TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Hospodářská fakulta
Studijní program: N 6208 Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika
INDICKÉ HOSPODÁŘSTVÍ V 21. STOLETÍ A JEHO POSTAVENÍ V RÁMCI SVĚTOVÉ EKONOMIKY
INDIC ECONOMY IN 21. CENTURY AND ITS POSITION IN TERMS OF THE WORLD ECONOMY
DP – PE – KEK – 2009 – 29
Jan Šimon
Vedoucí práce: prof. Ing. Jiří Fárek, CSc. – katedra ekonomie
Konzultant: Ing. Aleš Kocourek, Ph.D. – TU Liberec
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitrní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případe má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladu, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci 22.5.2009 ……... ………
Jan Šimon
Poděkování:
Můj velký dík patří zejména vedoucímu mé práce panu Prof. Ing. Jiřímu Fárkovi, CSc., za trpělivost, cenné rady a laskavý přístup ke spolupráci.
Klí č ová slova
Bankovní sektor Burza
Ekonomický růst Finanční sektor Globální ekonomika Globální ekonomická krize Hrubý domácí produkt Inflace
Nezaměstnanost Outsourcing Pracovní právo Průmysl
Přímé zahraniční investice Reformy
Trh práce Služby
Soukromý sektor Státní podniky Státní sektor Zahraniční ochod Zdravotnictví Zemědělství
Key words
Agriculture Banking sector Economic growth Financial sector
Foreign direct investment Foreign trade
Global economic crisis Global economy
Gross domestic product Health service
Industry Inflation Labour law Labour market Outsourcing Private sector Public sector Public ownership Reforms
Services
Stock exchange Unemployment
Resumé
Tato diplomová práce je zaměřena na zachycení indického hospodářského vývoje. První část popisuje historický vývoj ekonomiky od vyhlášení nezávislosti až po současnost.
Především se zaměřuje na ekonomické reformy a jejich dopady na rozvoj indické ekonomiky. Současný stav je zachycen v druhé kapitole této práce. Popisuje indickou ekonomiku napříč odvětvími a charakterizuje ji pomocí základních makroekonomických čísel. Třetí kapitola je zaměřená na obchodní spolupráci mezi Indií a Českou republikou.
Zachycuje historii, popisuje podmínky, příležitosti, ale i hrozby pro české firmy. Na závěr jsou zachyceny investice některých českých firem, které v Indii úspěšně působí. V závěru je zachyceno postavení Indie v rámci světového hospodářství ve vybraných ukazatelích.
Résumé
This graduation thesis is focused on interception indic economical development. First part describe to historical development economies from proclamation of independence after as much as present. First of all is focusing on economics reforms and their falls on development indic economies. Currenst state of the indic economy is in second chapter these work noted. Describe to indic economy across branch and charakterizes her by force of basic macroeconomics numbers. Third chapter is specialized on business cooperation between India and Czech republic. Entraps story, describes conditions, opportunities, but also threats for Czech companies. In conclusions are captive investment some Czech firms, that in the India successfully work. In the end of this graduation India in terms of worlds economy in choice indicator.
Obsah
Klíčová slova... 4
Key words ... 5
Resumé ... 6
Résumé ... 6
Obsah ... 7
Seznam použitých zkratek a symbolů ... 9
Seznam tabulek ... 11
Seznam grafů... 12
Úvod ... 13
1. Rozvoj indické ekonomiky od vyhlášení nezávislosti až po současnost ... 14
2. Současný stav indického hospodářství ... 23
2.1 Základní makroekonomické ukazatele indické ekonomiky za rok 2007... 23
2.1.1 Celkový přehled ... 23
2.1.2 Průmysl – struktura, tempo růstu, hlavní obory ... 24
2.1.2.1 Automobilový průmysl ... 24
2.1.2.2 Textilní průmysl... 25
2.1.2.3 Zpracování drahých kamenů a výroba šperků ... 25
2.1.2.4 Elektrotechnický průmysl a informační technologie ... 25
2.1.2.5 Průmysl oceli ... 26
2.1.2.6. Výroba cementu ... 26
2.1.2.7 Ropný průmysl a zpracování plynu ... 27
2.1.3 Stavebnictví ... 27
2.1.4 Zemědělství – vývoj, struktura ... 28
2.1.5 Služby ... 30
2.1.6 Infrastruktura – doprava, telekomunikace, energetika... 31
2.1.6.1 Energetika ... 31
2.1.6.2 Telekomunikace ... 32
2.1.6.3 Silniční doprava ... 32
2.1.6.4 Přístavy ... 33
2.1.6.5 Civilní letecká doprava ... 33
2.1.6.6 Železniční doprava... 34
2.1.6.7 Městská infrastruktura ... 35
2.2. Ekonomický růst a HDP ... 36
2.2.1 Tempo růstu indické ekonomiky... 36
2.2.2 Činitelé ovlivňující růst HDP... 39
2.2.3 Faktory úspěchu indické ekonomiky ... 43
2.3. Finanční sektor... 46
2.3.1 Bankovní sektor... 47
2.3.2 Indický burzovní trh ... 49
2.3.2.1 SENSEX – historie a vývoj v posledním období... 50
2.3.2.2 Investování na indické burze ... 51
2.3.3 Daňový systém ... 52
2.3.3.1 Nepřímé daně ... 52
2.3.3.2 Přímé daně ... 55
2.4 Nezaměstnanost, trh práce, pracovní právo a dětská práce ... 56
2.4.1 Nezaměstnanost a trh práce... 56
2.4.2 Pracovní právo... 58
2.4.3 Dětská práce ... 60
2.5. Inflace ... 62
2.6 Zahraniční obchod ... 66
2.6.1 Export a import ... 66
2.6.2 Dovozní podmínky, celní systém a kontrola vývozu... 68
2.6.3 Ochrana domácího trhu... 69
2.7 Zdravotnictví... 70
2.8 Budoucí vývoj v zemi ... 75
3. Investování českých firem v Indii... 77
3.1 Pohled do historie ekonomických vztahů a vzájemného obchodu ... 78
3.2 Komoditní struktura obchodu mezi ČR a Indií... 80
3.3 SWOT analýza indického trhu... 80
3.3.1 Silné stránky... 80
3.3.2 Slabé stránky... 81
3.3.3 Příležitosti ... 82
3.3.4 Rizika... 82
3.4 Perspektivní obory pro český export... 83
3.4.1 Energetika ... 83
3.4.2 Zpracování ropy a plynu ... 84
3.4.3 Infrastruktura... 84
3.4.4 Průmysl ... 85
3.4.5 Životní prostředí... 86
3.5 Jak uspět s podnikáním v Indii... 86
3.6 Smluvní dohody upravující ekonomické vztahy mezi ČR a Indií ... 88
3.7 Rozvojová spolupráce... 89
3.8 České firmy v Indii ... 90
3.8.1 Škoda Auto ... 90
3.8.2 Škoda Power ... 92
3.8.3 Tatra... 93
3.8.4 Solo ... 93
3.8.5 Strojimport ... 94
4. Srovnání indické ekonomiky v rámci světového hospodářství ... 96
4.1 HDP a ekonomický růst ... 96
4.2 Inflace ... 100
4.3 Nezaměstnanost ... 103
4.4 Státní dluh ... 104
Závěr ... 106
Seznam použité literatury ... 108
Seznam použitých zkratek a symbol ů
AIDS - Acquired Immune Deficiency Syndrome ASEAN - Association of Southeast Asian Nations apod. – a podobně
atd. – a tak dále
BRIC – sdružení zemí Brazílie, Ruska, Indie a Číny BSE – Burza cenných papírů Mumbai
cca. – asi
CPI – index spotřebitelských cen č. – číslo
ČR – Česká republika
DPH – daň z přidané hodnoty ETF – Exchange traded funds EU – Evropská Unie
FTP – Foreign Trade Policy
FTSE – Finacial Times Stock Exchange GDP - Gross Domestic Product
ha – hektar
HDP – hrubý domácí produkt
HIV - Human Immunodeficiency Virus
IATA – International Air Transport Association IDP – australská vzdělávací agentura
INR – rupie
IRDA – pojišťovací regulace a rozvoj autority IT – informační technologie
Kč – česká koruna km - kilometr ks – kus
Ltd. – společnost s ručením omezeným m3 – metr čtverečný
mil. – milion mld. – miliarda
MSCI – Morgan Stanley Capital International MW - megawaty
např. – například
NURM – National Urban Renewal Mission
OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OSN – Organizace spojených národů
