TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Ekonomická fakulta
D I P L O M O V Á P R Á C E
2012 Bc. Josef Drápalík
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Ekonomická fakulta
Studijní program: N 6208 – Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika
Komparativní analýza ekonomického, sociálního a podnikatelského prostředí České republiky a
Vietnamu
Comparative Analysis of Economic, Social and Business Environment of the Czech Republic and Vietnam
DP-EF-KEK-2012-10 Bc. Josef Drápalík
Vedoucí práce: Ing. Kocourek Aleš, Ph.D., katedra ekonomie Konzultant: prof. Ing. Fárek Jiří, CSc., katedra ekonomie
Počet stran: 85 Počet příloh: 2
Datum odevzdání: 4. května 2012
5
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci, 4. 5. 2012
6
Anotace
Diplomová práce se zabývá analýzou historických a současných česko-vietnamských vztahů, analýzou podnikatelského prostředí a makroekonomického vývoje a jejich následnou komparací. V podnikatelském prostředí se práce zaměřuje především na oblast daňové soustavy, infrastruktury a investičního prostředí. U makroekonomického vývoje jde o porovnání makroekonomických ukazatelů, konkrétně tempa růstu reálného hrubého domácího produktu, míry inflace a míry nezaměstnanosti.
Cílem diplomové práce je tak podat čtenáři ucelenější pohled na vývoj vztahů České republiky a Vietnamu, především v oblasti obchodních a ekonomických vztahů, a potvrdit základní předpoklady stanovené v úvodu práce. Důkazy pro jejich potvrzení či vyvrácení budou předkládány v průběhu jednotlivých kapitol.
Klíčová slova
Česká republika, investiční prostředí, míra inflace, míra nezaměstnanosti, obchodní vztahy, podnikatelské prostředí, tempo růstu HDP, Vietnam.
7
Annotation
The diploma thesis analyzes the historical and contemporary Czech-Vietnamese relations, further it deals with the business environment and macroeconomic development and their subsequent comparisons. In the business environment, the thesis focuses primarily on the tax system, infrastructure and investment environment. In macroeconomic point of view it focuses on comparison of macroeconomic indicators, namely the growth rate of real gross domestic product, inflation and unemployment rate.
The main purpose of this thesis is to give readers a more comprehensive view of developments in the relations of the Czech Republic and Viet Nam, especially in trade and economic relations, and to verify two basic assumptions set out in the introduction.
Evidence for their confirmation or refutation will be presented during the individual chapters.
Key Words
Business environment, Czech Republic, growth rate of GDP, inflation rate, investment, trade relations, unemployment rate, Viet Nam.
8
Poděkování
Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Aleši Kocourkovi, Ph.D., vedoucímu mé diplomové práce za jeho velkou ochotu, trpělivost, inspiraci a věcné připomínky při vypracování diplomové práce.
Dále bych rád poděkoval své rodině a přítelkyni za maximální podporu nejen při vypracování této diplomové práce, ale i při celém studiu.
9
Obsah
Seznam obrázků ... 11
Seznam tabulek ... 12
Seznam zkratek ... 13
Úvod ... 14
1. Historický vývoj Vietnamu ... 16
1.1 Od vzniku prvních státních útvarů až po pronikání Francouzů do Indočíny ... 16
1.2 Období francouzské kolonizace ... 18
1.3 Vietnamská demokratická republika ... 20
1.4 Vietnamská socialistická republika ... 21
1.5 Novodobá historie ... 22
2. Analýza a komparace vybraných makroekonomických ukazatelů ... 23
2.1 Analýza vybraných makroekonomický ukazatelů ve Vietnamu a jejich vývoj ... 24
2.2 Analýza vybraných makroekonomických ukazatelů v České republice a jejich vývoj ... 28
2.3 Komparace obou ekonomik ... 32
3. Analýza česko-vietnamských vztahů ... 39
3.1 Historický vývoj česko-vietnamských vztahů ... 39
3.2 Současné vztahy České republiky a Vietnamu ... 45
3.3 Rozvojová spolupráce ... 48
4. Analýza a komparace podnikatelského prostředí ve Vietnamu a ČR ... 50
4.1 Podnikatelské prostředí ve Vietnamu ... 50
4.2 Podnikatelské prostředí v ČR ... 58
4.3 Srovnání podnikatelského prostředí obou zemí ... 64
4.4 Srovnání podnikatelského prostředí dle hodnocení Světové banky ... 67
5. Vietnamská komunita v ČR ... 72
Závěr ... 78
Seznam použité literatury ... 80
Citace ... 80
10
Bibliografie ... 83 Seznam příloh ... 85
11
Seznam obrázků
Obrázek 1: Ho Či Min ... 19
Obrázek 2: Srovnání tempa růstu HDP ve Vietnamu a ČR ... 33
Obrázek 3: Srovnání míry inflace v % ve Vietnamu a ČR ... 34
Obrázek 4: Srovnání míry nezaměstnanosti v % ve Vietnamu a ČR ... 35
Obrázek 5: Magický čtyřúhelník za rok 2008; Vietnam, ČR (osy jsou v %) ... 36
Obrázek 6: Magický čtyřúhelník za rok 2009; Vietnam, ČR (osy jsou v %) ... 36
Obrázek 7: Magický čtyřúhelník za rok 2010; Vietnam, ČR (osy jsou v %) ... 37
Obrázek 8: Návštěva prezidenta Václava Klause ve Vietnamu v roce 2006 ... 44
Obrázek 9: Vývoj vzájemné obchodní bilance v letech 2002-2011 ... 46
Obrázek 10: Struktura českého exportu do Vietnamu v roce 2011 ... 47
Obrázek 11: Struktura českého importu z Vietnamu v roce 2011 ... 48
Obrázek 12: Vývoj PZI ... 57
Obrázek 13: Věková pyramida ČR v roce 2010 ... 65
Obrázek 14: Věková pyramida Vietnamu v roce 2010 ... 66
Obrázek 15: Porovnání podnikatelského prostředí ČR a Vietnamu ... 70
Obrázek 16: Obchodně kulturní areál SAPA ... 74
Obrázek 17: Cizinci na základních školách v ČR podle státního občanství 2009/2010 ... 75
12
Seznam tabulek
Tabulka 1: Vietnam: tempo růstu reálného HDP (procentní změna k předchozímu roku),
2002-2011 ... 24
Tabulka 2: Vietnam: míra inflace v %, 2002-2011... 25
Tabulka 3: Vietnam: míra nezaměstnanosti v %, 2002-2011 ... 27
Tabulka 4: Vietnam: vývoj zahraničního obchodu v mld. USD, 2007-2011 ... 27
Tabulka 5: Největší obchodní partneři Vietnamu v roce 2010 ... 28
Tabulka 6: Česká republika: tempo růstu reálného HDP (procentní změna k předchozímu roku), 2002-2011 ... 29
Tabulka 7: Česká republika: míra inflace v %, 2002-2011 ... 30
Tabulka 8: Česká republika: míra nezaměstnanosti v %, 2002-2011 ... 31
Tabulka 9: Česká republika: vývoj zahraničního obchodu v mld. CZK, 2007-2011 ... 32
Tabulka 10: Vývoj salda běžného účtu platební bilance v % HDP ve Vietnamu a ČR, 2008- 2010 ... 35
Tabulka 11: Srovnání ploch magických čtyřúhelníků ve Vietnamu a ČR, 2008-2010 ... 37
Tabulka 12: PZI v letech 1988 - 2009 dle původu země investic ... 56
Tabulka 13: PZI v roce 2010 dle země původu investic ... 57
Tabulka 14: PZI v letech 1993 - 2010 dle země původu investic ... 63
Tabulka A15: Projekty rozvojové pomoci ... 86
13
Seznam zkratek
APEC Asijsko-pacifické hospodářské společenství ASEAN Sdružení států jihovýchodní Asie
CIA Central Intelligence Agency ČNB Česká národní banka
CZK česká koruna EU Evropská unie
HDP hrubý domácí produkt HND hrubý národní důchod
IBRD Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj IDA Mezinárodní rozvojová agentura
IMF Mezinárodní měnový fond OSN Organizace spojených národů PZI přímé zahraniční investice
RVHP Rada vzájemné hospodářské pomoci SSSR Svaz sovětských socialistických republik UNCTAD Konference OSN pro obchod a rozvoj USA Spojené státy americké
USD americký dolar
VDR Vietnamská demokratická republika VSR Vietnamská socialistická republika WB Světová banka
WTO Světová obchodní organizace
14
Úvod
Hlavní cíl diplomové práce je analyzovat a porovnat makroekonomické ukazatele České republiky a Vietnamu, podnikatelské prostředí, historický vývoj vzájemných ekonomických, obchodních a sociálních vztahů a jejich současný stav.
