Eliminace podnikatelských rizik spojených s činností vybraného podniku
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Kateřina Přibáňová
Vedoucí práce: Ing. Jaroslava Syrovátková, Ph.D.
Liberec 2019
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.
9. 4. 2019 Bc. Kateřina Přibáňová
Anotace
Diplomová práce je zaměřena na snížení podnikatelských rizik souvisejících s činností podniku Sikr s.r.o. Jejím cílem je identifikovat rizika a navrhnout vhodná opatření k jejich eliminaci. Teoretická část se zabývá vysvětlením základních pojmů týkající se rizik a jejich členěním dle různých charakteristik. Klíčovým tématem v teoretické části je management rizik a vysvětlení jeho základních fází. Praktická část navazuje na část teoretickou, ve které je nejdříve popsána vybraná společnost. Následně jsou identifikována rizika, která mohou ovlivnit vybranou společnost. Součástí praktické části jsou výsledky dotazníkového šetření, jehož prostřednictvím byla zjištěna reakce zaměstnanců na rizika související s bezpečností práce, používáním ochranných pracovních pomůcek na pracovišti a spokojeností pracovníků ve společnosti. Na základě získaných dat byla navržena opatření k eliminaci současných a potenciálních rizik.
Klíčová slova
Riziko, management rizik, pojištění, bezpečnost.
Annotation
Elimination of Business Risks Associated with the Activity of the Selected Company.
This master thesis is focused on the elimination of business risks related to Sikr s.r.o.
It identifies risks and proposes appropriate measures to eliminate them.
The theoretical part deals with the explanation of the basic concepts of risks and its indentation according to different characteristics. The key theme of the theoretical part is risk management and explanation of its basic phases. The practical part follows the theoretical part in which is the selected company firstly described. Then risks that may affect the selected company are identified. Part of the practical part is a questionnaire survey, in which employees react to the risks related to work safety, to the use of protective work equipment at the workplace and to the satisfaction in the company. Based on the obtained data there were measures suggested to eliminate current and potential risks.
Keywords
Risk, risk management, insurance, safety.
7
Obsah
Seznam obrázků ... 9
Seznam tabulek ... 10
Seznam vzorců ... 11
Seznam použitých zkratek ... 12
Úvod ... 13
1 Literární rešerše ... 14
1.1 Riziko ... 14
1.2 Typy přístupů k riziku ... 15
1.2.1 Averze k riziku ... 15
1.2.2 Sklon k riziku ... 16
1.2.3 Neutrální postoj k riziku ... 16
1.3 Klasifikace rizika ... 16
1.4 Rozměry rizika ... 22
1.5 Management rizik ... 22
1.6 Analýza rizika ... 23
1.6.1 Základní pojmy analýzy rizik ... 24
1.6.2 Identifikace rizik a stanovení jejich významnosti ... 25
1.6.3 Stanovení rizika firemních aktivit ... 28
1.7 Řízení rizik ... 29
1.7.1 Příprava a realizace opatření k snížení rizika ... 30
1.7.2 Operativní řízení rizika ... 35
1.8 Štíhlá výroba a metody 5S ... 37
1.9 Analýza a řízení rizik BOZP ... 39
2 Charakteristika podniku Sikr s.r.o. ... 43
2.1 Vybavení firmy ... 43
8
2.2 Organizační struktura ... 44
2.2.1 Management podniku ... 45
2.2.2 Zaměstnanci ... 47
2.3 Zákazníci ... 47
2.4 Ekonomická situace společnosti ... 48
2.4.2 Finanční analýza společnosti Sikr s.r.o. ... 49
2.5 Systém řízení jakosti ... 52
2.6 Pojištění rizik ... 52
2.7 Používání osobních ochranných pracovních pomůcek ... 53
3 Analýza rizik ve společnosti Sikr s.r.o. ... 55
3.1 SWOT analýza ... 55
3.2 Analýza rizik dle pravděpodobnosti a závažnosti ... 56
4 Dotazníkové šetření ... 60
4.1 Analýza výsledků ... 61
4.2 Hodnocení dat ... 73
5 Návrhy a doporučení ... 74
Závěr ... 77
Seznam citací ... 79
Seznam bibliografie ... 82
Seznam příloh ... 83
9
Seznam obrázků
Obr. 1: Grafické zobrazení významnosti faktorů rizika ... 27
Obr. 2: Základní kroky matice 5S ... 38
Obr. 3: Schéma řízení rizik BOZP ... 40
Obr. 4: Organizační struktura výrobního oddělení společnosti Sikr s.r.o. ... 45
Obr. 5: Rentabilita celkového vloženého kapitálu ... 50
Obr. 6: Věk pracovníků ... 62
Obr. 7: Nejvyšší dosažené vzdělání pracovníků ... 63
Obr. 8: Pracovní pozice na pracovišti ... 63
Obr. 9: Spokojenost pracovníků na pracovišti ... 72
10
Seznam tabulek
Tab. 1: Doporučené metody pro obecné řešení problému rizika ve firmě ... 36
Tab. 2: Údaje o zaměstnancích za období 2012-2017 ... 47
Tab. 3: Struktura odběratelů dle tržeb v roce 2017 ... 48
Tab. 4: Výsledky hospodaření za účetní období 2010-2017 v tis. Kč ... 48
Tab. 5: Tržby za období 2010-2017 v tis. Kč ... 49
Tab. 6: Rentabilita celkového vloženého kapitálu (ROA) ... 50
Tab. 7: Rentabilita tržeb ... 51
Tab. 8: Běžná likvidita ... 51
Tab. 9: SWOT analýza společnosti Sikr s.r.o. ... 55
Tab. 10: Analýza rizik dle pravděpodobnosti a závažnosti ... 56
Tab. 11: Věk pracovníků ... 61
Tab. 12: Vzdělání pracovníků ... 62
Tab. 13: Délka pracovního poměru ve společnosti ... 64
Tab. 14: Proškolení pracovníků v oblasti BOZP - absolutní četnost ... 65
Tab. 15: Proškolení pracovníků v oblasti BOZP - relativní četnost v % ... 65
Tab. 16: Používání ochranných pracovních pomůcek ... 66
Tab. 17: Používání OOPP dle pracovních pozic - absolutní četnost ... 66
Tab. 18: Používání OOPP dle pracovních pozic - relativní četnost v % ... 67
Tab. 19: Dostatečná informovanost pro vykonávání práce - absolutní četnost ... 68
Tab. 20: Dostatečná informovanost pro vykonávání práce - relativní četnost v % ... 68
Tab. 21: Motivace zaměstnanců zaměstnavatelem k práci - absolutní četnost ... 69
Tab. 22: Motivace zaměstnanců zaměstnavatelem k práci - relativní četnost v % ... 69
Tab. 23: Odměňování dobrých pracovních výsledků - absolutní četnosti ... 70
Tab. 24: Odměňování dobrých pracovních výsledků - relativní četnost v % ... 70
Tab. 25: Bezpečnost pracovníků na pracovišti - absolutní četnosti ... 71
Tab. 26: Bezpečnost pracovníků na pracovišti - relativní četnosti v % ... 71
Tab. 27: Spokojenost pracovníků na pracovišti ... 72
11
Seznam vzorců
Vzorec 1: Herfindahlův index celkové diverzifikace ………32
12
Seznam použitých zkratek
BOZP Bezpečnost a ochrana zdraví při práci ČSN Česká technická norma
OOPP Osobní ochranné pracovní prostředky
S.p.A. Società per Azioni – společnost s ručením omezeným
Sp. z o.o. Spółka z ograniczoną odpowiedzialnością – společnost s ručením omezeným
VH Výsledek hospodaření
13
Úvod
Každé riziko s sebou přináší nejistoty, které mohou tvořit příležitosti pro konkurenci, a posílit tak její postavení na trhu. Především z toho důvodu je důležité analyzovat možné příčiny vzniku tohoto nebezpečí a vytvořit opatření k jejich eliminaci. Rizika mohou vznikat téměř ve všech oblastech podnikatelského prostředí. V dnešní době je věnována tomuto tématu malá pozornost, proto je důležité, bez ohledu na to, jaká je velikost podniku, zavést management rizik. Pokud podnik umí najít, uspořádat a efektivně řídit informace o riziku, pak zvyšuje svoji konkurenceschopnost v dnešních nejistých podmínkách.
