Prezentace Irů a Britů ve filmech z období The Troubles Bakalářská práce

(1)

Prezentace Irů a Britů ve filmech z období The Troubles

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obory: Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Historie se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Tomáš Bendásek

Thesis Supervisors: PhDr. Michal Ulvr, Ph.D.

Katedra historie

Liberec 2019

(2)

Bakalářská práce Assignment Form

Prezentace Irů a Britů ve filmech z ob- dobí The Troubles

Jméno a příjmení: Tomáš Bendásek

Osobní číslo: P15000376

Studijní program: B7507 Specializace v pedagogice

Studijní obory: Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Historie se zaměřením na vzdělávání Zadávající katedra: Katedra historie

Akademický rok: 2016/2017

Zásady pro vypracování:

Cílem je analyzovat a komparovat způsob, jakým jsou zobrazováni Britové a především členové IRA ve filmech pojednávajících o konfliktu v Severním Irsku v období známém jako The Troubles (etnicko- nacionalistický konflikt trvající v Severním Irsku od konce 60. let do konce 90. let 20. st.). Analýza se bude soustředit na jednotlivé skupiny, které se do Troubles zapojily, včetně civilního obyvatelstva.

(3)

(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu Technické univerzity v Liberci.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti Technickou univerzi- tu v Liberci; v tomto případě má Technická univerzita v Liberci právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně jako původní dílo s použi- tím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS/STAG se shodují.

29. července 2019 Tomáš Bendásek

(5)

Anotace

Práce pojednává o problematice severoirského konfliktu, známého také jako The Troubles, z pohledu filmového průmyslu a filmů spojených s tímto tématem. Sleduje zejména práci filmů s historickým materiálem, úroveň věrnosti zachycení daných historických událostí, zda nedochází k překrucování historických faktů či pokřivení pohledu na jednu ze stran konfliktu za účelem propagandy. Zobrazuje-li více filmů jednu událost, filmy se dále komparují mezi sebou.

Klíčová slova: The Troubles, Severoirský konflikt, Irská republikánská armáda, filmy, propaganda, Bobby Sands, Birmingham Six, Guildford Four

Annotation

This thesis deals with the conflict in Northern Ireland, which is also known as The Troubles, and with the ways how the conflict is portrayed in films about this period. It focuses on the way how the films deal with the historical topics, how it portrays the reality of the time and if the films distort the reality or portrayal of one of the sides of the conflict to push a political message to be used as propaganda. If the films chosen regard the same historical event, they are also compared to one another.

Keywords: The Troubles, conflict in Northern Ireland, Irish Republican Army, films, propaganda, Bobby Sands, Birmingham Six, Guildford Four

(6)

Seznam použitých zkratek

IRA Irish Republican Army – Irská republikánská armáda

MI5 Military Intelligence, Section 5 – Britská vojenská tajná služba, páté oddělení OIRA Official Irish Republican Army – Oficiální irská republikánská armáda

PIRA Provinsional Irish Republican Army – Prozatímní irská republikánská armáda Provo příslušník PIRA

RUC Royal Ulster Constabulary – Ulsterská královská policie UDA Ulster Defence Association – Ulsterské obranné sdružení UVF Ulster Volunteer Force – Sbor ulsterských dobrovolníků

(7)

Obsah

Úvod ... 2

Rozbor literatury a internetových zdrojů ... 4

1. Filmové zdroje – věcný popis ... 6

3. Léta sedmdesátá ... 12

4. Britské justiční omyly 70. let – Birmingham Six a Guildford Four ... 21

5. Události roku1981 – protestní hladovky a konspirace ... 28

6. Milenci vprostřed bouře – The Troubles jako pozadí milostného dramatu ... 37

7. Hollywood a jeho pohled na The Troubles ... 43

8. Závěr ... 46

9. Použité prameny a literatura ... 51

9.1 Filmy ... 51

9.2 Literatura ... 51

9.2 Internetové zdroje ... 52

10. Seznam příloh ... 56

(8)

2

Úvod

Tato práce se zabývá tématikou konfliktu v Severním Irsku, známého také jako „The Troubles“. Konkrétně pak obdobím od roku 1972 do roku 1989 a zaměřuje se na zobrazení této vleklé občanské války ve filmu.

Cílem této práce je kriticky zhodnotit filmové vyobrazení Irské republikánské armády a britských bezpečnostních složek v době konfliktu o Severní Irsko v komparaci se skutečným historickým děním a poukázat na nesrovnalosti či pokusy o alternování historie ke glorifikaci nebo démonizaci zúčastněných stran a k propagandě. V případě, že jednotlivé snímky spojuje zobrazená událost, je cílem porovnat přístup obou filmů k dané události, popřípadě který z filmů pak přistupuje k filmu věrohodněji z historického hlediska.

Zvolené filmy dokumentují období zhruba od roku 1972 do konce 90. let 20. století.

Jedná se o díla široce známá a populární, ale také prakticky neznámá, která ale často přinášejí velmi autentický a mnohdy i nezaujatý pohled na celou problematiku. Konkrétní zkoumané aspekty jednotlivých snímků představují jejich zachycení a zpracování dobových reálií, mezi které patří také například venkovní scenérie, míra věrohodnosti jednotlivých zobrazovaných událostí ve zvoleném filmu a jejich porovnání s odbornou literaturou vázanou s těmito událostmi. Pozornost byla také věnována případným pokusům o použití filmu jako propagandy, která by buď glorifikovala či naopak démonizovala některého z účastníků konfliktu v Severním Irsku.

Zvoleno bylo celkem 13 filmů, z nichž 2 vznikly v době The Troubles, konkrétně v 70. a 80. letech 20. století, 7 vzniklo během 90. let 20. století a 3 byly natočeny po přelomu milénia. Filmy jsou zvoleny tak, aby pokrývaly zpracování významných historických událostí jako byla Bloody Sunday z 30. ledna 1972, britské justiční omyly v případě teroristických útoků na hospody v Birminghamu (odsouzení takzvané „Birminghamské šestky“) a v Guildfordu (soud nad „Guilfordskou čtyřkou“) – s posledním jmenovaným se pojí také případ falešně obviněné rodiny Maguirových („Maguirova sedmička). Dalším historickým obdobím, které práce sleduje, je počátek 80. let 20. století, kdy ve věznici Maze probíhaly protestní hladovky. Dále je práce zaměřena na The Troubles jako pozadí pro milostný příběh a také na pohled ze strany Hollywoodu. Jednotlivé snímky byly v první řadě vybrány na základě několika kritérií – zejména události v něm zachycené a s nimi spojená kontroverznost – zde jako příklad můžeme uvést tři vybraná díla Jima Sheridana, která poukazují na posun autorova náhledu na celou problematiku The Troubles a násilí s ním spojeného. Jako nejdůležitější kritérium se ale nakonec ukázala samotná dostupnost filmů, jenž je problém

(9)

3

zejména u televizních dramatizací BBC nebo RTE z 80. a 90. let 20. století. Tato díla, ačkoliv se jinak mohla ukázat jako velmi přínosná, jsou pro badatele prakticky nedostupná. Snímky jako Contact¹ či dvojice filmů zabývajících se případem Guilfordské čtyřky a Maguirovy sedmičky ještě před Sheridanovým In The Name of the Father² - konkrétně filmy A Safe House³ či Dear Sarah⁴ založený na korespondenci mezi neprávem odsouzeným Giuseppe Conlonem a jeho manželkou Sarah. Tato díla mohla přinést velmi zajímavá srovnání s již zmíněným a velmi známým Sheridanovým filmem, nicméně jejich určení jako televizní dramatizace neumožnilo tyto filmy získat ke shlédnutí. Pomocníkem při zařazování filmů o The Troubles rovněž byl web Troubles Archive⁵, zabývající se problematikou celého období a nabízející také přehled filmů s touto tématikou.

