Poděkování
V první řadě patří mé poděkování vedoucímu bakalářské práce, panu magistru Otovi Dymokurskému, za věcné zpětné vazby, srozumitelnou a včasnou komunikaci, konstruktivní kritiku, přímé jednání a celkovou podporu při tvoření práce.
Dále děkuji všem vedoucím zúčastněných nízkoprahových zařízení za možnost provést výzkumné šetření právě v jejich organizaci a velký dík patří také všem osloveným respondentům za ochotu se rozhovoru zúčastnit, za jejich čas a mnohdy velmi otevřené odpovědi.
Anotace
Bakalářská práce se zaměřuje na téma podpory pracovníků nízkoprahových zařízení pro děti a mládež a jejich zkušenosti se supervizí. Cílem bakalářské práce je zjistit, jaké formy podpory vnímají pracovníci nízkoprahových zařízení pro děti a mládež ze strany organizace, v níž pracují, a které z forem podpory a proč považují pro svoji práci za důležité. Cíl byl naplňován pomocí studia odborné literatury a polostrukturovaných rozhovorů s pracovníky vybraných nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.
Respondenti vnímají jako důležitou součást podpory fungující pracovní tým, ve kterém využívají při řešení obtížných situací klientů především intervize. Dále za důležité považují cítit podporu od vedení organizace a od blízkých lidí (např. rodiny).
V neposlední řadě hraje svou roli i adekvátnost finančního ohodnocení odváděné práce.
Supervizi respondenti vnímají jako krajní možnost, ke které se uchylují, když všechny ostatní možnosti selžou. Z popsaných příkladů zátěžových situací s klienty se ukázalo, že by respondentům v jejich práci pomohl rozvoj dovedností v nastavování vlastních hranic.
Klíčová slova: nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, pracovník v sociálních službách, sociální pracovník, podpora, supervize, intervize, zátěž
Annotation
The bachelor thesis focuses on the topic of support for workers of low-threshold organizations for children and youth and their experience with supervision. The aim of the bachelor thesis is to find out what forms of support are perceived by workers of low- threshold organizations for children and youth by the organization in which they work and which forms of support and why they consider it important for their work. The aim was fulfilled through the study of literature and semi-structured interviews with employees of selected low-threshold organizations for children and youth. Respondents perceive a working team as an important part of support, in which they mainly use peer- supervision to solve clients’ difficult situations. Furthermore, they consider as important to feel support from the management of the organization and from close people (e.g.
family). Last but not least, the adequacy of the financial valuation of the work done also plays role. Respondents perceive supervision as the ultimate option that they choose when all other options fail. The described examples of stress situations with clients showed that the development of skills in setting their own borders would help respondents in their work.
Keywords: low-threshold organization for children and youth, social services worker, social worker, support, supervision, peer-supervision, burden
Obsah
Úvod ... 12
1 Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež ... 13
1.1 Charakteristika zařízení ... 13
1.2 Pracovníci zařízení ... 23
2 Podpora pracovníků nízkoprahových zařízení ... 33
2.1 Druhy podpory ... 33
2.2 Supervize ... 40
3 Výzkumné šetření ... 45
3.1 Cíl výzkumného šetření ... 45
3.2 Vzorek výzkumného šetření ... 45
3.3 Metoda výzkumného šetření a sběr dat ... 48
3.4 Výsledky výzkumného šetření ... 50
3.4.1 Náplň práce ... 50
3.4.2 Náročnost práce ... 52
3.4.3 Finanční ohodnocení ... 54
3.4.4 Postavení v kolektivu ... 55
3.4.5 Podpora ... 56
3.4.6 Intervize a supervize ... 58
3.4.7 Zkušenost s náročným klientem ... 59
4 Diskuze ... 64
Závěr ... 72
Seznam použitých zdrojů ... 73
Seznam příloh ... 76
Seznam použitých zkratek
§ paragraf
al. jiní
apod. a podobně atd. a tak dále atp. a tak podobně
BOZP bezpečnost a ochrana zdraví při práci
č. číslo
ČR Česká republika
e.g. for example (anglická zkratka), například IČO identifikační číslo osoby (organizace) IP individuální plán
kol. kolektiv min. minimálně
MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí např. například
nedat. nedatováno
NZDM nízkoprahové zařízení pro děti a mládež OPD odbor péče o dítě
OSPOD orgán sociálně právní ochrany dětí PMS probační a mediační služba
PO požární ochrana resp. respektive
s. strana
SAS sociálně aktivizační služba
Sb. sbírka
SŠ střední škola tzn. to znamená tzv. tak zvaný
VOŠ vyšší odborná škola
VŠ vysoká škola
VZP Všeobecná zdravotní pojišťovna ZŠ základní škola
Seznam tabulek
Tabulka 1 – Platový tarif zaměstnanců NZDM 36
Úvod
Mou hlavní motivací pro studium pedagogiky volného času byla práce s dětmi v neziskovém sektoru a mnou vnímaná potřeba si rozšířit vzdělání o pedagogické znalosti. Během několika různých zkušeností s prací v neziskových organizacích jsem měla možnost setkat se s jejími kladnými i zápornými aspekty. Při výběru tématu bakalářské práce jsem přes několik témat, která se mi honila hlavou, nakonec dospěla k tomu, že nejzajímavější pro mě osobně a věřím, že i pro některé čtenáře, bude právě podpora pracovníků v nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež. Podporou pracovníků těchto zařízení se zabývám z toho důvodu, že jakákoliv práce může být vnímána jako náročná, nicméně u práce s dětmi a mládeží v tíživých životních situacích to podle mého názoru platí dvojnásob. Samotnou mě nejvíce zajímalo, jakou zkušenost mají pracovníci nízkoprahových zařízení pro děti a mládež se supervizí jakožto specifickým nástrojem podpory v pomáhajících profesích a jakou roli této formě podpory přisuzují.
Rozhodla jsem se proto učinit výzkumné šetření v řadách mých bývalých, současných i zcela neznámých kolegů a kolegyň. Za cíl jsem si dala zjistit, jaké formy podpory vnímají pracovníci vybraných nízkoprahových zařízení pro děti a mládež ze strany organizace, v níž pracují, a které z forem podpory a proč považují pro svoji práci za důležité. Jako vhodný nástroj k naplnění popsaného cíle jsem zvolila polostrukturované rozhovory.
Bakalářská práce je členěna do čtyř kapitol. První kapitola pojednává o nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež, jejich cílové skupině, poslání, standardech kvality služeb, řešených situacích a pracovnících (jejich profesních i osobnostních předpokladech). Druhá kapitola se zaměřuje na druhy podpory, které by pracovníci nízkoprahových zařízení pro děti a mládež měli mít k dispozici. Více jsem pak pozornost věnovala supervizi. Třetí kapitola popisuje výzkumné šetření, konkrétně zařízení, jejichž pracovníci byli ochotni se výzkumného šetření zúčastnit, jednotlivé respondenty, zvolenou metodu, způsob sběru dat a popis výsledků rozhovorů. Ve čtvrté kapitole nabízím zamyšlení nad jednotlivými tématy, která vyplynula z realizovaných rozhovorů, a srovnání se svou vlastní zkušeností.
