Pojištění a prevence přepravních rizik v mezinárodním obchodě Transport Risk Insurance and Prevention in the International Trade DP-EF-KPO-2010-13

Technická univerzita v Liberci Ekonomická fakulta

Studijní program: N 6202 Hospodářská politika a správa Studijní obor: Pojišťovnictví

Pojištění a prevence přepravních rizik v mezinárodním obchodě Transport Risk Insurance and Prevention in the International Trade

DP-EF-KPO-2010-13

IVA NIKOLA JERIOVÁ

Vedoucí práce: Doc. Ing. Arnošt Böhm, CSc. (TUL, katedra pojišťovnictví) Konzultant: Ing. Jaroslava Kristýna Tůmová (TUL, katedra pojišťovnictví)

Počet stran: 79 Počet příloh: 10

Datum odevzdání: 7. 5. 2010

3

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případe má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci, 7. 5. 2010

Podpis _______________________

4

Poděkování

Touto cestou bych chtěla poděkovat všem, kteří mi byli nápomocni s vypracováním mojí diplomové práce. Zejména bych ráda poděkovala vedoucímu diplomové práce doc. Ing. Arnoštu Böhmovi, CSc., z katedry pojišťovnictví za jeho dohled, rady a připomínky související s mojí prací. Rovněž děkuji Ing. Jaroslavě Kristýně Tůmové, interní doktorandce na katedře pojišťovnictví, která se vstřícně ujala role konzultanta diplomové práce, děkuji za její čas strávený v rámci přínosných konzultací, za poskytnuté informace a materiály a za celkovou podporu, které se mi dostalo při zpracování diplomové práce.

5

Resumé

Diplomová práce se zaměřuje na pojišťování přepravních rizik v souvislosti s realizováním mezinárodních obchodních transakcí. Pro účely eliminace následků těchto rizik existují dva základní druhy pojištění, a to pojištění přepravy zásilek a odpovědnostní pojištění dopravců a zasílatelů.

První část práce pojednává o jednotlivých přepravních oborech, o odpovědnostech dopravců a zasílatelů vycházejících z příslušných právních předpisů a dále vysvětluje význam a využití jednotlivých dodacích parit mezinárodně uznávaných pravidel Incoterms 2000. Druhá kapitola je věnována rizikům ohrožujícím výsledky mezinárodních obchodních případů, jejich možné prevenci a zejména pojištění přepravních rizik.

V praktické části představím situaci přepravního pojištění na českém pojistném trhu, nabídku produktů předních pojišťoven a na reálném příkladu poukážu na úskalí spojená s pojišťováním zásilek pro vybranou společnost.

Klíčová slova

pojištění přepravy zásilek pojištění odpovědnosti dopravce pojištění odpovědnosti zasílatele mezinárodní obchod

Incoterms

předepsané pojistné dopravce

zasílatel

6

Resumé

This diploma thesis is focused on transport risk insurance in connection with international trade operations. There are two basic types of insurance in order to eliminate consequences of these risks: transport insurance and liability insurance of carriers and forwarders.

The first chapter of this work deals with particular transportation spheres and with liability of carriers and forwarders rising from relevant legal enactments. The work explains sense and use of particular delivery terms of the international rules Incoterms 2000. The second chapter applies to risks which threaten gains in the international trade operations. The work focuses on precautionary measures against risks and especially on transport risk insurance.

In the part of practice, I will present situation of transport insurance in the czech insurance market and insurance products offered by the leading insurance companies. I will show the respective difficulties by an example of shipments insuring in one company.

Key words

transport insurance

carrier's liability insurance forwarder's liability insurance international trade

Incoterms

insurance premium carrier

forwarder

7

OBSAH

ÚVOD ... 10

1 PŘEPRAVA V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ... 11

1.1 ODPOVĚDNOST DOPRAVCE ... 12

1.1.1 Silniční přeprava a odpovědnost silničního dopravce ... 12

1.1.2 Železniční přeprava a odpovědnost železničního dopravce ... 14

1.1.3 Letecká přeprava a odpovědnost leteckého dopravce ... 15

1.1.4 Námořní přeprava a odpovědnost námořního dopravce ... 16

1.1.5 Říční přeprava a odpovědnost říčního dopravce ... 18

1.2 ODPOVĚDNOST ZASÍLATELE ... 20

1.2.1 Kombinovaná přeprava a odpovědnost zasílatele ... 22

1.3 INCOTERMS ... 22

1.4 SHRNUTÍ ... 27

2 POJIŠTĚNÍ PŘEPRAVY V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ... 29

2.1 RIZIKA VMEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ... 29

2.1.1 Způsoby snižování rizik ... 31

2.1.1.1 Mezinárodní zvyklosti a standardy pro snížení rizik ... 32

2.2 POJIŠTĚNÍ VMEZINÁRODNÍM OBCHODĚ ... 33

2.3 POJIŠTĚNÍ VMEZINÁRODNÍ PŘEPRAVĚ ... 35

2.3.1 Pojištění přepravy zásilek ... 35

2.3.1.1 Kontinentální systém přepravního pojištění ... 36

2.3.1.2 Anglický systém přepravního pojištění ... 37

2.3.1.3 Pojištění v rámci doložek Incoterms ... 40

2.3.1.4 Pojistná smlouva v přepravním pojištění... 41

2.3.2 Odpovědnostní pojištění ... 47

2.3.2.1 Pojištění odpovědnosti dopravce ... 48

2.3.2.2 Pojištění odpovědnosti zasílatele ... 51

3 ANALÝZA POJISTNÉHO TRHU PŘEPRAVNÍHO POJIŠTĚNÍ ... 53

3.1 UKAZATELE ÚROVNĚ POJISTNÉHO TRHU ... 53

3.2 ČESKÝ POJISTNÝ TRH PŘEPRAVNÍHO POJIŠTĚNÍ ... 54

3.3 NABÍDKA PŘEDNÍCH POJIŠŤOVEN ... 59

3.3.1 Allianz pojišťovna, a.s. ... 60

3.3.2 Česká pojišťovna a.s. ... 61

3.3.3 Generali Pojišťovna a.s. ... 63

3.3.4 Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group ... 64

3.3.5 Pojištění proti vybraným pojistným nebezpečím ... 66

3.3.6 Pojištění proti všem rizikům ... 67

4 NÁVRH OPTIMÁLNÍHO POJIŠTĚNÍ PŘEPRAVY ... 68

4.1 P^ŘEDSTAVENÍ SPOLEČNOSTI ... 68

4.2 SOUČASNÝ PŘÍSTUP KPOJIŠŤOVÁNÍ ZÁSILEK ... 68

4.3 NÁVRHY OPTIMALIZACE VÝDAJŮ NA POJISTNÉM ... 70

4.3.1 Rámcová smlouva se zasílatelem ... 70

4.3.2 Rámcová smlouva s pojistitelem ... 71

5 ZÁVĚR ... 75

8

Použité zkratky a symboly

AAR - Pojištění proti všem rizikům ABW - Letecký nákladní list

B/L - Konosament – náložný list CFR - Náklady a přepravné

CIF - Náklady, pojištění a přepravné CIP - Přeprava a pojištění placeny do

CIM - Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží

CMNI - Budapešťská úmluva o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách

CMR - Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě CMR - Nákladní list v rámci úmluvy CMR

COTIF - Úmluva o mezinárodní železniční přepravě CPT - Přeprava placena do

ČAP - Česká asociace pojišťoven ČR - Česká republika

ČSSR - Československá socialistická republika DAF - S dodáním na hranici

DDP - S dodáním clo placeno DDU - S dodáním clo neplaceno DEQ - S dodáním z nábřeží DES - S dodáním z lodi

EGAP - Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.

