Svítidla pro současný bytový interiér
Bakalářská práce
Studijní program: B3107 – Textil
Studijní obor: 3107R006 – Textilní a oděvní návrhářství
Autor práce: Alžběta Bezděková Vedoucí práce: ak. soch. Oldřich Plíva
Liberec 2017
Lighting for a contemporary interior
Bachelor thesis
Study programme: B3107 – Textil
Study branch: 3107R006 – Textile and Fashion Design - Design of fashion accessories and interior objects
Author: Alžběta Bezděková
Supervisor: ak. soch. Oldřich Plíva
Liberec 2017
PODĚKOVÁNÍ
Mé poděkování za vedení bakalářské práce patří panu ak. soch. Oldřichu Plívovi, za jeho trpělivost a vstřícný přístup. Panu Jaroslavu Bejvlovi děkuji za čas strávený konzultacemi a cenné rady. Dále bych ráda poděkovala panu Barisovi Ha z firmy Lasvit, který mi pomohl po technické stránce a s výrobou lustru.
Také musím poděkovat panu Václavu Vaškovi, díky kterému vznikla tato práce, jako první za mnou přišel s možností realizace skleněného lustru a zadal mi jeho výrobu.
V neposlední řadě patří velký dík celé mé rodině za ochotu a za veškerou poskytnutou pomoc a podporu. Děkuji především otci, bez kterého bych se při závěrečné instalaci neobešla.
ANOTACE
Bakalářská práce „Svítidla pro současný bytový interiér“ je tvořena několika kapitolami, které popisují jak historický vývoj sklářské výroby, lustrů, tak technologie zhotovení ruční výroby skla. Zároveň tato práce seznamuje čtenáře s osobnostmi dnešní doby ve sklářském průmyslu v odvětví produktového designu. Výsledným dílem této práce je lustr zhotovený z ručně foukaného skla za použití pomocných forem, které práci doplnily o žádaný optických dekor. Skleněné části lustru jsou tvořeny bez dřevěných forem, takže každá část je jiná a jedinečná. Nosným materiálem skleněných komponentů je precizně opracovaná nerez. Podložky pro proložení jednotlivých kusů skla jsou vylaserované kroužky z plexiskla.
KLÍČOVÁ SLOVA
foukané sklo, sklářská huť, optické dekory, design, osvětlení, lustr, žárovka, plexisk
ABSTRACT
The bachelor thesis „Lighting for a contemporary interior“ is dividend into several chapters.
First talks about historici development od glassmaking, chandeliers as well as hand production of glass. Next charter introduces today’s leaders in glassmaking industry and product design.
The reset od this thesis is a chandelier made of handmade blown glass while using forms to achieve the desired optical effect. Glass parts od the chandelier were made without using any wooden forms resulting in each part being unique. The glass components are attached to expertly crafted stainless steel skeleton. Washers in between the glass parts are lasercut plexiglass pieces.
KEYWORDS
blowed glass, glassworks, optical decor, design, lighting, chandelier, b ulb, plexiglass
7
Obsah
ÚVOD ... 8
1 HISTORICKÝ VÝVOJ... 9
1.1 Vývoj lustrů ... 9
1.2 Vynález žárovky ... 15
1.3 Historie Harrachovské sklárny ... 16
1.4 Vývoj ruční výroby skla ... 17
2 TECHNOLOGIE ZHOTOVENÍ RUČNÍ VÝROBY SKLA ... 18
2.1 Foukání skla ... 18
2.2 Hutní tvarování ... 19
2.3 Formy na sklo ... 20
2.3.1 Formy na foukání skla ... 20
2.3.2 Pomocné formy ... 20
3 SKLO V PRODUKTOVÉM DESIGNU ... 21
3.1 Jaroslav Bejvl ... 22
3.2 Lasvit ... 25
4 DESIGN LUSTRU ... 27
4.1 Vizualizace lustru ... 31
5 Závěr... 32
6 Použité zdroje ... 33
7 Seznam obrázků ... 34
8 Fotodokumentace ... 35
8
ÚVOD
V bakalářské práci „Svítidla pro současný bytový interiér“ se snažím o zhotovení mého prvního osvětlení a získání nových zkušeností s prací se sklem. Během celého vývoje procesu jsem hledala inspiraci v technologiích používaných v historii sklářství a snažila jsem se odpoutat od stereotypních pravidel a zažitých představ.
