Posudek bakalářské práce
Jakuba Dvořáka
Automatické mlýny, Pardubice - konverze industriální stavby zpracované v zimním semestru 2015/ 2016
Zadání bakalářské práce a komentář k úkolu
Objekty Automatických mlýnů jsou jedinečné stavby z počátku 20. století, monumentálně se tyčící na nábřeží řeky Chrudimky, postavené podle projektu Josefa Gočára. Architektonická podoba vnějšího vzhledu stavby poměrně značných měřítek, navíc vybavené v nejexponovanější části slepým monumentálním průčelím, využívá rejstřík klasické architektury i postupy zcela soudobých tendencí evropské architektury. Automatické mlýny, respektive obě historické části, nejsou
jednoznačně vnímány jako čistě průmyslová stavba. Jejich architektura je asociativní, umožňuje rozvíjet představivost a často jsou připodobňovány k cihlové pozdně středověké pevnosti.
V současné době jsou objekty nevyužívány a celý areál byl postupně živelně dostavěn utilitárními objekty.
Cílem práce bylo najít nové využití a integrovat ho do historických objektů, případně doplnit novými objekty. Revitalizovat celé okolí, zapojit prostorově a funkčně celý areál do struktury města.
Komentář k řešení
Jakub Dvořák si pro svou bakalářskou práci vybral vlastní zadání, ve městě, kde bydlí a kde v současnosti probíhá diskuze, jakou funkci a novou náplň mají opuštěné mlýny mít. Rozhodl se vybudovat ve stávajících objektech umělecko řemeslné centrum jako místo volnočasových kulturních aktivit.
V úvodu práce se autor zabývá analýzou místa, jeho historií, urbanistickými a prostorovými vazbami a potenciálem stávajících objektů a jejich nového využití pro město. V úvodní eseji osvětluje svůj přístup k tématu, jak jeho uvažování ovlivnily dojmy z Birminghamu, nalézá jistou příbuznost, je to jeho vnitřní myšlenkový odrazový můstek. Zamýšlí se nad podstatou konverze industriálních staveb, hledáním vztahů mezi starým a novým, eventuálně rovnováhou a mírou možných vstupů. Tato část jasně ukazuje zasvěcené zamyšlení nad problematikou a formuluje podstatu konceptu, který se promítá do vlastního návrhu.
Urbanistické řešení se zabývá nejen bezprostředním okolím samotných mlýnů, ale celým navazujícím územím, neuspořádaná a nekvalitní zástavba druhé z poloviny 20.století je
odstraněna a místo toho autor vytváří nový veřejný prostor na východní straně lemovaný vodním kanálem a uzavřený novou zástavbou pro bydlení, která vytváří předěl mezi měřítky mlýnů a stávající zástavby rodinných domů vesnického charakteru. Objekty mlýnů tak dostávají dvě měřítka a atmosféry veřejných prostranství, jednak nábřežní promenádu, jednak vnitřní náměstí, kam se otevírá nový život proudící z objektů mlýnů a kterému vévodí nový objekt multifunkčního sálu, jakoby se vznášejícího nad prostranstvím. Vše je doplněno návrhem povrchů. Jen u situace chybí legenda povrchů a podrobnější popis. Otázkou je i poměr dlážděných, mlatových a
travnatých ploch.
Vlastní zásah do objektů mlýnů je velkorysý, zůstávají hlavní nosné konstrukce, do takto
otevřeného prostoru je vložena sekundární konstrukce jednotlivých nových podlaží. Princip vložení se uplatňuje i v řešení dispozic, kdy jednotlivé ateliéry a třídy jsou důsledně umístěny v centru, podél fasád potom vedou hlavní komunikace. Otázka na autora, jak jsou osvětleny a větrány vnitřní prostory? Dispozice jsou řešeny přehledně, halový prostor je členěn pouze vertikálními jádry, ostatní členění je variabilní. Hlavním principem je prolínání jednotlivých funkčních celků.
Otevřenost dispozic, zejména vertikálních komunikací, by vyžadovala úpravy z hlediska požární bezpečnosti.
Architektonické řešení jasně rehabilituje původní monumentální výraz mlýnů, vhodně ho doplňuje v části přístavby skleněnou fasádou (skleněné cihly) a nové veřejné prostranství ovládá zcela
soudobý prvek multifunkčního sálu až kosmického výrazu. Jeho konstrukční řešení je schematicky patrné z řezů, ale patrně by doznalo při realizaci změny, zejména mám na mysli tři podpory, na kterých celý objekt stojí.
Předložená dokumentace na A3 poskytuje všechny potřebné informace o podstatě návrhu a principech řešení, esej poeticky osvětluje autorův přístup a myšlení. Jen si neodpustím poznámku, že při popisu situace by architekt neměl používat výrazy jako „v pravém dolním rohu“, ale v
jihovýchodní části a jinak hezké texty by neměly obsahovat gramatické chyby. Výkresová část je graficky jednotná a na velmi dobré úrovni.
Průběh práce a hodnocení
Jakub Dvořák si vybral pro svou práci poměrně náročné zadání, velké rozsahem. Oceňuji jeho zaujetí po celou dobu, soustavnost a odpovědnost, které práci věnoval. Práce splnila požadavky zadání a výsledný projekt nabízí smysluplné využití objektů mlýnů i okolního území a byl by pro Pardubice přínosem. Přijímám jeho práci k obhajobě a i přes některé výhrady vzhledem k rozsahu a šíři záběru navrhuji ohodnocení:
A – výborně
V Liberci 04.02.2016 Ing.arch.akad.arch. Jan Hendrych
vedoucí bakalářské práce
