bakalářské práce je odstraňování bariér pro lidi s poškozením zraku, snaha o nápomoc v orientaci v prostoru. Wiener (1998, s. 16) o orientaci říká, že:
„Orientace je proces získávání a zpracování informací z prostředí za účelem skutečné nebo jen myšlenkové manipulace s objekty prostoru nebo za účelem plánování a realizace přemísťování v prostoru. Předpokladem rozvíjení procesu prostorové orientace je mít dostatečnou celkovou představu o prostoru, o rozmístění orientačních bodů v prostoru a o jeho hranicích.“ Z praktického hlediska se tím rozumí označování a zvýrazňování prvků v prostoru, které mohou být přehlédnutelné a v důsledku toho nebezpečné. Dostatečným zvýrazněním těchto prvků zásadním způsobem snížíme pravděpodobnost úrazu, kdy dotyčný narazí do předmětu, který nezpozoroval.
2. 3 Situace, které způsobují slabozrakým problémy
Typickými příklady těchto situací mohou být náraz do neoznačeného sloupu, či zakopnutí o nekontrastní schod. Karásek (2007, s. 1) uvádí, že mezi takové situace patří následující.
- Prosklené plochy. Vyvolávají totiž dojem průchozího prostoru.
- Zrcadla či příliš lesklé plochy - Oslnění. Svítí-li světlo přímo do očí.
- Nedostatek světla.
- Nedostatek barevného kontrastu v prostoru
- Příliš pestrobarevné prostředí. Příkladem je zboží v regálech.
- Kontrastně nevyznačené hrany terénních zlomů, např. u schodiště.
-
V současné době se využívá několika způsobů značení problematických míst. Pokud je řeč o slabozrakých, využívají tzv. prvky vizuálně kontrastní. Jimi se označují např. schodiště, první a poslední schod.
15
Obr. č. 5: Příklad vizuálně kontrastního označení schodiště-budova SVK HK Obr. č. 6: Příklad vizuálně kontrastního označení schodiště-Tyfloservis Praha
Dále pak veškeré prosklené stěny, které by mohly být nebezpečné. Většinou má podobu barevného pruhu, který je do prostoru posléze vsazen. Jedná se o čistě funkční prvek.
Myslím, že s podobným kontrastním členěním by bylo možné počítat již ve fázi návrhu interiéru. Tyto orientační prvky by pak mohly mít podobu, která je výtvarně hodnotná.
Navíc by byly uzpůsobeny přesně dle potřeb a vytížení konkrétního prostoru. K tomuto všemu je však nutná znalost vnímání neboli percepce prostředí osobami se zrakovým postižením. Proto je jí věnována následující podkapitola.
2. 4 Percepce
Jednotlivými smysly se dostáváme do kontaktu pouze s dílčími aspekty vnější a vnitřní reality. To je v některých situacích nezbytné. Oproti tomu je však životně důležité, aby člověk vnímal vnější i vnitřní prostředí ve své komplexnosti. Jednotlivé počitky jsou tedy integrovány v komplexnější celek, nazývaný vjem. Jedná se o výsledek procesu vnímání neboli percepce. V zásadě nás zajímá o jaký druh objektu, zvuku a atd. se jedná. Dále pak záleží na tom, jak je tento jev vůči nám situován (Jesenský a kol., 2007, s. 65).
Pokud bereme v úvahu zrakové vnímání, hovoříme o tvarovém rozpoznávání, jde-li nám o to, o jaké objekty se jedná a o prostorovou lokalizaci, zjišťujeme-li, kde se objekty nacházejí. Obě tyto schopnosti jsou dány dvěma kvalitativně odlišnými úkoly. Ty jsou zpracovávány rozdílnými mozkovými oblastmi a jsou důležité v procesu regulace činnosti a adaptace jedince na prostředí (Jesenský a kol., 2007, s. 66).
16
2. 4. 1 Lokalizace Bariér
Máme-li určit rozmístění předmětů v prostoru, musíme je dokázat vzájemně identifikovat. Dále pak vyčlenit figuru a pozadí. Ke stanovení polohy objektu v trojrozměrném prostoru patři také vyhodnocení jeho vzdálenosti od vnímajícího a případného pohybu (Jesenský a kol., 2007, s. 66).
2. 4. 2 Rozlišení objektů
Vyčleněním předmětu neboli figury vůči jeho pozadí se stalo důležitým bodem zájmu tzv. tvarové psychologie. Ta zdůrazňovala význam vnímání celých objektů či forem, protože celek je více než pouhá suma jeho částí. Přišla také s určitými principy, dle kterých dochází k uspořádání vnímaného. Jsou jimi:
a. Figura a pozadí. Jestliže je podnět dostatečně strukturovaný, pak vnímáme jeho část jako objekt neboli figuru. Zbytek pak jako pozadí. Objekt je vnímán prostorově před pozadím a především zřetelněji než pozadí. To je základní způsob organizace vjemu.
Zároveň důležité si uvědomit, že tato organizace je vlastností lidského percepčního systému a může být zvratná. To co nyní vnímáme jako figuru, může být za chvíli vnímáno jako pozadí.
(Jesenský a kol., 2007, s. 66).
b. Sdružování objektů. Objekty se ve vjemovém poli určitým způsobem sdružují.
Např. i seskupení jednotlivých bodů nebo přímek. Tato skutečnost je charakteristická pro zrakové, sluchové a částečně i hmatové vnímání. Ke sdružování dochází na základě řady principů.
- Blízkost. Sdružujeme útvary nacházející se blíže k sobě.
- Dotváření. Tendence vnímat neúplné formy v podobě uzavřených obrazů.
- Nepřerušené pokračování. Tendence ke sdružování objektů, které tvoří nepřerušený obrys.