Důvodem zaměření Mé práce, na osvětlení, byla nabídka na realizaci hlavního osvětlení nově postaveného rodinného domu. S požadavkem na originalitu a jedinečnost lustru v hlavní hale, nad jídelním stolem, určeném ke scházení celé rodiny. Aby celek vytvořil centrum, srdce domu. Výsledným dílem bakalářské práce je osvětlení zhotovené foukáním skla s použitím optických forem, které pro jejich zdobnost již nejsou trendem v dnešní době. Velký vliv na finální vzhled má Harrachovská sklárna, která mi dekorační formy zapůjčila. Kombinací těchto dekoračních prvků s čistým a minimalistickým vzhledem dalších částí lustru vzniká vcelku nekonvenční lustr. Osvětlení se skládá z několika různých velikostí skleněných baněk s různými dekory, což má připomínat různorodost v každé osobě, která ke stolu zasedne.
9
1 HISTORICKÝ VÝVOJ
Tato kapitola je zaměřena na shrnutí všech důležitých historických částí spojených s osvětlováním a výrobou skleněných lustrů. Popisuje dějovou linku od prvních ověsových lustrů, jak v Čechách, tak v zahraničí, jejich autory a proměnu tvarů a barev, jak se prolínaly v čase. Následující část se zaměřuje na dnes již nepostradatelný vynález žárovky, jež je úzce spjat s historií a výsledným vizuálem všech druhů osvětlení. Tato kapitola navazuje na dějiny Harrachovské sklárny, jedny z nejvýznamnějších a nejstarších skláren v Čechách. Právě na této huti je vyroben finální lustr bakalářské práce. V poslední části je popis historie samotné technologie zhotovení ruční výroby skla, od středověkého Egypta až po objev první sklářské píšťaly.
1.1 Vývoj lustrů
Sklo jako nový prvek vnesla do výroby svítidel renesance, zejména v podání benátských sklářů, kteří první lustry s hutně tvarovanými ozdobami vytvořili v 16. století. Pro svoji tvorbu využívali všech možností skla filigránového, kdy byly vyfukovány jednotlivé části, které byly navlékány na kovové konstrukce. Svítidla byla zpracovávána jak celokřišťálová, tak v kombinacích pestrobarevných sklovin. Typickým prvkem jsou skleněné květy.
V Muránském muzeu je uložen lustr typu „pagody“ od Giuseppa Briantiho – čtyři sloupky nesou baldachýn a od jejich pat se rozpínají ve dvou úrovních ramena ukončená hlavami
delfínů. [1]
Muránským sklářům náleží jedno důležité prvenství, a tím je objev mléčného skla, které je dodnes ideálním materiálem vzhledem ke světelné prostupnosti a rozptylu světla.
Baroko s sebou přineslo nový typ ramenového svítidla. Vrchol svítidla tvořil od počátku 18. stol. dekorativní útvar vycházející ze stylizované královské koruny. Kulovité články na nosné tyči byly nahrazeny balustrovým typem. K ramenům se svíčkami přibyla dekorativní ramen, na která byly zavěšovány většinou ploché broušené ověsy ve tvarech papírového draka, půlené hrušky, nebo pendeloků. Spojovací články tvořily kaskády šňůr a girland ze skleněných perel. Dekorativní ramena končila ozdobnými prvky – pyramidami,
balustrem, vázami. [1]
10
Obrázek 1 - Barevný benátský lustr, pol 18.století, G.Briati, Muzeum v Itálii [1]
Obrázek 2 - Skica lustru z hutě Juliusthal na zákupském panství 1687 - 1693[1]
11
První skleněné české ověsy pocházely zřejmě z oblastí, kde v blízkosti hutí pracovali i brusiči polodrahokamů, jako např. na Turnovsku. Zde dokázali kolem roku 1711 utavit skelnou kompozici, z níž vyráběli imitaci drahokamů a polodrahokamů. Ověsy původně vyráběné jako výlisky v hutích se později vyráběly mačkáním. Obyvatelé Kamenickošenovska se zabývali broušením ověsků a skleněných dílů již ve 2. desetiletí 18.
století. Po roce 1715 vznikaly nové druhy např. v podobě dětského draka. Pendeloky a hvězdice byly v té době dováženy z Francie, po roce 1740 již dodávány českými výrobci.
V poslední třetině 18. stol. došlo ke změně brusu ověsů. Vachtle byly broušené tzv.
briliantovým brusem. [2]
Velké lustry byly ještě v první čtvrtině 18. století tak nákladné, že musely být převěšovány z jedné místnosti do druhé, právě tam, kde probíhaly slavnosti. Již ve druhé čtvrtině 18. století zajišťovali pražští obchodníci se sklem stavbu lustrů na základě objednávek. České skleněné lustry byly objednány roku 1725 pro Zrcadlovou galerii
královského zámku Versailles. [2]
U klasicistních křišťálových lustrů poslední čtvrtiny 18. století byl kladen důraz na dolní třetinu lustru. Středem lustru procházela nosná tyč tvaru balustru s esovitými rameny.