Informace o rizicích i možných nepředvídatelných situacích, by měly být zpracovány tak, aby byla rizika minimalizována, či úplně odstraněna. V případě, že firma nemá oddělení managementu rizik, bylo by dobré využít kvalifikovaného manažera k odstranění tohoto problému. Malé a střední podniky mohou management rizik soustřeďovat na úrovni nejvyššího managementu.
Hlavním cílem diplomové práce je identifikovat rizika ve společnosti a zároveň vytvořit soubor opatření, která pomohou snižovat současná i potenciální rizika společnosti Sikr s.r.o. Navrhovaná opatření by měla sloužit podniku do budoucna, jako podklad pro další rozhodování v oblasti řízení rizik.
Diplomová práce je rozdělena do pěti kapitol. První kapitola se zabývá vysvětlením základních pojmů týkajících se rizika, jejich klasifikací dle různých hledisek. Hlavním předmětem této části je klasifikace rizik, téma managementu rizik a charakteristika jeho fází. Druhá kapitola se týká vybraného podnikatelského subjektu, zaměřuje se na předmět podnikání, organizační uspořádání a změny ve společnosti a ekonomickou situaci. Třetí kapitola je věnována samotné analýze rizik ve společnosti pomocí SWOT analýzy a matice pravděpodobnosti a závažnosti rizika. Další kapitola se zabývá pohledem zaměstnanců na problematiku rizik ve společnosti. Názory zaměstnanců byly zpracovány pomocí dotazníkového šetření a následně vyhodnoceny. V poslední páté kapitole diplomové práce jsou zmíněna rizika společnosti a navržena opatření, která mohou eliminovat jejich vznik.
14
1 Literární rešerše
Podnikatelský subjekt se setkává během své činnosti s různými riziky, která mohou ovlivnit jeho činnost a způsobit značné ztráty. Proto je velmi důležité tato rizika eliminovat. Uvedeným problémem se zabývá tzv. „Risk management“, neboli v českém překladu „řízení rizik“. Tento pojem lze chápat jako nepřetržitou aplikaci cíleně plánovaných aktivit, procedur a praktik zaměřených na identifikaci a analýzu hrozeb, hodnocení a kvantifikaci rizik, rozhodování o způsobu řízení rizik a vnitřní a vnější reporting o firemních rizicích (Antušák, 2013).
Následující kapitola popisuje základní pojmy spojené s rizikem, klasifikací rizik a důležité řízení, které je v současné době nepostradatelné v každém podniku.
1.1 Riziko
Původní význam slova riziko pochází ze 17. století z italského výrazu „risico“, který se objevil v souvislosti s lodní dopravou. Představoval pro námořníky úskalí, kterému se museli při svých plavbách vyvarovat. Dále se tím vyjadřovalo „vystavení nepříznivým okolnostem“. Starší encyklopedie vysvětlují tento pojem jako odvahu či nebezpečí. Teprve později se objevuje i význam ve smyslu možné ztráty. Dnes se rizikem obecně rozumí nebezpečí vzniku škody, poškození, ztráty či zničení, případně nezdaru z podnikání (Smejkal, Rais, 2013).
Jak uvádí Smejkal a Rais (2013, s. 90), v dnešní době existuje mnoho definic popisujících význam slova riziko:
„1. Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, obecně nezdaru.
2. Variabilita možných výsledků nebo nejistota jejich dosažení.
3. Odchýlení skutečných a očekávaných výsledků.
4. Pravděpodobnost jakéhokoliv výsledku, odlišného od výsledku očekávaného.
5. Situace, kdy kvantitativní rozsah určitého jevu podléhá jistému rozdělení pravděpodobnosti.
6. Nebezpečí negativní odchylky od cíle (tzv. čisté riziko).
7. Nebezpečí chybného rozhodnutí.
15 8. Možnost vzniku ztráty nebo zisku (tzv. spekulativní riziko).
9. Neurčitost spojená s vývojem hodnoty aktiva (tzv. investiční riziko).
10. Střední hodnota ztrátové funkce.
11. Možnost, že specifická hrozba využije specifickou zranitelnost systému.
12. Kombinace pravděpodobnosti události a jejího následku.“
Riziko je neodmyslitelně spjato také s podnikáním. Neexistuje podnikatelský subjekt, který by nebyl vystaven riziku. Riziko podnikatelského subjektu je definováno jako „riziko“, které představuje možnost vzniku určité škody v průběhu určité doby, u určitého podniku, a to v důsledku poruchy v jeho běžném bezporuchovém vývoji. (Fotr, Hnilica, 2014)
Je nutné odlišit pojem riziko a nejistota. Riziko je pokaždé spojeno s určitou akcí, aktivitou či projektem s nejistými výsledky. Tyto výsledky mají vliv na situaci subjektu, který akci realizuje. Pojem nejistota je spojen hlavně s neschopností spolehlivého odhadu budoucího vývoje těchto faktorů ovlivňujících výsledky aktivit. Nejistota budoucích hodnot faktorů rizika se poté promítá do nejistoty výsledků realizovaných podnikatelských aktivit a je příčinou jejich rizikovosti. (Fotr, Hnilica, 2014)
1.2 Typy přístupů k riziku
V následující části je důležité rozebrat, jaké možné přístupy mají vedoucí pracovníci k rizikům a rizikovým situacím. Každý člověk má k riziku jiný vztah a hodnocení rizika je do jisté míry ovlivněno subjektivním vnímáním každého jedince. Zatímco někdo riziko vyhledává, jiný se mu bude snažit co nejvíce vyhnout. V souvislosti s tím, jaké investice či projekty vedoucí manažeři hledají, vysvětluje fakt, jak se k riziku tito manažeři postaví.
Co se týká vnímání rizika v podnikatelském subjektu, podle Smejkala a Raise (2013) se uvádějí tři přístupy podnikatele k riziku. Podnikatelé, kteří mají averzi k riziku, nebo riziko vyhledávají a v neposlední řadě ti podnikatelé, kteří k němu mají lhostejný vztah.
Níže jsou popsány podrobněji tyto přístupy k riziku.
1.2.1 Averze k riziku
První skupinou jsou ti podnikatelé, kteří mají averzi k riziku. Podnikatel se sklonem k averzi se snaží vyhýbat rizikovým podnikatelským projektům a dává přednost takovým projektům, které s velkou jistotou zaručují přijatelné výsledky. Jak uvádí Smejkal a Rais
16
(2013), člověk s averzí k riziku nemůže být příliš úspěšným podnikatelem v tržní ekonomice, pokud není ochoten nést podnikatelské riziko. Tento typ podnikatele dává přednost ochrany proti riziku hlavně formou prevence, např. pojištění. (Smejkal, Rais, 2013)
1.2.2 Sklon k riziku
Tento typ podnikatele se sklonem k riziku vyhledává rizikové situace, které jsou spojeny nejen se zisky, ale též i s vysokou možností ztráty. Je velmi pravděpodobné, že takový manažer pro svou společnost pomocí risku hodně získá, je ale také možné, že o mnoho také přijde. Je proto důležité, aby tento typ vedoucího pracovníka uměl rozlišit, kdy se jedná o vhodně podstoupené riziko a kdy naopak o pouhou hloupost. Mezi nejčastější formu ochrany proti tomuto riziku patří minimalizace následných škod po neúspěšně zvolených rizikových projektech. (Smejkal, Rais, 2013)
1.2.3 Neutrální postoj k riziku
Neutrální postoj představuje rovnováhu mezi averzí a sklonem k riziku. Takový člověk je schopen podstoupit riziko, stejně jako zvolit cestu bez rizika. V této skupině si manažeři nechávají zpracovat znalecké posudky a na základě nich se rozhodují o svých investicích a projektech. Postoj manažera k samotnému riziku může být ovlivněn osobním přístupem k řešení rizikových situací, jeho zkušenostmi z minulých rizikových rozhodnutí a zároveň i systémem řízení firmy a vnitřním prostředím podniku. (Smejkal, Rais, 2013)
1.3 Klasifikace rizika
Existuje celá řada klasifikace rizik z mnoha aspektů. Třídění rizik je při vedení podnikatelského subjektu velmi důležité, neboť pak může podnik získat o riziku lepší představu a dokáže se proti němu lépe bránit. V následující části budou popsány základní způsoby třídění rizik.