- Princip podobnosti. Tendence sdružovat podobné objekty. Výrazně odlišné objekty jsou v seskupení nápadnější než podobné objekty.
(Jesenský a kol., 2007, s. 66).
17
2. 4. 3 Vnímání vzdálenosti
Jestliže chceme objekt přesně lokalizovat, je nutné znát jeho hloubku. Obraz dopadající na sítnici oka je plochý, tedy nemá hloubku, neboť sítnice je dvourozměrná. Proto se ti, kteří vnímání zkoumali, zamýšleli nad vodítky k odhadu vzdálenosti. Jinými slovy, jak je možné s dvojrozměrných vjemů usuzovat na vzdálenosti v trojrozměrném prostoru.
Zjištěná vodítka, jež se vzájemně při určování vzdálenosti kombinují, jsou rozdělena na monokulární a binokulární.
a. Monokulární
- Relativní velikost. Když se v obraze nachází několik podobných objektů, jež se vzájemně liší velikostí, je možné menší objekty považovat za vzdálenější.
- Překrývání. Pokud se ve vjemovém poli nachází objekt tak, že brání pohledu na jiný objekt, tak je překrývající objekt vnímán jako bližší.
- Výška umístění. Ze shodných objektů je vnímán jako vzdálenější ten, který se v obraze nachází výše.
- Lineární perspektiva. Jestliže se nám zdá, že se rovnoběžně linie sbíhají, vnímáme je, jako by se vzdalovaly.
- Paralaxa pohybu.
b. Binokulární
- Binokulární vnímání hloubky objektu. Každé oko vidí daný trojrozměrný objekt poněkud z jiného úhlu, takže se každému oku jeví trochu jinak. Složením obou těchto odlišných pohledů vzniká vjem hloubky objektu.
- Binokulární paralaxa. Úhel, pod kterým je vnímán jakýkoli bod každým z obou očí, se liší, což má vliv na vnímání hloubky.
- Binokulární rozdíl. Vyjadřuje rozdílnost mezi obrazy vnímanými každým z obou očí. Je důležitý neboť způsobuje živý dojem hloubky objektu.
Při vnímání hloubky sehrává svou úlohu rovněž princip nevědomého úsudku. Ten spočívá v tom, že pozorovatel si všimne určitého vodítka (např. že jeden objekt se jeví delší než druhý) a pak si z tohoto vodítka nevědomě doloží informaci o vzdálenosti.
18
Dle jiného pojetí je vzdálenost vnímána přímo a může souviset s gradientem struktury, kdy prvky tvořící strukturu se zdají být s rostoucí vzdáleností od pozorovatele blíže u sebe. Vnímání tohoto gradientu vyvolává silný dojem hloubky.
2. 4. 4 Vnímání pohybu
Pro vlastní pohyb v prostoru potřebujeme znát lokalizaci statických objektů. Dále pak dráhy pohybu mobilních objektů. Vnímání pohybu objektu bývá nejčastěji způsobeno pohybem jeho obrazu po sítnici. Pohyb lépe vnímáme, pokud se objekt nalézá na strukturovaném pozadí, než když je pozadí tmavé nebo neutrální a je možno vidět pouze osamocený objekt. Sledování pohybu objektů informuje pozorovatele nejen o jejich lokalizaci, ale také o událostech, které se v souvislosti s nimi odehrávají.
Kontextuální vyhodnocení těchto událostí sehrává nesmírně důležitou roli v procesu adaptace jedince na prostředí.
2. 4. 5 Vnímání kontrastu
Z pohledu tyflografiky kontrastem rozumíme zrakem subjektivně hodnocený rozdíl jasu dvou ploch viděných současně v zorném poli nebo dvou nestejných podnětů postupně působících na zrak (Kvapilíková, 1999). Jesenský a kol. (2007, s. 66) dále rozlišuje kontrast na:
a. Světlostní kontrast. Týká se faktu, že vnímání kteréhokoli předmětu nezávisí pouze od něj, ale také od spolupůsobících podnětů. To nastává v rámci jednoho nebo několika analyzátorů. Při vzájemném působení několik analyzátorů platí, že slabé podněty zvyšují citlivost a silné ji oslabují. Světlostní kontrast spočívá v tom, že na světlém pozadí se každá tmavá barva stává ještě tmavší a opačně světlá barva na tmavém pozadí se stává světlejší.
b. Barevný kontrast. Současný neboli simultánní vyvolává šedá barva na chromatické pozadí. Šedá se obvykle zabarvuje doplňkovou barvou ke svému pozadí. Následný neboli sukcesivní. Záporný následný obraz vzniká na základě delšího pozorování jednobarevného geometrického základního útvaru základní barvy. Upřeme-li poté zrak na šedivou plochu, zjeví se tento útvar komplementárně zbarvený.
19
2. 4. 6 Rozpoznávání objektů
Jedná se o přičleňování zrakového vjemu určité kategorii předmětů nebo zvířat. Pokud jde o rozpoznávání osob, zrakový vjem pozorovatele je přiřazen určitému danému jedinci. Při rozpoznávání si všímáme tvaru. Ten má klíčový význam. Všímáme si také velikosti, barvy, struktury povrchu, postavení či rozpoložení.
Objekty jsou tedy určeny svými rysy, jako jsou prvky linie atd. Dále pak vztahy mezi nimi. Tyto skutečnosti jsou vlivem zkušeností uloženy do paměti. Při každém, následném rozpoznávání je každý objekt konfrontován též s paměťovými engramy, a je vyhodnocována míra shody s některým s dosud známých objektů. Při posuzování hraje velký význam také kontextuální stránka, tzn. kde, kdy, jak, s čím se objekt vyskytuje. Čím výraznější je při rozpoznávání role kontextu, tím méně vstupních informací potřebujeme.