Základní předpoklady v diplomové práci jsou dva: První předpoklad je, že Česká republika, jako člen skupiny rozvinutých ekonomik, vykazuje lepší hospodářský vývoj a výsledky než Vietnam. Předpoklad je ověřen na základě analýzy vývoje makroekonomických ukazatelů – tempa růstu reálného HDP, míry inflace a míry nezaměstnanosti – a jejich komparace. Pro další ověření předpokladu je použito metody magického čtyřúhelníku, který porovnává tempo růstu HDP, saldo běžného účtu platební bilance, míru inflace a míru nezaměstnanosti. Pro komparaci pomocí magického čtyřúhelníku jsou vybrány roky 2008-2010, kdy obě ekonomiky zasáhla globální krize, každou však v trochu jiné míře a jiném časovém období.
Druhý předpoklad zní, že podnikatelské prostředí v České republice je přívětivější pro podnikatele a pro podnikání jako takové než ve Vietnamu. Tento předpoklad je v práci ověřován nejprve podrobnou analýzou vybraných charakteristik podnikatelského prostředí, jako jsou daňová soustava, infrastruktura, pracovní síla a prostředí zahraničních investic v České republice a Vietnamu zvlášť. Tyto charakteristiky podnikatelského prostředí jsou poté vzájemně porovnány. Dále je tento předpoklad ověřován na základě hodnocení podnikatelského prostředí podle metodiky „Doing Business“ používané Světovou bankou.
Diplomová práce obsahuje pět kapitol. První kapitola o historickém vývoji Vietnamu předkládá všechna důležitá data a události, které měly vliv na to, jak Vietnam v současnosti vypadá.
Následuje kapitola analyzující a porovnávající makroekonomické ukazatele obou ekonomik. Konkrétně se jedná o tempo růstu HDP, míru inflace a míru nezaměstnanosti.
V závěru kapitoly je ekonomický vývoj zobrazen pomocí tzv. magického čtyřúhelníku.
15
V pořadí třetí kapitola analyzuje a studuje vztahy obou zemí. Vzájemné vztahy jsou zde popsány od prvních počátků ve 14. století až po současnost. Začátky a vývoj těchto vztahů měly vliv na jejich dnešní podobu, a to jak na uzavření některých vzájemných smluv, tak i na vznik a chápání sociálních vztahů Vietnamců a Čechů.
Další kapitola srovnává Českou republiku a Vietnam dle infrastruktury, daňové soustavy, pracovní síly a zahraničních investic a na základě hodnocení podnikatelského prostředí podle Světové banky. V práci je dále v krátkosti studována vietnamská komunita žijící v Česku, začátky života Vietnamců na území České republiky, jejich běžný život, vztahy uvnitř vietnamské menšiny a mezi ní a českou majoritou.
16
1. Historický vývoj Vietnamu
Dějiny Vietnamu lze, jako dějiny většiny států světa, rozdělit do několika významných a od sebe se lišících etap vývoje. Zřejmě největší zásluhu na podobě dnešního Vietnamu mají dějiny novodobé, a to zejména skoro třicet let trvající války s Francií a USA, které zemi naprosto zdevastovaly ať už po stránce ekonomické nebo geografické. Pro lepší pochopení souvislostí je ale vhodné začít od začátku.
1.1 Od vzniku prvních státních útvarů až po pronikání Francouzů do Indočíny
Vznik vietnamské civilizace se datuje do období paleolitu, tzn. do doby okolo 3. tisíciletí př. n. l. To začaly území dnešního Vietnamu osidlovat mongoloidní a později i australo- negroidní kmeny. První státní útvar se datuje do roku 2879 př. n. l. a existoval plných 2600 let, než se na krátkou chvíli stal součástí království Au Lac. Tento legendární stát ale brzy zanikl a byl připojen k samostatnému, nově vzniklému státu Nam Viet ležícího na jihu tehdejší Číny a zaujímajícího i severovýchodní část Indočínského poloostrova.
(MÜLLEROVÁ, 2010)
Zhruba sto let př. n. l. Však Nam Viet napadli čínští císaři, obsadili ho, připojili k Číně a nazvali ho provincií Giao Chi. Tímto se osud Vietnamců na celých tisíc let spojil s Čínou. Toto období je také nazýváno „tisíciletá severní závislost“. V této době se naplno projevil vliv Číny, která místním lidem vnucovala svoje myšlení, náboženství, mravy a zákony. Provincie musela platit nemalé daně, a to v podobě zboží a otroků. To se místním obyvatelům samozřejmě nelíbilo a tak během „čínské okupace“ docházelo k poměrně častým vzpourám. (MÜLLEROVÁ, 2010)
Po roce 939, kdy definitivně skončil vliv Číňanů ve Vietnamu, a byla obnovena národní samostatnost, se v zemi střídalo mnoho dynastií. Nejdůležitějšími a nejdéle vládnoucími byly dynastie Pozdní Ly, za jejíhož období se země přejmenovala na Dai Viet, dále dynastie Tran a Pozdní Le, která vládla od roku 1428 až do roku 1804. Již během začátků
17
tohoto období docházelo k prvním kontaktům obyvatel dnešního Vietnamu se západními civilizacemi. Od 16. století začínali zemi postupně navštěvovat misionáři z Portugalska, Španělska, Holandska, Velké Británie a Francie. Díky těmto stykům se do Vietnamu začalo dostávat křesťanství a katolická víra. V 16. století propukla v Dai Vietu společenská krize, která trvala až do 18. století a během které se šlechta rozdělila na dvě skupiny. Rod Trinh vládl na severu země, která byla Evropany nazývána Tonkin. Na jihu země přezdívaném Kočinčina vládl rod Nguyen. Tato krize a rozkol země skončily v 80. letech 18. století, kdy na jihu Dai Vietu propuklo povstání vedené třemi bratry. Postupně se rozšířilo na celé území, pomohlo svrhnout oba soupeřící rody Trinh a Nguyen a sjednotit tak zemi; i přes to v zemi stále probíhaly nepokoje a války. (MÜLLEROVÁ, 2010)
Na začátku 19. století se syn jednoho ze tří bratrů prohlásil císařem Gia Longem a založil poslední národní dynastii ve Vietnamu. K tomuto aktu mu pomohl dobrý vztah s francouzským biskupem Pigneau de Béhainem. Ten mu zprostředkoval setkání s francouzským králem Ludvíkem XVI., při němž se podepsala dohoda o francouzské pomoci při sjednocování Vietnamu za darování města Danang ve středním Vietnamu, ostrova Con Dao a právo volného obchodu ve Vietnamu. Francouzská pomoc se však zdaleka nerealizovala v plném rozsahu a to především díky probíhající Velké francouzské revoluci a následným napoleonským válkám. Podle vietnamských historiků je císař Gie Long považován za zrádce a jeho spojenectví s Francií za první krok k budoucí francouzské nadvládě v zemi. (MÜLLEROVÁ, 2010)
V srpnu roku 1858 Francie zahájila dobývání Vietnamu. Hlavním důvodem ke sporu bylo to, že Francie, jako jediná evropská velmoc, neměla v jihovýchodní Asii svou základnu pro uskutečňování své obchodní politiky a dále to, že vietnamská politika byla zaměřena proti křesťanství, které v tu dobu ve Vietnamu šířilo mnoho francouzských misionářů.
Díky nečinnosti císaře a jeho mylné představě, že Francouzům jde o hospodářské a obchodní vztahy, se Francouzům v roce 1861 podařilo obsadit tři jihovietnamské oblasti.
O šest let později získali Francouzi další 3 provincie a vznikla tak francouzská kolonie Kočinčina. Francouzská moc se postupně rozšířila do celé země. (HLAVATÁ, 2008)
18
1.2 Období francouzské kolonizace
Vietnam byl v této době rozdělen na tři části – na severu a ve středu země byly protektoráty Tonkin a An Nam a na jihu francouzská kolonie Kočinčina. Když se v roce 1887 k těmto zemím přidala Kambodža a Laos, vznikla tzv. Francouzská Indočína.
Vietnamská administrativa byla formálně zachována, ale ve skutečnosti všechny podstatné oblasti správy státu řídili Francouzi. (MÜLLEROVÁ, 2010)
V hospodářské oblasti měl francouzský vliv na Vietnam dobré i špatné dopady. Byly zvýšeny daně, které představovaly hlavní peněžní tok do rozpočtu. Nepřímé daně, zejména na tabák, sůl nebo bavlnu, tvořily 30 %. Dále byl založen monopol na alkohol, opium a sůl.
