OBSAH
1 ÚVOD………..……….…………7
2 TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLEMU……….………..………….8
2.1 Návykové látky……….………….8
2.2 Situace v České republice……….……..…15
2.3 Etiologie závislosti………...…16
2.4 Prevence……….……..25
2.4.1 Primární prevence………....…25
2.4.2 Sekundární prevence ………..27
2.4.3 Terciální prevence………..……….28
2.5 Protidrogové prevence a prevence sociálně patologických jevů u pubescentů….…...30
2.6 Přímá protidrogová prevence ve škole ……….…32
2.7 Rámec protidrogového působení u pubescentní mládeže………..……….34
2. 8 Zásady protidrogového působení na pubescentní mládež………..35
2.9 Školní preventivní program………..……..…36
2.10 Škola s efektivním protidrogovým programem………..37
2.11 Posouzení výchovně vzdělávacího působení………....…38
3 PRAKTICKÁ ČÁST……….…39
3.1 Cíl praktické části………39
3.2 Popis zkoumaných vzorků………..……....39
3.3 Průběh průzkumu………..….40
3.4 Použité metody……….…………41
3.4.1 Předvýzkum a jeho výsledky………...…………...60
3.5 Stanovení předpokladů………..60
3.6 Výsledky a jejich interpretace………...60
3.7 Shrnutí výsledků praktické části a diskuse………..61
4 ZÁVĚR………..….62
5 NÁVRH OPATŘENÍ………....63
6 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ……….64
7 SEZNAM PŘÍILOH……….…65
1 Úvod
Deset let pracuji jako policista Policie České republiky a z toho již šest let jako kriminalista u Služby Kriminální policie a Vyšetřování Správy hlavního města Prahy. Během této služby jsem se již s lecčíms, ze světa zločinu, potkal a možná by to stačilo na námět knihy. Setkávám se s případy zajímavějšími i těmi „rutinními“. Převážná většina z nich má však něco společného a tím je, v různé podobě, přítomnost návykové látky. Trestná činnost je páchána pod vlivem návykové látky, nebo pro návykovou látku a nebo návyková látka případem nějak, ač už viditelně nebo jen zdánlivě, prochází. Díky zkušenostem ze své profese, která ze své podstaty plní funkci represivní, si o to více uvědomuji důležitost prevence. Proto svou bakalářskou věnují právě otázkám prevence a to, dle mého názoru, ve skupině která je návykovými látkami nejohroženější, a tím je pubescentní mládež.
Lidé se vždycky snažili najít možnost uniknout z aktuální situace, dosáhnout pocitů štěstí, pohody, síly a mimořádných schopností, fantastických zážitků, inspirace. Psychoaktivní látky, nejprve přírodní a později i uměle syntetizované, jim žádoucí pocity poskytovaly a poskytují. Po určitou dobu zbavují starostí, strachů, nejistoty, zlepšují sebehodnocení. Přestože se ví o nepříznivých důsledcích užívání psychoaktivních látek – po určité době si droga začne více brát, než člověku dává – lidé se jich nikdy zcela nedokázali zříci, protože přinášejí rychlé a snadné uspokojení.
S rostoucím počtem drogově závislých si společnost stále více uvědomuje nebezpečí rozšířeného zneužívání drog a hledá cesty, jak tento problém řešit. Zneužívání návykových látek se v ČR v posledních letech zvýšilo a odhaduje se, že tento trend bude ještě několik let postupovat. Většina uživatelů jsou mladí lidé, jejichž věk stále klesá. Žádný stát není imunní vůči ničivým důsledkům zneužívání drog a nedovoleného obchodu s nimi a proto musíme hledat co nejúčinnější cesty, jak jim předcházet.
Školní mládež se řadí mezi přímo ohroženou skupinu, která je vystavena riziku zneužívání návykových látek.
Cílem práce je zmapování současné situace v oblasti protidrogové prevence včetně zhodnocení rozdílů v informovanosti mezi skupinami respondentů (dle věku, pohlaví a místa bydliště).
2 Teoretické zpracování problému
2.1 Návykové látky
Návykové látky, v obecném slova smyslu jsou jakékoliv látky přírodní či uměle vyrobené, které, jsou-li vpraveny do organismu, mění jednu či více funkcí orgánu nebo systému. (1)
Návykové látky v užším slova smyslu jsou látky, které se užívají, lépe řečeno zneužívají, ke změně duševního stavu, tzn. nálady, prožívání stavu bdělosti či útlumu, a chování. Tyto změny jsou způsobeny vlivem drog na centrální nervovou soustavu, jejíž činnost a výkonnost se projevuje kvalitou duševní činnosti.
Návykové látky se zjednodušeně dělí do dvou skupin, kde je hlavním kriteriem míra rizika vzniku závislosti. Nejužívanější skupinou jsou takzvané drogy lehké, označované také jako měkké, které jsou považovány z hlediska míry rizika za méně nebezpečné. Zde se jedná zejména o produkty konopí, tedy marihuana a hašiš. Do druhé skupiny patří drogy těžké, označované jako tvrdé.
Můžeme se také setkat se základním dělením na drogy s přijatelnou mírou rizika a na drogy s rizikem nepřijatelným. Jiné je dělení návykových látek podle jejich účinku a charakteristiky do několika skupin a to na cannaboidy, stimulanty, halucinogenní amfetaminy, halicinogeny, opiáty, těkavé látky a tlumivé léky.
Dále je uveden stručný přehled nejužívanějších drog podle charakteru a účinku:
Canaboidy
Jedná se o produkty konopí (Cannabis indica), rostliny pocházející původně z Indie, která byla v daleké minulosti využívána při náboženských rituálech, v mnohem menší míře obsahuje (1) RIESEL, Petr. Lesk a bída drog. Praha: Votobia, 1999, s. 7.
účinné látky i průmyslová bylina konopí seté (cannabis sativa). Konopí seté je jednoletá, dvoudomá bylina. Je to rostlina příbuzná kopřivám a pivovarnickému chmelu a daří se ji prakticky všude. Rostlina má účinné látky ve vrcholcích listů a výhoncích. Konopí se využívalo v Číně jako bylinný lék už od roku 2700 před Kristem. Také v Asii a západní Indii bylo hojně využíváno k náboženským účelům. Během minulého století se v Evropě cannabis užívalo k léčbě bolestí hlavy, nespavosti a menstruačních bolestí. Dnes je lékaři testují vzhledem k možnosti jeho použití při léčbě glaukomu (oční nemoc), roztroušené sklerózy a astmatu.
Produkty z této rostliny se liší obsahem pryskyřice a množstvím účinné látky THC (delta-9- tetrahydrocannabinol), který obsahuje. Mezi nejsilnější patří marihuana z Pákistánu a Kolumbie.
Konopí se vyskytuje v mnoha formách a tvarech: pryskyřice, hašiš (pevné hnědé nebo černé kousky), sušené listy, semínka, stébla rostliny, dále pak marihuanový olej kdy se jedná o lepivý sirupový roztok, který je zároveň nejsilnější formou.
Tzv. „skunk“ je název pro geneticky upravenou formu marihuany, která se pěstuje ze speciálních semínek, často v hydroponických sklenících (skleníky, kde nejsou rostliny zasazeny v půdě, ale jsou pěstovány ve vodě obohacené o vyživující látky) v Nizozemsku a na jihovýchodě Asie. Tato marihuana může být pětkrát až desetkrát silnější než obyčejná marihuana. Může způsobit až dočasné ochrnutí nebo mírné halucinace. (2)
Malé užití marihuany může způsobit uvolnění, spokojenost, nebo ospalost. Dále vyvolává neovladatelné nutkání smát se či jíst. Barvy a zvuky (např. hudba) jsou mnohem jasnější. Jsou to drogy, které euforizují, ale mohou vyvolávati úzkost, vedou k pocitu zpomalení času, vyvolávají zrakové, sluchové nebo taktilní iluze a halucinace. Závislost na kanabioidech je psychického rázu, zjevná biologická závislost zde nevzniká .
Další rizika v užívání marihuany jsou spatřována ve způsobených úrazech či dopravních nehodách pod vlivem drogy, dále riziko rozvinutí dosud skryté vážné psychické poruchy (schizofrenie), snížení pozornosti a krátkodobé paměti, zúžení zájmů, sociální a kulturní perspektivy (oploštění osobnosti). Avšak mezi největší rizika spojená s užíváním marihuany je zvýšená pravděpodobnost rozšíření užívání o další drogy.