Z hlediska povahy lze rizika rozdělit do následujících kategorií:
17
• Čistá (negativní)
Používá se v situacích, které představují pouze možnost ztráty nebo žádné odchylky. Čistá rizika mají pouze negativní dopad a nejčastěji se vtahují ke ztrátám. Ztráty mohou být vyvolány např. přírodními úkazy, jako jsou povodně, zemětřesení, požáry, tak i technickými systémy a jejich selháním a také nemístným jednáním lidí. Příkladem čistého rizika může být odcizení majetku vlastními pracovníky či jeho poškození.
(Mulačová a Mulač, 2013)
• Spekulativní
Znamená situaci, kdy existuje možnost ztráty nebo zisku. Za tato rizika lze považovat taková rizika, která mají pozitivní i negativní dopad na firmu. Vhodným příkladem může být manažerské rozhodování o nabídce výrobků nebo přijetí nového pracovníka.
(Mulačová a Mulač, 2013)
• Systematická a nesystematická
Systematická rizika jsou taková, která závisí na vývoji trhu a ohrožují všechny podnikatelské jednotky. Nesystematická rizika jsou taková rizika, která jsou specifická pro konkrétní podnik. Takovým rizikem může být např. odchod hlavních pracovníků firmy, selhání důležitého subdodavatele, vstup nového konkurenta na trh. (Fotr, Hnilica, 2014)
• Ovlivnitelná a neovlivnitelná
Ovlivnitelné riziko může podnik sám eliminovat. Příkladem, jak může podnik snížit výskyt tohoto rizika, je např. kvalifikace pracovníků výzkumu a vývoje, zlepšení přístrojového vybavení. Neovlivnitelná rizika se nedají ovlivnit, ale lze přijmout opatření (pojištění) eliminující nepříznivé následky takových rizik. (Fotr, Hnilica, 2014)
Z hlediska vztahu k subjektu, který je nositelem rizika, se rozlišují rizika:
• Vnitřní a vnější
Toto členění rizik závisí na tom, odkud riziko pochází. Zda se vztahuje k faktorům uvnitř firmy, nebo k podnikatelskému okolí, ve kterém firma podniká. Vnitřní rizika se týkají faktorů uvnitř podniku. Jedná se např. o rizika výzkumně-vývojová, rizika selhání
18
pracovníků. Lidské zdroje jsou klíčovým prostředkem dosahování cílů organizace.
V oblasti lidských zdrojů je důležité, aby společnost měla zavedenou takovou firemní kulturu, aby byli zaměstnanci správně řízeni a aby byla prováděna pravidelná a hlavně průběžná kontrola jejich činností. Tato rizika mohou nastat např. z důvodu nedostatku odborně kvalifikovaných pracovníků, nezájmu pracovníků podávat požadované pracovní výkony, nebo ze strany vedoucích pracovníků ze špatně zvoleného způsobu řízení podřízených. Vnitřní rizika se dále člení na rizika věcně technická, pod tato rizika lze zahrnout např. stav subjektu, používaná technologie, havárie, nevhodná kvalifikace zaměstnanců atd. a rizika obchodně ekonomická (cenové výkyvy, finanční ztráty, vysoké zásoby, problémy ve vztazích k odběratelům a dodavatelům, platební podmínky apod.).
(Mulačová a Mulač, 2013)
Vnější rizika se týkají podnikatelského prostředí, ve kterém se podnik nachází. Zdrojem těchto rizik jsou externí faktory, které se člení na makroekonomické a mikroekonomické.
Mezi makroekonomické faktory patří ekonomické, sociální, technicko-technologické a ekologické prostředí. Řadí se mezi ně např. růst nezaměstnanosti, růst inflace, ekonomická krize či recese, politická nestabilita, daňové zatížení, časté změny zákonů.
Mikroekonomické faktory tvoří dodavatelé, konkurence, odběratele. V rámci konkurenčního prostředí jsou důvody pro tvorbu rizik např. vyspělejší technologie u konkurence, dále růst konkurence. U odběratelů je problémem splatnost faktur, která může být příliš dlouhá, a podniku pak následně vznikne krátkodobá platební neschopnost.
(Fotr, Hnilica, 2014)
Podle vyjádření dopadu rizika se dále rozlišují rizika:
• Finanční a nefinanční
V nejširší souvislosti zahrnuje pojem riziko všechny situace, v nichž působí nepříznivé okolnosti. Tyto nepříznivé situace představují jak finanční, tak i nefinanční ztrátu.
V podnikání lze nefinanční ztrátu obvykle vyčíslit v penězích. Finanční riziko znázorňuje vztah mezi subjektem (ať už se jedná o jednotlivce nebo organizaci) a jměním či očekáváním příjmů, které mohou být ztraceny či zhoršeny. Přináší finanční ztrátu vyjádřenou jako výsledek činnosti nebo snížení hodnoty majetku. Příkladem finančních rizik je pokles tržeb, velikost ztrát v důsledku krádeží zboží, ztráta jako výsledek hospodaření, objem neprodaných zásob apod. (Mulačová a Mulač, 2013)
19
Finanční riziko je dle Mulačové a Mulače (2013), zpravidla ovlivněno třemi faktory, a to:
- subjektem, který je vystaven možnosti ztráty,
- aktivy či příjmem, jejichž snížení hodnoty, zničení nebo změna vlastnictví jsou příčinou možné finanční ztráty,
- hrozbou, která může zavinit ztrátu.
První faktor, který má vliv na finanční riziko, spočívá v tom, že někdo bude ovlivněn výskytem dané události. Druhá a třetí příčina finančního rizika je vztažena k hodnotovým předmětům a k nebezpečím, která mohou zavinit jejich ztrátu. Jednotlivec, který nevlastní nic cenného, není vystaven finančnímu riziku. Pokud by se navíc majetku jednotlivce nebo jeho očekávanému příjmu nemohlo nic stát, neexistovalo by riziko. (Muláčová a Mulač, 2013)
Nefinanční riziko je takové riziko, které se v jistých podobách vyskytuje u všech firem a institucí v ekonomice, ale nezpůsobuje těmto firmám a institucím finanční ztrátu. Jejich dopad se projevuje nejdříve v jiných oblastech činnosti, ale poté je možné ho vyčíslit peněžně. (Mulačová a Mulač, 2013)
Mezi taková rizika můžeme například zahrnout:
- riziko nahodilosti – toto riziko společnost obvykle nemůže ovlivnit, jde tedy o situace, které se udávají v oblastech mimo přímou kontrolu (například problémy s dodavateli),
- zákaznické riziko – pokud je firma závislá na úzké skupině zákazníků nebo dokonce na jediném zákazníkovi, vzniká významná zranitelnost společnosti, která se dá však snížit vytvořením větší zákaznické základny,
- riziko poškození pověsti – jedná se spíše o následky jiných rizik. Většinou je příčinou nedostatečná kontrola, ať už jde o podvody, neschopnost vyřizovat reklamace nebo nedostatek respektu k druhým. Určitou šancí jak zachránit podniku pověst je dobrá práce s médii,
- organizační riziko – špatná infrastruktura může mít za následek slabou kontrolu a špatnou komunikaci s různými dopady na podnik, naopak dobrá komunikace vede
20
k efektivnímu řízení rizika. Efektivní řízení rizik lze provádět pouze v takovém případě, kdy členové týmu a oddělení jsou plně obeznámeni se svými odpovědnostmi a s tím, jak podávat důležité informace svým nadřízeným.
(Mulačová a Mulač, 2013)
V souvislosti s povahou změn vyvolávající rizika se rozlišují rizika:
• Dynamická
Vnikají v důsledku změn v okolí firmy a ve firmě samé. Podnikatelský subjekt nelze většinu rizik v okolí firmy obvykle řídit či ovlivňovat. Mezi dynamická rizika patří např.
hospodářská a finanční krize, války, politické nepokoje, terorismus, globální vlivy, zahraniční konkurence. (Mulačová a Mulač, 2013)
• Statická
Statická rizika jsou rizika, jejichž příčiny se nacházejí mimo změny v ekonomice.
Spočívají například v přírodních nebezpečích nebo v nepoctivosti lidí. Mezi statické ztráty patří např. poškození či zničení majetku, nebo dojde ke změně jeho vlastnictví i důsledkem nepoctivého jednání a selhání lidského faktoru. Statické ztráty jsou předvídatelné, neboť se objevují s jistým stupněm pravidelnosti a pomocí vhodných metod je lze usměrňovat, eliminovat nebo snižovat jejich finanční dopad. Příkladem statického rizika může být selhání zaměstnanců, krádeže zboží spotřebitelem, chyba pracovníka na pokladně atd.