Díky tomu došlo k růstu cen těchto komodit. Francouzi se ze začátku obávali investovat do průmyslu a zemědělství kvůli růstu možné konkurence pro francouzské zboží a kvůli vysokým počátečním investicím. Proto se otevíraly pouze podniky nutné pro stavbu infrastruktury (uhelné doly, cementárna). Později se přece jen začaly budovat i jiné podniky, většinou však šlo jen o továrny na výrobu zboží pro místní francouzské občany.
I přes všechny negativní stránky francouzské kolonizace mohli vietnamští obyvatelé děkovat za mnohé vymoženosti moderní civilizace a ekonomický růst. (HLAVATÁ, 2008)
V období 1. světové války Francie celou zemi značně využívala. Z Vietnamu se dovážely potraviny a suroviny pro válečný průmysl. Mnoho indočínských dělníků a vojáků muselo odejít do Evropy pomáhat Francii a i proto rostl ze strany Vietnamců silný odpor ke kolonizátorům a vznikala národní a revoluční hnutí. (MÜLLEROVÁ, 2010)
Významným představitelem jednoho z nich byl Nguyen Ai Quoc, známý pod jménem Ho Či Min. Jako součást vlasteneckých projevů tak vznikly 2 důležité strany – Vietnamská nacionalistická strana a Komunistická strana Indočíny, která si kladla za cíl nastolit nový režim a získat zpět národní nezávislost. (HLAVATÁ, 2008)
Mezi válkami ve světě probíhala světová hospodářská krize, která se projevila i v Indočíně.
Klesaly ceny vývozních komodit – rýže, kaučuku a uhlí. Rostoucí nezaměstnanost postihovala všechny společenské vrstvy, a to i z řad Francouzů. Toto zhoršení
19
hospodářských poměrů vedlo k mnoha stávkám a demonstracím. Ekonomika Vietnamu upadala. (HLAVATÁ, 2008)
V období 2. světové války se v Indočíně projevila německá okupace Francie. Ta se nemohla naplno věnovat svým koloniím a tak podepsala smlouvu s Japonskem umožňující jeho jednotkám vstoupit do Indočíny. Mnoho vietnamských nacionalistů bylo nadšeno ze vstupu Japonců do Vietnamu, protože věřili v jejich pomoc proti Francouzům.
Naproti tomu zástupci komunistické strany byli proti jakýmkoli zahraničním intervencím, a proto vznikla národní koalice Liga za nezávislost Vietnamu, tzv. Viet Minh. Symbolem Viet Minhu se stala rudá vlajka se zlatou hvězdou (dnešní vlajka Vietnamu). „Liga“ v roce 1945 osvobodila část severovietnamského území a dál postupovala na jih.
(MÜLLEROVÁ, 2010)
Obrázek 1: Ho Či Min Zdroj: WIKIPEDIE, 2011
V srpnu téhož roku kapitulovala japonská vláda a Komunistická strana Indočíny svolala národní sjezd. Ten si kladl za cíl například vybudovat nezávislé národní hospodářství, získat moc a založit Vietnamskou demokratickou republiku. Na sjezdu byl zvolen Výbor národního osvobození v čele s Ho Či Minem. V průběhu srpna byla postupně osvobozena všechna okupovaná města, a tak definitivně skončila osmdesátiletá etapa kolonizace.
(MÜLLEROVÁ, 2010)
20
1.3 Vietnamská demokratická republika
V září 1945 byla založena Vietnamská demokratická republika a jejím prezidentem se stal Ho Či Min. Prvním úkolem nové vlády bylo vyrovnat se s hladomorem, který v zemi právě probíhal. Následně byl zrušen státní monopol na opium, alkohol a sůl a byly upraveny daňové zákony. (MÜLLEROVÁ, 2010)
Bezprostředně po skončení války a kapitulaci japonských vojsk se v zemi stále nacházeli francouzské a japonské ozbrojené síly. Následovat tak muselo jejich odzbrojování. Sever země měl být dle Postupimské konference odzbrojen čínskými vojsky a jih země anglickými. Problémem ale bylo to, že Francouzi se své bývalé kolonie nechtěli vzdát a tak za pomoci anglických „odzbrojovacích“ vojsk obsadili Saigon a pokusili se obnovit koloniální nadvládu. Prezident Ho Či Min nakonec byl nucen podepsat s Francouzi dohodu, že jejich vojska nahradí ta čínská a na oplátku Francie uzná VDR svobodným státem. Tímto aktem se de facto na jihu Vietnamu obnovila francouzská kolonie. Francie ale tuto dohodu nerespektovala a spor postupně vedl až k tzv. indočínské válce.
(HLAVATÁ, 2008)
Indočínská válka trvala od roku 1946 do roku 1954 a byla, z vietnamské strany, vedena partyzánskou cestou. Francouzům, kteří byli postupně čím dál víc podporováni USA, se podařilo znovu obsadit sever a střed Vietnamu. Zlom nastal v roce 1949, kdy se v Číně dostali k moci komunisté. Ti začali komunistickou VDR ihned ekonomicky a vojensky podporovat a de facto tím pomohli válku nad Francouzi vyhrát. (MÜLLEROVÁ, 2010) o dalším vývoji země se rozhodovalo na ženevské konferenci. Vietnam byl uznán nezávislým a suverénním státem a také se dohodlo, že trvalé rozdělení země na severní a jižní část nebude oficiálním politickým a územním vymezením, pouze se podél 17. rovnoběžky utvoří demarkační linie do konání národních voleb, které měly zemi sjednotit. I přes dohodu probíhal vývoj v obou částech země zcela odlišně. Na severu (Vietnamská demokratická republika) vládla Ho Či Minova komunistická strana, na jihu (Republika Vietnam) si moc udrželi Američané (ti se, spolu se zástupci jižního Vietnamu, jako jediní pod Ženevskou dohodu nepodepsali), kteří podporovali prezidenta Ngo Dinh Diema. (HLAVATÁ, 2008)
21
Země tak zůstala na dalších 20 let územně (podél 17. rovnoběžky) a ideologicky rozdělena.
Komunistický sever byl podporován Čínou a SSSR, jih byl podporován zejména USA, a to především díky předchozí americké podpoře Francie.
Spory mezi Američany na jihu a komunisty na severu vyvrcholily válečným konfliktem, trvajícím od roku 1964. Ten skončil až v roce 1973 uzavřením pařížských dohod, které vlastně deklarovaly to samé, co téměř 20 let staré ženevské dohody – tzn. sjednocení země a uznání samostatnosti. Dále se Američané zavázali ke stažení všech vojáků ze země.
Konflikt mezi severem a jihem ale pokračoval ještě dva roky, dokud severovietnamské jednotky neobsadily jih země. (HLAVATÁ, 2008)
1.4 Vietnamská socialistická republika
V červnu 1976 byla země sjednocena jako Vietnamská socialistická republika. Nový stát musel řešit velké problémy způsobené dlouhotrvající válkou, a proto byl velmi závislý na zahraniční ekonomické podpoře. Situace se zlepšila v roce 1979 po vstupu země do Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Tím Vietnam získal ekonomickou i politickou podporu Sovětského svazu. (MÜLLEROVÁ, 2010)
Od konce 80. let začal Vietnam provádět nejvýznamnější reformu ve své historii. K jejímu spuštění přispěl zejména rozpad Sovětského Svazu a RVHP. Reforma „doi moi“ měla tři základní cíle:
§ „změna z centrálně plánované ekonomiky na státem regulovanou tržní ekonomiku
§ rozvoj a diverzifikace mezinárodních ekonomických vztahů
§ reforma státní administrativy.“ (STUDÍK a TEPLÍK, 2006, s. 168)
Dalšími souvisejícími cíli byly například zavedení tržního cenového systému, dvoustupňového bankovního systému, liberalizace vnitřního trhu nebo třeba uvolnění podmínek pro vstup soukromých subjektů do zahraničního obchodu.
22
Zásadní změny proběhly v oblasti veřejných financí. V roce 1992 vláda přestala přijímat úvěry od ústřední banky a začala vydávat státní pokladniční poukázky. Další novinkou bylo vydávání a prodej vládních obligací na mezinárodních finančních trzích. V rámci probíhající reformy podepsal Vietnam mnoho mezinárodních a bilaterálních dohod o ochraně vzájemných investic a dvojím zdanění. Změny, které ve finančním sektoru proběhly, měly za následek vytvoření dvoustupňového bankovního systému, přísnější sledování inflace a zavedení flexibilního kurzu měny. (STUDÍK a TEPLÍK, 2006)
Díky této probíhající reformě a dobré geografické poloze, velkým zdrojům nerostného bohatství a investičnímu potenciálu v oblasti zemědělství a infrastruktury se Vietnam v 90. letech stal vhodným místem pro zahraniční investice.
