PROGRAM HARMONIZAČNÍHO KURZU S VYUŽITÍM LEZECKÝCH AKTIVIT.
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Eliška Coufalová
Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Kupr
Liberec 2014
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Mé největší díky patří vedoucímu této bakalářské práce Mgr. Jaroslavu Kuprovi za profesionální vedení, věnovaný čas a cenné rady. Ráda bych také poděkovala všem, kteří se podíleli na tvorbě této bakalářské práce. Především oddílu HO Větrník Liberec za možnost spolupráce a DDM Větrník Liberec za poskytnutí zázemí pro realizaci kurzu. Na závěr děkuji i své rodině a blízkým za podporu a trpělivost během studia.
PROGRAM HARMONIZAČNÍHO KURZU S VYUŽITÍM LEZECKÝCH AKTIVIT.
Resumé
Bakalářská práce se zabývá programem harmonizačního kurzu, ve kterém jsou využity lezecké aktivity. Cílem práce bylo vytvořit, realizovat a vyhodnotit program harmonizačního kurzu s využitím lezeckých aktivit pro potřeby oddílu HO Větrník Liberec.
Práce se dělí na dvě hlavní části – teoretickou a praktickou. Teoretická část práce představuje potřebnou teorii pro přípravu programu, objasňuje pojmy jako zážitková pedagogika, dramaturgie a reflexe programů, lanové aktivity, bezpečnost, atd. V praktické části je představen vytvořený program, jeho příprava, realizace a evaluace.
Příloha obsahuje dotazníky, fotodokumentaci a další materiály k programu.
Klíčová slova:
Zážitková pedagogika, harmonizační kurz, lanové aktivity, dramaturgie programu.
THE PROGRAM OF HARMONIZATION COURSE WITH USING THE CLIMBING ACTIVITIES.
Summary
This Bachelor´s Thesis deals with the program of a harmonization course, in which climbing activities are applied. The aim of this work was to create, execute and evaluate a program of harmonization course with the use of climbing activities, for the needs of HO Větrník Liberec division.
The Thesis is divided into two parts – theoretical and practical. Theoretical part presents the theory necessary for program preparation, clarifies the terms such as the experience pedagogy, dramaturgy and reflection of the programs, rope activities, safety, etc. In the practical part the created program, its preparation, execution and evaluation are introduced.
The attachment contains answer sheets, photo documentation and other material related to the program.
Key words:
Experiential education, harmonization course, rope activities, program dramaturgy.
6
ÚVOD ... 11
1 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ... 12
1.1 Hlavní cíl práce... 12
1.2 Dílčí cíle práce ... 12
2 TEORETICKÁ ČÁST ... 13
2.3 Volný čas ... 13
2.4 Harmonizační kurz... 14
2.5 Prožitková pedagogika ... 15
2.5.1 Cyklus učení prožitkem (Kolbův cyklus) ... 15
2.5.2 Flow (plynutí) ... 17
2.5.3 Komfortní zóny ... 17
2.5.4 Princip dobrovolnosti... 18
2.5.5 Skupinová dynamika ... 19
2.5.6 Dramaturgie programů ... 20
2.5.7 Význam a nutnost reflexe ... 21
2.5.8 Techniky reflexe/zpětné vazby ... 22
2.6 Specifika věkové skupiny ... 23
2.6.1 Věková charakteristika do 15 let ... 23
2.6.2 Věková charakteristika od 15 let ... 24
2.7 Lanové aktivity ... 24
2.7.1 Typy lanových aktivit ... 25
2.7.2 Environmentální chování ... 28
2.8 Bezpečnostní standardy kurzu ... 29
2.8.1 Bezpečnost při aktivitách ... 29
2.8.2 Bezpečnost při nízkých lanových aktivitách ... 30
2.8.3 Bezpečnost při lezení na umělé stěně ... 31
3 PRAKTICKÁ ČÁST ... 33
3.1 Charakteristika programu ... 33
3.2 Cíle programu ... 33
3.3 Metody evaluace programu ... 34
3.4 Specifické podmínky ... 34
7
3.4.1 Skupina ... 34
3.4.2 Prostředí ... 35
3.4.3 Termín ... 37
3.4.4 Finance ... 37
3.4.5 Doprava ... 37
3.4.6 Realizační tým ... 38
3.5 Finanční plán akce ... 39
3.5.1 Materiál ... 41
3.6 Výrazový slovník ... 43
3.7 Dramaturgie programu ... 45
3.7.1 Popis jednotlivých aktivit - Pátek ... 52
3.7.2 Popis jednotlivých aktivit - Sobota ... 56
3.7.3 Popis jednotlivých aktivit - Neděle ... 63
3.8 Evaluace programu ... 64
3.8.1 Prezentace výsledků... 64
3.8.2 Vyhodnocení vstupního dotazníku (pre-testu) ... 64
3.8.3 Vyhodnocení výstupního dotazníku (post-testu) ... 71
3.9 Vyhodnocení cílů akce ... 79
3.9.1 SWOT analýza ... 80
3.9.2 Navržení změn a úprav programu ... 80
4 ZÁVĚR ... 82
5 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 83
6 SEZNAM PŘÍLOH ... 87
8 Seznam obrázků
Obrázek 1: Kolbův cyklus (zdroj: Pelánek, 2008, s. 22) ... 16
Obrázek 2: Stav plynutí - flow (zdroj: Hanuš, Chytilová, 2009, s. 57). ... 17
Obrázek 3: Komfortní zóna (zdroj: Činčera, 2007, s. 19). ... 18
Obrázek 4: Rozdělení horolezectví (zdroj: Vomáčko, Baštíková, 2003, s. 13). ... 27
Obrázek 5: Lezecká přilba Petzl Elios (zdroj: Petzl, 2014). ... 30
Obrázek 6: Spotting - jištění na nízkých lanových překážkách (zdroj: vlastní, Úvodní soustředění pro PVČ, 2011). ... 30
Obrázek 7: Jistící pomůcka – „kyblík“ reverso (zdroj: Petzl, 2014). ... 32
Obrázek 8: Sedací úvazek „sedák“ (zdroj: Petzl, 2014). ... 32
Obrázek 9: Dům dětí a mládeže Liberec (zdroj: DDM Větrník, 2014). ... 35
Obrázek 10: Horolezecké centrum Šutr (zdroj: Šutr Liberec, 2014). ... 35
Obrázek 11: Menza TUL Harcov (zdroj: GENEREL TU v Libereci, 2014). ... 36
Obrázek 12: Lezecká aréna Makak Jablonec nad Nisou (zdroj: vlastní, 2013). ... 36
Obrázek 13: Ubíhající lana (zdroj: Neuman, 1999, s. 137). ... 59
Obrázek 14: Mohawkův přechod (zdroj: Neuman, 1999, s. 131). ... 59
Obrázek 15: Traverz s napětím (zdroj: Neuman, 1999, s. 129). ... 60
Obrázek 16: Uvolněný přechod (zdroj: Neuman, 1999, s. 126). ... 60
Obrázek 17: Nízké manévry (zdroj: Neuman, 1999, s. 141). ... 61
Obrázek 18: Liány (zdroj: Neuman, 1999, s. 142 - 143). ... 61
Seznam tabulek Tabulka 1: Metody evaluace programu. ... 34
Tabulka 2: Věkové a početní rozpětí skupiny... 34
Tabulka 3: Finanční rozpočet harmonizačního kurzu HO Větrník (kalkulace). ... 40
Tabulka 4: Finanční rozpočet harmonizačního kurzu HO Větrník. ... 40
Tabulka 5: Materiál potřebný na realizaci harmonizačního kurzu... 41
Tabulka 6: Pátek 15:00 – 18:00 ... 45
Tabulka 7: Sobota 9:00 – 24:00 ... 47
Tabulka 8: Neděle 7:20 – 13:48 ... 51
Tabulka 9: SWOT analýza harmonizačního kurzu pro HO Větrník. ... 80
9 Seznam grafů
Graf 1: Jsi holka/kluk?... 65
Graf 2: Kolik ti je let? ... 65
Graf 3: Jak dlouho se věnuješ lezení? ... 65
Graf 4: K lezení tě přivedl?... 66
Graf 5: Lezeš převážně na skále, nebo na umělé stěně?... 66
Graf 6: Jak dobře znáš děti z lezeckého oddílu HO Větrník? ... 66
Graf 7: Jak dobře znáš svého lezeckého parťáka? ... 67
Graf 8: Jak hodnotíš spolupráci se svým lezeckým parťákem? ... 67
Graf 9: Jak by jsi ohodnotil/a důvěru v lezeckého parťáka? ... 68
Graf 10: Jak jsi si jistý v bezpečném odjištění lezce? ... 68
Graf 11: Prosím ohodnoť, jaký jsi lezec? ... 69
Graf 12: Jak se cítíš v kolektivu HO Větrník? ... 69
Graf 13: Co očekáváš od harmonizačního kurzu? ... 70
Graf 14: Absolvoval/a jsi již někdy harmonizační kurz s tímto oddílem? ... 70
Graf 15: Jak dobře znáš děti z oddílu HO Větrník? ... 71
Graf 16: Jak dobře znáš svého lezeckého parťáka po harmonizačním kurzu? ... 72
Graf 17: Jak hodnotíš spolupráci se svým lezeckým kamarádem po harmonizačním kurzu? ... 73
Graf 18: Jak by jsi hodnotil/a důvěru v lezeckého parťáka po harmonizačním kurzu? ... 73
Graf 19: Prosím ohodnoť, jak jsi si jistý/á v bezpečném odjištění lezce? ... 74
Graf 20: Jak se cítíš v kolektivu? ... 74
Graf 21: Zaujal tě tento kurz? ... 75
Graf 22: Prosím, ohodnoť harmonizační kurz známkami jako ve škole. ... 75
Graf 23: Co se ti nejvíce líbilo? ... 76
Graf 24: Co by jsi změnil/a? ... 76
Graf 25: Dozvěděl/a jsi se něco nového? ... 77
Graf 26: Co? ... 77
Graf 27: Zúčastnil/a by jsi se někdy dalšího harmonizačního kurzu s tímto oddílem? ... 78
10 Seznam použitých zkratek a symbolů
apod. a podobně atd. a tak dále
BP bakalářská práce
cm centimetr
č. číslo
DDM Dům dětí a mládeže
HO Horolezecký oddíl
m metr
% procento
tzv. takzvaný
ZŠ základní škola
11
Úvod
Předkládaná bakalářská práce je zpracována v rámci bakalářského studijního programu Pedagogiky volného času na Fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické, Technické univerzity v Liberci.
Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala spojení tématu programu harmonizačního kurzu a lezeckých aktivit. Již v úvodu nebyl pochyb o tom, že se má bakalářská práce bude orientovat pohybovým (lezeckým) směrem. Rozhodla jsem se využít svých zkušeností ze střední pedagogické školy spolu se zkušenostmi z lezení a zároveň zde prezentovat dovednosti nově získané při studiu oboru pedagogika volného času. Téma jsem si vybrala z důvodu mé několikaleté praxe ve vedení lezeckého oddílu HO Větrník, kde jsem cítila potřebu stmelit kolektiv dětí v oddílu za pomocí zážitku.
Tento program je specifický svým zaměřením na lanové aktivity, které se prolínají celým kurzem spolu s aktivitami, které budují skupinu. Vhodností kurzu a typu aktivit, které jsou před účastníky v průběhu programu předkládány, dochází ke komplexnímu rozvoji osobnosti. Tento rozvoj probíhá v rovině sociálních vazeb mezi jednotlivými účastníky a zároveň také v rovině osobnostního vývoje jedince.
Cílem mé bakalářské práce je příprava a následná realizace harmonizačního kurzu s využitím lezeckých aktivit pro potřeby oddílu HO Větrník Liberec. Má práce se dělí na dvě hlavní části – teoretickou a praktickou. V teoretické části se budu zabývat charakteristikou pojmu volný čas, vymezím pojem harmonizační kurz a prožitková pedagogika se všemi náležitostmi jako je cyklus učení prožitkem, flow, komfortní zóny, princip dobrovolnosti, reflexe, skupinová dynamika a dramaturgie programů. Dále zde vymezím věkovou skupinu účastníků absolvující kurz. Zvláště se zaměřím na specifikum programu a to na lanové aktivity a bezpečnost s nimi spojenými. V praktické části popíši vzniklý program, jeho realizaci a evaluaci.
Zázemí pro uskutečnění programu mi poskytl Dům dětí a mládeže Větník, Liberec.
Jedná se o školské zařízení poskytující zájmové vzdělávání pro děti, žáky, studenty, ale i jiné fyzické osoby. Bez jejich pomoci s poskytnutými prostorami, by program nemohl být realizován.
V úvodu jsem nastínila důvod zvolení tématu, téma samotné, členění a hlavní body mé práce. Z tohoto důvodu se domnívám, že je vhodný čas přistoupit k vymezení cílů BP a pro teorii samotnou.
12
1 Cíle bakalářské práce
1.1 Hlavní cíl práce
Cílem práce je vytvořit program harmonizačního kurzu s využitím lezeckých aktivit pro potřeby oddílu HO Větrník Liberec.
1.2 Dílčí cíle práce
1. Výběr a studium vybrané odborné literatury.
2. Příprava a realizace programu, aby podporovala možnosti osobnostního rozvoje jedince.
3. Realizace navrhnutého programu s oddílem HO Větrník Liberec 4. Vyhodnocení realizované akce.
13
2 Teoretická část
V teoretické části je vysvětleno některé základní názvosloví, které souvisí s tématem volný čas, prožitková pedagogika, specifika věkové skupiny, lanové aktivity a bezpečnostní standarty kurzu. Níže jsou vymezeny specifické pojmy k uvedené problematice, avšak se setkáváme s rozdílným vysvětlením těchto pojmů v návaznosti na uvedené autory.
2.3 Volný čas
Pojmem volný čas (angl. leisure time) rozumíme ten čas, který jedinec nevyplňuje závaznými činnostmi, které plynou z jeho sociální role. Můžeme jej specifikovat také jako čas, který zbývá po splnění pracovních i nepracovních povinností. Za charakteristické rysy považujeme činnosti, které absolvuje jedinec, na základě svého svobodného rozhodnutí.
Tyto činnosti ho obohacují o zkušenosti a zážitky. Důležitým přínosem volného času je odpočinek, rozvoj osobnosti a zábava (Hoftbauer, 2004, s. 13).
Volný čas je vymezen jako čas pro:
rekreaci (uvolnění a odpočinek)
výchovu a vzdělávání
kompenzaci (odstranění frustrací)
kontemplaci (hledání smyslu života a duchovního klidu)
integraci (začlenění a stabilní udržení ve společenské kultuře)
enkulturaci (kreativní vyjádření za pomoci činností různého odvětví, kulturní rozvoj osobnosti jedince)
participaci (podíl na vývoji společnosti)
Termín volný čas může nahradit pojem čas disponibilní. Jedná se o čas, který má jedinec k dispozici celou měrou a plně k vnímání své volby a povinnosti k největšímu rozvoji osobnosti (Jirásek, 2009, s. 9 - 10).
14 2.4 Harmonizační kurz
Harmonizační kurz je též popisován jako kurz adaptační. Přesnou definici tohoto pojmu nenajdeme. Mnoho společného s termínem adaptační kurz, má termín adaptace. V pedagogickém slovníku je tento pojem vysvětlen v obecném smyslu jako proces přizpůsobení se něčemu. Sociální adaptace je přizpůsobení jedince novým sociálním podmínkám. Například – adaptace žáka při přechodu z nižšího stupně základní školy na stupeň vyšší (Průcha, 2003, s. 11).
Hlavní náplní těchto kurzů je stmelení skupiny, posílení kolektivu, týmová spolupráce, komunikace, pobyt a realizace aktivit v přírodě. Adaptační kurz formuje skupinu za pomocí odstraňování nežádoucích projevů uvnitř skupiny a to vede k lepším výsledkům celku. Tyto kurzy si dávají za cíl zkvalitnění a urychlení průběhu jednotlivých fází, ve kterých se skupina vytváří. V současné době tyto programy zažívají výrazný rozmach a pro uskutečnění kurzů se rozhoduje mnohem více škol než v minulosti.
Hlavními realizátory programů se stávají soukromé, státní a neziskové organizace, občanská sdružení, nebo školy. Samotný program by měl být vytvořen dané skupině jedinců (třídě) na „míru“.
Roku 1989 byl vytvořen první adaptační kurz instruktory Prázdninové školy Lipnice, kde byly vymezeny první obecné cíle (Žák, 2009, s. 29):
- ovlivnit oblast sebepojetí - objevit význam skupiny
- opětovně poznat důležitost vztahů v rodině
V současné době se adaptační kurzy zaměřují více na jedince a pokoušejí se mu usnadnit vstup do skupiny. Postupem doby se kurzy měnily a tím také docházelo k zjednodušení jejich cílů (Žák, 2009, s. 30):
- urychlení a usnadnění adaptace na nové prostředí - urychlení skupinové dynamiky
- vytvoření sociálních vazeb
- vzájemné poznání v kolektivu na fyzické a emocionální rovině - budování vztahu s učitelem
- navození atmosféry důvěry, radosti, tolerance a tvůrčí spolupráce
15 2.5 Prožitková pedagogika
Prožitková pedagogika (angl. experiential education) je podle Činčery (2007, s. 11) jedním ze základních konceptů pro práci s hrou. Není to přesně definovaný pojem, existuje množství dalších pojmů, které mají velmi podobný význam jako tento. Můžeme zde uvést pojmy jako: prožitková pedagogika, dobrodružná pedagogika, zážitková pedagogika, zážitková výchova, výchova v přírodě, outdoorová pedagogika, výchova dobrodružstvím, učení výzvou aj. Pokládáme za důležité, že zážitková pedagogika se zaměřuje na dovednosti prostřednictvím zážitku a rozšiřování komfortní zóny prostřednictvím dobrodružství (Pelánek, 2008, s. 21).