EHK - Evropská hospodářská komise

EXW - Ze závodu

FAS - Vyplaceně z boku lodi FCA - Vyplaceně dopravci

FIATA - Mezinárodní federace zasilatelských sdružení

FOB - Vyplaceně loď

FPA - Pojištění s vyloučením zvláštní havárie GBP - Britská libra

ICAO - Mezinárodní organizace pro civilní letectví ICC - Mezinárodní obchodní komora

I.C.C. - Institute Cargo Clauses

Incoterms - Mezinárodní pravidla pro výklad dodacích podmínek

MAR - Marine Policy

OSN - Organizace spojených národů

OTIF - Mezivládní organizace pro mezinárodní železniční přepravu SDR - Zvláštní práva čerpání (Special Drawing Rights)

WPA - Pojištění včetně zvláštní havárie

9

Seznam tabulek a grafů

TAB.1-DOLOŽKY INCOTERMS 2000 ... 24

TAB.2-P^ŘEHLED USPOŘÁDÁNÍ VÝKLADU JEDNOTLIVÝCH DOLOŽEK ... 24

TAB.3-RIZIKA A VÝLUKY INSTITUTE CARGO CLAUSES ... 39

TAB.4-P^ŘEHLED MEZINÁRODNÍCH ÚMLUV A JIMI STANOVENÝCH ODPOVĚDNOSTNÍCH LIMITŮ ... 48

TAB.5-VÝVOJ PŘEDEPSANÉHO POJISTNÉHO V LETECH 2004-2008(V TIS.K^Č) ... 55

TAB.6-VÝVOJ PŘEDEPSANÉHO POJISTNÉHO V LETECH 2004-2008(V TIS.K^Č) ... 56

TAB.7-P^ŘEDEPSANÉ POJISTNÉ A TRŽNÍ PODÍL POJIŠŤOVEN V ROCE 2008 ... 57

TAB.8-VÝVOJ PŘEDEPSANÉHO POJISTNÉHO V LETECH 2007 A 2008(V TIS.K^Č) ... 59

TAB.9-SEZNAM POJIŠŤOVEN A JIMI NABÍZENÝCH POJISTNÝCH PRODUKTŮ ... 59

TAB.10-ZÁKLADNÍ POJISTNÁ NEBEZPEČÍ ... 66

TAB.11-P^ŘEHLED ABSOLUTNÍCH A RELATIVNÍCH VÝLUK ... 67

TAB.12-POJIŠTĚNÉ PŘEPRAVY V ROCE 2009... 69

TAB.13-POROVNÁNÍ VÝŠE POJISTNÉHO PŘI APLIKACI POJISTNÉ SAZBY 2,4 PROMILE ... 72

TAB.14-VÝPOČTY ÚSPOR ZA PŘEDPOKLADU POJISTNÉ SAZBY NA ÚROVNI 0,19% ... 73

OBR.1-VÝVOJ PŘEDEPSANÉHO POJISTNÉHO V LETECH 2004-2008 ... 55

OBR.2-VÝVOJ PŘEDEPSANÉHO POJISTNÉHO V LETECH 2004-2008(V TIS.K^Č) ... 58

OBR.3-KONCENTRACE POJISTNÉHO TRHU POJIŠTĚNÍ NÁKLADU V LETECH 2007 A 2008 ... 58

10

ÚVOD

Zpracováním této diplomové práce bych ráda všem zájemcům přiblížila problematiku související s přepravou a zejména pojištěním v rámci realizací mezinárodních obchodních operací. Téma „Pojištění a prevence přepravních rizik v mezinárodním obchodě“ jsem si zvolila z ryze praktického důvodu, kdy zajišťování přeprav zásilek převážně do zahraničí částečně spadá do mojí pracovní náplně.

Neoddělitelnou součástí obchodování hmotným zbožím nejen na mezinárodní úrovni je přeprava předmětu kupní smlouvy od dodavatele k odběrateli. Informace o tom, která ze stran je povinna zajistit přepravu a v jakém rozsahu se bude podílet na její úhradě, je ve smlouvě obsažena sjednáním příslušné dodací parity. Vedle tohoto stanovuje dodací podmínka také konkrétní okamžik, kterým přechází riziko ztráty či škody na zásilce z prodávajícího na kupujícího.

Každá realizace vývozní nebo dovozní obchodní operace je vystavena mnoha dalším rizikům vyskytujícím se v prostředí mezinárodního obchodu. Rizika poškození, zničení či pohřešování zásilky během přepravy však patří k těm významnějším. Pojištění, ať už ve smyslu pojištění přepravy zásilek či odpovědnosti dopravce a zasílatele, je jedním z hlavních nástrojů, jak lze neblahým následkům těchto rizik čelit.

Při zohlednění skutečnosti, že dennodenně dochází na celém světě k nesčetným objemům transportů zboží od prodávajících ke kupujícím, bych si dovolila tvrdit, že přepravní pojištění hraje mezi ostatními neživotními pojištěními poměrně významnou roli.

Cílem mojí diplomové práce je komplexně představit přepravní pojištění v rámci všech nezbytných souvislostí, které jej činí podstatným elementem zahraničních obchodních operací.

11

1 PŘEPRAVA V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ

Přeprava hraje v prostředí mezinárodního obchodu velmi důležitou roli, jelikož k zasílání zboží od prodávajícího ke kupujícímu dochází při většině prodejních operací. V této kapitole přiblížím jednotlivé druhy přepravy, a to z pohledu odpovědnosti dopravců.

Pro každý dopravní obor je typické, že jsou pro něj stanovena jiná mezinárodně platná pravidla určující rozsah a výši odpovědnosti. Podstatou však je, že plně odrážejí letité zkušenosti předních světových institucí zabývajících se problematikou přepravního odvětví.

Jako druhý pól z hlediska odpovědnosti za zásilky bude přiblížena odpovědnost zasilatelů.

V poslední části této kapitoly představím mezinárodně uznávaná pravidla pro výklad dodacích doložek Incoterms a v rámci shrnutí se pokusím vysvětlit příčinné souvislosti mezi výběrem dodací podmínky, dodací lhůty a ekonomickou volbou způsobu přepravy.

Přepravu lze z hlediska přepravních oborů rozlišovat na silniční, železniční, leteckou, námořní a říční přepravu.

Dále můžeme k dělení přepravy přistupovat z pohledu počtu využitých dopravních oborů během realizace jedné přepravní operace. Unimodální přeprava je zajišťována prostřednictvím pouze jednoho přepravního oboru, kdežto přeprava multimodální využívá alespoň dvou druhů přepravy.

Posledním pohledem na členění tohoto odvětví je rozlišení na přepravy realizované přímo dopravcem, nebo zprostředkovaně zasílatelem. Dopravcem rozumějme každou fyzickou nebo právnickou osobu, která se přepravní smlouvou zavazuje provést přepravu zásilky.

Podstata Smlouvy o přepravě věci je formulována v obchodním zákoníku. Zasílatele lze definovat jako společnost, která se zavazuje obstarat provedení přepravy a služeb s ní souvisejících na základě Zasílatelské smlouvy, upravené rovněž obchodním zákoníkem.

Obecně lze dopravce považovat za majitele nákladního vozu, kdežto zasílatel si dané vozy od dopravce najímá.

12 1.1 ODPOVĚDNOST DOPRAVCE

Dopravci realizují přepravu na základě Smlouvy o přepravě věci, uzavřené v souladu s ustanoveními § 610 a následujícími zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.

Podle nařízení tohoto předpisu vzniká odpovědnost dopravce za škody na zásilce okamžikem jejího převzetí dopravcem až do jejího vydání příjemci.

Uplatňován je zde princip tzv. objektivní odpovědnosti neboli odpovědnosti za výsledek, kdy odpovědnost za škodu vzniká bez ohledu na zavinění nebo nezavinění. Daná odpovědnost však není absolutní a dopravce se jí může zprostit v případech, kdy prokáže, že škodu nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče a dále z kvalifikovaných důvodů uvedených v zákoně. Zákon dopravce zprošťuje odpovědnosti, pokud se mu podaří dokázat, že škoda byla zapříčiněna některou z těchto okolností:

- odesílatelem, příjemcem nebo vlastníkem zásilky,

- vadou nebo přirozenou povahou obsahu zásilky včetně obvyklého úbytku,

- vadným obalem, na který dopravce upozornil odesílatele při převzetí zásilky k přepravě a bylo-li toto poznamenáno v přepravní listině. [11]

Při provozování mezinárodních přeprav se dopravci řídí mezinárodními úmluvami, které stanovují jednotné podmínky pro dopravce v rámci daného přepravního oboru a mají přednost před zákonem. Tyto smlouvy jsou závazné pro všechny dopravce států, jež dané úmluvy implementovaly do své legislativy. Každá z těchto úmluv pamatuje na náležitosti přepravní smlouvy i na stanovení odpovědnosti dopravců.

