TECHNICKÁ UNIVERZITA v LIBERCI
Fakulta mechatroniky, informatiky a mezioborových studií
Studijní program: B2612 – Elektrotechnika a informatika Studijní obor: 1802R007 – Informační technologie
Evidence inventárního majetku na pracovišti
Inventory property records on department
Bakalářská práce
Autor: Jiří Hejcman
Vedoucí práce: Ing. Josef Grosman
V Liberci 12. 5. 2013
2 //Zadání práce (originální, strana číslo 2)
3
Prohlášení
Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Datum
Podpis
4
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu práce, kterým je Ing. Josef Grosman. Za čas, který mi věnoval při řešení práce, za všechny poskytnuté rady a návody k řešení jednotlivých bodů zadání.
Dále bych rád poděkoval Základní škole Hradební v Broumově, která mi poskytla důležité informace a umožnila přístup k jejich softwaru, jehož účel souvisí se zadáním této práce. V poslední řadě bych také rád poděkoval vlastní rodině, konkrétně rodičům, kteří mi umožnili studium na vysoké škole.
5
Abstrakt
Tato práce se zabývá vývojem softwaru určeného k evidenci inventárního majetku. Software tohoto typu je schopen spravovat kompletní informace o inventárním majetku na vybraném pracovišti. Pro správu jednotlivých položek program využívá funkcí jako je vložení, editace či odstranění předmětu.
Práce popisuje celkovou problematiku vývoje, který procházel několika fázemi.
Tyto fáze lze označit jako analýzu, návrh, realizaci a testování. Jednotlivé části práce potom popisují, jaké kroky a rozhodnutí bylo nutné provést pro dosažení požadovaných výsledků. Dále jsou také popsány komplikace, které ovlivnily vývoj aplikace. Tyto komplikace si vyžádaly nutné změny, které se týkaly jak návrhové, tak realizační části.
Dle jednotlivých kroků zadání práce byla vyvinuta databázová aplikace, která uživateli poskytuje základní funkce pro správu inventárního majetku na jeho pracovišti.
Software také nabízí několik rozšiřujících funkcí, které mají za cíl usnadnit práci s aplikací či odstranit z pracoviště nejasnosti o umístění vybraných položek inventárního majetku.
Klíčová slova: databáze, inventární majetek, evidence, aplikace, vývoj
6
Abstract
This thesis describes the development of software designed for storing and handling property records. Such software is capable of managing all information related to property records in selected workplace, which is achieved by basic management functions such as Insert, Edit or Delete.
This thesis describes all issues of the development divided into several phases - analysis, design, implementation and testing. Each part of this thesis describes which steps and desicions had to be made in order to achieve desirable results. There are also described complications met during each phase of the development, since solving them has had a significant impact on final structure of the software.
The database application was developed in accordance with individual points of this task. The described application provides a user with basic functions for managing property records in his or her workplace. There are also implemented some extension functions designed to ease up usage of given application or to clarify confusion about location of various items in user’s workplace.
Keywords: database, inventory property, record keeping, application, development
7
Úvod
Hlavním cílem této práce je vytvoření softwaru, který bude schopen uchovávat informace o inventárním majetku a dále bude schopen s těmito informacemi pracovat.
V průběhu tvorby softwaru se čtenář seznámí s problematikou jeho vývoje. Práce samotná se skládá ze tří částí.
Práce začíná sbíráním informací. Je nutné se seznámit se všemi potřebami evidence. Pochopit strukturu dat inventárního majetku, které bude aplikace uchovávat, a následně s nimi operovat.
Následuje návrhová část, kde je nutné zvolit úložiště dat a vývojové prostředí.
Tato část práce popisuje problematiku spojenou s výběrem vhodné databáze, která bude schopna splnit všechny požadavky aplikace v co nejkratším časovém úseku. Dále pak s výběrem prostředí, kde bude vytvořen design aplikace včetně funkcí, které má aplikace poskytovat.
Třetí a závěrečnou částí této práce je část implementační, tedy realizace návrhu a jeho následné odladění. V této části dojde k vytvoření všech funkcí aplikace a jejich následnému testování, kde je potřeba odchytit chyby a předejít všem chybám, které mohou nastat ať už na straně aplikace, nebo na straně uživatele.
8
Obsah
Prohlášení ... 3
Poděkování ... 4
Abstrakt ... 5
Abstract ... 6
Úvod ... 7
Obsah ... 8
Seznam ilustrací ... 10
Seznam symbolů a zkratek ... 11
1 Analýza problematiky ... 12
1.1 Struktura dat ... 13
1.2 Existující software ... 14
1.2.1 GORDIC–WIN ... 14
1.2.2 Evidence majetku 1.2 Excel 2000–2003 ... 14
1.2.3 MRP-K/S ... 14
1.2.4 Evidence majetku 2.5 ... 15
2 Návrh a výběr prostředí ... 16
2.1 Požadavky úložiště ... 16
2.2 Vývojové zařízení a prostředí ... 17
2.3 Testovací úložiště ... 18
2.4 Grafický návrh ... 19
3 Implementace a ladění ... 20
3.1 Databáze ... 20
3.2 Uložené procedury ... 20
3.3 Databázové tabulky ... 21
3.4 Grafické rozhraní ... 22
3.5 Propojení s databází ... 24
9
3.6 Základní funkce ... 24
3.6.1 Vložení nového předmětu ... 24
3.6.2 Editace předmětu ... 26
3.6.3 Odstranění předmětu ... 27
3.6.4 Vyhledávání ... 28
3.7 Rozšiřující funkce ... 30
3.7.1 Export dat ... 30
3.7.2 Volba vzhledu ... 31
3.7.3 Historie editací ... 32
3.7.4 Výpůjčky předmětů ... 33
3.7.5 Rozlišení aplikace ... 34
3.7.6 Správa druhů majetku ... 35
3.7.7 Správa způsobů pořízení ... 35
3.7.8 Správa umístění předmětů ... 36
3.8 Zabezpečení ... 37
3.8.1 Databáze ... 37
3.8.2 Aplikace ... 37
3.9 Nové úložiště ... 39
3.9.1 SQLite ... 39
3.9.2 SQLiteManager ... 39
3.10 Instalační balíček ... 40
3.11 Testování v různých prostředích ... 41
Závěr ... 42
Seznam použité literatury a jiné zdroje ... 43
Přílohy ... 44
Příloha A: CD ... 44
10
Seznam ilustrací
Obrázek 1.1: Testovaný software ... 15
Obrázek 2.1: SQL Server Express ... 18
Obrázek 2.2: Grafický návrh aplikace ... 19
Obrázek 3.1: Grafické rozhraní ... 23
Obrázek 3.2: Formulář pro vložení nového předmětu ... 25
Obrázek 3.3: Odstranění předmětu ... 27
Obrázek 3.4: Vyhledávací formuláře ... 29
Obrázek 3.5: Formulář pro export ... 30
Obrázek 3.6: Exportovaná data v MS Excel ... 30
Obrázek 3.7: Tmavý a světlý vzhled ... 31
Obrázek 3.8: Nová výpůjčka ... 33
Obrázek 3.9: Přehled výpůjček ... 33
Obrázek 3.10: Nastavení řádkování ... 34
Obrázek 3.11: Správa druhů majetku ... 35
Obrázek 3.12: Správa způsobů pořízení ... 35
Obrázek 3.13: Správa umístění ... 36
Obrázek 3.14: Správa přihlašovacích údajů ... 37
Obrázek 3.15: Přihlašovací formulář ... 38
11
Seznam symbolů a zkratek
DB – databáze
SQL – Structured Query Language (strukturovaný dotazovací jazyk) C# – C Sharp – vysokoúrovňový programovací jazyk
ID – identifikátor
EMA – Evidence Majetku K/S – Klient/Server VB – Visual Basic
HD – High Definition (vysoké rozlišení) CD – Compact Disk
DVD – Digital Versatile Disk GHz – Gigahertz
12
1 Analýza problematiky
Tato část práce se zabývá záležitostmi, které je potřeba vykonat, než začne vývoj samotný. Je nutné analyzovat problematiku, která souvisí s vývojem softwaru pro evidenci majetku. V první řadě se jedná o rozbor informací, se kterými jakýkoliv evidenční software pracuje. Dále se pak jedná o otestování softwaru, který již k tomuto účelu vznikl. Je vhodné otestovat větší počet aplikací, všechny řádně zhodnotit a vyvarovat se při návrhu a implementaci chyb, které obsahují. V neposlední řadě je také nutné seznámit se s funkcemi, které musí aplikace obsahovat. Testování již existujícího softwaru však není dostatečné. Pro pochopení evidovaných informací je třeba studia literatury, která vychází ze zákona a obsahuje informace nezbytné k evidenci.
