Ochrana firem před komerčními riziky v mezinárodním obchodě
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 – Ekonomika a management
Studijní obor: 6210R015 – Ekonomika a management mezinárodního obchodu Autor práce: Daniela Rejlová
Vedoucí práce: doc. Ing. Arnošt Böhm, CSc.
Liberec 2016
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Na tomto místě bych ráda poděkovala doc. Ing. Arnoštu Böhmovi, CSc. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích a vypracování bakalářské práce.
Anotace
Tato bakalářská práce je zaměřena na problematiku komerčních rizik z pohledu firmy zapojené do mezinárodního obchodu. Věnuje se funkcím zahraničního obchodu a jeho analýze z hlediska vývoje obratu, exportu, importu a obchodní bilance za poslední desetiletí v České republice. Charakterizuje pojem riziko, vyjmenovává jednotlivé druhy rizik, kterými jsou podniky pohybující se na mezinárodním poli ohroženy, a přibližuje, jak lze tato rizika eliminovat či odstranit pomocí dodržování mezinárodních pravidel či využití různých pojistných produktů, které jsou nabízeny pojišťovacími institucemi. Další důležitá část se zaobírá vhodnými přístupy k minimalizaci těchto rizik a metodami k tomu využívanými. Cílem práce je posoudit, v jaké míře a jakým způsobem rizika v zahraničním obchodě, zejména rizika komerční působí na vybraný podnik, jak ovlivňují jeho chod a jak se proti nim subjekt brání.
Klíčová slova
Zahraniční obchod, riziko, komerční rizika, snižování rizika, INCOTERMS
Annotation
The protection of companies against commercial risks in international trade
The thesis focuses on commercial risk from the perspective of companies involved in international trade. The work outlines the functions of foreign trade and analyses the development of turnover, export, import and trade balance in the Czech Republic in the course of the previous decade. A special chapter is devoted to characteristics of the concept of risk. It lists individual types of risks currently faced by companies operating internationally, and illustrates how these dangers can be reduced or eliminated by complying with international rules and taking advantage of various insurance products offered by insurance institutions. Another important section discusses the approaches to minimise risk and analyses the methods available. The thesis aims to assess to what extent and how the risks involved in foreign trade, in particular commercial risk, affect a selected company, how they influence its operations and what steps the enterprise actually takes to prevent them.
Key words
International trade, risks, commercials risks, risk reduction, INCOTERMS
8
Obsah
Seznam tabulek ... 10
Seznam ilustrací ... 11
Úvod ... 12
1 Úloha zahraničního obchodu v ekonomice ČR a podnikatelských subjektů... 14
1.1 Obecné funkce zahraničního obchodu v ekonomice ... 14
1.2 Analýza zahraničního obchodu České republiky ... 17
1.2.1 Vývoj obratu ... 17
1.2.2 Dynamika exportu ... 18
1.2.3 Dynamika importu ... 19
1.2.4 Vývoj obchodní bilance ... 20
2 Typologie rizik souvisejících se zahraničním obchodem ... 24
2.1 Definice pojmu riziko ... 24
2.2 Klasifikace rizik ... 25
2.2.1 Finanční a nefinanční riziko ... 26
2.2.2 Statické a dynamické riziko ... 26
2.2.3 Čisté a spekulativní riziko ... 26
2.3 Rizika v zahraničním obchodu... 27
2.3.1 Tržní riziko ... 27
2.3.2 Komerční riziko ... 28
2.3.3 Přepravní riziko ... 30
2.3.4 Teritoriální riziko ... 31
2.3.5 Kurzové riziko ... 31
2.3.6 Riziko odpovědnosti za výrobek ... 33
9
3 Přístupy k eliminaci a minimalizaci komerčních rizik ... 34
3.1 Analýza rizik ... 34
3.2 Metody snižování rizika ... 36
3.2.1 Ofenzivní řízení firmy ... 36
3.2.2 Retence rizika ... 36
3.2.3 Redukce rizika ... 37
3.2.4 Vytváření rezerv ... 37
4 Mezinárodní pravidla používaná ke snížení komerčních rizik ... 39
4.1 International Commercial Terms 2010 ... 39
4.2 Revised American Foreign Trade Definitions 1941 ... 42
4.3 International Trade Terms 1993 ... 42
5 Možnosti ochrany před komerčními riziky v ČR ... 43
5.1 Exportní garanční a pojišťovací společnost, a. s. ... 43
5.1.1 Zákon č. 58/1995 Sb. ... 43
5.1.2 Nabízené pojistné produkty ... 44
5.2 KUPEG úvěrová pojišťovna, a. s. ... 45
5.3 Atradius Credit Insurance N.V. ... 46
5.4 Euler Hermes SA ... 47
6 Představení firmy Devro, s. r. o. ... 48
6.1 Historie a současnost firmy ... 48
6.2 Organizační struktura ... 49
6.3 Cíle a vize společnosti ... 50
7 Zkušenosti firmy se systémy ochrany uplatňovanými v ČR a jejich vyhodnocení ... 51
Závěr ... 56
Použitá literatura a zdroje ... 60
10
Seznam tabulek
Tabulka 1 – Vývoj obratu ČR v letech 2005–2015 ... 18
Tabulka 2 – Vývoj exportu ČR v letech 2005–2015 ... 19
Tabulka 3 – Vývoj importu ČR v letech 2005–2015 ... 20
Tabulka 4 – Vývoj obchodní bilance ČR v letech 1993–2014 ... 23
Tabulka 5 – Produktová řada EGAP, a.s. ... 45
11
Seznam ilustrací
Obr. 1: Vývoj obchodní bilance ČR v letech 1993–2014 ... 22 Obr. 2: Logo společnost Devro, s. r. o. ... 49 Obr. 3: Funkční organizační struktura společnosti ... 50
12
Úvod
Bakalářská práce je rozdělena do dvou hlavních částí – teoretické a praktické. Cílem celé práce je vymezit základní funkce zahraničního obchodu a jeho postupný vývoj v ČR za poslední dekádu. Následně vystihnout hlavní rizika týkající se firem operujících v oblasti mezinárodního obchodu a prozkoumat varianty vedoucí k eliminaci či úplnému odstranění těchto rizik nebo jejich následků pomocí mezinárodních pravidel a podmínek či různých pojistných produktů. A v neposlední řadě – charakterizovat a představit problematiku výskytu komerčních rizik z pozice vybraného podniku. Jedná se o strukturovaný pohled, který má poskytnout srozumitelný výstup z tohoto tématu.
Práce se člení na sedm hlavních kapitol, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol.
V první kapitole je charakterizován význam zahraničního obchodu pro ekonomiku, jeho vývoj a změny za poslední desetiletí včetně následného hledání a zhodnocení příčin, které k těmto změnám vedly.
Nejobsáhlejšími a také nejdůležitějšími částmi práce jsou kapitoly druhá a třetí, které se věnují rozčlenění různých druhů rizik z odlišných úhlů pohledu, jejichž vznik a působení je typické pro obchodování na mezinárodním poli. První podkapitola bude zaměřena hlavně na kategorizaci rizik, z důvodu rozlišení jednotlivých typů, na rizika finanční a nefinanční, statická a dynamická či čistá a spekulativní. V druhé části budou popsána nejběžnější rizika, a to především riziko komerční, také tržní, přepravní, teritoriální, kurzové, ale i riziko odpovědnosti. V další kapitole budou vymezena mezinárodně uznávaná pravidla užívaná ke snížení či eliminaci komerčních rizik. A v kapitole páté, tedy i poslední kapitole zabývající se teoretickými aspekty budou vysvětleny možnosti ochrany před komerčními riziky v ČR, které poskytují instituce jako je EGAP, KUPEG, Atradius nebo Euler Hermes.
