VÝVOJ KRAJINY V PODJEŠTĚDÍ

VÝVOJ KRAJINY V PODJEŠTĚDÍ

Bakalářská práce

Studijní program: B1301 – Geografie

Studijní obor: 1301R022 – Aplikovaná geografie Autor práce: Josef Rybář

Vedoucí práce: Dr. Kamil Zágoršek

Liberec 2015

Poděkování

Tímto bych rád poděkoval panu Dr. Kamilu Zágoršekovi za odbornou pomoc při vedení bakalářské práce, a za jeho podnětné otázky a věnovaný čas. Dále bych chtěl také poděkovat prof. RNDr. Františku Petroviči Ph.D. za poskytnuté konzultace. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat své rodině a přátelům, kteří mě během studia ve všech ohledech plně podporovali.

Anotace:

Tato práce se zabývá vývojem krajiny v Podještědí. Vývoj této krajiny je zachycen prostřednictvím sestavení charakteristiky vývoje přírodní krajiny v období pleistocénu a holocénu a sestavením charakteristiky vývoje kulturní krajiny ve vymezeném území na základě dostupných zdrojů informací a literatury. Byly zde také vyhodnoceny hlavní fyzicko-geografické faktory, které měly největší vliv na utváření místní kulturní krajiny.

Nedílnou součástí této práce je hodnocení změn krajinné struktury na úrovni sekundární (land use) prostřednictvím zvolených mapových podkladů. V úvodní části se práce zabývá polohou a vymezením krajiny v Podještědí. Pro hlubší pochopení podstaty této krajiny, byla sestavena fyzicko-geografická analýza na základě dostupných zdrojů: geologický podklad a reliéf, podnebí a klimatické faktory, odtokové poměry, půdní typy a vegetace.

V práci je také sestaven přehled podkladů, které mohou sloužit k zachycení vývoje krajiny, a následně se již autor zabývá metodikou hodnocení vývoje krajinné struktury.

Klíčová slova: vývoj krajiny, fyzickogeografická analýza, přírodní krajina, kulturní krajina, krajinná struktura

Annotation:

This work is dealing with a development of landscape in Podjestedi. This development is established by setting up of parameters in evolution of nature in pleistocene and holocene time scale and also by establishing of parameters in developing cultural evolution based on the current resources information and from published resources. The main physical- georaphical factors which had the leading influence on formation of local and cultural landscape were also assessed in this work. Internal element of this work includes also evaluation of changes in stucture of the landscape on the secondery level established by devoted map resources. In the inaugural part we can fing a research of location and qualification of the landscape side in Podjestedi. For a better understanding of the basic element of this landscape, the physical-geographical analysis has been established from the available resources eg. : geological handout and patterns in relief, climate and it's factors, outflow scale, earth types and vegetation. The overview of used resources has been icluded in this work too. It serves to represent the development of landscape and is folowed by system of evolution of the develpment in landscape structure composed by the author himself.

Keywords: development of landscape, physical-geographical analysis, nature landscape, cultural landscape, structure of the landscape

6

Obsah

1 Úvod a cíle ... 9

2 Geografická charakteristika zájmového území ... 10

2.1 Poloha a vymezení ... 10

2.2 Fyzicko-geografická analýza krajiny v Podještědí... 11

2.2.1 Geologický podklad a reliéf ... 11

2.2.2 Podnebí a klimatické faktory ... 30

2.2.3 Odtokové poměry ... 34

2.2.4 Půdní typy ... 35

2.2.5 Vegetace ... 39

3 Krajina ... 42

3.1 Definice pojmu krajina ... 42

3.2 Kategorizace krajiny ... 43

3.3 Struktura krajiny ... 44

3.4 Význam sledování vývoje krajiny ... 45

3.5 Krajinný pokryv a využití půdy ... 46

4 Podklady, sloužící k zachycení vývoje krajiny ... 47

4.1 Historické mapy tvořené jednotlivci ... 47

4.2 Historická vojenská mapování ... 47

4.3 Mapy stabilního katastru ... 49

4.4 Současné podklady ... 50

5 Metodika hodnocení vývoje krajinné struktury ... 51

5.1 Použité programy ... 51

5.2 Hodnocení vývoje krajinné struktury ... 51

5.2.1 Vstupní data ... 51

5.2.2 Georeference ... 52

5.2.3 Vektorizace ... 52

6 Vyhodnocení analýz změn struktur krajiny ... 53

6.1.1 Struktura krajiny v Podještědí v roce 1843 ... 53

6.1.2 Struktura krajiny v Podještědí v roce 2010 ... 54

6.1.3 Hodnocení změn struktury krajiny mezi lety 1843 a 2010 v Podještědí ... 56

7 Charakteristika vývoje přírodní krajiny v Podještědí... 57

7.1 Charakteristika vývoje přírodní krajiny v Podještědí v období pleistocénu ... 57

7.2 Charakteristika vývoje přírodní krajiny v Podještědí v období holocénu... 58

7

8 Charakteristika vývoje kulturní krajiny v Podještědí ... 61

9 Vliv fyzicko-geografických faktorů na vývoj kulturní krajiny ... 66

10 Závěr ... 71

11 Seznam literatury ... 76

12 Přílohy ... 80

12.1 Seznam příloh ... 80

8

Seznam obrázků

Obrázek 1: Klimatické oblasti dle Evžena Quitta (zdroj: Atlas podnebí Česka)………26

Obrázek 2: Krajina ve 12. století (zdroj: Nováková 2010)………..….53

Obrázek 3: Osidlování území kolonizací ve 13. století (zdroj: Kučera a Kučerová 2010)….56 Obrázek 4: Území osídlené do 12. století (zdroj: Kučera a Kučerová 2010)………...56

Obrázek 5: Osidlování území kolonizací ve 14. století (zdroj: Kučera a Kučerová 2010)….57

Seznam tabulek

Tabulka 2: Rozlohy a procentuální podíl všech kategorií během let 1843 a 2010 (zdroj: vlastní výzkum)………..49

Tabulka 3: Rozlohy a procentuální podíl změněných a nezměněných ploch v letech 1843 a 2010 (zdroj: vlastní výzkum)………..50

Seznam grafů

Graf 2: Zastoupení kategorií v roce 2010………48

Graf 3: Srovnání zastoupení kategorií v roce 1843 a 2010………..49

Graf 4: Podíl změněných a nezměněných ploch na celkové rozloze………...50

Seznam použitých zkratek

GIS geoinformační systémy

WMS webové mapové služby

ZABAGED základní báze geografických dat

9

1 Úvod a cíle

Bakalářská práce se zabývá vývojem krajiny v Podještědí. Oblast Podještědí doposud nemá přesně definované hranice, je jím však tradičně označována jako oblast ležící na jižní straně Ještědského hřbetu. Krajina v Podještědí proto leží v severních Čechách v Libereckém kraji, kde se tento hřeben nachází.

Cílem práce je sestavení charakteristiky vývoje přírodní a kulturní krajiny v prostoru řešeného území na základě dostupných zdrojů informací a literatury. Dalším cílem je analyzování vlivu fyzicko-geografických faktorů na vývoj kulturní krajiny na základě sestavení hloubkové fyzicko-geografické analýzy, která se řadí mezi další cíle této práce. Součástí této práce je také hodnocení změn krajinné struktury, na úrovni sekundární (land use) na vybraných obcích porovnáním císařských otisků map Stabilního katastru, které byly poskytnuty Ústředním archivem zeměměřickým a katastrálním v Praze se Základními mapami ČR 1:10 000, prostřednictvím prohlížecí služby WMS – ZM 10 Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, které představují současnou strukturu krajiny v prostředí GIS. Části fyzicko-geografické analýzy, struktury krajin v jednotlivých časových obdobích a jejich výsledné změny budou zdokumentovány a znázorněny souborem sestavených tematických map.