(Mulačová a Mulač, 2013)
Jak uvádí Fotr a Hnilica (2014), podle věcné náplně lze rizika rozdělit do následujících kategorií:
• Výrobní
Výrobní rizika mohou ovlivnit průběh výrobního procesu. Nejčastěji mohou vzniknout z důvodu nedostatku zdrojů různého typu, např. surovin, materiálů, energií a pracovních sil v organizaci. Mezi výrobní rizika lze zařadit i rizika způsobená nespolehlivostí a výpadkem výrobního zařízení, vzrůstem nákladu na opravu a údržbu.
21
• Technicko-technologická
Tato rizika vznikají v důsledku používání zastaralých technologií. Příkladem mohou být zanedbání údržby, selhání obsluhy či únavou materiálu.
• Ekonomická
Ekonomická rizika jsou vyvolána především růstem cen surovin, materiálů, služeb a energií. V důsledku těchto rizik může dojít k nedosažení předpokládaného hospodářského výsledku.
• Tržní
Zdroj tržních rizik je patrný změnou chování konkurence projevující se zaváděním nového výrobku, cenovou politikou či změnou chování zákazníků. Tato rizika patří v ekonomice k nejvýznamnějším rizikům, protože společně s nákladovými riziky ovlivňují významně hospodářské výsledky podniku.
• Politická
Politická rizika mohou vzniknout změnou politických systémů, nebo jednáním lidí v důsledku nesouhlasu s politickým systémem. Tato rizika zahrnují stávky, národnostní a rasové nepokoje, teroristické akce a války. Do politických rizik je lze možné zahrnout i rizika spojená s podnikáním v zahraničí a to především v rozvojových zemích.
• Legislativní
Původem těchto rizik mohou být nepříznivé změny v legislativě. Hlavním úsilím podnikatelských subjektů je zmírnit dopad na organizaci, vytvořit podmínky pro sebe, nebo zacílit jejich působení na část konkurentů. Příkladem legislativních rizik může být zavedení vývozních a dovozních kvót, vývozních licencí.
• Dodavatelská
Tato rizika vznikají na straně dodavatelů. Z pohledu podniku jsou velmi těžko ovlivnitelná, příkladem může být havárie na výrobní lince, nedostatečná výrobní kapacita k uspokojení potřeb zákazníka nebo zpoždění dodávky v případě monopolního dodavatele.
22
• Environmentální
Environmentální rizika se projevují většinou v podobě nákladů na odstranění škod na životním prostřední, nákladů spojených s uvedením procesů do souladu s opatřeními na ochranu životního prostředí.
1.4 Rozměry rizika
Z hlediska realizace rizika se rozlišují následující rozměry rizika:
- okamžik realizace rizika - tento rozměr má každé riziko. Vznik náhodné události je spojen s určitým časovým okamžikem (požár, krupobití, smrt) nebo s časovým intervalem (přerušení provozu),
- výskyt realizace rizika - tento rozměr lze sledovat pouze u tzv. rizik s absolutní nahodilostí, u nichž k realizaci dojít může, ale nemusí. U rizik s relativní nahodilostí je známo, že k realizaci dojde, ale neví se, ve kterém okamžiku (např.
smrt, požár),
- rozsah realizace rizika – tento rozměr mají pouze ta rizika, která se mohou realizovat v plném i částečném rozsahu. Mezi ně patří např. majetková rizika.
(Mulačová a Mulač, 2013)
1.5 Management rizik
První zmínky o managementu rizik jsou uváděny po 2. světové válce. Management rizik byl spojován s pojišťovnictvím, s cílem ochrany jednotlivců a společností z různých ztrát spojených s nehodami. Nové formy řízení rizik se objevily v polovině 50. let minulého století, jako alternativy k pojištění trhu. V té době bylo pojišťovnictví bráno jako velmi nákladná a neúplná alternativa proti riziku. Během šedesátých let minulého století byly rozvíjeny různé činnosti v oblasti prevence rizika, byly zavedeny pojistné nástroje proti některým ztrátám. (Dionne, 2013)
Risk management má dva základní cíle, stanovené před a po ztrátě. Řízení rizik má určité cíle, které může stanovit až poté, co dojde ke ztrátě. Mezi tyto cíle patří přežití, stabilita výdělků, sociální zodpovědnost a růst. Nejkritičtější cíl po ztrátě je přežití podniku. Přežití znamená, že po ztrátě nastává ztráta času, kdy je podnik schopen v přiměřené lhůtě obnovit
23 alespoň částečné operace. Cíle, jež jsou stanoveny před ztrátou, mohou zahrnovat obavy o ekonomiku, plnění zákonných povinností a stanovení postupů a metod za účelem snížení těchto obav. (Chitakorkijsil, 2010)
Řízení rizik je nutné začlenit jak do formulace podnikových cílů, tak i do podnikové strategie a běžné podnikatelské činnosti. Řízení rizik nelze považovat jen jako konkurenční plán. Rizikové řízení lze chápat jako dlouhodobou činnost, která nejen rizika identifikuje a popisuje, ale i analyzuje, vyhodnocuje a kontroluje. (Zuzák, 2009)
Jak uvádí ve své knize Antušák (2013, s. 70), řízení rizik je „proces, při němž se subjekt řízení snaží zamezit působení již existujících i budoucích faktorů a navrhuje řešení, která pomáhají eliminovat účinek nežádoucích vlivů, umožňují využít příležitosti působení pozitivních vlivů.“ Jde tedy o proces, během kterého se monitorují a analyzují hrozby, kvantifikují rizika a posuzuje se, jakou míru rizika je podnik ochoten přijmout, aby dosáhl určitého cíle. (Antušák, 2013)
V následující části jsou popsány fáze managementu rizika. Management rizika lze členit do dvou základních fází – analýzy a řízení rizik. Dle Vebera (2007) lze fáze analýzy rizika členit na:
- identifikaci rizikových faktorů a stanovení jejich významnosti, - stanovení rizika firemních aktivit.
Velmi důležitou druhou fází managementu rizik je řízení rizik, které je rozděleno na dvě podkapitoly:
- příprava a realizace opatření k snížení rizika, - operativní řízení rizika.
1.6 Analýza rizika
Rizika jsou vždy přítomna, ať už při vybudování nové firmy, kdy riziky mohou být únik informací konkurenci, havárie technologie, zásah banky do vývoje kurzu nebo změnou technologie ve výrobě. V takovém případě mohou nastat rizika, jako je selhání přepěťové
24
ochrany, nedodržení podmínek ze strany dodavatele atd. V každém podnikatelském prostředí se nachází větší nebo menší množství rizik. Každé riziko může mít jiný dopad na podnikatelský záměr. K tomu, jak rizika identifikovat a ohodnotit slouží analýza rizik.
(vlastnicesta.cz, 2015)
Analýza rizik je první fází v procesu řízení rizik. Jedná se o „proces definování hrozeb, pravděpodobnosti jejich uskutečnění a dopadu na aktiva, tedy stanovení rizik a jejich závažnosti.“ (Smejkal a Rais, 2013, s. 95).
Kvalitní analýza rizika jednak zamezuje přijímání projektů či realizaci podnikatelských aktivit s nepřijatelným rizikem, jejichž neúspěch by mohl výrazně ovlivnit finanční stabilitu podniku, a jednak zvyšuje pravděpodobnost úspěšnosti projektů či aktivit, a tím zlepšení hospodářských výsledků z dlouhodobého hlediska. (Fotr, Hnilica, 2014)
1.6.1 Základní pojmy analýzy rizik
V analýze rizik se používají následující pojmy, které jsou níže vysvětleny.