1.1.1 Silniční přeprava a odpovědnost silničního dopravce

Silniční doprava je v právních předpisech ČR upravena zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Mezinárodní silniční doprava je v tomto předpise definována jako doprava, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států, nebo doprava, při níž místo výchozí a cílové sice leží na území téhož státu, ale část jízdy se uskuteční na území státu jiného. [12]

13

Pro provozování mezinárodní silniční dopravy je stěžejní legislativou nejen tento zákon, ale i jemu nadřazená Úmluva o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční dopravě, která je zkratkou nazývána Úmluva CMR (Convention Marchandise Routière).

Úmluva CMR byla sjednána dne 19. května 1956 v Ženevě na půdě OSN a v platnost vstoupila v roce 1961. Československo zveřejnilo její znění v roce 1974 ve Sbírce zákonů jako přílohu k vyhlášce ministra zahraničních věcí č. 11/1975/Sb.

Cílem této úmluvy je jednotná úprava podmínek smlouvy o přepravě zásilek za úplatu v mezinárodní silniční nákladní dopravě. Obsahově se zaměřuje zejména na tématiku přepravních dokladů a na odpovědnost dopravce. Dokladem o uzavření přepravní smlouvy, o obsahu této smlouvy, jakož i o převzetí zásilky dopravcem je nákladní list CMR (Příloha č. 1). Odpovědnost dopravce je v kapitole IV Úmluvy CMR definována takto:

„Dopravce odpovídá za úplnou nebo částečnou ztrátu zásilky anebo za její poškození, které vznikne od okamžiku převzetí zásilky k přepravě až do okamžiku jejího vydání, jakož i za překročení dodací lhůty.“

Výše uvedené ustanovení je v Úmluvě omezeno podmínkami, za jakých je dopravce své odpovědnosti zproštěn. Jedná se o okolnosti, v jejichž důsledku vznikla škodní událost:

• příkaz oprávněného, zavinění oprávněným,

• vlastní vada zásilky,

• okolnosti, jež dopravce nemůže odvrátit a jejichž následky odstranit není v jeho moci,

• zvláštní nebezpečí související s těmito skutečnostmi:

- použití otevřených vozidel bez plachet (dohodnuto a poznamenáno v CMR), - chybějící obal či vadný obal zásilky,

- manipulace se zásilkou odesílatelem/příjemcem, - přirozená povaha určitého zboží,

- přeprava živých zvířat.

Náhrada škody způsobené na zásilce během přepravy však nesmí přesáhnout finanční limit, který je stanoven tímto výpočtem:

14

hrubá hmotnost nákladu v kg * 8,33 * 1 SDR¹.

Je-li překročena dodací lhůta a oprávněný prokáže, že škoda vznikla z tohoto důvodu, je dopravce povinen hradit škodu jen do výše dovozného.

Právě výše zmíněná zákonná odpovědnost dopravce, byť je omezena jak svým rozsahem, tak výší, je stimulem pro uzavírání pojištění odpovědnosti silničního dopravce, na základě kterého přechází povinnost vyplatit náhradu škody na pojistitele. [17]

1.1.2 Železniční přeprava a odpovědnost železničního dopravce

Železniční přeprava je v ČR upravena zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách. Provozování mezinárodní železniční dopravy je primárně vázáno na dodržování ustanovení mezinárodních úmluv. Pro oblast Evropy se jedná o Úmluvu o mezinárodní železniční přepravě, Úmluvu COTIF (Convention Relative Aux Transports Internationaux Ferroviaires).

Úmluva COTIF byla vydána 9. května 1980 v Bernu Mezivládní organizací pro mezinárodní železniční přepravu - OTIF (Organisation intergouvernementale pour les transports internationaux ferroviaires). Právním předpisem platným pro tehdejší ČSSR se stala v roce 1985 uveřejněním ve Sbírce zákonů, a to vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 8/1985 Sb.

Celé znění Úmluvy se skládá z několika částí. Základem tohoto dokumentu je vlastní text Úmluvy, který je zaměřen na působnost Organizace OTIF. Zbývající část předpisu se skládá z několika tzv. přípojků. Smlouvě o přepravě zboží se věnuje „Přípojek B k Úmluvě“ pod názvem „Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě zboží“, často označovaný pouze zkratkou CIM (Convention Internationale Concernant le Transport des Merchandises par Chemins de Fer). [18]

1 SDR (Special Drawing Rights) „Zvláštní práva čerpání“ jsou jednotnou měnovou a účetní jednotkou užívanou v rámci Mezinárodního měnového fondu. Odvozují se od průměrné hodnoty měn USA, Německa, Japonska, Francie a Velké Británie. Kód této měny je XDR; 1 XDR = 28.781 CZK. (kurz k 25. 3. 2010).

15

Tento přípojek v sobě mimo jiné zahrnuje náležitosti mezinárodního železničního nákladního listu, který je také označovaný zkratkou CIM. Odpovědnost železničního dopravce je zde formulována obdobně, jako jsem ji uvedla u silniční přepravy, kdy je dopravce odpovědný za zásilku v době od jejího přijetí až po dodání, jakož i za škodu vzniklou překročením dodací lhůty. Podmínky, za jakých je dopravce své odpovědnosti zproštěn, jsou rovněž obdobné s ustanoveními v úmluvě CMR.

Navíc jsou zde uvedeny limity pro odpovědnost za zboží, které je při přepravě v důsledku své přirozené povahy zpravidla vystaveno nebezpečí úbytku hmotnosti. Dopravce odpovídá za tu část úbytku, která přesahuje:

- 2 % hmotnosti u kapalin nebo u zboží podaného k přepravě ve vlhkém stavu, - 1 % hmotnosti u suchého zboží.

Horní hranice pro náhradu škody či ztráty je v Úmluvě CIM stanovena tímto výpočtem:

hrubá hmotnost nákladu v kg * 17 * 1 SDR.

Výše náhrady v případě škody způsobené překročením dodací lhůty se stanovuje maximálně na čtyřnásobek přepravného. [19]

1.1.3 Letecká přeprava a odpovědnost leteckého dopravce

Pro účely letecké dopravy je v ČR platný zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví.

Provozování mezinárodní letecké přepravy se rovněž podřizuje mezinárodně platným úmluvám a to zejména Úmluvě o sjednocení některých pravidel o mezinárodní letecké přepravě nazývané podle místa jejího vydání Montrealská úmluva. Vedle této úmluvy nadále působí jí předcházející předpis pod názvem Varšavská úmluva.

Montrealská úmluva byla vydána roku 1971 Mezinárodní organizací pro civilní letectví – ICAO (International Civil Aviation Organization) a pro ČR se stala závaznou jejím zveřejněním ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 123/2003.

16

Jako osvědčení o převzetí zásilky slouží letecký nákladní list – ABW (Airway Bill), který je zároveň dokladem o uzavření přepravní smlouvy. Dopravce podle Úmluvy odpovídá za škody, které vznikly během letecké přepravy, tj. doby, po kterou je náklad v péči dopravce. Své odpovědnosti se dopravce může zprostit v případech, kdy ke škodě došlo z těchto důvodů:

- vlastní vada, kvalita či nedokonalost přepravovaného nákladu, - vadné balení nákladu, které nebylo provedeno ze strany dopravce, - válka, ozbrojený konflikt,

- zásah úředního orgánu na základě exportu/importu/tranzitu nákladu.