1 Contact. 1984. Režie Alan Clarke.

2 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan.

3 A Safe House, 1990. Režie Moira Armstrong.

4 Dear Sarah, 1990. Režie Frank Cvitanovich.

5 Troubles Archive [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné z: http://www.troublesarchive.com/.

(10)

4

Rozbor literatury a internetových zdrojů

Základní dvojicí knih, které poskytují ucelený pohled na konflikt v Severním Irsku, jsou díla Timothyho P. Coogana The IRA⁶ a The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace⁷, dále J. Bowyer Bellova kniha The Irish Troubles: A Generation of Violence 1967–1992.⁸ Coogan patří mezi nejznámější autory, kteří se kdy vyjádřili k problematice The Troubles. Jeho novinářská kariéra se odráží ve stylu, kterým knihy píše – jsou jasné, stručné, informativní. Je také autorem jedné ze zcela prvních knih k tématu Easter Rising 1916⁹. J. Bowyer Bellova kniha používá odlišný přístup, obsahuje mnoho téměř beletristických pasáží, které přibližují konflikt nejen z pohledu tvrdých dat, ale také informací, které přispívají k hlubšímu porozumění mentality a „duševní stránky“ celého konfliktu.

Coogan v kombinaci s Bellem umožňují poměrně solidní a nezaujatý pohled na nekonečný konflikt v Severním Irsku. Další knihou využitou pro svou osobní povahu byl titul Out of the Maze Noeala Davidsona¹⁰, popisující životní příběh Thomase Martina, člena UFF a vězně v Maze, kde v době jeho zatčení (říjen 1981) stále probíhala protestní hladovka Bobbyho Sandse. Ačkoliv je kniha spíše svědectvím Martinova obrácení ke Kristu než klasickou historickou analýzou, přesto poskytuje informace o podmínkách vězeňství po ukončení protestních hladovek.

Velmi nápomocným zdrojem o filmovém průmyslu, historii irské kinematografie i využívání propagandy byly knihy Johna Hilla Screening Ireland: Film and Television Representation a Lance Pettitta a Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics.

Obě patří mezi zdařilá díla vysvětlující mnohé detaily z filmů nejen o konfliktu v Severním Irsku, ale i pozadí průmyslu, který tyto filmy produkuje. K snímku Hidden Agenda byla využita část knihy Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach, konkrétně kapitola Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff- Raff¹¹, jejímž autorem je rovněž John Hill. V kontrastu k nim stojí kniha Andrewa Robertse A

6 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8.

7 COOGAN, Tim Pat. The Troubles: Ireland’s Ordeal 1966-1998 and the Search for Peace. London: Head of Zeus Ltd. 1996.

8 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2.

9 COOGAN, Tim Pat. 1916: The Easter Rising. Orion Publishing Group, 2016. ISBN 1474605087.

10 DAVIDSON, Noel. Out of the Maze: Aggresive Teenager & Paramilitary Prisoner; The Tremendous Story of the Transformation of the Life of Thomas Martin. Belfast: Ambassador Publications, 2000. ISBN 1-84939-090-6

11 HILL, John. Finding a Form: Politics and Aesthetics in Fatherland, Hidden Agenda and Riff-Raff. Agent of challenge and defiance: the films of Ken Loach. Trowbridge: Flicks Books, 1997, 125–143. ISBN 0948911948.

(11)

5

History of the English Speaking Peoples Since 1900¹², která poskytla sice jen malý dílek, ale zato z přesně opačného konce – kritiku některých zmíněných filmů, které ať už záměrně či omylem manipulovaly s fakty a vrhaly negativní světlo na britskou stranu. Pro tuto práci je bohužel nešťastnou skutečností zejména datum vydání těchto publikací, protože neobsahují informace k posledním z vybraných snímků Hunger¹³ z roku 2008 a ’71¹⁴ z roku 2014. Čestné místo v tomto tématu zaujímá esej Film, Television and The Troubles: A Troubles Archive Essay,¹⁵ jejímž autorem je Martin McLoone, profesor mediálních studií na Ulsterské univerzitě, která původně inspirovala vznik celé práce a zároveň poskytla mnoho důležitých informací.

V současné době se zejména mnoho bývalých významných činitelů Irské republikánské armády ustoupilo z čelních politických pozic do ústraní a s jejich myšlenkami na současné dění i vzpomínkami na The Troubles je možné se seznámit na internetu, kde mnozí z nich vlastní weby s republikánskou tematikou. Pro příklad jmenuji dvě nejvýznamnější: web Dannyho Morrissona¹⁶, který byl čelním představitelem republikánské politiky v 80. letech a stránku Bobby Sands Trust¹⁷, která pracuje s tématem protestních hladovek z roku 1981, jeho obětí a pozůstalých, a dále šíří republikánskou myšlenku světu.

12 ROBERTS, Andrew: A History of the English – Speaking Peoples Since 1900, The Orion Publishing Group Ltd 2006.

13 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen.

14 ’71, 2014. Režie Yann Demange.

15 MCLOONE, Martin. Film, Television and The Troubles: A Troubles Archive Essay [online]. Arts Council of Northern Ireland, 2009 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z:

http://www.troublesarchive.com/resources/Film_Television_and_the_Troubles.pdf.

16 Danny Morrison [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.dannymorrison.com/.

17 Bobby Sands Trust [online]. Phoenix Media Group, 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z:

http://www.bobbysandstrust.com/.

(12)

6

1. Filmové zdroje – věcný popis

Cal,¹⁸ první z analyzovaných filmu pochází z roku 1984, spojuje prvky dramatu ze Severního Irska s milostným příběhem. Režie se ujal Pat O’Connor, scénář napsal Bernard MacLaverty. Hlavního hrdinu Cala zde hraje John Lynch, jenž například dále hrál vůdce protestní hladovky Bobbyho Sandse ve filmu Some Mother's Son. V první řadě se jedná o poměrně tragický příběh, sledující mladíka z katolické rodiny postupně přinuceného ke kriminální činnosti nejen tlakem ze strany jeho vrstevníků, ale i celkově společensky přijímaným násilím. Takový příběh by mohl vyprávět nejeden z dobrovolců IRA. Rok vzniku filmu umožňuje divákovi spatřit realistický pohled na Severní Irsko těsně po vypuknutí protestních hladovek. Režisér vše snímá z pohledu IRA, nicméně právě určitá vyváženost pohledu, jako například zobrazené neshody mezi komunitami, vírou, jednotlivými bdělostními a paravojenskými skupinami a celkově společenské tlaky přítomné v polovině 80.

let v Severním Irsku, nutí diváka se zamyslet. Opět tedy poměrně kvalitně zpracovaná "šedá zóna" konfliktu, jež jinde často chybí. Přidává tím filmu na kontextu a nastavuje tak společnosti zrcadlo.

Snímek Hidden Agenda¹⁹ byl natočen roku 1990 režisérem Kenem Loachem podle scénáře Jimma Allena. Film popisuje korupci a politické machinace v nejvyšších kruzích britské vlády, po které musí armáda zametat stopy právě v Severním Irsku. V podstatě se jedná o film se smyšlenou zápletkou s nulovou informační hodnotou, která se odehrává na pozadí The Troubles. Ačkoliv jsou oba autoři Angličané, Britové (zejména vrcholní konzervativní politici) jsou ve filmu vykresleni v podobě až komicky stereotypních zloduchů.