(2) HAJNÝ, Martin. O Rodičích, dětech a drogách.Praha: Grada, 2001, s 38 .
Stimulanty
Jde o chemický přípravek, jehož hlavní vyhledávané účinky spočívají ve stimulačním (povzbuzujícím) efektu. Jedná se o oblíbené a velmi rozšířené drogy, které mají v naší republice silné zastoupení. Zde se jedná především o pervitin, nebo také „perník“, „péčko“, „piko“.
Pervitin je zástupcem širší skupiny amfetaminových drog, resp. derivátů základní stimulační látky – amfetaminu. Jeho oblíbenost na domácí drogové scéně spočívá zejména ve skutečnosti, že jeho výroba není relativně příliš složitá. Jako vstupní produkt slouží jiná stimulační látka, efedrin, který lze získat z různých kompozitních léků. (3)
Pervitin je krystalický prášek bílé až žluté barvy. Nejčastěji se rozpuštěná droga aplikuje injekčně. Dá se však i kouřit v tabákové směsi, polykat v cigaretovém papírku nebo šňupat.
Účinek drogy trvá dvě až čtyři hodiny a projevuje se nejčastěji vzrušením, neklidem, nadměrnou aktivitou, povídavostí, euforií, myšlenkovou akcelerací, nespavostí, ztrátou chuti k jídlu ale i pocením, suchými rty a ústy, halucinacemi, zvýšenou agresivitou, rozšířením zornic, zvýšenou srdeční činností a vysokým tlakem. Při prodlouženém užívání dochází k rozostřenému vnímání, ztrátě koordinace, závratím a kolapsu. Předávkování způsobuje bolesti hlavy, křeče, horečky, srdeční arytmii, selhání srdce, bezvědomí a smrt. Při vzniku závislosti se abstinenční syndrom projevuje neutišitelným hladem, dlouhodobým spánkem, podrážděností, bolestí ve svalech, třesem, pocitem chladu, bolestí břicha, vyčerpaností, depresemi, paranoidními percepcemi a sebevražednými tendencemi. Při dlouhodobém užívání dochází k poškození plic, jater a ledvin, k halucinacím, paranoie, žaludečním vředům, chorobné vyhublosti, poruchám intelektu, snížení činnosti chuťových a čichových smyslů a vysokému krevnímu tlaku. V případě nitrožilního užívání je zde značné riziko přenosu infekčních nemocí jako je žloutenka typu C nebo HIV.
Další, u nás rozšířenou drogou patřící do skupiny stimulantů, je ecstasy, („ekstáze“, známá také jako „XTC“ nebo MDMA, chemicky methylendioxyamphetamin). Byla objevena v roce 1912 a používala se k potlačení chuti k jídlu. Je v podobě bílých nebo hnědých tablet nebo v barevných kapslích. Tablety jsou s různými motivy jako např. Hvězda, Mitsubishi, Kometa, Delfínci a další.
Užívá se nejčastěji polykáním nebo se aplikuje injekčně. Účinkuje čtyři až šest hodin a projevuje se s mírně halucinogenním efektem. Prohlubuje pocit vcítění se do druhého, usnadňuje komunikaci. Při dlouhodobém užívání dochází k přímým a trvalým poruchám mozkové tkáně, (3) PRESL, Jiří. Drogová závislost. Praha: Maxdorf. 1994, s. 18.
poškození jater, vyčerpanosti, srdečním problémům, úzkosti, paranoie a podobně.
Dalším klasickým představitelem skupiny stimulačních drog je kokain. Jedná se o přírodní alkaloid získaný z listů keře Erythroxylon coca, která roste divoce v horách Jižní Ameriky. Jeho účinky znali již staří Inkové v době 2 000 let př. n. l. a byl úzce spjat s jejich náboženským a státním životem. Její užívání v původní podobě – tedy žvýkaní listů obsahující kokain – je klasickým příkladem tzv. společenského abúzu, tedy společensky tolerovaného dlouhodobého braní drogy, spjatého s určitou kulturou – zde s kulturou jihoamerických Indiánů.
Chemicky čistý kokain byl poprvé izolován v roce 1860 v Německu, byly popsány jeho farmakologické účinky a začal být používán v medicíně jako prostředek pro místní umrtvení.
S touto látkou se můžeme nejčastěji setkat v podobě bílého krystalického prášku nebo hrudek prášku. Kokain lze užívat nitrožilně, kouřit nebo vtírat do dásní. Ani jeden z těchto způsobů však není příliš obvyklý. Nejčastěji se šňupe nebo vtahuje nosem. Kokain se tak z nosní sliznice rychle vstřebává do krve. Kokain silně povzbuzuje nervový systém, podobně jako amfetaminy. Účinek je však krátkodobý, účinkuje třicet až šedesát minut a projevuje se nejčastěji euforií, povídavostí, neúnavností, zvýšenou aktivitou, pocitem sebevědomí, nespavostí, ztrátou chuti k jídlu, stálou rýmou, zvýšením sexuální aktivity, paranoiou, halucinacemi, zrychleným tepem a zvýšením tělesné teploty. Při předávkování dochází postupně ke zvýšenému neklidu, halucinacím, snížení mimiky, křečím, otoku plic, zástavě dýchání, zrychlené činnosti srdce až k jeho selhání, infarktu a smrti. Při vzniku závislosti se abstinenční syndrom projevuje apatií, podrážděností mdlobou, depresí, dlouhou periodou spánku, a často k úporným svěděním pod kůží. Při dlouhodobém užívání nastávají podobné potíže jako u ostatních stimulantů a dále k sexuální lhostejnosti. Při šňupání dochází k poškozené nosní přepážky. Jako u všech stimulačních drog je i u kokainu doprovodným příznakem pokles až ztráta chuti k jídlu, logicky provázená výrazným hubnutím. Právě toto hubnutí bývá jedním z prvních příznaků problémů spojených s braním stimulačních drog. Stejně jako u pervitinu i u kokainu dochází postupem času k rozvoji toxické psychózy . Vznik může být velmi plynulý a nenápadný a průběh dlouhodobý – přesto je právě toto riziko největší. (4)
Crack je levnější forma kokainu, upravená tak, aby se účinek dostavil rychleji. Kouří se ve zvláštních dýmkách nebo ve směsi s cigaretovým tabákem. Droga je v podobě hrudek nebo valounků bílé až žlutohnědé barvy. Účinek a příznaky jsou stejné jako u kokainu.
(4) PRESL, Jiří. Drogová závislost. Praha: Maxdorf. 1994, s. 20.
Halucinogeny
Jedná se o skupinu přírodních nebo syntetických látek, které vyvolávají změny vnímání s často nevypočitatelným účinkem. Není bez zajímavosti, že při užívání těchto drog nedochází ke zjistitelnému fyzickému poškození organismu a abstinenční syndromy se nevyskytují.
Jak už název říká, hlavním účinkem látek této skupiny je to, že mnění vnímání.
Halucinace,které vyvolávají, mohou být ovšem i velmi nepříjemné, ve slangu se hovoří o
„nepodařeném výletu“ (bad trip). Ten může být spojen s masivní úzkostí a neklidem.
Mezi halucinogeny patří LSD – lysergamid, derivát kyseliny lysergové je halucinogenní droga s poměrně krátkou, ale v naší kultuře bohatou hostorií. Byl objeven v laboratořích v roce 1943, pět let po objevení samotné kyseliny lysergové. LSD je látka, která se v minulosti i u nás vyráběla průmyslově a experimentovalo se s ní při jejím terapeutickém využití.
U této drogy dochází občas ke stavu, kdy po déletrvající abstinenci dochází ke stejnému prožitku, jako kdyby byla droga užita (flash-back).