Dopravce dále odpovídá za škody způsobené zpožděním letecké přepravy. Této odpovědnosti se může zprostit mimo jiné za obvyklých podmínek, když prokáže, že bylo z jeho strany učiněno vše, aby škodu odvrátil, nebo že nebylo v jeho silách, aby tak učinil.

Pokud není ujednáno jinak, nesmí náhrada škody způsobené na zásilce během doby, po kterou byla svěřena k přepravě, přesáhnout limit stanovený tímto vzorcem:

hrubá hmotnost nákladu v kg * 17 * 1 SDR. [21]

1.1.4 Námořní přeprava a odpovědnost námořního dopravce

V oblasti námořní přepravy se pro zajišťování výkonu státní správy ve věcech námořní plavby používá ustanovení zákona č. 61/2000 Sb., o námořní plavbě. Jsou zde stanovena pravidla pro vypořádání společné havárie.

Společná havárie

Jsou-li loď a náklad ve společném námořním nebezpečí, poté se společnou havárií rozumějí škody, které jsou provedeny úmyslně a účelně, aby se tím zabránilo vzniku škody větší. Společná havárie se rozvrhuje mezi loď, přepravné a náklad poměrně podle jejich hodnoty k tíži majitele lodi, přepravce a vlastníka nákladu, kteří jsou povinni nést poměrnou část škody ze společné havárie. Pro účely likvidace škod způsobených v rámci

17

společné havárie se používá buď ustanovení vnitrostátního práva, nebo smlouvy o námořní přepravě. [7]

Vedle zákonů států upravujících námořní plavbu existuje současně několik mezinárodních úmluv, které různě upravují problematiku odpovědnosti námořního dopravce. Nejmladší úmluvou, kterou ratifikovala později i ČR a která stanovuje námořnímu dopravci nejširší odpovědnost, je Úmluva OSN o námořní přepravě zboží z roku 1978, tzv. Hamburská pravidla. Těmto pravidlům chronologicky předcházela Úmluva o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentů z roku 1968 (tzv. Haagsko-Visbyská pravidla) a Mezinárodní úmluva o sjednocení některých pravidel ve věci konosamentů z roku 1924 (tzv. Haagská pravidla). [25]

Výše uvedená mezinárodní pravidla se vztahují pouze na liniovou námořní přepravu, která je zajišťována pravidelnými plavbami obvykle dle stanovených jízdních řádů.

Odpovědnost námořního liniového dopravce vždy závisí na tom, kterou z úmluv, resp.

právem kterého státu, se v daném případě řídí přepravní smlouva. Naproti tomu trampová námořní přeprava je provozována na základě charterových smluv, dle konkrétních požadavků na přepravu nákladu, a veškerá odpovědnost se řídí podmínkami dohodnutými v těchto smlouvách. [7]

V současnosti byla sepsána nová úmluva, tzv. Rotterdamská pravidla. Cílem této Úmluvy OSN o smlouvě o mezinárodní přepravě zboží zcela nebo z části po moři, je vytvoření jednotných pravidel pro přepravní smlouvu v mezinárodní přepravě nákladu. Dokument nyní čeká na potřebný počet ratifikací, nicméně ani poté se nezmění nic na tom, že pravidla budou závazná jen pro smluvní státy tak, jak tomu bylo doposud u výše zmíněných úmluv.

Vraťme se ještě k Hamburským pravidlům, která v ČR vstoupila v platnost 1. července 1996, a která stanovují odpovědnost námořního dopravce obdobně, jak byla definována u předchozích přepravních oborů. Jedná se opět o objektivní odpovědnost za škodu vzniklou úplnou nebo částečnou ztrátou nebo poškozením zboží, jakož i za škodu vzniklou překročením dodací lhůty. Ke zproštění odpovědnosti dochází v případech, kdy dopravce prokáže, že nemohl zabránit příčinám škody nebo odvrátit jejich následky. Dále se zproštění uplatňuje pro opatření, která škodu způsobila, ale která byla učiněna k záchraně života nebo k záchraně majetku na moři – s výjimkou společné havárie.

18

Finanční limit pro náhradu škody je v námořní přepravě stanoven těmito vzorci, kdy se použije výpočet stanovující vyšší hodnotu plnění.

835 * 1 SDR za přepravní jednotku nebo 2,5 * 1 SDR * hrubá hmotnost nákladu v kg.²

Dopravcova odpovědnost se za podmínek prodlení s dodávkou zboží stanoví maximálně jako 2,5násobek přepravného za nedodané zboží, avšak nesmí přesahovat hodnotu přepravného pro celou zásilku.

Hamburská pravidla dále pamatují na náležitosti přepravního dokladu, kterým je konosament – náložný list zkratkou označovaný B/L (Bill of Lading). Konosament je průkaz o smlouvě o námořní přepravě a o tom, že dopravce převzal či naložil zboží. [22]

Námořní přeprava má veliký význam z hlediska historie pojištění přepravy zboží. Námořní pojištění, tzv. Marine Insurance, dalo dokonce jméno celému pojistnému oboru.

Pojištěním „marine“ se v současnosti rozumí všeobecně pojištění všech oborů přeprav.

1.1.5 Říční přeprava a odpovědnost říčního dopravce

Obor říční přepravy je v legislativě ČR upraven zákonem č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. Pro účely provozování mezinárodní nákladní říční přepravy byla v roce 2001 sepsána Budapešťská úmluva o smlouvě o přepravě zboží po vnitrozemských vodních cestách, pod zkratkou CMNI (Convention de Budapest relative au contrat de transport de marchandises en navigation intérieure). Dne 8. března 2006 byla tato úmluva vydána ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 32/2006, čímž se stala součástí českého právního řádu.

Budapešťská úmluva se vztahuje na všechny evropské vodní cesty, včetně Rýna a Dunaje.

Za přepravní listinu, lze považovat náložný list (konosament) nebo nákladní list či jakoukoliv jinou listinu užívanou v obchodním styku. Úmluva dále pojednává

2 Země, které nejsou členy MMF a jejichž právní řád nedovoluje použít zúčtovací jednotku SDR, postupují při kalkulaci náhrady škody dle těchto výpočtů: 12500 peněžních jednotek za přepravní jednotku nebo 37,5 peněžních jednotek za kilogram hrubé hmotnosti nákladu.

19

o odpovědnosti dopravce za ztrátu či škody na svěřeném nákladu v době od jeho převzetí až do dodání nebo za nedodržení dodací lhůty. Ke zproštění odpovědnosti se přistupuje v případech, kdy dopravce nemohl příčinám škody zabránit nebo odvrátit jejich následky.

Dopravce je odpovědnosti zproštěn také v případech, kdy ke škodě přispěly tyto okolnosti:

- jednání, opomenutí či manipulace se zboží odesílatelem/příjemcem/oprávněným, - přeprava na palubě či v otevřených plavidlech (dle dohody s odesílatelem), - přirozená povaha určitého zboží,

- chybějící obal či vadný obal zásilky, - přeprava živých zvířat,

- záchranné práce či pokus o pomoc/záchranu na vnitrozemských vodních cestách.

Limity pro stanovení maximální náhrady škody jsou určovány dle přepravních jednotek:

1) 666,67 * 1 SDR za přepravní jednotku výjma kontejneru nebo 2 * 1 SDR * hrubá hmotnost nákladu v kg,

2) 1500 * 1 SDR za kontejner bez uloženého zboží, 25000 * 1 SDR za zboží v kontejneru.

Za škody v důsledku prodlení v dodání zboží odpovídá dopravce podle úmluvy maximálně částkou jednonásobku přepravného. [23]

V případě společné havárie se použije ustanovení platného vnitrostátního předpisu. V ČR tuto událost upravuje vyhláška č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí. Výše náhrady škody je podle tohoto předpisu stanovena následujícími výpočty:

a) ztracený náklad: náhrada = cena v nepoškozeném stavu

– výše škod nenáležících do společné havárie – ostatní ušetřené výlohy (přepravné, clo).

b) poškozený náklad: náhrada = cena ve stavu nepoškozeném – cena ve stavu poškozeném.

c) poškozený prodaný náklad: náhrada = čistá cena v nepoškozeném stavu – čistý výtěžek z prodeje. [20]

20 1.2 ODPOVĚDNOST ZASÍLATELE

Zasílatel neboli speditér je subjekt, jehož funkcí není přepravu přímo realizovat nýbrž ji pro svého klienta obstarat na základě Zasílatelské smlouvy, jejíž náležitosti jsou upraveny v ustanoveních § 601 a následujících zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku.

