Poděkování
Ráda bych upřímně poděkovala vedoucímu diplomové práce Mgr. Miroslavovi Meierovi, Ph.D. za velmi vstřícný přístup, cenné a inspirativní rady, kritické poznámky a čas, který mi věnoval po celou dobu vzniku diplomové práce.
Poděkování patří i všem zúčastněným během vypracovávání této práce.
Bc. Jitka Tejklová
Název diplomové práce: Kvalita života lidí s narušenou komunikační schopností Jméno a příjmení autora: Bc. Jitka Tejklová
Akademický rok odevzdání diplomové práce: 2017/2018 Vedoucí diplomové práce: Mgr. Miroslav Meier, Ph.D.
Anotace
Diplomová práce se zabývá tématem kvality života lidí s narušenou komunikační schopností. Cílem je analyzovat úroveň kvality života lidí s narušenou komunikační schopností. V teoretické části vymezujeme pojmy komunikace, řeč, jazyk a komunikace u dospělých. Popisujeme specifika přístupu k lidem s narušenou komunikační schopností, definujeme vhled do historie péče o osoby s narušenou komunikační schopností. Specifikujeme příčiny vzniku a klasifikace narušené komunikační schopnosti. Charakterizujeme pojmy a jevy, které souvisejí s problematikou narušené komunikační schopnosti u dospělých. Mezi tyto pojmy a jevy patří logopedická intervence, augmentativní a alternativní komunikace a nejčastější příčiny poruch u dospělých. Zabýváme se kvalitou života lidí s narušenou komunikační schopností, definujeme kvalitu života, posuzovaní kvality života a vztahy kvality života jedinců s narušenou komunikační schopností. Dále popisujeme komplexní péči a podporu pro lidi s narušenou komunikační schopností, organizace, péči a sdruženími podporující lepší kvalitu života pro osoby s narušenou komunikační schopností.
V empirickém rámci věnujeme pozornost výzkumu zaměřenému na analýzu úrovně kvality života lidí s narušenou komunikační schopností. Výzkum uskutečňujeme formou pozorování a polostrukturovanými rozhovory s jedinci s narušenou komunikační schopností, s členy jejich rodin a odborníky. V závěru diplomové práce provádíme komparaci získaných výstupů a názorů na danou problematiku. Svá zjištění shrnujeme v závěrečné diskuzi, navrhovaných opatřeních a v závěru.
Klíčová slova: jazyk, komunikační schopnost, kvalita života, lidé s narušenou komunikační schopností, logopedie, narušená komunikační schopnost, řeč.
Title of the master thesis: The Life Quality of People with Impraired Communication Ability
Author: Bc. Jitka Tejklová
Academic year of the master thesis submission: 2017/2018 Supervisor: Mgr. Miroslav Meier, Ph.D.
Annotation
This diploma thesis deals with the quality of life of people with impaired communication ability. The aim is to analyze the quality of life of people with impaired communication ability. In the theoretical framework, we define the terms of communication, speech, language and communication in adults. We describe the specifics of access to people with impaired communication ability, define an insight into the history of care for people with impaired communication ability. Specify the causes of impaired communication ability origin and classification. We characterize the concepts and phenomena associated with impaired communication ability issues in adults. These terms and phenomena include logopedic intervention, augmentative and alternative communication, and the most common causes of disorders in adults. We are addressing the quality of life of people with impaired communication ability, defining quality of life, assessing quality of life and quality of life relationships for individuals with impaired communication abilities. We also describe comprehensive care and support for people with disrupted communication skills, organizations, care and associations that promote a better quality of life for people with impaired communication ability. In the empirical part, we pay attention to research aimed at analyzing the quality of life of people with impaired communication ability.
We conduct research through observation and semi-structured interviews with individuals with impaired communication skills, with family members and professionals. In the end of the thesis we compare the obtained outcomes and opinions on the given issue. We summarize our findings in the final discussion.
Keywords: language, communication ability, quality of life, peoples with impaired communication ability, speech therapy, impaired communication ability, speech.
7
Obsah
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 9
ÚVOD ... 10
1 Komunikace a vývoj komunikačních schopností ... 11
1.1 Komunikace ... 11
1.2 Narušená komunikační schopnost ... 12
1.3 Řeč a jazyk ... 13
2 Lidé s narušenou komunikační schopností ... 15
2.1 Logopedie ... 15
2.2 Příčiny vzniku a klasifikace narušené komunikační schopnosti ... 16
2.3 Augmentativní a alternativní komunikace ... 17
2.4 Nejčastější druhy narušené komunikační schopnosti u dospělých ... 18
3 Kvalita života lidí s narušenou komunikační schopností ... 31
3.1 Kvalita života ... 31
3.2 Posuzovaní kvality života v pojetí různých vědních oborů ... 32
3.3 Kvalita života a lidé s narušenou komunikační schopností ... 34
4 Komplexní péče o lidi s narušenou komunikační schopností ... 37
4.1 Organizace péče pro osoby s poruchami komunikace ... 37
4.2 Organizace a sdružení pro osoby s narušenou komunikační schopností ... 39
EMPIRICKÁ ČÁST ... 42
5 Cíl diplomové práce, výzkumné otázky a použité výzkumné metody ... 42
5.1 Použité výzkumné metody ... 43
6 Popis výzkumného vzorku ... 45
7 Průběh výzkumu ... 48
7.1 Doba výzkumu ... 50
8 Výzkum ... 51
8.1 Pozorování ... 51
8
8.2 Polostrukturované rozhovory ... 59
9 Zodpovězení výzkumných otázek a Analýza úrovně kvality života lidí s narušenou komunikační schopností ... 81
10 Diskuze a navrhovaná opatření ... 83
ZÁVĚR ... 86
Seznam použitých zdrojů ... 88
Seznam příloh ... 94
9
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK
AAK – Augmentativní a alternativní komunikace ACE – Addenbrook´s Cognitive Examination
AKL ČR – Asociace klinických logopedů České republiky CMP – Cévní mozková příhoda
CNS – Centrální nervová soustava CT – Computed Tomografy
ČAK – Česká asociace pro koktavost DMO – Dětská mozková obrna EEG – Elektroencefalografie
FEES – Flexible Endoscopic Evaluation of Swallowing FN – Fakultní nemocnice
HRQoL – Health Related Quality of Life KKN – Karlovarská krajská nemocnice LDN – Léčebna dlouhodobě nemocných
LSMS – Logopedická společnost Miloše Sováka MAST – Mississippi Aphasia Screening Test NKS – Narušená komunikační schopnost ORL – Otorhinolaryngologie
PPP – Pedagogicko-psychologická poradna SPC – Speciálně pedagogické centrum SVP – Speciální vzdělávací potřeby
10
ÚVOD
Jak pronesl Drücker (in Citáty 2018): „To nejdůležitější v komunikaci je slyšet to, co nebylo řečeno.“
Cílem práce je analyzovat úroveň kvality života lidí s narušenou komunikační schopností (dále NKS). K naplnění cíle jsou mj. využity různé úhly pohledu pomocí respondentů z řad lidí s NKS, jejich rodinných příslušníků a odborníků zabývajících se NKS.
V první kapitole se zabýváme teoretickými východisky. Popisujeme pojmy komunikace, narušená komunikační schopnost, řeč a jazyk a v neposlední řadě komunikaci u dospělých jedinců.
Pro potřeby práce prezentujeme ve druhé kapitole pohled na lidi s NKS.
Přinášíme vhled na péči o lidi s NKS, příčiny vzniku NKS a jejich klasifikaci a informace o možnostech logopedické intervence. Dále je popisována augmentativní a alternativní komunikace. V závěrečné části druhé kapitoly se podrobně věnujeme nejčastějším druhům NKS a jejich příčinám u dospělých osob.
Kvalitu života lidí s NKS objasňujeme v následné třetí kapitole. Popisujeme pojmy, jako jsou kvalita života, posuzovaní kvality života a kvalitu života v pojetí různých vědních oborů. Charakterizujeme vztah kvality života k lidem s NKS.
Ve čtvrté části práce se zaobíráme komplexní péčí a podporou pro lidi s NKS.
Nastiňujeme organizaci péči pro lidi s poruchami komunikace, popisujeme organizace a sdružení poskytující odbornou pomoc lidem s NKS.
V empirické části práce specifikujeme použité výzkumné metody, zkoumaný vzorek a také popisujeme průběh výzkumu a jeho výsledky. Uplatňujeme kvalitativní výzkumný přístup a užíváme metodu pozorování a polostrukturovaných rozhovorů.