Následující dvě kapitoly práce se budou zabývat již teoreticky objasněnou problematikou komerčních i ostatních rizik. Pohled na tato rizika bude z pozice skotské firmy, která ve velké míře obchoduje se zahraničím. Šestá kapitola se tedy věnuje aplikaci teoretických poznatků v praktické činnosti konkrétní firmy; čtenář zde bude podrobněji seznámen s firmou Devro, s. r. o., která musí běžně čelit rizikům a nepředvídatelným situacím, jež mohou ohrozit každý subjekt podnikající v oblasti mezinárodního obchodu. Část poslední
13
představí zkušenosti této firmy se systémy ochrany uplatňovanými v České republice a zhodnotí jejich efektivitu.
14
1 Úloha zahraničního obchodu v ekonomice ČR a podnikatelských subjektů
První kapitola se věnuje analýze teoretické části zahraničního obchodu a jeho postavení v ekonomice České republiky. Vyjmenovává jeho funkce, význam a představí instituce, které se nějakým způsobem týkají obchodování mezi subjekty z různých zemí světa.
1.1 Obecné funkce zahraničního obchodu v ekonomice
Zahraniční obchod je pokládán za nejstarší a nejvíce rozšířenou formu vnějších hospodářských vztahů. Představuje nedílnou součást mezinárodní dělby práce prakticky ve všech zemích světa. V otevřené ekonomice České republiky hraje zahraniční obchod důležitou roli, neboť je tento malý stát nucen stále udržovat vztahy i se zahraničními producenty obchodujícími s teritorii, kterými ČR nedisponuje. Význam zahraničního obchodu značně vzrostl po 2. světové válce a v posledních letech se jeho důležitost stále zvyšuje. Vliv na hospodářskou spolupráci mají zejména tyto faktory: [1] [2]
poválečný stav
rostoucí podíl sektoru služeb spojených se směnou výrobků
technický pokrok
specializace
globalizace
růst přímých zahraničních investic
Potřeba a význam zahraničního obchodu se liší v různých zemích světa, závisí to na jejich vyspělosti, poloze či ekonomickém zázemí daného státu. Obecně ovšem platí několik funkcí zahraničního obchodu a těmi jsou zejména: růstová a transformační funkce, dále funkce bariéry růstu domácí ekonomiky a funkce interakce změny národního důchodu a změnou importu či exportu. [1] [2] [3]
Transformační funkce představuje prvotní smysl ekonomických vztahů, při jejíž realizaci dochází k přeměně stávajícího složení domácích zdrojů ve strukturu, která je žádoucí na určitém území. Zejména malé země řeší problematiku nedostačujícího objemu výroby, jsou zdrojově omezeny a jejich domácí produkce je značně omezena. Právě proto se většina
15
zemí stává čím dál více závislými na dovozu určitých komodit a tudíž jsou schopny posunout se o krok blíže ke standardní hranici vybavenosti přírodními, ekonomickými i jinými zdroji. Význam transformační funkce může spočívat i ve zvyšování vyspělosti zemí, které se aktivně podílejí na zahraničním obchodu, a narůstá jejich potřeba specializovat se na zúžený výrobní sortiment s cílem dosažení vyšší efektivnosti.
Vzhledem k tomu je nutné dovážet potřebné komodity ve větší míře a častěji, aby byla zabezpečena plynulá realizace výrobního procesu. Nutnost importu představuje pasivní specializaci. Ekonomicky vyspělé země poskytují spotřebitelům i kupujícím možnost výběru, tím pádem stoupá jejich diferenciace při volbě té alternativy pro ně nejpříhodnější a nejvýhodnější, která se jim naskýtá s postupným vývojem v čase.
Vývoj transformační funkce v tzv. transmisní lze považovat za trend, který dnešní svět ovládá. Jedná se o vyšší formu transformační funkce. Transformační funkce znamená především směnu domácích produktů za komodity z dovozu, kdežto transmisní funkce se týká přenosu informací (o kvalitě, know-how, …), kritérií a stimulů ze zahraničí do prostředí domácí ekonomiky. Z těchto informací čerpají jednotlivci z domácího prostředí v rozhodovacích procesech. Tato funkce je občas označována jako proces „učení se ve vztahu k zahraničí“ a je součástí nejvíce dynamického faktoru ve vývoji vnějších ekonomických vztahů ve světové ekonomice. [2] [3] [4] [5]
Růstová funkce působí na míru zapojení ekonomiky do zahraničního obchodu a mezinárodní dělby práce, čímž dosahuje úspor národní práce. Export produktů z domácí ekonomiky do zahraniční se vyplatí právě tehdy, pokud jsou výrobní náklady v domácím prostředí značně nižší než v zahraničí. Právě díky tomu dochází k úspoře vynaložené práce a k ekonomickému růstu. Výše nákladů značně působí na strukturu importu a exportu a existuje zde 6 teoretických směrů, podle kterých je určováno složení vývozu a dovozu:
rozdíly v absolutní velikosti nákladů práce
rozdíly v komparativních nákladech práce
rozdíly ve vybavenosti zemí výrobními faktory
rozdíly v dosažené technice, technologii
rozdíly v lidském kapitálu, ve znalostech
geografický koncept komparativních výhod
16
Teorie první se zabývá rozdíly vznikajícími mezi absolutními náklady. Za autora je považován ekonom Adam Smith, který zachytil své myšlenky v díle z roku 1776 – Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Dle jeho názoru je hlavním měřítkem pro zapojení ekonomiky do mezinárodní dělby práce diferenciace absolutních nákladů práce v jednotlivých zemích, tzn., že by se země měla zaměřit na výrobu výrobků, u kterých má absolutní výhodu ve výši pracovních nákladů a tedy vždy profitovat to, co je pro ni nejvýhodnější.
Rozdíly v komparativních nákladech práce je v pořadí dalším teoretickým směrem, podle kterého je vytvářen specializační profil. Autorem této idey je významný britský ekonom David Ricardo. Ten zohledňuje variantu, že pokud země zapojená do mezinárodního obchodu nemá absolutní výhodu u žádného výrobku, jež produkuje, měla by se specializovat na výrobu takových výrobků, u kterých je její absolutní výhoda nejmenší, tj. u takových, u nichž má komparativní výhodu. Avšak obě již zmíněné teorie neberou v potaz výši transakčních nákladů, případnou změnu v jednotkových nákladech výroby a neuvažují o rozdílnosti vyspělosti ekonomiky daných zemí.
Za teorii třetí, jenž se týká vybavenosti zemí výrobními faktory (prací, půdou a kapitálem), jsou zodpovědní švédští neoklasikové Eli Heckscher a Bertil Ohlin. Ti říkají, že pokud bude využíván k výrobě ten faktor, jehož výskyt je v zemi relativně značný, bude i výroba relativně levná. Ovšem s tímto principem se objevila i vlna kritiky, z velké části proto, že teorie nebere ohled na substituci a mezinárodní pohyb faktorů a také proto, že mezinárodní obchod způsobuje kompenzaci cen výrobních faktorů
Další kritérium se týká úrovně vědecko-technického pokroku a je možné jej rozdělit na dva teoretické přístupy. Prvním z nich je problematika tzv. technologické mezery, za jejíhož autora je považován americký ekonom Richard Posner. Ten upozorňuje na to, že nový výrobek exportovaný z jedné země do druhé má komparativní výhodu, do té doby než je domácí výrobce schopen vyrobit tento produkt sám a dokáže jím konkurovat. Autor, který je autorem druhé teorie, jež se týká životního cyklu výrobku, je americký ekonom Vernon Lomax Smith. Ten říká, že každý výrobek prochází cyklem své technické vyspělosti během existence na trhu. Zpočátku je produkt na vrcholu svého pokroku, posléze dozrává a následně se stává zaostalým.
17
Rozdílnost v lidském kapitálu a v jeho znalostech je předposledním kritériem. Klade důraz na maximální zvládnutí špičkových technologií či odbornou kvalifikaci nejvyšší úrovně.
A ta země, která oplývá ve velké míře vlastním lidským kapitálem, může dosahovat podstatně vysokých a dynamických komparativních výhod mezinárodního obchodu.