Vedle této služby obvykle zasílatelé nabízejí širokou škálu služeb doplňkových, jako jsou např. služby poradenské, zajištění celního odbavení, pojištění zboží, obstarání různých dokladů, koordinace a zajišťování kombinované dopravy, sběrnou službu, která sdružuje přepravu menších zásilek, a v některých případech může poskytovat i služby inkasní.

Prostřednictvím zasílatelské smlouvy se zasílatel zavazuje příkazci, že mu vlastním jménem a na jeho účet obstará přepravu věcí z místa odeslání na místo určení, nebo úkony s přepravou související, a příkazce se mu za to zavazuje zaplatit odměnu. Příkazcem rozumějme zpravidla fyzickou nebo právnickou osobu, které zasílatel poskytuje na základě její objednávky přepravní služby, zejména zajištění přepravy zásilky.

Zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce vzniklou při obstarávání přepravy, ledaže ji nemohl odvrátit při vynaložení odborné péče. Odpovědnost zasílatele vzniká zejména za následující škody:

- škody způsobené tím, že neudělil správné dispozice k provedení přepravy včetně nepodání informací o povaze zásilky a způsobu její přepravy,

- škody vzniklé od okamžiku převzetí od příkazce do doby předání zásilky dopravci, - škody způsobené pozdním zajištěním přepravy nebo nezajištěním přepravy.

Zasílatel, kterému byla prokázána odpovědnost za vzniklé škody je povinen poškozenému nahradit nejen skutečnou výši škody, ale i případný ušlý zisk. Z toho důvodu si zasílatelé z vlastní vůle sjednávají pojištění odpovědnosti zasílatele, čímž přechází povinnost náhrady škody způsobené jednáním zasílatele na pojišťovnu. [11]

Zasílatelé se mohou stavět do dvou odlišných pozic určených tím, jak vystupují ve sjednané smlouvě, resp. do jaké míry budou realizovat objednanou přepravu vlastními silami. Rozdíly z této skutečnosti vyplývající lze shledat zejména v inkasované částce a v dokladu stvrzujícím uzavření zasílatelské smlouvy:

21 a) „Pravý“ zasílatel:

- vystupuje ve smlouvě jako odesílatel,

- od příkazce inkasuje jen zasílatelskou provizi bez dopravného,

- dokladem o zasilatelské smlouvě pro pojišťovnu je zasílatelský příkaz.

b) „Nepravý“ zasílatel:

- vystupuje ve smlouvě jako dopravce a přebírá jeho odpovědnost, - od příkazce inkasuje zasílatelskou provizi a dopravné,

- dokladem o přepravní smlouvě pro pojišťovnu je přepravní příkaz.

V praxi existují tři případy, kdy je zasílatel odpovědný i za provedení přepravy a vystupuje jako „nepravý“ zasílatel resp. jako dopravce:

1. Organizátor multimodální přepravy³

Zasílatel je členem Mezinárodní federace zasilatelských sdružení – FIATA⁴ a je oprávněný vystavovat univerzální přepravní doklad tzv. FIATA konosament.

2. Zasílatel uplatňující „právo vlastního vstupu“

Zasílatel přepravu provádí sám vlastním nebo najatým dopravním prostředkem, přičemž smluvně přejímá odpovědnost dopravce. Z toho titulu má vůči příkazci práva a povinnosti dopravce a jejich vzájemný vztah se při uskutečňování přepravy řídí ustanoveními o smlouvě o přepravě věci.

3. Zasílatel uplatňující „přejímací sazby“

Zasílatel zabezpečuje provedení přepravy za paušální částku ve formě tzv. přejímací sazby. Nejčastějším případem je organizování sběrné služby zasílatelem, který se tak stává tzv. „smluvním dopravcem“ s náležitými odpovědnostmi, ačkoliv přepravu samotnou přímo neprovádí.

Pojištění odpovědnosti zasílatele je povinné pro organizátory multimodální přepravy a členy Svazu spedice a logistiky ČR. V ostatních případech je na vlastním zvážení zasílatele, zda hodlá podstoupit riziko, že způsobí svým jednáním škodu třetí osobě, nebo se v rámci obezřetnosti nechá proti následkům daných rizik pojistit. [8]

3 Multimodální přepravou rozumějme přepravu prostřednictvím alespoň dvou přepravních oborů, pro jejíž realizaci se vystavuje pouze jeden přepravní doklad – FIATA konosament

4 Fédération Internationale des Associations de Transitaires et Assimilés

22

1.2.1 Kombinovaná přeprava a odpovědnost zasílatele

Podstatou kombinované dopravy je přeprava nákladu v téže přepravní jednotce nebo silničním vozidle při využití alespoň dvou přepravních oborů. Speciálními přepravními jednotkami se rozumí palety, kontejnery, kamionové návěsy apod. Hlavním smyslem je zabránit častému překládání nákladu a zajistit přepravu na principu „z domu do domu“

(House to House).

V případech, kdy je přeprava zboží realizována prostřednictvím více přepravních oborů a na základě jednoho přepravního dokladu, hovoříme o přepravě multimodální. Neorganizují ji většinou sami dopravci, ale zasílatelé ve funkci organizátorů multimodální přepravy.

Přebírají tím ručení a odpovědnost za řádný průběh celé přepravy, čímž se staví do pozice dopravců. Jednotný přepravní doklad vystavovaný pro účely realizace mutimodální přepravy je nazýván Multimodální průběžný konosament FIATA (Multimodal Transport Bill of Lading FIATA). [7]

Pro regulaci multimodálních přeprav doposud neexistuje jednotně akceptovaná a použitelná mezinárodní úprava. Na půdě OSN sice byla v roce 1980 přijata Úmluva o mezinárodní multimodální přepravě zboží, ovšem dosud nenabyla své účinnosti.

Odpovědnost byla ve výše zmíněné Úmluvě stanovena těmito limity:

1) Přeprava zahrnující vodní přepravu:

900 * 1 SDR za přepravní jednotku nebo 2,75 * 1 SDR * hrubá hmotnost nákladu v kg.

2) Přeprava nezahrnující vodní přepravu se řídí limity dle Úmluvy CMR:

8,33 * 1 SDR * hrubá hmotnost nákladu v kg.

1.3 INCOTERMS

S neustálým rozvojem světového hospodářství dochází k výraznému nárůstu počtu realizovaných obchodních případů na mezinárodní úrovni. Zahraniční obchodování však naráží na mnohé bariéry, kterými je např. cizí jazyk, odlišná kultura a nejen obchodní zvyky druhých zemí, odlišné právní řády aj. Ve snaze odstranit výše zmiňované obchodní

23

bariéry vznikala odedávna pravidla, s cílem vymezit základní práva a povinnosti kupních stran. Na základě amerických obchodních zvyklostí vyšly roku 1919 Americké definice pro zahraniční obchod, později revidované pod názvem Revised American Foreign Trade Definitions – R.A.F.T.D. Tato pravidla dnes již však nejsou běžně používána a jejich místo ve světovém povědomí zaujaly doložky Incoterms.

Incoterms (International Commercial Terms), česky "Mezinárodní pravidla pro výklad dodacích podmínek", představují soubor pravidel pro výklad dodacích doložek (parit) v rámci zahraničního obchodování. Poprvé byla Incoterms vydána v roce 1936 v Paříži Mezinárodní obchodní komorou (International Chamber of Commerce) a dále byla tato pravidla aktualizována tak, aby odpovídala aktuálnímu vývoji v mezinárodním obchodě.