Film The Crying Game²⁰ natočil podle svého scénáře Neil Jordan v roce 1992. Ve své podstatě se jedná o milostný film, využívající konflikt v Severním Irsku jako pozadí pro zkoumání charakterů postav, podobně jako to řeší Hidden Agenda. Pracuje ale daleko lépe s

"šedou zónou" The Troubles, která je zmiňována jen výjimečně. Konkrétně vztah uneseného britského vojáka s dobrovolcem IRA Fergusem, Fergusův vztah k ostatním členům sektářské buňky a také následnou milostnou zápletku. Ta by se sama o sobě mohla dnes zdát velmi progresivní. Představuje totiž jako "objekt lásky" mladého transvestitu.

18 Cal, 1984. Režie Pat O'Connor.

19 Hidden Agenda, 1990. Režie Ken Loach.

20 The Crying Game, 1992. Režie Neil Jordan.

(13)

7

In the Name of the Father²¹z roku 1993 natočil Jim Sheridan na základě scénáře Terryho George. Scénář vznikal volně podle autobiografie Gerryho Conlona Proven Innocent a popisuje nespravedlivé odsouzení za bombový atentát a následnou strastiplnou cestu za svobodou v boji proti britské justici, který trval celých 17 let. Film se setkal s odporem britské strany, rozdmýchal znovu zájem o tento justiční omyl (který ale britská justice odmítala dlouho tvrdohlavě přiznat) a celkově o problematiku nespravedlivě odsouzených vězňů z období The Troubles. Ačkoliv vznikl na základě autobiografie, scénárista George se inspiroval Conlonovým příběhem víceméně volně. Přesto zachytil události až na některé odchylky věrně a přinejmenším prostředí, ve kterém se film odehrává, je velmi přesné.

Charaktery filmu ale stále dělí na lidské bytosti a psychopaty, jako většina filmů z tohoto prostředí. Politický charakter filmu je ale z velké části překryt vrstvou rodinného melodramatu o vztazích otce a syna.

The Devil’s Own²² natočil Alan J. Pakula v roce 1997 podle scénáře tří autorů: Davida A. Cohena, Vincenta Patricka a Kevina Jarre. Film popisuje cestu člena IRA do USA, kde má nakoupit naváděné střely země-vzduch SAM. Jedná se zejména o drama na úrovni skrývání své identity a prolínání vztahů a konfliktů ze Severního Irska do americko-irské komunity ve Spojených státech. Klasická variace na psychopaty a lidské bytosti, jejímž největším problémem je sklon k romantizaci postavy hlavního hrdiny, člena IRA a teroristy, a zejména pak jeho smrti z rukou americké policie.

Bloody Sunday (2002)²³ – scénář napsal i zrežíroval Paul Greengrass. Snímek se omezuje na pouze jedinou událost, která ale ovlivnila životy mnoha lidí i politickou atmosféru doby: demonstraci za lidská práva v (London)Derry v lednu 1972, která přerostla v krvavou potyčku s britskou armádou, v níž zahynulo 14 lidí. Je natočen dokumentárním způsobem a sleduje hned několik dějových linií, z nichž ale nejdůležitější je linka britských vojáků a samotných demonstrantů. I když film pracuje se spekulací v podobě členů IRA zamíchaných v davu, což mu vyneslo také velkou dávku kritiky nejen z britské ale i republikánské strany,²⁴ vyobrazená situace a následné násilí je autentické, syrové a uvěřitelné.

21 In the Name of the Father, 1993. Režie Jim Sheridan.

22 The Devil's Own, 1997. Režie Alan J. Pakula.

23 Bloody Sunday, 2002. Režie Paul Greengrass.

24HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk:

Palmgrave Macmillan, 2006. ISBN 1-88457-134-3/978-1-84457-134-5. Strana 1.

(14)

8

Some Mother's Son (1996²⁵) - natočil Jim Sheridan podle scénáře Terryho George.

Jeden ze dvou zvolených filmů na téma protestních hladovek v roce 1981; popisuje příběh jednoho z vězňů, kteří nakonec z protestní hladovky odstoupili. Proti snímku Hunger je zde dán důraz na „situaci doma“ a na protestní pochody za vyhovění 5 požadavkům a ukončení hladovky. Celé zaměření je dáno i dvěma ženskými protagonistkami, které oba mají své syny na protestních hladovkách – jejich charaktery jsou ale smyšlené. Film popisuje emocionální příběh o válce za zdmi věznice a nešťastných matkách – na druhou stranu se z něj nezaujatý divák kvůli absenci kontextu příliš nedozví, a díky tomu působí poněkud jednostranným dojmem.

Snímek Hunger (2008)²⁶ režíroval Steve McQueen podle scénáře Endy Welshe a jedná se o druhý film zabývající se protestní hladovkou. Zde se jako hlavní postava představuje Robert Sands, který vedl již zmíněná protestní hladovku republikánských vězňů v roce 1981. Film nabízí velmi syrový a často brutální pohled do životních podmínek republikánských vězňů v H-blocks²⁷ a také klima, ve kterém vřely vězeňské požadavky, rezistence, nátlak, mučení, politicky motivované vraždy a sektářské násilí. Podobně jako Some Mother’s Son je zde problém v jednostrannosti filmu, která zde udeří nezaujatého diváka navíc svou surovostí. Opět zde téměř chybí kontext celého filmu. Utrpení vězňů není zdůvodněno, kruté chování bachařů rovněž ne a jejich následné stejně brutální vraždy z rukou IRA působí jako spravedlivá pomsta za utrpení, ne jako pokračování války a eskalace násilí ve stylu „oko za oko“. Jak již řečeno, film je to syrový a surový, pro diváka znalého okolností je náhledem do situace vězňů, pro neznalého odsouzením britské strany.

Hennessy (1975)²⁸ je nejstarší film z výběru v režii Dona Sharpa podle scénáře Johna Gaga. Směs politického, špionážního, akčního a rodinného dramatu přináší poselství o pacifismu přetaveném potřebou pomsty v sebezničující nenávist. Téma je velmi poplatné severoirskému prostředí. Zobrazuje cestu člověka, který IRA a její myšlenku opustil s nadějí na lepší budoucnost v míru a který se k IRA zase vrátil jako nejzaslepenější bojovník za republikánskou věc. Hennessy (podle příjmení hlavní postavy) nepodává příliš přesvědčivé herecké výkony, ale věrně zobrazuje tlak působený na vojáky mládežnickými chuligány, proti kterým bylo těžké zasáhnout. Navíc jakýkoli zásah – vyústil-li v nějaké zranění – přilil

25 Some Mother's Son, 1996. Režie Jim Sheridan.

26 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen.

27 Bloky vězeňských budov věznice Maze. H-blocks, nebo „Háčka“, se jim říkalo podle jejich tvaru:

administrativní křídlo uprostřed spojovalo dvě vězeňská křídla tak, že budova při pohledu svrchu měla přesně tvar písmene H.