PwC – PricewaterhouseCoopers PZI – přímé zahraniční investice RBI – Reserve Bank of India Rs – rupie
tzv. – tak zvaný/é
UNICEF – dětský fond Organizace spojených národů USA – Spojené státy americké
USD – americký dolar
WPI – velkoobchodní cenový index WTO – Světová obchodní organizace
$ - americký dolar
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Indie: změny vybraných ukazatelů v letech 1991-2003 ... 18
Tabulka č. 2: Zahraniční obchod v tržních cenách v USD (změny v % proti předchozímu období) ... 19
Tabulka č. 3: Vývoj spotřebitelských cen (roční změny v %)... 19
Tabulka č. 4: Rozpočtové saldo indické centrální vlády (v % HDP) ... 19
Tabulka č.5: Výše přímých zahraničních investic Indie (mld. USD) ... 39
Tabulka č.6: Nejatraktivnější země pro přímé zahraniční investice podle průzkumu společnosti Ernst & Young ... 41
Tabulka č.7: Příjmy a výdaje státního rozpočtu, fiskální deficit za posledních 5 let ... 46
Tabulka č.8: Hodnoty indického dovozu, vývozu a obchodní bilance za posledních pět let v mil. USD ... 67
Tabulka č.9: Česko-indická platební bilance za posledních 5 let v tis. USD ... 79
Seznam graf ů
Graf č.1: Hrubý národní produkt Indie (%)...35
Graf č.2: Rozdělení indického bankovního sektoru... 48
Graf č.3: Vývoj indexu SENSEX v období 2.4.2008 až 2.4.2009... 51
Graf č.4: Vývoj nezaměstnanosti v Indii v letech 2002 až 2007 (v %) ... 56
Graf č.5: Růst spotřebitelských cen v Indii v letech 1996-2007 (v %)... 63
Graf č.6: Přehled deseti nejrychleji rostoucích ekonomik světa v roce 2007 (%) ... 96
Graf č.7: Přehled deseti nejrychleji rostoucích ekonomik světa v letech 2000-2007 (%) ... 97
Graf č.8: HDP největších světových ekonomik (bil. USD) v roce 2007 – přepočteno paritou kupní síly... 99
Graf č.9: Země s největší mírou inflace v roce 2007 (%) ... 100
Graf č.10: Země s nejvyšší hodnotou inflace na světě v letech 2000-2007 (%)... 101
Graf č.11: Země s nejvyšší mírou inflace na světě v letech 2000-2007 (%) – průměr... 102
Graf č.12: Země s nejvyšší mírou nezaměstnanosti v roce 2007 (%)... 103
Graf č.13: Země s největší hodnotou státního dluhu v roce 2006 (% HDP) ... 104
Úvod
Indie je druhou nejlidnatější zemí světa, ale na rozdíl od Číny je zemí demokratickou.
Z čehož vyplývá fakt, že je největší demokracií světa, která v posledních letech zaznamenává rapidní hospodářský růst. S hodnotami se řadí do světové špičky a v tabulkách zaujímá přední místa. Stává se tak velkým hráčem na globálním ekonomickém trhu. Ambice vlády sahají ještě dále a v budoucnu nás může Indie v mnohém překvapit.
Cesta Indie za velmi vysokými hodnotami růstu HDP byla dlouhá a vláda se musela vypořádat se spoustou problémů. Jak probíhala? Byly ekonomické reformy správně načasované? Potýká se Indie s nějakými problémy? Na co především vsadila Indie při rozvoji? Jaké jsou obchodně ekonomické vztahy mezi Českou republikou a Indií? Jaké postavení zaujímá země ve srovnání s ostatními světovými ekonomikami ve vybraných makroekonomických ukazatelích?
To jsou otázky na které má tato práce najít odpovědi, což je její hlavním cílem. Kromě toho má zhodnotit současný stav ekonomiky napříč odvětvími. Dále poukázat na několik zajímavostí, kterými se odlišuje od ostatních zemí, a které přispěly k rozvoji země.
V neposlední řadě je také nutné upozornit na problémy s kterými si do dnešní doby vláda nedokázala poradit a odstranit je, a které je nutné vyřešit pro udržení dnešního tempa růstu.
1. Rozvoj indické ekonomiky od vyhlášení nezávislosti až po sou č asnost
Indie je v dnešní době s více než jednou miliardou obyvatel největší demokratickou zemí světa. Až do roku 1947 byla pod nadvládou Velké Británie. V tomto roce byla vyhlášena nezávislost a Indie se vydala svojí vlastní cestou. Zatímco prakticky celé její okolí zachvátil komunismus, Indie si z britské nadvlády ponechala to dobré – demokracii.
Cesta, kterou se Indie vydala pod vedením svého prvního premiéra Džaváharlála Nehrúa nebyla zpočátku určitě ta správná. Byla to cesta protekcionismu a silné regulace hospodářských procesů. Tímto si chtěl stát udržet vedoucí postavení v ekonomice. Sloužilo mu k tomu plánování velkých státních investic, vlastnictví klíčových průmyslových podniků, kontrola zahraničních investic a ochranářská celní politika. Důvodem k tomuto postoji a této cestě byla dlouhá nadvláda Velké Británie a hlavně cesta, kterou musela země projít, aby získala svojí nezávislost. Premiér formuloval podstatu indického přístupu ke státnímu a soukromému sektoru následujícími slovy: ,,Pokud se týká velkého průmyslu, nehodláme dopustit rozvoj soukromých monopolů…Považujeme za účelné, aby základní průmyslová odvětví byla pod kontrolou státu…Velmi bychom uvítali, kdyby byla ostatní odvětví organizována na družstevním základě – soukromá, ale družstevní. Dokonce i jenom soukromá – ovšem za předpokladu, že strategická odvětví nejsou v soukromých rukách. To je naše koncepce.“1
Rok 1950 představoval začátek plánování. Vznikla totiž ústřední plánovací komise, která o rok později předložila svůj první pětiletý plán. Jejich tradice přetrvává až dodnes. Záměr byl již zmíněn výše, jednalo se především o aktivní úlohu státu a regulaci ekonomické aktivity soukromého sektoru. Nejdříve se plány zaměřily především na výstavbu infrastruktury, která byla narušená rozdělením původní kolonie na samostatné státy.
V následujících dobách se plány soustředily na výrobu železa, ocelářství, na těžké strojírenství. V sektoru zemědělství probíhala pozemková reforma, která spočívala
v dobrovolném vzdání se půdy, která pak byla přidělena chudým bezzemkům nebo družstvům rolníků. Jelikož první pětiletky nebyly příliš úspěšné, začali se objevovat těžkosti hospodářství v podobě deficitů státních rozpočtů, problémů s platební bilancí, nevyužitých kapacit, neefektivnosti státních podniků, zaostávání zemědělství, závislosti na zahraniční potravinové pomoci, přistoupila vláda k různým změnám a modifikacím svých zásad a cílů. Proč nebyly první pětiletky, příliš úspěšné? I přestože byly využívány sofistikované růstové modely a plánovací techniky? Důvodem jsou řady bariér a komplikací. Mezi ty hlavní patří populační exploze a vliv celkového sociálního, ideologického a motivačního prostředí, v kterém se všechny ekonomické procesy odehrávají.
Ke specificky indickým sociálním institucím patří jednak hinduistické společné rodiny, přispívající k existenci rozsáhlé skryté nezaměstnanosti v zemědělských oblastech a jednak systém kast, jenž předurčoval společenský status a povolání jejich členů. V roce 1956 byl sice přijat zvláštní zákon k odstranění diskriminace osob podle kastovní příslušnosti, avšak i přes značný pokrok zůstávají zejména na venkově obyvatelé mnohdy připoutáni pomyslnými pouty ke své kastě či vesnickému společenství. To se pak zprostředkovaně projevuje v poměrně nízké mobilitě pracovních sil a v prestižních zvycích, respektive v postojích k formám bohatství a ke spoření.2
Výsledkem celé této počáteční politiky premiéra Nehrúa, kdy byla ekonomika svírána omezeními a regulacemi byl pomalý růst. HDP na obyvatele rostlo v období mezi lety 1951-1979 o pouhých 1,5 % ročně. Po těchto výsledcích následovaly ekonomické reformy, které se dají rozdělit do dvou etap.