Aktivum
Aktivum znamená všechno, co má pro subjekt určitou hodnotu. Jedná se o majetek nebo hospodářské prostředky. Aktiva se dělí na hmotná (peníze, cenné papíry, dluhopisy, apod.) a nehmotná (autorská práva, informace, apod.). Aktivem může být i subjekt, neboť hrozba může ovlivnit celou jeho existenci. Působením hrozby se aktivum označuje určitou zranitelností, která vede k protiopatření. (Smejkal, Rais, 2013)
Hrozba
Hrozbou je síla, událost, aktiva nebo osoba, která má nežádoucí vliv na bezpečnost a může tak způsobit škodu. Hrozbou může být přírodní katastrofa, ale i kontrola z finančního úřadu. Hrozby se podle hlediska dělí do dvou skupin – vnější a vnitřní. Vnější hrozby se nedají nijak ovlivnit, ale může se zmírnit dopad jejich působení. Vnitřní hrozby se dají ovlivnit, příčina dopadu se dá minimalizovat nebo eliminovat. (Smejkal, Rais, 2013)
25 Zranitelnost
Zranitelnost představuje nedostatek, slabinu nebo stav analyzovaného místa, kterou může hrozba využít a uplatnit tak nežádoucí vliv. Zranitelnost se nevyskytuje samostatně, ale vždy společně s hrozbou. Vznikne všude tam, kde dochází k vzájemnému působení hrozby a aktiva. (Smejkal, Rais, 2013)
Protiopatření
Protiopatření je určitý proces, postup nebo technický prostředek, který byl navržen s cílem snížení hrozby, zranitelnosti. Protiopatření se provádí na základě předchozí analýzy rizik, cílem protiopatření je předejít vzniku škody. (Smejkal, Rais, 2013)
1.6.2 Identifikace rizik a stanovení jejich významnosti
Identifikace rizik a stanovení jejich významnosti patří mezi nejdůležitější fázi analýzy rizika. Hlavním cílem této fáze je vytvořit vyčerpávající seznam rizikových faktorů, které by mohly jak negativně, tak pozitivně ovlivnit hospodářské výsledky podniku. Identifikace faktorů rizika je založena, jak na využití znalostí a intuice pracovníků firmy, podílejících se na realizaci a řízení jejich aktivit, tak na pečlivém sledování vývoje podnikatelského okolí. (Fotr, Hnilica, 2014)
Vlastní proces identifikace rizik pro každou jednotlivou aktivitu či oblast závisí dle Fotra a Hnilici (2014), na kladení a zodpovězení základních otázek typu:
1. Jaké vlivy by mohly ohrozit dosažení cílů či vést k jejich překročení?
2. Jaké možné problémy by mohly nastat při uskutečnění aktivity či projektu?
3. Co by mohlo ovlivnit zainteresované strany k přijetí akcí ohrožujících dosažení stanovených cílů?
4. Co by mohlo být zdrojem dodatečných výhod?
5. Kdy, kde, jak a proč by se mohla tato rizika pravděpodobně vyskytnout?
6. Které důležité faktory ovlivňující výsledky podnikatelské činnosti či investičních projektů považované v minulosti za jisté by se mohly vyvíjet odlišně od daných předpokladů?
26
Pro identifikaci a popis rizik jsou nevhodnější skupinové kreativní metody, např. skupinové diskuze či brainstorming. Mezi další metody sloužící pro identifikaci rizikových faktorů patří kauzální analýza, kontrolní seznamy, kognitivní mapy. (Zuzák, 2009)
Kauzální analýza je metoda, při které využívají všechny subjekty, podílející se na identifikaci rizik své zkušenosti z minulých situací, které jsou podobné. Využívají tzv. metodu „pokus omyl“, která není vždy efektivní. Kontrolní seznamy (check listy) poskytují vyčerpávající přehled potenciálních rizikových faktorů podniku. Účelem těchto seznamů je předejít opomenutí některých rizik. Kognitivní mapy představují grafický nástroj zobrazení jednotlivých faktorů rizika a jejich vzájemných vazeb. Výsledkem této fáze by měl být písemný zápis všech faktorů rizika, která mohou mít vliv na činnost podniku.
(Merna, 2007)
Součástí identifikace faktorů rizika je stanovení jejich významnosti. Významnost rizikových faktorů lze stanovit dle Fotra a Hnilici (2014) pomocí expertního hodnocení a analýzy citlivosti. Expertní hodnocení spočívá v odborném posouzení pracovníků v daném oboru, kam jednotlivé faktory rizika spadají. (Veber, 2007)
Významnost těchto faktorů je posuzována na základě dvou hledisek – pravděpodobnosti výskytu faktoru rizika a intenzita negativního vlivu na obrázku 1, str. 27.
27 Obr. 1: Grafické zobrazení významnosti faktorů rizika
Zdroj: VEBER, Jaromír. Management: základy, prosperita, globalizace, s. 500.
Určitý faktor rizika je poté tím významnější, čím pravděpodobnější je jeho výskyt a čím vyšší je intenzita negativního vlivu. Jak je z obrázku 1 patrné, pravděpodobnost výskytu rizika i intenzita negativního vlivu mohou nabývat pěti úrovní označených číslicemi 1 až 5 (úroveň 1 - nepatrná pravděpodobnost výskytu/intenzity negativního vlivu, úroveň 2 – malá pravděpodobnost výskytu/intenzity negativního vlivu, úroveň 3 – střední pravděpodobnost výskytu/intenzity negativního vlivu, úroveň 4 – značná pravděpodobnost výskytu/intenzity negativního vlivu, úroveň 5 – velmi vysoká pravděpodobnost výskytu/intenzity negativního vlivu). Faktory, které dosahují hodnoty spadající do šedě zbarvených polí, je nutné považovat za významné. Faktory, které spadají do bíle zbarvených polí, lze považovat za nevýznamné. (Veber, 2007)
Druhým důležitým nástrojem stanovení významnosti rizik je analýza citlivosti. Cílem této analýzy je zjistit citlivost hospodářských výsledků činnosti podniku vzhledem k faktorům, které tyto výsledky ovlivňují. Podstatou tedy je stanovit, jak určité změny těchto faktorů ovlivňují hospodářské výsledky podniku. Fotr a Hnilica (2014) rozdělují analýzu citlivosti na jednofaktorovou a vícefaktorovou analýzu citlivosti. V jednofaktorové analýze jsou zjišťovány dopady izolovaných změn jednotlivých rizikových faktorů na zvolené finanční kritérium. Změny těchto hodnot jednotlivých rizikových faktorů poté mohou mít, jednak
28
povahu pesimistických či optimistických hodnot, tak i odchylek od plánovaných hodnot určité velikosti. Vícefaktorová analýza citlivosti zjišťuje dopady současných změn hodnot více rizikových faktorů na hodnotu kritéria analyzované rizikové aktivity. (Fotr, Hnilica, 2014)
1.6.3 Stanovení rizika firemních aktivit
Pro stanovení podnikatelského rizika, které je velmi obtížné, je možné využít určité nástroje rizikového rozhodování, kterými jsou např. pravděpodobnostní stromy, rozhodovací matice a simulace metodou Monte Carlo (Veber, 2007).
Pravděpodobnostní stromy popisuje Merna (2007) ve své knize jako, schéma zobrazující vzájemné interakce mezi rozhodnutími a nahodilými událostmi tak, jak si je manažer rizika určuje. Simulace Monte Carlo se využívá v případě, existuje-li více důležitých rizikových faktorů ovlivňujících výsledky analýzy rizika podniku. Podstatou této simulace je vygenerování velkého počtu scénářů a propočet hodnot finančních kritérií pro každý scénář. Výstupy jsou nejčastěji v podobě grafického zobrazení rozdělení pravděpodobnosti finančních kritérií a jejich statistických charakteristik k celému souboru scénářů. Simulace Monte Carlo se v dnešní době využívá především v situacích, kde není možné předem požadovaný výsledek přímo spočítat, např. ve formě vzorce, a je nutné pomocí výpočetní techniky postup simulovat. (Fotr, Hnilica, 2014)
Dle Vebera (2007) existují i jednodušší přístupy stanovení rizika podnikatelské činnosti.
Tyto přístupy vycházejí z toho, že se míra rizika odvozuje od velikosti nepříznivých vlivů změn rizikových faktorů na firmu a její prosperitu. První přístup vychází z toho, že intenzita nepříznivých vlivů změn rizikových faktorů na firmu je závislá na dvou aspektech – odolnosti firmy vůči nepříznivým změnám podnikatelského okolí a flexibilitě.