28 Hennessy, 1975. Režie Don Sharp.

(15)

9

příslovečného oleje do ohně. Film rovněž zobrazuje uvěřitelný přerod "otce od rodiny" zpět do role dobrovolce IRA poté, co jeho rodinu postihne neštěstí z rukou britského vojáka – osud nijak ojedinělý v napjaté atmosféře severoirského konfliktu.²⁹ Uvěřitelnosti ubližují někdy až přestřelené triky, kterých se Hennessy dopouští na svých britských protivnících. Konkrétně například zajetí a dokonalé přestrojení se za britského politika, aby se tak Hennessy dostal do Westminsteru, který se chystá vyhodit do vzduchu (jako to chtěl udělat Guy Fawkes). Lze ale říci, že snímek je politicky poměrně neutrální a nehraje pro žádnou ze stran konfliktu. Divák má možnost soucítit jak s britskými vojáky, tak s Hennessym, který má rozum zatemněný ztrátou svých nejbližších, stejně jako cítit odpor k někdy krutým britským vyšetřovatelům i zatvrzelým teroristům z IRA. Neutralita velmi ceněná.

The Boxer³⁰ z roku 1997 je třetí film z režie Jima Sheridana. Dobře prolínající se směs sportovního a lidského dramatu s velmi uvěřitelnou atmosférou Severního Irska. Danny byl boxer a dobrovolec IRA, který na sebe vzal vinu za činy svého důstojníka. Mlčel a odseděl si čtrnáct let. Po návratu se pokouší vybudovat boxerskou tělocvičnu s tím, že bude nesektářská.

Film zde uspěl na několika rovinách. První je bezesporu atmosféra – film ukazuje bariéry, opevněné body, kontrolní stanoviště, policisty v neprůstřelných vestách, britské patroly a pancéřované vozy na ulicích a celkově ovzduší stísněnosti a nejistoty. Druhou je potom vykreslení IRA jako mafiánské organizace. Politický předák čtvrti připomíná mafiánského kmotra z Puzzova románu a jeho podřízený důstojník Harry je jedním z klasických psychopatů, postiženého osobní tragédií, indoktrinovaného a až do morku kostí přesvědčeného o správnosti svého jednání. Ostatní členové buňky jsou mu podřízení, vykonávají rozkazy a v případě zatčení kryjí svého velitele a mlčí – stejně jako hlavní hrdina.

The Boxer na druhou stranu umožňuje soucítit i s psychopatem Harrym, poznat jeho důvody a minulost a vzápětí jej zase odvrhnout jako odporného člověka, který znemožňuje realizaci mírového procesu kvůli své osobní pomstě. Plně se zde nabízí použití písně Zombie od Cranberries, která pojednává přesně o tomto problému - "zombifikované" myšlence, jež někteří členové IRA v sobě nesou, až se sami stávají takovou oživlou mrtvolou. Sheridan zde IRA zobrazuje spíše jako zločinecký gang, jejíž členové jsou psychopati, kteří zastrašují a umlčují svědky, páchají osobní pomsty a masakry na civilistech, a jako slabé nebo nerozhodné osobnosti, které se nechají ovládat, zhmotňují a vykonávají rozkazy – ať už z důvodů vlastního možného prospěchu anebo z prostého lidského strachu. Objevují se zde i členové jednotek policie RUC, o kterých IRA vždy o nich mluví s na jednu stranu

29 Například tragický případ Ann Maguire.

30 The Boxer, 1997. Režie Jim Sheridan.

(16)

10

pochopitelným odporem, na druhou stranu se ukazuje lidskost a obyčejnost severoirských polici. Obě strany ale sdílí ve filmu manipulativnost a snahu otočit kurz svým směrem. IRA to provádí pomocí zastrašování a atentátů, zatímco RUC využívá své ekonomické převahy a snaží se získávat si přízeň finančními dary, svou prezentací před veřejností a televizními rozhovory. The Boxer představuje solidní, mnohostranné a autentické drama s fiktivní zápletkou.

'71 (2014)³¹ je akční thriller s fiktivní zápletkou, natočený Yannem Demangem podle scénáře Gregoryho Burkeho. Divákům nabídl pohled z "druhé strany" než film Bloody Sunday. Jedná se zde o příběh britského vojáka, zapomenutého svou jednotkou v pro něj neznámých ulicích Belfastu, kde ho pronásledují jak teroristé IRA, tak někteří členové britské tajné služby. Velmi hodnotnou vlastností filmu je zejména důraz na nezkušenost vojáků, kteří byli často nasazováni v Severním Irsku, nervy drásající situace, ve kterých vojáci stejně nemohou "skutečně" zasáhnout – a pokud zasáhnou, dopadne to jako v případě protestního pochodu v Derry. Snímek je také přehlídkou konfidentů jedné či druhé strany, kteří se vzájemně prolínají a informují. '71 podává opět velmi autentickou podívanou na ohořelá auta, napětí, vyhrocené situace a lidské osudy, které se, jako v každé válečné zóně, mohou změnit během jediné sekundy. Konečné slovo filmu je, že všichni jsou jen malá kolečka v konfliktu The Troubles a zejména pod vlivem tajných služeb, pro něž život ostatních často neznamená zhola nic. Podobně jako u ostatních filmů z konce první a poloviny druhé dekády 21. století se jedná o syrový a naturalistický snímek, který více než příčiny řeší samotné krátkodobé drama.

Režisér Yann Demange za tento film získal ocenění British Independent Film Awards.³² Who bombed Birmingham??³³ je televizní film v režii Michaela "Mika" Beckhama, natočený podle scénáře Roba Ritchieho z roku 1990. Snímek je natočený podle skutečné události, kdy šestice mužů byla neprávem odsouzena na doživotí za bombové atentáty ve dvou birminghamských barech, které provedla IRA 21. listopadu 1974. Film je natočený ve stylu fiktivního dokumentu o novinářích, kteří hledají pravdu a skutečné viníky birminghamských bombových útoků, aby tak mohli dostat nespravedlivě odsouzenou šestici na svobodu. Zobrazované události jsou sledovány s co největším důrazem na detail a faktickou přesnost. To zajišťuje i scénář napsaný podle rozhovorů, výpovědí odsouzených Film je poplatný době svého vzniku, nicméně právě fakt, že je založený na soudních přepisech a výpovědích, mu umožňuje zobrazení i jinak kontroverznějších témat, jakými bylo

32 '71 (2014) Awards. IMDb [online]. [cit. 2019-07-28]. Dostupné z:

https://www.imdb.com/title/tt2614684/awards?ref_=tt_awd.

33 Who bombed Birmingham? 1990. Režie Mike Beckham.

(17)

11

kupříkladu právě psychické i fyzické mučení zadržených osob, byť jen podezřelých z kontaktu s IRA.³⁴ Ukazuje také ale celou otázku birminghamských útoků jako srážku dvou nesmiřitelných a stejně krutých protivníků v podobně IRA a britských vyšetřovatelů, mezi které se zaplete skupina nevinných mužů, kteří jsou následně donuceni k přiznání pod fyzickým nátlakem.

34 COOGAN, Tim Pat. The IRA. Fully rev. and updated, 1st Palgrave ed. New York: Palgrave for St. Martin's Press, 2002. ISBN 978-0-312-29416-8. Strana 440.