V prvních kapitolách se práce zabývá přesnou polohou a vymezením krajiny v Podještědí. Následně je v tomto vymezeném území provedena hloubková fyzicko- geografická analýza, ve které se autor zabývá od geologického podkladu a reliéfu, přes podnebí, odtokové poměry a půdní typy v území až po současnou vegetaci. V další části této práce je sestavená její teoretická část, ve které jsou definovány všechny pojmy vztahující se ke krajině. Především jsou zde popsána základní pojetí krajiny. Obsahem této kapitoly, je také definování jednotlivých kategorií krajiny a její význam sledování.

V následující kapitole autor sestavil charakteristiku jednotlivých podkladů, které mohou složit k hodnocení vývoje krajiny. Následuje metodika hodnocení vývoje krajinné struktury, ve které je popsáno, jakých programů, vstupních dat a postupů bylo v této práci využito. Na tuto kapitolu přímo navazuje vyhodnocení analýz změn struktur krajiny, kde jsou prostřednictvím grafů a tabulek interpretovány výsledky změn struktur krajiny mezi lety 1843 a 2010. V další kapitole je sestavená charakteristika vývoje přírodní krajiny v období pleistocénu a následně v holocénu na základě dostupných zdrojů informací v prostoru řešeného území. Poslední kapitoly se zabývají sestavením charakteristiky kulturní krajiny a hodnocení vlivu fyzicko-geografické charakteristiky na vývoj kulturní krajiny v prostoru řešeného území.

10

2 Geografická charakteristika zájmového území

Kapitola obsahuje přesné vymezení krajiny v Podještědí. Následně je sestavena hloubková fyzicko-geografická analýza v prostoru řešeného území.

2.1 Poloha a vymezení

Krajina v Podještědí se nachází v severních Čechách, v libereckém kraji v okrese Liberec. Vymezení území Podještědské krajiny, je poněkud nesnadné, protože samotné Podještědí jako takové, nemá přesně určené hranice. V celé krajině Ještědského hřebene a jeho okolí docházelo v minulosti k nejednotnému tradičnímu či historickému pojmenování. Problém názvosloví je v této krajině dlouholetý a vychází z dávného rozdělení na dvě jazykové oblasti, které bylo odstraněno teprve po skončení 2. světové války. Německé obyvatelstvo nazývalo oblast hlavního Ještědského hřebene a okolí Kryštofova Údolí vznešeně Jeschkengebirge tedy v překladu Ještědské hory. Poválečnou českou turistickou literaturou však nebyl tento název převzat, ale byl plně nahrazen tehdy již existujícím jménem Ještědský hřeben (Řeháček 2004, s. 8). Dle Řeháčka (2004, s. 8), je Podještědí tradičně označováno jako oblast, ležící na jižní straně Ještědského hřebene.

Dále zde máme názor Anděla a Technika (1991, s. 10), kteří ve své publikaci vymezují zájmovou oblast Českodubsko, jako jižní část Podještědí. Český Dub je přitom sousední obcí Světlé pod Ještědem a Proseče pod Ještědem. Území, které je tedy mnou zahrnuto do zájmového území Podještědí v této práci, můžeme tedy také nazvat, jako „severní“

Podještědí.

O výběru obcí, jež spadají do oblasti jižní strany Ještědského hřebene, můžeme polemizovat, neboť zde není více faktorů, které by více specifikovaly tuto oblast. Proto jsem se rozhodl vymezit, dle svého subjektivního názoru, krajinu v Podještědí, hranicemi katastru obcí: Křižany, Světlá pod Ještědem a Proseč pod Ještědem, které se nacházejí spíše v jihozápadní až jižní části Ještědského hřebene. Nejzápadnější obcí, jež se nachází na jihozápadní straně Ještědského hřebenu v Podještědí, je obec Křižany. Tato poměrně rozlehlá obec (2 855ha), jež má charakter údolní lánové obce je složená ze dvou částí, a to z Křižan a Žibřidic. První písemné zmínky o vesnici nesoucí latinský název Cryzani villa i o tamním farním kostele pochází z roku 1352 (Obec Křižany 2014). Východně s obcí Křižany, sousedí další obec, která je zahrnuta do krajiny v Podještědí, tato obec se nazývá Světlá pod Ještědem. Obec Světlá pod Ještědem, ležící přímo na úbočí Ještědského hřbetu se dělí se svými 1 319 ha na 8 částí: Světlá pod Ještědem, Rozstání, Hodky, Dolení Paseky, Hoření Paseky, Vesec a Jiříčkov. První zmínka o tržní vsi Světlá je z roku 1291 a stala se jednou z nejstarších obcí v krajině v Podještědí (Obec Světla pod Ještědem 2014).

11

Poslední obcí, která byla zahrnuta do krajiny v Podještědí, se nazývá Proseč pod Ještědem. Tato obec se také rozprostírá v podhůří Ještědského hřbetu na rozloze 830 ha.

Obec je dále tvořena pěti částmi, kterými jsou Padouchov, Javorník, Horka, Domaslavice a Proseč pod Ještědem (Obec Proseč pod Ještědem 2014). Vymezené území krajiny v Podještědí, tedy obce Křižany, Světlá pod Ještědem a Proseč pod Ještědem, leží v oblasti jižní strany Ještědského hřebene a má venkovský charakter. Dále vymezené obce krajiny v Podještědí spadají do obce s rozšířenou působností Český Dub. Při součtu rozloh jednotlivých obcí, jež spadají do krajiny v Podještědí, můžeme dále zjistit celkovou rozlohu krajiny v Podještědí, která činí 5004 ha.

2.2 Fyzicko-geografická analýza krajiny v Podještědí

Cílem této kapitole, je na základě odborné literatury a poznatků, sestavení hloubkové fyzicko-geografické analýzy vymezeného území krajiny v Podještědí. V počátku této kapitoly je provedená detailní geologická charakteristika území včetně jeho geologického začlenění. Následně je vymezené území krajiny v Podještědí zařazeno do geomorfologických jednotek včetně jejich charakteristik a vymezení geomorfologických tvarů, jež se v této krajině vyskytují. Následně je sestavená klimatická charakteristika krajiny v Podještědí dle Quittovy klasifikace klimatických oblastí. Poslední částí této kapitoly je charakteristika krajiny v Podještědí z hlediska hydrologických poměrů a vodních toků. Poslední částí této kapitoly je sestavení hloubkové půdní charakteristiky.

2.2.1 Geologický podklad a reliéf

Tato kapitola je prvotní částí celé fyzicko-geografické analýzy v zájmovém území a je složená z několika částí. Autor se zde podrobně zabývá geologickým členěním krajiny v Podještědí, včetně geologické charakteristiky. Dále je zde sestavena charakteristika povrchových forem a skalních tvarů, které se v zájmovém území vyskytují na základě charakteristiky geomorfologických jednotek.

Geologické členění a charakteristika krajiny v Podještědí

Z geologického členění spadá krajina v Podještědí, do rozsáhlé geologické jednotky, která tvoří značnou část České republiky, tedy do Českého masivu. Český masiv je zbytkem rozsáhlého variského horstva, které bylo vyvrásněno při variském vrásnění v intervalu mezi 380 – 300 miliony let před přítomností, tj. v době od středního devonu do svrchního karbonu. Jejich velké celky se označují jako oblasti a tyto oblasti byly patrně spojeny až působením variského vrásnění v jednotný celek – dnešní Český masiv a na něm se dále ukládaly pokryvy mladších uloženin (Chlupáč, et al. 2011, s. 13).

12

Všechny oblasti, které dále tvoří Český masiv, není důležité zde vypisovat nebo se jimi nějak více zabývat, avšak je důležité zde zmínit oblast, nebo oblasti, do kterých území krajiny v Podještědí zasahuje. Území krajiny v Podještědí je vymezeno podle katastru hranic obcí Křižany, Světlá pod Ještědem a Proseč pod Ještědem, které se rozkládají částečně nebo v blízkosti jižní strany Ještědského hřbetu.