13
1.1 Struktura dat
V této části se lze dozvědět informace o všech údajích, které bude úložiště uchovávat o jednotlivých inventárních předmětech. Nejvíce informací uživatel zadává při vkládání nového předmětu do databáze. Další data jsou připojena při editaci a mazání.
ID předmětu
Identifikační číslo
Název, rozšiřující název
Druh majetku
Počet kusů
Správce
Pořizovací cena, Cena pořízení
Způsob pořízení
Umístění
Poznámka
Datum pořízení, vložení do databáze, editace, odstranění
Tyto položky jsou vybrány jako nejdůležitější a nejnutnější informace [1], které je nutné uchovávat. První položkou na seznamu je ID předmětu, které je v rámci celého úložiště unikátní a při dalším vývoji slouží jako nejdůležitější vyhledávací parametr.
Identifikační číslo předmětu je identifikátor, který zadává uživatel sám a slouží jako označení předmětu či skupiny předmětů, což vede k jednoduššímu vyhledávání. Název a upřesňující název jsou informace, které by měly obsahovat co nejpřesnější údaj o názvu a typu předmětu, nejlépe výrobcem udávané hodnoty. Položka „Druh majetku“
[2] určuje, zda se jedná o majetek dlouhodobý nebo krátkodobý, kde oba se poté ještě dělí na hmotný a nehmotný. Pojmy pořizovací cena a cena pořízení jsou rozdílné z evidenčního hlediska. Pořizovací cena zahrnuje i ceny spojené s nákupem předmětu, jako je například doprava, poštovné či balné. Způsob pořízení informuje o tom, jakým způsobem je předmět získán.
14
1.2 Existující software
V rámci seznamování se s potřebami evidence je také zapotřebí otestovat již existující software sloužící k tomuto účelu. Tento software nadále ohodnotit a vyvarovat se chyb, které vyplynou z testování. Pro tyto účely jsou zvoleny jak placené, tak bezplatné programy.
1.2.1 GORDIC–WIN
Mezi placené se řadí software [3] od společnosti GORDIC, která se zabývá vývojem specializovaných informačních systémů pro státní správu, samosprávu a bankovnictví. GORDIC WIN je sada programů, které najdou svoje využití v malých a středních organizacích. Tato sada obsahuje například programy pro účetnictví, evidenci obyvatel, průkazů, technických služeb a mnoho dalších. Jednou ze součástí je i program sloužící k evidenci majetku s názvem EMA. Tento software je schopen evidovat veškerý majetek podle legislativních pravidel. Dále je schopen provádět odpisy, které jsou generované automaticky. Hlavní nevýhodou tohoto softwaru je jeho rozsáhlost, nepřehlednost a komplikovanost.
1.2.2 Evidence majetku 1.2 Excel 2000–2003
Bezplatný software [4] od pana Ing. Romana Ševčíka. Jedná se o demoverzi velmi jednoduché Microsoft Excel aplikace, která je schopna evidovat pouze 30 záznamů a na konci roku následně vygenerovat inventurní seznam všech položek. Od plné verze se aplikace liší maximálním množstvím evidovaných dat. Ve zkušební verzi nelze odstraňovat předměty z databáze. Do databáze nelze importovat data a databázi nelze zálohovat. Hlavní výhodou této aplikace je právě její jednoduchost a spustitelnost téměř ve všech prostředích s MS Office. Mezi zápory lze zařadit nedostatečné množství uchovávaných informací o evidovaném inventárním majetku a nepřívětivé uživatelské rozhraní.
1.2.3 MRP-K/S
Společnost MRP se pohybuje na trhu již přes 20 let. Již od počátku se zabývá vývojem účetního a ekonomického softwaru. Účetní systém MRP-K/S je založen na komunikaci klienta a serveru. Tento systém obsahuje mnoho modulů pro správu účetnictví, objednávek, faktur, daňové evidence, majetkové evidence a mnoho dalších.
Jedná se o placený software. Společnost však nabízí ke stažení bezplatnou zkušební verzi [5]. Lze stáhnout a otestovat celý systém, nebo pouze jeho vybrané moduly.
15 Uživatelsky přívětivá aplikace s mnoha možnostmi evidence, která nabízí uživateli možnost daňových i účetních odpisů. Jako zápor aplikace lze označit vstupní pole pro zadávání data. Nelze jednoznačně určit formát data a lze zadat i nelogické hodnoty.
Tyto hodnoty neprojdou kontrolou dat, ale zpomalují práci.
1.2.4 Evidence majetku 2.5
Tento program (viz Obrázek 1.1) vyvinula společnost PH-Software, která se zabývá vývojem a prodejem programů určených k evidenci. i v tomto případě se jedná o placený software a firma opět nabízí demoverzi [6] k otestování zdarma. Testovací verze má pouze omezenou velikost databáze, jinak obsahuje všechny funkce plné verze aplikace. Program je velmi přehledný a jednoduchý na ovládání. Vedle základních funkcí jako je vkládání, editování a mazání dat umožňuje aplikace také export dat do formátu Microsoft Excel.
Obrázek 1.1: Testovaný software
16
2 Návrh a výběr prostředí
Tato část práce se zabývá problematikou výběru vhodného úložiště pro data, se kterými aplikace pracuje, dále pak výběrem vývojového prostředí, kde bude vytvořeno grafické rozhraní a naprogramovány jednotlivé funkce aplikace.
2.1 Požadavky úložiště
Aplikace musí mít úložiště pro svá data, se kterými následně pracuje. V tomto případě lze jako úložiště využít například textový soubor nebo databázi. Aplikace toho typu vyžaduje úložiště, které pojme větší množství informací. Jedná se zde o tisíce předmětů. Operace s takovým množstvím dat může být časově náročná. Struktura dat také značí, že je třeba data v databázi členit. Klasický soubor takovéto členění neumožňuje, je tedy vhodné použít databázi a data řadit do jednotlivých tabulek. Mezi tabulkami nadále vzniknou jednotlivé vazby, to znamená, že se tabulky budou navzájem ovlivňovat. Další problém při využití textového souboru jako úložiště je implementace vyhledávání.
17
2.2 Vývojové zařízení a prostředí
Aplikace je vyvíjena na notebooku značky ASUS řady K50AB. Zařízení obsahuje procesor AMD Turion X2 Dual-Core, který je taktován na frekvenci 2,20 GHz. K dispozici jsou 4GB operační paměti a operační systém Windows 7 Professional v 64bitové verzi. Zobrazovací zařízení dosahuje rozlišení až 1366 na 768 obrazových bodů, což je dostatečné pro běh aplikací, nikoliv však pro vývoj. V grafickém návrhu se počítá s minimálním rozlišením aplikace 1024*768 pixelů, optimální však je využití poměru 1366 na 768. z tohoto důvodu je při vývoji využito druhé zobrazovací zařízení.