Druhý přístup je založen na stanovení peněžních toků firmy a její finanční stability při zvláště nepříznivém vývoji faktorů podnikatelského okolí – označuje se jako varovný scénář. Odolností podniku se rozumí, že dané nepříznivé změny faktorů podnikatelského prostředí působí na organizaci a její hospodářské výsledky relativně málo. Z toho vyplývá, že organizace je málo citlivá na působení faktorů rizika. Opakem odolnosti je vysoká citlivost na změny externích faktorů, kdy i malé změny takových faktorů mají značný vliv na podnik a jeho hospodářské výsledky. (Veber, 2007)
29 Velmi užitečnou charakteristikou odolnosti podniku je míra diverzifikace. Jak uvádí Veber (2007, s. 508): „Diverzifikaci lze chápat z více hledisek, a to jako diverzifikaci výrobkového portfolia, diverzifikaci odběratelů a diverzifikaci dodavatelů“. Platí, že čím je podnik diverzifikovanější, tím je odolnější vůči nepříznivým změnám podnikatelského prostředí. Flexibilitou se v tomto případě rozumí schopnost podniku reagovat okamžitě a nákladově efektivně na nepříznivé změny faktorů podnikatelského prostředí. Flexibilní podnik reaguje na změny faktorů rychle a pružně. Naopak málo flexibilní podnik je podstatně zranitelnější než podnik s dostatečnou flexibilitou. Riziko podniku je možné lépe posoudit stanovením peněžních toků za určitých nepříznivých podmínek, které lze označit jako tzv. varovný scénář. Stanovení varovného scénáře není vůbec jednoduché.
Měl by být realistický, na druhé straně by měl vycházet z nejnepříznivějšího vývoje faktorů rizika. (Veber, 2007)
1.7 Řízení rizik
Druhou fází managementu rizik je řízení rizik. Jak uvádí Smejkal a Rais (2013, s. 116),
„Řízení rizik je proces, při němž se subjekt řízení snaží zamezit působení již existujících i budoucích faktorů a navrhuje řešení, která pomáhají eliminovat účinek nežádoucích vlivů a naopak umožňují využít příležitosti působení pozitivních vlivů“.
Náplní této druhé fáze řízení rizik je příprava a realizace opatření k snížení rizika a jeho operativní řízení. Hlavním úkolem fáze přípravy a realizace opatření je najít vhodné způsoby ke snížení rizika nebo rizika zcela odstranit. Mezi hlavní způsoby k eliminaci rizik patří ofenzivní a defenzivní přístupy. Mezi ofenzivní přístupy k prevenci rizika patří nejčastěji přesun rizika, využívání síly a vertikální integrace, naopak mezi defenzivní přístupy patří nejčastěji používaná diverzifikace či pojištění. (Veber, 2007)
Podstatou závěrečné fáze managementu rizik operativního řízení je systematické sledování významných faktorů, jejichž nepříznivý vývoj by mohl ohrozit podnikatelskou úspěšnost podniku. (Tichý, 2006)
30
1.7.1 Příprava a realizace opatření k snížení rizika
Existuje řada způsobů a metod snížení rizik ovlivňujících činnost podniku, jež mohou být ve formě, jak uvádí Veber (2007), diverzifikace, zvýšení flexibility, dělení a transferu rizik, pojištění, zajišťování úrokových a kurzových rizik, snižování tržních a exportních rizik, získávání dodatečných informací, vytváření rezerv a v neposlední řadě i vyhýbání se rizikům.
V následující části budou popsány jednotlivé metody k eliminaci rizik.
Diverzifikace
Diverzifikace je nejčastější používanou metodou, kterou se v podnicích snižují nepříznivé důsledky rizika. Jak uvádějí Smejkal a Rais (2013), nejčastěji používaným způsobem diverzifikace je rozšíření výrobního programu. Cílem tohoto opatření je to, že pokud dojde ke snížení poptávky po jednom produktu, bude nahrazeno zvýšením poptávky po jiné skupině produktů. (Smejkal, Rais, 2013)
Existují dva druhy diverzifikace – vertikální a horizontální. Při vertikální diverzifikaci, kdy se vyrábí určitý produkt, se může nákup jednotlivých složek zaměnit za vlastní výrobu těchto složek, případně na straně výstupu se mohou hotové výrobky prodávat samy a nedodávat do cizí prodejní sítě. Vertikální způsob diverzifikace eliminuje riziko závislosti firmy na dodavatelích výrobních složek, eliminuje riziko kontaktu s nesolventním odběratelem firmy. Horizontální diverzifikace spočívá v tom, že dochází k rozšíření výroby o další výrobky různé povahy, které mohou doplňovat původní program, nebo vycházejí z výrobních znalostí firmy. V případě zavedení nových výrobků s využitím stávajících technologií, finančních možností a know-how, kterým firma disponuje, lze hovořit o tzv. příbuzné diverzifikaci. V případě zavedení nového výrobku, který je odlišný od stávajících produktů, se jedná o tzv. diverzifikaci do nepříbuzných oblastí. (Veber, 2007)
Kromě diverzifikace vertikální a horizontální existuje například diverzifikace geografická, dodavatelů či odběratelů. V rámci geografické diverzifikace dochází k zakládání poboček malých a středních firem například v zemích s nižšími daněmi. Pro tento způsob diverzifikace se firmy rozhodují z důvodu levné pracovní síly a nízké pravděpodobnosti
31 nynějšího zhoršení hospodářských podmínek v zemích, kde jsou umístěny výrobní závody.
Diverzifikace dodavatelů spočívá v tom, že dodávky surovin pro firmu jsou rozděleny mezi více dodavatelů. Diverzifikace odběratelů pomáhá zajistit, aby výpadek jednoho či více z nich neohrozil hospodaření podniku. (Smejkal, Rais, 2013)
Podle Smejkala a Raise (2013) by měl podnik provést před rozhodnutím, zda diverzifikovat, či nikoli tři následující kroky:
1. Provést analýzu oboru za účelem zjistit, jestli nový obor je atraktivní a zároveň konkurenceschopný.
2. Provést nákladovou analýzu – musí se zjistit, zda je nový obor nákladově výhodný.
3. Otestovat výhodnost diverzifikace – cílem diverzifikace je přinést firmě určitou konkurenční výhodu. (Smejkal, Rais, 2013)
Mezi nejznámější přístup k měření diverzifikace podniků patří tzv. Herfindahlův index celkové diverzifikace. Dle Smejkala a Raise (2013) vztah pro výpočet diverzifikace uvádí vzorec (1). Herfindahlův index celkové diverzifikace se skládá ze tří proměnných, kde dané proměnné zmanenají: H – Herfindahlův index, n – počet předmětů podnikání, pi – poměr zaměstnanců podniku v i-té oblasti podnikání k celkovému počtu zaměstnanců.
Hodnoty indexu H se nachází v intervalu od 0 do 1. Je-li H = 0, poté je podnik aktivní pouze v jedné oblasti, pokud se H blíží k 1, poté se aktivita podniku rovnoměrně rozkládá do nekonečného počtu oblastí. (Smejkal, Rais, 2013)
H = 1 − ∑)'*+p'( (1)
Ofenzivní řízení firmy
Ofenzivní řízení firmy je jedním z nejlepších způsobů preventivní obrany před podnikatelským rizikem v podniku. Jak uvádí Smejkal a Rais (2013), ofenzivní řízení firmy se vyznačuje:
- správnou volbou rozvojové strategie firmy a jejím správným provedením ve firmě, - preferencí a rozvojem silných stránek firmy,
- snahou o dosažení pružnosti, spočívá v rychlé reakci na změny vnitřního prostřední firmy a jejího vnějšího okolí.
32
Ofenzivní řízení firmy je možné charakterizovat dle Smejkala a Raise (2013) na základě:
- akceschopnosti firmy – spočívá ve spojení zaměstnance s vnitřní aktivitou firmy, - marketingové orientaci řízení – blízký kontakt k zákazníkovi,
- jednoduché organizační struktury.
Flexibilita firmy
Jednou z dalších možností snižování rizika je pružnost firmy. Flexibilita firmy umožňuje snižovat důsledky výskytu určitých rizik. Tato metoda se používá převážně v malých a středních firmách. Flexibilita firmy neznamená jenom pružnost výroby, ale také i pružnost organizační struktury, dodavatelů, odběratelů. Pružnost firmy je možné ohodnotit obdobím, v němž je firma schopna reagovat na změny trhu. (Veber, 2007)
Transfer rizika
Transfer rizika je jednou z dalších metod snižování rizika. Transfer rizika znamená přesun rizika na jiné podnikatelské subjekty. Jinými podnikatelskými subjekty mohou být dodavatelé i odběratelé. Přesun rizika je možné provádět několika způsoby, jak uvádějí Smejkal a Rais (2013) např.
- uzavíráním dlouhodobých kupních smluv za předem stanovené pevné ceny, - přesunem problému technické inovace výroby na spolupracující firmu,
- uzavíráním komisionářských smluv, které zajišťují prodej výrobků v cizí obchodní síti,
- pronájmem výrobního zařízení.