Neméně významnou a poslední teorií je geografický koncept komparativních výhod. Za autora je pokládán americký ekonom Paul Krugman, který bere v potaz závislosti mezi centrem a periférií. Rozhodujícím faktorem je efektivnost z hlediska dopravních nákladů a projevuje se zde sklon k utváření průmyslových oblastí, které se pojí zejména s polohou přírodních zdrojů. Avšak objevují se tu i další okolnosti působící na strukturu mezinárodního obchodu, jimiž jsou – přírodní podmínky, kulturní zvyklosti jednotlivých národů nebo rozdíly v politice, náboženství či vzdělanosti. [3] [5]
1.2 Analýza zahraničního obchodu České republiky
Česká republika je malou, avšak vysoce otevřenou ekonomikou, jež disponuje poměrně vysokou mírou rozvoje v průmyslu. Zahraniční obchod napomáhá České republice k dosažení vnitřní ekonomické rovnováhy a jejímu postupnému rozvoji k dosažení efektivnosti. [5] Dle Českého statistického úřadu je: „Po vstupu České republiky do Evropské unie zahraniční obchod České republiky souhrnem vnitrounijního obchodu (tj. obchodu se členskými státy EU) a obchodu se státy mimo EU.“ [6] Pro lepší přehlednost zde budou zmíněny hlavní ukazatele zahraničního obchodu a jejich postupný vývoj za poslední desetiletí, tedy mezi lety 2005–2015.
1.2.1 Vývoj obratu
Prostřednictvím obratu lze nejlépe vystihnout celkový vývoj a růst zahraničního obchodu.
Obrat je možné definovat jako součet souhrnného exportu a souhrnného importu sledovaného státu za dané období. Z tabulky 1 je zřejmé, že obrat se více méně každým rokem zvyšoval, pouze v roce 2009 došlo k jeho poklesu. V posledním sledovaném roce, tedy v roce 2015 dosáhl obrat v porovnání s předešlými roky své maximální hodnoty, a to 7 375,186 mld. Kč. Za těchto sledovaných 10 let se celková hodnota obratu zvýšila o 3 676,638 mld. Kč, což v procentuálním vyjádření znamená o 199,4 %, tedy téměř dvojnásobně. Nejvíce zřetelný meziroční nárůst byl zaznamenán především v roce 2014,
18
kdy byl oproti předchozímu roku 2013 o 830,267 mld. Kč vyšší a poté v roce 2010, kdy jeho meziroční absolutní změna ve srovnání s předešlým rokem 2009, ve kterém byla naopak zaznamenána silná klesající tendence, činila 816,695 mld. Kč.
Tabulka 1 – Vývoj obratu ČR v letech 2005–2015
Rok Obrat v mld. Kč Meziroční absolutní změna v mld. Kč
Meziroční relativní změna v %
2005 3 698,548 x x
2006 4 249,386 + 550,838 114,9
2007 4 870,552 + 621,166 114,6
2008 4 880,225 + 9,673 100,2
2009 4 127,659 - 752,566 84,6
2010 4 944,354 + 816,695 119,8
2011 5 566,254 + 621,900 112,6
2012 5 839,486 + 273,232 104,9
2013 5 998,189 + 158,703 102,7
2014 6 828,456 + 830,267 113,8
2015 7 375,186 + 546,730 118,0
Zdroj: vlastní zpracování dle ČSÚ a CzechTrade
Pokud jde o relativní změny – nejdynamičtějšího nárůstu bylo dosaženo v roce 2010, a to 119,8 %, což v absolutním vyjádření, jak již bylo výše zmíněno, rovněž dosahuje hodnoty 816,695 mld. Kč. Dalšími význačnými obdobími, ve kterých hodnota absolutní meziroční změny převýšila hodnotu šest set milionů korun, byly roky 2007 a 2011. Opačný efekt zaznamenal rok 2009, kdy pokles obratu oproti předchozímu roku v absolutním vyjádření dosáhl hodnoty 752,566 mld. Kč. Vina tohoto obrovského poklesu se přikládá především celosvětové, následně pak hospodářské krizi, která ovlivnila a negativně zasáhla řadu ekonomik po celém světě, což znamenalo silný úpadek zahraničního obchodu mezi těmito postiženými zeměmi. Rok 2010 se nesl v duchu celkového oživení světové ekonomiky a výrazného obnovení díky růstu průmyslové výroby ve zpracovatelském průmyslu, čímž se zvýšil i export těchto výrobků.
1.2.2 Dynamika exportu
Přesná definice exportu, kterou uvádí Český statistický úřad, zní následovně: „Vývoz vyjadřuje hodnotu zboží odeslaného do zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v zahraničí. Celkový vývoz se tak skládá
19
z odeslání do států EU a vývozu do zemí mimo EU.“ [6] Aby země dosáhla kladné obchodní bilance, je nutné, aby hodnota vývozu převažovala hodnotu dovozu.
Tabulka 2 – Vývoj exportu ČR v letech 2005–2015
Rok Vývoz v mld. Kč Meziroční absolutní změna v mld. Kč
Meziroční relativní změna v %
2005 1 868,586 x x
2006 2 144,573 + 275,987 114,8
2007 2 479,234 + 334,661 115,6
2008 2 473,739 - 5,495 99,8
2009 2 138,623 - 335,116 86,5
2010 2 532,797 + 394,174 118,4
2011 2 878,691 + 345,894 113,7
2012 3 072,598 + 193,907 106,7
2013 3 174,704 + 102,106 103,3
2014 3 628,826 + 454,122 114,3
2015 3 902,030 + 273,204 107,5
Zdroj: vlastní zpracování dle ČSÚ
Z tabulky 2 lze vypozorovat, že vývoj exportu je velice podobný výše uvedenému obratu.
Export se od roku 2005 do posledního sledovaného roku zvýšil téměř dvakrát. Zejména celosvětové krizi je přiřazována vina za propad objemu vývozu v letech 2008 a 2009.
V roce 2008 nebyl pokles tak výrazný, jednalo se o hodnotu 5,495 mld. Kč způsobenou hlavně úpadkem poptávky na zahraničních trzích. Jednalo se především o snížení odbytu automobilů, přičemž na této komoditě je vývoz ČR velice závislý. O rok později byl pokles o mnoho zřetelnější, v absolutním vyjádření činila tato částka 335,116 mld. Kč. Naopak nejvyšší meziroční relativní změny bylo dosaženo v roce 2010, a to o 118,4 %. Tento fakt svědčí o tom, že se Česká republika probrala po již zmíněné hospodářské krizi, která nastala v roce 2009 a začala opět ve větší míře realizovat své exportní aktivity.
1.2.3 Dynamika importu
Přesná definice dovozu zní takto: „Dovoz vyjadřuje hodnotu zboží přijatého ze zahraničí, které přestoupilo státní hranici za účelem jeho trvalého nebo dočasného ponechání v tuzemsku. Celkový dovoz se tak skládá z přijetí ze států EU a dovozu ze zemí mimo EU.“ [6] Dovoz se z hlediska obchodní bilance nedá považovat za zcela pozitivní, tedy především v případě, že převažuje jeho hodnota nad vývozem. Je velice důležité, aby se země snažily a byly v co největší možné míře schopny více vyvážet než dovážet a mohly
20
tak vykazovat aktivní obchodní bilanci. Bohužel splnění tohoto požadavku není v silách pouze jednoho státu. Ne každá země vlastní všechny potřebné suroviny k výrobě všech potřebných statků, jejich dovoz je tedy značně nezbytný, a proto je zahraniční obchod tak rozšířený a využívaný.
Vývoj importu v tabulce 3 se značně podobá tendenci vývoje exportu z předchozí tabulky.