Monitor s úhlopříčkou 22 palců, který využívá FULL HD rozlišení.
Jako vývojové prostředí je zvolen software společnosti Microsoft s názvem Microsoft Visual Studio 2010, který je schopen podporovat jakýkoliv programovací jazyk. Vestavěné jazyky jsou C, C++, VB.NET a C#. Pro přidání dalšího jazyka je nutno využít jazykové služby, které se instalují zvlášť. Visual Studio lze využít pro vývoj konzolových aplikací i aplikací s grafickým rozhraním, které jsou určené pro platformy Microsoft Windows, Windows Mobile, .NET a další.
Programovacím jazykem je zvolen jazyk C#. Jedná se o vysokoúrovňový jazyk, který vyvinula společnost Microsoft zároveň s platformou .NET. C# je založen na jazycích C++ a JAVA. Je vhodný zejména k tvorbě databázových programů, formulářových aplikací ve Windows a webových aplikací či stránek.
18
2.3 Testovací úložiště
Zvoleným programovacím jazykem je jazyk C#. Touto volbou však došlo k omezení výběru úložiště pro data, se kterými bude aplikace pracovat. Základní možností je využití textového souboru. Textový soubor neposkytuje dělení do tabulek.
To znamená, že pro každou databázovou tabulku, která by vznikla v případě použití databáze, bude vytvořen jeden textový soubor. Tento problém lze vyřešit i použitím oddělovače, který by značil konec jedné tabulky a začátek nové. Tato možnost je však poměrně složitá na programování. Při čtení a zápisu do souboru je třeba ošetřit spousty neočekávaných výjimek. Nejsložitějším problémem při využití této možnosti je implementace vyhledávání.
Jako testovací úložiště je tedy zvolena databáze, která funguje na principu dotazů. Jako vývojové prostředí je zvoleno Microsoft Visual Studio 2010. Je tedy výhodné použít databázi od stejné společnosti. Tímto způsobem lze zajistit snadné a bezchybné propojení s vývojovým prostředím. Jako úložiště je tedy zvolena Microsoft SQL databáze (viz Obrázek 2.1), která poběží na Microsoft SQL Serveru 2008.
Microsoft SQL Server je databázový systém pro řešení datových skladů od společnosti
Obrázek 2.1: SQL Server Express
19 Microsoft. Pro plnou funkčnost aplikace je tedy nutnou podmínkou, aby měl uživatel na svém zařízení nainstalován a spuštěn Microsoft SQL Server.
2.4 Grafický návrh
Při tvorbě návrhu je potřeba si uvědomit, že uživatel bude s databází pracovat i několik hodin denně. Písmo musí být velmi dobře čitelné a dostatečně velké. Nesmí však být velké natolik, aby několik řádků textu dokázalo zaplnit celou pracovní plochu.
Dále je potřeba vhodně zvolit barvy pozadí a ostatních prvků. Příliš pestré barvy by mohly rušit při čtení a způsobit například bolest očí. Z toho důvodu je uživateli vytvořena možnost volby mezi světlým a tmavým vzhledem aplikace.
Grafický návrh je třeba optimalizovat pro různá rozlišení zobrazovacích prostředků u potencionálního uživatele. Je třeba aplikaci přizpůsobit různým rozlišením, které nabízejí dnešní monitory. Jako minimální rozlišení je tedy zvoleno 1024 obrazových bodů na šířku a 768 na výšku, i když ani toto rozlišení se dnes již nevyužívá. Optimální rozlišení pro dnešní potřeby je 1366*768 obrazových bodů, což je poměr, který poskytuje naprostá většina dnešních notebooků. Při návrhu je však počítáno i s FULL HD rozlišením, které činí 1920*1080 obrazových bodů, což je také považováno za postačující maximum pro plochu aplikace.
Každá aplikace by měla být přehledná a jednoduchá při seznamování a používání (viz Obrázek 2.2). Z tohoto důvodu je třeba použít minimální množství vyskakovacích oken, přesměrování na jiné stránky či záložky, které by měly za následek dezorientaci uživatele.
Obrázek 2.2: Grafický návrh aplikace
20
3 Implementace a ladění
Poslední část této práce popisuje postup vytvoření databáze, grafického rozhraní aplikace a jednotlivých funkcí aplikace. Tato část začíná vymodelováním databáze a jednotlivých tabulek určených k uchovávání informací o inventárním majetku a přihlašovacích údajů uživatele. Následuje vytvoření aplikace včetně grafického rozhraní. Tato aplikace je následně propojena s databází a jsou naprogramovány jednotlivé funkce, které odpovídají zadání. Po dokončení programování následuje část testovací. V této části je potřeba spustit aplikaci v různých prostředích a otestovat správnost naprogramování jednotlivých funkcí. Tento krok spočívá v odchycení výjimek a zamezení uživateli vkládat do vstupních polí nelogické hodnoty.
3.1 Databáze
V návrhové části vývoje aplikace byl jako úložiště zvolen Microsoft SQL Server 2008. Pro vytvoření databáze lze využít příkazový řádek, který poskytuje SQL Server nebo jakékoliv grafické rozhraní pro správu databází a tabulek, které lze propojit se serverem. K tomuto účelu je zvoleno prostředí od společnosti Microsoft s názvem Microsoft® SQL Server® 2008 Management Studio Express. Software je vhodný zejména k tvorbě a administraci všech komponent SQL Serveru. Poskytuje pohodlné grafické rozhraní, které je určeno pro vývojáře všech úrovní, co se znalosti SQL jazyka týče.
3.2 Uložené procedury
Při vytváření vybraných základních i rozšiřujících funkcí je využito uložených procedur. Uložené procedury jsou části programu, které se nacházejí na straně databáze.
Pro jejich psaní je využit jazyk databáze, ve které se nacházejí. v tomto případě se tedy jedná o jazyk SQL. Procedur lze využít při případných opravách aplikace, kde není nutno upravovat všechny funkce, ale pouze danou proceduru, která od aplikace přebírá jednotlivé parametry.
21
3.3 Databázové tabulky
Před spuštěním samotné aplikace je uživatel vyzván k vložení uživatelského jména a hesla. Tento krok je využit z důvodu bezpečnosti dat. Přístupové údaje by měl znát pouze člověk, který s aplikací operuje, a dále například administrátor. Z toho důvodu je v databázi vytvořena tabulka „Uživatel“, která obsahuje pouze 2 sloupce - uživatelské jméno a heslo.
Nejrozsáhlejší databázovou tabulkou je tabulka „Majetek“. Tato tabulka obsahuje takový počet řádků, který odpovídá aktuálnímu stavu majetku v budově.
Tabulka obsahuje 13 sloupců, kde každý odpovídá dané vlastnosti jednotlivých předmětů. Tyto vlastnosti jsou popsány v části 1.1 Struktura dat.
Jednotlivé předměty uložené v databázi lze libovolně editovat. Aplikace je schopna vést historii jednotlivých editací. Z toho důvodu je použita tabulka „Editace“, která obsahuje oproti tabulce „Majetek“ navíc sloupce ID Editace a Datum editace. ID slouží jako identifikátor editace.
Další významnou částí databáze je tabulka „Archiv“. Zde se nacházejí všechny předměty, které byly odstraněny z tabulky „Majetek“. Tato tabulka slouží jako úložiště historie. Data jsou zde archivována po dobu jednoho roku, po uplynutí tohoto časového úseku jsou vymazána trvale. Sloupce tabulky „Archiv“ odpovídají sloupcům tabulky Majetek.