1.5 Novodobá historie
V současné době k ekonomickému a společenskému rozvoji Vietnamu přispívá účast v organizacích mezinárodní hospodářské spolupráce. V rámci asijského regionu je Vietnam součástí instituce Mekong River Commission, která spojuje státy podél řeky Mekong – Barmu, Laos, Thajsko a Kambodžu. Dále je součástí Sdružení národů jihovýchodní Asie (Association of South East Asian Nations; ASEAN). Smyslem těchto sdružení je dosahování rychlejšího hospodářského růstu, ale i vzájemná pomoc při snižování chudoby, překonávání zaostalosti a ochranně životního prostředí. V rámci světových organizací je Vietnam členem například Asijsko-pacifického hospodářského společenství (Asia-Pacific Economic Cooperation; APEC), Mezinárodního měnového fondu (International Monetary Fund; IMF) nebo Světové obchodní organizace (World Trade Organization; WTO).
23
2. Analýza a komparace vybraných makroekonomických ukazatelů
Obsahem této kapitoly je analýza ekonomického vývoje Vietnamu a České republiky.
Konkrétně se jedná o vývoj tempa růstu (poklesu) reálného hrubého domácího produktu, míry nezaměstnanosti a míry inflace. Na závěr kapitoly je provedena komparace obou ekonomik.
Hrubý domácí produkt je peněžní vyjádření součtu všech statků a služeb nově vytvořených na území daného státu (nebo určitého území) za dané období (zpravidla se počítá za jeden rok). Počítá se jako ukazatel výkonnosti ekonomiky.
Co se týče ukazatele nezaměstnanosti, za nezaměstnané jsou považovány osoby starší patnácti let, bydlící na daném území, které v průběhu sledovaného období splňovaly tři následující podmínky:
§ nebyly zaměstnané,
§ byly připraveny k nástupu do práce,
§ v průběhu posledních čtyř týdnů hledaly aktivně práci.
Mezi nezaměstnané se řadí i ti, kteří práci nehledají, protože ji nenašli a jsou schopni nastoupit nejpozději do 14 dnů.
A konečně inflace, která obecně znamená všeobecný růst cenové hladiny v čase, je statisticky vyjádřena jako čistá cenová změna pomocí indexu spotřebitelských cen. Cenový index poměřuje ceny vybraného spotřebního koše (obsahuje reprezentativní výrobky a služby) ve dvou srovnávaných obdobích.
24
2.1 Analýza vybraných makroekonomický ukazatelů ve Vietnamu a jejich vývoj
Vývoj hrubého domácího produktu jasně ukazuje, jakou zemí Vietnam je. De facto konstantní vysoký růst ekonomiky každý rok naznačuje, že se jedná o stále ještě rozvojovou zemi, která je daleko před svým potenciálem, jenž se snaží naplno využít.
Za posledních 10 let neklesl růst HPD pod 5 %, nejmenší byl v roce 2009, kdy na zemi dolehla globální krize z USA a EU. (tab. 1) Ta ochromila především export ze země, který byl 57 mld. USD, což bylo o 5 mld. USD méně než v roce 2008. (tab. 4) Právě v těchto letech se také ukázal velký problém vietnamské ekonomiky spočívající ve velké závislosti exportního průmyslu na dovozech. Ty totiž v těchto letech klesly ještě více, než export a to konkrétně z 80,7 mld. USD v roce 2008 na 69,9 mld. USD v roce 2009. Ještě větší pokles růstu HDP než v roce 2009 zaznamenala ekonomika o rok dříve. Pokles byl zapříčiněn především obrovskou inflací 23 %. (tab. 2)
Tabulka 1: Vietnam: tempo růstu reálného HDP (procentní změna k předchozímu roku), 2002- 2011
2002 2003 2004 2005 2006
7,1 7,3 7,8 8,4 8,2
2007 2008 2009 2010 2011
8,5 6,3 5,3 6,8 5,9
Zdroj: GSOV, 2012a, BUSINESSINFO, 2012a, vlastní zpracování
Hlavním hnacím motorem vietnamské ekonomiky je každoročně rostoucí obrovská domácí poptávka. Ta byla až do minulého roku stimulována fiskálními expanzemi místní komunistické vlády. Dalšími „injekcemi“ do vietnamského hospodářství byly a stále ještě jsou (i když už v menší míře) přímé zahraniční investice. V roce 2008 byly zaregistrovány zahraniční investice za více jak 70 mld. USD. Nemalý podíl na podpoře ekonomiky má jistě taky rozvojová pomoc od vyspělých ekonomik. Její příjem se výrazně začal zvyšovat po roce 1993, kdy se zlepšily vztahy Vietnamu s USA a především Mezinárodním měnovým fondem. Díky tomu se Vietnam dostal k financím od mezinárodních institucí (WB, IMF), které byly hlavně použity na rozvoj infrastruktury, sociální oblast a ochranu
25
životního prostředí. Na rok 2012 je Vietnamu přislíbena pomoc ve výši 7,4 mld. USD.
(BUSINESSINFO, 2012a)
Globální krizi se tak Vietnamu podařilo překonat takřka bez úhon a ihned v roce 2010 se díky prorůstové politice domácí vlády opět zvýšilo tempo růstu HDP a to konkrétně na 6,8 %. (tab. 1) na konci roku se však začalo projevovat přílišné „pumpování“ peněz do ekonomiky růstem cen a ekonomika Vietnamu se začala přehřívat. Na začátku roku 2011 začaly mezinárodní instituce doporučovat vietnamské vládě a především místní centrální bance fiskální, respektive monetární opatření. Vietnamské orgány na doporučení přistoupily a v první polovině roku 2011 začaly prosazovat fiskální a monetární restrikci.
To se projevilo především ve zvýšení všech úrokových sazeb (REPO sazba vietnamské státní banky je 14 %), zvýšení povinných minimálních bankovních rezerv a omezení vládních investic.
Tabulka 2: Vietnam: míra inflace v %, 2002-2011
2002 2003 2004 2005 2006
3,8 3,2 7,8 8,3 7,5
2007 2008 2009 2010 2011
8,3 23,0 6,9 12,0 18,6
Zdroj: WB, 2012, GSOV, 2012b, BUSINESSINFO, 2012a, vlastní zpracování
Restriktivní politika vlády se tak odrazila v menším růstu HDP a to konkrétně 5,9 %. Tento pomalejší růst je důsledkem hlavně vysokých úrokových sazeb, které značně zmenšují dosažitelnost úvěrů jako pro soukromý, tak i veřejný sektor. V roce 2010 bylo ještě tempo růstu úvěrů 30 %, o rok později se toto tempo výrazně snížilo na 12 %. Nejvíce byly postiženy sektory realit, průmyslu a státní podniky díky čemuž klesla domácí spotřeba.
(BUSINESSINFO, 2012a)
Nynější stav hospodářství ve Vietnamu by se dal nazvat bojem s inflací. Z tabulky ukazující míru inflace za posledních 10 let lze vyčíst, že vysoká inflace není pro Vietnam nic neobvyklého. Kromě roků 2002 a 2003, kdy se inflace držela na nízkých hodnotách pod 4 %, se růst cen pohyboval v podobných mírách jako tempa růstu HDP. V roce 2008 však zemi zasáhla inflace v obrovské výši 23 %, která byla způsobena především nárůstem cen základních potravin o astronomických 43 %. Po snížení míry inflace v roce 2009
26
na 6,9 % pak přišel její další nárůst, který dal podnět k přehodnocení cílů domácí prorůstové politiky. Vietnamská komunistická vláda totiž preferovala hospodářský růst před stabilitou a to byl hlavní důsledek přehřátí ekonomiky.