Zážitková pedagogika je jedním z mnoha způsobů, jak dlouhodobě vychovávat účastníky. Mezi jeden z hlavních prostředků, kterými zážitková pedagogika působí na účastníky, je prožitek. Především jeho převedení do možné zkušenosti, která může být použita znovu v různých situacích. Prožívání je považováno za vnitřní dimenzi psychiky (Nakonečný, 1997, s. 22). Za zcela individuální je považován prožitek, který je nedílnou součástí života každého jedince. Prožitek člověk považuje za něco jiného (zvláštního) oproti zážitkům z běžného života. Pro výchovné působení na člověka je vyžadována jednota prožitku a zkušenosti, myšlení, cítění. Tohoto výsledku můžeme dosáhnout za pomocí reflexe (průběžné, závěrečné), zhodnocení prožitku účastníka, kdy si každý jedinec svůj podnět přivlastňuje a uchovává.
V prožitkově orientovaných akcích spojuje prožitek všechny účastníky dohromady (Neuman, 1999, s. 35).
2.5.1 Cyklus učení prožitkem (Kolbův cyklus)
Tento model učení byl formulován v 80. let 20. století. Za hlavního tvůrce cyklu je považován David A. Kolb a to v souvislosti s kognitivní a humanistickou psychologií, která zdůrazňuje individuální aktivitu studenta v procesu učení (Činčera, 2007, s. 16).
Jedná se o proces, kdy učení je dosaženo za pomocí reflexe z každodenních zkušeností jedince.
Původní schéma, které bylo navržené D. A. Kolbem, obsahovalo fáze zkušenosti, kritické reflexe, abstraktního zobecňování a aktivního experimentování. Schéma bylo od té doby mnoha způsoby přeměněno a nahrazeno (Činčera, 2007, s. 16). V praktickém pojetí zážitkových akcí se Kolbův cyklus zjednodušuje na dvě fáze (zkušenost a reflexe), lze se
16
setkat i s pěti fázemi. V ideálním případě tedy nejde o cyklus, ale spíše o spirálu (Pelánek, 2008, s. 21). Každá z těchto funkcí působí jako motivace pro tu další.
Model se skládá ze čtyř prvků (obrázek č. 1), konkrétní zkušenost, reflexe (tedy pozorování a následné ohlédnutí), zobecnění (je hledán vztah mezi aktivitou, zkušeností a jednáním účastníků, tedy hodnocení) a následně transfer (je navrhován plán změn, poučení z aktivity). Jedná se o model, který se stále opakuje. V některých prezentacích zkušenostního učení jsou tyto kroky zobrazovány jako kruhový pohyb. Kolb tvrdí, že cyklus učení může začít v každém ze čtyř bodů a že jeho grafické zobrazení vyjadřuje kontinuální spirála. Můžeme ve stejné situaci čerpat již ze získaných a zobecněných zkušeností. Aby se účastníci mohli z konkrétních situací (zkušeností) poučit, je nutné aktivitu správně vyhodnotit. Instruktor nabízí účastníkům pouze ty aktivity, které jsou přiměřené. Aktivity napodobují reálné typy situací, které účastnící znají ze soukromého nebo profesního života. Zkušenost z aktivity je zprvu reflektována. Ve druhé fázi se jedinec zamýšlí nad průběhem aktivity a to vnitřními pocity, jednáním osoby i celé skupiny. Ve třetí fázi zobecnění je hledán vztah mezi aktivitou a reálnou zkušeností účastníků. V poslední fázi je kladen hlavní důraz na poučení, případně změny v jednání jednotlivce i skupiny. Toto se může stát základním pilířem nové zkušenosti.
Cyklus učení je na jednu stranu velice uznáván, ale na stranu druhou se stává terčem kritiky. Nejčastější kritika se týká přílišného zjednodušení procesu učení, popřípadě empirická zkušenost může směřovat k mylným závěrům (Činčera, 2007, s. 16).
Obrázek 1: Kolbův cyklus (zdroj: Pelánek, 2008, s. 22)
17 2.5.2 Flow (plynutí)
Tento pojem formuloval americký psycholog maďarského původu M.
Csikszentmihayi roku 1996, kdy ve stavu plynutí (flow), je jedinec účastnící se procesu zcela zaměřen na vykonávanou aktivitu. Proudění je stav emoční inteligence, kde při určité aktivitě nebo učení, dochází k zapojení emocí. Stav plynutí nastává pouze v případě, kdy aktivita plně zaměstnává všechny schopnosti jedince. V případě, že je činnost příliš jednoduchá, jedinec, subjekt zažívá nudu (obrázek č. 2). Na druhou stranu, pokud je činnost příliš náročná, nastává v jedinci spíše pocit úzkosti (Hanuš, Chytilová, 2009, s. 56).
Pro fungování cyklu učení prožitkem, musejí být splněny některé podmínky. Podle Činčery (2007, s. 17) je jednou z podmínek zaujetí pro hru, též označováno jako ponoření účastníků do fiktivní situace (mění se vnímání času u účastníků, ponoření do aktivity a vzájemné jednání), při kterém se mění subjektivní dojem o vnímaném čase, emoce a vzájemné jednání účastníků k sobě i jiným. Plynutí nás vede k pocitu nové reality, že něco objevujeme, k vyšší úrovni výkonu a stavům vědomí (Hanuš, Chytilová, 2009, s. 57).
Obrázek 2: Stav plynutí - flow (zdroj: Hanuš, Chytilová, 2009, s. 57).
2.5.3 Komfortní zóny
Druhou z podmínek cyklu učení je volba adekvátních výzev. Pro vyjádření individuálních rozdílů při přijetí výzvy se v prožitkové pedagogice pracuje s pojmem nazývaným jako teorie komfortních zón. Komfortní zónu má každá osobnost (jedinci nezažívají stres). Po této zóně následuje zóna činností, které pro účastníka znamenají zvládnutelnou výzvu. Tato fáze je nazývána zónou učení (Činčera, 2007, s. 19). V případě, že účastník přijme danou výzvu, tedy opustí komfortní zónu a konkrétní výzvu překoná, poté hovoříme o tom, že se komfortní zóna v přímém následku rozšíří. Vysoké riziko nese
18
případná situace, kdy daná výzva je natolik složitá, že účastník ji není schopen zvládnout a posléze selže. Namísto vstupu do zóny učení, jedinec vstupuje do zóny paniky, vede to k snížení jeho zóny komfortní (Franc, Zounková, Martin, 2007, s. 28).
K objasnění pojmu komfortní zóny nám poslouží popis níže uvedeného obrázku (obrázek č. 3). Aktivita A poukazuje na situaci, kdy aktivita nepřiměla účastníka vystoupit z jeho komfortní zóny, tedy nedošlo k učení. Aktivita B poukazuje na situaci, kdy jedinec musel výrazně opustit komfortní zónu, ale tato situace je zvládnutelná. Jedinec se z ní poučí a jeho komfortní zóna se může následně rozšířit a sebevědomí zvýšit. Člověk dosahuje zdánlivého nebezpečí, tedy vnímá situaci jako dobrodružství a přitom je v bezpečí. Jako příklad zdánlivého nebezpečí slouží jištěné lezení po skalách. V situaci aktivity C, dochází k nepřiměřené výzvě, stresu a pravděpodobnosti, že výzvu nezvládne.
Z této výzvy se jedinec nepoučí a hrozí destruktivní působení na jeho sebepojetí. Každý jedinec je individuální, tedy stejné aktivity mohou působit zcela jinak na hodnocení typu výzvy (Činčera, 2007, s. 19).
Obrázek 3: Komfortní zóna (zdroj: Činčera, 2007, s. 19).
2.5.4 Princip dobrovolnosti
Třetí z podmínek pro fungování cyklu učení prožitkem, je princip dobrovolnosti (z angl. chalange by choice). Účastníci si volí sami, jakou úroveň předkládané výzvy v podporujícím prostředí přijmou. Instruktor je povinen zajistit, aby účastníci programu nebyli nuceni k účasti, tedy nejednalo se proti jejich vůli. Současně jsou účastníci odpovědni za přijetí a akceptování psychické i fyzické výzvy. Měli by se navzájem podporovat a bránit kteréhokoliv člena skupiny proti případnému nátlaku (Činčera, 2007, s.