1 Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež
První kapitola se věnuje tomu, co nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) jsou, pro koho jsou tato zařízení určena a s jakými pracovníky se zde můžeme setkat.
1.1 Charakteristika zařízení
„Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež je sociální službou, jejímiž uživateli jsou děti od 6 do 26 let věku. NZDM může být specializováno na určitou věkovou skupinu a nemusí obsáhnout tuto věkovou kategorii v celé šíři. NZDM tvoří cestu k pozitivnímu ovlivnění života dětí, mládeže a mladých dospělých, kteří stojí na počátku své samostatné životní cesty. Intenzivní spolupráce s bezprizorními sociálně vyloučenými dětmi a mládeží, ovlivňování jejich hodnot a orientace vede k prevenci sociopatologie.
Odborní pracovníci, hosté přednášek a besed slouží jako identifikační vzory, které mohou klienti následovat a být inspirací pro jejich život. Vhodná náplň NZDM je podnětem pro jejich volný čas a orientaci v životě.“ (Nízkoprahová zařízení pro…
2019)
NZDM jsou zřizována podle zákona č. 108/2006 Sb. a spadají pod služby sociální prevence (§53), které „napomáhají zabránit sociálnímu vyloučení osob, které jsou tímto ohroženy pro krizovou sociální situaci, životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností, sociálně znevýhodňující prostředí a ohrožení práv a oprávněných zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby“. Jejich cílem je „napomáhat osobám k překonání jejich nepříznivé sociální situace a chránit společnost před vznikem a šířením nežádoucích společenských jevů“.
NZDM pak konkrétně upravuje §62:
1) „Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež poskytují ambulantní, popřípadě terénní služby dětem ve věku od 6 do 26 let ohroženým společensky nežádoucími jevy. Cílem služby je zlepšit kvalitu jejich života předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem jejich života, umožnit jim lépe se orientovat v jejich sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Služba může být poskytována osobám anonymně.
2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti:
a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti,
d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“
Slovník sociální práce (Matoušek 2003, s. 56) zdůrazňuje vliv sociálních pracovníků na chování a kompetence klientů ve snaze „ovlivnit rizikové chování mladistvých nabídkou nerizikových aktivit, posílit jejich sociální dovednosti a odpovědnost za vlastní chování, posílit výchovné kompetence rodičů“.
Konkrétně se NZDM zaměřují ve své práci na (Nízkoprahové zařízení pro…
2010-2018):
• podporu při zvládání obtížných životních situací,
• snížení rizik vyplývajících z aktuální životní situace, způsobu života a chování,
• psychickou, fyzickou, právní a sociální ochranu při pobytu v zařízení,
• vytváření podmínek pro realizaci zájmových aktivit a osvojování si či rozvoj nových dovedností.
Dle mých zkušeností je cílem NZDM „suplovat“ nedostatečně uspokojivé prostředí, ze kterého klienti přicházejí, a preventivně působit proti sociálně patologickým jevům, a to setkáváním se s pracovníky NZDM, kteří používají různé činnosti a nástroje sociální práce.
Na základě obecně vymezených cílů si každé NZDM formuluje své poslání.
Poslání organizace „je stručné vyjádření smyslu existence organizace, jež je součástí jejího statusu. Směřování celé organizace i orientaci klientů napomáhá co nejstručněji formulovaná verze poslání, která může mít podobu jednoho tvrzení, jež říká, proč organizace existuje.“ (Matoušek 2003, s. 154)
Dovolím si citovat jedno poslání za všechna NZDM: „Klub Koule Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež je sociální službou poskytovanou zdarma, jejímž posláním je umožnit mladým lidem předcházet vyloučení ze společností v odborně a bezpečně zajištěném prostoru. Smyslem a přínosem pro celou společnost je, že mladý člověk se
prostřednictvím služby seznámí se skutečným chodem společnosti a je schopen se v ní orientovat. Bude schopný uvědomit si svou situaci a problémy, které dokáže samostatně řešit v souladu s obecně nastavenými požadavky a zájmy společnosti.“ (Klub Koule…
2019)
Důležité je také rozumět tomu, co znamená slovo „nízkoprahový“ v názvu všech NZDM. Jeho význam lze popsat v několika charakteristikách (Česká asociace streetwork 2008; Matoušek 2003; Prostor Plus nedat.):
• bezplatnost – zpoplatnění služeb NZDM by vedlo k tomu, že někteří klienti by takovou službu nevyužili;
• anonymita – vyžadování ztotožnění klientů by mohlo v některých klientech vyvolávat obavy, k jakým účelům by mohly být jejich údaje použity;
• dostupnost – NZDM musí být situováno v prostředí, které je svým charakterem a umístěním klientům přirozené a blízké a možnost jej navštívit má každý podle svého uvážení kdykoli v otevírací době zařízení bez nutnosti se objednávat.
Cílovou skupinou NZDM jsou děti, mládež a mladí dospělí ve věku od 6 do 26 let, kteří zažívají nepříznivé sociální situace, kdy jde například o konfliktní společenské situace, obtížné životní události, nebo omezující životní podmínky. (Česká asociace streetwork 2008, s. 4) Jedná se o jedince, kteří nevyrůstají z různých důvodů v přijatelném socioekonomickém prostředí. V mnoha případech se jedná o děti a dospívající, jejichž rodina je neúplná, finančně negramotná, jeden z rodičů či oba jsou závislí na návykových látkách, jsou ve výkonu trestu a podobně. Všechny tyto děti pak mají společné to, že nevyrůstají v dostatečně podnětném prostředí, postrádají dostatečné citové zázemí a přejímají nežádoucí vzory z rodiny a okolí. Jinak řečeno přicházejí do NZDM „z ulice“.
Děti ulice definuje Slovník sociální práce (Matoušek 2003, s. 49) jako „děti, o něž rodiče nemají dostatečný zájem a které tráví naprostou většinu času na ulicích (na městských sídlištích). Rodiny těmto dětem obvykle poskytují přístřeší a stravu. Ne všechny tyto děti pravidelně navštěvují školu. Jejich výsledky ve škole jsou horší a jejich naděje na dosažení vyššího vzdělání je nižší než u ostatních dětí. V rodinách těchto dětí jsou sociální, psychické a zdravotní problémy častější než v jiných rodinách.“
Klienti NZDM jsou specifičtí tím, že „nemohou nebo se nechtějí zapojit do standardních volnočasových aktivit, vyhýbají se standardním formám institucionalizované pomoci a péče, dávají přednost neproduktivnímu trávení volného času, dávají přednost trávení volného času mimo rodinu či jinou sociální skupinu, mají životní styl, díky kterému se dostávají do konfliktů, který je ohrožující pro ně samé nebo jejich okolí, nepřicházejí s jasnou zakázkou nebo ji nedovedou či nechtějí definovat tak, jak to vyžadují jiné typy služeb“. (Česká asociace streetwork 2008, s. 4)
Činnosti realizované v NZDM lze dělit do následujících kategorií (§27 vyhlášky č. 505/2006 Sb.):
• „Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,“ čímž se rozumí „1. zajištění podmínek pro společensky přijatelné volnočasové aktivity, 2. pracovně výchovná činnost s dětmi, 3. nácvik a upevňování motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností, 4. zajištění podmínek pro přiměřené vzdělávání“.