(18)

12

3. Léta sedmdesátá

Filmové adaptace skutečných událostí ještě dnes rozdmýchávají vášně. Jako příklad zde stojí hned počátek filmu Bloody Sunday z roku 2001. Když Paul Trijbits, představený společnosti New Cinema Fund a hlavní investor do filmu, představil na konferenci UK Film Council v Londýně trailer k filmu Bloody Sunday, ocitl se náhle Trijbits pod palbou jak britských konzervativních, tak unionistických politiků za svůj údajný „protiarmádní“ a „pro- republikánský“ postoj.³⁵ Nepomohlo ani Trijbitsovo prohlášení, že snímek je „o lidech, kteří tam byli“ a ne o politice. Herec James Nesbitt, který ztvárnil roli vůdce hnutí za lidská práva Ivana Coopera, tvrdil, že kvůli filmu protestantská většina pocítila „kolektivní vinu“ za tehdejší události.³⁶ Vzhledem k tomu, že Nesbitt je původem ze Severního Irska a vlna odporu proti filmu byla obrovská, došlo i na výhružné dopisy samotnému herci – ačkoliv jeho rodina má protestantské kořeny. Autoři filmu ale stáli pevně na svém autentickém ztvárnění události;

ostatní se zatím dohadovali, zda film náhodou vinu britských vojáků na excesu spíše nesnižoval. Toto vše hned na počátku ukazuje nesmírné obtíže, které pro filmy se severoirskou tématikou představují zejména politické a náboženské rozdíly.³⁷

Samotný exces známý jako Bloody Sunday, tedy Krvavá neděle, se odehrál 30. ledna 1972 v (London)Derry, kde britští výsadkáři začali střílet na účastníky pochodu za lidská práva. Jak píše Coogan: Jednalo se o další příklad britského nepochopení celkové situace.³⁸ Britští výsadkáři způsobili smrt 13 lidí a jako odveta následovalo vypálení britské ambasády v Dublinu.³⁹ Poté co Lord Widgery publikoval 19. dubna 1972 výsledky vyšetřování celého incidentu, byli vojáci očištěni s tím, že se cítili v ohrožení, protože na ně první vypálil někdo z davu.⁴⁰ Takto situaci podává i film. Nicméně nikdo z novinářů, kteří se tehdy stali očitými

35 HILL, John. Cinema and Northern Ireland: Film, Culture and Politics. Reprint 2011. Fakenham, Norfolk:

36 Bloody Sunday actor 'is wrong': Unionists deny feeling 'collective guilt' over killings, writes David Sharrock.

The Telegraph [online]. Telegraph Media Group Limited, 2002, 08 Jan 2002 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z:

https://www.telegraph.co.uk/news/uknews/1380739/Bloody-Sunday-actor-is-wrong.html.

39 British Embassy Burnt Down: 1972. RTÉ ARCHIVES [online]. [cit. 2019-01-18]. Dostupné z:

https://www.rte.ie/archives/2017/0201/849352-burning-the-british-embassy/.

40 MCKITTRICK, David a David MCVEA. Making sense of the troubles: The Story of the Conflict in Northern Ireland [online]. London: Penguin Books, 2001 [cit. 2019-01-05]. ISBN 01-410-0305-7. Strana 78.

(19)

13

svědky masakru, neslyšel žádné výstřely až do momentu, kdy začali střílet britští výsadkáři⁴¹. Podobně se nikdy vysvětlilo, proč Britové pohlíželi na celý pochod za lidská práva s takovým odporem. Pochod byl už předem zakázán a účast v něm se tak dala teoreticky považovat za ilegální čin. Nevysvětluje to ale hustou koncentraci vysokých vojenských hodností, které se sešly v (London) Derry; nezodpovězenou otázkou zůstávají i rozkazy, které byly vojákům evidentně vydány, a podle kterých jednali – během samotného Widgeryho vyšetřování vyšlo najevo, že původní rozkaz obklíčit demonstranty a pozatýkat chuligány napadající britská opevnění možná ani nebyl vydán a že generálporučík Wilford buď jednal na základě absence rozkazů, nebo čistě z vlastní iniciativy a samotné provedení rozkazu bylo pak na brigadýru MacLellanovi. Zcela chybí záznam komunikace – to ale Widgeryho vyšetřování vysvětluje tím, že mohlo jít o tajný rozkaz, protože komunikace probíhala na frekvenci, kterou nemělo být snadné odposlouchávat.⁴² Na základě důkazů by se mohlo zdát, že armáda chtěla buď

„domorodcům“ dát lekci, nebo že na základě mylných informací nadhodnotila rizika.⁴³

Samotný snímek Bloody Sunday tedy dokumentárním způsobem mapuje průběh protestního pochodu a sleduje několik dějových linek. První z nich je pohled jednoho z britských výsadkářů, kteří zakročili podle příkazů proti těm, kteří napadali během pochodu britská opevněná kontrolní postavení a házeli kameny a lahve po vojácích. Během skutečné Bloody Sunday bezpečnostní složky odpověděly chuligánům palbou gumovými projektily a postřikem z vodního děla, které mělo vodu tehdy obarvenou na fialovo. Pak se výtržníci rozprchli a přestali představovat reálnou hrozbou pro vojáky. Již zmíněný vyšetřovací spis Lorda Widgeryho poznamenal: „Armáda dostála účelu své přítomnosti: udržela pochod v mezích, a ačkoliv se výtržníci objevili na Wiliams Street, nešlo o nic, co by nešlo zvládnout.“⁴⁴ Jenže rozehnání chuligánů a jasný triumf autority nebyl výsadkářům dost.⁴⁵ Zde se skutečnost s filmem rozchází. Ve filmu je to generálmajor Ford, kdo vydá rozkaz k zákroku vůči narušitelům klidu.⁴⁶ Ve skutečnosti se o zákrok postaral brigadýr MacLellan, jenž ale

41 MAC DONNCHA, MÍCHEÁL. Bloody Sunday in the British media: Remembering the Past. An Phoblacht [online]. 6 February 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.anphoblacht.com/contents/1323.

42 Report of the Tribunal appointed to inquire into the events on Sunday, 30th January 1972: Widgery Report.

CAIN Web Service [online]. 01/02/2018, April 1972 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z:

http://cain.ulst.ac.uk/hmso/widgery.htm.

45 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 267.

46 Bloody Sunday, 2002. Režie Paul Greengrass. 00:53:22.

(20)

14

nebyl přítomen na místě a dostával pouze útržkovité zprávy z vrtulníku.⁴⁷ Následná komunikace je zmatená, stejně jako ve skutečnosti; pak z davu někdo vystřelí směrem k vojákům. Ve filmu tento výstřel rozhodně ospravedlňuje celý vojenský zákrok, který i Lord Widgery ve svém spise považuje za „Rozhodnutí v dobré víře, provedené zkušeným důstojníkem.“⁴⁸ Do čela zásahu je postaven velitel výsadkářů, Derek Wilford. Zvláštní je, že od půl čtvrté odpoledne neexistuje shoda mezi svědky. Britská strana tvrdila, že se ocitli pod palbou ostřelovačů. Při opuštění barikády alespoň většina výsadkářů jednala, jako by byla pod palbou. Ve filmu je zobrazen moment, kdy v davu jeden z mladíků očividně drží v ruce revolver a střílí jím po britských vojácích – ale až potom, že vojáci sami zahájili střelbu.⁴⁹ Na závěr filmu se divák stane svědkem prohledávání jedné z obětí, Geralda Donagheyho, jemuž někdo z Britů během scény podstrčí do kapes dvě hřebíkové bomby, čímž měl být vytvořen falešný důkaz opodstatněnosti tak razantního zákroku vůči „pokojným“ demonstrantům, stejně jako následné vyšetřování výsadkářů, kteří stříleli.⁵⁰ Jedná se ale o spekulaci. Výsledný dojem z filmu je ten, že IRA ze zadních pozic řídila změnu nenásilného protestu Severoirské organizace za lidská práva v krvavou potyčku. Navíc v úplném závěru filmu, kde skupina chlapců po skončení protestů a násilností vstupuje do řad IRA.⁵¹A tak je to právě britská armáda, kdo ve filmu vytváří falešné důkazy a vede laxní vyšetřování incidentu. Irská televize RTE odvysílala epizodu pořadu „Secret History“ s tématem Bloody Sunday, která přišla s odhalením, že se v okolí protestního pochodu skutečně vyskytovali dva ozbrojení členové IRA zhruba 10 minut před zahájením střelby. Kněz Denis Bradley, který byl rovněž jedním z účastník pochodu, přinesl oznámení o tom, že jeden z Provos vystřelil dvakrát proti vojákům;⁵² jeho prohlášení potvrdil dne 13. března 1992 i biskup Edward Daly.⁵³ Stejně jako ve filmu, i ve skutečnosti generálmajor Ford po události v Derry vydal pro BBC prohlášení, že výsadkáři začali střílet až v momentě, kdy na ně někdo vypálil přes deset ran. Jeden z vojáků i ve skutečnosti prohlásil, že vypálil devatenáctkrát do okna, v němž viděl ostřelovače.