1) Reformy osmdesátých let
První, váhavé a nesmělé reformní kroky má na svědomí dcera Džavahárlála Nehrúa Indira Gándhiová. V roce 1980 se vrátila do funkce ministerské předsedkyně. Až do této doby se v hospodářské politice prosazovala socialistická linie, což vedlo i ke znárodnění velkých
2 [2] FÁREK J., KRAFT J. Světová ekonomika za prahem nového století globálních změn. Liberec:
Technická univerzita, 2006. ISBN 80-7372-142-2
bank. Rozvojová filozofie se odvíjela od industrializace se substitucí dovozu, což napomáhalo k vysokým prémiím na černém trhu, k nízké efektivnosti vlastního průmyslu a k omezení exportní výkonnosti. Od počátku 80. let byla utlumována socialisticko- populistická rétorika a představitelé vládnoucí kongresové strany více usilovali o získání politické podpory voličů z řad podnikatelů a středních tříd.3
Reformy osmdesátých let jsou spojeny s liberalizací. Byly realizovány změny (liberalizace dovozu a omezování státních regulací, snížení byrokratického zatížení soukromého podnikání, boj proti korupci, umožnění přílivu zahraničních investic), které umožnily v dosud centrálně plánované indické ekonomice využívat i tržní mechanismy.
Tyto změny byly vnímány, jak domácími výrobci, tak i zahraničními investory, tak že Indie otevírá více prostoru pro fungování tržního mechanismu a pro kapitalistické komerční podnikání. Liberalizace probíhala v několika kategoriích. V polovině desetiletí proběhla, zatím jenom mírná, liberalizace dovozu a nastalo omezování kontrol a regulací. Další liberalizace proběhla v průmyslovém sektoru. Součástí byla i podpora vývozu. Vláda například snížila úrokovou sazbu exportního úvěru z 12 na 9 %. V roce 1986 byly ve vybraných exportních průmyslových odvětvích povoleny bezcelní dovozy kapitálového zboží. Dále vláda poskytla exportérům slib, že deklarovaná exportně-importní politika nebude během následujících tří let měněna. Další důležitou součástí reformního balíku byla daňová reforma, jejíž hlavním významem bylo převedení mnohonásobné nepřímé daně do upravené (modifikované) přidané daně (MODVAT).
Všechny tyto změny sehrály roli ve faktu zrychleného ekonomického růstu. V období 1980-1990 ekonomika rostla dynamičtěji než v letech předcházejících. Průměrný roční růst HDP měl hodnotu 5,9 %, po přepočtení na obyvatele byl růst 3,8 %. Z těchto čísel je patrný jasný pokrok, který posílil pozice zastánců strukturálních reforem indického hospodářství.
Po tragické smrti Indiry Gándhíové v roce 1984 se mohlo zdát, že bude reformnímu úsilí
učiněno za dost. Ale premiérskou pozici převzal její starší syn Rádžív Gándhí, který v reformách pokračoval.
2) Reformy devadesátých let
Ekonomické reformy v 80. letech nebyly příliš výrazné, neboť indická vláda se pokoušela obnovit ztracenou kontrolu. V roce 1991 se v Indii prohloubily problémy exportu a platební bilance a indická ekonomika se potýkala s platební krizí. Do popředí vystoupila nutnost realizovat zásadnější změny v ekonomickém systému. Indie přistoupila v tomto roce k radikálnějším reformám a začala odstraňovat státní plánování, podporovat konkurenci mezi soukromými firmami, liberalizovala zahraniční obchod a zahájila tak cestu tržně orientované ekonomické politiky. V tomto roce proběhla rozsáhlá privatizace státního majetku.4
Jelikož se Indie dostala až na práh finančního kolapsu, bylo nutné do čela postavit osobnost, která by provedla nezbytné a nutné reformy. Touto osobností se stal Mánmóhan Singh, který zastával funkci ministra financí ve vládě ministra Narasinha Ráa. Mánmóhan Singh během několika měsíců otevřel Indii okolnímu světu, zrušil celou řadu regulačních opatření, snížil množství dovozních cel a částečně zredukoval neúnosně rozrostlou státní byrokracii.5
Ministr se svými změnami odklonil od předchozí politiky substituce dovozu a začal s realizací řady významných hospodářsko-politických opatření. Jednalo se především o liberalizaci udělování dovozních licencí a schvalovacího režimu v oblasti výroby a investic.
Byly zredukovány počty průmyslových oborů vyhrazených veřejnému vlastnictví, např.
telekomunikace a zemědělství, dále se uvolnily celní bariéry, začala probíhat postupná privatizace státních podniků, došlo k omezení kontrol přílivu zahraničních investic a byl podpořen rozvoj kapitálového trhu.
4 [3] CIHELKOVÁ E. Světová ekonomika: regiony a integrace. Praha : Grada Publishing, 2002. ISBN 80- 247-0193-6
5 [4] ZEMÁNEK J. Indie: rozvojová země s obrovským potenciálem [online] Cevrorevue. Praha: 2007. č. 2.
[cit. 2008-10-18] Dostupné z: <http://www.cevro.cz/cs/aktualni-cislo-on-line/2007/2/194620-indie- rozvojova-země-obrovskym-potencialem.html>
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a indická ekonomika se k překvapení všech rychle vzpamatovala. Více o tom vypovídají následující čísla. V letech 1992-1996 činil průměrný roční růst produkce na obyvatele rekordní hodnoty 4,7 % při akceleraci tempa ekonomického růstu ze 4,2 % roku 1991 až na 7,5 % v roce 1996. Přímé zahraniční investice stouply z téměř nulové hodnoty na 2,3 mld. USD koncem dekády. Zvýšil se i podíl Indie na světovém exportu (z 0,4 % roku 1980 na 0,7 % v roce 2000).6
Tabulka číslo 1 ukazuje příznivý vývoj makroekonomických veličin, který byl provázen zlepšováním sociálních standardů, ať už jde o kojeneckou úmrtnost, gramotnost, očekávané dožití nebo o snižování podílu obyvatelstva žijících pod hranicí chudoby (méně než 1 USD na osobu denně). Koncem 70. let v chudobě žila více než jedna polovina obyvatelstva, v roce 2000 to už bylo v uvozovkách jen 26 %.
Tabulka č. 1: Indie: změny vybraných ukazatelů v letech 1991-2003
1991 2008
Obyvatelstvo (mld.) 0,87 1,14
Agregátní HDP (bil USD)1 1,23 3,288
HDP na obyvatele (USD)1 1 420 2 900
Oficiální míra nezaměstnanosti (%) 9,8 6,8
Objem exportu zboží a služeb (v mld. USD) 17,7 175,7
Objem dovozu (mld. USD) 20,4 287,5
Poznámka 1) Přepočet podle parity kupní síly Zdroj: [5] The Economist, June 12, 2004
[30] Economy of India from Wikipedia [online] Dostupné z:<
http://en.wikipedia.org/wiki/Economy_of_India>
Reformní balík z července roku 1991 vedl k nárůstu zahraničního obchodu. Po celou dobu 90. let se příznivě vyvíjela i inflace, která zůstala po hranicí 10 %. Bohužel se však zvyšoval rozpočtový deficit. O všech těchto faktech vypovídají tabulky č. 2, 3 a 4.
Tabulka č. 2: Zahraniční obchod v tržních cenách v USD (změny v % proti předchozímu období)
Ukazatele 2001-20021 2002-20031 2003-20041 2004-20052
Import 1,7 19,4 27,3 34,7
Export -1,6 20,3 21,1 25,6
Poznámka 1) Rozpočtový rok duben – březen 2) Duben 2004 - 2005
Zdroj: [6] Central Statistical Organisation of India. In Anonymus. Indian Economy : General Rewiew 1;
Finance India. Delhi, March 2005. Vol. 19. Iss. 1, s. 43-64. ISSN 09703772
Tabulka č. 3: Vývoj spotřebitelských cen (roční změny v %)
1987-19961 2000 2001 2002 2003 2004
9,5 4,0 3,8 4,3 3,8 3,8
Poznámka 1) Roční průměr
Zdroj: [7] World Economic Outlook. Washington : IMF, April 2005, s. 215
Tabulka č. 4: Rozpočtové saldo indické centrální vlády (v % HDP)
Rok 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
% HDP -4,7 -5,3 -5,5 -5,7 -6,2 -6,1 -5,3 -4,8
Zdroj: [7] World Economic Outlook. Washington : IMF, April 2005, s. 227
Posun Indie k otevřené ekonomice lze nejlépe popsat na dvou odvětvích. Nejprve průmysl.