• „Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,“ což jsou „aktivity umožňující lepší orientaci ve vztazích odehrávajících se ve společenském prostředí“.
• „Sociálně terapeutické činnosti,“ mezi něž patří „socioterapeutické činnosti, jejichž poskytování vede k rozvoji nebo udržení osobních a sociálních schopností a dovedností podporujících sociální začleňování osob“.
• „Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí,“ což znamená „1. pomoc při vyřizování běžných záležitostí, 2.
pomoc při obnovení nebo upevnění kontaktu s rodinou a pomoc a podpora při dalších aktivitách podporujících sociální začleňování osob“.
Níže uvedené řazení činností vyplývá z mé zkušenosti z praxe fungování NZDM. Nejprve uvedu činnosti, které jsou základní pro každé NZDM. Dále budu uvádět činnosti, které spadají pod skupinovou práci a pod individuální práci.
Terénní práce je důležitou činností při startu každého nově otevřeného NZDM, protože umožňuje seznámit klienty se službou v jejich přirozeném prostředí, a tak je nakontaktovat. Slovník sociální práce (Matoušek 2003, s. 242) definuje terénní práci jako činnosti s rizikovými jednotlivci nebo skupinami, které jsou vykonávány v jejich přirozeném prostředí. „Součástmi terénní práce jsou – navazování kontaktů, poskytování sociální pomoci, mapování lokality včetně sběru, analýzy a sumarizace
skupiny.“ Cílem terénní práce je napojení klientů na služby NZDM. Terénní práce se následně využívá v případech, kdy klient zařízení delší dobu nenavštěvuje a zaměstnanec NZDM se pokouší o znovu navázání kontaktu, nebo do terénu vyráží v případech doprovodů a jednání ve prospěch klienta.
Pokud hovoříme o činnostech poskytovaných přímo v zařízení, můžeme za základní činnost NZDM uvést umožnění pobytu v zařízení, kterým se rozumí „pobyt uživatele bez čerpání dalších služeb. Uživateli je poskytováno teplo, světlo, místo k sezení a odpočinku, základní zázemí, základní a složitější volnočasové aktivity.
Zároveň je uživateli umožněna realizace osobních aktivit.“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 7)
K pobytu v zařízení a zároveň k výše zmíněné terénní práci patří kontaktní práce, což je „způsob a metoda práce, pomocí které vytváříme prostor a situaci pro realizaci drobných individuálních plánů – cílených intervencí. Jde o vytvoření základního pracovního rámce potřebného pro realizaci konkrétního výkonu (činností a služeb). Jedná se o specifický druh kontaktu s uživatelem, který má za cíl vytvořit dostatečnou vzájemnou důvěru a podmínky potřebné pro rozvíjení kontaktu a poskytování dalších služeb. Součástí kontaktní práce je hledání a upevňování hranic komunikace s uživatelem a kultivování jeho schopnosti vyjádřit své potřeby a naučit se využívat existující nabídky služeb. Kontaktní práce má nejčastěji podobu rozhovoru v přirozeném prostředí uživatele (např. v kontaktní místnosti, na ulici, v klubu)“. (Česká asociace streetwork 2008, s. 5-6) Jinými slovy jde o setkávání pracovníka NZDM s klientem za účelem seznámení a navázání vztahu, nebo prohlubování již utvořeného vztahu.
Z pobytu klienta v NZDM, pokud přijde do kontaktu s jiným klientem, vyplývá i potřeba poskytování situační intervence pracovníky zařízení. Situační intervence je
„sociálně pedagogická práce v situacích s výchovným obsahem, které vznikají v prostoru zařízení. Pracovník při nich vstupuje do interakcí, které nastávají mezi uživateli služby, přináší podněty, reflektuje situaci a používá další techniky, které vytváří či zvýrazní výchovný efekt situace.“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 6)
V případě, že je NZDM pravidelně navštěvováno klientelou, jedná se téměř vždy o skupinovou práci, kterou rozumíme cílenou aktivitu poskytovanou skupině uživatelů,
která je zaměřená na rozvoj psychosociálních dovedností a je časově a prostorově ohraničená. (Česká asociace streetwork 2008, s. 6)
„Skupinová práce je zásadní a nezastupitelná součást sociální práce. Poskytuje některé možnosti, které individuální práce s klientem nabídnout nemůže. Skupinová dynamika jako podstatný faktor skupinové práce aktivizuje energii, tvořivost a odvahu ke změně, která musí nastat, aby se zlepšily podmínky klienta, ať jde o podmínky vnitřní, vnější, nebo obojí.“ (Matoušek a kol. 2003, s. 154)
Jednou z hlavních činností NZDM týkající se skupinové práce jsou volnočasové aktivity, kdy jde o „aktivity, poskytující náplň volného času uživatelů, které nespadají do jiných výkonů NZDM“. (Česká asociace streetwork 2008, s. 7)
Volnočasové aktivity v NZDM lze dělit na (Česká asociace streetwork 2008, s. 7):
1. „Základní jednoduché instrumentální aktivity, které uživatel realizuje z vlastní vůle a vlastní aktivitou, pracovníci je pouze zprostředkovávají (např. zapůjčí vybavení). Jedná se např. o poslech hudby, kreslení v běžných prostorách klubu, pouštění filmu, který si uživatelé sami vybrali.
2. Složitější volnočasové aktivity, které realizuje uživatel z vlastní vůle a vlastní silou. Pracovníci je pouze zprostředkují nebo poskytnou podporu (návodnou pomoc), aby je uživatel mohl smysluplně využívat. Tyto aktivity jsou vytvářeny na základě zájmu a potřeb uživatelů a s jejich spoluúčastí. Jedná se například o hudební zkušebnu, výtvarnou dílnu, počítačovou místnost. Tyto aktivity mohou uživatelé vykonávat samostatně, bez instruktáže pracovníka.
3. Akce, které iniciovali sami uživatelé, a u jejich realizace dochází ke kooperaci mezi uživateli a pracovníky. Pracovníci usilují o zvýšení organizačních dovednosti uživatelů a jejich seberealizaci.
4. Akce, které slouží ke zpestření rutiny (každodennosti) klubu nebo k propagaci zařízení – koncerty, turnaje, výjezdní akce atd. Připravují je sami pracovníci klubu, a pokud je to možné, zapojují do realizace uživatele.