Lze konstatovat, že hodnotové vyjádření vývozu se rok od roku zvyšovalo. Od roku 2005 se vývoz zvýšil o 1 643,194 mld. Kč, vzrostl tedy téměř dvojnásobně. Z tabulky je zřejmé, že nejvýraznějšího meziročního relativního růstu (21,2 %) bylo dosaženo v roce 2010.
Příčina tak výrazné rostoucí tendence je pokládána opět hospodářské krizi, která nastala v předcházejícím roce 2009. V tomto pro českou ekonomiku nepříznivém roce se dovoz oproti předešlým rokům rapidně snížil a procentuálně tak klesl o 17,3 %. Avšak česká i světová ekonomika byla znovu v roce 2010 úspěšně oživena, což se projevilo i v absolutním vyjádření v následující tabulce a tento trend pokračoval i v roce 2011.
Ovšem lze říci, že růst dovozu je za posledních deset let nižší než růst vývozu, což znamená, že Česká republika dosahuje kladného salda obchodní bilance.
Tabulka 3 – Vývoj importu ČR v letech 2005–2015
Rok Dovoz v mld. Kč Meziroční absolutní změna v mld. Kč
Meziroční relativní změna v %
2005 1 829,962 x x
2006 2 104,812 + 274,850 115,0
2007 2 391,319 + 286,507 113,6
2008 2 406,489 + 15,170 100,6
2009 1 989,036 - 417,453 82,7
2010 2 411,556 + 422,493 121,2
2011 2 687,563 + 276,007 111,4
2012 2 766,888 + 79,325 103,0
2013 2 823,485 + 56,597 102,0
2014 3 199,630 + 376,145 113,3
2015 3 473,156 + 273,526 108,5
Zdroj: vlastní zpracování dle ČSÚ
1.2.4 Vývoj obchodní bilance
Obchodní bilance se řadí mezi podstatné ukazatele výkonnosti a konkurenceschopnosti dané ekonomiky v mezinárodním obchodu. Spadá do významné části běžného účtu platební bilance a formuluje rozdíly hodnot vývozu a dovozu zboží mezi ekonomikou
21
tuzemskou a zahraniční. Tento rozdíl je nazýván saldem obchodní bilance. Pokud hodnota vývozu převyšuje dovoz, jedná se o aktivní bilanci a její saldo je kladné. V opačném případě, kdy je dovoz vyšší než vývoz, se zde hovoří o pasivní obchodní bilanci, jejíž saldo je záporné. Důvodů, které bilanci ovlivňují ať už negativně či pozitivně, je mnoho.
Pozitivní vliv má bezpochyby vstup ČR do Evropské unie, dále příliv přímých zahraničních investic či růst průmyslové výroby. Negativním faktorem je například globální zhoršení ekonomických podmínek po celém světě, především však ve státech EU.
Pro lepší znázornění je zde uveden Obr. č. 1, na kterém je vyobrazen vývoj obchodní bilance v širším rozmezí let, a to od již od roku 1993 (vzniku ČR) do posledního sledovaného roku 2015. Z obrázku je patrné, že se obchodní bilance nacházela v záporných číslech celá 90. léta minulého století. Tuto negativní skutečnost lze vysvětlit mnoha důvody. Za jeden z nich se pokládá zejména rozpad Československa na samostatnou Českou republiku a Slovenskou republiku, což znamenalo, že vzájemný, do té doby vnitřní – vnitrostátní obchod se stal obchodem zahraničním a jako takový začal být vykazován. Mezi další faktory, které nepříznivě působily na bilanci, patří snížení ekonomické výkonnosti v důsledku transformačních procesů, problematika zastaralých technologií, ale také ztráta obchodních partnerů z bývalého východního bloku. Největší propad nastal v letech 1996 a 1997, kde záporné hodnoty salda přesahovaly 150 mld. Kč.
22 Obr. 1: Vývoj obchodní bilance ČR v letech 1993–2014 Zdroj: vlastní zpracování dle ČSÚ
Nové století přináší zmírnění záporných hodnot a od roku 2005 začala Česká republika vykazovat kladnou obchodní bilanci. Tento náhlý zvrat se přikládá především vstupu ČR do EU, také zvýšení průmyslové výroby ve zpracovatelském průmyslu a tím pádem nižší dovozní náročnosti.
-200,000 -150,000 -100,000 -50,000 0,000 50,000 100,000 150,000 200,000 250,000 300,000 350,000 400,000 450,000 500,000
1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015
Hodnota v mld. Kč
23
Tabulka 4 – Vývoj obchodní bilance ČR v letech 1993–2014
Rok
Obchodní bilance v mld.
Kč
Krytí dovozu vývozem v %
Podíl vývozu na obratu v %
Podíl dovozu na obratu v %
1993 - 4,483 98,9 49,7 50,3
1994 - 39,534 92,1 47,9 52,1
1995 - 99,570 85,0 46,0 54,0
1996 - 152,990 79,7 44,4 55,6
1997 - 150,450 82,5 45,2 54,8
1998 - 80,239 91,2 47,7 52,3
1999 - 64,413 93,4 48,3 51,7
2000 - 120,825 90,3 47,4 52,6
2001 - 117,415 91,5 47,8 52,2
2002 - 70,811 94,7 48,6 51,4
2003 - 39,793 95,2 48,8 51,2
2004 - 26,438 98,5 49,6 50,4
2005 + 38,624 102,1 50,5 49,5
2006 + 39,761 101,9 50,5 49,5
2007 + 87,915 103,7 50,9 49,1
2008 + 67,246 102,8 50,7 49,3
2009 + 149,587 107,5 51,8 48,2
2010 + 121,241 105,0 51,2 48,8
2011 + 191,128 107,2 51,7 48,3
2012 + 305,710 111,0 52,6 47,4
2013 + 351,220 112,4 52,9 47,1
2014 + 429,195 113,4 53,1 46,9
2015 + 428,874 112,3 52,9 47,1
Zdroj: vlastní zpracování dle ČSÚ
V tabulce 4 jsou zobrazeny další důležité ukazatele, týkající se obchodní bilance a těmi jsou procentuální pokrytí dovozu vývozem a podíl vývozu a dovozu na celkovém obratu.
V prvním sledovaném roce krytí dovozu vývozem dosahuje téměř 100% hodnoty, což se dá považovat za příznivý výsledek. Naopak nejmenší krytí se uskutečnilo v roce 1996 (79,7 %) a v roce 2005 byla poprvé překonána hranice 100 %, kde její hodnota dosáhla 102,1 %. Rok 2014 je doposud nejlepším obdobím, kdy index krytí dovozu vývozem činil 113,4 % a je považován za nejvyšší a nejpříznivější dosaženou krycí fázi.
24
2 Typologie rizik souvisejících se zahraničním obchodem
Tato kapitola se zabývá jednotlivými typy rizik, která ohrožují subjekty podnikající v mezinárodním obchodu. Obchodní podniky realizují zahraniční obchod s vlastními výrobky a službami, nebo působí jako zprostředkovatelé a obchodují s produkty vyprodukovanými třetí stranou. V první části této kapitoly bude definován pojem „riziko“, následovat bude klasifikace rizik a nedílnou součástí je také představení rizik v mezinárodním obchodu.