Výsledky výzkumu a komparace názorů lidí s NKS, jejich rodinných příslušníků a odborníků specializujících se na problematiku jedinců s NKS jsou představeny v deváté kapitole. Následuje diskuze, navrhovaná opatření a závěr diplomové práce.
Text diplomové práce je doplněn přílohami, které obsahují různé testové předlohy a jiné materiály vztahující se k tématu. Diplomová práce může být základem pro podporu kvality života lidí s NKS a to pomocí zkvalitnění či rozšíření služeb pro lidi s NKS.
11
TEORETICKÁ ČÁST
1 KOMUNIKACE A VÝVOJ KOMUNIKAČNÍCH SCHOPNOSTÍ
1.1 Komunikace
Pojmem komunikace se zabývá celá řada renomovaných autorů, můžeme zmínit Klenkovou, Škodovou, Lechtu, Peutelschmiedovou, Helluse, Sováka, Slowíka apod.
Tito autoři se shodují na faktu, že bez vzájemné komunikace a interakce není možné, aby jakákoliv společnost mohla fungovat, a už vůbec ne se dále rozvíjet. Komunikace je jedna z nejdůležitějších lidských schopností, nikoliv však pouze lidskou.
Komunikace v sobě nezahrnuje pouze výměnu informací mezi účastníky, ale i podílení se na celkovém dopadu zprávy a kontext, jenž může celý význam tohoto procesu pozměnit. V tomto slova smyslu tedy můžeme komunikaci chápat spíše jako synonymum interakce, procesu vzájemného ovlivňování a působení.
Komunikace je velmi komplexní a široký pojem, z latinského communicatio, tj.
sdělování, přenos, spojování, je používán v mnoha vědních oborech (např. psychologie, politologie, neurověda, lingvistika, biologie, antropologie), z nichž každý se ji snaží popsat ze svého úhlu pohledu, tedy v rámci určitého teoretického rámce. Komunikace je zároveň předpokladem soužití a prostředkem utváření společnosti. Neexistuje tedy žádná její celistvá a všeobjímající definice.
Jak uvádí Klenková (2006, s. 27) komunikaci lze definovat jako symbolický výraz interakce, čili oboustranné a vzájemné ovlivňování mezi dvěma nebo více systémy. Lze hovořit, že znamená současně i přenos informací, které jsou prostředkem ovlivňování objektů při komunikaci. Na tuto poměrně velikou rozmanitost vnímání pojmu komunikace poukazuje Klenková svým tvrzením, že definice lidského komunikování, která by zahrnula všechny aspekty roviny významu, zřejmě není možná.
Zvláště z pedagogického hlediska je velmi významná komunikace sociální, neboli dorozumívání a sdělování mezi lidmi. Vytváří primární souvislosti mezi hlavními stránkami sociálního styku lidí: mezi interakcí, činností a společenskými vztahy lidí.
Komunikace mívá zpravidla takovou strukturu: mluvčí – záměr sdělení – formulace sdělení – vlastní sdělení – posluchač – interpretace obsahu a záměru mluvčího – reakce posluchače (Průcha, Walterová a Mareš 2003, s. 101).
12 Jistou formou komunikace lze spatřit kromě lidí i u zvířat, moderních přístrojů a určitou schopnost komunikace zvládají i např. orgány v lidském těle. Jedinečnou formou přenosu informací, čili pouze lidskou je komunikace verbální. Hovoříme o jedinečné schopnosti používat mluvenou řeč. Verbální komunikace je pouze jednou ze složek komunikace člověka, a zaujímá jen určité procento z celkového obsahu sdělení.
Projevy neverbální komunikace doplňují slovní lidskou komunikaci. Pomocí neverbální komunikace můžeme vyjádřit své nálady, psychický stav, postoje nebo mezilidské vztahy.
Dle Klenkové (2000, s. 26) rozlišujeme neverbální komunikaci na:
vokální – paralingvistické fenomény (např. emoční zabarvení a melodičnost hlasu, tempo a hlasitost řeči i její plynulost),
nonvokální fenomény (např. haptika, gesta, proxemika, mimika).
Tyto projevy probíhají většinou nevědomě, jsou vytvářeny reflexně.
1.2 Narušená komunikační schopnost
Definovat jasně NKS je velmi složité a obtížné. Při procesu diagnostiky NKS je důležité nezaměřovat úsilí pouze na zvukovou stránku projevu. Intervence a samotná logopedická péče musí zahrnovat všechny roviny jazykových projevů lidí. Mezi tyto jazykové roviny patří roviny: lexikálně sémantická, pragmatická, foneticko- fonologická, morfologicko-syntaktická.
Jak uvádí Lechta, a kol. (1990, 2003, s. 19) komunikační schopnost jedince je narušena tehdy, když je některá jazyková rovina, nebo několik rovin současně jeho jazykových projevů narušena, nedovoluje naplnit jeho komunikační úmysl.
Pro pojem NKS se v zahraniční používají výrazy např. Sprachstörungen, Disturbed communication ability. Můžeme hovořit o narušení komunikační schopnosti trvalé či přechodné. NKS může být vrozená nebo získaná.
NKS může být dominantní v celkovém klinickém obraze, nebo může být symptomem dalšího postižení či onemocnění. V takovém případě lze tvrdit, že hovoříme o symptomatické poruše řeči. NKS může být úplné nebo částečné. Jedinec si svou NKS buďto uvědomuje, nebo ne.
13 Dle Lechty (1990, s. 20) za NKS nepovažujeme:
fyziologickou nemluvnost,
fyziologický dysgramatismus,
fyziologickou dyslalii,
vývojovou dysfluenci.
1.3 Řeč a jazyk
Řeč a jazyk jsou dva důležité aspekty pro vytvoření jednoho komplexního jevu, a to komunikace. Jedná se o dva různé pojmy, které bývají navzájem zaměňovány.
Jak zmiňuje Dvořák (2007, s. 81 a 147) pojem řeč a jazyk společně úzce souvisejí. O řeči můžeme říci, že jde o výkon individuální, ale jazyk je jevem a procesem společenským. Jazyk je soustava druhotných dorozumívacích prostředků znakové povahy, kterým lze zprostředkovat dorozumívání mezi lidmi.
Pojmem jazyk označujeme souhrn sdělovacích prostředků používaných ve společenské skupině (národ, menšina, sociální skupiny), řečí pak rozumíme schopnost užívat verbální i neverbální jazykové prostředky v komunikaci a interakci (Slowík 2007, s. 85).
Podle Nováka (1989, s. 51) řeč poměrně úzce souvisí s jazykem. „Abychom byli schopni mluvit česky, nebo vést rozhovory, musíme ovládat český jazyk. Jazyk je společenský systém řečových prostředků, který je vázáný na jisté etnické, sociální a národnostní skupiny jedinců. Jazyk je předávaný dalším generacím písmem, odposlechem. Jazyk se neustále vyvíjí, mění se a doplňuje v časovosti.“
Kejklíčková (2011, s. 15) uvádí, že: „Řeč je specificky lidská schopnost sdělování informací a vzájemného interpersonálního dorozumívání.“ Dle Valenty „řeč zahrnuje motivovaný záměr, výběr prostředků a jejich užití, příjem informace, její zpracování, rozumění obsahu a tvorbu odpovědi“ (Valenta, a kol. 2015, s. 178).
Z hlediska medicínsko-rehabilitačního lze řeč „definovat jako biologickou vlastnost člověka, systém, kterým lze přenášet informace pomocí jazyka,“ který představuje společenský jev, náležící určité etnické jednotce a postupně se vyvíjející (Škodová, Jedlička, a kol. 2007, s. 93).
14 Ke vzniku řeči je zapotřebí mechanismus mluvení, s čím souvisí pohyby jazyka, rtů, čelistí, tváří, hrdla k produkci hlásek potřebných a také nesmíme opomenout elementy dýchání a mechanizmy tvoření hlasu (Dvořák 2007, s. 80–81).
Podle Gadamera (in Klenková 2006, s. 26–27) můžeme řeč rozdělit na tři sekce.
V první jde o „sebezapomnění“, což znamená, že si ji neuvědomujeme, nevíme o ní.
Na ní navazuje „soustředěnost“, kde jde o to, co v ní říkáme a poslední je „to řečené“.
Dospělý člověk, si zpravidla uvědomí řeč, až když dojde k jejímu narušení v běžném fungování jazyka.