Řetězy z oliv, či perel vedly od vrcholu lustru až k miskám a jejich počet se stále zvyšoval.
Lustry byly zakončeny útvarem v podobě královské koruny. Na počátku 19. století došlo k zásadní proměně veškerých uměleckých řemesel, ovlivněných novým slohem, empirem.
Skleněné lustry si v prvním desetiletí 19. století uchovaly klasicistní tvar a výzdobu. [2]
Typ empírového lustru přežíval ještě po polovině 19. Století. Příkladem je lustr v kostele v Hejnicích z roku 1853 tvaru tří kruhových horizontálních závěsů a hranolovými prizmami kryjícími vnitřní koš. Více než šest metrů vysoké svítidlo s ověsy na postříbřené kostře vyrobil Josef Helzel z Kamenického Šenova a doplnil ověsy vyrobenými
pravděpodobně Josefem Riedlem z Jizerských hor. [1]
12
Obrázek 3 - Typ empírového celoskleněného koše z r 1853, Hejnice [1]
V průběhu druhé poloviny 19. století museli výrobci přizpůsobovat svá svítidla novým světelným zdrojům, z nichž největší význam měla žárovka. [1]
Skleněné lustry v novém výtvarném stylu secese byly tvořeny jednak v benátském stylu, s natavenými, nebo štípanými barevnými listy a květy, jednak v duchu tradičních českých křišťálových svítidel. Synonymem v oblasti secesních svítidel se však stala svítidla kovová, která byla vyráběna z mosazných, ornamentálně vyřezávaných plechů. [1]
13
Obrázek 4 - Obecní dům v Praze, 1903 – 1911 [1]
Na řadu let se stala koule jedním z nejtypičtějších svítidel funkcionalizmu. Prosazovala
se zvláště v návrzích Bauhausu. [1]
Škola s názvem Bauhaus vznikla roku 1919 z původní uměleckoprůmyslové školy, kterou roku 1906 založil Henry van de Velde ve Výmaru. Jeho nástupce Walter Gropius sloučil původní školu s výmarskou akademií výtvarných umění a novou školu nazval Bauhaus. Pro školu také sám navrhl budovu. Škola měla obnovit „jednotu umění pod vedením architektury a obnovit těsný vztah umění k řemeslu. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba.“ Každý student Bauhausu se tedy musel naučit řemeslu. Roku 1924 se musí pod tlakem zemské vlády z Výmaru přestěhovat do Desavy. Ani zde však škola dlouho nevydržela a ze stejných důvodů se roku 1932 podruhé stěhuje do Berlína. Pro svůj výrazně pokrokový a levicový charakter byla škola několik měsíců po nástupu nacistů k moci obviněná z „bolševické rozvratné
činnosti“ a rozpuštěna (1933). [3]
14
Pod tlakem funkcionalizmu došlo ke změně názoru na tradiční český křišťálový lustr.
Nejúspěšnějším výrobcem svítidel období byla kamenickošenovská Companie Elias Palme.
Zaměstnávala kolem pěti set pracovníků včetně závodu ve Smržovce. V dílnách vznikl v roce 1928 ověsový koš o průměru deseti metrů, v té době největší na světě, pro hlediště Královské opery v Římě. V letech 1928 – 1939 realizovala firma další významná zakázka – opera La Scala v Miláně, Hotel Waldorf Astoria v New Yorku, opera v Sydney. Konec 30.
let a válečná léta znamenala celkovou stagnaci. Kolem roku 1960 byla zahájena rozšířená výroba tzv. moderny. Lustry byly v masovém měřítku exportovány. Úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu (ocenění zlatou medailí) znamenal opětovný rozkvět lustrařství v kamenickošenovské oblasti. Dne 29.12.1995 došlo ke změně majoritního vlastníka a
firma získala obchodní název Preciosa – Lustry a.s.. [1]
Obrázek 5 - Svítidla z katalogu z I. poloviny 20.stol, borskošenovská oblast [1]
15
1.2 Vynález žárovky
Vynález žárovky byl velký krok pro výrobu osvětlení, ke stropu přestaly stoupat kouřové sloupy z olejových lamp, svíček, petrolejových lamp a konečně se objevilo světlo bez vůně i zápachu.