S problematikou rozpoznávání souvisí i čtení. Při něm nesledujeme řádek hladkým spojitým pohybem, oči se spíše na krátký čas zastaví a poté přeskočí na další pozici řádku. V průběhu fixace jsou zrakem získávány dané informace. Jak délka fixací, tak jejich počet, je ovlivněn znalostí textu. Mimo jiné, souvisí vnímání s výběrem informací, neboť naše smysly, jsou neustále atakovány značným množstvím podnětů. Proces, jehož pomocí vybíráme podněty, se nazývá selektivní pozornost. Ta s vnímáním velmi úzce souvisí.
Vnímání je předpokladem poznávání reality. Na jeho základě vznikají percepční a paměťové představy, které mají nezastupitelnou úlohu v rozvoji osobnosti.
2. 5 Úprava prostředí
Cílem optimalizace prostředí osob slabozrakých a částečně vidících je dosaženo zlepšení zrakového komfortu. Zároveň je dosaženo zlepšení zrakového komfortu a vizuální výkonnosti při různých činnostech.
Vhledem k problematice úprav prostředí jsou za zásadní považovány následující proměnné.
- intenzita osvětlení
- rozpoložení jasů a kontrast - barva světla, kontrast barev
20
-oslnění
-rovnoměrnost osvětlení a jeho směr (Jesenský, 2007. s. 255)
Široké spektrum různých těžších vad zraku a nejrůznější stupně těchto poškození nelze v opatřeních pro usnadnění pohybu slabozrakých lidí v různých prostředích respektovat v celé šíři. Vyplývají z toho v podstatě jednoduché kompromisní zásady. Všechny překážky, orientační místa, obrysy musí být dostatečně kontrastní proti pozadí a za snížené viditelnosti dostatečně a rovnoměrně osvětlené a při tom nesmí oslňovat. Jedná se o sloupy, nástupní a výstupní stupně schodišťových ramen, kontrastní označení velkých prosklených stěn a dveří, kontrastní vybavení chodeb. Informační nápisy a informační systémy vůbec musí se slabozrakými lidmi počítat umístěním, velikostí a charakterem písma a jeho kontrastem proti pozadí (Dudr, Lněnička, 1999, s. 18 -19).
Při respektování zmíněných zásad je dobré si uvědomit, že podstatným omezením zrakových schopností trpí poměrně značné procento lidí, především vyššího věku.
Důsledkem toho jsou určité potíže s orientací a pohybem v neznámém prostředí, rozpoznáváním detailů a mnoha dalších činnostech. Většina slabozrakých, jak již bylo zmíněno, je staršího věku. U těchto lidí se navíc mohou objevit krom smyslových poruch i potíže pohybové. Právě u seniorů je nanejvýš důležité využívat zrak v maximální možné míře. Především pro zajištění bezpečnosti při chůzi a pohybu v neznámém prostředí či na schodech (Macháček, 2002, s. 2).
Při orientaci v prostoru a při samostatném pohybu spoléhají slabozrací především na zrakové vjemy. Hmatové a sluchové vjemy jsou spíše doplňkové. Vodícími liniemi jsou pro ně dostatečně barevně kontrastní souvislé plochy. Příkladem může být například tmavá podlaha a bílá zeď či rozhraní různě barevných koberců. Výraznými, snadno rozpoznatelnými místy v prostoru nohou být například tmavá vrata ve světlé fasádě či dveře v jiné barvě než okolní zeď. Místa, která jsou zrakem obtížně postřehnutelná a identifikovatelná jsou nebezpečná a zdraví ohrožující. Zlatým pravidlem úspěšné orientace je vytváření barevně kontrastního prostředí a používání vhodného osvětlení (Macháček, Grillová, 2009, s. 2-4).
21
3 Barva
S ohledem na již zmiňovaná fakta, na důležitost samotné barvy či barevného kontrastu ve vnímání a orientaci v prostoru osoby se zrakovým postižením, by se zasloužilo pozastavit se u této problematiky a věnovat jí následující řádky.
3. 1 Co je to barva?
Když hovoříme o barvě, hovoříme o mnohoznačném pychosenzorickém, psychofyzikálním a fyzikálním pojmu. Pokud na ni budeme nahlížet z pohledu psychosenzorického, jinak řečeno vjemového, mluvíme o vyjádření vlastnosti zrakového vjemu. Je většinou určena spektrálním složením světelného podnětu a světla vstupujícího do oka. Může být slovně popisována jako červená, modrá, žlutá, zelená a jiná. V případě pohledu psychofyzikálního se barevný podnět vyhodnocuje pomocí barvocitných buněk, analyzátorů, které jsou obsaženy v našem zrakovém orgánu, oku.
Z hlediska fyzikálního je barva charakterizována spektrálním složením barevného podnětu neboli spektrálním složením světla vycházejícím ze světelného zdroje, které tělesem prošlo nebo se odrazilo od jeho povrchu (Fořtlová, 2005, s. 33)
Bakalářská práce se dále v této kapitole zmiňuje o vidění barev coby barevného vjemu zrakového orgánu.
3. 2 Vidění barev
Jesenský (2007, s. 64) nám pomůže odhalit, jak barvy vnímáme.
Zrakový systém reaguje na světlo o různých vlnových délkách. Těm odpovídají rozličné odstíny barev. Světlo však může být vyzařováno z přímého zdroje nebo odráženo od povrchů pozorovaných předmětů. Ty mají navíc samy o sobě určitou barvu. Barevné vidění tedy souvisí se základními kvalitami barev.
a. Barevný ton. Je fyzikálně určen délkou vlny. Pro vnímání barevného tonu má význam, kolik světla odrážejí nebo pohlcují rozličně pigmentované povrchy vnímaných předmětů. Některé povrchy pak rovnoměrně odrážejí všechny vlnové délky. Např. bílá. Jiné zase rovnoměrně pohlcují, jako např. černá. Na základě
22
toho se tedy rozlišují barvy chromatické a achromatické. Chromatické jsou barvy pestré a achromatické jsou tvořeny různými odstíny šedi.
b. Sytost barvy. Vyjadřuje čistotu vlny tj. čistotu barvy. Méně syté barvy vznikají mícháním s barvami achromatickými.
c. Jasnost barvy. Ta vyjadřuje intenzitu osvětlení.