Vyšetřovaní vojáci shodně tvrdili, že jednali v obavě o své životy a podle rozkazů. Stříleli

49 Bloody Sunday, 2002. Režie Paul Greengras. 01:06:18.

50 Tamtéž, 01:27:51 - 01:28:21.

51 Tamtéž, 01:34:02.

52 Tamtéž, 01:06:18.

(21)

15

mířenými ranami pouze na ozbrojené členy IRA ukryté v davu. Tento výrok vyvrací reportér Timesů Brian Cashinella, který uvedl, že britští výsadkáři na dav povykovali a, jak se zdálo,

„považovali účastníky pochodu za legitimní terče.“⁵⁴ Nikdo ze svědků také neslyšel opětovanou palbu ze strany IRA – ale svědkové měli minimální vojenské zkušenosti Výsledkem celé operace proměněné v debakl bylo vystřelených 107 střel, 13 mrtvých, 18 zraněných.⁵⁵ Mezi oběťmi se nenacházel jediný člen IRA. Hřebíkové bomby, nalezené na tělech obětí, později podstrčil někdo, komu včas došlo, že tento exces nebude možné vysvětlit stejně jako ve filmu. Jen Gerard Donaghy patřil k republikánské organizaci Fianna Fáil.⁵⁶ Ke komplikovaným výpovědím přispívá i "přiznání" Paddyho Warda, vedoucího Fianna Fáil (a usvědčeného policejního informátora), že to on předal Donaghymu hřebíkové bomby několik hodin před londonderryským incidentem.⁵⁷ Pro celé počínání britské strany neexistuje jediný přesvědčivý důkaz - pozdější prohlášení soudu, že vojáci jednali na základě „silného podezření“, že někteří ze zastřelených „měli zbraně nebo výbušniny“ s tím, že další z obětí je

„podporovaly v činu“, nevneslo do problému žádné světlo.⁵⁸ Podobně jako ve skutečnosti jsou i ve filmu závěry britské strany nejasné, vágní a zavádějící - hřebíkové bomby jsou podstrčeny, výslechy vojáků nicneříkající a nevedou nikam. Následné Widgeryho vyšetřování působilo dojmem snahy všechno zamést pod koberec.⁵⁹

Snímek ’71 je pak určitou formou protikladu k Bloody Sunday. Protikladem v tom smyslu, že divákovi ukazuje opačnou stranu konfliktu a nechává ho poznat Belfast očima Garyho Hooka, mladého rekruta britské armády. Režisér Yann Demange za tento thriller získal také ocenění British Independent Film Awards – koneckonců filmů podobného ražení a s tímto úhlem pohledu příliš vytvořeno nebylo. Film ’71, nazvaný prostě podle roku, v němž se odehrává, patří k „nové vlně“ filmů z počátku 21. století, které se vyjadřují k prošlému severoirskému konfliktu. Jak již bylo zmíněno, tyto filmy se na rozdíl od svých předchůdců liší zejména svou otevřeností a naturalistickým zobrazením událostí, ať už pro dobro či škodu filmu.

54 MAC DONNCHA, MÍCHEÁL. Bloody Sunday in the British media: Remembering the Past. An Phoblacht [online]. 6 February 2012 [cit. 2019-01-18]. Dostupné z: http://www.anphoblacht.com/contents/1323.

55 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana 268-269.

56 Tírghrá, National Commemoration Centre, 2002; ISBN 0-9542946-0-2, strana 35.

57 INNES, John. McGuinness is named as bomb runner. The Scotsman. Edinburgh, 2003.

(22)

16

Setkáváme se s tradičním zobrazením Belfastu – představující klasicky bezútěšnou scenérii šedých a špinavých ulic s nízkou zástavbou.⁶⁰ Film zde diváka rovnou seznámí s rozdělením Belfastu na východní přátelskou loajalisticko-protestantskou část a západní nepřátelskou republikánskou/pro-IRA část, jejíž „frontovou linii“ představuje ulice Falls Road.⁶¹ Snímek také hned zpočátku komentuje politickou situaci, konkrétně roztržku mezi dvěma frakcemi IRA a její rozdělení na „oficiály“ OIRA a „provinciály“ PIRA.⁶²

Film ’71 spojuje například s Hennessy moment, kdy jednoho z vojáků zasáhne letící dlažební kostka.⁶³ Následuje vyhrocení strkanice mezi davem a vojáky.

Nicméně ’71 nachází „nového nepřítele“, kterým není ani tak britská armáda, představující cizáckou ozbrojenou moc, ani vlastní IRA nebo loajalistické skupiny. Tímto nepřítelem, na jehož činech a brutalitě vše stojí a padá, je severoirská policie Royal Ulster Constabulary, nebo RUC. Snímek je vykresluje jako kruté, cynické osoby, které se neštítí násilí na ženách a dětech.⁶⁴ A když se dav začíná nebezpečně vzdouvat proti brutalitě RUC, tito neudělají nic jiného, než že přitlačí. Nejsou to tedy jen podezřelí z členství v IRA nebo z přechovávání zbraní a výbušnin, ale také rodiny těchto podezřelých.⁶⁵ RUC koneckonců byla více paravojenské uskupení než běžná policie, s nutkání jednat na základě sebemenší provokace - „nejlepší způsob obrany“, který RUC zvolila, bylo jednoduché zastrašování.⁶⁶ Z jednání RUC následná eskalace násilí působí jako „spravedlivá odplata“ – podobně jako například střílení vězeňských dozorců ve snímku Hunger.⁶⁷

Nicméně by bylo přehnané tvrdit, že IRA zde úplně nezastává pozici antagonisty. Ať už se jedná o násilí na bezbranných vojácích⁶⁸ nebo na civilních osobách⁶⁹, IRA stále představuje agresivní živel, který bublá pod povrchem Belfastu jako láva, která uvolňuje svůj tlak občasnou střelbou nebo výbuchem. Ukazuje se ovšem již tradiční schéma charakterů:

psychopati a „lidské bytosti“. Příkladem psychopatů zde jsou jasní pronásledovatelé Garyho Hooka po městě, kteří neváhají střelbou v republikánské čtvrti ohrozit mladou matku s dítětem⁷⁰ - v tomto případě se nabízí srovnání s případem Anne Maguire⁷¹; na druhé straně

60 ’71, 2014. Režie Yann Demange. 0:14:15.

61 Tamtéž, 0:11:42.

62 Tamtéž, 0:11:30.

63 Tamtéž, 0:19:57.

64 Tamtéž, 0:18:27.

65 Tamtéž, 0:19:00.

66 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana104.