Člověk se se schopností řeči nenarodí, ale určité předpoklady pro její rozvoj máme dané. Tyto dispozice se za běžných podmínek začnou rozvíjet ve chvíli, kdy se ocitneme v kontaktu s mluvícím prostředím. Řeč se neuskutečňuje jen díky mluvním orgánům, ale nedílnou součástí je činnost mozku, který vytváří její produkci (Klenková 2006, s. 27).
Z komunikativního hlediska má řeč dvě vzájemně propojené stránky. První je expresivní složka, kde řeč vytváříme, produkujeme a druhou je složka receptivní, kam spadá přijímané řečové sdělení, kterému rozumíme.
Pomocí řeči si osvojujeme pojmy a nabýváme stále nové informace, což nám tak umožňuje rozvoj našeho myšlení. Řeč může být ovlivněna řadou faktorů, jakou je věk, inteligence, vzdělání, zkušenost, cvičení, ale i aktuální psychický stav (Klenková 2006, s. 27).
Fontana (2014, s. 44) udává, že díky řeči jsou lidé schopni si sdělit více než jen primitivní věci. Lze říci, že vytvořením řeči se lidstvo posunulo v před a to nejen tím, že jsme schopni sdílet své myšlení s druhými, ale také kvalitou a šíří myšlení.
15
2 LIDÉ S NARUŠENOU KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTÍ
NKS se dostává do popředí jako sociální problém, který postihuje nejen dětskou populaci, ale i nezanedbatelnou část dospělých. NKS vytváří překážku v mezilidské komunikaci a představuje určité sociální znevýhodnění, které může značnou měrou ovlivnit samotný proces socializace a s tím spojenou integraci a postavení člověka ve společnosti. Člověk s NKS může prožívat stav, kdy chce a potřebuje něco vyjádřit, ovšem nedokáže takové vyjádření optimálně zrealizovat. Do jisté míry si to lze představit jako pobyt v cizí zemi bez adekvátní jazykové výbavy, avšak rozdíl je v tom, že člověk s těžkou formou NKS se nemůže jednoduše vrátit do své vlasti, kde je schopen komunikovat bez problémů (Slowík 2007, s. 93).
V diplomové práci jsou za lidi s NKS považováni ti, kteří mají dlouhodobý handicap v některé z jazykových rovin (popř. ve více rovinách), tedy problémy v komunikaci.
2.1 Logopedie
Logopedie je vědní obor, který začal vznikat až v první polovině 20. století. Řadí se tedy mezi mladé vědní obory a je provázena mnoha změnami a stálým rozvojem (Klenková 2006, s. 224).
Lechta, a kol. (2011, s. 386) logopedii označuje jako: „… vědní obor interdisciplinárního charakteru, jehož předmětem jsou zákonitosti vzniku, eliminace a prevence narušené komunikační schopnosti.“ Logopedie je řazena do speciální pedagogiky (Klenková 2006, s. 224).
Logopedie se nezaměřuje pouze na děti, ale na všechny věkové skupiny včetně dospělých a lidí ve stáří (Klenková 2006, s. 224).
Význam logopedie je mnohostranný, jelikož je realizována hned v několika oblastech. Podílí se například na samotné existenci člověka, jelikož v případě NKS je člověk často velmi omezen ve svém samotném bytí a poznávání okolního světa.
Důležitou úlohu má i v úseku medicínském. Vzhledem k tomu, že právě NKS může být mnohdy prvním symptomem nemoci.
V neposlední řadě zaujímá logopedie místo v oblasti sociální, jelikož případný výskyt NKS se značně podílí na samotné socializaci člověk, která v souvislosti
16 s vyskytující se NKS nemusí být adekvátní. Člověk může mít problém se začleněním do kolektivu i společnosti jako takové (Škodová, Jedlička, a kol. 2007, s. 615).
Lechta, a kol. (1990, s. 278) zmiňují evidentní společenský význam logopedie, jelikož důsledky NKS se projevují jako deformační činitel v rámci rozvoje komunikačních schopností. Tyto důsledky se pak mohou nepříznivě projevit například v rámci školní, pracovní a celkové sociální adaptaci člověka.
2.2 Příčiny vzniku a klasifikace narušené komunikační schopnosti
Z několika různých hledisek můžeme dělit příčiny vzniku NKS. Z časového hlediska můžeme rozlišovat příčiny:
prenatální (v období před narozením),
perinatální (v průběhu porodu),
postnatální (po narození).
Do základního dělení příčin NKS řadí většina odborníků i příčiny funkční (přemáhání hlasu, nesprávná hlasová technika apod.) a orgánové (krvácení do mozku při afázii) (Klenková 2006, s. 54–55).
Specifičtější charakteristice jednotlivých druhů NKS se autorka práce věnuje v kapitolách níže v textu. V naší odborné literatuře se vyskytuje nejčastěji tzv.
symptomatická klasifikace. Tato klasifikace je uspořádána dle typického symptomu pro daný druh NKS a člení NKS na deset základních kategorií, které přehledně popisuje Lechta.
Lechta, a kol. (1990, 2003) uvádí, že do základních kategorií NKS patří:
vývojová nemluvnost,
získaná orgánová nemluvnost,
neurotické poruchy řeči,
poruchy zvuku řeči,
poruchy plynulosti řeči,
poruchy artikulace,
poruchy grafické podoby řeči (specifické poruchy učení),
symptomatické poruchy řeči,
poruchy hlasu,
kombinované vady řeči.
17 Výše uvedená kapitola nám pomohla porozumět některým symptomům NKS a definování NKS. V následující kapitole popíšeme augmentativní a alternativní komunikaci (AAK) jako možný způsob komunikace u osob s NKS.
2.3 Augmentativní a alternativní komunikace
AAK je způsob komunikace u osob se závažným postižením řeči, jazyka a psaní.
AAK kompenzuje projevy těchto poruch a postižení. Augmentativní komunikace (z lat.
augmentare – rozšiřovat) podporuje existující dorozumívání, které je běžnou komunikací nedostatečné. Alternativní komunikační systémy (z lat. alter – jiný) jsou náhradou za běžnou komunikaci.
Pro alternativní, případně augmentativní komunikaci bývá využívána řada dorozumívacích systémů, které jsou více či méně podobné, nebo naopak velmi vzdálené běžně používané řeči (Slowík 2007, s. 92).
AAK se již řadu let využívá například při komunikaci osob sluchově postižených a u osob zrakově postižených (Braillovo písmo) a u hluchoslepých osob (Lormova abeceda). AAK se může využívat i u osob s mentálním postižením. Tyto lidé mají většinou narušené a omezené komunikační schopnosti, proto se u nich začalo pracovat s AAK. Umožňuje jim komunikovat s okolím, vyjadřovat svoje emoce, pocity a přání (Školské poradenské zařízení SPC 2018).
Mezi nejznámější formy verbální a neverbální AAK patří facilitovaná komunikace – facilitátor je osoba, která provádí podporu ruky, přidržuje paži podle potřeby a klient sděluje zprávu buď na psací tabulku, nebo pomocí počítače. Dále se využívá makaton, což je jazykový program, který využívá manuální znaky, symboly a mluvenou řeč (Školské poradenské zařízení SPC 2018).
Jako další forma AAK se používají piktogramy. Piktogramy využívají osoby s těžším mentálním postižením, autisté a postižení více vadami. Jde o zjednodušené obrázky předmětů, činností a vlastností. Lidé je využívají ke sdělení svých potřeb, pocitů a emocí. Piktogramy jim slouží ale i k orientaci v prostoru a čase (Školské poradenské zařízení SPC 2018).
Dále se používá komunikační systém Bliss, který využívá obrázky, jež jsou sestaveny z čar a jednoduchých geometrických tvarů. Pro každého uživatele tohoto systému je zpracována individuální komunikační tabulka s používanými obrázky.
18 U obrázku je uveden i nápis předmětu nebo činnosti, tak aby se uživatel dorozuměl i s osobami, které systém Bliss neznají (Školské poradenské zařízení SPC 2018).
Do AAK také patří sociální čtení. Je chápáno jako poznávání, interpretace a reagování na zraková znamení a symboly, piktogramy, slova a skupiny slov, které se vyskytují v nejbližším okolí, aniž by byly využívány čtecí dovednosti. Sociální čtení pomáhá lidem s mentálním postižením zapojit se do aktivního života, poskytuje určitou míru nezávislosti a nabízí jim nové zkušenosti a poznatky, které poté použijí v běžném životě, např. v obchodě, v dopravě, při manuálních pracích (Školské poradenské zařízení SPC 2018).