Výzkumem bylo zjištěno, že vnímání barvy je prožíváno subjektivně a na vjem barvy předmětu nemá vliv míra osvětlení. Barvu vnímáme za různého osvětlení jako stejnou.
Při velmi slabém osvětlení barevného povrchu předmětu však špatně rozeznáváme jeho barvu, ale spíše jen různé stupně jasnosti. Při běžném osvětlení vystupují jasněji barvy žlutá a červená. Za šera, nebo při velmi slabém osvětlení pak vnímáme jako jasnější zelenou a modrou. Tento jev je nazýván Purkyňův fenomén (Jesenský, 2007, s. 64).
Pokud mluvíme o rozsahu vidění barev, největší zorné pole je pro barvu bílou, menší je pro pestré barvy. Z těch má největší rozsah modrá a červená, nejmenší zase zelená.
Vnímání barev ovšem nezávisí jen na fyzikálním uzpůsobení podnětu, ale musí také souhlasit s funkcí, vlastnostmi a kvalitou příslušného aparátu. Na tomto faktu spočívají různé teorie barevného vidění (Jesenský, 2007, s. 64).
a. Duplicitní teorie. Podle té existuje dvojitý aparát oka pro vnímání barev.
b. Trichromatická teorie. Týká se barevného čípkového vidění na základě tří barevných komponentů. Čípky jsou uzpůsobeny pro vnímání tří základních barev, tj. červené, zelené a modré. Ostatní barvy vznikají jeho mícháním. Tato teorie vysvětluje různé typy barvoslepoty tím, že chybí jeden nebo více ze tří typů receptorů.
c. Teorie protikladných barev. Ta uvádí, že všechny barvy mohou být složeny z vjemů protikladných barev světla. Jsou jimi např. červená-zelená či žlutá- modrá. Barvy protikladného páru nemohou být vnímány současně. Neexistuje např. červenozelená barva. Dle této teorie se tedy na sítnici oka nacházejí dva typy jednotek citlivých na světlo. První reaguje na červenou nebo zelenou. Ten druhý reaguje na modrou nebo žlutou. Každá jednotka reaguje opačným způsobem na své dvě protikladné barvy. Bílá barva ej vnímána, jestliže jsou v rovnováze reakce obou typů jednotek. Pokud je nerovnováze pouze jeden typ,
23
vnímáme jediný barevný odstín. Jsou-li v nerovnováze oba typy, vnímáme kombinace jednotlivých barevných odstínů.
(Jesenský, 2007, s. 64).
Na základě teorií, které tu byly zmíněny, není možné vyslovit konečný závěr v otázce vnímání barev. Jednotná teorie vnímání barev totiž nebyla dosud vypracována.
Zároveň je také třeba si uvědomit rozdíl v míšení světla o různých vlnových délkách. To je více záležitost zkoumání psychologie. Míšení pigmentů je spíše záležitostí výzkumu fyzikálních. Pro oba druhy míšení platí také odlišné zákonitosti. Mícháním několika barev je tedy možné vytvářet jejich velké množství (Jesenský, 2007, s. 65).
Kontrast barev představuje další veličiny, které mohou výslednou kvalitu zrakového vnímání výrazně ovlivnit. Barva povrchů je ovlivňována pohlcováním a odrazivostí světla. Vhodnou barevnou úpravou lze docílit potřebného kontrastu jasů. V závislosti na omezení kvality zrakového vnímání je často spojená nižší schopnost rozlišování detailů.
Při úpravách textů, obrázků nebo prostředí bychom měli vycházet z poznatků o působení a vnímání barev.
Samotná vnímaná barva, vlastní barevný vjem, je subjektivní záležitostí, každý ji vnímá jinak. Objektivněji ji můžeme determinovat dle následujících faktorů. A sice na stavu zrakového orgánu pozorovatele, na podmínkách pozorování, na jasu a jasovém či barevném kontrastu v zorném poli, ale i na momentálním psychickém rozpoložení pozorovatele. Opět zde tedy hrajeme s lidskou psychikou. Naše momentální naladění výrazným způsobem ovlivňuje její vnímání a naopak barva ovlivňuje do určité míry právě psychické naladění, zabarvuje naši náladu i životní energii.
3. 3 Rozlišení barev
V rámci uceleného přístupu k problematice barev je nutné uvést i následující pohled. A sice, že je potřeba rozlišovat mezi dvěma pojmy. Barva jako světlo a barva jako pigment.
24
3. 3. 1 Barva-světlo
Toto pojetí patří do oblasti vědy. Zde je třeba vyzdvihnout významný přínos Isaaca Newtona, který objevil, že světlo se skládá z oddělených vlnových délek. Ty jsou při lomu vnímány jako paprsky. Vykazují sedm různých barev, které odpovídají sedmi barvám duhy. Jsou jimi červená, oranžová, zelená, modrá, tmavě modrá a fialová.