Technologicky výrobu žárovky zdokonalil a patentoval Thomas Alva Edison v roce 1879 - první žárovka byla rozsvícena 21. října 1879 a svítila 40 hodin. Na trh byly uvedeny žárovky v provedení s bambusovým vláknem a standardní šroubovací paticí E 27 v roce 1881. Svítily asi 600 hodin a byly drahé - 1 dolar a 15 centů. Edison ale není původním vynálezcem žárovky. Jeho předchůdcem byl Heinrich Göbel. První pokusy se žárovkou (principiálně vznik světla žhavením materiálů průchodem elektrického proudu) lze datovat k roku 1802 (Humphry Davy). Jako datum jejího vynalezení je často uváděn rok 1854 a jméno Göbel (Goebel), ale výrobou žárovky Edison v soudní síni dokázal, že
prvenství ve využití patří jemu. [4]
První elektrické světlo v našich zemích měl Robertův cukrovar v Židlochovicích, jeden z nejmodernějších podniků té doby. Zde se rozsvítila žárovka již v roce 1880. Na pařížské výstavě svítily žárovky v roce 1881 a téhož roku měla elektrické osvětlení Daňkova strojírna v Praze. První divadlo s vlastním elektrickým osvětlením na evropské pevnině mělo Brno - Mahenovo divadlo bylo otevřeno koncem roku 1882. Elektrické osvětlení
v Národním divadle bylo zadáno v roce 1883. [4]
Severočeští výrobci spolupracovali s firmou Františka Křižíka, která se zaměřila na prodej lustrů s elektrickým osvětlením. Závod Františka Křižíka v roce 1885 provedl osvětlení restaurační budovy v Praze na Žofíně. Hlavní lustr měl dvě stě padesát žárovek. [1]
16
1.3 Historie Harrachovské sklárny
První zmínka o sklářské huti na Novém Světě se datuje k roku 1712. Toto datum je dochováno v zemských kronikách Státního oblastního archivu v Zámrsku, ale ze zápisů je zřejmé, že vznik harrachovské sklárny je možné datovat ještě před tento letopočet. Především díky dovednostem prvního ředitele Elliase Müllera, vznikla na panství hraběcího rodu Harrachů sklářská huť, která svojí produkcí proslavila české sklo po celém
světě. [5]
Harrachovská sklárna proslula především nejvyšší kvalitou své produkce. Zdejší sklářští mistři uměli vyrobit i sklo několika barev, například modré, žluté, červené, zelené, černé, fialové i sklo mléčné. Proslulost sklárny byla dána i tím, že komplex byl rozšířen i o rafinační provozy, jako například o ryteckou a brusičskou dílnu a dílnu na malování. V raných letech harrachovské sklárny je její produkce stylově ovlivněna především doznívajícím barokem a rokokem. Tavbu křídového skla doplňují některé druhy barevného skla a okenních tabulí. V druhé polovině 18. století byla rozšířena paleta barev, zavedena výroba mléčného skla, křišťálových a barevných lustrů. [5]
Obrázek 6 - Sklárna Harrachov 1942 [5]
17
1.4 Vývoj ruční výroby skla
Ruční výroba skla nedoznala od svého vzniku v průběhu několika tisíc let podstatných změn, pokud hodnotíme vlastní způsob práce. Nejstarší technikou zpracování skla, známou ze středověkého Egypta, bylo ovíjení. Na hliněnou formu se navíjela těsně vedle sebe skleněná vlákna (o síle několika milimetrů), aby se okraje dotýkaly. Tak se vytvářely poměrně jednoduché duté nádoby (především flakony a misky), které měly na povrchu mnohdy zajímavý dekor, daný užitím vláken různé barvy.
Výroba skla foukáním je známá z Fénicie, odkud se tato technika rozšířila do starověkého Řecka a Říma. V antickém světě, zvláště v helénistickém období a později po ovládnutí Středozemního moře starověkým Římem v době císařství, bylo foukání skla běžnou sklářskou technikou. Nejstarší foukané sklo se vyrábělo z volné ruky, tedy bez použití forem. Předpokládaný tvar se po vyfouknutí dotvářel ručním tvarováním.
Objevu sklářské píšťaly (doložena v 1. Stol. př.n.l.) předcházelo zřejmě foukání skla tak, že se vyrobila skleněná trubice, uchladila se, pak se jeden konec nahřál a druhým koncem trubice se vyfoukl požadovaný tvar.
Formy se ve sklářství začaly užívat již zhruba v 5. stol. př. n. l. Z počátku to zřejmě byly otevřené miskovité dvoustěnné formy, které sloužily k výrobě dutého skla technikou sintrování.
Dalším vývojovým stupněm, bylo foukání do uzavřených forem, které dávaly sklu přesný tvar. Již ve starověkém Římě se nesporně užívaly nejen formy dřevěné, ale i kovové.