AAK může velmi výrazně přispívat k sociálnímu začlenění osob s NKS do společnosti, ke zlepšení jejich kvality života a lepší pozici při hledání pracovního uplatnění.
2.4 Nejčastější druhy narušené komunikační schopnosti u dospělých
Jelikož je diplomová práce věnována dospělé populaci, považujeme za potřebné uvést nejčastější NKS právě u dospělých lidí. Řeč, hlas a sluch patří mezi hlavní nástroje v lidské komunikaci. Díky těmto schopnostem se dokážeme mezi sebou dorozumívat. Jako všechny schopnosti, tak i řeč může mít své poruchy, které se projevují jak u dětí, tak i u dospělých. Stejně jako u dětí, tak i u dospělých může dojít k NKS. U dospělých lidí bývá častá etiologie NKS v rámci poškození artikulačního aparátu na jeho různých úrovních, dále omezení fatických a kognitivních funkcí, smyslových orgánů či psychogenní faktory, hereditární faktory atd. (Cséfalvay, Lechta, a kol. 2013, s. 14).
Neubauer se Skákalovou, a kol. (2015, s. 23) rozdělují NKS u dospělých jen do tří kategorií: poruchy plynulosti řečového projevu, neurogenní poruchy komunikace a komunikační poruchy u stárnoucích osob.
Šulistová uvádí (2009), že k nejčastějším druhům NKS u dospělých patří:
poruchy výslovnosti,
porucha komunikace u pacientů po cévní mozkové příhodě (dále CMP),
dysartrie,
reedukace hlasu, hlasové poruchy,
19
koktavost (balbuties),
náprava sluchových vad a poruch.
Každá NKS u dospělého člověka je něčím specifická a má určité projevující se znaky. Níže budou jednotlivě definovány a charakterizovány nejčastější druhy NKS u jedinců.
2.5.1 Afázie
Afázie je porucha chápání řeči a vyjadřování způsobená poškozením určitých oblastí mozku. Jedná se o ztrátu již nabyté schopnosti komunikovat. Postihuje zejména dospělou populaci. Vzniká po cévní mozkové příhodě, nádorech mozku, poraněních mozku, zánětech mozku a jeho blan (Cséfalvay, Lechta, a kol. 2013, s. 83).
Jedná se o komplikované a nejednoznačné postižení, jako je ztráta produkce nebo rozumění řeči v důsledku ložiskového poškození mozku (Logopedie online 2018).
Projevy
Afázie se může projevit ztrátou naučené schopnosti mluvit, poruchou porozumění řeči (např. člověk nechápe význam slov, má omezenou schopnost rozumět), poruchou tvorby slov, vět, které jsou potřebné pro vyjádření myšlenky. Projevit se může i v narušení v schopnosti produkce řeči v různé míře (od nenápadných projevů po naprostou absenci mluveného projevu). Mohou se vyskytnout určité poruchy, které jsou doprovázeny dalšími deficity, např. narušené čtení či psaní (Šulistová 2009).
Příčiny vzniku
K nejčastějším příčinám vzniku afázie patří CMP, jak ischemie (snížené prokrvení), tak i hemoragie (krvácení). Další příčiny mohou být úrazy mozku, mozkové nádory, encefalitidy a meningoencefalitidy (zánětlivá onemocnění). Příčiny mohou být způsobeny i intoxikací CNS (vliv toxických látek) a degenerativním onemocněním CNS (Klenková 2006, s. 79).
20 Rozdělení afázií
Na celém světě existuje celá řada odborníků, kteří se afázií zabývají. V literatuře můžete najít celou řadu různých rozdělení. My zde uvádíme rozdělení, které je používáno na Neurologické klinice FN Olomouc (Logoped online 2018).
Expresivní afázie
U tohoto typu afázie bývá narušeno vyjadřování. Řeč je pomalá, neplynulá, člověk má obtíže s vyjádřením myšlenky. Velmi nápadné jsou obtíže při utváření slov.
U nejtěžších typů expresivní afázie člověk používá slova, která svým významem neodpovídají mluvní situaci. Například se zeptáte: „Jak se dnes máš?“ a odpověď je
„Pepík“. U tohoto typu afázie bývá porušena také schopnost čtení a psaní. Kromě čtení jako takového bývá porušeno chápání obsahu vět. Rozumění řeči však porušeno není.
Může se však stát, že když mluví více lidí najednou, člověk s afázií není schopen vnímat souvislosti hovoru, pak bývá druhotně porušeno chápání mluvené řeči (Logoped online 2018).
Integrační afázie
Základním charakteristickým rysem tohoto typu afázie je kromě jiných poruch také tzv. Gertsmannův syndrom. U integrační afázie může být porušena schopnost číst, kreslit (ale může být zachována schopnost obkreslovat). Časté bývají obtíže s chápáním složitějších mluvních celků, nebo když mluví více lidí najednou. Porozumění řeči není porušeno (Logoped online 2018).
Percepční afázie
Tento typ afázie je charakteristický poruchou porozumění řeči. Někdy se stává, že pacient mluví nápadně mnoho, řeč je překotná, ale postrádá informační hodnotu. Při těžkém postižení se stává, že pacient nerozumí vůbec. Stává se, že pacient si tuto svou poruchu neuvědomuje. Také se stává, že člověk ulpívá na předchozím podnětu, stále opakuje stejné slovo. Kromě těchto obtíží bývá těžce porušena schopnost psát, číst a kreslit (Logoped online 2018).
21 Amnestická afázie
Patří mezi nejlehčí formy afázie. Člověk si často nemůže vzpomenout na určité slovo, proto toto slovo vysvětluje větami. (např. si nemůže vzpomenout na slovo lžíce, a proto řekne ta věc, co s ní jíme polévku). Tento příznak se může také promítnout při schopnosti psát. Při psaní vynechávají lidé s touto formou afázie písmena, zapomínají interpunkční znaménka, nedokončí větu. Rozumění řeči nebývá porušeno, ale občas může být narušeno opakování delších vět (Logoped online 2018).
Globální (totální) afázie
Tento typ afázie je nejtěžší. Člověk nerozumí mluvené řeči, nemůže produkovat řeč, je dezorientovaný, neumí odpovědět na otázku, jak se jmenuje, kolik je mu let, kde bydlí atd. Globální afázie může být přítomna v prvních hodinách po CMP. Postupně se stav může zlepšovat a afázie může přejít do jiného (předchozího) typu afázie. Ale při rozsáhlých postiženích mozku může globální afázie přetrvávat a stav člověka se zlepší jen minimálně (Logoped online 2018).
Logopedická terapie
Terapie afázie je velmi individuální záležitost. Ke každému člověku s afázií musí logoped i lékaři přistupovat podle typu a závažnosti jeho postižení. Velmi důležité je začít s terapií co nejdříve. Logoped by měl s člověkem s afázií navázat první kontakt již v nemocnici. Další péče závisí také na tom, zda je postižený pohyblivý či nikoliv.
Pokud je člověk s afázií mobilní a je v domácí péči, může pravidelně docházet na ambulantní logopedickou terapii (v doprovodu člena rodiny, nebo sám). Pokud je imobilní, má nárok na logopedickou péči na lůžku přímo v nemocnici. Kromě logopedické péče je samozřejmě nezbytná také rehabilitační péče, kterou může mít člověk s afázií zpočátku každý den na lůžku nebo eventuálně ambulantně podle potřeby (Lechta, a kol. 2011, s. 386).
Prognóza
Prognóza je vždy ovlivněna několika faktory. Vždy záleží na rozsahu a místě poškození mozku. Velmi důležitým faktorem je i postoj postiženého, jeho odhodlání
22 svůj stav zlepšit. Lepší prognózu mají lidé s expresivní a integrační afázií. Horší výsledky mají pacienti s percepční a globální afázií (Logoped online 2018).
U lidí, kteří prodělají zánětlivé onemocnění mozku, je prognóza poměrně dobrá.
Lidé s úrazy mozku prochází dlouhodobou rehabilitací, na které se podílí celá řada odborníků. Prognóza je velmi individuální (Logoped online 2018).
2.5.2 Dysartrie
Dysartrie je narušení článkování řeči na základě organického poškození mozku.
Dysartrie je motorická porucha řeči. Jedná se o narušení artikulace jako celku. U lidí, kteří vůbec nedokáží tvořit artikulovanou řeč, hovoříme o anartrii, která je považována za nejtěžší stupeň dysartrické poruchy. Dysartrická porucha může vzniknout v kterémkoliv období života člověka (Klenková 2006, s. 117).