5. Dílny – pravidelné či nepravidelné akce, na nichž je zajištěn lektor (interní nebo externí) pracovník. Uživatel může dílnu vyhledat a volně se zapojit do nabízených aktivit.“
Kromě volnočasových aktivit poskytují NZDM i preventivní, výchovné a pedagogické programy. „Jde o speciální programy vytvořené dle specifických potřeb
cílové skupiny a dané lokality. Preventivními programy jsou myšleny tzv. programy specifické prevence. Může se jednat například o: program prevence zneužívání toluenu, program prevence gamblerství, program prevence sexuálního zneužívání; preventivní programy obsahují předávání informací (ústně, nástěnky, letáčky…), besedy pro uživatele, probírání a nabízení tématu při kontaktní práci, program rozvoje schopností a dovedností důležitých pro vstup na ZŠ (pro děti starší 6 let, kterým byl odložen zápis na ZŠ).“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 7)
Dále se v NZDM můžeme setkat s jednorázovými či příležitostnými programy, do kterých spadají „diskuse, beseda, komponovaný pořad a podobné aktivity realizované v zařízení buď interními, nebo externími pracovníky“. (Česká asociace streetwork 2008, s. 7-8)
Individuální práce s klienty nastává ve chvíli, kdy je pracovník klientem osloven s nějakou konkrétní zakázkou. V té chvíli pracovník s klientem zahajuje a dále vykonává případovou práci. Případová práce je dlouhodobá individuální práce vykonávaná za určitých podmínek a děje se při zachování následujícího postupu (Česká asociace streetwork 2008, s. 6):
• „společné vydefinování kontraktu
• vytvoření individuálního plánu a stanovení podmínek kontraktu
• vedení dokumentace, s kterou je uživatel obeznámen
• pravidelné revize kontraktu s uživatelem (zda se naplňuje kontrakt)
• práce je časově ohraničená, je stanoven její začátek a konec
• konzultace vedení případu uživatele na intervizních a supervizních setkáních týmu
• pravidelná reflexe“.
Individuální plán tvoří hlavní součást individuální práce s klientem. „Vytváření individuálních plánů (dále IP) je proces, který umožňuje klientovi v jednotlivých krocích dosáhnout cílů, které si sám vytyčil. Průběh individuálního plánování je založen na vzájemné důvěře klienta a pracovníka. Jedná se o nástroj, který slouží ke zpětné vazbě a strukturování procesu. IP je také nástrojem pro pracovníka, aby znal důvody způsoby poskytování služby klientovi. Jako standardizovaný pracovní nástroj je
měřitelný jak po stránce efektivity práce pracovníka, tak po stránce kvality a profesionality.“ (Prostor Plus nedat., s. 24-25)
„Proces individuálního plánování chápeme v kontextu NZDM jako dlouhodobou kontinuální práci s uživatelem služby, který začíná se všemi uživateli uzavřením Dohody / Smlouvy o užívání služeb. V dohodě je souhlasem stvrzen tzv. adaptační cíl, který v důsledku znamená, že pokud on bude do NZDM docházet v souladu s pravidly, tak pracovníci mají prostor pro to, aby se s uživatelem plánovitě bavili a komunikovali s ním jeho potřeby a zakázky. Na základě dalších rozhovorů v rámci kontaktní práce, což může trvat různě dlouhou dobu, se s uživatelem uzavírá individuální zakázka.
V NZDM může být individuální plán vytvořen pro krátkodobé i dlouhodobé zakázky uživatelů a je úzce propojen s individuální prací s uživateli klubu. Procesem plánování jsou chápány činnosti, intervence, během kterých se pracovníci aktivně zajímají o situaci uživatele, sledují jeho příběh v čase a obtížná témata řeší pomocí nástrojů a činností (…). Průběh individuálního plánování je třeba evidovat a mít o něm záznamy (revize, průběžné stanovení dílčích cílů, hodnocení dosažených cílů, uzavření plánu).
Konkrétním výstupem procesu individuálního plánování je individuální plán – jehož podoba může být různá, často má podobu jakési složky (kazuistiky, karty...), kde se v čase zaznamenává uživatelův příběh a jeho řešení.“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 10)
Součástí individuální práce s klientem je poskytování poradenství. „V užším smyslu jde o poskytování informací, které si klient vyžádá a jež potřebuje k řešení svého problému. V širším smyslu dává poradenství klientovi příležitost k tomu, aby prozkoumal svoje přednosti, resp. slabá místa, a našel strategie ke zlepšení kvality svého života.“ (Matoušek a kol. 2003, s. 151) V NZDM se poradenství odehrává
„formou rozhovoru s uživatelem nejlépe v samostatné místnosti, obsahuje vyhodnocení situace, nabídku rady, informací a řešení vedoucí k odstranění obtíží. Jde o řešení aktuálních problémů a zvyšování kompetence uživatele tyto problémy řešit. Poradenství v NZDM se nejvíce zaměřuje na záležitosti vztahů, rodiny, sexu, návykových látek, školy, volného času, sociálně právní a jiné.“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 6)
Mezi další nástroje, které jsou využívány k naplňování individuálního plánu klienta, lze zařadit doučování, informační servis uživateli, krizovou intervenci, zprostředkování dalších služeb a práci s blízkými osobami.
Doučování se zaměřuje na školní i mimoškolní látku. „Základní formou je doučování individuální. Doučování skupiny lze realizovat pouze na základě velmi specifických potřeb cílové skupiny a lokality (např. v sociálně vyloučených lokalitách, kde chybí další zařízení v rámci sítě služeb). Doučování může být dlouhodobé (např.
pravidelná pomoc s přípravou na reparát) nebo krátkodobé (asistence s domácí úlohou).“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 8)
V rámci informačního servisu dochází k „poskytování specifických informací pracovníkem uživateli, nejlépe v kontaktní místnosti. Informační servis je prováděn ústní formou, může být doplněn také písemnou formou – letáky, vytištění údajů.
Tematicky mohou být informace zaměřeny na základní instrumentální témata (např.
škola, rodina, shánění brigády, vztahy), sociálně právní a zdravotní témata (právní normy, bezpečný sex, rizika užívání návykových látek) nebo specifická témata – dle dohody s uživatelem.“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 6)
Krizová intervence v NZDM je o „řešení krizové situace, vzniklé v životě uživatele. Jde o diagnosticko-terapeutický přístup přispívající ke zvládnutí psychické krize. Může jít o pozorování chování uživatele s důrazem na posouzení aktuálního psychického stavu, rozhovor směrovaný k základní orientaci v příčinách krizového stavu, cílenou intervenci zaměřenou na zvládnutí potíží. Intervence obsahuje také návrh opatření. Rozsah intervence závisí na tom, zda pracovník je kvalifikován pro krizovou intervenci. Pracovník bez kvalifikace poskytne uživateli v krizi pomoc pouze v rozsahu akutní intervence s odkázáním na odborníka (eventuelně doprovodem).“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 6)
Zprostředkování dalších služeb zahrnuje „dojednání návazné služby v zařízeních návazné péče, fyzický doprovod do těchto zařízení a asistenci při jednáních v těchto zařízeních“. S tím úzce souvisí kontakt s institucemi ve prospěch (při obhajování zájmů) uživatele např. u jeho zaměstnavatele nebo v jiných organizacích, s nimiž je v kontaktu. „Kontakt je realizován se souhlasem a vědomím uživatele (nejlépe za jeho přítomnosti).“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 6)
Práce s blízkými osobami zahrnuje „informační servis, poradenství poskytované blízkým osobám uživatele (rodiče, přátelé, kamarádi, …), realizované pouze se souhlasem uživatele.“ (Česká asociace streetwork 2008, s. 7)
V NZDM se všeobecně objevují a opakují témata, se kterými do nich klienti přicházejí. „Některé problémy vyplývají z prostředí. Další jsou mezilidské, zejména rodinné, ty tvoří hlavní oblast případové práce. Další skupinou problému jsou vnitřní intrapsychické.“ (Matoušek a kol., 2003, s. 69)
Obšírněji témata klientů uvádí web České asociace streetwork (nedat.):
„Zlomená srdce, pocity křivdy, rozvod rodičů, zaviněné průšvihy, nejistota při hledání povolání, zjištění závislosti na něčem/někom, sex a vztahy, experimenty s alkoholem a drogami, problémy v rodině, šikana… Na podzim je hodně chatů o potížích s novým školním kolektivem. Není to jen šikana, ale i nepřijetí novou třídou, ztráta kamarádů.