Nejčastěji se s ní můžeme setkat ve formě čiré tekutiny nasáklé do papírku, dále v podobě barevných pilulek nebo bílého prášku. Užívá se polykáním, nebo lízáním. Ve formě roztoku se může kapat do očí. Účinkuje tři až dvanáct hodin. Během této doby dochází ke změně vnímání času, prostoru, barev, zvuků, k vidění věcí jakoby z jiných dimenzí, k chuťovým a čichovým halucinacím, zrychlenému pulsu, zvýšení krevního tlaku, rozšíření zornic a horečce. Při předávkováni se objevuje neklid, rozrušenost, zvýšená aktivita, křeče, násilné chování, halucinace, psychóza. Může dojít i ke smrti. Abstinenční syndrom není, ale může se objevit prožitek intoxikace bez užití drogy. Při dlouhodobém užívání drogy dochází k hlubokým depresím vedoucím k sebevraždám. Je pravděpodobné poškození chromozomů .
Další drogou ze skupiny halocinogenů je Psilocibin – droga obsažena v houbě Lysohlávka česká (Psilocybe Bohemica). Užívají se polykáním. Doba účinku je podle druhu šest až čtrnáct hodin. Příznaky a následky dlouhodobého užívání jsou obdobné jako u LSD. Při užití se však mohou objevit i negativní zážitky, zmatenost, dezorientace, panika, úzkost, ztráta kontroly, paranoia a psychóza. (5)
(5) PRESL, Jiří. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994, s. 25.
Opiáty
Opiáty jsou skupinou drog, které primárně tlumí bolest. Jsou to alkaloidní látky připravené ze surového opia, které se získává z nedozrálých makovic opiového máku. Opium obsahuje řadu alkaloidů mezi něž patří morfin, kodein a další. Z morfinu lze potom vyrobit heroin a další drogy.
Základním představitelem této skupiny u nás je droga vyráběná opět podomácku od sedmdesátých let. Jde o velmi účinnou směs derivátů kodeinu (diakodid, dihydrokodeinon, hydrokodon), souhrnně označovanou jako „braun“. Jde o tekutinu nahnědlé nebo hnědé barvy, odtud tedy přezdívka. Jedná se o alkaloidy (přírodní látky zásadité povahy) získávané z tzv.
surového opia. Nařízneme-li nezralou makovici (papaver somniferum) , začne z ní vytékat většinou žlutozeleně zabarvená šťáva, která na vzduchu zasychá v hnědou, beztvarou hmotou. To je právě surové opium. Takto připravené opium a využívání jeho psychotropných účinků je známo již po tisíciletí. Opium obsahuje celou řadu alkaloidů, mezi základní patří morfin, kodein, papaverin, thebain, meconidin atd. Základními opiáty (tedy látkami s psychotropním a protibolestivým účinkem) jsou morfin a kodein. Je třeba ještě dodat že po požití dochází asi z 10% k jeho přeměně na morfin demetylací přímo v lidském těle. (6)
Opium je bělavá až hnědá těstovitá hmota. Můžeme se však s touto drogou setkat i ve formě bílého prášku. Užívá se polykáním, nebo kouřením. Doba účinku je tři až šest hodin. Má uklidňující a uvolňující účinky. Způsobuje netečnost, nedostatek motivace, ospalost, pocit izolace od vnějšího světa a problémů, zácpu, nevolnost až zvracení, snížení citlivosti na bolest, rýmu a slzení, zpomalení tepu a zúžení zornic. Při předávkování dochází k mělkému dýchání, je špatně hmatatelný puls, kůže je voskově bledá, dochází ke křečím, otoku plic, zástavě dýchání, bezvědomí a k smrti. Při vzniku závislosti se abstinenční syndrom projevuje rýmou, slzením, zýváním, pocením, pocitem chladu, průjmem, třesem břišními, kloubními a svalovými křečemi, bolestmi svalů a kloubů, nechutenstvím, teplotou, úzkostí, vzrušeným agresivním chováním, rozšířením zornic, klimbání a spavostí. Při dlouhodobém užívání dochází k poškození plic, hepatitidě, křečím, mravenčením až bolestem v končetinách, sterilitě impotenci, hubnutí, poruchám spánku a letargii.
Morfin je látka s níž se setkáváme v podobě tekutin nebo prášků. Užívá se polykáním, injekčně nebo kouřením. Příznaky a následky užívání drogy jsou stejné jako u opia, stejně tak jako doba trvání účinku.
(6) PRESL, Jiří. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994, s. 23.
Kodein může být v podobě pilulek nebo je součástí různých léků. Může se užívat polykáním, injekčně a šňupáním. Účinky a příznaky má stejné jako ostatní opiáty. Při užití často dochází k zčervenání kůže na obličeji, krku, hrudi.
Při užívání opiátů dochází k rychlému zvyšování tolerance organismu na drogu, kdy k dosažení požadovaného výsledku je potom nutno přijímat stále vyšší dávky.
Klasickým představitelem skupiny opiátů je diacetylmorfin – heroin. Tato látka byla syntetizována v roce 1898 a původně sloužila jako běžný farmaceutický výrobek, jako lék proti kašli.
Heroin bývá v podobě bílého až hnědého prášku nebo svou substancí připomíná dehet.
Užívá se injekčně, šňupáním a kouřením.
Těkavé látky
Jedná se o skupinu organických rozpouštědel, u nás reprezentovanou především toluenem.
Z této látky se uvolňují výpary nebo plyny, které mají omamné účinky. Protože se jedná o legálně prodávané chemické látky, jsou snadno dostupné.
Na vzduchu uvolňují toxické látky, které zneužívající osoba vdechuje (čichá). Doba účinku je od třiceti minut do tří hodin a projevy jsou podobné jako u alkoholu. Dochází k zhoršené koordinaci pohybů, malátnosti, zmatenosti, nepřítomného pohledu, blábolovité řeči, zarudnutí očí, bolestem hlavy, kýchání, krvácení z nosu, nevolnostem, zvracení, násilnickému chování, psychóze, snížení tělesné teploty a krevního tlaku, zrychlení srdeční činnosti a rozšíření zornic.
Při předávkování nastává bezvědomí, dochází k poškození jater a mozku, zástavě dýchání, selhání srdce a smrti. Dlouhodobé užívání poškozuje plíce, játra, ledviny, způsobuje poruchu krvetvorby, anemii, poškození mozku, poruchy intelektu, dušnost, kašel, astma, vyrážky kolem úst a nosu (7).
Tlumivé léky
Jak je již z názvu patrné, jedná se o léky zklidňující, které jsou ve většině případů na lékařský předpis. Sem patří například Rohypnol, Diazepam, Dormogen, Noxyron, Oxazepam, Meprobamat a Bellaspon. Tyto léky se polykají. Doba účinku je podle druhu a množství léku od jedné do patnácti hodin. Tyto léky vyvolávají účinky podobné účinkům alkoholu, navozují (7) PRESL, Jiří. Drogová závislost. Praha: Maxdorf, 1994, s. 33.
uvolněnost, snižují koncentraci, zhoršují koordinaci pohybů, oslabují zábrany, způsobují ospalost, netečnost, zmatenost a spánek. Zornice se zužují. Při předávkování dochází k mělkému dýchání, pocitu chladu, slabému zrychlenému pulsu, nízkému tlaku, bezvědomí a smrti. Při vzniku závislosti se abstinenční syndrom projevuje úzkostí, pocením, horečkou, halucinacemi, dezorientací, poruchami koordinace, třesem, křečemi, deliriem a může nastat i smrt. Při dlouhodobém užívání dochází k poškození mozku, jater a ledvin, k nadměrné kazivosti zubů, k nechutenství, roztřesenosti, poruchám krevního oběhu, poruchám intelektu a pocitu pronásledování.
2.2 Situace v České republice
Drogová scéna se u nás nevyvíjela tak dramaticky, jako v řadě západních zemí. Přesto zde existovaly problémy spojené s užíváním drog. Nelegální drogy byly rozšířeny už v sedmdesátých a osmdesátých letech. V ČR byl trh zásoben převážně domácími produkty jako jsou léky, těkavé látky, podomácku vyráběné drogy (pervitin, braun) a pěstované konopí. Celá drogová scéna byla situována do malých skupin. Každá skupina byla co do výroby drog a kontroly jejich kvality v podstatě soběstačná.