Projevy
Dysartrie se projevuje těžkou poruchou artikulace (řeč bývá téměř nesrozumitelná) a také poruchou dýchání, fonace, rytmu, melodie a intonace (Škodová, Jedlička, a s kol. 2007, s. 308).
Mezi další příznaky patří ochablost až neschopnost ovládat čelist, otevřít a zavřít ústa. Dále k nim patří narušená funkce žvýkání, polykání, bývá přítomno i zvýšené slinění. Můžeme k nim řadit i oslabenou artikulační obratnost rtů, jazyka a tváří, poruchy mimického svalstva. K dalším příznakům patří narušená tvorba hlasu – dochází k poškození hrtanu, hltanu, měkkého patra, hlasivkových vazů, bývá přítomna zvýšená nosovost (huhňavý zvuk, způsobený únikem vzduchu do nosní dutiny) (Logoped online 2018).
Příčiny vzniku
Zda se jedná opravdu o dysartrii, mohou napovědět skutečnosti, týkajícího se příčin vzniku dysartrie (Cséfalvay, Lechta, a kol. 2013, s. 232).
Příčinami vzniku dysartrie bývá poškození mozku:
v těhotenství – např. krvácení do mozku dítěte při nedostatku vitamínu K, inkompatibilita Rh faktoru, nedonošení dítěte různého stupně;
23
při těžkých porodech – překotný porod, protrahovaný (dlouhotrvající) porod, přidušení dítěte (nedostatek kyslíku);
v průběhu prvních měsíců života – zánět mozkových blan (meningitida, encefalitida), intoxikace;
v pozdějším věku – různé úrazy mozku, nádory mozku, různá cévní mozková onemocnění, degenerativní onemocnění a toxická poškození mozku (Cséfalvay, Lechta, a kol. 2013, s. 232).
Nejčastější příčinou dysartrie bývají CMP, úrazy hlavy, nádory mozku, náhlá krvácení, hematomy, Parkinsonova choroba, skleróza multiplex (Logoped online 2018).
Logopedická terapie
Terapie u získaných forem dysartrie se liší od forem vývojových používanými terapeutickými metodami a prostředky. Pro úspěšnou péči je zásadní, aby byla zahájena včas a neodkládal se počátek terapeutického procesu. K efektivní logopedické terapii je využíváno obnovovacích postupů a specializovaných pomůcek, které se liší od pomůcek používaných k práci s vývojovými poruchami mluvy u dětí. U dospělých dysartriků se terapie zaměřuje na ovlivnění mluvy přiměřeným tělesným tonusem a svalovou relaxací, obnovením hybnosti a svalové síly v orofaciální oblasti, modifikací dechových a artikulačních, fonačních a rezonančních cvičení, stimulací variací v prozódii řeči a jejím využitím především u větné intonace, rytmizační postupy. Dále využívá i neverbální komunikaci a komunikační pomůcky u osob s přetrvávající nesrozumitelnou mluvou či anartrií. Lze využít i skupinových forem terapie (Klenková 2006, s. 123).
Prognóza
U dysartrií vzniklých vývojově či u přetrvávajících později vzniklých z organických příčin je prognóza funkcionálního zlepšení stavu. U dysartrie s původem v degenerativním onemocněním CNS, je nutno počítat s dlouhodobě nepříznivým vývojem (Škodová, Jedlička, a kol. 2007, s. 325). Vždy musíme přihlížet ke konkrétním příznakům a příčinám vzniku.
24 2.5.3 Breptavost
Breptavost, lat. tumultus sermonis, patří do skupiny poruch plynulosti řeči a má organický původ. Charakteristické pro breptavost je extrémně zrychlené tempo řeči, která bývá často nesrozumitelná. Takto postižený jedinec má nedbalou artikulaci na základě „polykání“ slabik či částí slov. Breptaví lidé mívají narušené dýchání a objevují se poruchy hlasu. Dále má breptavý jedinec dysprozódii, tzn. narušení modulačních faktorů řeči a objevují se poruchy koverbálním chování (Klenková 2006, s. 224).
Dříve byla breptavost chápána jako neuróza řeči. V současné době je breptavost řazena mezi poruchy, u kterých je narušena plynulost řeči. Z posledních výzkumů je známo, že u člověka s breptavostí bývá potvrzen nález na EEG. U malých dětí byl potvrzen vztah mezi breptavostí a lehkou mozkovou dysfunkcí (Logoped online 2018).
Symptomem není jen zrychlení mluvy, ale také nerovnoměrnost tempa řeči.
Seeman (in Škodová, Jedlička, a kol. 2007, s. 293) rozlišuje dva druhy zrychlení, a to interverbální (mezi slovy) a intraverbální (uprostřed jednoho slova). Breptavý člověk si své postižení většinou neuvědomuje (Škodová, Jedlička, a kol. 2007, s. 85).
Projevy
Mezi projevy breptavosti patří zrychlené tempo řeči, kdy řeč se stává až nesrozumitelnou. Dále se redukují hlasové skupiny a vznikají zkomoleniny. Artikulace je setřelá. Mohou se objevit změny v pohybech a celkovém chování. Některé pohyby jsou rychlé, zbrklé až překotné (Šulistová 2009).
Příznaky breptavosti lze rozdělit do třech úrovní. Příznaky první úrovně se týkají obsahu výpovědi (dezorganizace myšlení, bezobsažná řeč, neuvědomování si problému, slabé chápání výpovědi). Druhá úroveň se týká formy výpovědi (nesprávné věty, chudá skladba). Třetí úroveň se vztahuje k substanci výpovědi (rychlé tempo řeči, opakování hlásek, slabik, slov a vět, embolofrázie, chybná artikulace, nesprávné tempo řeči, revize, prodlužování hlásek, monotónní řeč) (Klenková 2006, s. 171). Breptavost se může projevit i při narušeném dýchání, kdy jsou v řeči přítomny časté vdechy, nebo je narušen správný dechový rytmus (Logoped online 2018).
25 Příčiny vzniku
Lechta (1990, s. 151) uvádí, že příčiny vzniku breptavosti jsou vrozené predispozice, negativní vlivy prostředí a poruchy dominance mozkových hemisfér.
Breptavost je považována za druh NKS, který je zapříčiněný orgánovou mozkovou odchylkou s perinatálně-encefalopatickým nebo s hereditárním původem (Bytešníková 2012, s. 58).
Při vyšetření musí logoped provést řádnou diagnostiku. Často se stává, že je breptavost zaměňována s koktavostí. Při vyšetření by měl být s člověkem proveden volný rozhovor, hlasité čtení jednoduchého i složitějšího textu, psaní delšího souvislého textu, opakování delších vět, zpěv a recitace básniček, vyšetření hudebních vloh (rytmus, zpěv), vyšetření motoriky (Logoped online 2018).
Lidé s breptavostí si svůj problém neuvědomují a pomoc nevyhledávají. Do odborné péče se často dostanou v případě, že se jedná o kombinaci více druhů NKS.
Na rozdíl od koktavých lidí mají breptaví tu výhodu, že je jejich okolí může na problém s řečí upozornit, aniž by se jejich mluvní projev zhoršil (Klenková 2006, s. 172).
Logopedická terapie
Hlavním cílem logopedické terapie breptavosti je zlepšení plynulosti řeči, navození správného tempa řeči, zvýšení soustředění, pozornosti, rozvíjení rytmického cítění a zlepšení čtení, psaní, vyjadřovacích schopností.
U terapie breptavosti i koktavosti je velmi důležité odlišit, zda logoped pracuje s dítětem, adolescentem, či dospělým. Pro dospívající a dospělé je velmi důležitá motivace a jejich osobní přístup k terapii. Úspěch terapie samozřejmě záleží i na osobnosti terapeuta (logopeda) (Logoped online 2018).
Prognóza
Příznivá prognóza závisí na včasném zachycení a správné volbě terapeutického přístupu. Při pravidelném procvičování a dobré spolupráci s okolím bývají výsledky velmi dobré. Kritickým obdobím ve smyslu zhoršení může být puberta, období, ve kterém je mladý člověk vystaven větší emocionální zátěži (Logoped online 2018).
26 2.5.4 Koktavost (balbuties)
Koktavost, lat. balbuties, je jednou z nejtěžších druhů NKS, která je i velice nápadná. Jde o poruchu plynulosti řeči, zapříčiněnou nadměrnou aktivitou až konvulzí artikulačního svalstva. Někdy může být postihnuto i respirační nebo fonační svalstvo.