V červenci roku 2011 dosáhla meziroční míra inflace vysokých 22 % (tab. 2). Téhož roku na jaře sice podnikla vláda restriktivní opatření, ty se ale neprojevily ihned. Inflace je nyní největším problémem vietnamské ekonomiky. Nejvíce na ni doplácí chudí lidé z venkova s nízkými příjmy. Díky obrovské inflaci už několik let po sobě klesají reálné příjmy všech obyvatel. Příčiny inflace hledejme v těchto třech bodech:
§ vyšší skutečná inflace než očekávaná v okolních ekonomikách jihovýchodní Asie (Čína, Indonésie, Indie), která se přelévá do Vietnamu, jenž díky velké otevřenosti své ekonomiky (zahraniční obchod země je zhruba 150 % HDP) nemůže těmto inflačním tlakům zvenčí odolávat,
§ politika místní vlády, která je už dlouhou dobu orientována spíše na růst než na stabilitu, díky čemuž je ve Vietnamu tradičně vysoké inflační očekávání,
§ růst cen domácích potravin v důsledku nabídkových šoků, mezi které nejčastěji patří živelné pohromy (tajfuny, povodně). (BUSINESSINFO, 2012a)
I přes tyto velké výkyvy v cenách zboží (zejména potravin) se růst ekonomiky výrazněji nezpomaluje a to má za příčinu právě nízkou nezaměstnanost. Údaje jsou velmi špatně dosažitelné a proto je potřeba je brát s mírnou rezervou. Oficiální údaje z vietnamského statistického úřadu uvádějí nezaměstnanost pouze za poslední 3 roky, kde je počítána nejen celkově, ale i za město a venkov. Další údaje lze najít od CIA a IMF. Oba tyto zdroje se však v udávané míře nezaměstnanosti od sebe liší, blíže k oficiálním číslům od vietnamského statistického úřadu má CIA, proto jsou v tabulce použita čísla právě od CIA. Více nezaměstnaných je ve městech než na venkově. To může být dáno tím, že většina lidí na venkově je zaměstnána v zemědělství, kde pracuje více než 70 % práceschopného obyvatelstva.
Mírně větší míra nezaměstnanosti je pak ve městech a přilehlých aglomeracích. Zde jsou lidé zaměstnáni většinou v průmyslu nebo službách. I přes to, že v těchto dvou sektorech
27
pracuje méně než třetina práceschopného obyvatelstva, dohromady generují více než tři čtvrtiny HDP země (průmysl 40 %, služby 38 %). I ve městech dosahuje míra nezaměstnanosti zhruba konstantní výše pod 5 % za rok, v roce 2011 dokonce klesla pod 4 % konkrétně na 3,6 %. (BUSINESSINFO, 2012a)
Tabulka 3: Vietnam: míra nezaměstnanosti v %, 2002-2011
2002 2003 2004 2005 2006
6,0 6,1 1,9 2,4 2,0
2007 2008 2009 2010 2011
4,3 2,4 2,9 2,9 2,3
Zdroj: CIA, 2012, GSOV, 2012c, BUSINESSINFO, 2012a, vlastní zpracování
Světlým okamžikem v ekonomickém vývoji v roce 2011 byl růst exportu o rekordních 33 % na celkových 96 mld. USD (tab. 4). Tento monstrózní růst byl zapříčiněn nikoliv velkým nárůstem objemu vývozů, ale růstem cen hlavních vývozních komodit (ropa, oděvy a obuv, výrobky ze dřeva, mořské produkty, elektronika, rýže a káva) na světových trzích. Největším odbytištěm pro vietnamské produkty bylo v roce 2010 USA, kam proudila bezmála jedna pětina vietnamského exportu (tab. 5). Hned za USA skončila Evropská unie jako celek se zhruba 15 %. Sousední Čína nebo nedaleké Japonsko se tedy nachází až za západními ekonomikami.
Tabulka 4: Vietnam: vývoj zahraničního obchodu v mld. USD, 2007-2011
2007 2008 2009 2010 2011
export 48,4 62,7 57,0 71,6 96,9
import 60,8 80,7 69,9 84 106,7
bilance -12,4 -18 -12,9 -12,4 -9,8
Zdroj: GSOV, 2012b, BUSINESSINFO, 2012a, vlastní zpracování
Díky veliké závislosti exportu na dovozních komoditách tak v roce 2011 značně rostl samozřejmě i import. Ve srovnání s rokem 2010 vzrostl o 26 % (106 mld. USD) (tab. 4).
Mezi hlavní dovozní komodity se zařadily strojírenské výrobky, počítače, nářadí nebo například motorová vozidla. Největším importérem do Vietnamu je Čína, která ovládá skoro jednu čtvrtina veškerých dovozů. Tento podíl však není tradiční, ještě v roce 2004 byl podíl čínských importů pouhých 13 % (tab. 5).
28
Tabulka 5: Největší obchodní partneři Vietnamu v roce 2010
Export Import Obchod celkem
Partner Mil. USD % Partner Mil. USD % Partner Mil. USD %
Celkem 72 191,9 100,0 Celkem 84 801,2 100,0 Celkem 156 993,1 100,0
1 USA 14 238,1 19,7 Čína 20 018,8 23,6 Čína 27 327,6 17,4
2 EU 11 385,5 15,8 Jižní Korea 9 761,3 11,5 USA 18 005,0 11,5
3 Japonsko 7 727,7 10,7 Japonsko 9 016,1 10,6 EU 17 747,2 11,3
4 Čína 7 308,8 10,1 Taiwan 6 976,9 8,2 Japonsko 16 743,8 10,7
5 Jižní Korea 3 092,2 4,3 EU 6 361,7 7,5 Jižní Korea 12 853,5 8,2
6 Austrálie 2 704,0 3,8 Thajsko 5 602,3 6,6 Taiwan 8 419,7 5,4
7 Švýcarsko 2 652,0 3,7 Singapur 4 101,1 4,8 Thajsko 6 785,1 4,3
8 Singapur 2 121,3 2,9 USA 3 766,9 4,4 Singapur 6 222,4 4,0
9 Malajsie 2 093,1 2,9 Malajsie 3 413,4 4,0 Malajsie 5 506,5 3,5
10 Filipíny 1 706,4 2,4 Indonesie 1 909,2 2,3 Austrálie 4 147,6 2,6
Zdroj: GSOV, 2012b, vlastní zpracování
2.2 Analýza vybraných makroekonomických ukazatelů v České republice a jejich vývoj
Hospodářský vývoj v České republice za posledních 10 let (tj. v letech 2002 až 2011) by se dal rozdělit na několik stádií. V první dekádě stále rychleji rostoucí tempa HDP, poté příchod hypoteční krize z USA a postupné snižování hospodářského růstu až nakonec pomalé zotavování české ekonomiky.
V roce 2002 bylo tempo růstu HDP 2,1 % (tab. 6). Tento nízký ekonomický růst byl zapříčiněn hned několika faktory. Nejdůležitějším z nich byl útlum hospodářského vývoje v Evropě, především pak ve státech západní Evropy, kam směřovalo největší procento českého exportu (zhruba 80 %). Další překážkou vyššího tempa růstu HDP měly za následek srpnové povodně, které zasáhly jih, střed a sever Čech. Odhadované škody se vyšplhaly až na zhruba 70 mld. Kč.
V dalším roce byl růst HDP 3,8 % a oproti tempu předchozího roku byl o 1,7 procentního bodu vyšší. Vyšší ekonomický růst byl zapříčiněn především rostoucí domácí poptávkou a spotřebou. Dále se na něm podílelo očekávání růstu cen kvůli chystanému vstupu České republiky do EU v roce 2004 a plánované úpravy regulace cen některých služeb a produktů (tab. 6).
29
Tabulka 6: Česká republika: tempo růstu reálného HDP (procentní změna k předchozímu roku), 2002-2011
2002 2003 2004 2005 2006
2,1 3,8 4,7 6,8 7,0
2007 2008 2009 2010 2011
5,7 3,1 -4,7 2,7 1,7
Zdroj: ČSÚ, 2012a, vlastní zpracování
Od roku 2004, kdy byl růst HDP 4,7 %, ekonomika rostla především díky růstu objemu přímých zahraničních investic a vstupu České republiky do EU. Rostla poptávka po výrobních zařízeních a technologiích z důvodu rozšiřování výrobních kapacit, které byly stavěny díky velkému přílivu PZI. Ve velké míře proudily PZI do zpracovatelského průmyslu (nejvíce do automobilového), který následně měl na svědomí nárůst exportu.
V roce 2005 bylo tempo růstu úctyhodných 6,8 % a to především díky rostoucímu podílu zahraničního obchodu na HDP. Tento podíl se sice v roce 2006 snížil, nahradila ho však rostoucí domácí poptávka, která měla za následek největší tempo ekonomického růstu ve sledovaném období a to konkrétně 7 %. V roce 2007 tempo růstu mírně pokleslo, přesto bylo stále vysoké a struktura HDP se oproti minulým rokům výrazněji neměnila (tab. 6).