2.1 Definice pojmu riziko
Pojem riziko lze chápat různými způsoby. Může představovat jakousi ztrátu, hrozbu, či nebezpečí z toho, že se očekávané výsledky budou lišit od těch skutečných. Avšak v dnešní době se rizikem obecně rozumí nebezpečí vzniku škody, poškození, ztráty či zničení, případně nezdaru při podnikání. [7]
S rizikem úzce souvisí také dva pojmy. Prvním z nich je nejistota, která se dá vysvětlit jako snaha o dosažení výsledku, který je ovšem neurčitý. Pokud lze s jistotou říci, že dojde ke ztrátě, nelze v tomto případě hovořit o riziku, tedy pokud je známý přesný výsledek, riziko je nulové. Dalším charakteristickým znakem, který je těsně spjat s rizikem, je skutečnost, že alespoň jeden z možných výsledků je nežádoucí, což může pro jednotlivce znamenat jistou ztrátu části majetku a pravděpodobnost že výnos, který očekává, bude nižší, a to například v důsledku nevyužití příležitosti a s tím posléze související ztráty zisku, kterého mohlo být dosaženo. Čím větší je riziko, které investor podstupuje, tím žádá vyšší výnosnost. Nicméně je velmi obtížné čelit rozhodnutí a správně se rozhodnout, které upřednostnit a které přinese v budoucnosti lepší výsledky, protože každé rozhodnutí přináší riziko a nebezpečí chybného rozhodnutí, ale i přesto se dá říci, že se jedná o přirozenou součást podnikání. Riziko se tedy může členit ze dvou hledisek, a to na negativní a pozitivní. Z toho je možné usoudit, že to riziko, které přináší naději většího úspěchu a vyššího zisku je pozitivně působícím faktorem při rozhodování. Naopak nebezpečí horších výsledků vyjadřuje negativní stránka rizika. [7] [8]
25
Riziko lze také matematicky měřit. Prostřednictvím teorie pravděpodobnosti je možné vyjádřit šanci, jaký výnos lze očekávat od určité uskutečněné investice. Měření může být dvojí – objektivní a subjektivní. Objektivní měření pravděpodobnosti je odvozeno z údajů minulých let a je založeno na dlouhodobém pozorování jevů, které se váží na finanční skutečnosti a předpokladem tohoto měření je, že pravděpodobnost jejich výskytu bude v budoucnosti stejná. Na druhé straně, subjektivní měření je založené na odborném odhadu a názoru specialistů v dané oblasti. Ale je nesmírně důležité si uvědomit, že i když si je investor zcela jist svým výnosem, ať už podle výpočtů, odborných názorů nebo dle úsudku z minulých úspěšných finančních operací, je zde nebezpečí negativní odchylky od očekávaného cíle a výsledky se mohou značně lišit.
V návaznosti na to, jak se vypořádat s rizikem, existují tři přístupy podnikatele či manažera k riziku. Případ, kdy podnikatel či manažer volí méně rizikové a zároveň zpravidla méně výnosné projekty, preferuje zaručující jisté, přijatelné výsledky a snaží se vyhýbat rizikovým podnikatelským obchodům, má sklony k averzi. Dalším přístupem je sklon k riziku, ve kterém subjekt naopak vyhledává velice rizikové projekty, ty mohou, ale nemusí znamenat možnost vzniku ztráty a vyšší nebezpečí nepříznivých výsledků, avšak odvaha riskovat a podstoupení většího rizika může být spojeno se značnými zisky. Na pomezí těchto dvou variant se nachází postoj neutrální, při kterém dochází k určité ignoraci rizika, avšak se snahou dosáhnout co největšího výnosu z určitého podnikatelského projektu. Výběr každého přístupu je ale ovlivněn osobním přístupem manažera k řešení rizikových situací v průběhu dosavadního života, či jeho zkušenostmi z předcházejících rozhodnutí. V tržní ekonomice se ale většinou stává úspěšným podnikatelem osoba, která disponuje ochotou nést podnikatelské riziko a odpovědnost za rozhodnutí spojené s rizikovými situacemi. [7] [8] [9]
2.2 Klasifikace rizik
Podnikatel doufá, že každá investice majetku mu vynese zisk. Avšak existuje zde riziko podnikání, které vede k odklonění se skutečnosti od plánu. V současné době se v ekonomické teorii vyskytuje široká škála rizik, které mohou být zapříčiněny různými skutečnostmi s odlišnými vlastnostmi a charakteristikami a lze je rozdělit do jednotlivých skupin.
26
2.2.1 Finanční a nefinanční riziko
Riziko zahrnuje situace, v nichž se odráží nebezpečí chybného rozhodnutí a s tím související působení nepříznivých událostí, v důsledku kterých vznikají podnikatelská rizika, jež mohou být jak finančního, tak nefinančního charakteru. Na obchodním poli je možné vzniklou škodu vyčíslit v peněžních jednotkách i u nefinanční ztráty. Finanční riziko lze definovat jako vztah mezi subjektem a jeho majetkem či očekávaným příjmem, který může být ztracen či zhoršen. Vliv na něj mohou mít tři faktory – subjekt, aktivum či příjmy, jež mohou být také příčinou ztráty a v neposlední řadě má na riziko vliv hrozba.
Subjekt je vystaven ztrátě v důsledku jisté nepředvídatelné události. Příkladem takové nahodilé události může být ničivá živelná pohroma. Dalším působícím faktorem je aktivum či příjem, při kterém je subjekt vystaven finančnímu riziku v případě vlastnictví hodnotných předmětů a je možné, že dojde k jejich zničení či snížení hodnoty. V situaci, kdy žádný takový majetek subjekt nevlastní, jej toto majetkové riziko neohrožuje. Stejně tak neneseme žádné riziko, pokud neexistuje hrozba, která může zavinit ztrátu. [9]
2.2.2 Statické a dynamické riziko
Rizika statická nevychází z ekonomických faktorů. Jejich příčinou je chování jednotlivců nebo přírodní podmínky. Statické ztráty zahrnují destrukci majetku, která vzniká špatným zacházením či živelnou pohromou, dále také změnu vlastnictví majetku, a to v důsledku nepoctivého jednání nebo selhání lidského faktoru. Tyto ztráty se vyskytují většinou v pravidelných časových úsecích, tudíž se dají předvídat a na rozdíl od dynamických rizik jsou snadněji pojistitelné. Avšak pro společnost nejsou žádným zásadním přínosem.
Příčinou dynamických rizik je změna. Ta vychází jak z množiny faktorů vnějšího prostředí, které mohou být důvodem finančních ztrát firmy, tak i z faktorů vnitřního prostředí firmy kam se řadí politické, ekonomické a průmyslové podmínky, ale třeba i konkurence nebo spotřebitelé. Firma by se především měla snažit najít metody jak eliminovat tato rizika ve svém dalším fungování a následném rozvoji. [9]
2.2.3 Čisté a spekulativní riziko
Rozdělení rizik na čistá a spekulativní je pro podnik velmi užitečné. Riziko spekulativní může přinášet jak pozitivní vliv, tak i negativní vliv, tzn., že je zde možnost existence jak ztráty, tak zisku. Spekulativní riziko se podstupuje například právě tehdy, pokud se subjekt
27
rozhodne investovat peníze do akcií. Investice může skončit buď ziskem, anebo ztrátou, pokud byly peníze vloženy do špatné, nevýnosné investice nebo nastal nepředvídatelný zvrat vedoucí k zápornému výsledku. Dalším faktorem, který přímo ovlivňuje vznik ztrát, je manažerské rozhodnutí uvnitř firmy. Pokud firma bude akceptovat podmínky trhu, především cenu statků a služeb, bude vyrábět množství a druh výrobků, který trh žádá, bude vykazovat zisk. V opačném případě firma utrpí ztrátu.
Čisté riziko je riziko, které má v podstatě pouze negativní či neutrální dopady. Příkladem tohoto rizika může být třeba ztráta vlastnictví majetku, kdy osoba, která si zakoupí automobil, musí ale očekávat možná rizika vzniklá s touto koupí a čelí hrozbě, že dojde ke zničení nebo ztrátě. Avšak pokud je automobil zakoupen za účelem dosahování zisku, stává se z rizika čistého riziko spekulativní. [9]
2.3 Rizika v zahraničním obchodu
Každé podnikání sebou nese specifická rizika a těmto rizikům spojeným se vstupem na zahraniční trh musí čelit každý obchodník, který má zájem se usadit na mezinárodním poli.
V praxi může docházet k řadě omylů, poruch a mnohdy i ztrátám a sporům, které vyplývají z dané skutečnosti, jimž jde ale často přecházet nebo jejich míru působení alespoň omezit.