Poslední změny a dodatky byly provedeny již sedmým přepracovaným vydáním pod názvem Incoterms 2000.

Incoterms se omezují na záležitosti práv a povinností stran kupní smlouvy v oblasti dodávky zboží, tzn., že se týkají výhradně obchodů s hmotným zbožím. Dodací podmínka (parita) stanovuje, která ze smluvních stran bude zajišťovat přepravu a v jakém rozsahu se bude podílet na její úhradě. Zejména upravuje:

- způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu,

- způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího, - další povinnosti stran kupní smlouvy při zajišťování dopravy, nakládky a vykládky

zboží, průvodních dokladů, pojištění, celního odbavení apod.

Incoterms se zaměřují na závazek prodávajícího dodat zboží. Riziko ztráty a poškození zboží, jakož i závazek nést náklady vztahující se ke zboží přechází z prodávajícího na kupujícího v okamžiku, kdy prodávající splnil svou povinnost dodání zboží. Škodu utrpí vždy ta strany kupní smlouvy, která podle dodací parity nesla riziko ztráty a poškození zásilky v okamžiku vzniku škodní události.

Incoterms 2000 obsahují 13 doložek, které jsou uspořádány do 4 zásadně odlišných skupin:

Skupina E: doložka odebrání Skupina C: hlavní přepravné placeno Skupina F: hlavní přepravné neplaceno Skupina D: doložky dodání

24

V příloze č. 2 uvádím standardní zobrazení Incoterms formou názorných obrázků.

Následující tabulka poskytuje seznam všech platných doložek Incoterms 2000.

Tab. 1 - Doložky Incoterms 2000

SKUPINA DOLOŽKA NÁZEV

E EXW Ze závodu (…ujednané místo) F

FCA Vyplaceně dopravci (…ujednané místo)

FAS Vyplaceně k boku lodi (…ujednaný přístav nalodění) FOB Vyplaceně loď (…ujednaný přístav nalodění)

C

CFR Náklady a přepravné (…ujednaný přístav určení)

CIF Náklady, pojištění a přepravné (…ujednaný přístav určení) CPT Přeprava placena do (…ujednané místo určení)

CIP Přeprava a pojištění placeny do (…ujednané místo určení)

D

DAF S dodáním na hranici (ujednané místo) DES S dodáním z lodi (…ujednaný přístav určení) DEQ S dodáním na nábřeží (…ujednaný přístav určení) DDU S dodáním clo neplaceno (…ujednané místo určení) DDP S dodáním clo placeno (…ujednané místo určení)

Zdroj: Incoterms 2000.

Vydání Incoterms je pro každou doložku velmi přehledně a systematicky uspořádáno do deseti fází obchodní transakce, v nichž jsou jednotlivě definovány povinnosti jak prodávajícího tak kupujícího. Pro představu poslouží následující tabulka.

Tab. 2 - Přehled uspořádání výkladu jednotlivých doložek

A. Povinnosti prodávajícího: B. Povinnosti kupujícího:

A.1. Dodaní zboží podle smlouvy B.1. Placení ceny

A.2. Licence, povolení, formality B.2. Licence, povolení, formality A.3. Přepravní smlouva a pojištění B.3. Přepravní smlouva a pojištění

A.4. Dodání B.4. Převzetí

A.5. Přechod nebezpečí B.5. Přechod nebezpečí A.6. Rozdělení nákladů B.6. Rozdělení nákladů

A.7. Vyrozumění kupujícího B.7. Vyrozumění prodávajícího A.8. Důkaz o dodání, dopravní

doklad nebo odpovídající elektronická zpráva

B.8. Důkaz o dodání, dopravní doklad nebo odpovídající elektronická zpráva

A.9. Kontrola - balení - značení B.9. Kontrola - balení - značení A.10. Jiné povinnosti B.10. Jiné povinnosti

Zdroj: Incoterms 2000.

25

Všechny doložky jsou náležitě seřazeny od minimálního až po maximální množství povinností prodávajícího v rámci přepravy zboží, přičemž první doložka EXW představuje pro prodávajícího minimum povinností a naopak doložka DDP představuje maximum závazků prodávajícího pro danou přepravu zboží.

1) Skupina E: Prodávající pouze připraví zboží kupujícímu ve svém objektu, závodu.

Není odpovědný za nakládku ani celní odbavení pro vývoz.

• EXW „Ze závodu“ (Ex Works) – Riziko přechází na kupujícího okamžikem, kdy prodávající dá kupujícímu zboží k dispozici ve svém závodě. Kupující tedy nese všechny náklady a rizika vzniklá převzetím zboží ze závodu prodávajícího.

2) Skupina F: Prodávající dodá celně odbavené zboží pro vývoz dopravci podle instrukcí kupujícího na sjednaném místě.

• FCA „Vyplaceně dopravci“ (Free Carrier) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží dopravci jmenovanému kupujícím na sjednaném místě.

• FAS „Vyplaceně z boku lodi“ (Free Alongside Ship) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží k boku lodi v ujednaném přístavu nalodění.

• FOB „Vyplaceně loď“ (Free on Board) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží na palubu lodi v ujednaném přístavu nalodění.

Výše zmíněnými okamžiky splnění povinnosti prodávajícího resp. předáním zboží dopravci přecházejí náklady a nebezpečí ztráty nebo poškození zboží na kupujícího.

3) Skupina C: Doložka C se vždy uvádí s místem, do kterého musí prodávající zaplatit přepravní náklady. Prodávající zajišťuje přepravní smlouvu do tohoto místa určení na své náklady, ale riziko přechází již okamžikem předání celně odbaveného zboží pro vývoz dopravci. Při použití doložek CIF a CIP musí prodávající mimoto zboží pojistit a zaplatit náklady s tím spojené.

• CFR „Náklady a přepravné“ (Cost and Freight) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží přes zábradlí lodi v přístavu nalodění.

• CIF „Náklady, pojištění a přepravné“ (Cost, Insurance and Freight) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží přes zábradlí lodi v přístavu nalodění. Prodávající je povinen obstarat na své náklady námořní pojištění kryjící

26

kupujícího proti nebezpečí ztráty a poškození zboží během přepravy. Tato povinnost v sobě skrývá pouze pojištění s minimálním krytím⁵ podle klauzule C v rámci pojistných podmínek Institute Cargo Clauses.

• CPT „Přeprava placena do“ (Carriage paid To) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží dopravci jím jmenovanému.

• CIP „Přeprava a pojištění placeny do“ (Carriage and Insurance Paid To) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží dopravci jím jmenovanému.

Prodávající je povinen obstarat ve prospěch kupujícího pojištění proti nebezpečí ztráty a poškození zboží během přepravy s minimálním krytím podle klauzule C v rámci pojistných podmínek Institute Cargo Clauses.

4) Skupina D: Prodávající nese všechny náklady a nebezpečí až do dodání zboží do země určení.

• DAF „S dodáním na hranici“ (Delivered at Frontier) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dá zboží k dispozici kupujícímu v ujednaném místě na hranici.

• DES „S dodáním z lodi“ (Delivered Ex Ship) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží přes zábradlí lodi v ujednaném přístavu určení.

• DEQ „S dodáním z nábřeží“ (Delivered at Quay) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dá zboží k dispozici kupujícímu na nábřeží v ujednaném přístavu určení.

• DDU „S dodáním clo neplaceno“ (Deliver Duty Unpaid) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží kupujícímu v ujednaném místě určení.

• DDP „S dodáním clo placeno“ (Delivered Duty Paid) – Riziko přechází okamžikem, kdy prodávající dodá zboží kupujícímu, celně odbavené pro dovoz do ujednaného místa určení. Prodávající je povinen hradit clo.