Dokládají je jak osmihranné antické číšky, tak i lahvičky s tvářemi. Stejně tak se v antickém sklářství poprvé začaly užívat rozmanité kovové raznice. [6]
18
2 TECHNOLOGIE ZHOTOVENÍ RUČNÍ VÝROBY SKLA
2.1
Foukání skla
Tradiční postup při foukání skla se po tisíciletí podstatným způsobem nezměnil. Sklář nabere na píšťalu trochu skla a zhotoví baňku. Na tuto baňku jednou či dvakrát nabere další vrstvu skla (vždy po zachlazení, horké sklo musí nabírat na chladnější), až má na píšťale dostatečné množství skloviny. Během náběrů sklo neustále uhlazuje pomocí burgulce (je dřevěná pomůcka sloužící skláři k tvarování skla nabraného na píšťalu) a průběžně foukáním zvětšuje vnitřní prostor koule, kterou má na konci píšťaly. Když má nabrané dostatečné množství skla, pomocí burgulce připraví kus do žádaného tvaru - protáhne do válce, rozšíří a zúží v různých částech. Foukat sklo nevyžaduje extrémní silný výdech.
Důležitý ale je pravidelný a regulovaný proud vzduchu (podobně jako při hře na zobcovou flétnu). Úkolem foukání je odpovídající rychlostí zvětšovat vnitřní prostor foukaného kusu,
tvar výrobku pak dává forma. [6]
Obrázek 7 – Sklář Peter Glosík s pomocníkem v Harrachovské sklárně [vlastní archív]
19
2.2 Hutní tvarování
Hutní tvarování je technika, která nevychází z foukání výsledného tvaru do formy, ale tvarování výrobku v ruce (i když se třeba část může předfouknout do formy). Hutně zhotovený výrobek ze skla je obvykle těžší než foukaný (má silnější stěny a dno). Výroba hutního skla je obtížnější než prosté foukání do formy, protože vyžaduje preciznější práci při tvarování skla.
Mezi hutní techniky patří i výroba figurek (především zvířat), květin a ovoce. Variant hutní výroby je nesčíselné množství, záleží na výtvarné stylizaci a šikovných sklářů.
Hutními technikami se zhotovuje především sklo dekorační, též užitkové, nápojové jen
v menší míře. [6]
Obrázek 8 – Váza, hutní sklo, Stanislav Libenský, r.1977, Škrdlovice [11]
20
2.3 Formy na sklo
2.3.1 Formy na foukání skla
Pro ruční výrobu skla se vyrábějí nejčastěji formy ze dřeva, přičemž ideální je tvrdé dřevo:
hruškové, švestkové aj. Dnes se užívají i formy kovové a také ze speciálních materiálů, jako je pecol aj. Forma se skládá ze dvou, méně často tří nebo čtyř částí, spojených panty. Na jedné straně má dvě držadla, jimiž se rozevírá a zavírá. Vnitřek formy je vydlabán nebo vysoustružen
do podoby výrobku. [6]
2.3.2 Pomocné formy
Kromě forem na foukání se používají i nejrozmanitější pomocné formy, jejichž pomocí se vytvářejí na povrchu foukaného skla rozmanité optické dekory. Na baňce se nejprve vytvoří v pomocné formě povrchový dekor, teprve pak se fouká v dřevěné formě výsledný tvar. [6]
Přesně tento druh forem jsem si vybrala na výrobu lustru. V Harrachovské sklárně mají celý sklad na tyto formy, takže díky tomu jsem zde mohla realizovat navrhnuté osvětlení.
Obrázek 9 - Kovové formy ke zhotovení optického dekoru [6], [vlastní archív]
21
3 SKLO V PRODUKTOVÉM DESIGNU
Co je design? Jedná se o jakoukoliv tvůrčí činnost člověka či skupiny, kde výsledkem je kreativní zpracování myšlenky a jejího procesu v reálné formě.
Anglické slovodesignje odvozeno z latinskéhode-signare, označit, vyznačit, a postupně dostalo také významy „navrhnout“ i „návrh“.Od poloviny 20. století, kdy se začal klást větší důraz na vzhled výrobků a reklamu, se rozšířilo do mnoha jazyků včetně češtiny v užším významu výtvarného návrhu užitkových předmětů. V češtině se předtím užíval název
„průmyslové výtvarnictví“, který však zahrnoval jen tvarování průmyslových výrobků (strojů, nástrojů, nábytku, oděvů atd.). Naproti tomu design dnes zahrnuje i grafický návrh plakátů a tiskovin, webových stránek, obalů, reklamních značek a firemních kampaní. [9]
Design je každodenní součástí našeho života. Téměř každý předmět kolem nás, ať už doma, nebo v práci, má svého designéra. Ať už je to stůl, fotoaparát nebo počítač, někdo muel navrhnout, jak přesně bude vypadat, jak bude fungovat a z čeho se bude vyrábět. Někdo nakreslil náčrty, plánky a napsal instrukce k výrobě. Tak je vytvářena většina dnešních výrobnků. Designéři určují podobu našeho životního prostředí až do nejmenších detailů, a patří
tak vlastně mezi nejvlivnější lidi na světě. [10]
Česká republika je pro umělecké sklo zemí zaslíbenou. Nejen, že zde v 50. letech 20.