Tato kapitola představí hlavní typy rizik, s nimiž se podniky nejčastěji setkávají při realizaci mezinárodního obchodu. [9] [10] [11]
2.3.1 Tržní riziko
Riziko tržní je spojené s úspěšností firmy na trhu, která musí čelit nejistým tržním podmínkám, jež mohou vést k nepředpokládanému výsledku, utrpění ztráty, nebo naopak i k lepším podnikatelským výsledkům než se očekávalo. Toto riziko postihuje každého obchodníka, nejen ve vnitřní ekonomice, ale především pokud obchod překračuje hranice země. Lze sem zařadit změny vztahu nabídky a poptávky po určité komoditě, sezónní výkyvy či změny v prodejní a nákupní politice jednotlivých dodavatelů a odběratelů. Jeho projevy jsou různého rázu, od změny cenových relací, k růstu nákladů až po neprodejnost výrobků.
Z pohledu mezinárodního obchodu je důležité být obezřetný především při plnění dlouhodobých smluvních obchodů, kdy se podnik zaváže poskytnout partnerské firmě
28
výrobek přesně dle jejich požadavků, jehož realizace bude nějakou dobu trvat. Je proto na každém podnikatelském subjektu, jak se dohodne se svým obchodním partnerem ohledně možné pohyblivosti ceny zboží. Proto se u určitých druhů komodit sjednává v kontraktu cena pohyblivá, kterou značně ovlivňuje vývoj trhu.
Při dlouhodobějším výrobním cyklu se dodavatel může potýkat s odlišností skutečných nákladů od kalkulovaných a snaží se proti tomu zajistit. Cena se tedy může lišit od původně sjednané v závislosti na vývoji nákladů, a to například mzdových či výrobních.
Řešením této problematiky je sjednání tzv. klouzavých cenových doložek [12], při jejichž ujednání se konečná cena upraví v souladu celkovými výrobními náklady. Tento proces je poměrně náročný a je důležité dbát na jeho správnost a podrobné zpracování všech náležitostí v kontraktu, aby nedocházelo k pozdějším rozporům a nejasnostem mezi obchodními partnery. Proto se tento postup doporučuje pouze vůči seriózním a dlouhodobým partnerským firmám. [9] [11]
2.3.2 Komerční riziko
Komerční riziko je velmi důležitou součástí zahraničního obchodu. Vyplývá z toho, že obchodní partner nesplní své závazky vůči svému partnerskému subjektu. Netýká se pouze dodavatelů a odběratelů, ale ohroženy jsou všechny články řetězce, které se nějakým způsobem podílely na procesu celkové realizace produktu a jeho přepravě konečnému zákazníkovi. Těmito články mohou být zasilatelé, dopravci, kontrolní společnosti atd.
Avšak je třeba být obezřetný i na vnitřním trhu. Důležitou roli hraje správný výběr obchodního partnera, ale i to jak se oba partneři znají a jak dlouho spolu na trhu již spolupracují. Pokud jsou oba obchodní partneři z České republiky a jedná se o jejich první obchodní kontrakt, je poměrně snadné získat veškeré potřebné informace, a to nahlédnutím do Centrálního registru dlužníků. [13] Informace o zahraničních partnerech jsou ovšem méně dostupné a je tedy více problematické zjistit jejich solventnost, likvidnost, případně spolehlivost a schopnost dodržení všech sjednaných podmínek. Poskytnout potřebné informace o zahraničních subjektech však mohou některé instituce specializující se na proexportní politiku a s ní spojené aktivity – např. EGAP (případně komerční úvěrové pojišťovny) nebo CzechTrade. Lze také kontaktovat české velvyslanectví v dané zemi či požádat o reference firmu, která má s daným zahraničním podnikem zkušenosti. Bohužel, je zde riziko, které souvisí s postavením firem na trhu a mění se v závislosti na faktorech,
29
které se v některých případech dají těžko předvídat bez pečlivé znalosti daného zahraničního trhu. Pro větší jistotu obou partnerů bývá ve smluvních podmínkách ujednáno právní zajištění vzájemných závazků třetími osobami, především bankami, což ovšem znamená zvýšení nákladů o částku účtovanou touto institucí.
Při obchodování s hmotnými statky se toto riziko projevuje nejčastěji v následně zmíněných podobách. Jednou z forem je odstoupení obchodního partnera od kontraktu, což může postihnout obě strany obchodu, tedy jak importéra, tak exportéra. Pokud odběratel odstoupí od sjednané smlouvy, dodavatel utrpí újmu v tom případě, že již vložil nějaké prostředky do výroby. Oproti tomu se dodavatel může zajistit částečnou či úplnou platbou předem. V opačném případě, tedy odstoupením dodavatele od obchodu, je značně poškozen odběratel tím, že dohodnutou objednávku nezíská. Může ovšem požadovat bankovní záruku za úplné uskutečnění a vykonání kontraktu.
Dalším rizikem je špatné plnění či vůbec žádné neplnění kontraktu ze strany dodavatele.
Prevencí tohoto problému může být správný výběr dodavatele, jeho spolehlivost či zkušenosti z již proběhlých spoluprací. Je důležité se tomuto riziku vyhnout předem, například sjednáním podmínek v případě, že nastane tato situace v kupní smlouvě. Jedním z možných řešení je bankovní záruka, která garantuje řádné provedení požadovaného výrobku, jež je předmětem kupní smlouvy. Další variantou může být požadavek na kontrolní certifikát či sjednání záruk za včasné a kvalitní dodání objednaného zboží.
Riziko, které postihuje prodávajícího je spojeno s platební nevůlí dlužníka. Týká se především problematiky úvěrových platebních podmínek. Projevuje se ztrátou celé nebo části kupní ceny, dále také dopravními a dalšími souvisejícími náklady. Existuje zde řada možností, jak se proti riziku platební nevůle zajistit. Nejlepším řešením je využití zajišťovacích prostředků, které přenesou riziko na třetí osobu. Nejčastěji jimi bývají bankovní instrumenty, jako je např. již zmíněná bankovní záruka, ale dále se do této skupiny řadí také směnečné zajištění či zajištění pomocí hypotéky a mnohé další zajišťovací nástroje.
Riziko platební neschopnosti ze strany dlužníka úzce souvisí s jeho platební nevůlí, avšak není tak úplně zapříčiněno neochotou zaplatit. Jedná se o situaci, kdy mohlo dojít k radikálnímu zhoršení finanční stability podniku a firma není schopna uhradit své
30
závazky. Není to tedy způsobeno tím, že by podnik zaplatit ze své vlastní vůle nechtěl, nýbrž nemůže. Finanční riziko platební neschopnosti se označuje jako insolventnost.
Projevovat se může zpravidla tak, že jsou pozastaveny platby podniku a řešením bývá konkurzní řízení, vyrovnání či exekuce majetku. Avšak je zde možnost zajistit celý obchod výše zmíněným přenosem odpovědnosti na třetí osobu, přičemž u této varianty je vyšší pravděpodobnost na získání svých peněz v plné výši než u předešlých možností, které jsou spojeny s velkou nejistotou. Ohroženy tímto rizikem jsou i vztahy všech subjektů podílejících se na poskytování všech doprovodných služeb – např. bank, pojišťoven, dopravců apod. Míra tohoto rizika je ovlivněna především vhodným výběrem obchodních partnerů, korektní formulací smluv a správnou volbou platebních podmínek a zajišťovacích nástrojů. Téměř každému riziku se dá předcházet udržováním uspokojivých a dlouhodobých obchodních vztahů mezi podnikatelskými subjekty. [8] [9] [10] [11]
2.3.3 Přepravní riziko
Riziko přepravní je spojeno s dodáním hmotného zboží k zákazníkovi. V mezinárodním obchodu je tato cesta velmi náročná a zdlouhavá a může při ní dojít k mnoha rizikům – ztrátě, poškození či nedoručení zboží. Škodu hradí ta strana kontraktu, která riziko v daný okamžik nesla. Je tedy nezbytně nutné ve smlouvě předem vymezit dodací podmínky. Problém související s tím, kdo a odkdy dokdy nesl zodpovědnost za zboží, je zajištěn výběrem vhodné dodací parity, která jasně vymezuje přechod rizika. V tomto případě je nezbytné pro všechny účastníky zahraničně obchodních transakcí se řídit a dodržovat soubor pravidel běžně používaných obchodních doložek INCOTERMS 2010.