Takto závažná porucha postiženému člověku může způsobovat neurózu a snaha o koncentraci při mluvě spíše projev zhoršuje (Kejklíčková 2011, s. 47). Cséfavay, Lechta, a kol. (2013 s. 239) definují koktavost jako „syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickými nedobrovolnými specifickými pauzami, narušujícími plynulost procesu mluvení, a to tím působícími rušivě s ohledem na komunikační záměr. Je to multifaktoriální syndrom se složitou symptomatikou, která je obvykle následkem řady parciálních, vzájemně se prolínajících a recipročně i souhrnně reagujících příčin.“
Lechta (in Klenková 2006) uvádí následující klasifikaci koktavosti:
podle doby vzniku – jde o předčasnou (do tří let věku jedince), obvyklou (v období mezi 3. a 4. rokem) a pozdní (vzniká po 7. roce věku jedince);
podle verbálních symptomů – dle forem – tonickou, klonickou a tonoklinickou formu;
podle původu koktavosti – zda jde o fyziologickou, kombinovanou s dysartrií, dysartrickou, dysfatickou, hysterickou či traumatickou koktavost;
podle uvědomění si poruchy – neuvědomělá (inscientní forma – začínající, bez křečí) a uvědomělá (frustrační forma – plně rozvinutá, s negativními důsledky);
podle stupně – od minimálního narušení až po výrazné.
Projevy
K projevům koktavosti patří mnohočetné opakování částí slov, první hlásky či slabiky. Může se projevovat i prodlužováním hlásek. Lze pozorovat napětí ve tváři či svalstvu krku, taktéž třes, nekontrolovatelný pohyb rtů a jazyka. U některých balbutiků se mohou objevovat tiky, různé pohyby rukou, nohou či celého těla při řeči. Lze také
27 pozorovat pocit zápasení s řečí, strach z mluvního projevu, vyhýbání řeči, ale také neobvyklý počet pomlk, nahrazování slov jinými výrazy (Šulistová 2009).
Příčiny vzniku
Co se týče příčin vzniku koktavosti, existuje stále celá řada různých názorů. Ani v současné době neexistuje jednotný názor na příčiny vzniku koktavosti.
Bývají uváděny následující možné příčiny koktavosti:
genetické příčiny (dědičnost): mužští potomci žen s koktavostí jsou nositelé většího rizika,
koktavost versus vývoj řeči: je možné, že jedna a tatáž příčina způsobí koktavost i narušený vývoj (například vrozená řečová slabost),
o koktavost vznikne v důsledku přetížení, při osvojování si nových slov, vět, celkové řeči,
o koktavost vznikne v souvislosti s opožděným vývojem řeči (tedy dítě přestane mít zájem o získávání informací, nemá zájem o praktické využití řeči),
atypické mozkové procesy,
osobnostní rysy – člověk má sníženou odolnost vůči neurotizujícím vlivům z okolí (Logoped online 2018).
Činitelé ovlivňující koktavost
Existují různé druhy činitelů, které mohou ovlivnit koktavost. Patří sem:
Fixující činitelé
Těchto činitelů je velmi mnoho. Patří sem například různé sociální stresory, jako jsou sociální vztahy v rodině, mezi vrstevníky, nesplnitelná očekávání. Dále je velmi důležité zmínit komunikační stresory. Zde mluvíme o nevhodném způsobu komunikace s koktavým člověkem. Rozhodně není vhodné jedince stále „bombardovat“ otázkami a chtít ihned slyšet odpověď. O správné komunikaci s koktavým se ještě dočtete podrobně níže (Logoped online 2018).
28 Disponující činitelé
Mezi tyto činitele řadíme dědičnost. Pokud se u vás v rodině u nějakého člena objevila koktavost, pak je pravděpodobné, že ji zdědí také někdo další.
Spouštějící činitelé
Tedy takové, které koktavost vyvolají. Z hlediska logopedické péče je logoped schopen ovlivnit první skupinu, a to činitele fixující.
O koktavosti nelze mluvit pouze jako o poruše plynulosti řeči. Příznaky koktavosti se neprojevují pouze neplynulostí, ale také různými projevy v oblasti nadměrné námahy a psychické tenze (Logoped online 2018).
Logopedická terapie
V průběhu posledních dvou století se vytvořila celá řada různých přístupů a metod. Mnoho odborníků se již po staletí snaží najít úspěšnou terapii koktavosti, ale zatím stále nemůžeme říci, že existuje terapie, která by byla stoprocentně účinná a úspěšná. Cílem logopedické terapie je najít vhodný přístup a zvolit správnou metodu terapie v určitém období života balbutika. Při terapii koktavosti se vždy musíme snažit odstranit (nebo alespoň zmírnit). S terapií by měl pomoci logoped a také psycholog.
Někteří odborníci doporučují také spolupráci s foniatrem, popřípadě s neurologem (Logoped online 2018).
Prognóza
K úspěšné terapii koktavosti je zapotřebí přístup rehabilitačního charakteru. Aby byla terapie úspěšná, měla by být vždy záležitostí týmové spolupráce (logoped, foniatr, psycholog, rodina, a další). Významnou součástí bývá rodina, která má být oporou a pomáhat při utváření vhodných rehabilitačních podmínek. U dospělých balbutiků je úspěšnost terapie závislá na motivaci (Škodová, Jedlička, a kol. 2007, s. 287–288).
29 2.5.5 Poruchy hlasu (dysfonie)
Cséfalvay, Lechta, a kol. (2013, s. 142) uvádějí, že: „poruchy hlasu vznikají na základě přechodných nebo trvalých změn v důsledku patofyziologické činnosti dýchacích, fonačních, rezonančních a artikulačních orgánů.“ Obory, které se diagnostikou a léčbou poruch hlasu zabývají, jsou foniatrie a logopedie.
Poruchy hlasu se projevují chrapotem (dysfonií). Závažnost chrapotu může být od lehkého zastření, přes silný chrapot až do úplného bezhlasí – afonie. Chrapot je pouze příznakem postižení hrtanu (Cigánková 2018).
Projevy
Mezi projevy poruch hlasu patří hlasová únava, chrapot a bezhlasovost (Šulistová 2009).
Příčiny vzniku
Příčiny vzniku hlasových poruch lze pozorovat v každém věku. Příčiny mohou být orgánové (záněty, nádory, úrazy apod.) či funkční (poruchy z přemáhání hlasu, psychogenní poruchy či hlasové neurózy). V současnosti nejčastěji mluvíme o multifaktoriální etiologii, kde se kombinuje více příčin poruch hlasu, které působí současně a v mnohých případech poruchy hlasu udržují. V některých případech může jít o idiopatickou příčinu – neznámou (Cséfalvay, Lechta, a kol. 2013, s. 61–63).
Rozdělení
Poruchy z přemáhání hlasu vznikají jak u dospělých, tak u dětí. Podkladem vzniku je nadměrné přetěžování hlasivek mluvním nebo zpěvním hlasem, zejména při špatné hlasové technice. Toto onemocnění může postihnout jak hlasy neškolené, tak hlasové profesionály. U neškolených hlasů bývá příčinou příliš hlasité a nadměrné mluvení nebo křik. Typicky se vyskytuje např. u sportovních fanoušků. Pokud hlasová zátěž trvá déle, na hlasivkách se objeví hlasové uzlíky.
Psychogenními poruchami hlasu jsou dysfonie a afonie. Vznikají na psychickém podkladě buď náhle, nebo např. po zánětech horních cest dýchacích, kdy po úplném
30 vyléčení přetrvává chrapot, přestože nález na hlasovém ústrojí je již fyziologický.
Typické bývá zachování zvučného hlasu při smíchu, kašli, příp. křiku. Onemocnění je častější u žen. Pečlivou anamnézou lze někdy zjistit spouštěcí příčinu (rodinné či pracovní problémy), k jejímu objasnění je vhodná spolupráce s psychologem, psychiatrem. Důležitou roli zde hraje psychoterapie (Cigánková 2018).
Nejčastější hlasovou neurózou je spastická dysfonie, která se vyznačuje nadměrným fonačním tlakem při bezdůvodném svírání hlasové štěrbiny. Hlas je tlačený, chraptivý, fonační doba je zkrácená. Léčení tkví v hlasových cvičeních, dále se užívá aplikace botulotoxinu do oblasti hlasivek (Cigánková 2018).
Fonastenie označuje obraz hlasových obtíží spíše subjektivního charakteru ve smyslu slabšího hlasu, pocitu hlasové únavy, zmenšení rozsahu hlasu, ale při normálním nálezu na hlasivkách. Vhodnou léčbou je podávání vitaminů a odstranění větší hlasové zátěže (Cigánková 2018).