V roce 2008 se už i v české ekonomice začala projevovat globální krize. Hlavním důvodem snížení tempa růstu HDP bylo zpomalení růstu poptávky po produkci pro konečnou spotřebu. Největší propad ekonomiky ale nastal v roce 2009. Poprvé za celé sledované období česká ekonomika nerostla. Za celý kalendářní rok byl pokles HDP vysokých - 4,7 %, a hospodářství se tak v absolutních číslech vrátilo před rok 2007 (tab. 6).
Export, který českou ekonomiku výrazně táhne kupředu, se snížil z 2 473,3 mld. CZK na 2 138,6 mld. CZK. Pokles dovozu byl kvůli vysoké závislosti na exportním průmyslu ještě značnější (tab. 9).
V následujících letech 2010 a 2011 se ekonomika opět vrátila na růstovou tendenci. V roce 2010 rostla tempem 2,7 %, o rok později pouze 1,7 %. Především rok 2010 byl oproti doslova tragickému roku 2009 velmi pozitivní. Hlavní roli v nastartování ekonomiky mělo zotavení výroby dopravních prostředků, které bylo určitě nemálo ovlivněno tzv. šrotovným v Německu. V roce 2011 stále více přispíval k růstu HDP růst zahraničního obchodu
30
a tvorba kapitálu, nižší růst než v předchozím roce byl však zapříčiněn mj. poklesem výdajů na konečnou spotřebu (tab. 6).
Co se týče inflace a České republiky, na rozdíl od Vietnamu se ČNB zaměřuje především na stabilitu cenové úrovně. Ve sledovaném období je to velmi dobře zřejmé. V roce 2002 byla míra inflace pouhých 1,8 % a to hlavně díky poklesu cen ropy a energií na světových trzích, díky čemuž poklesly i ceny tuzemských výrobců. O rok později, v roce 2003, byla nejnižší míra inflace ve sledovaném období a to 0,1 %. Podepsal se na tom soulad většiny cen regulovaných služeb a výrobků a také pokles cen potravin, oděvů nebo telekomunikací (tab. 7).
Tabulka 7: Česká republika: míra inflace v %, 2002-2011
2002 2003 2004 2005 2006
1,8 0,1 2,8 1,9 2,5
2007 2008 2009 2010 2011
2,8 6,3 1,0 1,5 1,9
Zdroj: ČSÚ, 2012a, vlastní zpracování
V dalších letech se inflace držela kolem 2 %. Výrazný výkyv však přišel v roce 2008, kdy inflace dosáhla nejvyšší míry od roku 1998 (kdy byla přes 10 %). Na výrazném nárůstu inflace se podílelo zvýšení sazby DPH u některých výrobků a služeb z 5 % na 9 %, což mělo za následek zdražování u prodejců. Rostly ceny potravin, energií (zemní plyn, elektřina). Zvyšovala se také spotřební daň u tabákových výrobků, zdražilo se regulované nájemné a zavedly se regulační poplatky ve zdravotnictví.
ČNB se však povedla míra inflace velice rychle snížit a hned v následujícím roce 2009 klesla míra inflace na 1 %. Příčinnou byl hlavně pokles cen potravin a nealkoholických nápojů, pohonných hmot a automobilů. V následujících letech 2010 a 2011 se míra inflace již nijak výrazně neměnila a nepřekročila 2% hranici (tab. 7).
V oblasti ukazatele nezaměstnanosti je třeba zmínit určitá specifika trhu práce v ČR. Jde především o dané regionální rozdíly a nižší mobilitu pracovní síly. Nejmenší nezaměstnanost najdeme v Praze, kde je vyšší mobilita pracovní síly díky městské hromadné dopravě, také zde žije více lidí v produktivním věku než v ostatních regionech
31
ČR a vyskytuje se zde více vzdělaných lidí. Mají zde sídla největší a nejvýznamnější firmy na světě. Také obecně v Čechách je nezaměstnanost spíše průměrná nebo podprůměrná.
Směrem na východ republiky (Morava, Slezsko) se ale míra nezaměstnanosti zvyšuje.
Důvodem je především strukturální nezaměstnanost, kdy spousta lidí pracovala v těžkém průmyslu, jako je těžba uhlí, hutnictví atd., a po úpadku tohoto průmyslu jsou pro jinou práci nekvalifikovaní. Mezi regiony s nejvyšší nezaměstnaností patří kraj Moravskoslezský nebo Ústecký.
Tabulka 8: Česká republika: míra nezaměstnanosti v %, 2002-2011
2002 2003 2004 2005 2006
7,3 7,8 8,3 7,9 7,1
2007 2008 2009 2010 2011
5,3 4,4 6,7 7,3 6,5
Zdroj: ČSÚ, 2012a, vlastní zpracování
Vývoj míry nezaměstnanosti za posledních deset let je takřka konstantní bez větších výkyvů. V letech 2002 až 2004 rostly reálné mzdy a tím i náklady na práci pro firmy. Proto se míra nezaměstnanosti pohybovala nejvýše ve sledovaném období. V roce 2004 se ale začala měnit struktura zaměstnanosti, když začala klesat zaměstnanost v zemědělství a začala stoupat zaměstnanost v sektoru služeb.
V dalších letech pak stále pokračoval růst zaměstnanosti ve službách a dále i ve zpracovatelském průmyslu, kvůli růstu trhu s nemovitostmi a růstu zpracovatelského průmyslu. Zvyšovala se také podnikatelská činnost. Nejlepší hodnoty dosáhla míra nezaměstnanosti v roce 2008, kdy dosáhla pouhých 4,4 %. Poté díky příchodu krize opět začala růst, na rozdíl od většiny států EU však do nijak závratných výšin, v roce 2010 dosáhla 7,3 %, o rok později klesla na 6,5 % (tab. 8).
Velký vliv na nízké nezaměstnanosti má jistě český zahraniční obchod. České ekonomika je jednou z nejvíce otevřených ekonomik v Evropě a na rozdíl od Vietnamu má kladnou obchodní bilanci. Ta v posledních letech značně kolísá, stále je však v plusu. V roce 2011 dokonce dosáhla obchodní bilance plusu 191,5 mld. CZK, což je prozatímní rekord. I když díky vysoké dovozní náročnosti českých exportů rostou historicky dovozy i vývozy zhruba proporcionálně, do budoucna se proto nečeká výrazné zvýšení obchodní bilance (tab. 9).
32
Tabulka 9: Česká republika: vývoj zahraničního obchodu v mld. CZK, 2007-2011
2007 2008 2009 2010 2011
export 2479,2 2473,7 2138,6 2532,8 2869,3
import 2391,3 2406,5 1989,0 2411,6 2677,9
bilance 87,9 67,2 149,6 121,2 191,5
Zdroj: ČSÚ, 2012b, vlastní zpracování
2.3 Komparace obou ekonomik
2.3.1 Tempo růstu HDP
Z obrázku 2 lze zcela jasně usuzovat, že po celé sledované období byl rychlejší růst HDP ve Vietnamu. Průměrné tempo růstu HDP bylo za celé sledované období u Vietnamu vysokých 7,16 %. Naproti tomu v České republice bylo tempo růstu výrazně nižší, konkrétně 3,29 %. Za sledované období tedy rostla vietnamská ekonomika v průměru více než dvakrát rychleji než ta česká (obr. 2).
Z grafu lze sledovat průběh hospodářských cyklů, tzn. růstu, poté úpadku a oživení. Lze také vidět to, že obě země jsou velmi otevřené ekonomiky. Jejich hospodářský cyklus se de facto kopíruje, kde nejdříve v začátku sledovaného období až do roku 2006 resp.
2007 obě ekonomiky rostou, načež jsou obě zasaženy globální krizí a poté přichází fáze oživení, která trvá až dodnes. Protože je však česká ekonomika více na západ, je rozvinutější a více napojena na západní ekonomiky, projevila se v ní globální krize dříve než ve Vietnamu, kam došla o nějaký půl rok až rok později. Co je však zásadní rozdíl je to, v jaké hloubce globální krize obě ekonomiky zasáhla. Zatímco české hospodářství utrpělo těžkou ránu v podobě recese -4,7 % v roce 2009, a to především díky již zmíněnému napojení Česka na západní ekonomiky, které spadly do hluboké recese, a český export se meziročně propadl o 10 %, vietnamská ekonomika se do nulových hodnot nejenže vůbec nedostala, ale dokonce si dokázala udržet minimální tempo růstu HDP ve výši 5,3 %. To by v ČR znamenalo za sledované období 4. Největší tempo růstu (obr. 2).