Dle zpracované geologické mapy, která je uvedená v příloze, se ve vymezeném území krajiny v Podještědí, vyskytuje zlomová porucha, která se táhne severozápadním až jihovýchodním směrem přes celý Ještědský hřbet. Tato zlomová porucha se nazývá lužická, a je nejvýraznější zlomovou strukturou severních Čech. Probíhá na vzdálenost více než 100 km od Drážďan až ke Kozákovu u Turnova. Při jihozápadní straně postupně odděluje lužický žulový masív, ještědské a železnobrodské krystalinikum od sedimentů severočeské křídové pánve a mnichovohradišťské pánve. Má nepravidelný průběh, tak jak ve svém severo-západním průběhu kopíruje různé systémy starých zlomových struktur krystalického základu. Má charakter strmého poklesu, flexury i přesmyku. Výrazně přesmykový charakter má při jihozápadním okraji Ještědského pohoří v úseku mezi Křižany a Světlou pod Ještědem. Lužický zlom je morfologicky podél Ještědského pohoří málo patrný, neboť je většinou zakryt mocnými svahovými sutěmi a hlínami (Chaloupský, et al. 1989, s. 134). Výskyt lužického zlomu ve vymezeném území Podještědí potvrzuje i tvrzení Petránka (1993), který tvrdí, že lužická poruchová zóna probíhá od Drážďan přes Ještědský hřbet k Jičínu a Jaroměři. Pokud zhodnotíme předchozí odstavce, můžeme tedy říci, že vybrané území krajiny v Podještědí protíná již zmíněný lužický zlom, který je dělící linií mezi ještědským krystalinikem a severočeskou křídovou pánví. Dle Chaloupského (1989) se ještědské krystalinikum řadí, jako jeden z několika částí Krkonošsko-jizerského krystalinika.

Krkonošsko-jizerské krystalinikum vystupuje v severovýchodní části Českého masívu jakou součást větší geologické jednotky lugika a jako celek (tj. včetně polské části) má tvar mírně protaženého oválu. Na jihu a východě se krystalinikum noří pod permokarbonské sedimenty podkrkonošské a vnitrosudetské pánve. Na severu je ohraničen vnitrosudetským zlomem. Na SZ se stýká s lužickým žulovým masívem a jihozápadní hranici tvoří lužická porucha, podle které je krystalinikum vyzdviženo a zčásti i přesunuto přes sedimenty severočeské křídové pánve (Chaloupský, et al. 1989, s. 21).

13

Dle Chlupáče (2011) spadá Krkonošsko-jizerské krystalinikum, jak už jednou bylo zmíněno, do lugika, neboli západosudetské oblasti. Západosudetská oblast tvoří severní část Českého masivu a na území České republiky zasahuje jen svou jižní a jihovýchodní částí, která je od středočeské oblasti oddělena labským zlomovým pásmem (=labskou linií), u nás skrytým pod uloženinami české křídové pánve. Větší část západosudetské oblasti leží na německém a polském území. Dělící linií od moravskoslezské oblasti je východní tektonické omezení (nasunutí) staroměstského pásma mezi Králickým Sněžníkem a Hrubým Jeseníkem. Mimo krkonošsko-jizerského krystalinika tvoří západosudetskou oblast také lužický pluton, krkonošsko-jizerský pluton a orlicko-sněžnické a snad i zábřežské krystalinikum.

Ještědské krystalinikum je kra, složená ze slabě metamorfovaných převážně fylitických hornin, která je jak už jsme v předešlém odstavci zhodnotili, omezená lužickým ale také machnínským zlomem. Vedle kambrosilurských souvrství zahrnuje i svrchnoproterozoický metadrobový komplex z pláště lužického žulového masívu a navíc nejslaběji přeměněná a v celé krkonošsko-jizerské jednotce zcela ojedinělá souvrství svrchnodevonského až spodnokarbonského stáří (Chaloupský, et al. 1989, s. 30).

S lužickým zlomem, který na severovýchodě omezuje labskou tektono-vulkanickou zónu, paralelně souvisí labská linie severozápadního-jihovýchodního směru. Tato linie je skryta pod uloženinami české křídové pánve a tvoří jihozápadní omezení západosudetské oblasti (Chlupáč, et al. 2011, s. 324). Dle Pauka a Habětína (1979), je tato labská tektonická zóna neboli labský lineament, několik kilometrů široké zlomové pásmo nejvíce uplatňované v okolí Drážďan, odkud směřuje podle toku Labe k Pardubicím a dále na jihovýchod k Moravské Třebové až k hranicím s Karpatskou soustavou. Touto tektonickou zónou depresního charakteru vedl i významný spojovací koridor západoevropského a středozemního moře v druhohorách, a proto je toto zlomové pásmo z větší části zakryto svrchnokřídovými sedimenty. Labská linie, která má být významnou součástí labské tektonické zóny, neexistuje a je jen pomyslnou, uměle konstruovanou čárou, kde se v Českém masívu mění převládající směr tektonického porušení ze směru JZ-SV na směr SZ-JV.

Sedimenty české křídové pánve jsou většinou uloženy téměř vodorovně nebo jen s mírnými úklony vrstev. Byly však postiženy koncem křídy a hlavně v terciéru tzv.

saxonskou tektonikou, která se projevila především zlomy, podél nichž místy proběhly až tisícimetrové vertikální pohyby. K těmto zlomům patří i lužický zlom a krystalinické horniny zde byly přesunuty přes křídové sedimenty (Chlupáč, et al. 2011, s. 280).

14

Pokud zhodnotíme předchozí odstavce, můžeme říci že, vybrané území krajiny v Podještědí spadá tedy jistě do lugika, neboli do západosudetské oblasti, které je jednou z několika oblastí českého masívu. Z podrobnějšího hlediska spadá vybrané území krajiny v Podještědí do ještědského krystalinika, které je součástí krkonošsko-jizerského krystalinika. Toto ještědské krystalinikum, tvořené převážně matamorfity, čili přeměněnými horninami, je odděleno od sedimentů české křídové pánve lužickým zlomem, který se stal hlavním faktorem utvářející tuto krajinu.

Geologická skladba a ráz krajiny v Podještědí jsou velmi zajímavé a pestré. Mezi základní činitele, které se jistě ve značné míře podílejí na vývoji krajiny nebo její osidlování lidmi, patří právě geologická skladba území. Vývoj krajiny v Podještědí sahá od proterozoika (starohor) až po kvartér (čtvrtohory), čili po současnost. Severní část České republiky, tedy i krajina v Podještědí, byla v proterozoiku zalita mořem stejně jako převážná část Evropy (Anděl a Technik 2011, s. 11).

Koncem proterozoika (starohor) a počátkem paleozoika (prvohor) postihlo staré jednotky zachované na území České republiky kadomské vrásnění. Toto vrásnění vedlo k ústupu moře, deformacím vrstev i jejich tepelným a tlakovým přeměnám, které provázely intruze hlubinných hornin, hlavně granitoidů (Chlupáč, et al. 2011, s. 23).

Po zarovnání kadomského horstva a opětovné transgresi, se usazují další sedimenty, které byly později společně s výlevnými horninami přeměněny.

Dle zpracované geologické mapy, mezi nejstarší horniny, které se vyskytují ve vymezeném území krajiny v Podještědí, patří metamorfity fylit + svor, zelenošedé barvy, které pocházejí z prekambrického období konkrétně z proterozoika (starohor). Vyskytují se v severovýchodní části obce Světlá pod Ještědem, kde s dalším metamorfity kvarcity ordovického stáří, tvoří značnou část jižních svahů Ještědského hřbetu.

Již během spodního kambria bylo kadomské horstvo účinky eroze rychle snižováno, takže velká mořská záplava ve středním kambriu již postupovala přes méně členitý skalní podklad. Kambrická mořská záplava však byla jen dočasná a místně omezená. Již koncem středního kambria moře ustoupilo a nastalo období vulkanické činnosti. Po celou dobu kambria pokračovaly v hloubce procesy přeměn a tavení hornin i jejich mísení s hmotami zemského pláště (Chlupáč, et al. 2011, s. 23).