Po politických změnách došlo ke zcela přirozenému vývoji – výrazném růstu jak nabídky, tak poptávky po návykových látkách. Objevily se některé nové preparáty, které byly předtím relativně vzácné. Otevřením sociálního klimatu i posun role policie, jako průvodní jevy transformace, změnily takřka přes noc Českou republiku na území, kterým mohly být na Západ transportovány drogy ze zemí Středního a Blízkého východu s minimální možností účinné kontroly a s relativně malou úspěšností jejich zadržení. V průběhu dalších let se ČR postupně stávala také cílovou zemí pro pašované drogy. Spolu s nárůstem importovaných drog se v posledních pěti letech opět zvýšila produkce domácích ilegálních látek a surovin potřebných pro jejich výrobu.
V kontaktu se státními zdravotními institucemi je dnes jen velmi malá část celkové populace užívající drogy. Zbylá tvoří tzv. skrytou populaci, která je pravděpodobně několikanásobně větší, uniká zdravotním statistikám a i nabídce odborné pomoci.
Také počet zatím evidovaných HIV pozitivních toxikomanů je v ČR neobyčejně nízký, představuje riziko šíření HIV a hepatitidy značnou hrozbu. (9)
V České republice lze zaznamenat následující trendy: (10)
• výrazně narůstá nabídka a poptávka po „západních“ drogách (zcela jednoznačně převládá heroin)
• narůstá počet uživatelů metamfetaminu a LSD
• zároveň se v poslední době zvyšuje spotřeba heroinu, v některých oblastech (např. Praha) se vyrovná spotřebě pervitinu
• ilegální produkce „domácích drog“ si udržuje vysoký standard
• výrazně poklesly ceny drog na černém trhu
• výrazně se snižuje hranice prvního kontaktu s drogou
• vyrovnal se poměr mezi muži a ženami, co se týče užívání drog
2.3 Etiologie závislosti
Návyk a jeho vystupňovaná chorobná forma – závislost – vznikají a vyvíjejí se na základě kombinace nejrůznějších faktorů. Návyk je výsledkem vzájemného působení vlivu drogy na osobnost v čase za přispění zpomalovacích či urychlovacích prvků ze strany společnosti a prostředí, životních podmínek a spouštěcích mechanismů. Společným a obecným prvkem při rozvoji návyku je opakování užití drogy, kdy se učí prožívat život s drogou, s její pomocí a její účastí. Posilujícím faktorem je pozitivní počáteční zkušenost s drogou, její dosažitelnost a také snadnost užívání drog ve společnosti, která je k tomuto jevu tolerantní.
Na základě, v poslední době zjištěných poznatků se zdá, že problém není v droze, ale v člověku, který se neustále cítí být lákán a neodolá svodu ulpívat na jednoduchých a nenamáhavých zdrojích uspokojení. Dříve se soudilo, že jsou osobnosti, které jsou více zranitelné obecně a také ve vztahu k drogám, že jsou někteří lidé handicapováni tím, že nemohou, nechtějí (9) Výroční zpráva NPC za rok 2004. Bulletin Národní protidrogové centrály, 2005, roč. XI, č. 1, s.2.
(10) NOŽINA, Milan. Svět drog v Čechách. Praha: KLP, 1997, s. 35.
nebo neumějí zvládat problémy svého života a uchylují se k zdánlivému ulehčení jejich řešení pomocí drog, a soudilo se, že ti, kteří drogy nejvíce ocení, kterým zpočátku nejvíce pomáhají, se současně opakováním více učí žít s drogou, že jsou tudíž návykem a závislostí nejvíce ohroženi.
Dnes víme, že drog zneužívají zcela normální a nehandicapovaní mladiství z důvodů jiných než psychogenních, a víme s jistotou, že čím dříve mladí lidé začínají drogy zneužívat, tím více jsou ohroženi. Jakákoliv osoba se tedy může stát závislou na droze, jestli že ji zneužívá často.
(11)
Jistá pravděpodobnost sklonu zneužívat drogy existuje u mladistvích, kteří trpí poruchami chování, např. ti, kteří prožili a prožívají velkou zátěž, utrpěli úraz hlavy nebo poškození mozku při porodu, prožili již v kojeneckém věku nebo později zánět mozkových blan, zkrátka všichni, kteří jsou ve své schopnosti autoregulace duševní činnosti a nálady oslabení.
Nepříznivou okolností je nedostatek vytrvalosti, nestálost a neklid, vedoucí již ve školním věku k záškoláctví a selhávání ve škole. Tyto okolnosti však nevedou k zneužívání drog zákonitě či osudově, vždy záleží na výchově a na prostředí, na usměrňování, na životním programu a stylu.
Zneužívání drog dětmi a mladistvými významně narušuje a poškozuje proces vyzrávání tělesného, duševního i sociálního, což může mít za následek obtížné zapojení se do produktivního života.
Syndrom závislosti lze definovat jako soubor psychických (emočních, kognitivních a behaviorálních) a somatických změn, které se vytvoří v důsledku opakovaného užívání psychoaktivní látky. (12)
Závislost představuje životní styl zaměřený na drogu. Závislost se může vytvořit jak na úrovni biologické, tak na úrovni psychické. Závislost se projevuje příznaky, které musí přetrvávat po určitou dobu (12 měs.):
• Silná potřeba získat a užívat tuto látku.
• Neschopnost kontroly a sebeovládání ve vztahu k jejímu užívání. Závislý člověk užívá drogu ve větším množství nebo častěji, než měl původně v úmyslu a než si přál.
• Potřeba drogy je dominantní, dochází k omezení jiných zájmů a potřeb. Závislý člověk stráví (11) RIESEL, Petr. Lesk a bída drog. Praha: Votobia, 1999, s 52.
(12) VÁGNEROVÁ, Marie: Psychopatologie pro pomáhající profese: variabilita a patologie lidské psychiky. Praha: Portál, 1999, s. 123.
mnoho času, energie i finančních prostředků aby získal potřebnou dávku, protože droga se stala jednou z největších hodnot jeho života.
• Potřeba užívání drogy přetrvává, přestože člověk ví o jejím škodlivém vlivu (často se o něm přesvědčil sám, uvědomuje si svoje potíže). Užívání drogy mu vadí, chtěl by je omezit, nebo dokonce přestat, ale nedokáže to.
Jednotlivé psychoaktivní látky mají různé účinky a vyvolávají různý typ závislosti:
1. Biologická (somatická) závislost se definuje jako stav adaptace organismu na drogu doprovázený zvyšující se tolerancí (člověk k dosažení stejného efektu potřebuje stále větší dávku) a projevující se při vysazení drogy abstinenčním syndromem.
2. Psychická závislost znamená potřebu užívat opakovaně nebo trvale drogu k vyvolání příjemných prožitků a k odstranění prožitků nepříjemných a zatěžujících. Člověk má návyk užívat drogu, protože mu přináší uspokojení. (13)
Ve vzájemném vztahu (droga – člověk – prostředí) lze hledat řadu rizikových faktorů, podporujících pravděpodobnost vzniku závislosti. Lze je sledovat na čtyřech úrovních, viz obr. č.
1 na str. 18.
1) Farmakologické (droga) 2) Osobnostní
3) Envirenmentální (prostředí) a) společenské b) rodinné c) vrstevnické 4) Precipující (podnět, spouštěč)
(13) PRESL, Jiří. Drogová závislost.Praha: Maxdorf, 1994, s. 48.
spouštěč
droga prostředí
osobnost
Obrázek č. 1: Bio – psycho – sociální model závislosti
Cesta, která vede od prvního užití až po závislost na drogách je velmi dlouhá a jen určitá část experimentujících dojde až k „cíli“. Většina lidí drogy neužívá a nikdy užívat nebude Někteří jedinci však s drogou experimentují často a opakovaně. Z nich se rekrutují pravidelní uživatelé a jen menší část se stane na drogách závislá. Názorně můžeme tento vývoj zobrazit následujícím způsobem, viz. obr. č. 2 na str. 20.
abstinenti Přímá primární
prevence
experimentátoři 30 – 50 %
dospívajících
Sekundární uživatelé prevence
problémoví uživatelé Terciární
Prevence 3 – 7 %
Závislí ze 100%
experimentátorů
Zákonná represe dealeři
Obrázek č. 2: Schéma vývoje závislosti a její možné ovlivnění prevencí
Vznik závislosti nemá jedinou příčinu, ale vzniká v důsledku vzájemného působení mnoha vlivů. Každý jedinec je vystaven vlivu ochranných a rizikových činitelů v mnoha oblastech svého života. (14)
1) Na úrovni jedince:
- duševní poruchy a poruchy chování,
- setkání s alkoholem, tabákem a drogou v mladém věku, - chronické bolestivé onemocnění,
- malá schopnost zvládat stres,
- nedostatek dovedností v mezilidských vztazích, nízké sebevědomí, - malá schopnost čelit nepříznivému vlivu okolí,
- sklony k násilí, agresivitě a horší sebeovládání, - nízká inteligence,
- týrání a zneužívání dětí,
- příslušnost k znevýhodněné etnické menšině, - odcizení ve vztahu k rodičům, škole a společnosti, - malá úcta k vlastnímu zdraví.