Opomenout by se nemělo ani pojištění přepravního rizika v mezinárodním obchodu.
Přesun zboží z místa odeslání do místa určení prostřednictvím různých typů dopravních prostředků není zcela jednoduchý proces a může se tak stát velmi rizikovou částí obchodní operace. Je tedy velmi nezbytné, aby se oba obchodní partneři shodli na tom, kdo pojištění sjedná, u jaké pojišťovny a za jakých podmínek. Od této dohody se bude odvíjet následná odpovědnost, kterou ponese ten, který byl v okamžiku vzniku škody nositelem rizika.
V mezinárodní přepravě se lze setkat s různými původci škod. Mohou jimi být přírodní jevy nezávislé na lidské vůli (zemětřesení, povodně), důsledky lidské činnosti (havárie lodí), neodborné zacházení s nákladem, přirozená povaha zboží (kazivost, koroze) a mnoho dalších vlivů katastrofického charakteru. Je tedy důležité umět si vybrat vhodnou
31
pojišťovací společnost, která bude schopna pojistit všechny druhy rizik týkajících se přepravy a dohodnout s ní veškeré náležitosti týkající se především náhrad škody. [9] [11]
2.3.4 Teritoriální riziko
Toto riziko je důsledkem nejistoty politického a ekonomického vývoje jednotlivých zemí, administrativních opatření, embarga, bojkotu zboží a přírodních podmínek. Teritoriální rizika mají většinou negativní vliv na výsledky obchodních transakcí a podnikatelských záměrů a jen těžko se dají předvídat.
Nejčastěji a v největší míře se projevují politická rizika. Při vstupu na zahraniční trh je tedy nesmírně důležité nastřádat co nejvíce možných informací o dané zemi, pro co nejlepší zjištění situace, která je aktuálně na daném trhu, ale i té, která by mohla nečekaně nastat.
Největší hrozbou jsou země, kde je politická situace dlouhodobě nestabilní, potýkají se s velkými finančními problémy a občanskými nepokoji. Subjekt, který se rozhodne uzavřít kontrakt s firmou sídlící v této zemi je ohrožen tím, že mu taková hospodářská spolupráce může přinést značné ztráty.
V ekonomicky nestabilních zemích se projevují i formy administrativních opatření. Jedná se především o úplný zákaz nebo omezení dovozu či vývozu, což slouží k ochraně domácího trhu a zvýhodňuje domácí výrobce. Dále do této kategorie spadá odebrání dovozní či vývozní licence a zavedení antidumpingových cel, která mohou značně znevýhodnit dovozce.
Jistou prevencí před tímto rizikem je dostatečná informovanost o jednotlivých obchodních partnerech z různých zemí. Možností, kde se informovat je spousta. Jednou z možných řešení jsou specializované agentury – ratingové, které nezávisle hodnotí bezpečnost, solventnost a bonitu zemí či různých tržních subjektů. Patří mezi ně Standard & Poor´s, Moody´s a Fitch. Další informační toky lze nalézt ve statistických podkladech, zprávách nebo na specializovaných internetových webech. Získat tyto údaje je možné i na velvyslanectvích či zastupitelských úřadech. [9] [11]
2.3.5 Kurzové riziko
Měnové riziko souvisí s proměnlivostí vývoje kurzů jednotlivých měn na světových trzích.
Toto riziko ovlivňuje každého obchodníka, který vstupuje na zahraniční trh. Je totiž
32
možné, že v důsledku kurzových pohybů bude muset podnikatelský subjekt obchodující v mezinárodním prostředí vydat větší částku za stejné množství produktu, než se původně předpokládalo nebo že za stejnou částku získá méně hodnot. Ovšem nabízí se zde možnost i zcela opačná. Kurzové změny mohou ovlivnit obchodníka naopak i pozitivně oproti předpokládané skutečnosti. V praxi zahraničního obchodu České republiky probíhá placení většinou v měně zahraniční a obvykle směnitelné. Pro obchodníky je první řadě důležitý fakt, jakou částku obdrží v měně domácí po možném vzestupu či poklesu kurzu této platební měny.
Pro lepší představu lze uvést případ, kdy český výrobce dostane zakázku od svého zahraničního obchodního partnera na výrobu určitého výrobku a částka za zhotovení díla mu bude proplacena v zahraniční měně, např. v eurech. V tomto případě se nepředpokládá, že by se obchodní strany dohodly na zajištění kurzového rizika, tudíž je výrobce vystaven možnému nebezpečí vyplývajícímu z pohyblivého kurzu měny. Možnosti, které mohou nastat, jsou dvě. Pokud dojde k apreciaci, tedy zhodnocení české koruny vůči euru, získá český výrobce sice stejnou částku peněz v eurech, avšak po zhodnocení české koruny bude tato suma představovat nižší částku, než jaká měla původně být. Opačným případem je depreciace, díky níž se česká koruna znehodnotí vůči euru a výrobce z České republiky bude vykazovat větší výnos. Tento dopad změn devizových kurzů se označuje jako transakční expozice.
Situace, kdy podnik disponuje určitými aktivy a pasivy, jejichž korunová hodnota fluktuuje v závislosti na pohybu devizových kurzů, se nazývá devizová expozice. Bývá ovlivňována jistými okolnostmi. Těmito faktory jsou především objem a druh měn, se kterými podnik pracuje, proměnlivost jejich kurzů a délka období, po kterou je podnik vystaven riziku z možné pohyblivosti kurzů těchto měn. Dalším pojmem je expozice ekonomická, která měří citlivost peněžních toků firmy vyjádřené v domácí měně na změnu devizového kurzu.
Působení vývoje měnového kurzu má tedy značný vliv na podnikatelské záměry. Expozice, která znamená, že podnik drží většinu svých aktiv a pasiv v zahraničních měnách se nazývá expozicí účetní. V tomto případě může vývoj změny kurzu znamenat jisté rozdílnosti v bilančních hodnotách podniku. Tato expozice je typická pro firmy s větší sítí poboček nebo dceřiných společností v zahraničí.
33
I přesto, že se situace na trhu nedá zcela předvídat, je důležitým úkolem firem pohybujících se na mezinárodním obchodním poli důsledně sledovat nejen vývoj kurzů jednotlivých měn, ale také faktory ovlivňující jejich pohyb. Proto výrobci upřednostňují obchody v té měně, která posiluje za cílem získání vyššího výnosu. Odběratelé naopak preferují platit v měně, jež má snahu oslabovat a tím pádem zaplatí relativně nižší částku.
Ale je zde celá řada možností, jak ovlivnit míru podstupovaného kurzového rizika. Jedním z východisek jsou operace na devizových trzích, jejichž úkolem je omezovat negativní vliv kurzového rizika. Devizový trh je místem, kde se spolu střetává nabídka a poptávka po cizí měně a tím se utváří měnový kurz. Dalším nástrojem je prodej nebo postoupení pohledávky, jež urychluje finanční toky v podniku. Nejjednodušší cestou je ovšem započtení rezervy na krytí kurzového rizika do ceny. Většinou se tato možnost využívá, pokud obchodní partner během vyjednávání o smluvních podmínkách požaduje změny v takovém rozsahu, které by mohly riziko nepřiměřeně zvyšovat. [9] [11]
2.3.6 Riziko odpovědnosti za výrobek
Riziko odpovědnosti za výrobek je značně spojeno s ochranou spotřebitele a je velmi významné zvláště při obchodování s vyspělými zeměmi, především s vybranými obchodními partnery z Evropské Unie a Spojených států. Je kladen velký důraz na bezpečnost výrobků vyprodukovaných v těchto zemích. Výrobce je vždy odpovědný za škody na zdraví či majetku, které plynou z vadných či nebezpečných výrobků.