Pojištění
Principem pojištění je to, že negativní důsledky rizika budoucí nepříznivé situace se přenesou na pojišťovnu, která kryje škody zcela nebo částečně, v závislosti na smlouvě mezi pojištěným a pojišťovnou. (Veber, 2007)
Pojištění je varianta k vytváření vlastních rezerv pro budoucí negativní události. Jak uvádí Smejkal a Rais (2013), má své výhody a nevýhody. Mezi výhody patří snížení objemu vázaného kapitálu, který lze výhodněji investovat a dále stanovení pojistných podmínek
33 pojišťovnou tak, aby v případě skutečně vysokých dopadů bylo možné výši pojistného plnění omezit, nebo ji zcela vyloučit. Nevýhodou je jistota v podobě nutné úhrady pojištění.
V rámci mezinárodního obchodu existuje dle Smejkala a Raise (2013) několik druhů pojištění:
1. Pojištění zahraničních přeprav zásilek – v takovém případě pojišťovna poskytuje pojistné plnění za poškození, ztrátu, krádež nebo zničení zásilky nahodilou událostí.
2. Pojištění rizik zahraničněobchodních operací – zahrnujících především pojištění proti administrativním opatřením států, kde sídlí účastníci obchodu, válečným a sociálním konfliktům.
3. Pojištění úvěrových rizik – toto pojištění kryje ztráty finančního rázu, tzn. platební neschopnost nebo nevůli dlužníka. Pojistnou událostí se v takovém případě stává majetková újma, která pojištěnému vznikla úplným nebo částečným nezaplacením jeho pohledávky z pojištěné vývozní smlouvy.
4. Pojištění investic, pojištění jednorázových akcí – do tohoto pojištění spadá například pojištění výstav a veletrhů proti rizikům, vyplývajícím z přepravy
a pobytu nebo z jakýchkoliv akcí proti jejich zmaření.
Snižování tržních rizik
Významným nástrojem snižování tržních rizik se dle Vebera (2007) považuje hlavně kvalita informací a blízký vztah se zákazníky. Tento nástroj lze zajišťovat pomocí pochopení a poznání potřeb, nákupních zvyklostí a chování zákazníků, poskytováním výrobků na vyzkoušení velkému okruhu zákazníků, využíváním zákazníků pro posouzení návrhů nových výrobků.
Mezi významné způsoby snižování tržních rizik lze zařadit u nově vstupujících firem tzv. franchising. Podstatou franchising je smlouva mezi dvěma partnery, výrobním podnikem či zadavatelem franšízy a většinou malým podnikatelem (příjemcem franšízy).
Zadavatel franšízy dává za určitý poplatek k dispozici určitý výrobek či službu, firemní značku a další opatření na podporu prodeje. Poskytne kompletní prodejní a marketingový systém včetně know-how a image. Většinou poskytuje zadavatel franšízy také finanční
34
podporu při založení podniku. Příjemce franšízy poskytuje k dispozici hlavně kapitál.
Výhodou franšízy je to, že je výhodná jak pro poskytovatele, tak pro příjemce. Hlavním významem je značné snížení podnikatelského rizika. (Veber, 2007)
Snižování exportních rizik
Velmi důležitý nástroj snižování rizika exportu realizovaného na nekrytý úvěr je faktoring.
V tomto případě nebezpečí ztrát plyne buď z platební nevůle zahraničního odběratele, nebo z jeho platební neschopnosti. Základním principem faktoringu je to, že dodavatel dodá zboží svému odběrateli a tuto pohledávku prodá specializované společnosti s cílem zajištění řádného a včasného inkasa. Faktoring je preventivní metodou, která snižuje ve významné míře možnosti vzniku splatných nezaplacených pohledávek. Faktoring se zaměřuje na krátkodobé pohledávky se splatností do 90-180 dnů ode dne vystavení faktury. Blízkým nástrojem faktoringu je forfaiting. Zásadní rozdíl spočívá v tom, že forfaiting se specializuje na odkup střednědobých a dlouhodobých pohledávek s dobou splatnosti od 90 dnů do 7 a více let. (Veber, 2007)
Vytváření rezervy
Vytváření rezerv jsou jednou ze základních možností snížení rizik v podnikání. Firmy si nejčastěji vytvářejí materiálové a finanční rezervy. Materiálové rezervy umožňují firmám eliminovat výkyvy dodávek surovin a vstupních komponent. Finanční rezervy umožňují překlenout období okamžitého nedostatku hotových finančních prostředků.
(Smejkal, Rais, 2013)
Vyhýbání se riziku
Vyhýbáním se rizikům je jednou z metod řešení rizik. Je to metoda spíše negativní než pozitivní. S podnikatelskými aktivitami je téměř vždy spjato riziko, proto tento způsob není vhodný. Tento přístup lze využít v případě, jedná-li se o nepropracovaný podnikatelský záměr, který představuje veliké riziko neúspěchu. Dlouhodobé vyhýbání se riziku, není vhodný způsob, který zabezpečí podniku růst. (Smejkal, Rais, 2013)
Retence rizika
Retence neboli podstoupení rizika je pravděpodobně nejběžněji používanou metodou k řešení rizik. Tato metoda spočívá v tom, že podnikatel čelí nekonečnému počtu rizik.
Ve většině případů proti nim podnikatel nic nedělá. Retence rizik může být vědomá
35 či nevědomá. K vědomé retenci dochází v případě, kdy je riziko rozeznáno a není použit nějaký nástroj proti riziku. Pokud není riziko rozpoznáno, je nevědomě zadrženo. Retence rizika může být rovněž dobrovolná nebo nedobrovolná. V souvislosti s dobrovolnou retencí rizika je rozpoznána existence rizika a tichým souhlasem s převzetím v něm obsažené ztráty. Podnikatel přijímá nedobrovolnou retenci rizika proto, že neexistují žádné atraktivnější možnosti. Nedobrovolná retence rizik existuje tehdy, jsou-li rizika nevědomě zadržena a také tehdy, když riziko nemůže být přeneseno či omezeno nebo se mu nelze vyhnout. Každý podnikatelský subjekt se musí rozhodnout, která rizika mají být zadržena, která redukována a kterým je lepší se vyhnout. (Smejkal, Rais, 2013)
Redukce rizika
Při redukci rizika musí být vybrána opatření, která jsou:
- účinná – snižují riziko na přijatelnou úroveň,
- přijatelná – z hledisek daných právním řádem, regulačními opatřeními, etikou, ekologií apod.,
- efektivní – s přiměřenými náklady, - včasná – než dojde k naplnění hrozby.
1.7.2 Operativní řízení rizika
Jak uvádí ve své knize (Veber 2007, s. 529): „ Jádrem operativního řízení rizika je především systematické sledování významných faktorů, jejichž nepříznivý vývoj mohl ohrozit podnikatelskou úspěšnost firmy“. Mezi významné faktory, které je nutné sledovat lze zařadit externí a interní faktory. Mezi externí faktory patří dodavatelé, zákazníci, konkurence, vývoj technologie, ekonomické faktory, situace na kapitálových trzích. Mezi interní faktory spadají např. potřeby a očekávání zaměstnanců.
Tyto činnosti zaměřené na sledování těchto faktorů, by měl zajišťovat daný monitorovací systém. Výsledkem monitorování je hlavně
- včasná identifikace situací, na které by měla firma reagovat, - realizace připravených plánů korekčního opatření,
36
- identifikace některých dalších rizikových faktorů, které nebyly dosud rozpoznány.
(Veber, 2007)
Doporučené metody pro obecné řešení problému rizika ve firmě
S existencí rizika se musí počítat i v podnikání. Některá rizika se mohou zadržet a jiná přesunout. V některých situacích je vhodnější se riziku vyhnout nebo dané riziko redukovat. Vhodnost každé metody eliminace rizik určují charakteristiky rizika samotného.
Každá z těchto metod by měla být použita v situaci, kdy je nejvýhodnějším a nejméně nákladným způsobem dosažení cíle v podobě snížení či úplné eliminace rizika. (Smejkal, Rais, 2013)
V tabulce 1 je roztříděno riziko do čtyř skupin podle kombinace pravděpodobnosti a tvrdosti každého rizika.
Tab. 1: Doporučené metody pro obecné řešení problému rizika ve firmě
Vysoká pravděpodobnost Nízká pravděpodobnost Vysoká tvrdost Vyhnutí se riziku, redukce Pojištění
Nízká tvrdost Retence a redukce Retence
Zdroj: SMEJKAL, Vladimír a Karel RAIS, Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích, s. 169.