3. 3. 2 Barva-pigment
Týká se technik a teorie barvy z malířského hlediska. Na malířově paletě jsou barvy tvořeny pigmenty a pojidlem. Pigmenty jsou o barviva, které mají svůj původ v hlinkách, minerálech nebo rostlinných či živočišných substrátech. Pojidlo umožňuje míchat barvy a nanášet je na podklad. Barevný vztah barvy-pigmentu má málo společného s vědeckými poučkami o rozkladu světla, neboť tyto barvy podléhají především chemickým zákonům (Parramón, José María a Šárka Skorkovská, 2001, s. 65). Pigmenty pohlcují některé barvy světla a jiné odrážejí zpět do našich očí. Čím víc pigmentu máme, tím více barev pohlcují a tím tmavší bude výsledná barva. Míchání pigmentů tedy vždy znamená odnímání světla. Z červeného a zeleného pigmentu získáme hnědou, tedy tmavší barvu. Primární pigmentové barvy jsou tedy jasnější než primární barvy světla (Parramón, 2004, s. 48).
Primární pigmentové barvy jsou sekundární barvy světla. Sekundární pigmentové barvy jsou primární barvy světla.
25
4 Právní prostředí
Zásadní podíl na vytváření podmínek pro samostatný a bezpečný pohyb zrakově postižených na komunikacích a plochách má Metodické centrum pro odstraňování bariér. To funguje od roku 1991 a v současnosti je součástí Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR.
Snaží se formulovat a prostřednictvím Vládního výboru pro zdravotně postižené osoby prosazovat náměty do příslušné legislativy z této oblasti.
Příslušná stavební i další legislativa obsahuje ustanovení, ukládající u vyjmenovaných druhů veřejně přístupných staveb a přestaveb účinná systémová opatření, které mají usnadnit samostatný pohyb a orientaci nevidomých a slabozrakých osob.
(Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR [online]. 2002-2013 [CIT. 2013- 05-12]. Metodické centrum odstraňování bariér. Dostupné z WWW:
http://www.sons.cz/bariery/).
Této problematiky se dotýká výše zmíněný stavební zákon č. 183/2006 Sb.
26
5 Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
Jako místo pro zpracování orientačního systému jsem si vybral Studijní a vědeckou knihovnu v Hradci Králové. Tato budova byla navržena architekty atelieru Projektil- architekti s.r.o. a byla otevřena 25. 9. 2008. Důvodů, proč jsem zvolil právě tuto budovu, je hned několik.
Pro pochopení všech souvislostí bych na úvod rád definoval její funkci.
Projekt výstavby vychází z celkového pojetí moderní knihovny na začátku 21. století.
Akceptuje všechny role, ve kterých se vědecká knihovna realizuje. Profiluje se jako regionální centrum odborných a vědeckých poznatků a informací univerzálního charakteru. Dále jako zdroj informací o společenském a politickém životě ve městě, v kraji, v zemi a ve světě. Vzdělávací centrum, jako zdroj inspirace zálib a zájmů, regionální centrum knihovní vědy a praxe a v neposlední řadě místo pro setkávání lidí.
Přidanou hodnotou je pak maximální otevřenost celého domu a kultivované prostředí.
To poskytuje prostor pro další nedefinované služby. Studijní a vědecká knihovna v nové budově nabízí základní i speciální výpůjční, informační, rešeršní, reprografické a další služby jak v reálném, tak ve virtuálním prostoru. Určena je všem občanům starších patnácti let, především však studentům, vědcům a odborné veřejnosti. Základní dokumenty jednotlivých vědních oborů jsou v nové knihovně vždy přítomné. Jsou tedy dostupné kdykoliv v rámci provozní doby. Rozsáhlým fondem novin a periodik umožňuje SVK široké veřejnosti získat informace o současném dění všude kolem nás.
Pokračuje v budování fondu beletrie, fondu pro studijní účely a zájmové literatury. Lidé by sem měli přicházet za studiem, za novými odbornými poznatky, ale také za poznáním sama sebe. Knihovna by svým intelektuálním prostředím měla návštěvníky inspirovat a kultivovat jejich zájmy.
Jde o místo pro setkávání, pro diskuse a rozhovory. V přednáškovém sále a učebnách se konají odborné semináře. Dále pak komorní zájmová setkání. Fakt, že je místo určené skutečně všem, dotváří existence výstavního sálu a literární kavárny (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 2008, s. 24).
Společenský význam knihoven výstižně popisuje pan Mgr. Akad. Arch. Roman Brychta, spoluautor architektonického návrhu: „V době, kdy se společnost individualizuje a
27
informace získáte snadno z pohodlí svého domácího počítače, jsou jednou z posledních oáz společenského kontaktu. Nejsou tedy jen informačními body, to by v konkurenci s osobním počítačem jednoznačně prohrály. Knihovny mají osvěžovat, vonět, smát se a vytvářet prostor setkávání“ (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 2008, s. 28).
Při takovém významu knihovny je obzvláště důležité, aby knihovna skutečně byla plně bezbariérová po všech stránkách. Je tomu skutečně tak? Mluvíme-li o potřebách slabozrakých lidí, domnívám se, že tomu tak není. To mě přimělo zamýšlet se nad otázkou, jak by se dal takto vzniklý prostor upravit, aby byl skutečně bezbariérový? Dal by se podobný zásah vytvořit v návaznosti na architekturu budovy? Abychom našli způsob jak to udělat je nejprve potřeba pochopit v jakých souvislostech a za jakých podmínek knihovna vznikala.
5. 1 Místo
Knihovna se nachází v Hradci Králové na břehu řeky Orlice u Moravského mostu.
Obr. č. 7: Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové Obr. č. 8: Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové
Při přemýšlení nad návrhem postupovali autoři od typologických rešerší a rozborů zástavby místa, tedy struktury městské zástavby současné, budoucí, ale i historické.
Hradec Králové je navíc jedno z mála měst s progresivním urbanistickým plánem od arch. J. Gočára. Tento plán vznikl v době architektonicky nadmíru plodné. Zástavba v okolí je rozmanitá, dosti nejasná. Pevným bodem je nárožní budova Koželužské školy
28
od arch. J. Gočára s pro Hradec charakteristickou fasádou z režného zdiva. V současné době je zde střední průmyslová škola. Je patrná absence jasného urbanistického plánu.