2) Na úrovni rodiny:
- nejasná pravidla, nedostatek času, malá péče a nedostatečný dohled,
- nesoustavná a přehnaná přísnost, nedostatečné citové vazby, konflikty mezi rodiči - schvalování pití alkoholu nebo braní drog v rodině
- zneužívání návykových látek v rodině, někdo z rodičů nebo sourozenců je závislý na alkoholu nebo drogách,
- malá očekávání od dítěte a jeho podceňování,
- rodina je osamělá a vůči širší společnosti lhostejná nebo nepřátelská, - duševní rodina někoho z rodiny,
- chudoba či nezaměstnanost, - sexuální zneužívání dítěte v rodině,
(14) NEŠPOR, Karel. Prevence trestné činnosti související s návykovými látkami. Praha: Armex, 1998, s. 25.
- rodina špatně funguje, jsou v ní nejasné role a hranice mezi generacemi (např. matka si může dělat z dítěte psychologicky náhradního partnera, jemuž se svěřuje se svými problémy), - výchova pouze jedním rodičem bez pomoci dalších příbuzných,
- časté stěhování rodiny, život mimo rodinu a bez domova.
3) Na úrovni školy
- ve škole není systematická prevence, škola spoléhá na nahodilé akce typu jednorázové přednášky,
- škola nespolupracuje s rodiči a nespolupracuje ani s užitečnými organizacemi a institucemi v okolí,
- pravidla týkající se návykových látek se neprosazují, jsou formální, nebo vůbec neexistují, - škola toleruje návykové látky ve školním prostředí,
- alkohol, tabák i drogy jsou ve škole a v jejím okolí žákům snadno dostupné,
- učitelé jsou vnímáni jako nepřátelští nebo lhostejní, s žáky nespolupracují a zdůrazňují pouze jejich nedostatky,
- selhávající a problémoví žáci jsou zesměšňováni a ponižováni, - atmosféra na škole je odcizená, postrádá nabídku dobrých hodnot,
- neexistuje návaznost na kvalitní mimoškolní aktivity a vhodné způsoby trávení volného času.
4) Na úrovni zaměstnání
- hodně stresu, trojsměnný provoz, existenční nejistota, bezperspektivnost, nárazovost a termínovaná práce,
- odpovědnost bez kompetence a napjaté pracovní vztahy,
- snadná dostupnost alkoholu a drog na pracovišti a nejasná nebo nedodržovaná pravidla týkající se jejich zákazu,
- spolupracovníci nebo nadřízení zneužívají alkohol či drogy, - sociální tlak užívat návykové látky na pracovišti,
- neostrá hranice mezi náročnou profesí a soukromím životem,
- zaměstnání je spojené s cestováním nebo dokonce s výrobou nebo prodejem alkoholu a drog, - velké, nepředvídané a špatně kontrolované příjmy nebo naopak velmi špatně placená práce, - nezaměstnanost.
5) Na úrovni vrstevníků:
- mají problémy s autoritami a bouří se proti nim, - protispolečenské chování vrstevníků,
- party zabývající se nelegálními aktivitami, - odcizení, cyničtí vrstevníci,
- a alkoholu a k drogám se staví pozitivně,
- vrstevníci začínají brzy alkohol a drogy zneužívat, jsou více ovlivňováni kamarády než rodiči,
- mají sklon dítě zesměšňovat a snižovat jeho sebevědomí, - mají další přátele, kteří zneužívají alkohol, tabák nebo drogy, - šikanování ze strany vrstevníků.
6) Na úrovni společnosti:
- chudoba, nedostatek příležitostí, náhlé sociální apolitické změny a nestabilita , - nedostatek k pracovnímu i jinému uplatnění,
- společnost nenabízí dobré možnosti, jak trávit volný čas,
- alkohol, tabák a drogy jsou velmi snadno dostupné a aktivně nabízené (např. reklama) - nedostatečná zdravotní péče, sociální péče a vzdělávání,
- společenské normy a zákony se ke zneužívání drog staví kladně, - ve společnosti existuje cynický postoj ke zdraví,
- neinformovaní nebo lhostejní političtí vůdci,
- nespolupracují sdělovací prostředky orientované především na senzace a reklamu, - velký pohyb obyvatel vedoucí k nestabilitě vztahů,
- nedostatečné sociální zajištění, chudoba, špatné bytové podmínky,
- rasová nebo jiná diskriminace, jazyková bariéra, vysoká kriminalita a drogové gangy, - velkoměstské prostředí a vysoká koncentrace obyvatelstva.
Rizikové a ochranné činitele vstupují spolu na různých úrovních do interakcí navzájem – i zpětně – se ovlivňují. Ilustrovat do můžeme na jednoduchém příkladu. Řekněme, že dospávající
chlapec v důsledku toho, že převáží rizikové činitele, začne experimentovat s pervitinem.
Dochází tak k tomu, že si zpětně zvýší míru rizikových činitelů. To je dáno účinky drogy na psychiku např. tím, že se začne stýkat s rizikovějšími vrstevníky. To pak vede v bludném kruhu k pokračujícímu braní drog, a to zase v bludném kruhu zvyšuje míru rizikových faktorů.
S problémem zneužívání návykových látek jsou spojeny i poruchy chování, které tyto látky vyvolávají. Osoby pod vlivem alkoholu a drog se dopouštějí zejména trestné činnosti mnohem častěji a to zejména trestné činnosti násilného charakteru, než osoby, které návykové látky nezneužívají. (15)
Specifickou a velmi významnou oblastí jsou dopravní nehody a pracovní i jiné úrazy způsobené osobou pod vlivem alkoholu nebo drog. Např. riziko dopravní nehody se pronikavě zvyšuje i v případě malých dávek alkoholu, a to i když nejsou zřejmé zjevné známky opilosti.
Stejně tak vykouření jediné cigarety drogy z konopí může ovlivnit schopnost řízení až na 24 hodin.
Velmi závažná bývá násilná trestná činnost pod vlivem alkoholu a drog s aktivní účastí závislé osoby.
Návykové látky jsou poměrně drahé a navíc snižují produktivitu práce a tedy i schopnost peníze si vydělat poctivě. Většina osob závislých na omamných látkách si proto opatřuje prostředky na drogu nelegálně: krádežemi v domácnosti, které rodiče často ani nehlásí, dalšími krádežemi při různých příležitostech, prodejem drog, nesplácením půjček zpronevěr, podvodů, nebo třeba hraním hazardních her. Vzestup násilné trestné činnosti, jako jsou loupeže, v posledních letech, dávají experti do souvislosti s drogami a s patologickým hráčstvím a s potřebou těchto pachatelů získat tzv. „rychlé peníze.“ V mnoha případech tyto zřejmě důvody platí i pro prosté krádeže i některá vloupání.
(15) NEŠPOR, Karel. Prevence trestné činnosti související s návykovými látkami. Praha: Armex, 1998, s. 28.
2.4 Prevence
Cílem prevence, obecně, je posilovat ochranné činitele, které vedou k zdravému způsobu života. (16)
Neexistují však žádné zaručené metody prevence, stejně jako neexistují žádné zaručené metody léčby.
Právě proto je třeba, aby spektrum těchto možností bylo co nejširší. Je třeba, aby prevence i léčba byly orientovány k zasažení všech osobnostních struktur. Přesto lze říci, že existují některé mechanismy, kterými se dá riziko vzniku drogového problému zmenšit na minimum. (17)
2.4.1 Primární prevence
Do oblasti tzv. primární prevence patří všechny aktivity směřující k tomu, aby drogový problém vůbec nevznikl. Lze doufat, že drogová prevence se postupně stane běžnou součástí výuky na všech stupních škol a že s touto prevencí se budeme setkávat i při nejrůznějších mimoškolních aktivitách. Otázkou zůstává, bude-li se to dít vhodnou formou spojenou s realistickým očekáváním.