Poslední tabulka nese název „Výpůjčka“. Jednotlivé existující předměty mají svého správce, který je za ně zodpovědný. Má však právo tyto položky vypůjčit ostatním zaměstnancům. Z důvodu lepšího dohledání jednotlivých předmětů je vedena evidence výpůjček. Každá výpůjčka má svoje ID, to je jednoznačný identifikátor. Dále uchovává ID vypůjčeného předmětu, jméno dočasného správce, datum výpůjčky a datum, kdy má být předmět navrácen.
22
3.4 Grafické rozhraní
Pro vymodelování je zvolen program Microsoft Visual Studio 2010 Ultimate.
Toto vývojové prostředí nabízí možnost tvorby aplikací s využitím Windows Forms [7]
uživatelským rozhraním. Rozhraní je optimalizované pro klasické rozlišení monitorů.
Šířka rámečku činí 1366 pixelů a výška 768 pixelů. Toto rozlišení odpovídá naprosté většině dnešních notebooků, které dosud nepodporují vysoké rozlišení 1920*1080 obrazových bodů. S tímto rozlišením je uživateli k dispozici dostatečné velká pracovní plocha.
Grafické rozhraní se skládá ze tří oken. Při spuštění aplikace se uživateli zobrazí přihlašovací formulář, to je okno první. Toto okno obsahuje dvě textová pole pro zadání přihlašovacího jména a hesla. Dále pak tlačítko, které odesílá tyto údaje ke zpracování.
Jsou-li údaje vyhodnoceny jako správné, je uživatel přihlášen do aplikace a má k dispozici všechny funkce aplikace. Hlavní okno aplikace je spuštěno maximalizované, aby byla ihned k dispozici celá pracovní plocha aplikace (viz Obrázek 3.1). Pro menu je vyčleněn 24 pixelů vysoký pruh v horní části. Menu obsahuje několik záložek. Každá záložka je rolovací část menu a obsahuje několik položek. Menu je vytvořeno pomocí menuStrip Windows Form. Každé položce v menu jsou nadále přiřazeny jednotlivé funkce. Ihned pod menu následuje oddíl záložek. Toto členění opět umožňuje položka Windows forms s názvem TabControl. Záložek je využito z důvodu přehlednosti. Není třeba využívat jiná okna a nutit uživatele udržovat přehled o tom, kde se aktuálně nachází. Pro každou funkci je vytvořena jedna záložka. To znamená, že každá funkce aplikace může využívat téměř celé plochy aplikace. Výjimku v grafickém návrhu tvoří formulář pro zadávání nového předmětu. Ten je umístěn odděleně, aby omylem nedošlo k záměně s editačním formulářem, který obsahuje stejné prvky.
Pro zadávání hodnot, které mohou obsahovat jak písmena, tak číslice, je použit klasický TextBox, který je opět součástí Windows Forms. Text je použit i při zadávání hesla. Umožňuje totiž skrytí všech zadávaných znaků. Uživatel a okolí tak uvidí pouze jednotlivé znaky nahrazené například hvězdičkou. Jsou však údaje, které uživatel nemůže zadávat sám, a je potřeba, aby si pouze zvolil z daných možností. K tomu je využit ComboBox, který má předem nastavené hodnoty. Tato možnost je využita při zadávání druhu majetku, způsobu pořízení a jeho umístění. Při zadávání počtu kusů je potřeba, aby uživatel nevložil jinou hodnotu než číselnou. K tomu slouží NumericUpDown, jehož návratovou hodnotou je typ Decimal. Po uživateli je také
23 vyžadováno vložení data pořízení předmětu. Zadané datum musí mít správný formát, jako má odpovídající sloupec v databázi. Pokud se tak nestane, nedojde k uložení předmětu do databáze, protože nebude daný formát rozpoznán. Tento problém řeší DateTimePicker, další součást Windows Forms. Tato komponenta nabízí možnost výběru daného data a pro uživatele nabízí grafické zobrazení kalendáře, kde je jediným kliknutím vybráno požadované datum. Uživatel není nucen datum složitě vypisovat a kontrolovat správnost.
Obrázek 3.1: Grafické rozhraní
24
3.5 Propojení s databází
Po vytvoření a spuštění databáze včetně všech jejích tabulek je nutné propojit vývojové prostředí s databází. Bez vykonání tohoto kroku není možné naprogramovat jednotlivé funkce aplikace. Nejprve je v aplikaci vytvořeno připojení, které umožňuje prohlížení databáze přímo ve vývojovém prostředí. K tomu je využita funkce Add connection (Přidat připojení) [8]. Při vytváření tohoto spojení je nutné zvolit typ a umístění databáze, popřípadě zadat heslo, které je vyžadováno pro připojení k serveru či databázi. Po zadání správných hodnot je připojení otestováno a následně vytvořeno.
Poté je možno databázi procházet a sledovat provedené změny při testování jednotlivých funkcí aplikace.
Jednotlivé funkce aplikace však využívají jiné připojení k databázi, které není trvalé, trvá pouze po dobu vykonání příkazu a poté se ukončí. Toto spojení probíhá přes takzvaný Connection string (připojovací řetězec), což je řetězec znaků, který obsahuje název databáze, její umístění a přístupové údaje. Tento řetězec se nachází v konfiguračním souboru aplikace nebo je přímo součástí jednotlivých funkcí.
Jednotlivé funkce toto připojení využívají až po vytvoření dotazu na databázi a po vykonání všech potřebných kontrol, kdy je zaručeno, že databáze obdrží korektní data.
Až poté je vytvořeno spojení, následované vykonáním dotazu a okamžitým uzavřením spojení.
3.6 Základní funkce
3.6.1 Vložení nového předmětu
Potřebuje-li uživatel zaevidovat nový předmět, který hodlá nadále spravovat, musí vyplnit krátký formulář (viz Obrázek 3.2). Tento formulář se týká informací o předmětu, které jsou nezbytné pro evidenci a snadné dohledání majetku. Cesta k vložení nového předmětu v grafickém rozhraní se nachází v menu pod položkou
„Akce“ a následně „Vložit nový předmět“. Po zvolení této cesty je uživateli zobrazeno nové okno. Uživatel je vyzván, aby zadal požadované údaje, které stisknutím tlačítka
„Vložit“ odešle ke zpracování a následnému uložení do databáze. Má také možnost toto okno opustit.
Rozhodne-li se však předmět vložit, musí jeho hodnoty splňovat podmínky pro vložení nového předmětu. Vstupní hodnoty jsou rozděleny na povinné a nepovinné.
Nepovinné jsou pouze pole „Poznámka“ a „Identifikační číslo“. Ostatní pole jsou
25 povinná a uživatel je musí zadat, jinak nebude jeho předmět vložen do databáze. Dále pak pole s názvem „Identifikační číslo“, „Počet kusů“, „Pořizovací cena“ a „Cena pořízení“ musí obsahovat pouze číslice. Datum pořízení musí mít správný formát a datum nesmí být buď současné, nebo minulé. Ostatní hodnoty mohou být alfanumerické, omezen je pouze počet použitých znaků. U textových polí nesmí hodnoty přesáhnout 40 znaků.
Rozhodne-li se uživatel vložit nový předmět do databáze, jsou data z formuláře odeslána ke kontrole. Zde se kontrolují předešlé podmínky a hledají se prázdná pole.
Pokud nedojde ke splnění podmínek, je uživatel varován, že uložení nebylo úspěšné a musí chybu opravit. Při splnění podmínek je z dat vytvořen dotaz, který je vykonán po připojení k databázi. Uživatel je informován, že jeho předmět je úspěšně uložen.