V případě ztráty hlasu po odstranění hrtanu pacient ztrácí možnost běžné komunikace hlasitou řečí. Ztrátu hlasového ústrojí je nutné kompenzovat tzv.
náhradními hlasovými mechanismy. Těmito mechanismy jsou tzv. jícnový hlas, hlasová protéza, elektrolarynx (Cigánková 2018).
Logopedická terapie
Terapií u hlasových poruch se převážně zabývají lékaři, ale logopedi jsou schopni pomocí hlasových cvičení zamezit, zmírnit či odstranit potíže. Logopedická terapie bývá využívána v rámci interdisciplinárního přístupu. Součástí péče o hlas je i hlasová hygiena, která je chápána jako soubor zásad, kterými se řídíme při péči o hlas (Klenková 2006, s. 178).
Prognóza
Prognóza hlasových poruch se odvíjí od příčin vzniku. U funkčních příčin poruch hlasu je prognóza přívětivější než u orgánových. U orgánových příčin je prognóza závislá na konkrétní příčině poškození a její následné terapii (Cséfalvay, Lechta, a kol. 2013, s. 63–64).
31
3 KVALITA ŽIVOTA LIDÍ S NARUŠENOU KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTÍ
Tato kapitola je zaměřena na kvalitu života u lidí s NKS. Proto bude pojem kvalita života přiblížen v jeho rozmanitosti a šíři níže v textu. Přinášíme jednotlivé možnosti definování tohoto pojmu, představujeme dimenze a přístupy, které můžeme v tomto složitém a multifaktoriálním konceptu rozlišit. Konkrétněji jsou představeny přístupy psychologické, sociologické, medicínské, filozofické a spirituální. Je rozlišena dimenze subjektivní a objektivní, dimenze psychického zdraví, sociálních vztahů a prostředí a dále také makro-rovina, mezo-rovina a personální rovina tohoto konceptu.
Zabývá se možností měření neboli posuzování kvality života lidí s NKS, především v subjektivní a personální rovině z pohledu psychologického a filozofického přístupu (Gurková 2011, s. 224).
3.1 Kvalita života
Kvalita života zahrnuje široké množství oblastí života. Zabývají se jí různé vědní obory např. medicína, ošetřovatelství, filozofie, sociologie, psychologie, pedagogika, ekonomie. Z tohoto důvodu existuje množství definic tohoto pojmu, který je předmětem různých interpretací a interdisciplinárních rozprav (Gurková 2011, s. 224).
Samotný pojem kvalita může být vymezen ve dvou významech. První význam odkazuje ke kvalitě jako normativní kategorii, která vyjadřuje žádoucí, optimální úroveň, ke které se určitá skutečnost přibližuje na základě očekávání, potřeb či představ jednotlivce nebo celé skupiny. Ve druhém významu je kvalita všeobecný výraz, který označuje specifické charakteristiky, vlastnosti, které daný objekt má a kterými se liší od ostatních. V tomto významu není kladen důraz na zjišťování míry určitých potřeb.
Kvalita tedy není absolutní kategorií, ale je to kategorie relativní, která se opírá o hodnocení a posuzování určitého stavu či situace. Pro zhodnocení kvality je nezbytné určit normu, ke které je tento stav porovnáván (Gurková 2011, s. 224).
Světová zdravotnická organizace definuje kvalitu života jako: „Jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. Jedná se o velice široký koncept, multifaktoriálně ovlivněný jedincovým fyzickým zdravím, psychickým stavem, osobním
32 vyznáním, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí“
(Vaďurová, Mühlpachr 2005, s. 143). Podstata kvality života spočívá v tom, jak jedinec vnímá svou pozici v životě v kontextu kultury a hodnotového systému. Je ovlivněna cíli, které si před sebe člověk klade, očekáváními, zájmy a potřebami.
Dvořáčková (2012, s. 112) v rozdílnosti definic a přístupů k tomuto pojmu nachází tři hlavní oblasti kvality života, na kterých se shoduje odborná veřejnost. Jedná se o oblast fyzického prožívání, psychické pohody a sociálního postavení jedince a jeho vztahy k druhým lidem.
Z uvedených definic a významů je zřejmé, že kvalita života je složitý koncept, který v sobě odráží mnoho faktorů, které ho ovlivňují. Zahrnuje individuální životní standard, prostředí, ve kterém člověk žije, jeho potřeby a požadavky, vztahy s druhými i otázky smyslu života a sebehodnocení. Je ovlivněn vnějšími i vnitřními faktory. Do vnější kvality života můžeme zařadit životní prostředí, sociální kapitál, životní úroveň a užitečnost života. Vnitřní kvalita života zahrnuje psychologický kapitál, zdraví, způsobilost, subjektivní pohodu, spokojenost a štěstí (Mareš, a kol. 2006, s. 228).
3.2 Posuzovaní kvality života v pojetí různých vědních oborů
Kvalita života je v současnosti hojně užívaným termínem, s kterým operují různé vědní obory např. psychologie, sociologie, kulturní antropologie, ekologie amedicína. Každý vědní obor má svůj specifický přístup k chápání pojmu kvalita života a jeho posuzování. Avšak ani v rámci jednotlivých oborů nelze najít jednotnou definici.
Můžeme rozlišit tři základní přístupy k chápání tohoto pojmu psychologické, sociologické a medicínské, které posuzují kvalitu života a to nejen všeobecně, ale lze je uplatnit i u lidí s NKS (Payne, a kol. 2005, s. 629).
Psychologický přístup pracuje nejvíce se subjektivitou a individualitou jedince, nevyjímaje lidi s NKS. Snaží se postihnout subjektivně prožívaný pocit štěstí a radosti, spokojenost s vlastním životem, míru sebepřijetí, pocit osobní autonomie a kompetence, pocit osobní pohody či well-being – tyto pojmy nejsou v psychologii zcela jednoznačně definovány, různou měrou jsou spojovány s kvalitou života jako takovou a jejich definice se v různých zdrojích a přístupech částečně liší a částečně prolínají. Lze zde ale vysledovat dvě dimenze, z kterých je životní spokojenost, respektive kvalita života posuzována – kognitivní a emocionální (Hnilica 2006, s. 484).
33 Kvalita života je tak ovlivňována schopností přizpůsobovat se vnějším okolnostem. Právě schopnost přizpůsobení se je jednou ze základních oblastí, ve které jsou lidé s NKS omezeni. Dále je v tomto pojetí kvalita života také ovlivňována aspiracemi člověka a jeho emočním prožíváním (Payne, a kol. 2005, s. 630).
Sociologické pojetí posuzování kvality života v sobě odráží spíše vnější projevy, často měřitelné, projevy tohoto konceptu. Sleduje atributy sociální úspěšnosti např.
společenský status, zaměstnanost, vzdělání, majetek, ale také občanskou svobodu, osobní i kolektivní bezpečnost, úroveň mezilidských vztahů, trávení volného času. Do tohoto pojetí můžeme zařadit sociální indikátory, které již v roce 1974 vytvořila Evropská komise OSN. Posuzuje se zdraví, kvalita pracovního prostředí, nákup zboží a služeb, možnosti trávení volného času, pocit sociální jistoty, možnosti rozvoje osobnosti, fyzikální kvalita životního prostředí, možnost účasti na společenském životě, který prožívají všichni včetně lidí s NKS (Vaďurová, Mühlpachr 2005, s. 145).
Kvalita života osob s NKS lze posuzovat i ekonomického hlediska. Z pohledu kvality života je ekonomická stránka založena především na hodnocení objektivních ukazatelů, jako jsou například hrubý domácí produkt, produktivita práce, průměrný výdělek, kupní síla. Tento přístup byl zpočátku považován za jasný a jednoznačný, popisoval kvalitu života objektivně, ale ukázalo se, že kvalitu života je schopen postihnout jen zčásti – dá se říci, že nasycení základních potřeb a překročení „prahu chudoby“ otevřelo další dimenze a štafetu v hledání a definování kvality života přebraly jiné obory. I tak se ale ekonomie uplatní při hodnocení celkové kvality života nejen u lidí s NKS (Hnilica 2006, s. 484).
Posuzování kvality života v medicínském přístupu je v současnosti jedním ze základních prvků, které lékaři sledují u svých pacientů při lékařských intervencích.