Století tento fenomén vznikal ve spojení se jmény jako Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová nebo René Roubíček, ale i dnes zde úspěšně působí desítky sklářských výtvarníků různých generací, což je světový unikát. Není v České republice kraj, odkud by nepocházel nebo zde nepůsobil osobitý sklářský umělec. Obdivuhodná je i šíře sklářských technik, teplých i studených, které dokáží čeští výtvarníci ve spolupráci s českými skláři využít. Proto můžeme
bez nadsázky hovořit o „Skleněné republice“. [8]
Je jasné, že sklářští výtvarníci nejsou po zemi rozprostřeni rovnoměrně. Pochopitelně existují místa s tradičně vysokým zastoupením sklářského řemesla v přirozené návaznosti na sklářské školství. Právě proto dochází v těchto oblastech k významné koncentraci sklářských umělců, kteří zde vystudovali a nyní zde často působí jako pedagogové věnující se rovněž
individuální tvorbě. [8]
22
3.1 Jaroslav Bejvl
Světlo, ať už ve formě světelného designu nebo designu svítidel, je nedílnou součástí designu lustrů. Jednou z nevlivnějších a nejúspěšnějších českých osobností dnešní doby je právě Jaroslav Bejvl, kterého jsem měla tu možnost oslovit a který mi pomáhal s touto prací. Jeho místo na výsluní dlouholetou praxí v oboru sklářství si získal můj velký obdiv a stal se pro mě tak vzorem.
Po Střední uměleckoprůmyslové škole v Kamenickém Šenově Jarov Bejvl mladší soukromě studoval sochařství design, zároveň už ale v té době pracoval jako designér v Preciose. Má za sebou také studijné pobyt v Chihuly studiu v Seattlu. Šel tak ve stopách svého táty, rovněž uznávaného designéra, se kterým na některých projektech dodnes spolupracuje. Bejvl junior zaujal už v roce 1991, kdy dostal cenu Designcentra za svůj koncept
sériově vyráběných halogenových svítidel. [12]
Obrázek 10 – Jaroslav Bejvl ml. a jeho osvětlení Fano [vlastní archív p. Bejvla]
23
Od té doby jeho různě velké – tedy většinou hodně velké – svítící objekty objevují v řadě míst světa. Od křišťálového lustru pro soukromou rezidenci v Kataru přes monumentální světlo v hotelu v čínském městě Ningbo až po například laserem tvořenou dvacetimetrovou plastiku v hotelu Palace v ruském Jekatěrinburgu nebo světlem modelovaný interiér hotelu Yas Island v Adú Dhabi. Jeho díla jsou žádaná, protože jsou hravá. Takto například popisuje svůj objekt v hotelu Sheraton Bangalore, kde se pokusil vytvořit stuhu vlající ve vláknu. „Tento koncept si hraje s představivostí, z každého úhlu pohledu vám umožňuje vnímat objekt jinak.
Z některého vidíte vnitřní tvar výrazněji, z jiného ho téměř nevidíte, ale musíte si ho představit, protože tam ve skutečnosti je. A tady začíná ta hra. Buď se spokojíte s představou, nebo
začnete hledat.“ [12]
Obrázek 11 – Lustr Jaroslava Bejvla 1 [vlastní archív p. Bejvla]
24
Obrázek 12 – Lustr Jaroslava Bejvla 2 [vlastní archív p. Bejvla]
Obrázek 13 – Lustr Jaroslava Bejvla 3[vlastní archív p. Bejvla]
25
3.2 Lasvit
Lasvit je výrobcem unikátních děl ze skla, včetně světelných instalací na míru, uměleckých děl a oceňovaných kolekcí. Elegantně spojuje tradiční české sklářské umění s moderními technologiemi a designem. Firma spolupracuje s předními světovými i českými designéry.
Projekty Lasvitu lze najít napříč celým světem, od evropských metropolí, jako jsou Londýn a Paříž, přes Moskvu, Los Angeles, Hong Kong, Singapur až po Dubaj. Na konci roku 2015 měla firma 12 mezinárovních poboček v Evropě, Asii i USA. Ředitelství celé skupiny (Lasvit Group) sídlí v Novém Boru.