Základním motorem primární prevence byla, je a bude rodina. Není třeba zdůrazňovat vhodnost vedení dítěte ke schopnosti umět se prosadit a být zodpovědný za svoje chování.
Vypěstovat u něho zdravé sebevědomí. Stejně tak je vhodné o drogách s dítětem mluvit a to co nejdříve, způsobem přiměřeným věku. Je třeba bránit tomu, aby drogy byly chápány jako cosi tajemného, zapovězeného, a tudíž logicky přitažlivého. Je lépe hovořit tak, že drogám „je lépe se vyhnout“, než „tohle nikdy nesmíš“. Zároveň je ale třeba také vysvětlit, proč bychom se drogám měli vyhýbat a proč se jim mnozí vyhýbají. Nemá smysl předstírat, že drogy jsou jen špatné.
Riskujeme tím rychlou ztrátu důvěryhodnosti. (18)
Shrneme-li výše řečené, primární prevencí drogových závislostí rozumíme předcházení (16) NEŠPOR, Karel. Prevence trestné činnosti související s návykovými látkami. Praha: Armex, 1998, s. 35.
(17) PRESL, Jiří. Drogová závislost.Praha: Maxdorf, 1994, s. 63.
(18) HAJNÝ, Martin, O Rodičích, dětech a drogách. Praha: Grada, 2001, s. 58.
jejich výskytu, snažíme se tedy, aby tento problém nenastal. Oblast primární prevence ovlivňuje část populace, která dosud do styku s drogami nepřišla, nebo se pohybuje v rizikovém prostředí (výskyt drog, delikventní mládež, atd.).
Intervenční a preventivní programy drogových závislostí, prezentovaných u nás i v zahraničí, si kladou za cíl zabránit užívání návykových látek, což je „ideální stav“, ke kterému s ohledem na současný vývoj společnosti nelze dospět. Základním cílem primární prevence může být tedy snaha o snížení počtu mladých lidí užívajících návykové látky. Dát jim potřebné informace o drogách a učit je aktivně „se bránit“ drogám. Jde tedy o ovlivňování postojů žádoucím směrem a o dosažení určitého uvědomělého chování v oblasti drogové problematiky.
Kritéria efektivní primární prevence u pubescentů:
Při stanovení kritérií, která by měla pro efektivnost primární prevence být dodržována, se řídíme těmito hlavními body:
• Kontinuita působení a systematičnost plánování
Jednorázové aktivity nebývají obvykle úspěšné, nahodilost a nesystematičnost jsou faktory snižující efektivitu.
• Cílenost a adekvátnost informací a forem působení
Program primární prevence musí zohlednit věk, sociokulturní zázemí, míru „rizikovosti“, úroveň vědomostí a kvalitu postojů k sociálně patologickým jevům a zneužívání návykových látek.
Názornost efektivní primární prevence je znázorněna na obrázku č. 3 na str. 27.
1. CO je problém 2. Cílová skupina 3. Motivace
KDO PROČ
4. Co je poskytováno 5.Nositel
Co lze ovlivnit Prevence založená PP ve společnosti
6. JAK – prostředky 7. Autenticita 8. Zjištění efektivity
Obrázek č. 3: Rozdělení a návaznost primární prevence
Jak nám však dokazuje skutečnost, i při nejlepší vůli nejsme často schopni situaci ovlivnit tak, jak bychom si přáli. Experimenty s drogami různého typu jsou u určité části současné mládeže v podstatě normou. V naprosté většině případů se o těchto věcech rodiče vůbec nedozví a problém vlastně nikdy nenastane. Pokud přece jen dojde k pravidelnému braní drog, objevují se postupně první, sledovatelné příznaky. Tato fáze pak patří do oblasti nazývané sekundární prevence, viz. následující kapitola.
2.4.2 Sekundární prevence
Sekundární prevence je v medicíně pojímána jako zábrana dalšího rozvoje nemoci.
V drogové problematice je její zaměření chápáno poněkud odlišně. Droga v této době svému konzumentu spíše více dává, než bere, a proto motivace ke změně aktuálního chování je minimální. Taková je i schopnost terapeutického ovlivnění celé situace . Maximálním možným
úspěchem je v této fázi zahájení pravidelného kontaktu s možností dosažení pozitivních výsledků v pozdější době. Zde mají terapeutické instituce nezastupitelnou roli. (19)
Sekundární prevence abúzu drog plní dva úkoly:
1. léčbu osob závislých na drogách
2. minimalizaci zdravotních a sociálních rizik spojených s abúzem drog
V oblasti léčby se jedná o různé typy ambulanční léčby (např. stacionář) nebo léčby residenční (sem patří různé psychiatrické léčebny, které zajišťují krátkodobé programy a na straně druhé terapeutické komunity, zaměřené na dlouhodobé resocializační programy trvající až dva roky). Tento typ léčby je nabízen osobám motivovaným ke změně svého chování.
V oblasti minimalizace zdravotních a sociálních rizik je zaměření poněkud odlišné. Péče je určena pro osoby, které zatím nejsou motivované ke změně svého chování. Experimentují nebo pravidelně užívají drogy. Sekundární prevence se tedy zaměřuje na prevenci HIV/AIDS, hepatitid a jiných nemocí, u nichž hrozí nebezpečí nákazy při injekční aplikaci drog. Dále jde o udržování sociálního kontaktu, který umožňuje později motivovat uživatele drog ke změně (což dovolují kontaktní centra). Zde existuje mezi některými odborníky neshoda.
Svým zaměřením spadá sekundární prevence do kompetence Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí.
2.4.3 Terciární prevence
V této oblasti se jedná spíše o péči než o léčbu. Úkolem terciární prevence je předcházení relapsu, popřípadě návratu k užívání drog. Je určena pro osoby, které prošly nějakým typem léčby, v současné době abstinují a jejich abstinenci je nutno podporovat. K tomuto účelu jsou určeny doléčovací programy. Cílem terciární prevence je tedy předejít dalším škodám. (20) (19), (20) NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Karel. Léčba a prevence závislostí. Praha: Psychiatrické centrum Praha, 1996, s. 150.
Nezastupitelnou úlohu má terciární prevence i v ochraně nepostižené společnosti, protože péčí o rizikové skupiny dochází takto i k její ochraně.
Terciární prevence spadá do kompetence Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva práce a sociálních věcí . (21)
Přehled sekundární a terciární prevence je přehledně znázorněn na obr. č. 4 na str. 29.
Street work Sociální servis
Kontaktní centra Nízký práh
Detox Lékařská pomoc
Ambulance Střední práh Poradenství, terapie
Léčebna Vysoký práh Terapie
Terapeutické komunity Resocializace
Doléčování
Obrázek č. 4: Systém péče v oblasti sekundární a terciální prevence
(21) NEŠPOR, Karel., CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách. Praha: BESIP, 1997, s. 93.
2.5 Protidrogová prevence a prevence sociálně patologických jevů u pubescentů
Období pubescence je vymezeno 11. až 15. rokem věku, tedy starší školní věk, který je dobou dospívání a zahrnuje prepubertu i pubertu. Prepuberta je označení přípravného období dospívání, kdy se začínají objevovat první vývojové změny v tělesné i dušení oblasti.
Období puberty lze charakterizovat jako dobu zrychleného a nerovnoměrného růstu a vývojových změn, které probíhají v oblasti tělesné i duševní.
Za posledních sto let došlo v souvislosti s civilizačním rozvojem k jevu, který se nazývá sekulární akcelerace a znamená trend urychleného nástupu dospívání a zrychlení celkového růstu. Ranější tělesné zrání je spojeno i s dřívějším počátkem duševního dospívání. Nezdá se však, že by se období puberty zkracovalo, spíše je tomu naopak, doba potřebná k rozvinutí všech tělesných a duševních dispozic je delší. Dospělost v současné době vyžaduje mnohem větší připravenost ke splnění čím dál větších požadavků, a tak je její nástup spíše oddalován.