Otázkou je, jaký vliv na kvalitu života bude mít zvolená terapie. Kvalita života je zde posuzována zejména optikou fyzického a psychosomatického zdraví. Počátek posuzování kvality života v medicíně byl spojen s poskytováním terapie a léčby u onkologicky nemocných pacientů. Kvalita života je v tomto přístupu posuzována jako stav celkové fyzické, duševní a sociální pohody. I lidi s NKS mohou svou kvalitu života posuzovat pohledem medicínského přístupu (Payne, a kol. 2005, s. 629).
Ve zdravotnictví je hodnocení kvality života historicky vnímáno jako hodnocení objektivně nazíraného a zevnějšku uchopitelného fyzického a psychosomatického
34 zdraví. Změnu zcela jistě ale přinesla definice WHO, která definuje zdraví jako „stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody, ne pouze jako absenci nemoci“ (WHO 2018).
V kvalitě života lze posuzovat také filozofický a spirituální aspekt. Otázky o smyslu a cíli života, hodnotový žebříček a životní preference významně ovlivňují individuální vnímání kvality života. Frankl (2006, s. 212) rozpracovává téma smyslu života, který nazývá vůlí ke smyslu, která je hlavní motivační silou nezbytnou pro to, aby člověk jednal, a lze říci, že i lidé s NKS se s tím mohou potýkat. Tato vůle ke smyslu tvoří plány a aktivizuje k jejich naplnění. Její nepřítomnost negativně ovlivňuje duševní, společenský i tělesný stav (Frankl 2006, s. 212).
Smysl života je tedy úzce spojen s kvalitou života a také se spiritualitou člověka, která může dávat odpovědi na otázky, proč tu jsem a kam jdu, vede k morálním závazkům vůči sobě i vůči druhým a ovlivňuje tak osobní spokojenost, osobní plány, pohled na bolest a ztrátu v životě, a tak má přímý vliv na kvalitu života a to i u lidí s NKS (Dvořáčková 2012, s. 113).
Kvalita života nejen lidí s NKS, ale všech jedinců v celkovém pohledu tedy zahrnuje zkušenosti a poznatky četných oborů. V současné době je a musí být kvalita života vnímána jako multidimenzionální, je výsledkem interakce mnoha různých faktorů a podmínek, a to ekonomických, sociálních, psychologických, zdravotních a environmentálních (Payne, a kol. 2005, s. 254–256).
3.3 Kvalita života a lidé s narušenou komunikační schopností
Vztah kvality života k lidem s NKS je téma, kterým se zabývá mnoho vědních oborů a odborníků. Publikace a výzkumné práce se zabývají kvalitou života z různých úhlů pohledů a hledisek. Můžeme uvést pohled z hlediska medicínského, sociologického a psychologického. Autorka práce se zaměřuje na dospělé osoby s NKS a jejich kvalitu života. Jako problematické oblasti života osob s NKS lze uvést, vzdělávání a výběr zaměstnání, socializaci, přátelské a partnerské vztahy, rodinné vztahy a vazby, naplnění životních vizí, zařazení do společnosti, psychiku, sebehodnocení; spokojenost se současným životem, seberealizaci.
Jak uvádí Michalík (2013, s. 133), postižení lidí s NKS zasahuje do různých oblastí života (ekonomické, psychologické, sociální a jiných). Lidé s NKS jsou
35 ovlivněni přítomností svého postižení a jeho důsledky. Důsledkem postižení, handicapu u nich může docházet k významným změnám v možnostech plnohodnotné účasti ve veřejném životě i v soukromí.
Vrozené či získané postižení ovlivňuje v celé šíři kvalitu života jedince tak, jak své postižení prožívá a jak na něj působí. Velmi podstatná je prognóza a také to, jaké způsoby řešení své situace lidé s NKS zvolí a jak NKS ovlivňuje jejich osobnost a psychiku. Postižení lze obecně chápat jako velmi náročnou životní situaci, protože na člověka působí zatěžujícím způsobem, dlouhodobě a celkově. V důsledku postižení se může zvyšovat stres, zhoršovat každodenní život, mohou vznikat konflikty. To může vést k poměrně velké řadě frustrací. Jako podstatné a zásadní se jeví to, jak jedinec své potíže řeší, jak je prožívá, jak na ně reaguje a jak se staví k náročným životním situacím, které prožívá.
Lidé s postižením se mohou setkávat s nejrůznějšími bariérami a komplikacemi.
Základním problémem může být velmi obtížná až nedostatečná komunikace mezi společností a lidmi s NKS. To zpravidla vede k vzájemnému nepochopení a k dalším negativním okolnostem, které mají vliv na kvalitu života lidí s NKS (Slowík 2010, s. 160).
Potíže s dorozumíváním mohou ovlivňovat život člověka různými způsoby, především v závislosti na druhu a závažnosti NKS.
Pokud je řečový projev člověka obtížně srozumitelný, mohou být ostatní lidé v kontaktu s takovým jedincem dezorientováni a zmateni. Nejenže nerozumí obsahu sdělení, ale často se ocitají v rozpacích a nevědí, jak reagovat a jak s takovým člověkem jednat (Slowík 2007, s. 93).
Ještě více frustrující bývá taková situace pro samotného člověka s NKS.
Pociťuje totiž neúspěch v komunikaci a může se cítit trapně, nebo dokonce zoufale proto, že není schopen bezproblémového slovního vyjadřování. Mnohdy může frustrace být ještě prohloubena tím, že pro jedince s NKS je těžké dosáhnout uspokojení některých zejména sociálních potřeb (Slowík 2007, s. 93).
Pro ilustraci života lidí s NKS uvádíme krátkou kazuistiku člověka, který se díky logopedické péči mohl opět zapojit do společnosti a žít plnohodnotný život.
Petr (55) po CMP ztratil schopnost komunikovat běžnou řečí. Rozumí sice sdělením ostatních, ovšem nedokáže na ně verbálně reagovat, nemůže srozumitelně
36 mluvit. Protože u něj došlo vlivem CMP také k ochrnutí pravé ruky, nedokáže zatím ani psát, a má tedy skutečně omezenou možnost dorozumět se s okolím. Díky logopedické péči se ale začíná znovu učit srozumitelně vyjadřovat mluvenou řečí – prozatím formou jednotlivých slov, která mu logoped asociuje s obrázky a fotografiemi nebo přímo s pojmenovávanými předměty. Prognóza je poměrně dobrá, při trpělivém snažení by Petr mohl po určité době dosáhnout takové srozumitelnosti svého řečového projevu, která mu umožní bezproblémový běžný sociální kontakt s druhými lidmi a nebude se cítit frustrovaný a bez chuti do života (Slowík 2007, s. 94).
37
4 KOMPLEXNÍ PÉČE O LIDI S NARUŠENOU KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTÍ
Cílovou skupinou logopedické intervence nejsou jen děti a dospívající, ale i dospělí a lidé ve stáří, u nichž se vyskytuje NKS (Klenková 2006, s. 212).
Dospělí člověk s NKS mohl již v útlém věku podstoupit logopedickou intervencí, která ho mohla určitým způsobem ovlivnit, ať již pozitivně či negativně na jeho pohled kvality života. Proto je vhodné nastínit i možnosti intervence v dětském věku.
4.1 Organizace péče pro osoby s poruchami komunikace
Logopedická péče a intervence je v České republice realizována především ve třech resortech:
Ministerstva zdravotnictví,
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,
Ministerstva práce a sociálních věcí.
Jednotlivé výše uvedené resorty se řídí vlastním legislativním rámcem, který určuje povinnosti a práva logopedů pracujících v daných zařízeních. Některá vybraná zařízení bývají smíšená – realizují své služby napříč všemi resorty. Nedílnou součástí práce všech logopedických pracovníků je osvěta a prevence (Fukanová 2007, s. 45).
Logopedi působí i v nestátním sektoru. Po roce 1989 vznikají soukromé, nadační, charitativní organizace, zabývající se poskytováním služeb osobám se speciálními potřebami. V rámci těchto služeb zajišťují svým klientům i logopedickou intervenci (Klenková 2006, s. 212).
4.1.1 Logopedická péče v rezortu zdravotnictví
V resortu ministerstva zdravotnictví logopedickou intervenci osobám s NKS, tzn. činnost diagnostickou, terapeutickou i preventivní, poskytují logopedi v logopedických poradnách (ambulancích), případně soukromých klinikách. Provádějí činnost poradenskou jak pro děti s NKS, tak pro jejich rodiče, příbuzné, ale i pro dospělé a osoby ve stáří (Klenková 2006, s. 213).