Stálicí pak jsou vztahová témata. Někdy jde o jednu konverzaci o rozchodu po krátkém vztahu, jindy je to dlouhodobá spolupráce a běh na dlouhou trať, když s klientem řešíme zneužívání, vydírání, ztrátu důvěry k lidem, těžký rozvod rodičů, predelikventní chování a páchání trestné činnosti, agrese, násilí, šikana (kyberšikana) a týrání (včetně rasové nesnášenlivosti a diskriminace některých skupin), užívání drog (včetně alkoholu a kouření), sexuální rizikové chování, vymezování se vůči autoritám. Dále tyto děti mohou prožívat komplikované životní události: rozpad rodiny, nové partnerské vztahy rodičů, časté stěhování, předčasná sexuální zralost, časté střídání sexuálních partnerů, záškoláctví, konflikty v třídním kolektivu, sebevražedné pokusy anebo žijí v omezujících životních podmínkách, jakými mohou být: neschopnost sociální adaptace, navazování vztahů, absence jednoho z rodičů, nepodnětné, necitlivé rodinné prostředí, smrt jednoho z rodičů, týrání, absence zájmů, patologie rodičů (závislosti, psychiatrické onemocnění, apod.), zdravotní hendikep, izolace od společnosti a život ve virtuálním světě či neschopnost intenzivního kontaktu tváří v tvář.“
Krizové situace se ovšem netýkají jen klientů, ale zažívají je také pracovníci v přímé práci s klienty. Může se jednat například o setkání s agresivním klientem, klientem se sebevražednými tendencemi, náhlé zhoršení zdravotního stavu klienta, vloupání se do objektu a krádeže, klient pod vlivem drog. (Prostor Plus nedat.)
Z výše uvedeného vyplývá, že pracovníci NZDM se setkávají s jedinci, jejichž osudy nejsou vždy jednoduché. Musí s nimi řešit životní situace, s nimiž se mnohdy sami nikdy nepotkali, a kromě standartní přípravy programu se více než kdo jiný musejí věnovat svému vzdělávání a psychohygieně. Těmto tématům se blíže věnuji dále.
1.2 Pracovníci zařízení
Okruh pracovníků, kteří mohou sociální služby vykonávat, vymezuje §115 zákona č. 108/2006 Sb.:
1) „V sociálních službách vykonávají odbornou činnost
a) sociální pracovníci za podmínek stanovených v §109 a 110, b) pracovníci v sociálních službách,
c) zdravotničtí pracovníci, d) pedagogičtí pracovníci,
e) manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby.
2) Při poskytování sociálních služeb působí rovněž dobrovolníci za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem1.“
V NZDM se lze nejčastěji setkat se sociálním pracovníkem a pracovníkem v sociálních službách.
„Sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb.“ (§109 zákona č. 108/2006 Sb.)
Aby mohl pracovník NZDM vykonávat práci na pozici sociálního pracovníka, musí splňovat podmínky uvedené v §110 zákona č. 108/2006 Sb. Jedná se o svéprávnost, bezúhonnost, zdravotní a odbornou způsobilost. Vzhledem k tématu práce nás zajímá především odborná způsobilost, která je vymezena v odstavci 4:
a) „vyšší odborné vzdělání získané absolvováním vzdělávacího programu akreditovaného podle zvláštního právního předpisu v oborech vzdělání zaměřených na sociální práci a sociální pedagogiku, sociální pedagogiku,
1Zákon č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě).
sociální a humanitární práci, sociální práci, sociálně právní činnost, charitní a sociální činnost,“
b) „vysokoškolské vzdělání získané studiem v bakalářském, magisterském nebo doktorském studijním programu zaměřeném na sociální práci, sociální politiku, sociální pedagogiku, sociální péči, sociální patologii, právo nebo speciální pedagogiku, akreditovaném podle zvláštního právního předpisu.“
Kdo je pracovníkem v sociálních službách blíže definuje §116 zákona č. 108/2006 Sb., přičemž náplň práce pracovníků NZDM je obsažena v odstavci 1 písmenu b) a d):
1) „Pracovníkem v sociálních službách je ten, kdo vykonává a) (…)
b) základní výchovnou nepedagogickou činnost spočívající v prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků, manuální zručnosti a pracovní aktivity, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů, znalostí a tvořivých schopností formou výtvarné, hudební a pohybové výchovy, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti,
c) (…)
d) pod dohledem sociálního pracovníka činnosti při základním sociálním poradenství, depistážní činnosti, výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.“
Zákon č. 108/2006 Sb. dále stanovuje v §116 odstavci 2, že pracovník v sociálních službách by měl být svéprávný, bezúhonný, zdravotně a odborně způsobilý.
Vzhledem k tématu práce nás zajímá především odborná způsobilost, která je vymezena v §116 odstavci 5. K pracovníkům NZDM se vztahují písmena b) a d):
a) „(…)
b) je střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly podle
zvláštního právního předpisu2 způsobilost k výkonu zdravotnického povolání ergoterapeut, u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle §110, a u fyzických osob, které získaly střední vzdělání v oboru vzdělání stanoveném prováděcím právním předpisem, c) (…)
d) je základní vzdělání, střední vzdělání, střední vzdělání s výučním listem, střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání a absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu; absolvování akreditovaného kvalifikačního kurzu se nevyžaduje u fyzických osob, které získaly odbornou způsobilost k výkonu povolání sociálního pracovníka podle §110.“
Zákon povoluje doplnit si výše uvedené vzdělání akreditovaným kvalifikačním kurzem do 18 měsíců ode dne nástupu do zaměstnání. Do doby, než je pracovník takto kvalifikován, musí pracovat pod dohledem odborně způsobilého kolegy či nadřízeného (sociálního pracovníka).
Odbornou způsobilost pro práci v sociálních službách lze získat i podle §117 zákona č. 108/2006 Sb., a to na základě zákona č. 563/2004 Sb. Podle §2 je pedagogickým pracovníkem také ten, kdo „vykonává přímou pedagogickou činnost v zařízeních sociálních služeb“. Podle §3 musí tento pracovník být způsobilý k právním úkonům, mít „odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává“, být bezúhonný a zdravotně způsobilý. Nejčastěji se jedná o vychovatele a pedagogy volného času. Může se ale jednat i o psychology a speciální pedagogy.