Již podle názvu doložek FAS, FOB, CFR, CIF, DES a DEQ lze usoudit, že jsou použitelné pouze pro námořní, případně vnitrozemskou vodní dopravu. Ostatní doložky lze aplikovat pro jakýkoliv druh dopravy. U doložek CIP a CIF je povinností prodávajícího sjednat pojištění přepravovaného zboží na vlastní účet, ale na jméno kupujícího. [5]

5 Minimálním krytím rozumějme pokrytí na cenu uvedenou v kupní smlouvě, v měně této smlouvy zvýšenou o 10 %.

27

Výše uvedené skutečnosti mohou způsobit leckterému obchodníkovi nemalé komplikace po podepsání kupní smlouvy, a to z důvodu neznalosti znění těchto doložek.

Tato nevědomost je v realitě bohužel ne zrovna ojedinělým jevem.

Incoterms jsou ze své podstaty určeny především pro obchodování se zahraničními trhy, nicméně se těchto doložek hojně užívá i při tuzemských obchodních transakcích.

Proti tomuto využití nic nestojí, jednoduše se upustí od klauzulí upravujících celní náležitosti.

Přestože jsou Incoterms celosvětově uznávaná pravidla, v mnoha zemích jsou nadále používány doložky, které nejsou do Incoterms zahrnuty. Příkladem lze uvést Frei Haus, Frachtfrei, franko nebo Free delivered. Zmiňované parity bohužel nemají ustálený výklad, což způsobuje rozpory v určení přechodu rizika nebo nákladů. Zvláště v železniční dopravě se stále používají doložky „franko hranice“, kdy dodavatel hradí náklady až na státní hranice, tedy „Vyplaceně hranice“. [6]

1.4 SHRNUTÍ

V úvodu této kapitoly jsem stručně představila jednotlivá přepravní odvětví. Jejich úskalími a naopak výhodami se nemohu v rámci rozsahu této práce zabývat, proto bych vše ráda alespoň shrnula do následujících poznatků.

Každá ze specializovaných oblastí přepravy v sobě skrývá četná pozitiva i negativa, jejichž rozsah je do jisté míry proměnlivý, zejména s ohledem na územní působnost. Za vysoce rizikovou je považována námořní přeprava podél Somálských vod, ale tyto extrémní případy nelze významně zahrnovat do obecného hodnocení rizikovosti námořní přepravy.

O tomto svědčí fakt, že námořní přeprava zaujímá více než nadpoloviční podíl na celkovém objemu přeprav v mezinárodním obchodě.

Z výše uvedených a mnoha dalších důvodů nelze žádný obor dopravy vyzdvihnout jako univerzální a nejvýhodnější způsob přepravy zboží. Rozhodnutí o způsobu dopravy se odvíjí vždy od konkrétního požadavku na přepravu zásilky.

Například pokud máme zájem na přepravení nákladu do zámořské destinace, můžeme volit mezi ekonomicky velmi příznivou, avšak pomalou variantou námořní přepravy, nebo

28

zvolíme relativně dražší alternativu ve formě přepravy letecké, kdy jsou výrazně vyšší náklady kompenzovány rychlostí přepravy.

Cena přepravy však není vždy jediným kritériem pro volbu. V každém případě se kromě zhodnocení nákladů přepravy rozhodujeme i na základě dalších podmínek spojených s uzavřením obchodu, kterými může být dodací lhůta a dodací podmínka. Dodací lhůta v sobě skrývá požadavek na rychlost doručení zásilky, může tím tedy eliminovat využití zdlouhavé přepravy námořní. Naproti tomu dodací podmínka podle Incoterms může v určitých konkrétních případech odkazovat pouze na možnost využití námořní, případně kombinované přepravy.

Tímto jsem chtěla naznačit, že výběr přepravy pokaždé závisí na mnoha faktorech a optimální volby vždy dosáhneme až po vyhodnocení jejich relevance. Ne pokaždé je cesta nejnižších nákladů přepravy tím nejefektivnějším způsobem realizace obchodního případu prodeje zboží zákazníkovi⁶.

6 Pozn. Výše uvedené závěry jsou stavěny na předpokladu uzavření jednorázové kupní smlouvy. U rámcových kupních smluv lze předpokládat dohodnutí takových dodacích podmínek a lhůt, které by dokonale odrážely kompromis zúčastněných stran.

29

2 POJIŠTĚNÍ PŘEPRAVY V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ

V úvodu této kapitoly se zaměřím na výklad rizik, která souvisejí s procesy v mezinárodním obchodě, a na možnosti, jak se lze těmto rizikům a následkům z nich vyplývajících obecně bránit. Stěžejní část kapitoly bude věnována pojištění přepravy zásilek, systémům přepravního pojištění a příslušné pojistné smlouvě. Odpovědnostní pojištění dopravců a zasílatelů bude přiblíženo v poslední části.

2.1 RIZIKA V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ

Každá oblast podnikání je spojena s riziky, která mohou ohrozit očekávané výsledky podnikatelských subjektů. V mezinárodním obchodě je rizikovost spjatá s prováděním obchodních transakcí mnohem vyšší než při podnikání na trhu tuzemském.

Rizika, která ohrožují podniky obchodující se zahraničními trhy, souvisejí vždy se všemi obchodními činnostmi. Jedná se o rizika z činností, které vlastní realizaci obchodu předcházejí, úzce s ní souvisejí nebo na obchod navazují. Rozumějme tím rizika spojená s výrobou zboží, s jeho přípravou k expedici, zejména s balením, a s následnou přepravou.

Některá z rizik se vzájemně doplňují a vyskytují společně. Z toho důvodu je nutné na rizika nahlížet z mnoha úhlů pohledu a posuzovat je ve vzájemných souvislostech.

Opatření risk managementu by nebyla účinná, kdyby se zaměřovala a omezovala pouze na krytí jednoho rizika, jelikož následně by mohlo dojít ke zvýšení rizika jiného.

Rizika související s obchodováním hmotnými statky představují poměrně různorodou skupinu, což je příčinou, že jejich klasifikace a názvosloví nejsou ustáleny. Hlavními typy rizik, se kterými se podniky setkávají při provádění mezinárodního obchodu, jsou:

• rizika tržní

• rizika komerční

• rizika teritoriální

• rizika kurzová

• rizika odpovědnostní

• rizika přepravní

30 Rizika tržní

Tržní riziko vyplývá ze změny tržní ceny předmětu kupní smlouvy a jejího dopadu na zisk firmy. Rizika představují možnost, že v důsledku změny tržních podmínek podnik nedosáhne předpokládaného výsledku nebo dokonce utrpí ztrátu. Opatřeními pro eliminaci dopadů těchto rizik jsou zejména tyto platební nástroje: pohyblivá cena, klouzavé cenové doložky, termínové či zajišťovací transakce. Daná rizika však mohou působit i v pozitivním směru ve formě neočekávaného růstu zisku.

Rizika komerční

Komerční rizika vyplývají z nesplnění závazku obchodním partnerem. V zahraničním obchodě hmotnými statky se toto riziko nejčastěji projevuje těmito způsoby: odstoupení obchodního partnera od kontraktu, nesplnění či vadné plnění kontraktu dodavatelem, bezdůvodné nepřevzetí zboží odběratelem, platební nevůle či neschopnost dlužníka.

Prevence komerčních rizik spočívá v získávání informací o obchodních partnerech, sledování jejich finanční situace, hodnocení jejich spolehlivosti apod. Jako ochranu před následky některých z komerčních rizik je možné uplatnit pojištění.

Rizika teritoriální

Teritoriální rizika vyplývají z nejistoty politického a makroekonomického vývoje jednotlivých zemí, ale mohou být také důsledkem administrativních opatření, přírodních katastrof, bojkotu zboží, embarga apod. Nejúčinnějším preventivním opatřením je získávání informací o jednotlivých zemích, které jsou předmětem komerčního zájmu podniku. Pojištění proti těmto rizikům je obvykle poskytováno jen se státní podporou.

Rizika kurzová

Kurzové riziko vyplývá z proměnlivosti vývoje kurzů jednotlivých měn. Je způsobeno časovým nesouladem mezi přijetím zbožím a placením za zboží. Kurzové změny však mohou působit i na zlepšení výsledku oproti původnímu předpokladu. Jako ochranu před vlivy těchto rizik je vhodné použít stabilní měny, operací na devizových trzích, pojištění či prodeje pohledávky.