Odpovědnostní riziko se týká i České republiky a nyní tuto oblast řeší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nezbytným nástrojem, jak se proti tomuto riziku chránit, je ošetření v podobě pojištění.
34
3 Přístupy k eliminaci a minimalizaci komerčních rizik
Třetí kapitola se bude věnovat řízení komerčních rizik v mezinárodním obchodu. Řízení rizik je soustavná, stále se opakující činnost zaměřující se především na analýzu rizik a metody jejich snížení s cílem odhalit faktory, které by v budoucnosti mohly riziko zvyšovat. Tento řídící proces by měl vést k eliminaci či úplnému zamezení nepříznivých důsledků výskytu rizik a dalších nepříjemných vlivů s tím souvisejících. [9]
3.1 Analýza rizik
Činnost, která se snaží analyzovat rizika, by měla předcházet všem postupům vedoucím k procesu snižování rizika. Je chápána jako „proces definování hrozeb, pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva, tedy stanovení rizik a jejich závažnosti.“ [9] Postup analýzy rizik je klíčovým bodem pro to, aby se management podniku ubíral tím správným směrem při identifikaci hrozeb. Je důležité si hned na začátku stanovit priority a úroveň, do jaké míry se bude podnik snažit tato rizika eliminovat.
Pro lepší orientaci v této problematice a její správné pochopení je důležité vysvětlit pár pojmů týkajících se právě této oblasti. Aktiva představují majetek podniku a pro existenci firmy jsou hodnotným a velmi významným bodem. Rozdělují se na aktiva hmotná (nemovitosti, cenné papíry, …) a na nehmotná (pověst firmy, kvalita personálu, …). Avšak jejich hodnota může být působením hrozby snížena. Hrozbou se tedy rozumí aktivita, osoba či událost, která má nežádoucí vliv na aktiva a jejím působením vzniká škoda.
Aktiva může ovlivnit i jejich zranitelnost, což představuje určitou slabinu či nedostatek, který ukazuje citlivost aktiva na působení hrozby. Úroveň zranitelnosti bývá hodnocena těmito dvěma faktory – citlivostí, tedy náchylností ke způsobení rizika hrozbou a kritičností, tzn. důležitostí aktiva pro jednotlivce či organizaci. Nelze opomenout ani protiopatření, které působí k eliminaci působení hrozby, ke snížení zranitelnosti či dopadu hrozby. Mezi jeho charakteristické znaky patří efektivita – jak hodně sníží toto protiopatření dopad hrozby a náklady – je třeba najít nejúčinnější protiopatření, s co nejmenšími náklady.
35
Než začne samotná analýza rizika, je nutné stanovit si hranice analýzy rizik. Není možné dosáhnout takové situace, kdy by byla ochráněna všechna aktiva, a proto je nezbytné určit si ta aktiva, která budou zahrnuta do analýzy, převážně jsou to aktiva mající pro podnik větší význam a ta, jejichž riziko je pro podnik přijatelné a v analýze tedy figurovat nebudou.
Dalším bodem je identifikace aktiv. Je důležité mít soupis všech aktiv, kterých se analýza bude týkat. Následuje stanovení hodnoty aktiva, které je ovlivněno velikostí škody zapříčiněnou ztrátou či zničením aktiva. Určení hodnoty vychází z nákladových vlastností (např. pořizovací ceny) či z výnosových (vlastnosti aktiva sloužící k dosažení zisku).
A protože je počet aktiv velký, provádí se seskupení aktiv dle různých charakteristik a hledisek do skupin se stejnými či podobnými vlastnostmi. Takto sloučená aktiva pak působí jako jedno aktivum a protiopatření proti rizikům by měla být aplikována na všechna aktiva ve stejné skupině.
V dalším kroku se identifikují hrozby, které připadají pro analýzu rizik v úvahu. Jsou vybírány ty hrozby, které mohou ohrozit alespoň jedno z aktiv. Pro jejich identifikaci lze vycházet z vlastních zkušeností, průzkumů dle dřívějších analýz či ze seznamu sestaveného podle literatury. Závažnost hrozeb záleží také na statutu subjektu, jeho postavení, hospodářských výsledcích či podnikatelských záměrech. Pro vytvoření seznamu hrozeb lze vycházet například z metody Delphi [14], která probíhá formou vyplňování dotazníku k danému tématu. Tato metoda patří mezi nejvyužívanější formy analýzy rizik.
Po identifikaci hrozeb následuje analýza hrozeb a zranitelnosti. Každá hrozba je hodnocena vůči každé skupině aktiv a při stanovení závažnosti této hrozby se vychází z faktorů nebezpečnosti, motivace a přístupu. Kdežto na úroveň zranitelnosti má vliv citlivost a kritičnost. Poté přichází na řadu určení pravděpodobnosti jevu. Nelze totiž stoprocentně říci, zdali daný jev, který je předmětem zkoumání, nastane. Lze alespoň s určitou mírou pravděpodobnosti říci, kolikaprocentní je šance, že se jev uskuteční dle očekávání. Některé jevy se objevují v závislosti jednoho na druhém. A tak situace, že se daný jev přihodí, může být podmíněna výskytem jevu jiného.
V posledním kroku přichází měření stupně rizika. Při analýze rizik se pracuje s veličinami, které mnohdy nejdou přesně změřit a řešením tedy bývá co nejpřesnější odhad specialisty,
36
který pracuje se svými zkušenostmi, s dostatečnou informovaností a na základě své intuice.
[9]
3.2 Metody snižování rizika
Existence rizika se nevyhne žádnému subjektu, který se rozhodl podnikat. Management podniku má mnoho způsobů a přístupů jak čelit tomuto riziku a je jen na něm jak si s ním dokáže poradit. Tato subkapitola se bude věnovat vysvětlení jednotlivých variant, jakými lze zaujmout postoj k rizikovým operacím firmy pomocí různých prostředků a nástrojů.
Vhodnost jejich použití je na samotném rozhodnutí firmy, avšak je vhodné využít ten nástroj, který je pro podnik nejméně nákladným a nejefektivnějším k dosažení cíle v podobě snížení či eliminace rizika. [9] [15]
3.2.1 Ofenzivní řízení firmy
Skupina vedoucích pracovníků firmy, tedy management podniku, může ovlivňovat alespoň zčásti podnikatelské riziko. Správný a protřelý manažer by měl mít dostatečné znalosti v oblasti odhalování a řešení rizik při realizaci podnikatelského záměru a měl by znát způsoby, jakými lze tato rizika snížit.
Tato metoda se vyznačuje především prevencí před vznikem rizika a spočívá ve správné volbě strategie, kterou se bude podnik řídit a kterou bude aplikovat. Je důležité, aby se zaměřil na své silné stránky, snažil se je rozvíjet a udržet. Neméně důležitá je i snaha rychle reagovat na možné změny v oblasti vnitřního i vnějšího okolí. Metoda ofenzivního řízení firmy je závislá na rozhodnutí vedoucích pracovníků a právě ti by se měli dostatečně věnovat všem svým zaměstnancům a dbát na jejich správný výběr, aby s jejich pomocí firma dosáhla požadované výnosnosti a maximální konkurenceschopnosti. Právě tímto způsobem podnik snižuje rizika spojená s vnitřními zdroji firmy. [9]
3.2.2 Retence rizika
Jelikož manažeři firmy musí čelit mnoha rizikům spojeným s podnikáním, musí si určit ta rizika, kterým dají přednost a budou se snažit je eliminovat či úplně minimalizovat. Není totiž v jejich silách zajistit a vyřešit všechna rizika. Některá rizika zkrátka nelze ovlivnit, avšak i to je součástí podnikání a správného fungování firmy.