Zástavba vznikala poplatně své době. Okolní budovy zde vytváří chaos zástavby.
Hradecká ulice je dopravní tepnou. Není na co navázat. Architekt si dlouho láme hlavu.
Přesto se autorům podařilo přijít s jasným konceptem budovy.
5. 2 Koncept budovy
„A co takhle přeškrtnou tu parcelu. Ne ve významu ji zrušit, ale zvýraznit. Vždyť jde o dům – instituci pro všechny kolem – studenty. Dům musí být jasně identifikovatelný.
Ano, přeškrtneme parcelu. Postavíme tam dům ve tvaru X. Odlitou literu“ (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 2008, s. 24).
Poté nastává přemýšlení o konstrukci a materiálu. Návrh je jasný. Bude to odlité z betonu jak uvnitř tak zvenku. V parteru bude navíc X proříznuto, aby netvořilo bariéru.
Naopak bude bránou do nově vznikajícího kampusu či k vodě. Na konci proříznutých ramen vzniknou samostatné prostory. Na jih to bude kavárna a na sever galerie.
Právě konstrukce odlité z betonu ponechané v původní šedé barvě jsou největším problém interiéru budovy, pokud jde o potřeby slabozrakých. Jak sami autoři tvrdí, je třeba prostor oživit.
„Uvnitř jsou konstrukce z šedého betonu, který je kulisou pro rozehrání barevnosti v interiéru. Nabízíme spolu s výtvarníky a designéry řešení formou výrazných barevných podlah. Máme zkušenost, že barevné plochy zalijí svou náladou celý prostor“ (Studijní a vědecká knihovna v Hradci Králové, 2008, s. 27).
Uvnitř knihovny skutečně barevné podlahy vznikly. Každé patro má svou vlastní barvu.
Přesto se domnívám, že interiér zůstává nevýrazný a místy až nebezpečný. Vzhledem k umístění nosných sloupů ve frekventovaných částech interiéru je třeba tato problémové místa vyznačit tak, aby i osoby s horším viděním tuto bariéru zaregistrovali.
S výjimkou podlahy jsou interiéry barevně a kontrastně nevýrazné. Navíc dostatečně
29
výrazné podlahy se nachází pouze v 1. a 2. patře. Vhledem k nepochybné architektonické hodnotě budovy, důležitosti a významu této instituce jsem uznal za vhodné navázat na myšlenku autorů a interiér dotvořit. Cílem mé práce je tedy tento prostor přizpůsobit lidem se zhoršených zrakem a zároveň zvýšit jeho výtvarnou hodnotu pro vidící část populace. Jak je patrné s vyjádření Mgr. Daniely Morávkové, vedoucí střediska Tyfloservis, o. p. s., vidící populace a architekti se nejvíce brání úpravám pro danou cílovou skupinu, protože je považují za neestetické (emailová komunikace ze dne 21. 1. 2013).
Mohu se také odkázat na slova PhDr. Josefa Cerhy: „Všechna opatření by měla respektovat výtvarnou hodnotu místa, aby nedošlo k patologickému zdůraznění opatření, které vychází vstříc lidem s různým zrakovým postižením. Osoby se zrakovým postižením chtějí žít integrovaně“ (rozhovor ze dne 7. 5. 2013, 9.00 -10.30).
5. 3 Vizuální styl knihovny
Vizuální styl užívaný Studijní vědeckou knihovnou vytvořili ve spolupráci dvě grafická studia, Kultivar a Pixl-e. Řešení je inspirováno čelním pohledem na dům, jehož dispozice ve tvaru X z tohoto pohledu připomíná otevřenou knihu. Samotné logo znázorňuje záložku. Jedna z autorek k tomu uvedla: „Záložka prochází domem jako knihou, označuje místo, kam se chcete vrátit, pomáhá orientovat se mezi řádky (patry). Tento koncept se zdařilo protáhnout celým domem, stejně jako vizuálním stylem instituce, od loga po merkantilní tiskoviny“ (Font-první grafický časopis [online]. 1991-2013 [CIT. 2013-05- 16]. „Záložka“ – zajímavý projekt CI pro SVKHK. Dostupné z WWW:
http://www.font.cz/logo/zalozka-zajimavy-projekt-ci-pro-svkhk.html).
30 Obr. č. 9: Pohled na záložku procházející všemi patry Obr. č. 10: Detail prvku vizuálního stylu
Obr. č. 11: Logo je znázorněno přímo na fasádě budovy
31
6 Orientační systém
6. 1 Úvod do orientačního systému
V bakalářské práci představuji orientační systém, který je vytvářen v přímé návaznosti na architekturu i vizuální styl instituce.
Obr. č. 12: Schéma návaznosti na kontext
Tento interiérový prvek slouží třem skupinám lidí. První skupinou jsou lidé slabozrací.
Druhou skupinu tvoří lidé s menším poškozením zraku, tzn. mají zrakové obtíže, ne však tak velké, aby spadali do kategorie slabozrací. Třetí skupinou jsou lidé vidomí.
Obr. č. 13: Zacílení orientačního systému
Systém je aplikovaný na jedno z podlaží. Na tom je představeno, jak celý systém funguje.
Dle stejného klíče zároveň navrhuji řešit všechny veřejně přístupné části všech dalších pater. Realizace počítá s využitím stejné barevnosti ve všech patrech budovy.
32 Obr. č. 14: Náhled veřejně přístupných prostorů 3. patra
6. 2 Podoba orientačního systému
Po komplexním nastudování principů, jak se zvýrazňují důležité orientační body slabozrakým, jsem si začal hledat způsob, kterým by bylo možné vyznačit takto složitý prostor, jakým je budova knihovny. Nejen že její stěny jsou barevně nevýrazné, dokonce se zde nachází spousta prvků, které mohou být snadno přehlédnuty. Může jimi být například nevýrazný stůl.