67 Hunger, 2008. Režie Steve McQueen. 00:44:12-00:45:05.

69 Tamtéž, 0:35:20.

70 Tamtéž, 0:23:08.

(23)

17

touto lidskou bytostí může být mladý Sean, který se touží stát skutečným členem IRA, ale bojí se stisknout spoušť, když má zastřelit Garyho Hooka. Nakonec právě Sean zastřelí dvojitého britského agenta, jen aby byl sám zabit britským vojákem.⁷²

Samotná síť jednotlivých republikánských i loajalistických buněk se proplétá s britskou vojenskou rozvědkou a důstojníky v civilu, kteří ve své podstatě využívají jednotlivé buňky paramilitantů k ovládání situace ve městě. Stejně tak ovšem někteří z britských agentů pracují jako dvojití agenti pro IRA.⁷³

V tomto bodě je důležité si uvědomit jednu věc, která ze spousty filmů nemusí být zcela patrná: konkrétně fakt, během skutečného konfliktu v Severním Irsku se samotná IRA se snažila vnímat britské vojáky nejen jako „okupanty“ Severního Irska. Ačkoliv se na hlavu britských vojáků snášela kritika a posměšky,⁷⁴ někteří se přesto snažili vyjít Britům vstříc.

Brendan „Bic“ McFarlane je stále činným aktivistou v irské věci a hudebníkem a ve své písni Terrorist or a Dreamer, která ve své podstatě celý severoirský konflikt velmi přesně vystihuje, mluví o britských vojácích nejen s pochopením, ale téměř i s lítostí. Tato část je relevantní i k filmu, vzhledem k místu, kde je první část filmu i následující verše zasazeny:

„Po Falls Road uhání vojáci, Vlevo vpravo těká zrak Dětí anglických dělníků Navlečených do uniformy

Vhozených do plamenů Krvavých bojů a nekonečné války.

Nebudou tomu nikdy rozumět, Ale vždycky se budou bát o život.⁷⁵

Tyto jistě empatické verše ovšem nelze zaměňovat s životem jejich autora, Brandana McFarlane. Jako dobrovolec IRA a velitel buňky Belfastské brigády vedl 13. srpna 1975 útok na loajalistický bar Bayardo na Aberdeen Street, který kromě civilistů navštěvovali také členové loajalistické paramilitantní jednotky UVF. Střelba a výbuch bomby zabil 4 civilisty a

71 Peace People – History. In: Peace People [online]. [cit. 2019-04-03]. Dostupné z:

http://www.peacepeople.com/history/.

73 Tamtéž, 1:24:40.

74 „And when we go on night patrol, we hold each others hands; we are the British Army and we’re here to take your land“ THE IRISH BRIGADE. KinkyBoots. In: YouTube [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z:

https://www.youtube.com/watch?v=kINLxNxTMJ0.

75 MCFARLANE, Brendan "Bik". Terroristor a Dreamer. In: YouTube [online]. 2017 [cit. 2019-04-01].

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=8DJmPvcnuSw. Pro originál viz příloha č. 1.

(24)

18

jednoho člena UVF. McFarlane a tři jeho spolupracovníci byli odsouzeni na doživotí.⁷⁶ V HMP Maze se zúčastnil dirty-protestu, a právě Brendanovi svěřil Robert „Bobby“ Sands po svém nástupu na protestní hladovku „velení“ nad republikánskými vězni.⁷⁷ Vedl také úspěšný útěk republikánských vězňů z věznice Maze v roce 1983 – během něj držel jako rukojmí protestantskou rodinu, u které se dočasně skrýval.⁷⁸

Snímek ’71 tedy sice britskou armádu vyobrazuje v poměrně příznivém světle, avšak lze zde vysledovat také prvek společný s Bloody Sunday – konkrétně samotné vyšetřování událostí, které ve filmu proběhly. Zde se nabízí srovnání s již zmíněným řízením lorda Widgeryho. V případě Widgeryho vyšetřování lze ale o záměru o ututlání situace v (London) Derry diskutovat, v případě snímku ’71 je pak tato snaha o zamlčení celé situace jasně patrná.

Není to jistě náhodou – zejména kvůli obojakému britskému agentovi; nicméně je to právě mladý hrdina Gary Hook, kterému je nakonec řečeno, že se „jednalo o zmatenou situaci“ a že by na to všechno měl prostě „zapomenout“.⁷⁹ Ačkoliv samotní řadoví vojáci jsou zde vykreslováni pozitivně, je to právě britské velení a zejména důstojníci v utajení, kteří zde hrají spolu s jednotkami RUC úlohu „zloduchů“.

Jak již bylo řečeno, tématika The Troubles byla dlouhou dobu pro „běžné filmy“

jasným tabu. Tento náhled vycházel ze dvou závěrů: The Troubles nejsou vhodným tématem pro „zábavný film“ a také neodmyslitelná kontroverze, která by takový snímek provázela.

Hennessy z roku 1975 se stal prvním filmem, který se zabýval tématikou obnovených The Troubles.⁸⁰ Tento zde nejstarší analyzovaný snímek představuje fiktivní příběh odchodu od IRA a opětovného návratu k terorismu na základě tragické nehody, které postihla život hlavního hrdiny, Nialla Hennessyho. Jeho záměr je prostý: v rámci odvety hodlá spáchat atentát na britskou královnu Alžbětu II. Z mého pohledu je o poměrně průměrný až podprůměrný film: obsahuje však některé zajímavé analogie se skutečnými situacemi v Severním Irsku. Vyvolal také značnou kontroverzi, a to zejména, zcela nepřekvapivě, ve Spojeném Království. Největším problémem se totiž ukázala scéna s britskou královnou

76 13th August – Deaths & Events in Northern Ireland Troubles: The Bayardo Bar attack. In: Belfast [online].

[cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://belfastchildis.com/tag/brendan-mcfarlane/.

77 STAFF REPORTER. Interview with Bik McFarlane, DerryJournal. In: Long Kesh [online]. 26 October 2010 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: http://www.longkesh.info/2010/10/26/interview-with-bik-mcfarlane-derryjournal/.

78 Brendan 'Bik' McFarlane leader of prison breakout. In: Belfast Telegraph Digital [online]. May 20 2013 [cit.

2019-04-01]. Dostupné z: https://www.belfasttelegraph.co.uk/sunday-life/news/brendan-bik-mcfarlane-leader- of-prison-breakout-29280197.html.

(25)

19

Alžbětou, kteroužto scénu mnozí pokládali za doklad, že královna ve filmu hrála.⁸¹ Záznam královny ale vznikl ze zcela jiných příčin. K filmu bylo přidáno upozornění týkající se této skutečnosti a zdůraznění, že královská rodina se od Hennessy distancuje. Vzhledem k tématu snímku nakonec britské distribuční společnosti jako EMI, daly od Hennessy takříkajíc „ruce pryč“, odmítly ho distribuovat a snímek se nakonec promítal jen v několika málo britských kinech.⁸² Jedním z důvodů bylo také to, co Bernard Delfont, předseda theatre division, viděl jako využívání, potažmo zneužívání, The Troubles pro účely zábavy.⁸³ Této skutečnosti patřičně využila reklama v jiných distribucích, která křiklavě upozorňovala právě na anglický bojkot filmu a snažila se ho na plakátech náležitě „prodat“.⁸⁴

Pro film velmi zlomová scéna, totiž napadení britského obrněného vozu protestující mládeží a ostřelovači IRA,⁸⁵ pomáhá poukázat na dvě skutečnosti. První z nich je samotná situace britských vojáků, ke kteréžto se v tomto kontextu vyjadřuje asi nejhlouběji jeden z filmů „nové generace“, totiž ’71.⁸⁶ Jedná se o scénu, ve které je jeden z britských vojáků zasažen dlažební kostkou do hlavy⁸⁷, přičemž jeho pád a otřes způsobí výstřel ze samopalu do davu protestujících i přihlížejících⁸⁸, kde střelbě padne za oběť také Hennessyho manželka a děti.⁸⁹ Tato situace není zcela vymyšlená a rozhodně ne nereálná, byť se odehrála jinak:

snímek Hennessy totiž svým způsobem nevědomky předpovídal mrazivou budoucnost, ze které se zrodilo severoirské Mírové hnutí.⁹⁰ Tento případ se odehrál v roce 1976, konkrétně 10. srpna. Ve dvě hodiny po poledni žena jménem Anne Maguire právě tlačila kočárek u školy sv. Jana Křtitele na Finaghy Road North. V kočárku spal šestitýdenní Andrew. Vedle matky jela na kole dcera Joanne, které bylo osm a půl roku, a pak ještě sedmiletý Mark.