Reforma odstranila investiční licencování a mnohá vstupní omezení. To pomalu ukončovalo sektor veřejných monopolů v mnoha odvětvích a zahájilo politiku automatického schvalování přímých zahraničních investic až do výše 51 %. Vláda výslovně uvedla, že co se týče průmyslového licencování, bude pro všechna průmyslová odvětví zrušeno. Výjimku tohoto pravidla tvořilo 18 průmyslových odvětví zahrnutých v Annex II. Postupem času byl i tento seznam upraven, až na něm zůstalo jen pět následujících sektorů: a) zbraně a munice, výbušniny a příbuzné položky z obranného vybavení, obranné letectvo a válečné lodě; b) atomová energie; c) narkotika a psychotropní substance a riskantní chemikálie; d) destilace a vaření alkoholických nápojů; e) cigarety,
doutníky a vyráběné tabákové náhrady. Nová průmyslová politika, jak byly také reformy devadesátých let nazývány, přinesla odstranění vstupních omezení v průmyslu.
Podle nových pravidel mohla Rezervní banka Indie automaticky schválit přímou zahraniční investici až do výše 51 % v 34 vybraných odvětvích, která byla uvedena v Annex III.
V následujících letech byla tato politika značně liberalizovaná a automatický souhlas byl k dispozici téměř všem průmyslovým odvětvím. V osmi kategoriích, zahrnujících hornické služby, výrobu a dopravu elektřiny, stavbu silnic, mostů, přístavů, letišť a vzletových a přistávacích drah, byl automatický souhlas pro přímou zahraniční investici dáván dokonce až do výše 74 %. Ve výrobních aktivitách ve zvláštních ekonomických zónách byl automatický souhlas dáván dokonce až do stoprocentní výše.
Druhým odvětvím byl sektor obchodu. Nejviditelnější byla liberalizace v obchodu se službami. Sektor služeb byl totiž předmětem závažných a těžkých zásahů vlády.
V klíčových sektorech, jako jsou bankovnictví, pojišťovnictví a telekomunikace si vláda do této doby ponechávala rozhodující vliv. Avšak reformy z roku 1991 přispěly k značnému otevření i tohoto sektoru a možnosti většího podílu soukromého sektoru, dokonce i zahraničního. Například pojišťovnictví bylo až do roku 1999 státním monopolem. 7.
prosince tohoto roku projednal indický parlament Pojišťovací regulaci a rozvoj autority (IRDA), který umožnil vstup zahraničních investorů do odvětví. Bylo dovoleno získání až 26 % podílu zahraničních investic.
Bankovní sektor byl také celý ovládán státem. V dnešní době je dovoleno fungování soukromých bank. Přímé zahraniční investice jsou automaticky schvalovány až do výše 74
%. Liberalizace tohoto sektoru také spočívá v tom, že zahraniční banky mají povoleno každý rok otevírat stanovené množství nových poboček. V dnešní době v Indii funguje více než 25 zahraničních bank s plnou bankovní licencí a asi 150 zahraničních bankovních poboček.
Ani telekomunikační sektor nebyl výjimkou a až do devadesátých let byl státním
politika poskytla otevření mobilním, základním a dalším přidaným telefonním službám pro vstup soukromého sektoru se zahraniční podporou. Zkušenosti z tohoto sektoru se Indie snaží převést do energetického sektoru. Vše je založeno na fungování soukromého sektoru bok po boku s veřejným, jak ve výrobě, tak i v přenosu a distribuci.
Co všechno liberalizace přinesla? V sektoru služeb jsou výsledky nejvíce vidět na obchodování. Procento úhrnných vývozů statků a služeb k HDP v Indii se přibližně zdvojnásobilo z 7,3 % v roce 1990 na 14 % v roce 2000. Méně dramatický vzestup byl na straně dovozů, ale i tak byl růst významný z 9,9 % v roce 1990 na 16,6 % v roce 2000.
Během deseti let procento obchodu se statky a službami k HDP roste z 17,2 % na 30,6 %.
Během celé doby, navzdory tomu, že se postupem času razantnost reformního úsilí značně rozmělňuje, zůstává základní liberální kurs. Celé to vedlo a vede k transformaci centrálně plánované a uzavřené ekonomiky k otevřenosti světovému hospodářství a mezinárodnímu trhu. Vše není bohužel ideální a Indie stále v některých aspektech zaostává za svými asijskými protějšky. Jedná se např. o vysokou úroveň celních sazeb, také i dovoz zboží trpí různými netarifními a administrativními bariérami.
Také existují další překážky, které brání průkaznějšímu pokroku reforem. Jednou z těch nejhlavnějších je zaostalost venkova. V Indii na venkově žije 70 % obyvatelstva. Přibližně 65 % obyvatel je závislých na zemědělství, jehož podíl na tvorbě HDP není příliš vysoký a činí zhruba 25 %. Jenže toto odvětví se trvale potýká s výkyvy počasí a zaostalým a nedostatečným zavlažováním.
Na závěr musíme reformy hodnotit více méně kladně. Indie nastoupila dráhu růstu a pokud vláda udrží dříve nastolený trend má tato země velký potenciál do budoucnosti. Chybou určitě bylo počáteční rozhodnutí o uzavřené ekonomice, která byla pod kontrolou státu.
Teď lze zpětně těžko hodnotit, na jaké úrovni by byla Indie, nebýt tohoto rozhodnutí. Indie také podle mého názoru zaostala v načasování reforem, což se zjevně projevuje ve srovnání třeba s Čínou. První nesmělé reformní kroky sice proběhly už v osmdesátých letech, ale i tak to ve srovnání s čínským sousedem bylo později. Navíc, jak už bylo zmíněno, jednalo o nesmělé krůčky. Ta pravá reforma odstartovala až v momentě, kdy byla Indie ,,na dně“.
Což je podle mě pozdě, i když příznivé výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a v některých parametrech byly dokonce impozantní. Ale opět se nemůžu ubránit otázce:
,,Co by bylo, kdyby…?“ V životě a ani v ekonomice ale žádné kdyby neplatí a Indie se vydala svojí cestou, na které když vydrží, určitě bude v budoucnu sklízet ovoce.
2. Sou č asný stav indického hospodá ř ství
2.1 Základní makroekonomické ukazatele indické ekonomiky za rok 2007
2.1.1 Celkový přehled
Hrubý domácí produkt dosáhl ve finančním roce 2006/2007 výše 28 440 miliard indických rupií. To znamenalo ve srovnání s předchozím finančním rokem nárůst o 9,2 % ve srovnatelných cenách. Z toho hodnota produkce primárního sektoru byla 5 261,4 miliardy INR (meziroční nárůst o 3,8 %). Sekundární sektor vytvořil produkt v hodnotě 7 508,16 mld. INR (nárůst o 11,5 %). Konečně terciální sektor služeb vytvořil produkt v hodnotě 15 670,44 mld. INR (nárůst o 11,2 %).
Míra inflace vyvolává ve všech zemí světa velké obavy. Ve finančním roce 2006/2007 dosáhla míra inflace měřená indexem spotřebitelských hodnoty 6,9 %, což znamenalo meziroční nárůst o 1,9 %. Růst cen táhly nahoru především zvyšující se ceny základních potravin a ropy.
Nezaměstnanost se v Indii měří velmi obtížně a jejich hodnoty jsou velmi nepřesné. Hlavní příčinou je, že 93,5 % pracovní síly pracuje v neorganizovaném sektoru. Plánovací komise odhaduje nezaměstnanost na základě pětiletých výzkumů výdajů vzorku domácností. Ten poslední proběhl v letech 1999 – 2000. Hodnota nezaměstnanosti ve finančním roce 2006/2007 byla stanovena ve výši 7,6 %.
Indie má dlouhodobé problémy se schodkem státního rozpočtu. Ani finanční rok 2006/2007 nebyl výjimkou. Deficit státního rozpočtu činil 1 486 mld. INR, což představovalo 4,1 % celkového HDP. Příjmy byli ve výši 4 034 mld. INR a výdaje činily 5 639 mld. INR.
Na konci finančního roku 2006/2007 měla Indie devizové rezervy ve výši 191 924 mil.
USD (bez zlata). Oproti předchozímu roku to znamenalo nárůst o 40 324 mil. USD.
Devizový kurz rupie vzhledem k americkému dolaru nemá stabilní hodnotu. Statistiky z roku 2008 svědčí o tomto faktu. V lednu 2008 se kurz pohyboval na úrovni INR 39,42 za 1 USD. V září 2008 to už bylo na úrovni 44,21 INR za 1 USD. Bilance běžného účtu byla v deficitu ve výši 9 766 mil. USD.