15

Dle zpracované geologické mapy, jež je uvedena v příloze, se v krajině v Podještědí, tedy na území vybraných obcí, vyskytují z období spodního kambria metamorfity fylity a zelené břidlice, konkrétně ve východní části obce Křižany, podél lužického zlomu, kde tvoří značnou část vrcholu Malý Ještěd. Mezi další metamorifity spodního až středního kambria, které se nacházejí v severovýchodní části obce Křižany podél lužického zlomu, řadíme metamorfity krystalický vápenec a dolomit. V severovýchodní části obce Křižany se vyskytují metamorfity z období spodního kambria kvarcitické fylity a kvarcity, které tvoří vrch Bukovka (672 m n. m.).

Nejhojněji zastoupenými horninami na území krajiny v Podještědí z období karbonu jsou již zmíněné fylity a zelené břidlice, nacházející se na východě území obce Křižany, které zde vznikly v podmínkách slabší metamorfózy za relativně nižšího tlaku a teploty. V období paleozoika, přesněji mezi koncem ordoviku a počátkem devonu došlo k mohutnému vrásnění kaledonskému. Na konci devonu v paleozoiku vrásnění ustávalo, převládalo rozrušování hornin větráním a činnost sedimentační (Anděl a Technik 2011, s. 10).

Dle geologické mapy, se ve vymezeném území vyskytují z období svrchního ordoviku metamorfity kvarcity, jež byly v minulosti v podmínkách metamorfózy přeměněny na kvarcity z křemenných pískovců. Konkrétně se nacházejí v severní části obce Světlá pod Ještědem, kde společně s fylitickými metamorfity prekambrického stáří tvoří jižní část Ještědského hřbetu. Ordovické kvarcity také tvoří ve vrcholové a centrální části Ještědu přirozené skalní výchozy a strmé skály, které jsou v podstatě zbytky uťatých ramen kvarcitových vrás. Tyto vrásy jsou nazývány jako terasy Ještědu (Česká geologická služba 2014).

V severovýchodní části obce Proseč pod Ještědem se nachází metamorfit buližník z období středního devonu, který je zde však méně zastoupen. Hojnější výskyt metamorfitů z období středního devonu, představuje severní část obce Proseč pod Ještědem, kde se vyskytují fylity a krystalické vápence až dolomity. V místě výskytu vápence, se nachází skupina pěti lomů s okolními haldami a s největším lomem Basa, které představují nejen velmi významné paleontologické lokality jižní části Ještědského hřbetu, ale jsou také názorným příkladem lomařské činnosti před 1. světovou válkou a mají výrazně kulturně-historický význam pro tuto krajinu (Česká geologická služba 2014).

16

Již během karbonu, dalšího období paleozoika započalo nové vrásnění. Toto Variské vrásnění, vyvolané kolizí litosférických desek Gondwany na jihu a Severoatlantického kontinentu na severu, formovalo do této doby, nespojité části Českého masivu, ve kterém se samozřejmě krajina v Podještědí nachází (Chlupáč et al. 2011, s. 23).

Dle zpracované geologické mapy, se na území krajiny v Podještědí vyskytují metamorfované horniny, pocházející z období svrchního devonu a spodního karbonu. Tyto metamorfity, které se vyskytují v těsné blízkosti lužického zlomu, se nacházejí v severní části obce Křižany. Jednotlivě tyto metamorfity mají poměrně nízkou rozlohu, avšak společně tvoří značnou část Kryštofových hřbetů. Konkrétně jsou to metamorfity kvarcity, krystalické vápence, porfyroidy, zelené břidlice, fylitické břidlice, prachovce a droby.

V místě výskytu těchto metamorfitů, se v Křižanech od roku 1905 až do konce dvacátých let 20. století těžil vápenec v Solwaiově lomu, největším v ještědském hřbetu (Šternová 2010, s. 44). V dnešní době je již lom, který se nachází severozápadně od železnice Křižany, silně zarostlý vegetací. Názorný příklad tektonického postižení poskytoval lom ve vrcholové části, kde byla odkryta ležatá vrása v devonských vápencích a fylitických břidlicích jako důkaz výrazného působení variské orogeneze v této části západosudetské oblasti (Česká geologická služba 2014).

Mezi vulkanity karbonského stáří řadíme v tomto území tufy, vyskytující se v těsné blízkosti zlomu, které společně tvoří část východního území obce Proseč pod Ještědem.

Z období spodního permu se v blízkosti lužického zlomu na východě v obci Proseč pod Ještědem vyskytují v malé míře aleuropelity a také pískovec společně se slepencem.

Druhohory byly obdobím dočasného klidu. Též do severních Čech se v době křídové rozlilo vnitrozemské moře a sahalo až k jižnímu úpatí Ještědského hřbetu (Anděl a Technik 2011 s. 11). Byla to tzv. cenomská transgrese, vyvolaná velkým globálním zdvihem mořské hladiny pod vlivem klimatických změn a horotvorných procesů alpínského vrásnění na počátku svrchní křídy (Chlupáč, et al. 2011, s. 25).

Pozůstatky druhohorní transgrese v Podještědí dokládají, dle vytvořené geologické mapy, mocné sedimenty z období svrchní křídy. Značným důkazem zaplavení moře v Podještědí jsou zpevněné sedimenty, konkrétně křemenné pískovce, které jsou jedny z nejhojnějších hornin v celém vybraném území krajiny v Podještědí. Křemenné pískovce tvoří rozsáhlá území východní, ale hlavně především severní části obce Křižany, kde jsou od metamorfitů Ještědského hřbetu odděleny lužickým zlomem. Dále se také tyto sedimenty vyskytují v západní části obce Světlá pod Ještědem.

17

Křemenné pískovce, které jsou místy štěrčíkovité můžeme nalézt v Žibřidicích, které jsou části obce Křižany a tvoří zde také část vrchu Stříbrník (507 m n. m.). V okolí Stříbrníku se nacházejí vápnité jílovce, slínovce a vápnité prachovce. Jižní část obce Světlá pod Ještědem je také tvořena sedimenty svrchní křídy, avšak jsou to již pískovce vápnito-jílovité, dále také slínovce a vápence.

Křídové moře ustoupilo z Čech, tedy i z krajiny v Podještědí, před 85 miliony let.

Český masiv byl poměrně zarovnanou souší, která však byla porušována zlomy vlivem saxonské tektoniky. Pro krajinu v Podještědí je nejvýznamnější zlom lužický, jež prochází celou touto krajinou a podél kterého došlo k přesunutí starých tvrdých hornin na usazeniny někdejšího druhohorního křídového moře (Chlupáč, et al. 2011, s. 25). Tím byl v podstatných rysech vytvořen Ještědský hřbet. Saxonská tektonika byla odrazem mohutných horotvorných pohybů v alpsko-karpatské části Evropy, kde již od křídy probíhaly procesy alpínského vrásnění (Chlupáč, et al. 2011, s. 25).

Dle geologické mapy, se v jižní části Křižan vyskytují v nízkém zastoupení vulkanické brekcie, a polzenity v jižní části obce Proseč pod Ještědem z období terciéru.

Dalším vulkanitem z doby terciéru je olivinický nefelinit, který se vyskytuje v malém rozsahu ve střední části Křižan, kde tvoří vrch Táhlý (462 m n. m.) a dále je také rozptýlen v jižní části obce Světlá pod Ještědem. V obci Křižany se nachází vypreparovaný vrchol kopce, neboli suk, tvořený neovulkanickým tělesem olivinického čediče žilného charakteru. Suk se nazývá Stříbrník a v roce 1968 byl vyhlášen jako přírodní památka (Česká geologická služba 2014).

