Posudek diplomové práce Bc. Lenky Slezákové
Dětský dům ve Freiburgu, Německo zpracované v letním semestru 2016 - 2017
Zadání diplomové práce a komentář k úkolu
Úkolem bylo navrhnout volnočasové a vzdělávací centrum pro děti i rodiče, dům jako centrum her a objevování. Měl by být situovaný na pomezí světů – města, venkova a přírody. Bude plně integrovaný do urbánní struktury města a přitom se otevírat přírodě. Výběr místa, kde takový dům může stát, je stejně důležitý jako jeho návrh.
Rozmanité by měly být i vnitřní charaktery a atmosféry domu. Některé jeho funkce si samy říkají o kontakt s přírodou a výhledy, jiné se naopak koncentrují do sebe. Některé prostory jsou záměrně nízké, další pak dramaticky převýšené, některé nad sebou ani střechu nemají.
Dům by měl být hravý, ale ne prvoplánově rozpustilý. Tomu by mělo odpovídat nejen jeho tvarosloví a forma, ale i použité materiály a vhodně zvolená měřítka.
Komentář k řešení
V úvodu autorka představuje stručně město Freiburg, zejména se ale soustředí na vybranou lokalitu, novou městskou část vzniklou v posledních 20 letech. V současné době je to dokončená obytná oblast s důrazem na příjemné bydlení v zeleni a centrálním prostorem, kde jsou soustředěny významné budovy jako školy, knihovna, kostel, sportoviště apod. Na okraj tohoto území v návaznosti na okolní park a pás lesa umisťuje svůj Dětský dům jako další možnou aktivitu ve středu městské části. Situováním na okraji centrálního prostranství ukončuje jeho obvod, přitom ale zanechává průchodnost územím stávajícími cestami a střední volnou nezastavěnou parkovou plochu.
Koncept je založen na principu spojovací páteře, společného prostoru, ze kterého jsou vstupy do jednotlivých pavilonů, vyhrazených vybraným aktivitám. Tomuto principu odpovídá dispoziční řešení. Spojovací chodba je několikrát zalamovaná, proměňuje se její šířka, otevírá se do zahrady různými průhledy a je prolomena dvěma atrii. Cílem je, aby cesta domem k jednotlivým pavilonům byla sama o sobě zážitkem, místem potkávání, ale i třeba posezením u stolků
v kavárně, která je její součástí. Volnočasové aktivity se odehrávají ve čtyřech hlavních pavilonech, kdy každý je vyhrazen specifické činnosti a jednom servisním u hlavního vstupu. Postupně
nalézáme prostory pro výtvarnou činnost s kreslírnou a sálem ručních prací, pro modelování a keramiku s pecí, pavilon s hudebním a tanečním sálem a na konci je přírodovědný pavilon
s přímou vazbou na venkovní záhony a ovocný sad. Každý prostor má svoje nezbytné zázemí jako jsou sklady a místnost pro personál. Spojovací chodba slouží nejen jako komunikace, ale i jako výstavní prostor. Dispoziční řešení jednotlivých pavilonů je založeno na otevření hlavních prostorů do zahrady, kam z nich vybíhají terasy a zpevněné plochy, do chodby se otevírají jen vstupními průchody. Pro atmosféru chodby by bylo dobré umět třeba jen malými průzory nahlédnout do interiéru sálů a vnímat, co se kde odehrává. Provozní řešení je díky zvolenému konceptu převážně funkční, nevyhovující je vazba zázemí kavárny na pult, přístup ze skladu v přírodopisném pavilonu na zahradu, vstup do technického zázemí v suterénu volně přístupným schodištěm, v parteru je i nesprávně nakreslené, stísněné jsou některé vstupy z chodby, např. do hudebního a tanečního sálu.
Architektonické řešení je založeno na kontrastu prosklené, zalamované chodby, která je zastřešena rovnou deskou a do ní se zakusujících různě natočených bloků ze tří stran uzavřených pavilonů, otevřených do okolí a zastřešených pultovými zelenými střechami. Sestava vytváří volně se vinoucí srostlici vycházející z analogie hada, který se vynořil v parku. Jeho hlavu symbolizuje u vstupu herní věž, která celou sestavu ukotvuje. Kombinace zvolených materiálů, dřeva, skla a betonu působí příznivě, stejně tak měřítko a proměňující se kompozice hmot.
Předložená dokumentace ve formátu A3 je přehledně zpracovaná, grafická část práce má dobrou úroveň a jasně dokumentuje autorčin záměr. Vizualizace dobře vypovídají o prostorovém řešení a o atmosférách, které stavba nabízí. Průvodní a technická zpráva jsou stručné, omezují se na základní informace, v popisu některých konstrukcí jsou nepřesnosti, např. železobetonová deska nad chodbou patrně nebude mít tloušťku 500mm, to je údaj včetně tepelných izolací.
Diplomantka odevzdala diplomní projekt v požadovaném rozsahu, kvalitě a termínu. Projekt splňuje požadavky zadání, přijímám ho k obhajobě, vzhledem k některým výhradám navrhuji hodnocení:
C – velmi dobře
V Liberci 16.06.2017 Ing.arch.akad.arch. Jan Hendrych
vedoucí diplomové práce