Obrázek 3.2: Formulář pro vložení nového předmětu
26 3.6.2 Editace předmětu
Často uživatel zjistí, že při vkládání předmětu do databáze udělal chybu. Tato chyba se netýká podmínek pro vložení předmětu, ale předmětu jako takového. Ten se například nachází na jiném místě, nebo má jiného správce. Nemusí se však ani jednat o chybu. Předmět lze předat jinému správci, nebo přesunout na jiné místo v rámci seznamu místností. K tomuto účelu je vytvořena funkce „Editace předmětu“. Editovat lze libovolný předmět, který je uložen v databázi.
Před samotnou editací je potřeba předmět vyhledat mezi již existujícími předměty. Průběh vyhledávání je popsán v kapitole 3.6.4 Vyhledávání. Po dokončení vyhledávání vidí uživatel seznam všech předmětů, které odpovídají všem vyhledávacím parametrům. Každý řádek v tabulce značí jeden předmět a jeho vlastnosti. Kliknutím na jakoukoliv vlastnost daného předmětu je z tabulky získáno identifikační číslo předmětu a následně vytvořen dotaz na databázi, který po úspěšném vykonání přináší detailní informace o předmětu. Ty se nahrají do připraveného formuláře a uživatel je schopen předmět editovat.
Povoleny jsou změny všech údajů vyjma identifikačního čísla, které je pro celou databázi jedinečné. Po provedení všech požadovaných změn odešle uživatel data ke zpracování stisknutím tlačítka „Editovat“. Pro data o editovaném předmětu platí pravidla, která platí pro vkládání předmětu. Projde-li předmět kontrolou před uložením změn, je vytvořen dotaz na databázi, který přepíše současnou položku v databázi a původní předmět, s daty před editací, je přesunut do databázové tabulky „Editace“.
K jednotlivým editacím se nadále připojuje Identifikační číslo editace, jako jednoznačný identifikátor provedených změn. Dále pak datum editace, které slouží k lepšímu dohledání změn při prohlížení jednotlivých editací.
27 3.6.3 Odstranění předmětu
Zaniklé předměty lze z databáze odstranit. Položka zaniká například ztrátou, zničením nebo prodejem. Rozhodne-li se uživatel daný předmět odstranit, musí nejprve použít vyhledávání nebo procházení. V těchto záložkách lze předmět dohledat. Aplikace využívá pro zobrazení obsahu databáze položku z Windows Forms s názvem DataGridView. Jedná se o složitější formu klasické tabulky. Tabulka obsahuje určitý počet sloupců, který odpovídá vybraným vlastnostem ze sady předmětů. První sloupec tabulky však obsahuje zaškrtávací pole CheckBox. Uživatel má možnost označit libovolné množství předmětů (viz Obrázek 3.3). Po dokončení výběru stiskne tlačítko
„Odstranit“. Po jeho stisknutí je kontrolou ověřeno, že byl minimálně jeden předmět označen. Pokud ano, jsou shromážděna Identifikační čísla všech předmětů a je vytvořen dotaz na databázi, který dané předměty odstraní z tabulky „Majetek“ a přesune je do tabulky „Archiv“, kde jsou data archivována. Odstranění předmětu je akce nevratná, uživatel tedy nemá možnost předmět přesunout zpět do existujícího majetku.
Obrázek 3.3: Odstranění předmětu
28 3.6.4 Vyhledávání
Pro snadnější orientaci mezi jednotlivými předměty je pro uživatele naprogramována funkce vyhledávání. Tato funkce je využita zejména při editaci předmětů, dále pak při odstraňování, prohlížení detailů a exportu vybraných dat do sešitu Excel. Uživatel má k dispozici dvě možnosti vyhledávání. Vyhledávání jednoduché a pokročilé (viz Obrázek 3.4).
Jednoduché vyhledávání
Tato možnost poslouží uživateli, který nehledá konkrétní předmět, ale spíše větší sadu předmětů. Může se zde jednat například o předměty z jedné místnosti či předměty jednoho správce. Zvolí-li uživatel tuto možnost, je mu zobrazen ComboBox a textové pole. V ComboBoxu uživatel zvolí vyhledávácí parametr. Sada možností obsahuje všechny vlastnosti jednotlivých předmětů. Lze však zvolit pouze jediný parametr. Do textového pole pak vyplní hledané slovo a stisknutím tlačítka „Vyhledat“ spustí pokus o vyhledávání. K samotnému vyhledávání však nemusí ani dojít, zadá-li uživatel nevhodné údaje. Například pokud uživatel nezvolí žádný vyhledávací parametr, nebo pokud nevyplní textové pole s hledaným slovem či datem. Pokud však jsou údaje zadány správně, je vytvořen dotaz na databázi, který je následně vykonán, a tabulka DataGridView zobrazí uživateli všechny předměty, které odpovídají podmínce.
Pokročilé vyhledávání
Tato možnost, na rozdíl od jednoduchého vyhledávání, nabízí možnost volby více parametrů. Tuto možnost uživatel využije zejména při hledání konkrétního předmětu či co nejmenší skupiny dat s téměř stejnými vlastnostmi.
Vyhledávání samotné začíná volbou vyhledávacích parametrů. Sám uživatel si zvolí, dle jakých vlastností se bude sada předmětů hledat. K dispozici má výběr téměř ze všech vlastností, které zadává při vkládání nového předmětu. Tyto parametry si uživatel zvolí v komponentě zvané CheckedListBox, které se nachází ve Windows Forms. Tato funkce nabízí možnost výběru ze seznamu s využitím zaškrtávacích polí, kde jedno pole odpovídá jedné vlastnosti předmětu. Každé položce je přiřazena akce. Při zaškrtnutí se automaticky přidá položka do tabulky. Tabulka obsahuje dva sloupce. Název vlastnosti a textové pole. Toto pole pak uživatel vyplní vlastní hodnotou. Například zvolí-li vyhledávání dle Druhu majetku, musí do textového pole v tabulce vyplnit jednu z možností: „DHM“, „DNM“, „KHM“, „KNM“. Uživatel může přidat libovolné
29 množství vyhledávacích parametrů ze seznamu. Volby lze také rušit. Zrušením zaškrtnutí parametru je vlastnost automaticky odebrána ze seznamu v tabulce.
Po stisknutí tlačítka „Vyhledat“ jsou zkontrolovány zvolené údaje. U odeslaných dat se kontroluje, zda jsou vyplněny všechny zvolené parametry. Pokud jsou data v pořádku, je vytvořen dotaz na databázi, který po úspěšném vykonání vrací všechny předměty, které odpovídají zvoleným podmínkám.
Obrázek 3.4: Vyhledávací formuláře
30
3.7 Rozšiřující funkce
3.7.1 Export dat
Hlavním cílem aplikace je správa majetku. To však nelze provést pouze prací na počítači.
Jednou za určité časové období je potřeba provést kontrolu předmětů.
Zjistit jejich aktuální stav a umístění. Z tohoto důvodu je třeba
data převést z elektronické podoby do podoby tištěné. Uživatel pak není nucen chodit po objektu s notebookem či jiným zařízením. K tomu slouží naprogramovaná funkce pro Export dat do sešitu Excel (viz Obrázek 3.5). Tento sešit (viz Obrázek 3.6) je možno uživatelem editovat a dále pak vytisknout. Hlavní podmínkou pro možnost využití této funkce je, aby měl uživatel na svém počítači nainstalovaný Microsoft Office Excel. To zajišťuje vnořená funkce, která vrací informaci o tom, zda je na daném zařízení software nainstalován.