2.1.2 Průmysl – struktura, tempo růstu, hlavní obory
Průmyslová výroba se na tvorbě HDP stabilně podílí jednou čtvrtinou. V posledním finančním roce se podíl zvýšil na 26,4 %, což byl oproti předchozímu roku pokles o 0,7 %.
Odhady na právě probíhající finanční rok 2007/2008 se pohybují na úrovni 26,8 %.
Průmyslová výroba má značně širokou bázi, díky které se Indie snaží o celkovou soběstačnost, která má za cíl dosažení nezávislosti. Bohužel nedostatek konkurence byl příčinou špatné kvality výrobků a hlavně její nestálosti. V roce 1991 byla zahájena liberalizace ekonomiky, což vedlo k tomu, že se většina průmyslových sektorů otevřela k účasti zahraničních investorů. I přestože v Indii má obyvatelstvo nízkou průměrnou kupní sílu, tak se poptávka po spotřebním zboží dále zvyšuje. Může zato rozrůstající se a bohatnoucí střední třída.
Měřeno indexem průmyslové produkce, dosáhlo toto odvětví ročního růstu 8,2 % v roce 2005/2006 a 11 % v r. 2006/2007 a jeho tempo tak překračovalo tempo růstu HDP.7
2.1.2.1 Automobilový průmysl
Toto odvětví je jedním z klíčových odvětví průmyslu. Zahrnuje v sobě výrobu automobilů a automobilových součástí. Od roku 2001 zaznamenává toto odvětví vysoké tempo růstu.
Ve finančním roce 2006/2007 dosáhlo celkového růstu 14 %. Nárůst výroby osobních automobilů byl ve výši 18 %, nákladních automobilů 33 %, motocyklů 11 %. Liberalizace předpisů pro zahraniční investice znamenala dovoz pokrokových technologií, díky kterému
v tomto odvětví rapidně narostla výroba. V roce 1998/1999 se v Indii vyrobilo 4,2 milionu ks vozidel. V roce 2007/2008 výroba vzrostla na 10,82 milionu ks.
2.1.2.2 Textilní průmysl
Toto odvětví indického průmyslu se nachází v přechodném období, které následuje po zrušení dovozních omezení k 1.1.2005 a plném zapojení do mezinárodního textilního obchodu dle pravidel WTO. Indie v současné době nedokázala patřičně využít všech možností, které se jí zrušením kvót otevřely. Za toto může především silná konkurence ze strany čínského textilního průmyslu. Ale i přesto se výsledky textilního průmyslu zlepšují.
Může za to opatření na rozvoj textilního průmyslu a racionalizace dovozních celních sazeb.
V současné době se toto odvětví na objemu exportu podílí 17 % a zaměstnává na 35 mil.
lidí. Proč Indie zaostává za čínským textilním průmyslem? Hlavními důvody jsou zastaralý strojní park, nedostatky v infrastruktuře a pracovní zákonodárství.
2.1.2.3 Zpracování drahých kamenů a výroba šperků
Toto odvětví je exportně-importně orientované, jelikož export je podmíněn dovozem surovin, které jsou zhodnoceny místní prací a posléze formou kvalitních opracovaných šperků opět vyvezeny. Ve finančním roce 2006/2007 dosáhl růstu 22,27 %, tažen vzhůru především nárůstem exportu šperků z 10,9 mld. USD na 14,2 mld. USD, naopak k poklesu došlo ve zpracování diamantů. Dobré výsledky tohoto odvětví byly výsledkem programů podpory realizovaných vládou prostřednictvím Rady pro podporu vývozu drahých kamenů a šperků. Indické firmy, které se věnují zpracování šperků, jsou pevně zapojeny do mezinárodního zpracovatelského řetězce.8
2.1.2.4 Elektrotechnický průmysl a informační technologie
Hlavním přínosem tohoto odvětví je jeho příspěvek k nárůstu vývozu služeb. Děje se tak formou business process outsourcing. V roce 2007/2008 se hodnota vývozu softwaru a služeb IT vyšplhala na částku 50 mld. USD, což znamenalo 30 %-ní podíl na celkovém
8 [8] Ekonomická charakteristika země Indie [online]. [cit. 2008-10-25]. Dostupné z: < http://
www.businessinfo.cz/cz/>
objemu vývozu země. Tuto pozici si Indie budovala dlouhou dobu. Dosáhla ji díky dobré pověsti indických pracovníků a kvalitou jejich práce. Díky tomu se stala nejpoužívanější zemí v procesu outsourcingu služeb. První pobočky světově známých firem, jako např.
American Express, British Airways, General Eletric, byly v Indii zakládány na počátku devadesátých let, kdy začal rozvoj informačních technologií. V dnešní době mnoho světových firem poskytuje z Indie služby jako je péče o zákazníky, výběr pracovníků, fakturace a inkaso, administrativa a telefonické poradenství. Největším přínosem pro indické hospodářství je vytváření nových pracovních míst. V roce 2006/2007 narostl počet pracovních míst o 380 tis. a v dnešní době zaměstnává toto odvětví cca. 2 mil. obyvatel. Za růstem tohoto odvětví opět stojí indická vláda, která přijala řadu opatření na podporu dalšího rozvoje. Mezi ty nejhlavnější patří zrušení cel na dovozy určené k dalšímu rozvoji informačních technologií.
2.1.2.5 Průmysl oceli
Toto odvětví zaznamenává v posledních letech nárůst a to hlavně díky vysoké poptávce vyvolané na světových trzích Čínou. Když se tento fakt spojí s vysokou domácí poptávkou, vyvolává to potřebu zvyšování výroby oceli. Indie si v roce 2003 stanovila cíl, díky kterému by měla spotřeba oceli růst do roku 2018 o 100 mil. tun ročně. Jedná se však o velmi ambiciózní cíl, jelikož současná kapacita je 38-40 mil. tun ročně. V roce 2007/2008 bylo tempo růstu pouhých 5,1 %. Odborníci Indii předpovídají růst spotřeby oceli každoročně o 16 % až do roku 2012.
2.1.2.6. Výroba cementu
Indie se řadí na druhé místo na světě ve výrobě cementu, který vyrábí v kvalitě na světové úrovni. V roce 2006/2007 bylo vyrobeno 155,6 mil. tun. V současném finančním roce se výroba zvýšila o 8,1 % na 168,29 mil. tun. Základem pro tento růst je stavební boom v zemi. Přes vysokou výrobu připadá na export pouhých 9,3 mil. tun.
2.1.2.7 Ropný průmysl a zpracování plynu
Je všeobecně známo, že se v Indii žádná velká světová naleziště nenalézají. Z toho pramení fakt, že země musí 75 % surové ropy dovážet. Na druhou stranu je úplně soběstačná v ropných výrobcích, z nichž dokonce část může i vyvážet. Vláda zareagovala na zvyšující se cenu ropy vypracováním Strategie za zajištění energetické bezpečnosti. Ta v sobě zahrnuje průzkum nových nalezišť ropy v hlubokých vodách a obtížných územích, rychlejší rozvoj nových těžebních polí a zvyšování využití moderních technologií a nákupy nových polí v zahraničí a využití náhradních zdrojů energie náhradou za pevná paliva.9
Co říci na závěr? Indická průmyslová výroba roste již pátým rokem. Ekonomové a politici očekávali dokonce dvouciferný růst. Předpoklady pro další rozvoj jsou pozitivní a to jak z hlediska domácích, tak i zahraničních investorů a naznačují další vzestup, ale i přesto dochází k určitému zpomalení. Ve finančním roce 2006/2007 vykázala průmyslová výroba 22 %ní nárůst, ale v roce 2007/2008 růst poklesl na 15 %. Důvody tohoto poklesu jsou víceméně jasné. Jedná se o celkovou globální ekonomickou situaci, oslabující dolar, nárůst cen surovin. Hrozbu ale také znamená nedostatečná infrastruktura a nedostatek elektrické energie. Zvyšující se konkurenceschopnost domácích výrobců a jejich produktivita a další liberalizace obchodu, to jsou základní předpoklady pro udržení růstu. Vláda také už začala s podporou sektoru malých a středních podniků, které se na výrobě podílejí 39 % a na exportu 34 %. Dalším krokem indické vlády pro další rozvoj by mělo být odstranění problémů, kterými jsou nevyhovující pracovní zákonodárství a značná byrokracie. S čímž souvisí zlepšení koordinace mezi centrálními a svazovými vládami.