Firmu založil v roce 2007 liberecký rodák Leon Jakimič, který v současné době působí jako president společnosti. Název firmy vznikl ze dvou slov LÁSKA a SVIT = LASVIT
Vize této společnosti zní: „Být firmou pro lidi, kteří touží po krásných a unikátních dílech ze skla – svítidlech na míru, uměleckých skleněných plastikách, a vítězných kolekcích které jim zpříjemní život.“
Lasvit se úspěšně zapojuje do řady sportovních aktivit. Již několikrát po sobě dodávali poháry na Tour De France, Mubadala World Tennis Championship v Abu Dhabi a na jiné
sportovní události. [7]
Obrázek 14 - Pohyblivý lustr Alice od Petry Krausové pro Lasvit [7]
26
Obrázek 15 - Kolekce Frozen od designéra Maxima Velčovského pro Lasvit [7]
Obrázek 16 - Metalická kolekce Uovo od Ronyho Plesla pro Lasvit [7]
27
4 DESIGN LUSTRU
Při navrhování lustru jsem se snažila propojit všechny podmínky, které jsem v daném prostoru měla a zároveň se snažila vyjít z emocí, které na mě působily. Čistota a jednoduchost prostoru, doplněná o přírodní materiály jako je dřevo, pískovec, žula a kůže mi ukázala styl a vkus majitele domu. Tento prostor jsem chtěla vyplnit něčím minimalistickým, takže jsem si byla jistá čistotou a jiskrou bezbarvého křišťálového skla. Po další konzultaci s Jaroslavem Bejvlem, mi vnuknul myšlenku tzv. „optišek“, optických forem. Tyto kovové formy dodají různorodost, ale zanechají jednoduchost skla. Po načrtnutí prvních návrhů a schůzce s majitelem, jsme se shodli na úplně první skice. Byl to ten nejjednodušší návrh, ze všech. Jednalo se o několik různě velkých a různě tvarovaných baněk pod sebou s hlavní ústřední baňkou na konci, kde bude zároveň jedna hlavní žárovka.
Základním materiálem lustru je tedy sklo, které jsme foukali společně s Petrem Glosíkem, nadaným, mladým sklářem v Harrachovské sklárně, která mi poskytla k dispozici i formy, které ležely ve skladu pod nánosem prachu. Vyfoukalo se asi 18 kusů, na každém kusu byla jiná optiška a vzhledem k různým velikostem koulí, byl optický dekor jinak viditelný, což plnilo moje očekávání. Dalším krokem bylo chlazení skla a broušení, s tím mi pomáhal zkušený brusič, také v Harrachově, pan Žalský, který mi pomohl odřezat kopny od všech kusů baněk a vyvrtat díry na pozdější zavěšení.
Obrázek 17 – Vyfoukané sklo před broušením [vlastní archív]
28
Dalším materiálem, ze kterého jsem vyrobila konstrukci je nerez. Konstrukce se skládala z trubky o vnějším průměru 14 mm a tloušťce 2 mm. K jednomu kraji jsem přivařila kovové očko, za které se lustr ve finální fázi zavěsí na hák ve stropě a z druhé strany jsem nechala vysoustružit závit a kovovou redukci, na velikost objímky. Kryt na stropní hák a na objímku jsem koupila v prodejně specializované na komponenty pro výrobu lustrů, u pana Hamříka ve Smržovce. Posledním dílem, který mi chyběl, byly podložky, podložky na proložení jednotlivých kusů skla. Běžně k dostání jsou kovové podložky, které však esteticky nevypadají dobře, takže jsem se rozhodla pro krok, nechat si vylaserovat podložky z plexiskla, které nebudou ve skle vidět a splní účel. Posledním problémem, na který jsem narazila, byla příliš velká váha, potřebovala jsem odlehčit postupně celý lustr. Protože by nejníže položené baňky neunesly tíhu celého lustru, nechala jsem vylaserovat i podložky o větší tloušťce, do kterých se z boku udělal závit. Tyto podložky byly použity vždy po třech baňkách, kde se z boku do podložky přivrtal šroubek, váha se přenesla na tyč a odlehčilo se tak spodní sklo.
Obrázek 18 – brusič p. Žalský při odřezávání kopny [vlastní archív]
29
Poslední částí ve výrobě lustru byla finální montáž, která probíhala v Břeclavi. Podílelo se na ní 5 osob a trvala 7 hodin. Protože byl lustr zavěšen do výšky 7 metrů, bylo připraveno lešení, které nám práci hodně usnadnilo. Celková manipulace, byla velmi opatrná, proto i tak zdlouhavá, aby nedošlo k rozbití nějakého dílu. Postupné navlíkání skleněných kusů, podložek vyžadovalo hodně trpělivosti a preciznosti, každá osoba hrála důležitou v roli k sestavení lustru. Posledním kusem v realizaci svítidla byla žárovka, kde jsme narazili na problém s objímkou a příliš dlouhými dráty, vše se nakonec vyřešilo a lustr se při první zkoušce rozsvítil
Obrázek 19 – Finální realizace osvětlení 1 [vlastní archív]
30
Obrázek 20 – Finální realizace osvětlení 2 [vlastní archív]
Obrázek 21 – Finální realizace osvětlení 3 [vlastní archív]
31 4.1 Vizualizace lustru
32
5 Závěr
Byl vytvořen plně funkční skleněný lustr o celkové váze 75 kilogramů a délce 3 metry. Zvolená varianta optických forem dala vzniknout mé představě o vytvoření jisté symbiózy jednoduchých tvarů s různorodými dekory a tím splnila jak mé požadavky, tak požadavky zadávajícího.