Vychovatel získává odbornou kvalifikaci (§16 zákona č. 563/2004 Sb.):
a) „vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd,“
b) vysokoškolským vzděláním v oboru učitel základní školy (§7 a §8), učitel střední školy (§9), učitel odborných předmětů v základní umělecké škole, střední škole a konzervatoři (§10), učitel jazykové školy s právem státní závěrečné zkoušky (§12), učitel v zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (§13) a učitel náboženství (§14),
c) „vysokoškolským vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného studijního programu než podle písmen a) a b) a
2§ 7 zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotních povoláních.
1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání v oblasti pedagogických věd uskutečňovaném vysokou školou, nebo
2. studiem pedagogiky,“
d) „vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání zaměřeném na vychovatelství nebo na pedagogiku volného času nebo na speciální pedagogiku nebo na sociální pedagogiku,“
e) „vyšším odborným vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného vzdělávacího programu než podle písmene d) a
1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na vychovatelství nebo sociální pedagogiku nebo pedagogiku volného času nebo na přípravu učitelů základní školy nebo střední školy, nebo
2. studiem pedagogiky,“
f) „středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu střední školy v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu vychovatelů nebo pedagogů volného času,“
g) „středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání zaměřeném na přípravu učitelů předškolního vzdělávání a vykonáním jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce profilové části maturitní zkoušky z předmětu zaměřeného na vychovatelství“
h) „středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením jiného vzdělávacího programu středního vzdělávání než podle písmene f) a g) a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na vychovatelství nebo sociální pedagogiku nebo pedagogiku volného času nebo přípravu učitelů základní školy nebo střední školy.“
Pedagog volného času, který vykonává komplexní přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání, získává odbornou kvalifikaci (§17 zákona č. 563/2004 Sb.):
a) „vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti pedagogických věd,“
b) „vysokoškolským vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného studijního programu než podle písmene a) a
1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2. studiem pedagogiky,“
c) „vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné školy v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením,“
d) „vyšším odborným vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného vzdělávacího programu než podle písmene c) a
1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2. studiem pedagogiky,“
e) „středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání v oboru vzdělání s pedagogickým zaměřením,“
f) „středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením jiného vzdělávacího programu středního vzdělávání než podle písmene e) a
1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2. studiem pedagogiky.“
Pedagog volného času, který vykonává dílčí přímou pedagogickou činnost v zájmovém vzdělávání, získává odbornou kvalifikaci jednak výše uvedeným způsobem a dále také (písmeno b §17 zákona č. 563/2004 Sb.): „středním vzděláním s výučním listem získaným ukončením vzdělávacího programu středního vzdělávání a
1. vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku, nebo
2. studiem pedagogiky.“
Speciální pedagog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti pedagogických věd (§18 zákona č. 563/2004 Sb.):
a) „zaměřené na speciální pedagogiku,“
b) „zaměřené na pedagogiku předškolního věku nebo na přípravu učitelů základní školy nebo na přípravu učitelů všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy nebo na přípravu vychovatelů a doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace uskutečňovaném vysokou školou,“
c) „studijního oboru pedagogika a doplňujícím studiem k rozšíření odborné kvalifikace uskutečňovaném vysokou školou.“
Psycholog získává odbornou kvalifikaci vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném magisterském studijním programu psychologie. (§19 zákona č. 563/2004 Sb.)
Odbornou způsobilost pro práci v sociálních službách lze ještě získat podle
§116a zákona č. 108/2006 Sb., a to pro výkon manželského a rodinného poradce na základě příslušného vysokoškolského vzdělání.
Povinností pracovníků NZDM je podle §116 odstavce 9 zákona č. 108/2006 Sb.
další vzdělávání, a to v rozsahu minimálně 24 hodin ročně. Formou různých kurzů si tak pracovníci prohlubují své znalosti v oblastech týkajících se jejich náplně práce. Nejen, že díky takovým kurzům pracovníci získávají nové poznatky v oboru, ale ze své zkušenosti vím, že účast na jakémkoliv kurzu pomáhá „nastartovat“. Znamená to, že ve chvíli, kdy pracovník z nějakého důvodu již nevykonává práci v NZDM s původním nadšením, nebo narazí na své limity, může mu účast na nějakém kurzu pomoci získat nový elán a chuť vyzkoušet něco jinak. Pokud nedojde k extrému, kdy jsou pracovníci přehlceni účastmi na různých seminářích, dá se tvrdit, že účast na vzdělávacím kurzu může být součástí psychohygieny. Zaměstnavatel je dle zákona toto vzdělávání povinen umožnit.
Dále se budu v textu věnovat profesní a osobní kvalifikovanosti pracovníka NZDM. Ta vychází z toho, jakou roli sociální pracovník plní. „Sociální pracovník podobně jako jiní pracovníci pomáhajících profesí je konfrontován s komplexními problémy klientů, ve kterých nemůže být emocionálně ani postojově neutrální.
Schopnost vcítit se do situace klienta, vnímat skryté stránky klientova problému a podporovat ho v konstruktivních řešeních jsou klíčovými charakteristikami role sociálního pracovníka. Sociální pracovník proto nemůže oddělovat své „civilní“
a „profesní“ já. Jeho reakce jsou pro klienta důležitým vodítkem – vždy, když si může být jist, že klientovi neuškodí, měl by být pracovník co nejotevřenější a nejautentičtější.
Takové pojetí role sociálního pracovníka je účinným prostředkem toho, aby se klient dokázal orientovat ve svých emocích a postojích.“ (Matoušek 2003, s. 190)
Z uvedené definice je zřejmé, že role sociálního pracovníka není jednoduchá a klade vysoké požadavky na osobnostní předpoklady i jiné dovednosti, které jsou pro výkon této profese potřeba. Při studiu odborné literatury jsem narazila na mnoho požadavků a vlastností, které by pracovník NZDM měl splňovat.
Drapela (2003) mezi předpoklady pracovníků pomáhajících profesí řadí emotivní zaměření, pochopení pro druhé, citlivost a takt, rozhodnost, objektivitu, životní energii, optimismus, otevřenost, flexibilitu, životní zralost, zájem pomáhat druhým, respekt k právům druhých a respekt k odlišnosti, znalost sebe sama a schopnost sebepřijetí, produktivní charakter a altruistickou orientaci, verbální i neverbální komunikační zdatnost – schopnost naslouchání, schopnost shrnout obsah a interpretovat smysl sděleného, schopnost oponovat a chovat se asertivně, schopnost dávat jasné a přesné informace, schopnost zahajovat a ukončovat interakce, schopnost promýšlet věci v souvislostech, představivost, intuici, tvořivé myšlení, odolnost vůči stresu a frustraci z nejednoznačných situací a etických dilemat.