20).
19
Princip dobrovolnosti vychází ze tří stěžejních zásad (Činčera, 2007, s. 21):
- Účastníci si musí být schopni stanovit své cíle ve vztahu k nabízené výzvě.
- Účastníci musí mít možnost rozhodnutí, do jaké míry se nabízené aktivity zúčastní (stanovení si osobních hranic, které nechci překročit).
- Účastník musí mít informace pro možnost rozhodnutí, tzv. princip informované volby (adekvátní informovanost o aktivitě prostřednictvím instruktora).
Princip je v praktickém pojetí velmi důležitý, přímá neúčast jedince na aktivitě ho nikterak neomezuje zapojit se do další aktivity. Pokud účastník tohoto principu využije, neznamená to distancování se od skupiny, či právo odejít a zabývat se jinou aktivitou. Instruktor zadá tomuto jedinci možné návrhy, jak se i tak adekvátně zapojit a podpořit tak skupinu (fotografování, morální podpora, jištění, aj.).
2.5.5 Skupinová dynamika
Každá skupina je jedinečná a má svůj specifický vývoj. Skupina prochází v průběhu společné akce určitými vývojovými fázemi. Tímto specifikem se zaobírá oblast psychologie nazývána skupinová dynamika. Skupinová dynamika je reakcí jedinců na vývoj vztahů ve skupině (Zahrádková, 2005, s. 51).
Do rozsáhlé oblasti skupinové dynamiky spadají pojmy: skupinový tlak (chování jedince v přítomnosti jiných členů skupiny), přijetí nového člena skupinou, vyrovnání se s odchodem, řešení zadaných úkolů/problémů skupinou, či jednotlivcem, preference stylu vedení.
Tato bakalářská práce používá Tuckmanovu teorii skupinové dynamiky, která je dělena na čtyři nejčastější fáze (Činčera, 2007, s. 31 – 32):
Formování skupiny (forming). V této první fázi se objevují pocity úzkosti.
Členové se mezi sebou seznamují. Probíhá zde rozhodování o vůdci.
Instruktor má za úkol předkládat skupině úkoly, u kterých mohou společně dosáhnout cíle. Používají se hry na seznámení a jména.
Bouření skupiny (storming). V této fázi roste napětí ve skupině. Vzniká nenávist, nedůvěra, nesympatie mezi jednotlivými členy. Probíhá zpochybňování role vedoucího, boj o moc i zpochybňování aktivit nabízených vedoucím. Spolupráce a iniciativa se pohybuje na nízké úrovni.
Uvádějí se hry kontaktního charakteru, které jsou založeny na důvěře.
20
Instruktor má za úkol pomoci skupině ke splnění většího samostatného úkolu.
Normování skupiny (norming). Skupina začíná spolupracovat jako jeden tým a zvládá první obtížné skupinové úkoly založené na strategii, komunikaci, kooperaci. Skupina je na instruktorovi nezávislá, přebírá zodpovědnost za sebe a své členy a zažívá hrdost ze skupinové identity.
Výkonnostní fáze (performing). V této fázi se tým chová a jedná samostatně, je kvalitní a převážně orientovaný na úkol. Jednotliví členové se znají navzájem a každý zná své slabé a silné stránky. Probíhající aktivity v této fázi, jsou simulační hry. Instruktor je spíše v pozadí a do děje nezasahuje, pouze poskytuje skupině zpětnou vazbu. V této fázi se na základě neukončeného cíle skupiny, vyskytuje syndrom (vyčerpání jak fyzických, tak psychických sil a ztráta motivace).
Fáze transformování (transforming), též loučení/truchlení (mourning).
Skupina ukončuje svou činnost, či projekt, když bylo dosaženo cíle. Nastává loučení, smutek z rozchodu, truchlení. Instruktor hodnotí vykonanou práci spíše kladně. Členové skupiny si odnášejí zkušenosti, které posléze mohou aplikovat do dalšího života, či aktivit.
2.5.6 Dramaturgie programů
Nedílnou součástí zážitkové pedagogiky je skladba programů, tedy dramaturgie programů. V celkovém programu by měli mít zastoupení všechny oblasti lidské činnosti, tedy umělecké, či hudební, sportovní. Všechny aktivity vedou k naplnění předem (v úvodu) stanoveného cíle. Pro efektivní vývoj jedince, či skupiny, by aktivity měly být odstupňovány od nejlehčích po náročné. Výběr aktivit nemůže být zvolen pouze náhodně, ale tak aby byl pro účastníky určitým způsobem přínosný, zajímavý. Pokud jsou hry svědomitě a dobře vybrány, může být celkový výsledek silnější než souhrn jednotlivých her (Pelánek, 2008, s. 63).
Pojem dramaturgie programů je převzat z metodiky Prázdninové školy Lipnice1, kde v primárním významu vysvětloval dramaturgii jako divadelních akt, jednání, heru
1 Prázdninová škola Lipnice – zájmové občanské sdružen, které se zabývá zážitkovou pedagogikou zaměřenou na výchovu a osobnostní rozvoj jedince, převážně v přírodním prostředí.
21
v zážitkových akcích (Činčera, 2007a, s. 72). Podle Hanuše a Chytilové (2009, s. 152) dramaturgie zhmotňuje ideály, představy, myšlenky, potřeby a přání lektorů projektu.
Vychází z výchovných cílů, prostředí, finančních možností, časoprostorového učení, kvalit lektorů a věkových zvláštností. V samotné dramaturgii programu se musí promítnout čas vynaložený na reflexi, stravu, bezpečnost, hygienu, přesun skupiny z místa na místo, atd.
Je důležité věnovat čas odpočinku. Pokud je jedinec unavený, nedokáže fungovat dle svých maximálních možností a tedy ani měnit své postoje či hodnoty.
Ve fázi přípravy vzdělávacího kurzu lektor vytvoří scénář programu vzdělávacího kurzu. Scénář programu by měl být podrobný, měl by obsahovat název aktivity, její popis, čas potřebný pro její realizaci včetně reflexe, potřebné pomůcky, osobu zodpovídající za průběh aktivity. Případně lze vytvořit druhý plán akce (záložní – pro případ špatného počasí).
2.5.7 Význam a nutnost reflexe
Aby došlo k učení, musíme zážitek zpracovat a poučit se z něj. K tomuto slouží reflexe (rozbor, poučení, ohlédnutí zpět). Reflexe se v odborné literatuře i praktickém užití označuje mnoha různými termíny. Například reflexy zde můžeme uvést pod pojmem rozbor, zpětná vazba, zhodnocení, cílená zpětná vazba, review, servis, facilitace, debriefing, diskuze, a mnoho dalších (Pelánek, 2008, s. 101). Pro účely této BP je použit termín reflexe, popřípadě zpětná vazba.
Reflexe by měla vytvářet prostor pro sdílení pocitů a zážitků, umožňovat tak cennou zpětnou vazbu jak pro lektora, tak i pro účastníky. Za pomocí reflexe by mělo docházet k zviditelnění případných problémů a zároveň by měl vniknout prostor pro ujasnění. Měla by vést k přenosu zkušeností a poučení do běžného života (Pelánek, 2008, s. 101). Vedení zpětné vazby je jednou z nejnáročnějších dovedností vedoucího nejrůznějších výchovných programů. Jedná se o řízený proces hodnocení hry nebo aktivit, který využívá zpětných vazeb z informací vedoucích k hledání širších souvislostí a významů (Neuman, 1998, s. 39).
V průběhu reflexe, by se měl instruktor vyhnout uzavřeným otázkám (ano/ne), ale spíše volit otázky otevřené, které dávají prostor odpovědím (v jaké části, kde, co se dělo, jak, atd.) Příprava na samotné vedení zpětné vazby by měla být provedena instruktorem
22
před samotným zahájením činnosti s účastníky. Účastníci během reflexe popisují své pocity a zážitky z proběhlé činnost.
V reflexi jsou použity tři stupně otázek (Hanuš, Chytilová, 2009, s. 101).
Otázky faktické: „Co se dělo?“
Otázky na pocity a zájmy: „Jaké to ve vás vyvolalo pocity?“
Otázky na postoje a hodnoty: „Co to pro mě znamená?“
Zpětná vazba je nápomocna účastníkům v pěti možných směrech (Hanuš, Chytilová, 2009, s. 101).
Zefektivňuje proces učení.
Obohacuje zkušenosti a prožitky.
Pomáhá formovat smysl prožívané zkušenosti.
Vyhledává a poukazuje na souvislosti.
Rozvíjí dovednost učit se ze zkušeností.