2.1.3 Stavebnictví
Toto odvětví zaměstnávající skoro 31 mil. obyvatel, přispívá 20-ti procenty k tvorbě celkového HDP. Hlavní podíl na rozvoji stavebnictví má zvyšující se výroba cementu a oceli. Stejně jako v průmyslové výrobě, tak i ve stavebnictví se vláda snaží o další rozvoj.
9 [8] Ekonomická charakteristika země Indie [online]. [2008-10-25]. Dostupné z: < http://
www.businessinfo.cz/cz/>
Prioritami jsou výstavba nových bytových komplexů, budování dálnic a silnic s betonovým povrchem. Jmenované priority znamenají fakt, že více jak 40 % sektoru je zapojeno do vládních zakázek, na jejichž realizaci se podílí přes 1 mil. pracovníků. Z hlavního cíle vlády vyplývá významná role stavebnictví, kterou hraje v programech likvidace chudoby.
Prostředkem k tomu je výstavba nových bytů. Akční plán vlády mluví o tom, že ročně by se mělo postavit 2 mil. nových bytů. Důvodem je fakt, že podle odhadů, žije v městských oblastech 50 mil. lidí v tzv. slumech. Stavebnictví se však potýká s nízkou kvalitou prováděných stavebních prací a nízkou produktivitou práce.
2.1.4 Zemědělství – vývoj, struktura
Primární sektor, do kterého zemědělství spadá, je dominantním sektorem indického hospodářství. Na tvorbě HDP sice klesá, ale i tak v dnešní době představuje skoro jednu pětinu. Ve finančním roce 2006/2007 to bylo 18,5 %. Markantní je však počet obyvatel, které zemědělství zaměstnává. Jedná se o 65 % obyvatelstva, které je na zemědělství životně závislé. Cíle sektoru zůstávají stejné. V první řadě jde o to zajistit výživu rychle rostoucího počtu obyvatel.
Indické zemědělství se potýká s velkými výkyvy počasí. I proto, je sektor schopný v jednom roce zaznamenat desetiprocentní růst a v tom následujícím třeba sedmiprocentní pokles. Ve finančním roce 2006/207 vzrostla produkce o 3,5 %.
Mezi nosné obory zemědělské výroby patří pěstování obilovin. Hlavní plodinou je rýže, která zaujímá klíčové postavení v boji s chudobou a podvýživou. V celé Asii více jak 2 mld. lidí získávají 60-70 % energie z konzumace rýže a jejich výrobků. Navzdory tomuto faktu výroba rýže poklesla a její produkce stagnuje na hodnotě 96,5 mil. tun. Ve finančním roce 2007/2008 vzrostla celková výroba obilovin o 8,7 % vzhledem k předcházejícímu finančnímu roku.
Mezi hlavní plodiny pěstované v Indii patří čaj. Indie je největším světovým producentem a spotřebitelem čaje. V Indii se vypěstuje 27 % čaje na světě a představuje 13 % světového obchodu s čajem. Celá čtvrtina z vypěstovaného objemu se z Indie vyveze.
Další plodinou, která zdaleka nezaujímá takové postavení jako čaj, je káva. Jedná se o speciální druh silné kávy, a proto se Indie na světovém obchodu s kávou podílí pouze čtyřmi procenty.
Zcela jinou pozici oproti kávě zaujímá přírodní kaučuk a pěstování ovoce, zeleniny a květin. Co se týče přírodního kaučuku, tak je Indie třetím největším producentem a čtvrtým největším spotřebitelem na světě. Naopak pěstování ovoce, zeleniny a květin má zcela jiný význam. Jedná se o intenzivnější využití půdy a zlepšování ekonomických podmínek obyvatel venkova a zvyšování vývozu. Toto odvětví představuje 28 % v celkovém HDP vyprodukovaném zemědělstvím.
K zemědělství také patří živočišná výroba. V případě Indie se jedná o výrobu masa, mléka a vajec, drůbeže a mořských produktů. Na tvorbě HDP se podílí 6,5 %.
Indie má před sebou velký úkol v podobě zajištění dalšího chodu zemědělské výroby.
Jedná se především o zajištění zavlažování rozsáhlých ploch, zajištění skladování vody v období mezi monzuny a úsporné zacházení s vodou. Vládá má v tomto směru rozpracovány různé programy podpory farmářů, zahrnující otázky pojištění proti výkyvům cen na trhu zemědělských výrobků. Farmáři jsou podporováni i jinými prostředky.
Jmenoval bych zvyšující se výrobu umělých hnojiv, kdy vláda určuje jejich prodejní cenu, tak aby byly farmářům dostupné. Kladně lze hodnotit i zvyšující se využívání mechanické techniky, především traktorů a dalších strojů využívaných při sklizni.
V otázce exportu a importu zemědělské produkce stojí Indie na dvou různých stranách.
Značnou část svých výrobků vyváží. Zemědělský export se na celkovém exportu v roce 2007/2008 podílel 9,3 %. Mezi hlavní položky vývozu patří mořské plody a rýže. Na druhé straně musí Indie značnou část potravin dovážet, jejich podíl je takřka tříprocentní.
Rostlinné oleje představují vůbec tu největší položku importu.
2.1.5 Služby
Terciální sektor se na tvorbě indického HDP podílí více než polovinou. Tomuto vysokému podílu vděčí Indie za včasnou mobilizaci intelektuální a mozkové kapacity, kterou odstartovala svůj rozvoj.
V posledních letech probíhá v Indii impozantní rozvoj služeb. Outsourcing se stal nejbouřlivěji se rozvíjejícím se odvětvím. Mnoho velkých zahraničních firem zakládá v Indii své pobočky, call centra, přesouvá se svůj výzkum atd. Za tuto důvěru Indie hlavně vděčí svým obyvatelům, mezi kterými je značný podíl vysokoškolsky vzdělaných, kteří se aktivně domluví anglicky. Z toho všeho pramení více než trojnásobné zvýšení vývozu služeb, které zahrnuje vývozy softwaru, podnikatelských služeb, finančních a komunikačních služeb. Tento fakt znamenal posun Indie v tabulce světového exportu služeb z 29. na 11. místo a podíl vzrostl z 1 na 2,3%. Díky tomu sektor služeb vytváří nová pracovní místa.
V každé zemi jsou důležitou součástí terciálního sektoru oblast turistiky, ubytovacích služeb a veřejných stravování, které mohou přinášet další příjmy do rozpočtu. Indie je zemí, kterou ve finančním roce 2007/2008 navštívilo více jak 5 mil. lidí. Ale ani takto, poměrně vysoké číslo nepředstavuje plné využití potenciálu země, která se může pochlubit přírodními krásami, historickými památkami atd. Plných 26 památek figuruje na listině UNESCO. Dalšímu rozvoji totiž brání několik významných faktorů. Mezi ty hlavní patří špatná dopravní infrastruktura, nedostatečná hotelová síť, riziko onemocnění tropickými chorobami. Svoji roli hraje i běžné vnímání lidí, kteří Indii považují na nebezpečnou a nestabilní zemi, k čemuž přispívá nestabilní politická situace na mnoha místech. Indie se snaží tyto problémy řešit. Například výstavbou hotelů vyšší kategorie, které bohužel ve finále tvoří jakousi uzavřenou oázu luxusu, která není dostupná běžným turistům.
jsou finance. Jen pro srovnání. Bypass přijde v Indii zhruba na 6 000 USD, kdežto ve Spojených státech amerických stejný zákrok stojí zhruba 30 000 USD.10
2.1.6 Infrastruktura – doprava, telekomunikace, energetika
Dobře fungující jednotlivá odvětví infrastruktury, tj. železniční, silniční, námořní a letecká doprava, energetika, telekomunikace a městská infrastruktura jsou základními podmínkami k udržení a zrychlení tempa růstu hospodářství. Vývoj tohoto odvětví však stále zaostává za celkovým vývojem hospodářství a vytváří tak nerovnováhu, která se projevuje především v nestabilních dodávkách energie a špatné dopravní obslužnosti.11
2.1.6.1 Energetika
V oblasti energetiky Indie značně zaostává za svým rychlým rozvojem a růstem HDP.