Kvartér je nejmladším a zároveň i nejkratším obdobím v historii Země. Základním znakem kvartéru je střídání chladných období – glaciálů (ledových dob), vyznačených mohutným rozšířením ledovců, s mnohem teplejšími a vlhčími obdobími meziledovými – interglaciály. Cyklické střídání klimatických změn způsobuje, že čtvrtohory jsou i přes své krátké trvání obdobím velmi dynamickým. Změny klimatu se odrazily v charakteru sedimentů i v odpovídajících změnách ekosystémů živé přírody (Chlupáč, et al. 2011, s. 359). Největší pevninské ledovce, se v dobách ledových (glaciálech) dostaly až do severních okrajů České republiky, kde překrývaly celé území Frýdlantska a Hrádecka a přes Jítravské sedlo sahaly až do okolí Jablonného v Podještědí (Liberecký kraj 2014).

18

Dle Demka (1987) je Jítravské sedlo významnou sníženinou Kryštofových hřbetů, která je budovaná v severozápadní části mladopaleozoickými metadiabasy až zelenými břidlicemi, na severovýchodním svahu ordovickými fylitickými drobami až fylity, a ve střední a jihovýchodní části cenomskými pískovci. Tato široká strukturní deprese, založená na příčném zlomu v místech nápadného zúžení Ještědského hřbetu, byla přemodelována kontinentálním ledovcem v době halštrovského zalednění, kde pronikl do povodí Ploučnice. Dno i svahy jsou pokryty svahovými hlínami s rozvlečenými pískovcovými bloky a balvany. Území Jítravského sedla je nezalesněno pouze s ojedinělým výskytem břízy, borovice a smrku. Sníženina se nachází 1 km severovýchodně od obce Jítravy, která je částí obce Rynoltice.

Z této charakteristiky Jítravského sedla je jednoznačné, že tato sníženina je součástí Kryštofových hřbetů, které jsou dle Demka (1987) součástí Ještědského hřbetu, avšak Jítravské sedlo se již nachází na území obce Jítrava. Krajina v Podještědí je však vymezena dle vymezených hranic obcí Křižany, Světlá pod Ještědem a Proseč pod Ještědem a proto dle mého úsudku do krajiny v Podještědí nepatří, i když mají několik společných znaků, jedním z nich je společná součást v geomorfologickém celku Ještědského hřbetu. Jítravské sedlo je strukturou, který se podílel na utváření krajiny v Podještědí, neboť kontinentální ledovec z období halštrovského zalednění, pravděpodobně zasahoval částečně na území obce Křižany. V severozápadní části obce Křižany se nachází zpevněný sediment till z období pleistocénu. Tento till je pestrého minerálního složení a šedavé barvy (Česká geologická služba 2014). Dle geologické mapy můžeme zhodnotit, že tento kvartérní sediment, který se v obci Křižany vyskytuje sice v poměrně nízkém zastoupení, avšak představuje významný doklad zásahu kontinentálního ledovce v severních Čechách a krajiny v Podještědí. Till vzniká erozní činností ledovce na povrchu hornin tvořících jeho bázi a boky. Je to nevytříděný a nezvrstvený materiál představující směs horninových úlomků všech zrnitostních tříd, jehož jednotlivé částice byly transportovány na spodině ledovce a částečně opracovány (Zeman et al. 1984, s. 101). Dle geologické mapy, jsou dalšími horninami z období středního pleistocénu, které se vyskytují ve vymezeném území krajiny v Podještědí, hlinité písky až písčité jíly, u kterých je zajímavá geneze. Geneze těchto nezpevněných sedimentů je proluviální, což znamená ukládání nedostatečně tříděných klastických sedimentů občasnými prudkými toky při úpatí hor v aridních i periglaciálních podmínkách (Česká geologická služba 2007). Ve vymezeném území krajiny v Podještědí se místy objevují další kvartérní horniny z období středního pleistocénu, a jsou to nezpevněné sedimenty písek a štěrk, nacházející se v nízkém zastoupení v západní části obce Křižany či Světlá pod Ještědem.

19

Dle geologické mapy, jsou velmi dominantní horniny v krajině v Podještědí spraše a sprašové hlíny. Tyto nezpevněné sedimenty z období svrchního pleistocénu tvoří rozsáhlá území ve střední a západní části obce Křižany, menší území tvoří v obci Proseč pod Ještědem. Tyto okrově barevné nezpevněné sedimenty, jejichž minerální složení jsou z křemene (od 40 % do 80 %), živců (nejčastěji od 40 % do 80 %), slídy (od 1 % do 15 %), CaCO₃ a dále jílových minerálů, se řadí jako nejrozšířenější sedimenty z období pleistocénu.

Spraš byla primárně ukládána větrem a její porózita je extrémně vysoká až 50 %.

Zrnitostně spraše představují typické hlíny běžné užívané k výrobě cihel (Demek a Zeman 1984, s. 107). Dle Demka (1984) jsou podmínkou vzniku spraší holé deflační plochy v pustinách, v pouštích ale i v místech, kde se nakupil nezpevněný materiál fluviálního, ledovcového, proluviálního nebo vulkanického původu. Z tohoto tvrzení je ve vymezeném území krajiny v Podještědí zřejmé, že příčinou výskytu spraší je zásah pevninského ledovce v době halštrovského ledovce v období kvartéru, který je pospán v předešlých odstavcích. Mezi další horniny kvartérního období, které se vyskytují na území krajiny v Podještědí, patří deluviální (svahové) uloženiny, konkrétně hlíny, písky a kameny. Tyto sedimenty se vyskytují převážně v obci Světlá pod Ještědem ve střední části této obce, podél lužického zlomu (dle geologické mapy). Z období holocénu se v krajině v Podještědí vyskytují sedimenty hlíny a písky deluviofluviální (splachové) geneze. Dle Chlápáče (2011) tyto sedimenty lemují úpatí svahů při dnech údolí, vyplňují závěry a svrchní části údolí.

Geomorfologické členění krajiny v Podještědí

V lidské společnosti hrál vždy velmi důležitou úlohu charakter zemského povrchu, na jehož základě dochází k podpoře či brzdění hospodářského osvojení krajiny a využívání zdejších přírodních zdrojů. Ráz krajiny má také značný vliv na další složky přírodního prostředí, jako je klima, vodstvo, půda a biota. Vzhledem k velmi pestrým typům reliéfu, v kterých se krajina v Podještědí nachází, můžeme rozdělit území krajiny v Podještědí do několika geomorfologických celků.

Geomorfologickému celku rozumíme, více či méně výrazně omezenému území, které má stejné povrchové tvary, stejnou absolutní výškovou polohu a stejnou genezi reliéfu, která je závislá na stejných strukturně geologických poměrech, stejných morfogenetických činitelích a stejné historii vývoje (Demek, et al. 1965, s. 19).

20

Dle přiložené mapy s názvem Geomorfologické členění reliéfu, jež je součástí této práce, se vymezené území krajiny v Podještědí nachází v několika geomorfologických podcelcích, respektive, v jejich hierarchicky nadřazených jednotkách a to v geomorfologickém celku Ještědsko-kozákovského hřbetu, Jičínské pahorkatiny a Ralské pahorkatiny. Všechny tyto celky spadají do Hercynského systému, do provincie Česká Vysočina. Celky Jičínská pahorkatina a Ralská pahorkatina společně spadají do subprovincie Česká tabule a dále podsestavy Severočeská tabule. Celek Ještědsko-kozákovský hřbet spadá do subprovincie Krkonošsko-jesenická podsestava a dále do Krkonošské oblasti. Vymezené území krajiny v Podještědí leží na rozhraní těchto tří celků.

Myslím si, že zde není podstatné popisovat charakteristiku těchto celků, neboť ve vymezeném území krajiny v Podještědí zasahují jednotlivé celky jen částečně. Pro geomorfologickou charakteristiku této krajiny je vhodnější využít charakteristiky nižšího hierarchického členění celků, tedy podcelků a dále okrsků.