2.5.8 Techniky reflexe/zpětné vazby
Před samotným zahájením reflexe, je pro instruktora důležité zvolení hloubky ponoření do zpětné vazby a časová náročnost na ni. V případě, že instruktor nemá čas a pomůcky, smí využít rychlé metody zpětné vazby (Reitmayerová, Broumová, 2007, s. 123 – 126).
Teploměr – Instruktor vytvoří teploměr za pomocí čar, které budou představovat interval hodnot od záporných přes nulu po hodnoty kladné. Po položení určitých otázek (jaká byla spolupráce mezi účastníky, jak jste se cítili během aktivity), požádá instruktor účastníky o vyjádření svého postoje pomocí škály teploměru.
Palec vzhůru – Před zahájením zpětné vazby jsou vysvětleny instruktorem tři možné polohy palce, za pomocí kterých účastníci zhodnotí program.
Palec vzhůru – hodnocení pocitu z aktivity na výbornou. Palec dolů – jedinec se cítí špatně. Palec vodorovně – jedinec zaujímá uspokojivý pocit z programu.
Ruce mluví – Instruktor posadí účastníky do kruhu a ti zavřou oči. Každý jedinec má k dispozici svých deset prstů. Za pomocí těchto prstů vyjádří,
23
jak byl s aktivitou spokojen. Na pokyn lektora účastníci otevřou oči a zapojí se do diskuze o hodnocení programu.
2.6 Specifika věkové skupiny
Každá věková skupina je specifická svým psychickým a fyzickým vývojem, tedy i každý jedinec může reagovat na různé situace rozdílným způsobem.
Tato bakalářská práce se zabývá širokým věkovým rozpětím 8 – 17 let. Jedná se o období, které můžeme vymezit jako mladší školní věk/prepubescence (6-11 let), starší školní věk/pubescence (11-15 let), mladší dospělost/postpubescence (15-20 let). Tato období dále charakterizuje vstup na ZŠ a průběh studia, popř. vstup na školu střední.
2.6.1 Věková charakteristika do 15 let
Věkové rozmezí 6 – 11 let, též nazýváno jako období mladšího školního věku, neboli prepubescence. V tomto věku dle Vágnerové (2004) dochází k různému nápadnému chování, ale stejně tak je i možné, že jsou tyto nápadnosti způsobené vývojovými výkyvy přiměřenými tomuto věku. Jedním z adekvátních výkyvů je přesnost v hodnocení reality, která má za následek nepřesné a neúplné odlišení skutečnosti, vzpomínek či fantazijní produkci, kterou dítě považuje za reálnou (Vágnerová, 2004, s. 778). V tomto období je věková výkonnost chlapců a dívek obdobná, vývoj motoriky je ovlivněn zráním nervové soustavy, růstem kostí a svalů a pohybovou výchovou. Převažuje kvantitativní růst a plynulé zdokonalování toho, co již jedinec v tomto věku ovládá. Prepubescenci provází komplexní vývoj motoriky, doprovází ho růst síly a zdokonalování jemné motoriky. Děti nejsou schopné v tomto věku delší koncentrace (maximálně 15 minut), avšak jsou velmi aktivní s vysokou regenerační schopností svých sil (Říčan, 2004s. 157 – 161).
Ve věkovém rozmezí 11 – 15, též nazývaném starší školní věk, neboli pubescence (dle jiných autorů nazýváno ranou adolescencí), dochází k pohlavnímu dozrávání jedince, které vede k častým změnám pocitů a nálad. Celé období je mezníkem mezi dětstvím a dospělostí (Říčan, 2004, s. 181 – 184). Velký význam v tomto období hraje skupina vrstevníků. Děti tohoto věku si ve skupině vytváří své vlastní normy, které jsou platné pro všechny bez rozdílu. (Vágnerová, 2004, s. 789). Hlavním vývojovým znakem dospívání je změna myšlení, která je dána rozvojem formálních logických operací.
24
Jedinci se často v tomto věku špatně soustředí, jsou zmateni vlastním chováním, mají sklony k přehnané reakci či jsou podráždění. Na prvním místě je pro ně osamostatnění se od rodiny, na druhém potřeba přátelství. Potřebu přátelství často uspokojují formou sportovních a jiných kroužků, třídního kolektivu, různých skupin, do kterých chtějí patřit.
Jedinec si také v tomto období vytváří svou vlastní identitu. Mnohé varianty chování, které se mohou zdát poruchové, jsou v tomto věku dány potřebou hledání nové identity. Z tohoto důvodu je jedinec veden zkoušet nové, doposud tabuizované nebo zakázané aktivity.
V tomto období dochází k velikému osobnostnímu rozvoji, kdy jedinec hledá svou vlastní pozici jak ve světě, tak také ve skupině a svém osobním životě (Vágnerová, 2004, s. 789).
2.6.2 Věková charakteristika od 15 let
Věkové rozpětí od 15 – 20 let (s určitou individuální rozdílností), je nazýváno jako mladší dospělost, postpubescence, též adolescence. Jedná se o náročné období obsahující plno rozporů (Říčan, 2004, s. 2005). Nastupuje období vrcholu motorické aktivity života člověka. Hlavním sociálním mezníkem je ukončení povinné školní docházky a následný vstup na školu střední. Jedinec získává dovršením 15 let občanský průkaz. U adolescentů se projevuje větší snaha o poznání sama sebe. Mají dostatek svobody a minimální odpovědnost (ta se změní s dosažením 18. roku života jedince). Vztahy s rodiči se stávají emočně vyrovnanějšími a potřeba přátelství se mění na potřebu partnerství (Vágnerová, 2004).
2.7 Lanové aktivity
Jedná se většinou o aktivity, které jsou provozovány za pomocí lan uvázaných na stromech, kůlech nebo pevné konstrukci. Slouží jako možná překážka, nebo naopak jako pomoc při různých aktivitách v přírodě, ale i uvnitř budovy. Za lanové aktivity můžeme považovat uzlování nebo hry s lanem.
Svým účinkem lanové aktivity směřují k překonávání sebe sama, k překonání obavy z nepoznaného, ze svého strachu, z pohybově náročného, zdánlivě nebezpečného konání a tím posouvají zkušenostní zónu a bezpečnost jedince ve smyslu pozitivního rozšíření. Lanovými aktivitami prověřujeme účastníkův intelekt, obratnost, vůli. Tato pozitivně prožitá zkušenost se projevuje v každodenní činnosti transferem – přenosem do
25
dalších sfér a oblastí denního života jedince. Prožitá činnost posiluje podnikavost, sebevědomí, vede ke snaze hledání netradičních a originálních způsobů řešení problémů, upevňuje týmový duch a atmosféru (Hanuš, Hrkal, 1999, s. 19).
Na základě pozorování a dlouholeté praxe shrnul J. Neuman kladné působení lanových aktivit (Neuman, 1999, s. 81):
- rozvíjí sebedůvěru
- zvyšuje uvědomování si sebe samého
- zlepšují komunikační dovednosti a týmovou spolupráci - zlepšují dovednosti v rozhodování a řešení konfliktů
- ukazují, že stálé opakování zaběhnutých praktik nemusí být to nejlepší - rozvíjí vůdcovské schopnosti
- zvyšují důvěru
- kladně působí na skupinovou soudružnost - zvyšují tělesnou zdatnost a obratnost
- zlepšují schopnost posuzovat procesy ve skupině, ohodnotit působení pozitivního i negativního chování
- přispívají k dobrému pocitu ze splněných úkolů a překonání výzvy - poskytují zábavný a radostný přístup ke cvičení
2.7.1 Typy lanových aktivit
Níže jsou popsány typy lezeckých aktivit využité v praktické části této BP.
Lanové překážkové dráhy
V češtině se setkáváme s pojmy lanové dráhy, lanové překážky, lanové kurzy, lanové aktivity. V publikaci od Neumana, jsou zařazené některé z tzv. nízkých lanových překážkových drah mezi kooperativní a iniciativní hry - kupříkladu: Pád důvěry, Pavoučí síť, které jsou popsány v praktické části této bakalářské práce (Neuman, 1999, s. 78).
Lanové dráhy vznikají sestavením jednotlivých překážek se vzájemnou návazností.
Účastníci tak plynule překonávají a přestupují překážky (Hanuš, Hrkal, 1999, s. 140).