Zatímco výroba energie rostla v letech 1992 – 2004 průměrně o 4,16 % za rok, tak HDP rostlo v průměru 6,4 % ročně. Což vedlo ke zvyšování deficitu elektrické energie, které pokračuje i v této době, čemž svědčí fakt, že průměrný růst v roce 2007/2008 byl pouze 7,6
%. Na tuto situaci musela vláda nějakým způsobem reagovat. Výsledkem tak je program staveb pěti nových tepelných elektráren, kdy by každá z těchto elektráren měla mít kapacitu 4 000 MW, což by po zprovoznění všech znamenalo skokové navýšení celkové kapacity o plných 20 000 MW.
Indie tak trochu zapomíná na podporu výroby energie z alternativních a přírodních zdrojů.
Především se jedná o vodní a větrné zdroje, které nejsou závislé na spotřebě pevných paliv a neznečišťují ovzduší. Odhady hovoří o tom, že se v Indii nachází nevyužitý vodní potenciál, který čítá cca. 150 000 MW. V dnešní době je skladba výroby energie
10 [8] Ekonomická charakteristika země Indie [online]. [cit. 2008-10-30]. Dostupné z: < http://
www.businessinfo.cz/cz/>
10 [8] Ekonomická charakteristika země Indie [online]. [cit. 2008-10-30]. Dostupné z: < http://
www.businessinfo.cz/cz/>
následující. Zhruba 71 % se vyrobí v termálních elektrárnách, 25 % ve vodních elektrárnách a zhruba 3 % v atomových elektrárnách.
Z předchozího odstavce je vidět, že podíl výroby v jaderných elektrárnách je velmi malý, proto není divu, že se do popředí zájmu ministerstva energetiky a vlády dostal rozvoj jaderné energie.
2.1.6.2 Telekomunikace
V roce 1999 byla vládou vyhlášena Nová telekomunikační politika, díky které došlo k velmi rychlému rozvoji. Za poslední tři roky se více než ztrojnásobil počet všech pevných i mobilních linek. Ročně roste počet telefonních přípojek o 40 – 45 %. Poslední údaj z června roku 2008 mluví o 300 milionech přípojek. Pevné linky má v zemi pod kontrolou veřejný sektor, který ovládá 85 % přípojek. Opačná situace je na poli mobilních linek, kde má převahu soukromý sektor se skoro 80 %-ní kontrolou. Odvětví telekomunikace je jedním ze zdrojů vytváření nových pracovních míst a zavádění pokrokových technologií i do odlehlejších částí země. Hlavním zdrojem na pokrytí požadavků jsou zahraniční přímé investice. Významnými investory v zemi jsou následující firmy. Hutchinson, Singtel, Distacom či finský výrobce mobilních telefonů firma Nokia.
2.1.6.3 Silniční doprava
Indie má poměrně zaostalou silniční síť. Číslo vypovídající o celkové délce 3,34 mil. km, vypadá jako vysoké. Ale pouze 65 590 km, což představuje pouhá dvě procenta, jsou tzv.
,,National Highways“, které tvoří spojnice mezi městy, ale na kterých není zdaleka možné dosahovat takových rychlostí, které jsou běžné v Evropě. Země vykazuje značné zpoždění za mnoha zeměmi v budování expresních silnic, na kterých je možné dosahovat vyšší rychlosti než 100 km v hodině. Zvláštní program tvoří stavba silnic ve venkovských oblastech, ve kterých buď žádné silnice nejsou nebo nemají pevný povrch. V minulosti výstavbu financovala vláda pouze ze svých zdrojů, v dnešní době ministerstvo dopravy
2.1.6.4 Přístavy
Klíčovou součástí dopravní infrastruktury jsou přístavy. Celková délka indického pobřeží je 7515 km a v zemi se nachází 12 velkých přístavů a 187 menších. Centrální vláda se rozhodla, že ve velkých přístavech bude provoz řídit sama, zatímco v malých to mají na starosti příslušné státní vlády. Následující položky tvoří více jak 80 % nákladů, které indickými přístavy projdou. Jedná se o ropu a ropné výrobky, která tvoří plnou třetinu, cca.
33 %, dále o železnou rudu (19 %), zboží v kontejnerech (15 %) a poslední významnou položkou je uhlí (14 %). Jako v mnoha jiných odvětvích, tak i v případě přístavů se Indie potýká s problémy. Tím hlavním v této oblasti je zastaralé vybavení samotných přístavů.
S tímto chce vládat bojovat tak, že povolila privatizaci některých přístavů, ale bude záležet na charakteru poskytovaných služeb. Zástupným problémem zůstává propojení přístavů s vnitrozemím, jelikož kvalita přístupových cest je velmi špatná.
2.1.6.5 Civilní letecká doprava
Mezi další bouřlivě se odvíjející odvětví v Indii patří civilní letecká doprava, která se tak částečně snaží nahradit nedostatečnou silniční síť. Už druhým rokem po sobě roste počet cestujících nejvíce na světě a to cca. o 27 %. Doprava nákladů roste o něco pomaleji, ale i tak hodnoty růstu dosahují 14 %. Počet letadel Indie by měl v roce 2010 čítat 500 – 550 strojů.
Bohužel takto rychlému rozvoji neodpovídají kapacity letišť. Indie disponuje pěti mezinárodními, 87 domácími a 28 civilními letišti. Tuzemské letecké dopravě dominují soukromé letecké společnosti. Dvě největší, Jet Airways a Kingfisher, zaujímají na trhu více jak 60 %ní podíl, zbytek tvoří nízkonákladové společnosti, např. Spice Jet a Go Air.
Proti tomuto aktuálnímu faktu se snaží vláda bojovat dvěma způsoby. Prvním z nich je modernizace stávajících letišť. Jako první přišly na řadu letiště v Dillí a Mumbaii. Děje se tak za přispění soukromého kapitálu. Na modernizaci, správu a rozvoj výše jmenovaných letišť byly založené společné podniky za účasti zahraničního kapitálu. 74 % tvoří podíl všech společníků a 26 % si ponechala státní organizace Správa letišť Indie. Další
modernizace byly schváleny na letištích v Chennai, Goa, Ahmedabadu a v Trivandrum. I v těchto případech se tak děje ve spolupráci místních vlád a soukromého kapitálu. Druhým způsobem, který Indie praktikuje, je výstavba nových letišť na „zelené louce.“ V polovině roku 2008 tak mohla být otevřena letiště v Hyderabadu a Bangalore
Velkým problémem letecké dopravy zůstává nedostatek odborníků na řízení leteckého provozu a pilotů. V zástupu za tímto stojí chybějící radarové a navigační systémy sloužící k řízení takovéto úrovně letecké dopravy. Indie dokonce nemá dostatek center, která sledují pohyb letadel v jeho letovém prostoru. Stává se tak, že v některých místech nemají letadla spojení s žádným radarem.
Vláda se snaží pro rozvoj dělat co se dá. Vyhlásila například politiku tzv. otevřené oblohy pro zahraniční společnosti, aby jí pomohly zvládnout nápor cestujících v zimních měsících.
Dalším kladným opatřením je povolení zahraničních letů i soukromým společnostem. Toto opatření je však trochu kontraproduktivní a díky opatřením, která vláda přijala, nahrává spíše státem vlastněné společnosti Air India. Soukromé společnosti totiž dříve než mohou létat na mezinárodních linkách, musí minimálně 5 let zajišťovat vnitrostátní provoz. 22 letadel je druhá podmínka, aby potom měla společnost nárok na nákup leteckého benzínu, který není zatížený daní.
Jelikož je rozvoj ekonomiky spojován s rozvojem letectví, bude se vláda určitě snažit o jeho další rozvoj. Měla by se však vypořádat s výtkami, které ji předkládá mezinárodní organizace IATA. Jedná se především o nízkou úroveň technického vybavení kontrolních systémů letišť a daní, kterou vláda zatěžuje nákup letenek.
2.1.6.6 Železniční doprava
Na konci roku 2004 čítala železniční síť celkem 63 221 km, necelá třetina byla elektrifikována. Příjmy z tohoto druhu dopravy se v roce 2006-2007 zvýšily o 9,74 %.
Nejvíce se na tom podílel růst doprava cementu, oceli na export a přeprava ropy a ropných
S velkou rozlohou země souvisí důraz, který je kladen na železnici. Indie se v posledních letech snaží o zvyšování kvality služeb v přepravě osob a nákladů. Ministerstvem železnic byl vypracován plán dalšího rozvoje nazvaný, Integrovaný plán modernizace železnic na roky 2005 – 2010, jež předesílá cíle, kterých by mělo být dosaženo. Jde především o rozšíření počtu nových vlakových souprav a tras. V souvislosti s modernizací indické železnice, bych podotknul, že je to příležitost pro české firmy, které se zúčastňují výběrových řízení na dodávky železniční techniky.