Před exportem dat je potřeba zvolit exportovaná data. K tomu poslouží vyhledávací formuláře. Uživatel má k dispozici oba druhy vyhledávání, jednoduché i rozšířené. Po dokončení vyhledávání dat pouze zvolí název souboru, pod kterým pak nalezne sešit aplikace MS Excel uložený na diskovém oddílu C:. Tento sešit není nadále nijak spojen s aplikací. Změny v sešitu neovlivní data v databázi.
Obrázek 3.5: Formulář pro export
Obrázek 3.6: Exportovaná data v MS Excel
31 3.7.2 Volba vzhledu
Tato funkce je navržena čistě pro větší pohodlí uživatele při práci s aplikací. Lze očekávat, že se softwarem bude třeba pracovat i několik hodin denně.
Několikahodinová práce je velmi náročná pro oči. Z tohoto důvodu má uživatel na výběr dva barevné odstíny, které budou použity v aplikaci. Tmavý a světlý vzhled (viz Obrázek 3.7). Uživatelem zvolený odstín je uložen v textovém souboru. Není tedy nutné ho nastavovat při každém spuštění aplikace. Při spuštění se soubor načte a podle jeho obsahu se jednotlivé prvky přebarví.
Tmavý vzhled
Změna odstínu na tmavý spočívá v přebarvení všech prvků Windows Forms, které aplikace využívá. Jedná se zejména o tabulky DataGridView, veškerá vstupní pole (TextBox, ComboBox, DateTimePicker, NumericUpDown), ale také o pozadí celé aplikace a jednotlivé položky v Menu. Pro tmavý vzhled je typická šedá barva v kombinaci s modrou, která je použita ve vstupních polích.
Světlý vzhled
Základní odstín aplikace je světlý. Převažuje bílá barva téměř ve všech prvcích.
Písmo je černé a na bílém podkladu velmi dobře čitelné. Pozadí tabulek je světle šedé, stejně jako pozadí neaktivních prvků.
Obrázek 3.7: Tmavý a světlý vzhled
32 3.7.3 Historie editací
Tato funkce vznikla jako doplněk funkce zobrazení detailu předmětu. Hlavní význam této funkce spočívá v poskytnutí uživateli co největšího množství detailů o daném předmětu. Funkce editace předmětu je jednou ze základních vlastností aplikace. Předměty jsou editovány zejména z důvodu změny jejich umístění. Položka však může být editována a hmotný předmět nemusí být přesunut na jiné místo (správce zapomene, nedovolují to současné klimatické podmínky, finanční podmínky,…).
Z tohoto důvodu je potřeba položku zpětně dohledat a aktuální informace v databázi nepostačují.
Historie editací obsahuje záznamy o změnách všech položek, které ještě nezanikly a nenacházejí se v archivu. Jednotlivé změny si uživatel může prohlédnout v záložce „Detail předmětu“. Vyhledá-li uživatel požadovaný předmět a zobrazí jeho detail, uvidí také tabulku s identifikačními čísly jednotlivých editací. Jedna položka v tabulce odpovídá jedné editaci. Po kliknutí na vybranou editaci se uživateli zobrazí detail provedených změn včetně data, kdy byly provedeny.
33 3.7.4 Výpůjčky předmětů
Ne vždy je změna správce trvalá. Správci si mohou mezi sebou předměty vypůjčit. Těchto událostí však může nastat větší množství a může dojít ke ztrátám předmětů.
Z tohoto důvodu byla
naprogramována rozšiřující funkce, která eviduje jednotlivé výpůjčky.
Jednotlivé výpůjčky obsahují identifikační číslo předmětu, jméno dočasného správce, datum, kdy byl předmět vypůjčen, a datum, kdy má být předmět navrácen původnímu majiteli (viz Obrázek 3.8). Každý předmět lze vypůjčit pouze pokud již není vypůjčen někomu jinému. Pokud ano, může být další výpůjčka vložena až po navrácení předmětu. Aplikace kromě zadávání nových výpůjček monitoruje také nevrácené předměty. Ty si lze prohlédnout v záložce Nevrácené předměty, která se aktualizuje při jejím načtení. Aplikace projde všechny vypůjčené předměty (viz Obrázek 3.9) a datum jejich navrácení porovná s aktuálním datem. Do tabulky pak vypíše všechny, u kterých je datum navrácení starší než datum aktuální.
Obrázek 3.9: Přehled výpůjček
Obrázek 3.8: Nová výpůjčka
34 3.7.5 Rozlišení aplikace
Zobrazovací zařízení, která se v dnešní době využívají, disponují různým rozlišením a různým poměrem šířka ku výšce. Z tohoto důvodu je nutné, aby aplikace byla přizpůsobitelná různým zobrazovacím zařízením. Za minimální poměr je považováno 1024 bodů na šířku a 768 bodů na výšku. Aplikace je však spustitelná i na rozlišení nižším. Je však velmi výrazně omezena pracovní plocha a přehlednost aplikace. Při každém pokusu o maximalizaci aplikace je načteno aktuální rozlišení primárního zobrazovacího zařízení. To je následně uloženo do proměnných, které jsou uchovávány, a následně je z nich vypočítáno rozlišení aplikace. Po výpočtu rozměrů hlavního okna jsou provedeny výpočty rozměrů ostatních částí, jako jsou tabulky zobrazující údaje z databáze nebo velikost jednotlivých panelů a záložek.
S velikostí hlavního okna a tabulek souvisí také počet zobrazovaných řádků v tabulce. Na vybrané tabulky bylo použito stránkování, protože mohou obsahovat velké množství záznamů, což by způsobovalo zpomalení běhu aplikace při načítání.
Uživateli je nabídnuta možnost volby počtu řádků jednotlivých tabulek, které stránkování podporují. Lze zobrazit 25, 50, 100 nebo 150 řádků na stránku. Uživatel však může zvolit i možnost automatického výpočtu (viz Obrázek 3.10). Ten spočívá ve zjištění aktuálního rozměru tabulky, kde je toto číslo vyděleno velikostí jednoho řádku, čímž vznikne hodnota, která značí, kolik řádků lze čistě zobrazit v aktuální tabulce při aktuálním rozlišení.
Obrázek 3.10: Nastavení řádkování
35 3.7.6 Správa druhů majetku
Základní dělení majetku je dělení na hmotný a nehmotný. Oba druhy se dále ještě člení na krátkodobý a dlouhodobý majetek. Aplikace je při prvním spuštění vybavena těmito základními druhy řazení majetku.
Dlouhodobý hmotný (DHM)
Dlouhodobý nehmotný (DNM)
Krátkodobý hmotný (KHM)
Krátkodobý nehmotný (KNM)
Ne vždy se na pracovišti nacházejí pouze tyto základní druhy majetku. Z tohoto důvodu je uživateli nabídnuta rozšiřující funkce, ve které má možnost přidávat nové druhy (viz Obrázek 3.11). Toho lze
dosáhnout v záložce „Administrátor“, která se nachází v hlavním okně aplikace.
V záložce se nachází sekce, která obsahuje seznam již přidaných druhů majetku.
Jednotlivé druhy jsou uloženy v textovém souboru, který nese název „adm-druhy.txt“
a je uložen v adresáři aplikace. Při otevření záložky „Administrátor“ se nahrají položky pomocí StreamReaderu do Listboxu. Kliknutím na položku se položka označí a je odemčena možnost ji smazat. Pro vložení nové
položky je třeba zadat její název, stisknutím tlačítka přidat položku do seznamu a pomocí Streamwriteru zapsat do textového souboru.