Překážky a jejich kombinace jsou konstruovány z různých typů lan, klád a sloupů, sítí a provazových žebříků. Obvykle jsou stavěny na hřištích, v přírodě, tělocvičnách,
26
uzavřených areálech a halách. Překážky jsou uvedeny ve třech variantách (Neuman, 1999, s. 79):
- nízké lanové překážkové dráhy - vysoké lanové překážkové dráhy
- střední lanové překážkové dráhy (též nazývané jako kombinované lanové dráhy), (Hanuš, Hrkal, 1999, s. 141)
Nízké lanové dráhy – jejich konstrukce je sestavena z překážek, které jsou umístěny od 30 cm až do 1,5 metrů nad zemí. Prostředí je zvoleno s ohledem na maximální bezpečnost účastníků. Vyskytují se zde také ti, kteří zajišťují dopomoc, záchranu při případném pádu cvičence (Hanuš, Hrkal, 1999, s. 141).
Vysoké lanové dráhy – jedná se o dráhy z překážek, které jsou v prostoru umístěny pro překonání účastníky pohybující se od 1,5 metru až do výšky 20 metrů nad zemí. V tomto případě je stavba lanových drah náročná pracností stavby, užitými materiály, nutností bezpečnostních pomůcek a znalostí metodiky, která zajistí bezpečnost účastníků (Hanuš, Hrkal, 1999, s. 141).
Střední lanové dráhy, kombinované – jedná se o mezistupeň mezi nízkými a vysokými lanovými drahami, využívají jejich prvků a jsou vhodné jak pro začátečníky, tak pro pokročilé na lanových překážkách (Hanuš, Hrkal, 1999, s. 141)
Lezení
Lezení patří k základnímu pohybovému fondu člověka. Lezení je jako běhání, skákání nebo balancování, jedná se o základní formu lidského pohybu (Prenner, Seidel, 2009, s. 25). Při lezení dochází k vytčení určité mety, které chce lezec dosáhnout, jedná se o příklad komplexního pohybového úkolu. Při lezení je důležité plné soustředění na každý krok, neboť chybný pohyb má za následek pád, neúspěch. Lezení nás plně pohlcuje, dochází zde k bezprostřednímu prožívání každého okamžiku, pohybu účastníka. V tomto lze vidět možný výchovný potenciál. Při lezení se projevuje funkce sociální, kdy lezec svého partnera bedlivě pozoruje, dává na něj pozor, zodpovědně ho jistí a chrání před nebezpečím (Ulmann, 2003, s. 13). V lezení nerozhoduje síla lezce, ale správná technika a koordinace pohybů, citlivé hledání nejúspornějšího a efektivního způsobu, jak se dostat
27
bez pádu k samotnému cíli (Neuman, 1999, s. 222). Nestačí poskytnutí možnosti k lezení, ale lezení se musí vést, moderovat, iniciovat (Prenner, Seidel, 2009, s. 19).
Samotné lezení může sehrát ve výchovném procesu mladých jedinců důležitou roli.
Probouzí zájem o společné prožívání a hodnocení získaných prožitků a to svou prožitkovou bohatostí a atraktivností (Neuman, 1999, s. 223).
Obrázek 4: Rozdělení horolezectví (zdroj: Vomáčko, Baštíková, 2003, s. 13).
o Lezení na umělých stěnách
Rozvoj tohoto sportovního odvětví má za následek vznik mnoha lezeckých (tréninkových) areálů s umělými stěnami a tím zpřístupnění sportu široké veřejnosti (Neuman, 1999, s. 226).
Lezení na umělých stěnách se liší od lezení v přírodě (na skalách) a to několika málo specifiky. Přestože formy pohybu jsou skoro totožné, skalní lezení vyžaduje větší pozornost a vyšší rozmanitost pohybů. Na umělých stěnách je omezená možnost prožitku.
Lezec se soustředí na činnost fyzickou, ale na umělé stěně chybí estetická stránka přírodního prostředí, a to podle J. Neumana je prožitková oblast, která činí každý sport v přírodě velmi žádaným a přitažlivým.
Umělé lezecké stěny jsou výhodné v těchto směrech:
- je umožněno celoroční lezení
- nabízejí lidem možnost lezení v místech, kde k tomuto nejsou příhodné přírodní podmínky
28
- nácvik lezení probíhá v naprosto kontrolovatelném prostředí
- zájemci o lezení na umělé stěně mohou využívat stěnu podle přesného rozvrhu a tím tak šetří svůj čas
- odpadá náročný přesun materiálu a lidí do lezeckých oblastí - zmenšuje se negativní vliv na přírodní prostředí
Lezecká stěna je uměle vyrobené zařízení, které má co možná nejvěrohodněji napodobit přírodní prostředí a také technické lezecké problémy vznikající při reálné situaci lezení na skalních útvarech. Tato konstrukce může být postavena z materiálů umožňujících lezení v horizontální, tak také i ve vertikální rovině (Neuman, 1999, s. 229).
o Bouldering
Jedná se o druh lezení provozovaných bez použití lana a s nízkou náročností na potřebný materiál a zkušenosti. Název je odvozen od anglického slova „boulder“ (kámen / balvan). Bouldering může být provozován ve vnitřních, ale i ve venkovních prostorech.
Bouldering je provozován na nízkých, nebo malých skalních blocích jen několik málo metrů nad zemí. Překonání často vyžaduje desítky pokusů. V případě nezdařilého pokusu, se odskakuje na zem, nebo žíněnku „bouldermatku“ (Procházka, 1990).
Dopomoc lezci je poskytnuta druhou osobou, tedy „jističem“. Cílem je zachytit, či usměrnit případný pád lezce, tak aby bouldrující nedopadl v nebezpečné poloze těla (na hlavu, na záda, atd.). Jistící osoba v případě úrazu zajišťuje potřebnou první pomoc.
2.7.2 Environmentální chování
Vytvořeným programem dbáme na co možná nejmenší negativní dopad na okolní přírodní prostředí a vegetaci. V případě lanových aktivit vybrané místo uklidíme, tak aby bylo bezpečné. K ochraně stromů použijeme staré koberce, či jiné podložky, tímto ochráníme použitá lana před mechanickým poškozením. Ke konstrukci drah by měly být použity převážně vzrostlé stromy (nikoli stromy chráněné, či jinak významné), s ukončeným základním vývojem. Stromy, na něž upevňujeme lana, mají v místě upevnění dosahovat průměru nejméně 30 cm (Neuman, 1999, s. 86).
29 2.8 Bezpečnostní standardy kurzu
Níže jsou popsány bezpečnostní standardy při realizaci uvedeného harmonizačního kurzu. Přesné normy a zákony jsou k dohledání na webových stránkách Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy2.
2.8.1 Bezpečnost při aktivitách
Bezpečnost je prioritní na všech zážitkově vzdělávacích akcí. Po celou dobu konání kurzu je kladen důraz v maximální možné míře na bezpečnost účastníků akce. Před zahájením činnosti je detailně vysvětlen průběh a rizika s aktivitou spojené. Zároveň je také detailně vysvětleno a názorně demonstrováno jak těmto rizikům předcházet, popřípadě aby k těmto rizikovým jevům vůbec nedocházelo. Důležité je vysvětlení, čemu se vyhnout a na co si dát při samotné aktivitě pozor (viz popis aktivity Pád důvěry, Ulička důvěry). V případě, že aktivita neprobíhá dle bezpečnostních standardů (ohrožuje bezpečnost účastníků), nebo má jakékoliv nedostatky, lektor okamžitě aktivitu pozastaví, minimálně do doby odstranění těchto okolností. Pokud není možné tyto okolnosti odstranit, aktivita je zcela zrušena s vysvětlením lektora, že aktivita byla vyhodnocena jako nebezpečná.
Důležitou součástí veškerých aktivit je vhodné oblečení účastníků. Za vhodné se považuje takové ošacení, které je pohodlné a nebrání v jakémkoli pohybu. Ošacení musí odpovídat aktuálním meteorologickým podmínkám. Vhodnější je oblečení zakrývající končetiny proti případnému kontaktu pokožky s lany - hrozí poranění.
Při všech zážitkových vzdělávacích akcích je na přístupném místě umístěna lékárnička. V případě realizovaného harmonizačního kurzu je největší důraz na bezpečnost kladen na nízkých lanových překážkách a umělé lezecké stěně. Tyto aktivity vyžadují 100% soustředění všech účastníků akce. Nedodržení základních pravidel může mít za následek úraz účastníka, popřípadě jeho i smrt.
2 Dostupné z: www.msmt.cz .
30
2.8.2 Bezpečnost při nízkých lanových aktivitách
Nízké lanové aktivity jsou řazeny do rizikových, co se týče možnosti fyzického úrazu. Z tohoto důvodu musíme dodržovat všechna bezpečnostní opatření. Při těchto aktivitách jsou použity bezpečnostní přilby, které eliminují úraz hlavy (obrázek č. 5).
Obrázek 5: Lezecká přilba Petzl Elios (zdroj: Petzl, 2014).