Nejtěžší částí bylo navržení lustru tak, aby bylo v mých možnostech ho vyrobit, aby fungoval, aby byl na 100% zajištěn a aby esteticky odpovídal mým představám. Proto každý článek této práce musel být s naprostou precizností a kvalitou vyroben, aby splnil výše požadované body. Celý proces výroby byl po všech směrech obohacující, ať už se jednalo o seznámení s lidmi, kteří jsou špičkou ve svém oboru, tak i práce s jiným materiálem než se sklem, či ujasněním si svých dalších osobních cílů.
33
6 Použité zdroje
[1] BEJVL, Jaroslav. Skripta Zbožíznalství
[2] KIRSCH, Roland. Historie sklářské výroby v českých zemích, II. Díl, Academia, 2003, ISBN 80-200-1069-6
[3] Bauhaus [online]
Dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bauhaus(v%C3%BDtvarn%C3%A1_%C5%A1kola) [4] Žárovka [online]
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BD%C3%A1rovka#Historie [5] Historie sklárny [online]
Dostupné z: http://sklarnaharrachov.cz/sklarna/historie/#menu [6] VONDRUŠKA, Vlastimil. Sklářství, Grada Publishing a.s., 2002,
ISBN 80-247-0261-4.
[7] Lasvit – glass instalations, sculptures and design lifting [online]
Dostupné z: http://lasvit.com
[8] NOVÝ, Petr. Skleněné republika. Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, 2014 [9] Design [online]
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Design
[10] WILKINSON, Phlip. Great designers. Londýn: Dorling Kindersley, 2013 ISBN 978-80-242-4547-8
[11] Váza z hutního skla, Stanislav Libenský, r. 1977, Škrdlovice [online]
Dostupné z: http://www.cs-sklo.cz/
[12] BEJVL, Jaroslav. [osobní sdělení]. Svítidla pro současný bytový interiér Sděleno dne: 19.11. 2016
7 Seznam obrázků
Obrázek 1 - Barevný benátský lustr, pol 18.století, G.Briati, Muzeum v Itálii [1] ... 10
Obrázek 2 - Skica lustru z hutě Juliusthal na zákupském panství 1687 - 1693[1] ... 10
Obrázek 3 - Typ empírového celoskleněného koše z r 1853, Hejnice [1] ... 12
Obrázek 4 - Obecní dům v Praze, 1903 – 1911 [1] ... 13
Obrázek 5 - Svítidla z katalogu z I. poloviny 20.stol, borskošenovská oblast [1] ... 14
Obrázek 6 - Sklárna Harrachov 1942 [5] ... 16
Obrázek 7 – Sklář Peter Glosík s pomocníkem v Harrachovské sklárně [vlastní archív] ... 18
Obrázek 8 – Váza, hutní sklo, Stanislav Libenský, r.1977, Škrdlovice [11] ... 19
Obrázek 9 - Kovové formy ke zhotovení optického dekoru [6], [vlastní archív] ... 20
Obrázek 10 – Jaroslav Bejvl ml. a jeho osvětlení Fano [vlastní archív p. Bejvla] ... 22
Obrázek 11 – Lurtr Jaroslava Bejvla 1 [vlastní archív p. Bejvla] ... 23
Obrázek 12 – Lustr Jaroslava Bejvla 2 [vlastní archív p. Bejvla] ... 24
Obrázek 13 – Lustr Jaroslava Bejvla 3[vlastní archív p. Bejvla] ... 24
Obrázek 14 - Pohyblivý lustr Alice od Petry Krausové pro Lasvit [7] ... 25
Obrázek 15 - Kolekce Frozen od designéra Maxima Velčovského pro Lasvit [7] ... 26
Obrázek 16 - Metalická kolekce Uovo od Ronyho Plesla pro Lasvit [7] ... 26
Obrázek 17 – Vyfoukané sklo před broušením [vlastní archív] ... 27
Obrázek 18 – brusič p. Žalský při odřezávání kopny [vlastní archív] ... 28
Obrázek 19 – Finální realizace osvětlení 1 [vlastní archív] ... 29
Obrázek 20 – Finální realizace osvětlení 2 [vlastní archív] ... 30
Obrázek 21 – Finální realizace osvětlení 3 [vlastní archív] ... 30
35
8 Fotodokumentace
36
37
38
39