3.7.7 Správa způsobů pořízení
Uživateli je nabídnuta i možnost přidávat a odebírat způsoby pořízení předmětů, které se nacházejí v jeho databázi (viz Obrázek 3.12). Tato položka je stejně jako druhy majetku, umístění a rozlišení načítána z textového souboru, který je uložen v adresáři aplikace a nese název
„adm-zpusoby.txt“. Jeden řádek odpovídá jednomu způsobů získání předmětu. Při načtení záložky
Obrázek 3.11: Správa druhů majetku
Obrázek 3.12: Správa způsobů pořízení
36
„Administrátor“ je pomocí Streamreaderu načten obsah souboru do listboxu a uživatel je schopen položky spravovat. Stejná metoda načítání je využita i při otevření formuláře pro editaci či vložení nového předmětu, kde se při kliknutí do rozbalovacího seznamu zavolá metoda, která načte dané položky z textového souboru.
3.7.8 Správa umístění předmětů
Uživatel má i jako správce aplikace a databáze také možnost přidávat a mazat místnosti, které se nacházejí na jeho pracovišti a obsahují majetek k evidenci (viz Obrázek 3.13).
Tato funkce se rovněž nachází v záložce
„Administrátor“, kde probíhají veškerá nastavení aplikace. Prostory pro ukládání předmětů jsou uchovávány v textovém souboru s názvem „adm- umisteni.txt“.
Pro vložení nové místnosti je nutné vyplnit 2 položky. Budovu a označení místnosti v dané budově. K tomu slouží 2 textová pole. Po zadání hodnot do obou polí stiskne uživatel tlačítko
„Uložit“. Hodnoty z prvního i druhého pole jsou zpracovány. Pokud jsou zadány korektní hodnoty,
je z nich vytvořen jeden textový řetězec, který je oddělen znakem „-“. Ten je následně vložen do seznamu, ze kterého uživatel může jednotlivé položky odstranit. Je-li potřeba položku ze seznamu odstranit, označí uživatel řádek v seznamu a tlačítko pro odstranění se stane funkčním.
Obrázek 3.13: Správa umístění
37
3.8 Zabezpečení
Další neméně důležitou částí je zabezpečení dat, se kterými aplikace pracuje.
Toto zabezpečení je nutné provést jak na straně databáze, tak na straně aplikace.
3.8.1 Databáze
Na Microsoft SQL Server, který běží na uživatelově zařízení, může mít přístup více lidí. Server tedy může být viditelný na síti a lze se k němu připojit. Ne vždy se však připojují uživatelé, kteří mají za cíl něco vytvořit, ale spíše něco zničit. Cílem jejich útoku může být právě databáze, kterou využívá tato aplikace. Z tohoto důvodu je vstup do databáze zabezpečen přístupovým heslem. Toto heslo je uloženo v konfiguračním souboru aplikace, kde je součástí takzvaného Connection string (propojovací řetězec).
Uživatel nepotřebuje samotné heslo znát, aplikace si ho pamatuje a využívá ho při každém pokusu o připojení do databáze za účelem vykonání příkazů.
3.8.2 Aplikace
Databáze je tedy chráněna ze strany serveru. Nyní je však ještě nutné uchránit data ze strany aplikace. Často se stane, že uživatel nechá svůj počítač či notebook zapnutý na veřejném místě a umožní tím přístup k jeho datům cizím lidem. Z tohoto důvodu je vstup do aplikace zabezpečen uživatelským jménem a heslem (viz Obrázek 3.15), které uživatel zadá při prvním spuštěním aplikace. Pro údaje platí podmínka, že počet znaků jednotlivých položek, nesmí být nižší než 5 z toho důvodu, aby nedošlo k jednoduchému prolomení hesla. Správce aplikace má dále možnost svoje přihlašovací údaje měnit (viz Obrázek 3.14). Tato funkce se nachází v hlavním okně aplikace v záložce „Nastavení“.
Aplikace je tímto způsobem zabezpečena před vstupem cizích osob.
Nepředpokládá se tedy, že by mohlo dojít k útoku na databázi, který se nazývá SQL Injection. Přístupové údaje však lze odcizit při zadávání údajů na veřejných místech,
Obrázek 3.14: Správa přihlašovacích údajů
38 kde se kolem zařízení pohybuje spousta lidí. Lze je také zachytit například pomocí programu Keylloger, který jednoduše zapisuje všechny uživatelovy úhozy do klávesnice. Těmito způsoby lze získat přístup do aplikace, a proto je nutné vytvořit i ochranu před vložením škodlivého kódu. Vytvoření tohoto typu zabezpečení spočívá v ochránění všech vstupních polí aplikace, která ovládá uživatel sám. Jedná se tedy o formuláře pro vložení nového předmětu či editaci a další. Pole jsou ochráněna takzvaným escapováním řetězců.
Nakonec je třeba data ochránit před uživatelem samotným. Ten zná přihlašovací údaje a je tedy také hrozbou pro svou vlastní databázi. Nejedná se však o žádnou formu útoku, ale o pouhé vložení hodnot, které nesouvisí s danou problematikou. Je nutné, aby byla všechna data, která odešle ke zpracování, zkontrolována, a při odhalení chyby navrácena k opravení.
Tento postup je využit hlavně při vkládání nového předmětů, kde je nutné zabránit vložení nesmyslných údajů, které databáze nebude schopna zpracovat. Uživatel nesmí například vkládat znaky do polí, která očekávají pouze číselné hodnoty. Z tohoto důvodu obsahují všechny formuláře funkci pro kontrolu dat, která se skládá z kontroly vyplnění povinných údajů a zadání korektních hodnot, které odpovídají datovým typů jednotlivých sloupců v databázi.
Obrázek 3.15: Přihlašovací formulář
39
3.9 Nové úložiště
Jako vývojové a testovací úložiště je použita databáze běžící na Microsoft SQL Serveru 2008. To však znamená, že je nutné, aby byl server nainstalován i na uživatelově zařízení. Tímto by se z bezplatné aplikace stala aplikace svým způsobem placená, jelikož by byl uživatel donucen zakoupit a nainstalovat Microsoft SQL Server.
Z tohoto důvodu musí dojít k výběru nového úložiště dat, které je bezplatné a lehce přenositelné na různá zařízení. Opět se nabízí možnost využití textového souboru jako schránky pro data. Dalšími možnostmi jsou databáze SQLite či DB4O a další embedded databáze. V poměrné široké nabídce bezplatných možností byla zvolena databáze SQLite [9].
3.9.1 SQLite
SQLite je relační databázový systém, který je obsažen v malé knihovně a šíří se pod licencí public domain. To znamená, že není chráněn autorskými právy. V právním systému České republiky se však nelze vzdát autorství a je pouze možné nabídnout licenci na díla, která je bezplatná. Databáze typu SQLite není založena na komunikaci mezi klientem a serverem. Využívá pouze malých knihoven, které se přiloží jako součást aplikace.
3.9.2 SQLiteManager
Pro správu databáze je použit SQLiteManager. Jedná se o systém určený pro SQLite databáze, který obsahuje jednoduché uživatelské rozhraní, ve nemž je uživatel softwaru schopen modelovat, upravovat a procházet jednotlivé součásti databáze.
Uživatel tedy není nucen psát příkazy v příkazovém řádků, ale může využít grafických prvků pro vykonávání SQL příkazů. Chce-li však používat přímé odesílání příkazů, lze využít příkazový řádek, jež poskytuje Manager. Tento řádek je vybaven zvýrazňováním jednotlivých součástí kódu a je proto přehlednější.
40
3.10 Instalační balíček
Po dokončení programování a ladění je třeba aplikaci doručit uživateli. Je nutné, aby aplikace byla uchovávána v jedné složce, kde si udrží svoji strukturu a bude mít k dispozici databázi a konfigurační soubory. Podmínkou pro uložení databáze, tedy celé aplikace, na uživatelově zařízení je, aby složka či diskový oddíl vlastnil administrátorská práva pro čtení a zápis. Bez těchto práv není možné vykonávat dotazy nad databází. Aplikace se bez problémů spustí, avšak ihned po startu je uživateli zobrazeno okno s odchycenou výjimkou, která ho informuje o chybném pokusu o připojení k databázi, ze které nelze číst z důvodu omezených autorských práv pro čtení.