Před vstupem na lanovou překážku je lektorem vysvětlena a názorně předvedena správná dopomoc pro všechny účastníky lanových aktivit. Tento druh jištění je nazýván
„spotting“ (obrázek č. 6). Volně v překladu sledování, či postřeh. Účastníci, kteří zajišťují tuto dopomoc, mají za úkol zpomalit, nebo alespoň zmírnit pád lezce z překážky.
Obrázek 6: Spotting - jištění na nízkých lanových překážkách (zdroj: vlastní, Úvodní soustředění pro PVČ, 2011).
Překážky jsou stavěny s logickou posloupností, vyváženě a pestře. Střídá se napětí a akce s oddechem a uvolněním (Spurný, 2011, s. 49). Je vhodné i vzhledem k bezpečnosti, aby se překážky střídaly - tedy náročné na fyzickou stránku jedinců s intelektuálním zaměřením bez fyzické náročnosti. Instruktor se vždy ujistí o bezpečnosti překážky (vyzkouší ji) a ujistí se, že účastníci vědí, co je po nich požadováno a že pochopili všechny
31
bezpečnostní aspekty s tím spojené. Již před samotným zahájením činnosti klademe důraz na spolupráci a vzájemnou důvěru. Pro bezpečnosti lezce na lanové překážce jsou vždy přítomni minimálně dva účastníci, kteří mu zajišťují jištění (záchranu) a dopomoc. Jejich úkolem není zachycení kolegy, aby z překážky nemohl vůbec spadnout, ale zpomalit a usměrnit jeho pád a tak uchránit hlavu a horní část těla (Hanuš, Hrkal, 1999, s. 29).
Dopomoc je prováděna účastníkem před lezcem tváří v tvář a účastníkem za lezcem, který je čelem k jeho zádům. Oba jističi mají mírně rozkročené nohy (maximálně na šířku ramen), ruce nataženy před sebe s dlaněmi k lezci ve výši svého hrudního koše či maximálně hlavy, které slouží k zachycení případného pádu. Také se neustále pohybují s lezcem v těsné bezpečné blízkosti a vnímají každý jeho pohyb, na který adekvátně reagují.
2.8.3 Bezpečnost při lezení na umělé stěně
Před samotným zahájením výcviku na umělé lezecké stěně je nutná kontrola instruktorem veškerého potřebného materiálu. Lana, která se používají k jištění, se nesmějí příliš kroutit, mít narušený či poškozený oplet a musí bez problémů procházet jistící pomůckou. Karabiny nesmějí být porušené a lze je otevřít normálním stiskem, kde se západky samy vrací a umístěná pojistka jde bez problémů (lehce) zašroubovat (Neuman 1999, s. 238).
Z bezpečnostního hlediska by lezec ani jistič neměli mít volně rozpuštěné vlasy, žádné ozdoby jako náramky, prstýnky, řetízky, hodinky. Oblečení a obuv je zvolena adekvátně na danou aktivitu.
Po celou dobu trvání programu lezení na umělé stěně, mají účastníci (tedy lezci) na hlavě lezeckou helmu (obrázek č. 5) a oblečen sedací úvazek (obrázek č. 8), který jim je zkontrolován, popřípadě opraven instruktorem. Před realizací lezeckých aktivit je provedeno zahřátí a protažení svalů, instruktáž jištění, jistících pomůcek a to i s aktivním nácvikem všech účastníků. Je vysvětleno nejčastější navázání na lano za pomocí dvojitého osmičkového uzle. Tento proces se opakuje pod kontrolou instruktora. Jsou také zmíněny a dodržovány pravidla vzájemné kontroly, kdy jistič kontroluje navázání lezce (zda je správně provlečeno lano sedacím úvazkem, provedení osmičkového uzle a pojistného uzle, popřípadě konec volného lana - dělka minimálně 15 cm). Lezec kontroluje správné
32
založení jištění jističe v zamčené karabině a oblečeném sedacím úvazku. Je zdůrazněno, že se lezec nechytá prsty za body postupového jištění (nýty), hrozí nebezpečí úrazu.
Jako další bezpečnostní prvek při průběhu kurzu je zařazena jistící pomůcka tzv
„kyblík“ reverso (obrázek č. 7). Jedná se o pomůcku s horním jištěním (top rope) lezce. Při nácviku jištění je kladen důraz na vzájemnou komunikaci mezi jističem a lezcem.
Jistič neustále kontroluje lezce. Jistič musí být soustředěný a zodpovědný. Spodní ruka jističe neustále svírá lano pod jistící pomůckou v zavřeném stavu (tímto je připraven k neočekávanému pádu lezce a je schopen okamžitě pád zastavit). Jistič správným způsobem dobírá lano, reaguje na pohyby lezce nahoru či dolu na lezecké stěně a nenechává lano prověšené mezi jistící pomůckou a lezcem. Je postaven co nejblíže u stěny, ale mimo pádovou zónu, tak aby stále viděl na lezce, mohl jeho pohyby kontrolovat a adekvátně na ně reagovat. Při spuštění lezce jistič reaguje přemístěním horní ruky pod jistící pomůcku k ruce spodní. Poté pomalu a plynule povoluje napětí mezi lanem a jistící pomůckou a také mezi sevřením lana v dlaních.
Po ukončení aktivity je důležité protažení celého těla a namáhaných svalových skupin.
Obrázek 7: Jistící pomůcka – „kyblík“ reverso (zdroj: Petzl, 2014).
Obrázek 8: Sedací úvazek „sedák“ (zdroj: Petzl, 2014).
33
3 Praktická část
3.1 Charakteristika programu
Celý program je navržen pro potřeby horolezeckého oddílu HO Větrník. Oddíl působí na horolezecké stěně Harcov, v areálu Katedry tělesné výchovy na TU v Liberci a je součástí ČHS (Českého horolezeckého svazu) pod číslem 516. Program není nabízen pro komerční účely a je vytvořen jako neziskový, avšak ne ztrátový. Kurz je realizován v prostorách DDM Větrník Liberec a v přilehlém okolí. Na aktivity je využito Horolezecké centrum Šutr, Hrazená 470/18, Liberec 3 a také umělá lezecká stěna v Lezecké aréně Makak, Liberecká 104, Jablonec nad Nisou. Stravování během programu bylo zajištěno v Menze TUL Harcov spadající pod Koleje a Menzy, 17. listopadu 584, Liberec 15. Pro jiný oddíl, zájmovou skupinu, nebo jinou oblast konání platí odlišné podmínky realizace.
3.2 Cíle programu
Cíl 1: Alespoň 85 % účastníků bude lépe znát, po harmonizačním kurzu, ostatní děti z lezeckého oddílu HO Větrník (součet známek 1 a 2).
Cíl 2: Alespoň 12 účastníků z celkových 22 účastníků v post-testu uvede, že po harmonizačním kurzu zná lépe svého lezeckého partnera (1 – výborně).
Cíl 3: Na konci kurzu vyjádří 85 % účastníků svou důvěru v lezeckého partnera známkami 1 (výborně) a 2 (chvalitebně).
Cíl 4: Kurz bude hodnocen na stupnici 1 až 5, hodnotami v kladné rovině, maximálně tedy za 3 (dobře).
Cíl 5: Alespoň 80 % účastníků se vysloví pro budoucí účast na podobném kurzu.
34 3.3 Metody evaluace programu Tabulka 1: Metody evaluace programu.
Nástroj Postup Zodpovídá
Pre-test (vstupní dotazník) Zpracování dotazníku před kurzem. Eliška Post-test (výstupní dotazník) Zpracování dotazníku po kurzu. Eliška
Objektivní pozorování Pozorování účastníků během rizikových aktivit
(lezení na umělé stěně, nízké lanové aktivity). Eliška Vedení reflexe Zaznamenání si důležitých bodů (hesel) při
reflexi proběhlých aktivit. Eliška
3.4 Specifické podmínky
Níže v textu jsou popsány specifické aspekty pro daný harmonizační kurz horolezeckého oddílu HO Větrník.
3.4.1 Skupina
Jedná se o heterogenní skupinu 22 účastníků. Ve skupině je převaha chlapců – 14 chlapců a 8 dívek. V době kurzu bylo nejmladší účastnici 8 let a 2 účastníkům 17 let, tedy se jedná o široké věkové rozpětí ve skupině účastníků.
Tabulka 2: Věkové a početní rozpětí skupiny.
Dívky - let počet Chlapci - let počet
8 1 10 3
10 1 11 4
11 2 12 1
13 2 14 5
14 1 17 1
17 1
Celkem 8 Celkem 14
Celkem účastníků 22
35
Skupina je tvořena účastníky, kteří navštěvují HO Větrník. Výuka probíhá ve všední dny třikrát týdně (pondělí, středa, čtvrtek). Každý účastník má vybraný jeden termín, kdy dochází na hodiny oddílu. Je tedy nemožné, aby se všichni účastníci mezi sebou dokonale znali. Jako pojící prvek celé skupiny zúčastněné na harmonizačním kurzu je Horolezecký oddíl Větrník.