Mé první pokusy vedli k využití různých grafických prvků na stěnách knihovny. Aplikaci linií, geometrických prvků i mnoho způsobů barevného zvýrazňování hran. Žádný z těchto způsobů však nefungoval tak, jak by pro správnou funkci v plném rozsahu bylo zapotřebí. Hlavním motivem bylo najít způsob, který bude účinnější a užitečnější než současné vizuálně kontrastní prvky. Poté se zrodil nápad. Co takhle celé ty plochy vybarvit. Použít stejně pádný motiv jako je přeškrtnutí parcely? Sám architekt přece vyjádřil snahu rozehrát barevnost v interiéru.
33
6. 3 Základní princip fungování
Základním principem fungování celého systému je rozdělení prostoru do třech barevných ploch.
Obr. č. 15: Schéma barevně kontrastního členění prostoru
První barevnou plochu tvoří rovina vodorovná, v našem případě podlaha. Další dvě barevné plochy jsou roviny svislé, tedy stěny.
Vhodným barevným uspořádáním těchto barev můžeme jasně zvýraznit a nadefinovat prostor. Barvy jsou rozvrženy tak, aby se v každé výrazné hraně stěny změnila barva.
Jsou tedy odděleny jednotlivé svislé plochy mezi sebou. Zároveň jsou pak oddělené svislé plochy od podlahy.
Pokud by nebylo dodrženo toto pravidlo, došlo by k popření původního tvaru stěn.
Tímto způsobem jsou zpracovány nejen betonové stěny, ale i sloupy a některé další prvky interiéru dle konkrétní situace. Jednotlivé řešení se odvíjí od mnoha faktorů.
Jedním z nich je četnost pohybu návštěvníků v jednotlivých místech. Nejvíce frekventovanou částí budovy je centrální schodiště a jemu přiléhající ochozy jednotlivých pater. Schodiště je v každém dalším patře natočeno o 90°. Při samotném stoupání po schodišti v každém patře obcházíme část ochozu, abychom mohli pokračovat na vyšší poschodí. Právě v této části se nachází asi nejkritičtější místo celého prostoru. Přímo v ose pohybu se nachází vždy jeden ze 4 nosných sloupů stavby.
Použití tří barev na jednotlivé plochy nám umožní zvýraznit jejich průsečíky a více tak vyčlenit popředí a pozadí prostoru. Barvy jsou skládány tak, abyste při pohybu
34
v prostoru viděli neustále všechny nebezpečné bariéry. Ty se ve vašem zorném poli nachází na barevně kontrastním pozadí. Slabozrakým se tedy nemůže stát, že by narazili do šedého sloupu, který neviděli, díky stejně barevnému pozadí. Na rozdíl od nynějších vizuálně kontrastních prvků nemá orientační systém hodnotu pouze funkční. Je totiž řešen tak, aby měl i hodnotu výtvarnou pro vidomou část populace.
Vždy, když budeme barvy umísťovat dle přesně určeného vzorce, můžeme takto vykrýt téměř všechna místa. Pomocí tří barev se však v podobně členěném interiéru nedají vykrýt všechna místa. Ta zbylá, problémová, jsou řešena barvou čtvrtou.
6. 3. 1 Barevnost
Základní barevnost je tvořena třemi terciálními barvami. Zelenou, oranžovou a fialovou.
Obr. č. 16: Barevnost.
Jedná se o tyto přesně definované odstíny.
Oranžová: NCS S 1070-Y40R. Fialová: NCS S 3050-R60B,. Zelená: NCS S 0570-G40Y.
Jsou definovány barevným systém NCS (Natural Colour System). Ten byl vytvořen ve Švédsku firmou Scandinavian Colour Institute. Používá se pro výběr odstínů do interiéru a jeho následné namíchání v tónovacím centru. Jdou jím definovat jakékoliv přírodní odstíny. NCS vychází ze skutečnosti, jak barvy vnímá lidské oko, dále z faktu, že jakýkoliv přírodní odstín lze vytvořit kombinací šesti základních barev. A sice z bílé - White, černé - Schwarz, žluté - Yellow, červené - Red, modré - Blue a zelené - Green.
35
Základem systému je NCS barevný prostor, kde se všechny číselné údaje vyjadřují v procentech. Tento barevný prostor obsahuje další dva základní prvky. Jsou to NCS barevný kruh a NCS barevné trojúhelníky.
Obr. č. 17: Schéma NCS barevného trojúhelníku Obr. č. 18: Schéma NCS barevného kruhu
Ty tvoří povrchy jednotlivých ploch. V místech, jež není možné vykontrastovat pouze třemi barvami je navíc použitá barva bílá. Jedná se o tři barvy, které jsou mezi sebou barevně kontrastní a umožňují nám velmi dobře rozeznávat prostor. Jak bylo zmíněno v teoretické části, nejčasnější problémy s barvocitem se týkají červené a zelené barvy.
Lidé, kteří mají s těmito barvami problém, je vidí v odstínech šedé. Zelená barva je tedy umístěna na podlahu právě proto, aby i v případě lidí, kteří zelenou barvu nevidí, nebyla narušena orientační funkce. Zásadní je pro nás především kontrast oranžové a fialové.
Orientujeme se především dle kontrastních svislých ploch. Zvýrazněná podlaha tento efekt dotváří a zvýrazňuje především předměty, které jsou do prostoru umístěny.
Příkladem mohou být stolky a židle umístěné v prostorech s volným výběrem. Toto zvýraznění funguje na podobném principu jako zelené plátno při natáčení filmů. Při jednotné barvě pozadí nám popředí ještě více vystoupí.