Pohodu úterního odpoledne narušila ale náhlá střelba z druhého konce ulice. Britští vojáci pronásledovali automobil pašeráků zbraní. Vůz, který se řítil po Finaghy Road North závratnou rychlostí, řídil Danny Lennon, člen IRA. Spolu s ním byl v autě ještě jeden pasažér.

Jedna z britských střel zasáhla ve voze Lennona a auto, nikým neřízené, vrazilo v plné

81 Royal flush. The Guardian. 1975, (24. červen). Strana 15.

82 Hennessy (1975) Trivia. In: IMDb [online]. [cit. 2019-04-01]. Dostupné z:

https://www.imdb.com/title/tt0073103/trivia?ref_=tt_trv_trv.

83 Daily Mail, 23. June 1975.

84 Hennessy Poster: Why has the Movie Hennessy become an International cause célebre. In: IMDb [online].

[cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.imdb.com/title/tt0073103/mediaviewer/rm4148195840.

85 Hennessy, 1975. Režie Don Sharp. 0:05:32.

87 Hennessy, 1975. Režie Dan Sharp. 0:09:05.

88 Tamtéž, 0:09:05.

89 Tamtéž, 0:10:02.

(26)

20

rychlosti do Maguirovy rodiny. Dcera Joanne a nejmladší syn Andrew zahynuli na místě.

Prostřední syn John, ač z lékařského pohledu mrtvý už po strážce, byl klinicky prohlášen za mrtvého následující den v nemocnici. Matka Anne Maguire byla velmi vážně zraněna a po několik dní ležela v bezvědomí. Zdrcená matka pak vystoupila v televizi s žádostí o ukončení násilností v Severním Irsku.⁹¹ Ve snaze začít nový život odletěla až na Nový Zéland – její pokus ale nevyšel. Anne Maguire se vrátila do Irska a nakonec 21. ledna 1980 spáchala sebevraždu.⁹² Scéna filmu Hennessy skutečně působí v tomto kontextu jako předpověď této tragické události. Nešťastný voják, který to nechtě způsobil, ještě zašeptá, že „to přeci nechtěl“⁹³ a následně je zastřelen ostřelovačem IRA.⁹⁴

Hennessy rovněž poukazuje na romantizaci obětí a téměř montáž aureol světců. Tento trend lze vysledovat na obou stranách konfliktu v Severním Irsku po téměř celou dobu jeho trvání. Třináct obětí masakru na „Bloody Sunday“ nebo deset hladovkářů je dodnes v určitých kruzích považováno za mučedníky.⁹⁵ Snímek na toto navazuje svým zpodobněním obětí

„nezáměrné střelby“ tím, že když Hennessy sleduje televizi (už v Británii na cestě za pomstou), reportér, hovořící o pohřbu těchto obětí a také jeho manželky a dcery, prohlásí tyto oběti za „mučedníky“.⁹⁶

I zde se nachází reference na policejní brutalitu při vyšetřování. Konkrétně když vyšetřovatel Willis během výslechu bije zatčeného dobrovolce IRA, dokud tento neupadne do bezvědomí.⁹⁷

Samotný snímek je jistě poplatný své době. Některé scény jsou poněkud směšné – jako například ta, kde se Hennessy přestrojí za britského poslance, aby tak získal přístup do parlamentu. ⁹⁸

91 GILCHRIST, Jim. A woman of peace. The Scotsman. Edinburgh, 2006, (28 července).

94 Tamtéž, 0:09:42.

95 WHELAN, Peadar. Remembering the Hunger Strike and Gaza martyrs. AnPhoblacht [online]. 1 September 2014 [cit. 2019-04-01]. Dostupné z: https://www.anphoblacht.com/contents/24326.

97 Tamtéž, 0:25:39.

98 Tamtéž, 1:11:12.

(27)

21

4. Britské justiční omyly 70. let – Birmingham Six a Guildford Four

Snímek Who Bombed Birmingham?⁹⁹ spadá do kategorie takzvaných

„dokumentárních dramatizací“, známé také jako drama-documentary. Tento žánr dle definice Lance Pettitta je specifický svým přístupem k materiálu, který získává žurnalistickým výzkumem, procházením dobových dokumentů a pramenů stejně jako klasický televizní dokumentární pořad, ale k jejich zobrazení používá estetiku a dramatizaci filmů s fiktivním příběhem, aby tak dopomohla zasazení první části do „reálného světa“.¹⁰⁰ Televizní dokumentární dramatizace Who Bombed Birmingham? po svém uvedení v roce 1990 rozvířila stojaté vody, které se nad usvědčenými „teroristy“ zavřely s jejich odsouzením v roce 1976.

Seznamuje diváka s justičním omylem, kterého se dopustil britský právní systém na šesti mužích, známých jako Birminghamská šestka – Birmingham Six. Svým dokumentárním zpracováním nás staví do role pozorovatelů vyšetřování novináře a spisovatele Chrise Mullina, který skutečně v roce 1986 vydal přelomovou práci Error of Judgement, the Birmingham Bombings.¹⁰¹ Samotné přijetí snímku nebylo bezproblémové: konzervativní ministři se náhle potýkali s velmi nepříjemnými otázkami¹⁰² a sama ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová prohlásila, že „televizní pořad nemůže nic změnit. V naší zemi nelze nikoho soudit pomocí televize.“¹⁰³ V souvislosti s tím, jak se celá tato právní kauza vyvinula, není možné se nad výrokem Thatcherové hořce nepousmát.

Hned v první minutě úvodu film informuje diváka o tom, že je založen na skutečné události, řadě interview, novinových článků, záběrů z televizních zpráv a také na přepisech samotných soudních přelíčení.¹⁰⁴ Jsou rovněž představeny oba bary, v nichž došlo k atentátům: Tavern in the Town Pub¹⁰⁵ a Mulberry Bush Pub.¹⁰⁶

99 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham.

100 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributede xclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x.,241.

101 BELL, J. Bowyer. The Irish troubles: a generation of violence, 1967-1992. New York: St. Martin's Press, 1993. ISBN 0-312-08827-2. Strana770.

102 PETTITT, Lance. Screening Ireland: film and television representation. New York: Distributed exclusively in the U.S.A. by St. Martin's Press, 2000. ISBN 0-7190-5270-x., 241.

103 Financial Times. 1990, (4. dubna).

104 Who Bombed Birmingham?,1990. Režie Mike Beckham. 0:0:44.

105 Tamtéž, 0:07:29.

106 Tamtéž, 0:08:14.