V situaci, kdy je pravděpodobnost ztráty vysoká, se pojištění stává příliš nákladným. Mezi nástroje vhodné pro řešení rizik, která jsou charakterizována vysokou tvrdostí a vysokou pravděpodobností, patří vyhnutí se rizikům nebo jejich redukce. Rizika, charakterizována vysokou pravděpodobností ztráty a jejich nízkou tvrdostí, se nejlépe řeší pomocí retence a redukce. Retence je vhodná, protože vysoká pravděpodobnost (nízké) ztráty znamená vysoké náklady na transfer. Redukce je vhodná, neboť redukuje celkový objem ztrát, který je třeba nést. Rizika spadající pod vysokou tvrdostí a nízkou pravděpodobností ztráty, jsou nejlépe řešena pomocí pojištění. Vysoká tvrdost znamená katastrofální dopad, pokud se ztráta skutečně objeví. Rizika řešená pomocí retence jsou charakterizována nízkou pravděpodobností a nízkou tvrdostí. Objevují se zřídka, a když se objeví, je jejich finanční dopad bezvýznamný. (Smejkal, Rais, 2013)
37
1.8 Štíhlá výroba a metody 5S
Štíhlou výrobu lze charakterizovat jako soubor nástrojů a principů, kterými se zaměřuje na výrobu, výrobní pracoviště, linky, strojní zařízení, výrobní zařízení. Cílem štíhlé výroby je mít stabilní, flexibilní a standardizovanou výrobu. Štíhlé pracoviště je takové pracoviště, na kterém se nachází pouze to, co je potřebné, a na místech, která jsou k tomu určena.
Smyslem štíhlé výroby je odstranění nepotřebných předmětů z pracoviště, udržování pořádku na pracovišti a standardizaci uspořádání a organizace pracoviště. Zároveň musí být pracoviště uspořádané dle požadavků pracovníků. Základními charakteristikami štíhlého pracoviště jsou jasně vyznačené přístupové cesty, pracovní oblast a prostor pro materiál. Mezi základní používané nástroje a metody patří např. metoda 5S, která je podrobněji popsána níže. (e-api.cz, 2018)
Metoda 5S
Metoda 5S je základním prvkem každého štíhlého systému. Jedná se o souhrn pěti základních kroků, které vedou k odstranění plýtvání na pracovišti. Metoda 5S vznikla v Japonsku. Počáteční písmena jednotlivých kroků symbolizují „5S“. Zavedení této metody na pracovišti je důležité, neboť dojde k vizualizaci a omezení plýtvání. Obvykle se na pracovišti odhalí a následně zredukuje mnohem více plýtvání, než se očekávalo. Dále se významně zlepší materiálový tok, např. zavedením vizualizace ve skladu, zvýší se kvalita a bezpečnost práce, zlepší se pracovní prostředí. Do zavedení metody 5S na pracovišti je potřeba zapojit i pracovníky, nadchnout je pro věc a dát jim prostor pro vlastní nápady, jak zlepšit podmínky na pracovišti. (e-api.cz, 2018)
V následující části jsou popsány základní kroky metody 5S. Viz obrázek 2 na straně 38.
Základní kroky metody 5S:
Separovat (seiri)
Cílem tohoto kroku je, aby na pracovišti zůstaly pouze potřebné položky v dostatečném množství a pouze tehdy, když je to potřeba. Při třídění a umisťování položek se využívá klasifikace dle Pareta – denně používané, používané týdně nebo měsíčně, používané pouze výjimečně. Na základě této klasifikace jsou rozdělovány položky do tří skupin, na takové,
38
které na pracovišti musí být, které mohou být odstraněny a které musí být odstraněny.
(e-api.cz, 2018)
Systematizovat (seiton)
Účelem druhého kroku je najít vhodné místo pro umístění všech položek na pracovišti.
Všechny položky musí být umístěny na pracovišti tak, aby je každý mohl snadno najít a vzít, použít a vrátit na své místo. Odstraní se tak plýtvání při hledání dané položky, při jejím používání a vrácení na místo, a hlavně se zamezí zranění v důsledku nepořádku.
Vhodné místo pro danou položku se určuje na základě ergonomie a frekvence používání.
Následně se vizuálně označí, aby bylo jasné, že je předmět na svém místě. (e-api.cz, 2018)
Stále čistit (seiso)
V důsledku nečistoty na pracovišti dochází obvykle k většímu množství zranění, zvyšuje se poruchovost strojů a počet nekvalitních výrobků. Z těchto důvodů je důležité věnovat této fázi maximální pozornost. (e-api.cz, 2018)
Standardizovat (seiketsu)
Podstatou je vytvořit jasný standard pracoviště, podle kterého bude všem zaměstnancům jasné, kdo co, kdy a jak má dělat, čistit, udržovat, kontrolovat, aby se zabránilo nedbalostem. (e-api.cz, 2018)
Sebedesciplína (shitsuke)
Účelem pátého kroku je udržování a zlepšování současného stavu, který spočívá v dodržování norem, provádění auditů. Trvá určitý čas, než pracovníci přijmou zavedené standardy a jejich dodržování. Pomoci mohou doplňující školení. Tato fáze hraje v dosažení úspěchu velmi důležitou roli, neboť bez sebedisciplíny by se 5S okamžitě rozpadlo. (e-api.cz, 2018)
Obr. 2: Základní kroky matice 5S Zdroj: e-api.cz
Separovat Systematizovat Stále čistit Standardizovat Sebedesciplína
39
1.9 Analýza a řízení rizik BOZP
Analýza rizik je základní pilíř bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve firmách a jiných organizacích. Na základě této analýzy se nastavují všechny další postupy a procesy v oblasti firemní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen BOZP). Bez analýzy rizik není možné žádným způsobem identifikovat, hodnotit a řídit potenciální nebezpečné faktory, které mohou hrozit na pracovišti. (dokumentacebozp.cz, 2017)
Analýza rizik BOZP podléhá zákonným požadavkům, které jsou uvedeny v § 102 odst.
3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, ve kterém je zmíněno, že zaměstnavatel je povinen neustále vyhledávat nebezpečné faktory pracovního prostředí a zjišťovat jejich příčiny a zdroje. V souvislosti s tímto zjištěním je zaměstnavatel povinen neustále identifikovat a hodnotit tato rizika a přijímat taková opatření, která povedou k jeho odstranění. Cílem této analýzy je, aby na základě managementu rizik docházelo k vylepšování pracovních podmínek, což by mělo mít za následek, že práce, která je podle zvláštního právního předpisu klasifikována jako riziková, by mohla být zařazena do nižší rizikové kategorie. (dokumentacebozp.cz, 2017)
Aby mohlo dojít k takovému zlepšení, je zaměstnavatel povinen:
- pravidelně kontrolovat úroveň BOZP ve firmě, a to především stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracoviště,
- kontrolovat úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, - dodržovat nastavené metody a způsoby pro zajištění BOZP,
- dodržovat pravidelné hodnocení nebezpečných rizikových faktorů.
(dokumetacebozp.cz, 2017)
Následující obrázek 3 na straně 40 popisuje řízení rizik BOZP.
40
Obr. 3: Schéma řízení rizik BOZP Zdroj: dokumentacebozp.cz
Řízení rizik začíná od posouzení rizik přes analýzu, identifikaci, hodnocení. Níže jsou popsány základní kroky řízení rizik BOZP podrobněji.
1. Vyhledávání rizik
Na začátku celého procesu řízení rizik stojí jejich vyhledávání. Vyhledávání představuje to, že způsobilá osoba musí začít poznávat pracoviště a všechny jeho nebezpečné faktory, které by mohly způsobit pracovní úraz nebo havárii. Rizikový analytik souhrnně a dlouhodobě sleduje všechny pracovní procesy, ale také musí sledovat samotnou činnost pracovníků. Kontroluje například používání osobních ochranných pracovních pomůcek (dále jen OOPP), dodržování bezpečnostních předpisů, studuje dokumentaci ke strojům a zařízením, komunikuje se zaměstnanci a získává informace o pracovních postupech.
To všechno je náplní práce rizikového analytika. Konkrétní úkoly při vyhledávání rizik se odvíjí od složitosti daného pracovního prostředí a pracovní činnosti. Je důležité, aby se vyhledávání rizik dělalo pravidelně, hlavně u komplikovaných oborů, kde je větší míra nebezpečí úrazu nebo havárie. (dokumentacebozp.cz, 2017)