Matoušek a kol. (2003, s. 52-53) mezi obecné předpoklady a dovednosti pracovníka pomáhající profese řadí:
• zdatnost – jedná so o fyzickou zdatnost, kdy v ideálním případě by měl pracovník pomáhající profese respektovat své tělo a fyzické potřeby, udržovat si fyzickou kondici a správnou životosprávu, protože tělo je prvotním zdrojem energie;
• inteligenci – jde o touhu stále se obohacovat o nové znalosti a dovednosti potřebné k výkonu profese, ale také o emoční a sociální inteligenci;
• přitažlivost – pracovník by pro klienta měl být do jisté míry zajímavý, měl by mu sednout. Pracovník se pro klienta stává zajímavým nejen pro svůj fyzický vzhled a pro to, jak se obléká a chová, ale i pro odbornost a pověst, které se těší, a také pro způsob, jakým s klienty jedná;
• důvěryhodnost – úzce souvisí s přitažlivostí a skládá se z toho, jak klient vnímá pracovníkův smysl pro čestnost, jeho sociální roli, srdečnost a otevřenost i nízkou motivaci pro osobní prospěch. Mezi složky, které přispívají k důvěryhodnosti pracovníka, patří diskrétnost, spolehlivost, porozumění a ochota se klientovi věnovat;
• komunikační dovednosti – jsou základním prostředkem k tomu, aby pracovník s klientem navázal vztah, budoval důvěru a mohl tím pádem poskytovat potřebnou pomoc. Důležitá je už jen samotná fyzická přítomnost (to, že se pracovník s klientem setkává), dále autentičnost (dobrý pracovník je v souladu s tím, co říká, i s tím, jak se projevuje), naslouchání (schopnost přijímat a rozumět verbálním i neverbálním signálům, které klient vysílá), empatie (schopnost vhledu do světa klienta, vcítění se do uvažování a pocitů klienta) a analýza klientových prožitků (schopnost nalézt, vyjádřit a popsat klientovy prožitky, chování a pocity, což umožňuje pracovat s klientovými problémy konstruktivně).
Obecně vymezené požadavky doplňuje o některé praktické aspekty Elichová (2017). Mezi základní požadavky na pracovníka NZDM patří znalost platné legislativy v oboru, znalost práce s počítačem, vlastnění řidičského průkazu skupiny B. Mezi další požadavky patří schopnost týmové spolupráce, samostatnost, zodpovědnost, kreativita, organizační schopnosti a vztah k cílové skupině.
Podobně Sedláková (2009) mezi specifické požadavky na pracovníky NZDM řadí:
• vyjasněnost role pracovníka a její čitelnost pro klienta,
• schopnost volit metody práce, které odpovídají potřebám cílové skupiny,
• schopnost projevovat autentický zájem a znalost,
• porozumění specifickým světům cílových skupin,
• schopnost uplatnit vlastní osobnost (dovednosti, vědomosti, zkušenosti, loajalitu) při práci s klienty,
• schopnost být výchovnou autoritou (jít příkladem, být zodpovědný),
• schopnost cítit a udržovat hranice,
• schopnost sebereflexe,
• týmová práce, zároveň však schopnost pracovat samostatně,
• ochota neustále se vzdělávat,
• dovednost vedení administrativy,
• dovednost tvorby metodik práce,
• dovednost psaní projektů a žádostí o dotace,
• přijímání supervizí a intervizí jako běžné součásti práce.
Sedláková (2009) dále upozorňuje i na potřebu nedívat se na pracovníka NZDM jako na jednotlivce, ale jako na součást týmu. Pracovní tým NZDM by měly být sestaven tak, aby dokázal pružně reagovat na poptávku cílové skupiny a pracovníci by měli být schopni v případě potřeby se navzájem zastoupit.
Nakonec bych chtěla upozornit ještě na to, že pracovníci NZDM by se měli řídit standardy kvality sociálních služeb. Jde o „soubor dohodnutých kritérií, který umožňuje posuzování kvality sociální služby. V ideálním případě se procesu vytváření standardů kvality sociálních služeb účastní poskytovatelé služeb, nezávislí experti a uživatelé služeb. Kritéria mohou být zakotvena v zákoně nebo v normách z něj odvozených, v interních předpisech zřizovatele agentury poskytující službu nebo přímo provozním řádu konkrétní instituce. Splnění obecného kritéria je prověřování souborem rozpoznávacích znaků, které kromě formálních náležitostí zahrnují výsledky strukturovaných rozhovorů s klienty a s personálem a také výsledky přímého pozorování.“ (Matoušek 2003, s. 226)
„Kromě standardu jednotlivých sociálních služeb se posuzování kvality může opírat ještě o standardy komplexů služeb obvykle poskytovaných jednomu typu klientely jednou institucí. Standard může formulovat buď státní orgán, nebo odborná asociace sdružující poskytovatele služby. V ČR byly standardy kvality sociálních služeb zpracovány MPSV ČR.“ (Matoušek 2003, s. 226)
Konkrétní standardy kvality sociálních služeb poskytovaných pracovníky NZDM vydala Česká asociace streetwork v roce 2006 (2013). „Tyto standardy slouží pro pracovníky zařízení jako vodítko, jakým způsobem kvalitu ve svých zařízeních naplnit. Jsou také prostředkem pro zajištění a kontrolu stanovené úrovně kvality (…) Tento materiál přejímá standardy kvality sociálních služeb, které vydalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Doplňuje standardy vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí o ukazatele kvality (vodítka), které mají umožnit jejich aplikaci přímo pro potřeby nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. (…) Standardy popisují, jak má vypadat kvalitní sociální služba. Jsou souborem měřitelných a ověřitelných kritérií (…) Jejich
smyslem je umožnit průkazným způsobem posoudit kvalitu poskytované služby, nikoli stanovit, jaká práva a povinnosti mají zařízení a uživatelé sociálních služeb.“
Ukazatele kvality je možné dělit na (Česká asociace streetwork 2006):
• procedurální – stanovují, jak má poskytování služby vypadat. Na co je potřeba si dát pozor při jednání se zájemcem o službu, jak službu přizpůsobit individuálním potřebám každého člověka. Velký prostor je věnován ochraně práv uživatelů služeb a vytváření ochranných mechanismů, jako jsou stížnostní postupy, pravidla proti střetu zájmů apod.;
• personální – věnují se personálnímu zajištění služeb. Při poskytování služeb nejsou možné dodatečné opravy nebo vyřazení „zmetků“. Nepovedenou službu nelze dodatečně vyřadit. Kvalita služby je přímo závislá na pracovnících, na jejich dovednostech a vzdělání, vedení a podpoře, na podmínkách, které pro práci mají;
• provozní – definují podmínky pro poskytování sociálních služeb. Soustřeďují se na prostory, kde jsou služby poskytovány, na dostupnost, ekonomické zajištění služeb a rozvoj jejich kvality.
2 Podpora pracovníků nízkoprahových zařízení
Kapitola se věnuje jednotlivým oblastem podpory, které mohou pracovníci NZDM využívat. Nejprve budou uvedeny druhy podpory, které jsou pracovníkům NZDM k dispozici v rámci organizace, následně budou popsány zdroje podpory mimo organizaci. Podrobněji bude rozvedena podpora ve formě supervize.