33
-6,0 -4,0 -2,0 0,0 2,0 4,0 6,0 8,0 10,0
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Vietnam ČR
Obrázek 2: Srovnání tempa růstu HDP ve Vietnamu a ČR
Zdroj: GSOV, 2012a, BUSINESSINFO, 2012a, ČSÚ, 2012a, vlastní zpracování
2.3.2 Inflace
Na obrázku 3 můžeme sledovat míru inflace v obou zemích. Již z předchozího grafu, kde je sledováno tempo růstu HDP lze usoudit, ve které ze dvou hodnocených ekonomik bude větší míra inflace, která jde ruku v ruce s vyšším ekonomickým růstem. Vietnamskému průměrnému hospodářskému růstu 7,16 % za sledované období odpovídá ještě vyšší míra inflace a to 9,94 %. Naproti tomu v České republice, kde se ČNB svou politikou snaží udržet stabilní míru inflace pod 3 % (kvůli Maastrichtských kritériím), byla ve sledovaném období průměrná míra inflace pouhých 2,26 %.
Je tedy zřejmé, že inflace je skutečně největším vietnamským problémem nynější doby.
Nejvyšší hodnoty dosáhla v roce 2008, kdy se kvůli globální krizi zvedly ceny potravin o více jak 40 %. I na grafu ukazujícího míru inflace v obou zemích lze vyčíst velké zapojení Vietnamu i České republiky do zahraničního obchodu, kde každý výkyv světové ekonomiky byl přenesen do tempa růstu HDP a to se přeneslo na míru inflace. Velkým problémem Vietnamu v tomto směru je hlavně tradiční vysoká očekávaná míra inflace způsobená dlouhodobou politikou místní vlády, která preferuje hospodářský růst před stabilitou.
34
0,0 5,0 10,0 15,0 20,0 25,0
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Vietnam ČR
Obrázek 3: Srovnání míry inflace v % ve Vietnamu a ČR
Zdroj: WB, 2012, GSOV, 2012b, BUSINESSINFO, 2012a, ČSÚ, 2012a, vlastní zpracování
2.3.3 Nezaměstnanost
Komparace obou zemí v oblasti ukazatele nezaměstnanosti je poněkud komplikovaná z důvodu absence oficiálních čísel z vietnamského statistického úřadu. Srovnáme-li tedy dostupné informace, je vidět (obr. 4), že komunistická vláda ve Vietnamu má politiku zaměstnanosti jako jeden ze svých hlavních cílů. I když Česká republika měla za sledované desetileté období průměrnou míru nezaměstnanosti 6,86 %, což je na evropský průměr dobrý výsledek, na míru nezaměstnanosti ve Vietnamu je to stále vysoké číslo. Průměrná míra nezaměstnanosti ve Vietnamu činila 3,32 %. I z grafu míry nezaměstnanosti je vidět průběh hospodářských cyklů. V České republice klesala míra nezaměstnanosti až do roku 2008, kdy se ocitla na dlouhodobém minimu (4,4 %), po příchodu globální krize se opět vyšplhala ke zhruba 7 %, což je i tak na EU dobrý výsledek.
35
0,0 1,0 2,0 3,0 4,0 5,0 6,0 7,0 8,0 9,0
2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011
Vietnam ČR
Obrázek 4: Srovnání míry nezaměstnanosti v % ve Vietnamu a ČR
Zdroj: CIA, 2012, GSOV, 2012c, BUSINESSINFO, 2012a, ČSÚ, 2012a, vlastní zpracování
2.3.4 Magický čtyřúhelník
Tato podkapitola uzavře kapitolu analýzy a komparace vybraných makroekonomický ukazatelů a především potvrdí hypotézu, že Česká republika je rozvinutou tržní ekonomikou, která dosahuje lepších celkových hospodářských výsledků než ekonomika Vietnamu.
Ověření této hypotézy je provedeno na magickém čtyřúhelníku, který zachycuje úroveň nejdůležitějších národních makroekonomických ukazatelů, mezi které patří tempo růstu HDP, saldo běžného účtu platební bilance, míra inflace a míra nezaměstnanosti. Čím větší je plocha daného čtyřúhelníku, tím lepší je hospodářství dané země. Kvůli dostupnosti informací a kvůli zasažení globální krize obou států jsou porovnávány roky 2008-2010.
Tabulka 10: Vývoj salda běžného účtu platební bilance v % HDP ve Vietnamu a ČR, 2008-2010
2008 2009 2010
Vietnam -11,9 -6,8 -4,0
ČR -2,2 -2,5 -3,1
Zdroj: WB, 2012, vlastní zpracování
36
Jak už bylo zmíněno, klíčovou charakteristikou celkové úspěšnosti ekonomiky je obsah výsledného čtyřúhelníku. Ten je spočten jako součet obsahů dvou trojúhelníků.
Obrázek 5: Magický čtyřúhelník za rok 2008; Vietnam, ČR (osy jsou v %) Zdroj: vlastní zpracování
Obrázek 6: Magický čtyřúhelník za rok 2009; Vietnam, ČR (osy jsou v %) Zdroj: vlastní zpracování
37
Obrázek 7: Magický čtyřúhelník za rok 2010; Vietnam, ČR (osy jsou v %) Zdroj: vlastní zpracování
Z tabulky 11 je patrné, že větší průměrnou plochu za období 2008-2010 má Česká republika. Hodnota obsahu je 973,34. Vietnam za sledované období dosáhl menší plochy, konkrétní hodnota je 845,04. Znamená to tedy, že za období 2008-2010 dosáhla česká ekonomika lepších hospodářských výsledků než ekonomika vietnamská.
Tabulka 11: Srovnání ploch magických čtyřúhelníků ve Vietnamu a ČR, 2008-2010
2008 2009 2010 PRŮMĚR
Vietnam 594,41 975,27 965,44 845,04
ČR 1002,54 903,72 1013,76 973,34
Zdroj: vlastní zpracování
Relevantnost výsledků metody magického čtyřúhelníku lze odvodit i pomocí výše analyzovaných makroekonomických ukazatelů. V roce 2008 dosáhl obsah magického čtyřúhelníku České republiky téměř dvojnásobné hodnoty oproti obsahu čtyřúhelníku Vietnamu. Největší podíl na tomto výsledků má obrovská inflace ve Vietnamu, která dosahovala 23 %. Dále měl Vietnam v tomto roce také výrazně nejvyšší saldo běžného účtu platební bilance ve sledovaném období a to -11,9 %. Dále se pod jednoznačný výsledek za rok 2008 podepsala rekordně nízká nezaměstnanost v České republice dosahující 4,4 %.
Jediným rokem, kdy byla dle výsledků magického čtyřúhelníku ekonomická situace lepší ve Vietnamu než v ČR, byl rok 2009. Za tímto výsledkem stojí hlavně dramatické snížení
38
míry inflace z 23 % na 6,9 %. Také se výrazně snížilo saldo běžného účtu platební bilance, a to o více jak 5 %. V roce 2010 se pak opět ekonomicky lépe vyvíjelo hospodářství ČR.
Díky grafům obsahujícím magické čtyřúhelníky a také výše zmíněným a analyzovaným makroekonomický ukazatelům lze také sledovat, že nelze plnit více hospodářských cílů najednou. V případě ČR je vidět větší snaha o stabilitu než růst, u Vietnamu je tomu naopak.
Sestrojením magických čtyřúhelníků a následným výpočtem jejich ploch a srovnáním jejich průměrných obsahů v obou zemích se potvrdil předpoklad, že Česká republika (za období 2008-2010) dosáhla lepších hospodářských výsledků.
39
3. Analýza česko-vietnamských vztahů
Obsahem následující kapitoly je analýza vztahů mezi oběma zeměmi. Zejména půjde o vztahy ekonomické, obchodní a sociální. Nejdříve se kapitola zabývá historickým vývojem česko-vietnamských vztahů, teprve až poté se zaměřuje na současné vztahy.
3.1 Historický vývoj česko-vietnamských vztahů
Česko-vietnamské vztahy, jak je známe v nynější podobě, jsou důsledkem především historického vývoje druhé poloviny 20. století. V únoru roku 1948 se v bývalém Československu dostali k moci komunisté, čímž se z Československa stal satelit SSSR.
V té době, konkrétně od roku 1946 až do roku 1954, zuřila ve Vietnamu válka mezi domácím komunistickým režimem vedeným generálem Giapem a Ho Či Minem a Francouzi. V roce 1954 válka skončila vítězstvím domácího režimu a Francouzi byli nuceni se stáhnout ze severní části Vietnamu, kde vznikl nový stát Vietnamská demokratická republika. Jižní část byla podporována Spojenými státy americkými, komunistická severní část pak Čínou a SSSR. Po válce byla země samozřejmě značně zdecimována, a právě proto Československo, jeden ze satelitů SSSR, navázalo vztahy s VDR jako jeden z prvních států na světě.