Uživateli lze aplikaci předat ve formátu, v jakém se nachází při programování a ladění. Tedy jako složku, obsahující konfigurační soubory pro správu rozlišení, druhů majetku, způsobů pořízení a umístění jednotlivých předmětů. Dále pak databázi a knihovny, které databáze využívá při práci a aplikaci samotnou včetně spouštěcích souborů a datových knihoven. Složku obsahující všechny tyto soubory lze například zabalit v programu Winrar nebo Winzip a pomocí různých přenosových medií doručit uživateli. Těmito médii lze označit email, CD, DVD, přenosné disky a další. Uživatel si pak pouze složku rozbalí ve svém zařízení na místě, kde má administrátorská práva, a od té doby je schopen aplikaci plně využívat.
Toto řešení je velmi prosté, funkční a často používané, nikoliv však elegantní a profesionální. Z tohoto důvodu je využita další funkce Visual Studia 2010, které je schopno vytvářet instalační balíčky pro aplikace, které jsou vyvinuty pro operační systém Windows. Instalační balíček je vytvořen stejně jako každý jiný projekt.
v samotném počátku je zvolen typ aplikace, kterou je zapotřebí vytvořit a následně ji pojmenovat. Visual Studio aplikaci vytvoří a nyní je potřeba do připravených složek importovat soubory, které jsou součástí instalace. Následně jsou přidány zástupci, kteří zjednodušují spouštění aplikace tím, že přidají odkaz na spouštěcí soubor do nabídky Start či na uživatelovu pracovní plochu. Po přidání všech součástí je vytvořen instalační balíček, který nese stejný název, jako předem zvolený název projektu. Tento balíček je nyní možno přenášet na různá prostředí a zde otestovat jeho funkčnost.
41
3.11 Testování v různých prostředích
Nyní je již k dispozici instalační balíček a je tedy velmi snadné aplikaci exportovat na jiná zařízení. Toho lze využít k otestování aplikace. Na vybraných prostředích je nutno vyzkoušet, zda spuštěný software nezpůsobuje problémy na daném zařízení. Těmito problémy je myšlen nehladký běh aplikace či neočekávané chyby při využívání. Samotné testování je třeba monitorovat již od samého začátku, kterým je v tomto případě instalace. Ta má proběhnout v krátkém časovém úseku a nesmí dojít k žádné chybě či výjimce.
Po dokončení tohoto kroku dochází k testování aplikace samotné. K tomu je potřeba delší časový úsek v řádu několika hodin. Během tohoto časového rozmezí je potřeba s programem pracovat. Nejprve se vyzkouší správnost všech naprogramovaných funkcí. Například u vkládání nového předmětu je nutné, aby aplikace zabránila zadávání nesmyslných údajů do vstupních polí uživatelem. Totéž platí i při editování předmětů. Aplikace nesmí chybná data zpracovat a uložit je do databáze, čímž dojde k narušení datové struktury a dalším nežádaným chybám.
Vyzkoušet správnost naprogramování všech funkcí však nezabere několik hodin času.
Tento čas je vymezen pro testování hladkého běhu aplikace při delším využívání. Při užívání nesmí dojít ke zpomalování aplikace, například při zpracování většího množství dat. Musí být proveden i zátěžový test, při němž je databáze naplněna daty v obsahu, který odpovídá předpokládanému maximálnímu obsahu při běžném využívání. V tomto případě se jedná řádově o tisíce předmětů. Po naplnění úložiště je opět nutno vyzkoušet funkčnost a rychlost odezvy u jednotlivých funkcí aplikace. Je zřejmé, že se jedná o větší množství dat.
Vybraná testovaná zařízení nesmí být totožná. Je nutné, aby se lišila v hardwarovém i softwarovém vybavení. Zobrazovací zařízení jednotlivých zařízení musí poskytovat jiná rozlišení a poměry stran. Aplikaci je nutno spustit na různých verzích operačního systému Windows počínaje Windows XP, následováno Windows Vista, Windows 7 a nově i Windows 8. Pro všechny systémy je vhodné otestovat 32 i 64bitové verze.
42
Závěr
Po seznámení se s problematikou evidence inventárního majetku, zejména pak na pracovišti Technické Univerzity v Liberci, byla navržena a realizována databázová aplikace, která uživateli poskytuje primární funkce, jako je vkládání, editování, mazání a vyhledávání předmětů v databázi. Aplikaci byly přidány také některé funkce rozšiřující, které nejsou součástí zadání. Mezi tyto funkce lze zařadit export dat do sešitu Excel, možnost vypůjčování předmětů, správu druhů majetku, umístění předmětů, způsobů pořízení a celé databáze a další.
Ve třetí, tedy realizační části, se vývoj setkal s problémy, které souvisely s úložištěm. Původní databáze byla nahrazena z důvodu nutnosti instalace serveru na uživatelově zařízení. Tato změna si vyžádala upravení některých základních i rozšiřujících funkcí, které využívaly uložené procedury.
Aplikace byla následně otestována na různých zařízeních, která se lišila hardwarovým i softwarovým vybavením a poté porovnána s již existujícími projekty.
Do budoucna lze tento projekt rozšířit na software, který bude schopen vést evidenci veškerého majetku na celém pracovišti, a tím, že pro tento majetek lze naprogramovat funkce účetních a daňových odpisů. S odpisy dále souvisí provádění inventur, což se neobejde bez označení majetku pomocí štítků, které by aplikace v budoucnu sama generovala z údajů, jež uchovává v databázi.
43
Seznam použité literatury a jiné zdroje
[1] JURÁŇOVÁ, Hana a Karolína JUHÁSZOVÁ. Inventarizace ve veřejné správě. 2., aktualiz. vyd. Ostrava: EconomiCon, 2012, 130 s. ISBN 978-80-905065-4-1.
[2] SYNEK, Miloslav. Podniková ekonomika. 3. přeprac. a dopl. vyd. Praha: C. H.
Beck, 2002, xxv, 479 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN 80-717-9736-7.
[3] GORDIC: Specializované informační systémy pro státní správu, samosprávu a bankovnictví. [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z:
http://gordic.cz/portal/Produkty/GORDICsupsupWIN/tabid/61/language/cs- CZ/Default.aspx
[4] MS Excel - Ekonomické služby - Akreditace: Evidence majetku. [online]. [cit.
2013-05-09]. Dostupné z: http://www.sevrom.cz/download/evidence-majetku [5] MRP-K/S: Účetní systém 3. generace. [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z:
http://www.mrp.cz/software/ucetnictvi/ks/index.asp#Majetek
[6] PH-software: Evidence majetku 2.5. [online]. [cit. 2013-05-09]. Dostupné z:
http://www.ph-software.com/detailmajetek_czech.htm
[7] Devbook.cz: programátorská sociální síť. [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z:
http://www.devbook.cz/c-sharp-programy-hry-zdrojaky
[8] TROELSEN, Andrew. C# a .NET 2.0 profesionálně. Vyd. 1. Brno: Zoner Press, 2006, 1197 s. ISBN 80-868-1542-0.
[9] SQLite. [online]. [cit. 2013-05-07]. Dostupné z: http://www.sqlite.org/
44
Přílohy
Příloha A: CD
Součástí práce je CD obsahující elektronickou verzi tohoto dokumentu. Na CD se dále nachází vytvořená aplikace ve formě instalačního balíčku. Součástí softwaru jsou konfigurační soubory, databáze a knihovny potřebné pro běh aplikace.