Důležitost podpory pro pracovníky pomáhajících profesí uvádějí Hawkins a Shohet (2004, s. 31): „Když se vám nedostává dostatečné podpory, stane se, že od svých klientů a pacientů vstřebáváte více citového rozrušení, strádání a nepohody, než jste schopni zpracovat a uvolnit. Pak býváte svou prací přetížení. Stres je vstřebáván nejen od klientů, může přicházet i z dalších stránek vaší práce nebo domovské organizace. Tyto stresory jsou pak v interakci s vaší osobností a se stresory, které se v daném okamžiku vyskytují ve vašem osobním životě.“
2.1 Druhy podpory
Podporu může pracovník NZDM získat z různých stran, a to jak v rámci organizace, v níž pracuje, tak v rámci svého širšího okolí.
Vedoucí pracovník obvykle disponuje největšími zkušenostmi v organizaci a také nejvyšším dosaženým vzděláním. Úkolem každého vedoucího pracovníka je vést druhé lidi, na což potřebuje být vybaven potřebnými schopnostmi, mezi které patří např. schopnost a ochota naslouchat druhým, ochota komunikovat, důslednost a smysl pro zodpovědnost, schopnost nadhledu a odstupu, určité morální kvality, orientace na úkol a nikoliv zvýraznění své osobnosti. (Matoušek a kol. 2003, s. 330) Díky těmto schopnostem a dovednostem může vedoucí pracovník vést ostatní pracovníky NZDM v souladu s posláním a cíli poskytovaných služeb.
Podporu tak vedoucí pracovník poskytuje tím, že vyslechne své podřízené a umí jim poradit v situacích, které pro ně mohou být nové, neznámé nebo z různých důvodů obtížné. Dále vytváří a rozvíjí dobré vztahy v pracovním týmu, např. používáním kvalitních informačních systémů, nastavením pravidel vnitropodnikové komunikace, dobrou organizací práce, plánováním a hodnocením práce zaměstnanců. (Matoušek a kol. 2003, s. 340)
Z vlastní zkušenosti vím, jakou oporou dokáže být vedoucí pracovník, pokud zachovává nadhled a odstup od řešených problémů a dokáže tak do situace vnést emočně nezatížený pohled. Na druhé straně jsem se setkala i se situací, kdy tato opora nefungovala a v takovém případě byla již tak náročná práce ještě těžší.
Tým NZDM tvoří v závislosti na velikosti zařízení dva a více pracovníků. Ti by měli být schopni pracovat společně na přípravě činností, komunikovat ohledně každodenního chodu zařízení, vhodně se v práci doplňovat a táhnout za jeden provaz.
Takto fungující tým si je pak vzájemnou oporou.
Pokud je atmosféra v týmu příjemná, přátelská a pracovníci se na sebe navzájem mohou spolehnout, tvoří tým důležitou oporu pracovníka NZDM. V týmu probíhají intervize. Jedná se o „supervizní setkání skupiny bez supervizora. Jde o podobně funkčně postavené spolupracovníky, sdílející odpovědnost za pracovní činnost, která formálně může náležet jednomu z nich.“ (Matoušek a kol. 2003, s. 356) „Intervize je způsob sdílení případové práce, zkušeností, vzájemné podpory a reflexe mezi kolegy.“
(Intervize 2005-2019) Jinými slovy jde o každodenní setkávání mezi kolegy, které se přirozeně nebo řízeně (porada po domluvě) odehrává na pracovišti. Kolegové si mezi sebou předávají informace o jednotlivých klientech, situacích, problémech či jiných aspektech své práce a poskytují si vzájemné pohledy na věc, názory a zpětnou vazbu, což jim pomáhá se lépe zorientovat.
Určitá forma intervize může probíhat nejen mezi kolegy na pracovišti, ale také mezi dalšími spolupracujícími institucemi, které se věnují konkrétnímu klientovi. Při hledání řešení či přístupu ke klientovi může být pro pracovníka podpůrné slyšet názor například sociální pracovnice, která má nad rodinou klienta dohled, či rozhovor s kurátorem klienta apod.
Ačkoliv do NZDM většinou přicházejí pracovníci podobného smýšlení, názorů a postojů, nevylučuje to případné neshody v týmu. Užitečným nástrojem ve chvíli, kdy týmové vztahy nefungují tak, jak mají, je týmová supervize, o které bude pojednáno níže.
Pracovníci NZDM pro svou práci potřebují nejen podporu ze strany kolegů a nadřízených, ale také potřebují zajistit různé možnosti pro to, jak a kde trávit čas s klienty. Materiální zázemí a vybavení zařízení se při jeho nedostatku může stát stresujícím faktorem, naopak při dobře zajištěném financování si organizace může
dovolit podpořit své pracovníky a klienty lepším vybavením pracoviště. Protože jsou NZDM odkázána na financování ze strany zřizovatelů a z různých projektů a grantů, mohou se materiální podmínky lišit nejen zařízení od zařízení, ale i rok od roku v rámci jednoho zařízení. „Při financování v sociální oblasti jde o přerozdělené prostředky, nikdy se nejedná o prostředky vyprodukované danou činností. To znamená, že kdosi – stát, obec, dárce – považuje za účelné zaplatit za zlepšení života klientů“. (Matoušek a kol. 2003, s. 337) Z toho plyne, že pracovníci NZDM jsou mnohdy nuceni při plánování aktivit vycházet z toho, co zrovna mají či dostali, nebo umět improvizovat.
A to nepřispívá k dobré pohodě jak samotných pracovníků, tak klientů zařízení.
Potřeba zajistit náležité podmínky vzniká na základě standardu kvality sociálních služeb pro NZDM (Česká asociace streetwork 2006), který se zaměřuje na prostředí a podmínky. Kritéria pro hodnocení jsou formulována následovně:
• Poskytovatel zajišťuje materiální, technické a hygienické podmínky přiměřené druhu poskytované sociální služby a její kapacitě, okruhu osob a individuálně určeným potřebám osob.
• Poskytovatel poskytuje pobytové nebo ambulantní sociální služby v takovém prostředí, které je důstojné a odpovídá okruhu osob a jejich individuálně určeným potřebám.
Na jedné straně jde o možnosti využívání prostor v budově, kde jsou činnosti NZDM realizovány, a na straně druhé jde o materiální vybavení ve smyslu pomůcek, odměn apod. Dále se pokusím přiblížit, jaké by mělo být základní vybavení NZDM.
Pokud začnu prostorovými nároky, které by NZDM mělo splňovat, myslím, že bych jako úplný základ uvedla zamykatelnou místnost sloužící jako kancelář a zázemí pracovníků, dále místnost pro setkávání pracovníků s klienty a pro realizaci společných aktivit a sociální zázemí. Kromě toho je žádoucí, aby mělo zařízení další prostory, které lze využívat např. pro individuální práci s klienty, jako je doučování či soukromé rozhovory s pracovníky, a také venkovní prostory, kde lze s klienty trávit čas sportovními aktivitami apod. Vítané jsou také skladovací prostory a malá kuchyňka, kterou je možné využívat jak k práci s klienty, tak pro osobní potřebu pracovníků v době pauzy na oběd. Všechny uvedené prostory by měly být v dobrém technickém stavu.