Tento vztah mezi Československem a Vietnamem nebyl první. K podobným spojenectvím docházelo již od 14. století.
3.1.1 Od misionářů ze 14. století až po legionáře ve francouzské válce v Indočíně
První historicky doložená osoba z Českých zemí, která navštívila území dnešního Vietnamu, byl františkánský bratr Oldřich. Ten se kolem roku 1320 zúčastnil diplomatické cesty do Pekingu kvůli stykům s Persií a Čínou. Aby se do Pekingu dostal, musel cestovat i přes Čampu (dnešní jižní Vietnam), odkud putoval na sever do Čínské říše. Jako důkaz
40
jeho cesty po území dnešního Vietnamu slouží cestopis, který byl zachován v 73 kopiích v různých světových jazycích. (HLAVATÁ, 2008)
Další vztahy s Vietnamem byly spojeny především s působením jezuitských misionářů. Ti si v 18. století získali přízeň u královského dvora díky umění v lékařství a lékárnictví, a proto se jim dařilo šířit křesťanství a lepší povědomí o evropské kultuře. (HLAVATÁ, 2008)
První česky psanou knihu, která se zmiňuje o Vietnamu, napsal Václav Matěj Kramerius v roce 1810 s názvem „Způsoby, mrawy a mínění Čínů a Kočinčinu, s podotknutím zemského řízení a náboženství jejich“. Mezi další česky psaná díly z této doby, ve kterých je zmínka o Vietnamu, patří „Všeobecný zeměpis neb Geografia“ od Karla Šádka a encyklopedie „Slovník Naučný“. (HLAVATÁ, 2008)
Od působení jezuitských misionářů uplynulo přes sto let, než se na území dnešního Vietnamu objevil další Čech. Po vzrůstu moci Rakouska-Uherska začaly do jihovýchodní Asie plout válečné lodě a s nimi i čeští námořníci. Kotvily v přístavech dnešního Ho Či Minova města nebo císařského města Hue. Roku 1919 došlo k první oficiální návštěvě prostřednictvím skupiny vojáků a politiků, kteří měli za úkol zklidnit situaci na transsibiřské magistrále. Poselství České národní rady vedl poslanec a spisovatel František Václav Krejčí. (HLAVATÁ, 2008)
V období první republiky působil v jihovýchodní Asii a krátký čas i ve Vietnamu pražský advokát Rudolf Cicvárek. V tomto období byl považován za největšího znalce této oblasti.
Napsal knihu „Asijské problémy“, ve které líčí problémy zdejších francouzských kolonií a předpovídá hospodářský a politický vývoj do budoucna. Téměř dokonale předpověděl vstup Japonců do Vietnamu a jejich „vítězství“ nad Francií. (HLAVATÁ, 2008)
Mezi první obchodní styky s Vietnamem lze bezesporu zařadit obchodní činnost obuvnické firmy Baťa. Ačkoliv později Jan Antonín Baťa, bratr zakladatele firmy Tomáše a od roku 1932 majitel firmy, ve své knize „Za obchodem kolem světa“ popisuje nevhodnost investic pro československé podniky ve Francouzské Indočíně, zakládá zde ve 40. letech obchod v Hai Pongu, který však roku 1954 končí. (HLAVATÁ, 2008)
41
K dalším kontaktům Čechů s Vietnamem docházelo při válečných konfliktech ve Francouzské Indočíně, kde se do bojů zapojovalo mnoho Čechoslováků v jednotkách cizineckých legií. Šlo zejména o 30. léta a léta po roce 1948, kdy spoustu zájemců motivoval fakt, že pomohou-li v boji proti komunismu na druhém konci světa, přijde změna i doma v Československu. Z tohoto faktu lze usuzovat, že spousta československých občanů chápala válku ve Vietnamu jako boj proti komunismu, nikoli jako boj za osvobození proti francouzským kolonizátorům. (HLAVATÁ, 2008)
3.1.2 Přátelské vztahy v období komunismu
Z předchozích řádků lze vyčíst, že na opravdové navázání vztahů mezinárodního typu si musely obě země počkat až do roku 1950. V té době Ho Či Min vyhlásil vládu Vietnamské demokratické republiky jedinou legitimní vládou ve Vietnamu a československá vláda, jako 4. na světě, toto prohlášení 2. února uznala. 24. listopadu 1954, po uzavření tzv.
ženevských dohod, požádala vietnamská vláda o přítomnost diplomatických zástupců spřátelených zemí na slavnostním vyhlášení Ho Či Minovy vlády v Hanoji dne 1. ledna 1955. První český velvyslanec, Vladimír Knap, dne 30. prosince 1954 odevzdal Ho Či Minovi pověřovací listiny. V červenci 1955 zahájila Vietnamská ambasáda svou činnost v Praze. (HLAVATÁ, 2008)
Na začátku 50. let byla úroveň života ve Vietnamu špatná. Po válce v zemi vládl velký chaos, chyběly zde základní technologie, průmysl, kvalitní zdravotní péče (na 120 tisíc obyvatel byl k dispozici pouze jeden lékař s vysokoškolským vzděláním) a úroveň vzdělání populace byla nízká. S těmito problémy si málo rozvinutá země neuměla sama pomoci a právě proto byla pomoc od spřátelených zemí, mimo jiné i Československa, tak důležitá.
Velmi přátelské vztahy mezi Československem a VDR byly umocněny na jaře roku 1955, kdy do Vietnamu odletěla československá vládní delegace jednat o podmínkách mezinárodní pomoci. Československo nabídlo VDR úvěr ve výši 50 mil. Kčs, dar 54 mil. Kčs, vybudování lékařské ambulance a pozvání pro vietnamské studenty. Téhož roku byly podepsány dohody o daru (25 mil. rublů) a úvěru (15 mil. rublů) na pořízení
42
zásob k postavení cihelny, překližkárny, keramického kombinátu, zařízení dolu a tří pil.
I díky této pomoci dosáhla VDR v roce 1960 nárůstu zemědělské produkce o 43,5 % a průmyslové produkce o 384,5 % oproti roku 1955. (HLAVATÁ, 2008)
Vzájemné budování obchodních vztahů pokračovalo. Československo vyváželo například nákladní automobily, autobusy nebo strojní zařízení, VDR dodával hlavně antracit, olovo, zinek a potraviny jako rýže a kukuřice. Z Československa do VDR i nadále putovaly dary.
V roce 1956 byl poskytnut dar v hodnotě 150,5 mil. Kčs, který byl použit na nákup nedostatkového zboží – textilu a hygienických prostředků.
V roce 1957 se uskutečnily vzájemné návštěvy představitelů Československa a VDR. Díky československé návštěvě byla podepsána dohoda o výměně zboží a platech na rok 1957.
Rozšíření dosavadních obchodních vztahů obou zemí bylo podpořeno podepsáním dohody o výměně zboží a platech na léta 1958 – 1960, která zaručovala dovoz potravin a vývoz strojních zařízeni. V této době byla postavena nemocnice československo-vietnamského přátelství v Hai Pongu. (HLAVATÁ, 2008)
Optimistické vyhlídky obou zemí ohledně vzájemných obchodních výměn se po roce 1960 díky přecenění ekonomických sil VDR a opakujícím se neúrodám v zemědělství přestaly naplňovat. V reakci na nepříznivý ekonomický vývoj se vietnamská vláda rozhodla požádat spřátelené země o podporu 1,260 mld. rublů, Československo žádala o úvěr ve výši 130 mil. rublů. Českoslovenští ekonomové chtěli použít 63 mil. rublů z tohoto úvěru na těžbu zinko-olovnatých rud a tím v podstatě využít nerostné bohatství severního Vietnamu. V roce 1961 proběhla další schůzka představitelů obou zemí, kde se jednalo o situaci v jižním Vietnamu a o tamních nepokojích. (HLAVATÁ, 2008)
V průběhu 60. let se do popředí zájmu vietnamské vlády dostala americko-vietnamská válka, a proto vzájemné obchodní vztahy přestaly být na nějaký čas prioritou. V této době současně probíhal rozkol v socialistickém bloku mezi SSSR a Čínou, a proto z úst představitelů těchto zemí probíhalo přesvědčování VDR o příklonu na jejich stranu.
V tomto duchu proběhla v roce 1963 také československá návštěva VDR vedená prezidentem Antonínem Novotným.