Tato barevnost se týká pouze interiéru. Vzniká zde moment překvapení, kdy vstupujeme do šedé budovy a uvnitř se objeví nečekaný plnobarevný prostor.
36
6. 3. 2 Texty
Motiv textu navazuje na vizuální styl knihovny. Zaplňuje jednotlivé ,,řádky knihy".
V budově knihovny se setkáváme se třemi principy využití textů, které zároveň definují jejich funkci. První jsou texty informační, jež mají primárně informativní charakter. Dále pak texty dekorativní. Třetí skupinou jsou texty zvýrazňovací. Obsahovou stránku druhé a třetí skupiny tvoří úryvky z kulturně významných literárních děl. Liší se však mezi sebou principem práce s těmito texty. Dekorativní texty můžeme charakterizovat jako obrazce, které vycházejí z jejich obsahu. Zvýrazňovací texty jsou zase aplikovány na principu stínování.
a. Informativní
Setkáme se s nimi v centrální části jednotlivých pater.
Obr. č. 19: Rozmístění informativních textů
Jde o tři typy textů. Prvním z nich je text označující začátek a konec schodiště (viz přiloha č. 12). Jedná se o nápis, který zároveň slouží jako vizuálně kontrastní prvek.
Druhým prvkem je text označující vstup do výtahu, jako jeden z nejdůležitějších orientačních bodů (viz příloha č. 3). Třetí informační text je umístěny na jednotlivých čtyřech sloupech umístěných v centrální části. Označuje, v jakém poschodí se právě nacházíte.
37
Všechny tyto tři typy textů jsou vytvořeny bezpatkovým fontem Schelter Grotesk NF.
Odpovídá nárokům na snadnou čitelnost slabozrakými lidmi.
Informační texty, které budou na stěnách, budou vyřezány z vinylové folie a následně nalepeny. U označení schodiště se využije litý polyuretan, ze kterého se vytvoří daný nápis a nalepí přímo na schody. Polyuretan je velmi odolný a vydrží i vysokou zátěž.
b. Dekorativní
Prostor jednotlivých pater je dále doplněn úryvky a větami z některých knih. Ty nejsou vybrány náhodně. Jedná se o ty nejvýznamnější z dějin literatury. Archetypální texty, které mají vysokou kulturní hodnotu. Jsou zde zastoupeny jak zahraniční tak i česká díla skrz jednotlivá časová období, od antické literatury až po literaturu 20. století. Samotný výběr literárních děl byl ponechán na filologovi. Z těchto děl jsou dále vybrány zajímavé části, které jsou v různých grafických zpracováních umístěny na stěnách v interiéru knihovny. Jejich grafická podoba vychází z obsahu daných textů, přímo s nimi tedy souvisí. Většina z úryvků je vizuálně komponována tak, aby bylo možné je přečíst (viz příloha č. 9 a 10). Texty jsou na míru vyřezané ze samolepících vinylových folií, které jsou určené pro aplikaci na zeď.
Na rozdíl od textů informativních budou tyto vytvořeny z několika různých fontů a jejich řezů. Jedním z nich je i serifové písmo RePublic z dílny Tomáše Brousila. To je základem současného vizuálního stylu instituce.
Tyto texty budou umístěny především v jednotlivých křídlech budovy. Centrální část knihovny vnímám jako průchozí prostor, který jsem nechtěl podobnými prvky vizuálně zaplňovat. Shledávám vhodnější tento prostor nechat co nejjasnější a nejpřehlednější především pro snadnou orientaci a rozpoznání nejdůležitějších orientačních prvků osobám s poškozeným zrakem.
c. Zvýrazňovací
Pro tyto texty je typické, že je jimi stínován prostor. Některé části interiéru se tak mohou ještě více zvýraznit a vykontrastovat. Zastávají funkci nejen estetickou, ale i funkční (viz příloha č. 10).
38
6. 4 Technické řešení 6. 4. 1 Stěny
Nynější povrchy v převážné míře ctí materiál konstrukce budovy. Pokud jde o stěny interiéru, v současnosti tvoří vzhled stěn pohledový beton s transparentní lazurou.
Řešení počítá s několika úpravami povrchu stěn před samotnou aplikací barevného nátěru.
Obr. č. 20: Schéma technologického postupu úpravy stěn
První krokem je přebroušení pohledového betonu v oblastech kde se bude aplikovat barva. Cílem je co možná nejhladší povrch betonu. Na ten se poté aplikuje penetrace, která propojí beton s následně aplikovanou interiérovou barvou. Konkrétně se jedná o nízkoviskózní kapalinu na bázi vodné disperze styrenakrylátového kopolymeru SOKRAT mísitelnou s vodou. Odpařením vody se vytvoří souvislý, hladký a slabě lepivý film nerozpustný ve vodě. Na ten se již dá aplikovat samotná barva. Vhledem k tomu, že je potřeba vytvořit opravdu syté a jasné odstíny, bude první vrstva natřena čistě bílou barvou. Druhá a třetí vrstva již bude barva natónovaná na požadovaný odstín.
Tím, že jsou barvy namíchány přesně na odstín, je dále možné je kdykoliv v budoucnu získat v naprosto totožném odstínu, pro případ oprav či pozdějšího oživení barev. Jedná se o barvy obsahující spoustu pigmentu, počítám tedy ještě s přimícháním přípravku Sokrat přímo do barvy. Ta je sice omyvatelná a otěruvzdorná, ale i tak se tím její praktické vlastnosti ještě zlepší.
Je důležité dosáhnout přijatelné světelné odrazivosti. Cílem je prostor nejen obarvit, ale za použití přiměřené odrazivosti světla také mírně prosvětlit. Odrazivost však nesmí být