31 Riziko odpovědnosti za výrobek

Toto riziko souvisí s ochranou spotřebitele. Ve vyspělých zemích je výrobce odpovědný za škody na zdraví nebo majetku, které vznikají v důsledku vady výrobku.

Nejefektivnějším nástrojem ochrany je odpovědnostní pojištění. V ČR je tato odpovědnost upravena zákonem č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.

Rizika přepravní

Přepravní rizika jsou spojena s mezinárodními obchodními operacemi hmotným zbožím.

Během přepravy může dojít ke ztrátě nebo poškození zásilky přičemž škodu utrpí ten, kdo v daném okamžiku riziko nesl. Primárně je danou škodou postižena jedna ze stran kupní smlouvy. Určení, zda se jedná o prodávajícího nebo kupujícího, v sobě skrývá dodací parita. Riziko s sebou však nese i dopravce a zasílatel tím, že přebírají odpovědnost za zboží během dopravy.

Prevence přepravního rizika spočívá v zajištění vhodné přepravy zboží. Takovému rozhodnutí předchází zejména tyto úkony:

- sjednání dodací parity, - volba způsobu dopravy, - výběr dopravce či zasílatele, - volba obalu zásilky.

Velmi důležité je vymezení místa a okamžiku přechodu rizika ztráty či škody z prodávajícího na kupujícího, které je v kupní smlouvě určeno dodací podmínkou. Účinnou ochranou proti následkům přepravních rizik je pojištění. [7]

2.1.1 Způsoby snižování rizik

Ačkoliv není vždy možné zajistit plnou záruku krytí před danými riziky, podniky se snaží rizikům vyplývajícím z mezinárodních obchodních transakcí čelit a předcházet jim mnohými způsoby. Mezi obvyklá opatření se řadí získávání dostatečných spolehlivých informací o obchodním partnerovi a o jeho zemi. Velmi důležité je prověřit nejen reference a platební morálku zamýšleného smluvního partnera, ale i zvyklosti dané země, informace

32

z oblasti clení, dovozních daní apod. Volba vhodného obchodního partnera a sjednání správných podmínek realizace obchodního případu bývá základem pro uskutečnění dobrého obchodu.

Mezi obecné nástroje vyrovnání se s rizikem řadíme:

- odvrácení rizika – riziko je možné smluvně vyloučit, rozptýlit v rámci dělení mezi více subjektů;

- opatření snižující realizaci rizika – snižování pravděpodobnosti nastání události v rámci preventivních opatření;

- opatření ke zmenšení škod v důsledku realizace rizika – minimalizace škod v rámci preventivních opatření;

- finanční krytí rizika formou spoření a pojištění. [4]

Konkrétní způsob eliminace rizik, která vznikají v souvislosti s mezinárodním obchodováním, je dodržování mezinárodních zvyklostí a standardů.

2.1.1.1 Mezinárodní zvyklosti a standardy pro snížení rizik mezinárodního obchodu

Mezi nejznámější a nejuznávanější zvyklosti patří doporučení Mezinárodní obchodní komory (International Chamber of Commerce – ICC). ICC má neotřesitelnou autoritu k vytváření pravidel, podle kterých se provádí mezinárodní obchod. Přestože jsou tato pravidla dobrovolná (nemají povahu zákonů), jsou používána v každodenním styku a stala se tak neoddělitelným stavebním pilířem mezinárodního obchodu.

Za velmi významnou činnost této instituce s účelem eliminace a snižování rizik je považován výklad pravidel dodacích doložek v rámci Incoterms. Neméně důležitou funkci rovněž plní celá řada doporučení a standardů pro oblasti pojištění, dopravy, jakosti a podobně, jejichž používáním se snižuje možnost nepřesného sjednání smlouvy a tím i rizika s ní spojeného.

Dělení mezinárodních zvyklostí a standardů:

I. Určení dodací parity – INCOTERMS 2000 II. Sjednání platební podmínky

33

- Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, Revize 1994, Publikace ICC č. 500

- Jednotná pravidla MOK⁷ pro INKASA, 1966, Publikace ICC č. 522

- Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání, 1994, Publikace ICC III. Doklady používané v námořní přepravě

- Mezinárodní úmluvy o námořní přepravě - Hamburská pravidla 1978 - Haagská pravidla 1924

- Haagsko-Visbyská pravidla 1968 IV. Doporučení pro sjednání kupních smluv

- ICC (Mezinárodní obchodní komora v Paříži), The ICC Model International Sale Contract

- Standardní obchodní podmínky EHK OSN⁸ V. Řešení sporů cestou rozhodčího řízení

- Řády a pravidla jednotlivých rozhodčích soudů (např. Řád Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR)

- Arbitrážní soud Mezinárodní obchodní komory (ICC) v Paříži. [6]

2.2 POJIŠTĚNÍ V MEZINÁRODNÍM OBCHODĚ

Pojištění se v působnosti provozování mezinárodních obchodních transakcí používá ke kompenzaci škod vzniklých následkem výskytu nepříznivých nahodilých událostí. Je to nejstarší a nejpoužívanější nástroj ochrany proti takovým ztrátám. Za nejčastější typy pojištění v rámci mezinárodního obchodu lze považovat:

- Pojištění zahraničních úvěrů a platebních nástrojů, - Pojištění odpovědnosti za škodu,

- Pojištění veletrhů a výstav,

- Pojištění přepravních rizik – přepravovaného nákladu a dopravního prostředku. [7]

Pojištění zahraničních úvěrů a platebních nástrojů

7 MOK – Mezinárodní obchodní komora

8 EHK OSN – Evropská hospodářská komise OSN

34

Pojištění zahraničních úvěrů a platebních nástrojů s sebou přináší poměrně vysoké náklady na jeho uzavření. Odráží se v nich nároky kladené na pojišťovnu v oblasti velmi dobrých odborných znalostí a dlouhodobých zkušeností. Z těchto důvodů je dané pojištění nabízeno poměrně úzkým okruhem pojišťoven. Ve většině případů se jedná o komerční pojištění, ale existuje zde i jistý způsob státní pomoci s účelem podpory exportu realizovaný prostřednictvím pojišťoven se státní kapitálovou účastí. V ČR tuto funkci plní Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s. (EGAP), která se zaměřuje na pojišťování vývozních úvěrů proti teritoriálním a komerčním rizikům. EGAP poskytuje pojišťovací služby všem vývozcům českého zboží bez rozdílu jejich velikosti, právní formy a objemu pojištěného vývozu. [28]

Pojištění odpovědnosti za škodu

Toto odpovědnostní pojištění se vztahuje k rizikům, kdy jeden subjekt způsobí jinému škodu v rámci provozování své podnikatelská činnost. Smyslem pojištění není pojistníka odpovědnosti zbavit, ale zmírnit nebo pokrýt finanční dopady související s povinností uhradit vzniklou škodu. V případě vzniku pojistné události má pojištěný právo na náhradu za tyto škody:

- škoda na životě osoby (usmrcení),

- škoda na zdraví osoby, včetně léčebných výloh, - škoda na majetku.

Pojištění veletrhů a výstav

V rámci veletrhů a výstav bývají často prezentovány unikátní předměty a technologie.

Pojištění zde hraje roli ochrany před riziky poškození či ztráty exponátů. Pojištěna jsou obvykle živelní rizika, vodovodní škody a odcizení po celou dobu konání výstavy či veletrhu a to i po dobu montáže a demontáže expozic Jako doplňkové pojištění bývá využíváno odpovědnostní pojištění spojené s provozováním expozice. [7]

Pojištění přepravních rizik

Za nejvýznamnější pojištění v oblasti přepravy lze považovat pojištění přepravy zásilek v rámci obchodních transakcí. S tímto úzce souvisejí přepravy neobchodního rázu, např. přeprava exponátů na výstavy a veletrhy. Další významnou roli hrají odpovědnostní