Charakteristika povrchových forem a skalních tvarů

Povrchové formy a skalní tvary jsou charakterizovaný dle publikace Základy geomorfologie vybrané tvary reliéfů (Smolová a Vítek, 2007).

Strukturní tvary reliéfu pevnin Hřbet

Charakteristika: hřbet je konvexní tvar reliéfu typický pro horské oblasti. Jedná se o protáhlou vyvýšeninu, jejíž délka přesahuje šířku. Hřbet má různé sklony svahů a plochou zaoblenou vrcholovou část. Erozní činností vodních toků může být rozčleněn a z hlavního hřbetu pak mohou vybíhat dílčí rozsochy.

Význam: turisticky atraktivní lokality, významné pro studium vývoje reliéfu okrajových částí údolních svahů, hranice řady geografických celků.

Lokalita: jihozápadním směrem od Mazovy horky, Krkavčí návrší (472 m n. m.), Stříbrník (507 m n. m.), Jeřmanská skála

21 Hřeben

Charakteristika: skalní hřeben je konvexní tvar typický pro horské oblasti. Jedná se o protáhlou vyvýšeninu, jejíž délka přesahuje šířku. Má různé sklony svahů a skalnatou vrcholovou část. Hřeben je hřbet s ostřejším vyznačením hřbetnice a zpravidla skalnatou vrcholovou částí.

Význam: turisticky a horolezecky atraktivní lokality, významné pro studium vývoje reliéfu okrajových částí údolních svahů, hranice řady geografických jevů.

Lokalita: Ještědský hřbet Suk

Charakteristika: suk je vyvýšenina tvořená odolnější horninou, která vystupuje výrazně nad okolní reliéf. Suky mají různé tvary a velikosti, nejčastěji mají tvar kup, homolí, kuželů, protáhlých hřbetů nebo hřebenů. Představují erozně denudační relikty původního staršího povrchu, vytvořené procesy denudace reliéfu. V závislosti na klimatických podmínkách byly do současné podoby modelovány pochody mechanického zvětrávání a odnosu horniny.

Význam: ekonomický význam (často lokality těžby, kamenolomy), významné vyhlídkové body, turisticky atraktivní lokality.

Lokalita: Malý Ještěd (754 m n. m.), Stříbrný vrch (432 m n. m.), Táhlý vrch 462 m n. m.), Bukovka (673 m n. m.), Ještěd (1012 m n. m.), Lom (683 m n. m.)

Sedlo

Charakteristika: sedlo je konkávní tvar reliéfu. Nejčastěji je součástí hřbetu nebo hřebenu a odděluje od sebe dvě konvexní vyvýšeniny. Podle ČSN 73 0401 je sedlo definováno jako nejnižší místo na hřbetnici mezi dvěma kupami.

Význam: turisticky a horolezecky atraktivní lokality, významné pro studium vývoje reliéfu.

Lokalita: Kryštofovy hřbety, Hlubocký hřbet, Kopaninský hřbet

22 Tvary na rozlámaných horninách

Hrásť

Charakteristika: Tektonický tvar reliéfu vzniklý poklesy okolních nebo přesmyky horninových ker. Hrásť je kra, která se nachází relativně nejvýše a okolní kry zaujímají postupně nižší polohy.

Význam: doklad tektonické aktivity, při úpatí často vyvěrají minerální prameny.

Lokalita: Kryštofovy hřbety, Hlubocký hřbet, Kopaninský hřbet, Ještědský hřbet Periglaciální tvary reliéfu

Izolovaná skála (TOR)

Charakteristika: tor je izolovaná skála vyčnívající výrazně na všech stranách nad okolní terén. Plošně je obvykle méně rozsáhlá a její výška většinou převažuje nad rozlohou, čímž se liší od skalní hradby. Tory na svazích a vrcholových částech horských hřbetů jsou relikty původní úrovně povrchu a jejich vznik je nejčastěji vysvětlován dvěma fázemi procesů zvětrávání a odnosu hornin. Dvoufázová geneze se skládá z první etapy (na území ČR neogén), kdy vlivem intenzivního chemického zvětrávání dojde ke značnému rozrušení povrchu a vzniku zvětralin překrývajících odolná jádra hornin. Ve druhé fázi (na našem území konec třetihor a počátek čtvrtohor) následně dochází k odnosu zvětralin a odkrytí oblých skalních výchozů.

Význam: významná skalní forma reliéfu, mají vědecký význam jako doklad kryogenních pochodů a jsou významnými krajinnými prvky a orientačními body v terénu.

Lokalita: (Ještěd 1012 m n. m.), Krkavčí návrší (472 m n. m.), Červený kámen Kamenné moře

Charakteristika: kamenná moře jsou pokryvy (nahromadění) ostrohranných až slabě zaoblených úlomků hrubé velikosti na svazích a plochých vrcholových partiích terénu, pokrývající více než 50 % plochy daného místa. Zpravidla jsou úlomky celou nebo téměř celou plochou nakupeny na sobě. Kamenná moře vznikají zpravidla mrazovým zvětráváním skalních výchozů nebo podpovrchovým chemickým zvětráváním a následným odnosem jemných zvětralin.

23

Jedná se o plošné akumulace na temenech horských hřbetů a na mírných svazích, vzniklé buď úplným kryogenním nebo termogenním rozpadem rozsáhlých skalních výchozů přímo na místě, anebo obnažením bloků ze zvětralinových plášťů. Většinou v nich dochází téměř k úplnému odstranění jemných částic vyvátím nebo splachem z prostorů mezi balvany. Většina kamenných moří vznikla v periglaciálním klimatu starších čtvrtohor, avšak pomaleji se vytváří i v současné době. Jejich vznik závisí zejména na geologických podmínkách a sklonu svahu. Za kamenná moře se označují takové akumulace skalních bloků, které pokrývají minimálně 50 % celkové plochy svahu.

Význam: významná skalní forma reliéfu, mají vědecký význam jako doklad kryogenních pochodů.

Lokalita: jihozápadní svahy Ještědu (1012 m n. m.), Červený kámen Mrazový srub

Charakteristika: mrazový srub je skalní stupeň vzniklý ve svahu mrazovým zvětráváním a následným odnosem. Je součástí kryoplanační terasy, kde kromě skalního výchozu (mrazového srubu) je výrazně odlišena mírně skloněná plošina (kryoplanační), často překrytá sutí. Stěny mrazových srubů jsou v závislosti na struktuře horniny (zejména puklinách a vrstevních plochách) svislé nebo téměř svislé, případně převislé. Vznik mrazových srubů souvisí s vývojem terasy. Byl vyvolán intenzivním mrazovým zvětráváním, jehož největší intenzita byla v chladných obdobích pleistocénních glaciálů.

Významným faktorem mrazového zvětrávání je srážková voda, která vniká do puklin nebo mezivrstevních spár. Při přechodu do pevného skupenství se zvětšuje její objem (až o 9 %) a led působí na stěny puklin, které rozšiřuje. Dochází tak k mrazovému tříštění spojenému se vznikem příkrých skalních stěn (mrazových srubů) s úpatní hranáčovou sutí.

Význam: vědecký význam jako doklad kryogenních pochodů, významný krajinný prvek.