Rychlý růst a zrání se projevuje snížením odolnosti, menší tělesnou výkonností a větší unavitelností dospívajících.
Menší odolnost k zátěžím není typická jen pro tělesné funkce, ale i pro psychiku, protože jde o jediný organismus, jehož složky jsou ve vzájemné interakci. Prožívání pubescenta bývá vlivem vývojových procesů změněno, je typické emoční labilitou, přecitlivělostí, častými a zdánlivě bezdůvodnými změnami nálad, sklonem k negativním rozladám. V chování se projevuje neklid, tendence k impulzivitě, výbušnosti a nepředvídatelnosti reakcí.
Psychické změny v dopívání jsou stejně nápadné a důležité jako tělesná zrání. Podle Eriksona je věk dospívání, jinak také nazývaný období genitální, dobou hledání vlastní identity.
Smyslem a cílem je příprava na dospělost, která má větší požadavky než které jsou běžně kladeny na dítě.
Celkové zaměření osobnosti je více introvertní než dříve, pubescent se koncentruje na vlastní prožívání a myšlení, hodnocení i sebehodnocení a fantazijní aktivitu, kterou hledá možnou náplň vlastní identity.
Ohrožením hledání smyslu vlastního života a osobnostního zaměření jsou pocity nejistoty, strach ze ztráty vlastní role a žádoucí pozice mezi lidmi. Hledání vlastní identity není snadné, protože všechny změny, které dospívání přináší, znamenají ztrátu jistoty dřívějších rolí a dřívější
identity, ale ještě ne jistotu nové pozice, kolísání vlastního sebevědomí sebehodnocení, které už není bezvýhradně vázáno na názory lidí jako v raném dětství, ale je nejisté a málo stabilní.
Pubescent potřebuje poznat svou roli, své možnosti, schopnosti a svou sociální hodnotu.
Ve snaze o samostatné hledání a budování vlastní identity dochází ke změně v hierarchii hodnot, k odmítání autorit a hyperkritickému přístupu, který má černobílý charakter hodnocení. Snaha nalézt nějakým způsobem cestu k přijatelné identitě se projeví v potřebě vzorů chování, které mají v této době obvykle stejný, nekonformní a vyhraněný charakter a bývají idealizovány.
Strach ze ztráty identity vede k tendenci odlišit se od svého okolí, obyčejně ve vnějších znacích a typickým způsobem se výrazně označit určitou úpravou zevnějšku, hlučným chováním, tendencí k vytahování, s prvky vzdoru až negativismu. Vyjímečná není ani přechodná apatie, plačtivost s pocity méněcennosti.
Stabilizovaná a jasná identita je předpokladem adekvátního kontaktu s realitou. Jestliže tomu tak není, nejasnost sebepojetí vlastní osobnosti bývá spojena s problémy v interakci s reálným světem, který je pak buď neuspokojující, nebo tak nesrozumitelný, že od něj jedinec uniká. Způsoby úniku od reality jsou různé, v pubertě je typický únik do fantazie, denního snění nebo abúzem drog. (22)
Z hlediska sociálně patologických jevů je významný vliv drog na sociálně deviantní nebo sociálně patologické chování. Zde se zejména jedná o organizovanou trestnou činnost výrobců a distributorů drog.
Velmi důležitý vliv mají omamné látek na trestnou činnost páchanou pod jejich vlivem, kdy se jedná zejména o násilnou trestnou činnost, výtržnictví, vandalství i trestné činy mravnostní.
Snaha opatřit si prostředky na nákup drogy je však nejčastější příčinou trestné činnosti spojené s užíváním omamných látek. V těchto případech se převážně jedná o nenásilné formy majetkového charakteru, tedy různé krádeže prosté, krádeže vloupáním apod. Tím však nelze zcela vyloučit i kriminalitu násilnou, kdy se jedná o loupeže nebo vraždy.
Mezi sociálně patologické jevy spojené s užíváním omamných látek je i trestná činnost páchaná na samotných toxikomanech. Tu lze rozdělit do dvou skupin. První tvoří vydírání, sexuální zneužívání, nucení k prostituci a další formy trestné činnosti, které lze přímo trestně (22) VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Praha: Portál, 2000, s. 386.
stíhat, protože vykazují znaky příslušných trestných činů.
Druhá nenese znaky první ve smyslu trestně právním, ale ve své podstatě se jedná o totéž – když uděláš to a to, dostaneš drogu. Zmíněné „to a to“ může být např. i trestné jednání. (23)
Jako poslední mezi sociálně patologické jevy spojené se zneužíváním omamných látek, je páchání trestné činnosti jako důsledkem zneužívání drog. V tomto případě se jedná o jedince, kteří by trestnou činnost nikdy nepáchali, kdyby nezačali užívat omamné látky.
Z důvodu, že riziko trestné činnosti vlivem návykových látek se stále zvyšuje, o to potřebnější je otázka účinné prevence, která navíc u tohoto typu trestné činnosti se do značné míry překrývá s prevencí dalších škod, které návykové látky způsobují. Nemůže být proto cílem jen prevence vzniku závislosti na alkoholu nebo na drogách. Z těchto důvodů používá Světová zdravotnická organizace pojem „prevence problémů působených návykovými látkami“.
K poškození zdraví, ale také k trestné činnosti totiž dochází u osob, které drogy „pouze“ rizikově nebo škodlivě užívají, ale nejsou na nich závislé. Cílem prevence je tedy předcházet všem škodám, jež návykové látky působí, včetně závislosti. (24)
2.6 Přímá protidrogová prevence ve škole
Škola jako instituce, která udržuje kontakt s dítětem po mnoho let po mnoho hodin denně, hraje jednu z velmi důležitých úloh v oblasti prevence vzniku drogového problému. Oficiálně se školství tohoto úkolu nezříká. Je pravdou, že praktická realizace je leckdy svérázná. Často na úrovni „udělá se pořad, naženem tam celej druhej stupeň a hotovo.“ Čili, často se ono preventivní úsilí formalizuje do nesystémově podávaných informací o drogách. Tudy samozřejmě cesta nevede.
Je třeba si uvědomit, že poskytování informací o drogách by mělo být pouze střípkem z ohromné palety dalších postupů a technik primárně preventivního působení. Níže je uvedeno několik přístupů, jak lze přímo na školách působit preventivně v oblasti drogové problematiky.
(23) SOCHŮREK, Jan. Sociálně patologické jevy. Liberec: TU v Liberci, 2004, s. 28.
(24) Výroční zpráva NPC za rok 2004. Bulletin Národní protidrogové centrály. 2005. roč. XI, č.
1, s. 2.
• pedagogické působení na děti nelze zaměřit pouze na pasivní předávání informací
• snaha o ovlivňování postojů žádoucím směrem, vzdělávání o mnohočetnosti drogových problémů
• pozornost věnovat též otázkám zvládání stresových situací (asertivitě), sebedůvěře, toleranci, nezávislosti na svém sociálním okolí, rozvíjení komunikativních schopností, schopností autonomního rozhodování, posilování zdravého sebevědomí a sebejistoty, vztahů k okolí a rodině, schopností tvořivého řešení problémů, zodpovědnosti za své chování a jednání v různých situacích apod.
• významná je v této oblasti i problematika zdravého životního stylu
• komplexní pochopení drogového problému
• protidrogové působení nelze omezovat do rámce jednoho předmětu
• výběr vhodné strategie a metodiky, formy podání, frekvence, systematičnosti, motivace, zhodnocení situace školy, třídy, zkušeností žáků atd.
V tomto kontextu je důležité si uvědomit, že realizace preventivních strategií, přístupů a metod není rozhodně pouze záležitostí odborníků – učitelů a dalších pedagogických pracovníků, psychologů, speciálních pedagogů, psychiatrů, terapeutů, sociologů apod., ale především rodičů, tedy celé veřejnosti
Zde hovoříme o nepřímé (nespecifické) drogové prevenci. Ta spočívá především v kvalitní spolupráci rodičů, učitelů a oboustranném vstřícném přístupu. Neexistuje vážnější školní problém, který by se týkal jenom samotného dítěte, ale ne učitelů a rodičů, anebo jen dítěte a učitelů, ale ne rodičů.