2.1.6.7 Městská infrastruktura
Tento sektor hospodářství v sobě zahrnuje zajištění pitné vody, odpadové hospodářství měst, distribuci elektřiny a plynu, péči o životní prostředí a zdravotnické služby.
V posledních letech se Indie potýká s problémem, který souvisí se stěhováním lidí do měst, kde se snaží najít práci. Tento fakt bohužel centrální indická vláda, vlády jednotlivých států ani představitelé měst nezvládají. To vede jen k jedinému. Tím není ani tak vznik tzv.
slumů, protože ty už ve většině měst existují, ale dochází k jejich rozšiřování. Navíc jejich existence je spojena s mnoha negativními věcmi, jako jsou kriminalita, nezaměstnanost, distribuce a spotřeba drog atd. Jen pro malou představu. V jednom z největších bombajských slumů na 220 ha žije cca. neuvěřitelných 100 000 lidí, což představuje obrovský problém, který stojí před jednotlivými řídícími složkami. Co dělat pro zlepšení?
V první řadě je bezpodmínečně nutná koordinace mezi soukromými organizacemi, ministerstvy a vládami jednotlivých států, které by měly jasně stanovit řídící jednotku.
Dalším krokem jsou legislativní změny, které by městům a jejich orgánům umožnily větší pravomoci k hospodaření s financemi.
Jednotlivé státy mají možnost využít přímých zahraničních investic na financování infrastruktury svých měst pod hlavičkou NURM (National Urban Renewal Mission). Tyto peníze byly přislíbeny Světovou bankou jako dotace pro Ministerstvo pro místní rozvoj Indie, pro projekty, které spadají pod NURM. Jsou určeny především na zlepšení dodávek vody, hygienických zařízení a kanalizace. Dnes by z tohoto programu mohlo svoji infrastrukturu zlepšit cca. 60 velkých měst.
2.2. Ekonomický r ů st a HDP
2.2.1 Tempo růstu indické ekonomiky
Od vyhlášení nezávislosti v roce 1947 až do osmdesátých let nerostla indická ekonomika příliš velkým tempem. Průměrné tempo růstu HDP se pohybovalo mezi 3,5 až 4-mi procenty. Tento pomalý růst ekonomiky, který byl pojmenován „hinduistickým tempem růstu“, byl dán rozhodnutím první indické vlády, která svoji zemi víceméně izolovala od okolního světa. Díky nízkému růstu HDP přišly v osmdesátých letech první reformy hospodářství, které přinesly své ovoce v podobě zvýšení tempa ekonomického růstu.
Průměrný roční růst byl v tomto období cca. 5,7 %. Až teprve finanční reformy z roku 1991 přinesly výrazně vyšší tempo růstu indické ekonomiky. Z těchto hodnot je patrné, že se indická ekonomika nevyvíjela rovnoměrně. Na rozdíl například od čínské ekonomiky, která od začátku reforem v roce 1978 rostla v průměru o deset procent. V tomto ohledu Indie za svým konkurentem zaostala.
Graf č. 1: Růst hrubého národního produktu Indie (%)
7,8
4,8
6,5 6,1
4,4
5,8
4
8,5
7,3
9 9,2 9,7
1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
Zdroj: [9] Dostupné z : <http://www.euroekonom.cz/html>
Před vyhlášením reforem v roce 1991 se růst indické ekonomiky prakticky zastavil.
V tomto krizovém roce dosáhl růst bídných 0,8 %. Vláda se proto rozhodla o realizaci zásadních změn v ekonomickém systému. Přistoupila tudíž k radikálnějším reformám a začala odstraňovat státní plánování, podporovat konkurenci mezi soukromými firmami, liberalizovala zahraniční obchod, což se všechno promítlo v rychlém oživení hospodářství.
Byla tak zahájena cesta tržně orientované ekonomické politiky, kterou doprovodila rozsáhlá privatizace státního majetku. Hned v následujícím roce ekonomika vzrostla o 5,3
%, další rok o 6,2 %. Vývoj od roku 1996 ukazuje graf číslo 1. Spočítáme-li průměrný růst za posledních 13 let, zjistíme, že indická ekonomika roste v průměru o 7 %.
Při pohledu na graf a čísla s ním spojená, vyvstává otázka, co přispělo k takovémuto rozvoji. Nepokládám si ji náhodou, protože k růstu HDP, krom už zmiňovaných reforem, bez kterých by to nešlo, přispěl osobitý model rozvoje. V ekonomické struktuře totiž Indie vsadila na sektor služeb. Tím se naprosto odlišuje od ostatních rozvojových zemí, které spíše preferovaly rozvoj těžebního a zpracovatelského průmyslu.
Indii se podařilo vybudovat síť sofistikovaných servisních center pro transnacionálních korporací (software, call centra, back-office, výzkum, desing, vedení různých databází apod.) a učinit z exportu služeb výnosný zdroj příjmů.12 Díky tomu se sektor služeb
„vyšvihnul“ na první místo v tvorbě HDP. Dnes jeho podíl přesahuje více jak jednu polovinu tvorby HDP. V případě, že Indie zůstane na této cestě a nic nenasvědčuje opaku, pak se Indie stane první velkou rozvojovou zemí, kde k nastartování rozvoje vedla mobilizace mobilizace intelektuální a mozkové kapacity. Rozvoj průmyslu v tomto směru zůstává v pozadí. Čím je to způsobeno?
Za prvé: Indie se může pyšnit velkým počtem vysokoškolsky vzdělaných odborníků, kteří velmi dobře mluví anglicky; za druhé: světové hospodářství je v dnešní době úzce spojeno s postupující globalizací služeb. Indie v tomto ohledu drží v ruce trumfy v podobě kvalitního telekomunikačního spojení a hlavně velkému počtu anglicky mluvících
12[2] FÁREK J., KRAFT J. Světová ekonomika za prahem nového století globálních změn. Liberec:
Technická univerzita, 2006. ISBN 80-7372-142-2
absolventů vysokých škol. Za třetí: zaměstnavatelé ve službách nemusejí překonávat restrikce, na rozdíl od ostatních sektorů. V těch se projevuje rigidní pracovní trh. Vláda se snaží chránit zaměstnance, a proto podniky s více než 100 zaměstnanci mohou propouštět pouze se svolením místních vlád. Jenže tento souhlas je vydáván jen ve výjimečných případech a studie Světové banky udává, že typická firma má o 17 % více zaměstnanců než potřebuje. Tento fakt se stává velkou brzdou, hlavně co se týče přílivu zahraničních průmyslových investic.
Abychom jenom nechválili. Čísla o tempu růstu indické ekonomiky by mohly budit zdání, že se Indie řadí mezi vyspělé země. Ale přepočteme-li hrubý domácí produkt na osobu, tzv.
parita kupní síly, zjistíme, že se Indie ještě stále pořád řadí mezi rozvojové země, navíc chudé. Částka cca. 3000 dolarů na osobu řadí Indii zhruba na 150. místo z 230-ti zemí světa. Pro srovnání, Číně patří 122. místo (5000 $/osobu), Japonsku 18. místo (28 000
$/osobu), první místo zaujímá Lucembursko s GDP na osobu více než 55 000 dolarů.
Toto srovnání napovídá, že v tomto ohledu má Indie stále co dohánět, aby se z ní stala vyspělá země, která by se v žebříčku GDP na obyvatele vyšplhala do horních pater. K tomu bude potřebovat svůj hospodářský výkon alespoň zdesetinásobit. To však není bohužel otázka 20-ti či 30-ti let, nýbrž k tomu bude potřebovat zřejmě celé 21. století. Navíc, aby toho kdy dosáhla bude její ekonomika muset růst tempem mezi 8-mi až 10-ti procenty, což by bylo zhruba třikrát tolik, kolik je průměr EU.
Co by proto měla Indie udělat? Využít a vládně podpořit svůj potenciál, který tato země určitě má, o čemž nepochybují ani přední světoví ekonomové. Konkrétními kroky jsou např. zkvalitnění infrastruktury, další podpora vzdělávání, nějakým způsobem se bude Indie muset vypořádat se státní byrokracií, dále by měla zjednodušit množství zákonů.
Neméně důležitým krokem je pokusit se narovnat válečné napětí s Pákistánem a v neposlední řadě se vypořádat s problémy v zemědělství.
V posledních třech letech roste indická ekonomika zhruba o 9 % ročně. Vinou finanční