Lokalita: Ještěd (1012 m n. m.), Vápenice (650 m n. m.), Červený kámen

24 Charakteristika geomorfologických jednotek

V této kapitole jsou pomocí publikace Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny z roku 1987, jejímž autorem je Demek, jednotlivě popsány všechny geomorfologické jednotky, které se vyskytují ve vymezeném území krajiny v Podještědí.

a) podcelek: Ještědský hřbet

Z hierarchického hlediska je Ještědský hřbet nižší geomorfologickou jednotkou (podcelkem) Ještědsko-kozákovského hřbetu. Dle Demka (1987), se Ještědský hřbet nachází na severozápadním území Ještědsko-kozákovského hřbetu, má ráz ploché hornatiny a celá rozloha Ještědského hřbetu činí 119 km². Ve vymezeném území krajiny v Podještědí činí rozloha Ještědského hřbetu přibližně 18,89 km². Střední výška celého Ještědského hřbetu činí 546,0 m a střední sklon je 12° 11‘ (Demek, et al. 1987, s. 245) Ještědský hřbet je tvořen staropaleozoickými slabě přeměněnými zvrásněnými sedimentárními a vulkanickými horninami ještědského krystalinika, permskými vulkanity a sedimenty a svrchnokřídovými pískovci. Hřbet byl tektonicky vyzdvižen podél lužického zlomu ve tvaru úzké hrásti až antiklinály (dlouhé 32 km) se suky, strukturními hřbety menších rozměrů a tvary pleistocenního mrazového zvětrávání a odnosu hornin na jižní straně hřebenu (Demek, et al. 1987, s. 245).

Nejvyšším bodem Ještědského hřbetu je Ještěd (1012 m n. m.) v Hlubockém hřbetu (Demek, et al. 1987, s. 245). Pokud půjdeme hlouběji do geomorfologického členění krajiny v Podještědí, můžeme dále rozdělit podcelek Ještědský hřbet, na několik dílčích jednotek neboli okrsků. Jedním z nich jsou Kryštofovy hřbety, které se nacházejí v severozápadní části Ještědského hřbetu.

a1) okrsek: Kryštofovy hřbety

Kryštofovy hřbety jsou kerná plochá hornatina budovaná převážně staropaleozoickými fylitickými drobami a břidlicemi, fylity, kvarcity, přeměněnými diabasy, cenomanskými křemitými pískovci a slepenci. Tento geomorfologický okrsek vytváří dva rovnoběžně hrásťové hřbety severozápadního až jihovýchodního směru, probíhající napříč ke směru horninových vrstev, se suky, plochými vrcholy, strukturními sedly. Nejvyšším bodem Kryštofových hřbetů na území Podještědí je Malý Ještěd (754 m n. m.), v celém okrsku je však nejvyšším bodem Černá hora (811 m n. m.), který se však nachází mimo vymezené území krajiny v Podještědí. Dalším významným bodem Kryštofových hřbetů v Podještědí je například Bukovka (673 m n. m.).

Kryštofovy hřbety se nacházejí ve 3. až 5. vegetačním stupni.

25

Ve střední části jsou Kryštofovy hřbety zcela zalesněny, vyskytují se zde smrkové porosty s borovicí, ojediněle bukové porosty. V obci Křižany se vyskytují na území Kryštofových hřbetů antropogenní tvary (odvaly, šachty, štoly) po historické těžbě sideritu a barytu (Demek, et al. 1987, s. 303).

a2) okrsek: Hlubocký hřbet

Dalším okrskem řadícím se do Ještědského hřbetu je Hlubocký hřbet. Hlubocký hřbet se nachází ve střední části Ještědského hřbetu, vytváří plochou hornatinu v místech nejvyššího zdvihu hrásťového hřbetu při linii lužického zlomu. Z geologického hlediska je složen z ordovických fylitů a kvarcitů a silurských grafitických fylitů s vložkami krystalických vápenců, s výraznými kvarcitovými suky modelovanými procesy periglaciálního mrazového zvětrávání a odnosu (vrcholové skály, mrazové sruby, kamenná moře). Středně ukloněné a příkré svahy kryjí zahliněné deskovité sutě a úpatní části proluviální sedimenty. Ve vápencových vložkách místy vznikly puklinové jeskyně. Po hřbetnici probíhá hlavní evropské rozvodí Severního a Baltského moře. Nejvyšším bodem Hlubockého hřbetu je Ještěd (1012 m n. m.). Mezi významné body Hlubockého hřbetu patří Černý vrch (950 m n. m.). Hlubocký hřbet se řadí do 3. až 5. vegetačního stupně a je převážně zalesněn. Vegetaci zde tvoří převážně jehličnaté lesy, konkrétně tvořené monokulturní smrkovými porosty s místy s příměsí borovice (Demek, et al. 1987, s. 192).

a3) okrsek: Kopaninský hřbet

Třetím a posledním okrskem, tvořící Ještědský hřbet a zároveň vyskytující se ve vymezeném území krajiny v Podještědí, je Kopaninský hřbet. Kopaninský hřbet zasahuje do vymezeného území krajiny v Podještědí, respektive do obce Proseč pod Ještědem, z celého hřbetu jen svou severozápadní částí. Tento hřbet se nachází v jihovýchodní části Ještědského hřbetu, vytváří členitou vrchovinu hrásťového až antiklinálního hřbetu při lužické poruše. Kopaninský hřbet je složen z ordovických sericitických fylitů s vložkami kvarcitů, silurských grafitických fylitů a metadiabasů, na jihozápadním svahu se nacházejí pruhy permských melafyrů, křemenných porfyrů, jílovců, pískovců. Charakteristické jsou pro tento celý hřbet suky, klenbovité vrcholy hlavního hřbetu, strukturní sedla, nesouměrné strukturní hřbety na permských vulkanitech a křídových pískovcích se skalními tvary. Nejvyšším bodem Kopaninského hřbetu je Javorník (684 m n. m.), který se však na území krajiny v Podještědí nevyskytuje. Dále mezi významné body paří například Kamenný (615 m n. m.), vyskytující se na území krajiny v Podještědí. Kopaninský hřbet se řadí do 3. až 5. vegetačního stupně s nízkým až středním zalesněním smrkovými porosty s příměsí borovice a dubu (Demek, et al. 1987, s. 281).

26 b) podcelek: Turnovská pahorkatina

Dalším podcelkem, ve kterém se vymezené území krajiny v Podještědí nachází, je Turnovská pahorkatina, která je nižší hierarchickou jednotkou Jičínské pahorkatiny.

Turnovská pahorkatina je členitou pahorkatinou, nacházející se ve střední a severozápadní části Jičínské pahorkatiny. Celková rozloha Turnovské pahorkatiny je 1012 km², střední výška je 297,9 m, střední sklon 3° 27‘(Demek, et al. 1987, s. 521). Tato pahorkatina je složená ze svrchnokřídových kvádrových pískovců, vápnitých pískovců, jílovců, slínovců a písčitých slínovců s drobnými proniky třetihorních vulkanických hornin čedičového typu (žíly, výplně, sopečných komínů). Maximální tektonické porušení se vyskytuje v předpolí Ještědsko-kozákovského hřbetu, souběžně s lužickým zlomem.

Základními makroformami reliéfu jsou, hřbety. Povrch zpestřují vulkanitové suky a četné tvary zvětrávání a odnosu kvádrových pískovců. Nejvyšším bodem Turnovské pahorkatiny je Sokol 562 m (Demek, et al. 1987, s. 521).

b1)okrsek: Českodubská pahorkatina

Jediným okrskem Turnovské pahorkatiny, který se nachází na území krajiny v Podještědí, konkrétně v jižní části obce Proseč pod Ještědem, je Českodubská pahorkatina.

Českodubská pahorkatina je členitou pahorkatinou, která leží v severozápadní části již zmíněné Turnovské pahorkatiny. Reliéf pahorkatiny má charakter kerné stavby, která se sklání od severu k jihu a s převládajícími mírně ukloněnými plošinami a denudačními svahy, často se sprašovými pokryvy. Nejvyšším bodem Českodubské pahorkatiny je Zabolky (531 m n. m.), který se však ve vymezeném území krajiny v Podještědí nenachází (Demek, et al. 1987, s. 148 – 150).

c) podcelek: Zákupská pahorkatina

Z mapy geomorfologického členění krajiny v Podještědí, je zřejmé, že více než polovina území, spadá do podcelku Zákupské pahorkatiny, dalším podcelkem krajiny v Podještědí, který je na severu a severovýchodě součástí celku Ralské pahorkatiny.