Škola nemůže suplovat rodičovskou úlohu a rodiče naopak nemohou suplovat školu. Jedna i druhá strana mohou školní problémy dítěte zlepšit, ale i zhoršit a prohloubit.
Právě úspěšnost přímé drogové prevence je podmíněna dobrým základem nepřímé prevence. (25)
(25) NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách. Praha: BESIP, 1997, s. 95.
2.7 Rámec protidrogového výchovně vzdělávacího působení u pubescentů
Rámec protidrogového výchovně vzdělávacího působení zahrnuje tyto oblasti: (26)
• problematika legislativních drog ( alkohol, tabák ) i drog zakázaných, zaměření na běžně dostupné těkavé látky ( např. lepidla, plyny, aerosoly), jejichž užívání je společensky nepřijatelné, pozornost musí být věnována i zneužívání medikamentů a virtuálním drogám (PC hry, televize a video, gambling)
• protidrogové výchovně vzdělávací působení musí být neoddělitelnou součástí výuky
• důležitou součástí preventivního systému na regionální a místní úrovni jsou volnočasové aktivity organizované školou či školským zařízením a nejrůznější formy mimoškolní činnosti, které mohou významně podporovat výchovně vzdělávací působení uplatňované ve školách a školských zařízeních
• zabezpečení vzdělávání pro rodiče a další osoby pečující o děti a mládež, poskytnutí základních informací o návykových látkách a postojích školy k nim, upevnění partnerství mezi školou a rodiči
Škola jako instituce, která udržuje kontakt s dítětem po mnoho let mnoho hodin denně, hraje jednu z velmi důležitých úloh v oblasti prevence vzniku drogového problému. Oficiálně se školství tohoto úkolu nezříká. Je však pravdou, že praktická realizace je leckdy svérázná.
Musíme si uvědomit, že poskytování informací o drogách by mělo být pouze střípkem ohromné palety dalších postupů a technik primárně preventivního působení.
Kontakt s rodinou žáka může mít podobu čistě formální - jednou za dva měsíce paní učitelka předříká na rodičovské schůzce řadu známek, řekne co kdo umí, neumí a hotovo. Tento kontakt může být ale výživnější. Škola může nabízet třeba jakési pedagogicko-psychologické semináře pro rodiče. Hovořit lze třeba o vedení prvňáka při psaní domácích úkolů, o jeho věčném motorickém neklidu, o potížích s usínáním, o posměchu spolužáků kvůli nadváze a co s tím?Učitel získá tímto neformálním, přátelským kontaktem víc informací o životě rodina rodiče najdou odborné vedení, které může zamezit neproduktivnímu rodičovskému působení.
(26) NEŠPOR, Karel., CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách. Praha: BESIP, 1997, s. 83.
Kontakt školy s rodinou je hodně o vysvětlování, hledání konsensu, nalézání lepšího porozumění. Je to náročné jak pro učitele, tak pro rodiče. Ale bez permanentní diskuse je vztah rodina – škola jakousi servilní hrou.
2. 8 Zásady protidrogového působení a pubescenti (27)
• poskytování základních poznatků o drogách a jiných sociálně patologických problémech, včetně tabáku, alkoholu a těkavých látek, pochopení jejich zdravotních, psychických, sociálních i materiálních rizik při zneužívání
• pomoc při formování osobnosti, změně postojů a způsobu chování ke drogám
• zvyšování sociální kompetence mládeže, rozvoj dovedností, které vedou k samostatnému odpovědnému rozhodování, k posilování sebedůvěry a odmítání všech forem sebedestrukce, kladný přístup k sobě, svému zdraví, ke společnosti a k životu vůbec
• technika asertivity, nácvik odmítání drog a šikany, odhalování předsudků (rasismu, xenofobie)
• využití schválených vzdělávacích programů, v jejichž rámci má problematika sociálně patologických jevů pevné místo v učebních osnovách jednotlivých předmětů
Minimální preventivní programy uplatňované ve školách a školských zařízeních by měly být v obecné rovině zaměřeny na tyto významné oblasti:
• působení cílené na zdravý životní styl (napomáhat mládeži, aby žila zdravě, uvědomila si svou vlastní zodpovědnost vůči svému zdraví)
• zvyšování sociální kompetence (napomáhat rozvíjet sociální dovednosti, aby se dokázaly efektivně orientovat v sociálních vztazích, cítily odpovědnost za své chování a i v náročnějších situacích si uvědomovaly možné důsledky svého jednání)
posilování komunikačních dovedností ( zvyšovat schopnost řešit, popřípadě se vyrovnávat s problémy a konflikty, umět požádat jasně a vhodně o pomoc, adekvátně reagovat
(27) NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách. Praha: BESIP, 1997, s. 78.
na nejrůznější podněty, na kritiku apod.)
• odstraňování nedostatků v psychické regulaci chování (zvyšovat schopnost efektivně ovládat své emoce, umět reagovat na stres a účinně se bránit všem formám sebedestrukce, učit, aby mládež porozuměla svým emocím a zvládala jejich extrémní podoby, např. prudké návaly hněvu, výbuchy vzteku)
• vytváření pozitivního sociálního klimatu ( nabídnout mládeži důvěryhodné a bezpečné prostředí, které bude rozvíjet a zvyšovat jejich sebevědomí a posilovat jejich schopnost umět se vyrovnat s neúspěchem )
• napomáhání mládeži formovat postoje vztahující se k významu společensky obecně akceptovatelných hodnot (budování úcty k zákonu, posilování právního vědomí, zdravé postoje ke konvencím apod.).
Znalosti, dovednosti a postoje, kterými by žáci měli disponovat při uplatňování výše uvedených cílů, korespondují s věkem, životním stylem rodiny s působením vrstevníků a v neposlední řadě i s dynamikou celospolečenských procesů. Je proto důležité, aby výchovně vzdělávací působení na mládež respektovalo životní realitu a bylo diferencováno v korelaci k věku. Mělo by být progredietní a na všech stupních musí navazovat na předchozí zkušenosti.
Metody a formy preventivního působení v oblasti zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů by měly prostupovat spirálovitě osnovami tak, aby se v průběhu výchovně vzdělávacího procesu jednotlivá témata opakovala ve vyšší úrovni.
2. 9 Školní preventivní program
Podle programu preventivních aktivit lze výchovně vzdělávací působení na mládež zařadit do různých částí osnov a učebních plánů. Klíčové vyučovací předměty se vztahují zejména k těmto oblastem: (28)
• oblast přírodovědná (např. biologie člověka, fyziologie, biologické účinky drog, chemické aspekty drog atd.)
(28) NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách. Praha: BESIP, 1997, s. 85
• oblast zdravého životního stylu (např. výchova k posilování a ochraně zdraví, osobní a duševní hygieně podmínky správné výživy, volný čas apod.)
• oblast společensko vědní (proces socializace jedince, užší a širší společenské prostředí, jedinec ve vzájemné interakci se sociálním prostředím
• oblast rodinné a občanské výchovy (postavení rodiny ve společnosti, vedení domácnosti, správná výživa zdravý vývoj a příprava na život, formy komunikace, zvyšování sociální kompetence dětí a mládeže, subjekty participující v oblasti prevence drog apod.)
• oblast sociálně právní ( právní aspekty manipulace s drogami, práva dítěte, význam a cíle reklamy apod.)
• oblast sociální patologie ( postoj společnosti ke zneužívání drog, delikventní chování, kriminalita, xenofobie, šikanování, rasismus apod. )
Problematiku zneužívání drog lze zařadit do většiny předmětů. Vzhledem k tomu, že drogy zaujaly významné místo v životním stylu populace a ovlivňují velmi silně společenské procesy a vztahy mezi lidmi, mohou být protidrogově zaměřené přístupy k dětem pro žáky nejen zajímavé, ale i motivující.
2. 10 Škola s efektivním protidrogovým programem
Škola, která v protidrogové oblasti působí efektivně, vykazuje určité charakteristické znaky (29)
• všichni členové učitelského sboru jsou vhodně motivováni k plnění úkolů spojených s protidrogovou prevencí
• zodpovědnost za informovanost rodičů a o obsahu protidrogového výchovně vzdělávacího působení
• příprava žáků na pobyt ve společnosti, která drogy užívá
(29) NEŠPOR, Karel, CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách. Praha: BESIP, 1997, s. 80.