3.4.2 Prostředí
Kurz se odehrává v přilehlém okolí Starého Harcova, Lidových sadů, centra města Liberec (Rybníček), okrajové části města Jablonec nad Nisou (Brandl). Pro potřeby kurzu je využit prostor DDM Větrník a přilehlé okolí, Riegrova 16, Liberec (obrázek č. 9).
Obrázek 9: Dům dětí a mládeže Liberec (zdroj: DDM Větrník, 2014).
Program na umělé lezecké stěně byl realizován v Horolezeckém centru Šutr, Hrazená 470/18, Liberec 3 (obrázek č. 10).
Obrázek 10: Horolezecké centrum Šutr (zdroj: Šutr Liberec, 2014).
Stravování bylo zajištěno v Menza TUL Harcov spadající pod Koleje a Menzy, 17.
listopadu 584, Liberec 15 (obrázek č. 11).
36
Obrázek 11: Menza TUL Harcov (zdroj: GENEREL TU v Libereci, 2014).
Druhý blok na umělé lezecké stěně byl realizován v Lezecké aréně Makak, Liberecká 104, Jablonec nad Nisou (obrázek č. 12).
Obrázek 12: Lezecká aréna Makak Jablonec nad Nisou (zdroj: vlastní, 2013).
37 3.4.3 Termín
Termín konání kurzu byl stanoven na 8. - 10. 11. 2013, kdy byl kurz také realizován.
3.4.4 Finance
Na účastníka byla stanovena částka 400 Kč. Tato částka se vybírala po přijetí závazné přihlášky pomocí textové zprávy SMS (na mobilní číslo vedoucí kurzu – Eliška Coufalová) a odevzdání přihlášky v papírové formě na zájmovém kroužku HO Větrník, v prostoru lezecké stěny Katedry tělesné výchovy, Harcov. V ceně byla zahrnuta doprava tramvají do lezeckého areálu Makak Jablonec nad Nisou a zpět do Liberce, vstupy do lezeckého areálu Šutr Liberec a Makak Jablonec nad Nisou, veškeré pomůcky i materiál potřebný k programu, oběd v Menza TUL Liberec, snídaně i večeře v DDM Větrník Liberec.
Lektoři byli financováni DDM Větrník Liberec dle smlouvy o provedení práce.
3.4.5 Doprava
Dopravu v pátek 8. 11. 2013 (15 – 18 hodin) do DDM Větrník Liberec, si účastníci zajistí sami.
Druhý den kurzu se účastníci přesouvají pěšky po veřejných komunikacích Statutárního města Liberec (z Horolezeckého centra Šutr3 do Menzy TU Harcov Liberec4 a DDM Větrník5). Potřebný lezecký a výukový materiál je odvezen do Horolezeckého centra Šutr.
Třetí den kurzu je veškerý potřebný materiál odvezen spolu s osobními věcmi dětí do Lezecké arény Makak Jablonec nad Nisou6. Doprava účastníků je zajištěna pomocí Dopravního podniku měst Liberec a Jablonec nad Nisou tramvají ze zastávky Fügnerova v 9:45 do zastávky Brandl 10:10. Zpáteční spoj odjíždí ze zastávky Brandl, Jablonec nad Nisou do zastávky Fügnerova, Liberec v 13:48 (vše hrazeno z vybrané částky na účastníka).
3 Dostupné z http://www.sutr.cz/cs/kontakty
4 Dostupné z http://www.zivefirmy.cz/koleje-a-menzy-technicke-univerzi-v-liberci_f10545
5 Dostupné z http://www.ddmliberec.cz/o-nas/kontakty/¨
6 Dostupné z http://www.rockempirearena.cz/kontakt.php
38 3.4.6 Realizační tým
Na kurzu se podílelo šest vedoucích, kteří se střídali podle určitých úkolů a aktivit.
Hlavním vedoucím kurzu byla Eliška Coufalová, autorka této bakalářské práce.
Měla na starosti celou přípravu i chod programu, dramaturgii, motivaci, reflexi i závěrečné vyhodnocení. Během harmonizačního kurzu působila jako lektorka programu a plnila funkci zdravotníka.
V realizačním týmu byl Tomáš Srb, který pořizoval fotodokumentaci a večerní promítání inspirativních videí a fotografií z cest.
Ladislav Ličík, který pomáhal s materiálem zapůjčeným v DDM Větrník (PC, data projektor, jednoduché pomůcky, jiné drobnosti) a také s realizací správného lezení na umělé stěně.
Zuzana Tomešová, studentka Technické univerzity v Liberci, obor Primární vzdělávání. Měla na starosti realizaci nízkých lanových aktivit, lezení na umělé stěně a přenocování v tělocvičně DDM Větrník.
Michal Brož, instruktor lezení na umělé stěně, měl na starosti výpomoc při realizaci jednotlivých her, odvedení dětí na tramvaj do Jablonce nad Nisou, přenocování v tělocvičně DDM Větrník a výpomoc při snídani.
Mgr. Jaroslav Kupr, zajistil dovoz a odvoz potřebného materiálu pro realizaci harmonizačního kurzu (lana, sedáky, batohy, drobné pomůcky), nákup potravin pro účastníky a lektory na večeři a snídani.
Ing. Jana Huňková, zaměstnankyně DDM Větrník Liberec na pozici vedoucí pravidelných činností, byla autorce této bakalářské práce nápomocna se zajištěním potřebných prostor pro realizaci harmonizačního kurzu. Přispívala cennými radami, ochotou a zapůjčením potřebného materiálu.
39 3.5 Finanční plán akce
Částka 400 Kč na osobu/za víkend byla konzultována s Mgr. Jaroslavem Kuprem a byla jím schválena jako přijatelná (finanční rozpočet harmonizačního kurzu HO Větrník (tabulka č. 3). Při předběžné kalkulaci kurzu se bral v potaz celkový možný počet účastníků stanovený na 30 dětí + organizátoři akce 7 osob, to je celkem 39 osob. Cena byla rozpočítána na 30 osob a zaokrouhlena na celé koruny. Do ceny byly zahrnuty vstupy na Horolezeckém centru Šutr Liberec (byla dojednaná skupinová sleva 50 Kč na osobu, instruktoři vstup neplatili) a Lezecké aréně Makak Jablonec nad Nisou (byla dojednaná skupinová sleva 60 Kč na osobu, instruktoři vstup neplatili), zapůjčení lezeckého vybavení (lezecké lano 60m 10/35 Kč, to je celkem 350 Kč). Cena za půjčení lezeckého vybavení vychází z ceníku uvedeného na internetu.7. Doprava z Liberce do Jablonce nad Nisou a zpět, je stanovena dle ceníku Dopravního podniku měst Liberec a Jablonec nad Nisou8. Doprava po Liberci byla stanovena dle ceníku Dopravního podniku měst Liberec a Jablonec nad Nisou.
Stravování bylo dohodnuto v Menza Harcov TU Liberec za smluvenou částku 60 Kč na osobu9. Pro nesplnění předešlých smluvených podmínek na počet účastníků na večeři (při předběžné kalkulaci kurzu), jsme se s paní Danou Špačkovou10 (vedoucí oddělení Menza Harcov) dohodly na zrušení večeře. V záložním plánu byla stanovena varianta se stejnými cenovými náklady (opékání buřtů - minimálně 2 ks na osobu), zelenina, občerstvení, pečivo (minimálně 3 krajíce na osobu). V rozpočtu se také počítalo s rezervou na pohonné hmoty, dopravu potřebného vybavení na obě lezecké stěny a DDM Větrník Liberec. Pro zaokrouhlení částky vznikla předběžná finanční rezerva 3 Kč.
Po podané závazné přihlášce se reálný počet účastníků snížil na 22 dětí + 7 organizátorů, to je celkem 29 osob. Bylo nutné upravit finanční rozpočet a vymyslet alternativní řešení, aby se účastníkům cena nenavýšila. Z tohoto důvodu byla z financí vyškrtnuta městská doprava Fügnerova - Stodolní - 24 Kč na 29 osob/platících 22 = 32 Kč/696 Kč (tabulka č. 4).
7 Ceník platný od 1. 1. 2012, blíže k ceníku na http://www.rockempirearena.cz/cenik.php
8 Blíže k ceníku jízdného na http://www.dpmlj.cz/mhd-liberec/tarif-cenik-jizdneho/
9 Blíže k ceníku na https://koleje.tul.cz/uredni-deska/cenik-stravy-platny-od-1-10-2012-obedy-a-vecere-pri- bezlimitnim.html
10 Bližší informace na https://telefon.tul.cz/seznam/127-menza-harcov/