Zákupská pahorkatina je členitou pahorkatinou o celkové rozloze 611 km², střední výšce 344,0 m a středního sklonu 4°06‘ (Demek, et al. 1987, s. 530). Geologická charakteristika Zákupské pahorkatiny dle Demka (1987), odpovídá geologické charakteristice v předešlých kapitolách této práce. Zákupská pahorkatina je tvořena svrchnokřídovými kvádrovými pískovci, méně slínovci a vápnitými jílovci, třetihorními vulkanity a pokryvy čtvrtohorních sedimentů.

27

Tento podcelek zaujímá pestrý strukturně denudační reliéf v povodí horní a střední Ploučnice, s vlivy geotektoniky v okrajových částech, charakterizovaný rozsáhlými strukturně denudačními plošinami a zarovnanými povrchy (pedimenty), širokými údolími svahových vodních toků. Místy také vznikly tvary zvětrávání a odnosu pískovců. Geomorfologickými dominantami jsou četné rozsáhlé neovulkanické suky s kryogenními tvary. Vývoj reliéfu určil vstup kontinentálního ledovce v kvartéru na území jednotky. Nejvyšším bodem celé Zákupské pahorkatiny je Ralsko (696 m n. m.), který se však nachází ve vedlejší Cvikovské pahorkatině (Demek, et al. 1987, s. 565). Dle geomorfologické mapy je nejvyšším bodem v Podještědí na území Zákupské pahorkatiny Mazova horka (569 m n. m.).

c1) okrsek: Podještědská pahorkatina

Podještědská pahorkatina je dle Geomorfologické mapy krajiny v Podještědí, nejplošnějším okrskem ve vymezeném území krajiny v Podještědí. Tato pahorkatina zaujímá značnou část, konkrétně západní a střední část, v obci Křižany a dále velmi malou oblast na západě obce Světlá pod Ještědem. Dle Demka (1987), je nižší hierarchickou jednotkou podcelku Zákupské pahorkatiny, ve které zaujímá severovýchodní část.

Podještědská pahorkatina vytváří kerný, strukturně denudační reliéf v předpolí lužického zlomu charakterizovaný pískovcovými hřbety a suky a tvary selektivního zvětrávání, kotlinkami, neovulkanickými suky, zarovnanými povrchy a širokými údolími převládající pravoúhlé vodní sítě. Na S a SZ se zachovaly zbytky čelní morény halštrovského ledovce, glacifluviální a říční terasy, povrch na glacilakustrinních a glacifluviálních sedimentech.

Proluviální kužely a hranáčové osypy. Mezi významné body Podještědské pahorkatiny patří Stříbrník (507 m n. m.), Krkavčí návrší (472 m n. m.), Táhlý vrch (462 m n. m.), Stříbrný vrch (432 m n. m.), Nebeský vrch (387 m n. m.), které se všechny vyskytují na území krajiny v Podještědí, konkrétně v obci Křižany. Ještědská pahorkatina se řadí do 2. až 3. vegetační stupeň a převážně se zde vyskytují smrkové porosty s příměsí borovice a buku (Demek, et al. 1987, s. 410).

c2) okrsek: Kotelská vrchovina

Východní část Zákupské pahorkatiny je tvořena plochou, méně členitou vrchovinou na levém břehu horní Poučnice a v širší oblasti jejího rozvodí s Jizerou. Na méně vápnitých pískovcích s četnými proniky třetihorních vulkanitů (většinou ve tvaru žil) vznikl strukturně denudační reliéf.

28

Na SV tektonicky silněji porušený, s výraznými pískovcovými hřbety směru SV-JZ při vulkanických žilách, s místy s pískovcovými skalními tvary, sopečnými suky tvaru skalních hřbítků až zdí s kryogenními formami a se strukturně denudačními plošinami a zarovnanými povrchy, místy s náplavovými kužely. Nejvýznamnější bod v Kotelské vrchovině a zároveň ve vymezeném území krajiny v Podještědí, je Mazova horka (569 m n.

m.) a dalším významným bodem je Ostrá horka (552 m n. m.). Kotelská vrchovina se řadí do 2. až 3. vegetačního stupně. Severní a západní část této vrchoviny je převážně zalesněna, ostatní území je již středně zalesněno. Převažují zde borové porosty s příměsí smrku, ojediněle se zde vyskytují bukové porosty. Na severu Kotelské vrchoviny se vyskytují antropogenní tvary po těžbě uranových rud, z části po zaniklé těžbě železných rud a vylámání čedičových žil (Demek, et al. 1987, s. 287).

Geomorfologické tvary a procesy

Pro krajinu v Podještědí je velmi dominantní podcelek Ještědský hřbet, který je z hierarchického hlediska nižší jednotkou celku Ještědsko-kozákovského hřbetu. Ještědský hřbet zasahuje na území všech tří obcí vyskytujících se v krajině v Podještědí, tedy do obcí Křižany, Světlá pod Ještědem a Proseč pod Ještědem. Na základě sestavení geologického vývoje krajiny v Podještědí a také její geologické charakteristiky, je možné vyhodnotit velmi podstatný prvek, utvářející krajinu v Podještědí, a to málo znatelný lužický zlom s křivolakým průběhem.

Lužický zlom, oddělující dvě geologické jednotky, tedy ještědské krystalinikum a severočeskou křídovou pánev v tomto území, je také činitelem, podél kterého byl celek Ještědský hřbet vyzdvižen v úzkou hrásť. Převládajícím typem reliéfu Ještědského hřbetu je plochá hornatina s poměrně vysokými výškovými hodnotami, např. Ještěd 1012 m n. m., nebo Černý vrch 950 m n. m. dále Malý Ještěd 754 m n. m.. Východní část Ještědského hřbetu, již s nižšími výškovými hodnotami jako například Kamenný 615 m n. m. je Kopaninský hřbet vrchovinou. Z geologického složení Ještědského hřbetu převládají staropaleozoické metamorfované sedimenty či vulkanity, nebo svrchnokřídové pískovce či jiné sedimenty. Na základě této geologické charakteristiky se v Ještědském hřbetu vyskytují strukturní jevy, tedy strukturní hřbítky a sedla, suky, a dále také hřebeny s tvary pleistocenního mrazového zvětrávání a odnosu hornin.

Pro Kryštofovy hřbety jsou charakteristické strukturní jevy hrásťové hřbety se suky, nacházející se v místě vrcholů Lom (683 m n. m.), Bukovka (673 m n. m.) nebo Malý Ještěd (754 m n. m.). Dále se také mezi těmito třemi významnými vrcholy Kryštofových hřbetů vyskytují strukturní sedla.

29

Pro Kryštofovy hřbety, které jsou nižší hierarchickou jednotkou Ještědského hřbetu, je důležité připomenout, že výskyt vápence na území Kryštofových hřbetů, nabídnul možnost hospodářského osvojení této krajiny a využití zdejších přírodních zdrojů, neboť zde byl od počátku 20. století těžen tento sediment v Solwaiově lomu.

V tomto lomu probíhal velmi zajímavý způsob přepravy vytěženého kamene. Vytěžený vápenec byl přepravován pomocí lanovky ke křižanskému nádraží a odtud dráhou do Ústí nad Labem kde byl využíván k výrobě sody (Řeháček 2004), s. 27). Podobně je tomu i na území sousedního okrsku, tedy Hlubockého hřbetu, kde se dodnes nachází skupina pěti lomů a hald s největším lomem Basa, také na těžbu vápence. Těžba vápence v těchto lomech byla poměrně primitivní a charakter okolního terénu často znemožňoval transport kamenů. V některých lomech byl kámen lámán odsekáváním a později i použitím střelného prachu, následně byl drcen a odnášen v koších a pytlích a poté prodáván a odvážen do vápenek či na stavby cest, řídce se jej používalo také k vápnění polí a luk (Řeháček 2004, s. 27). Pro Hlubocký hřbet jsou typické kvarcitové suky, nejvýraznější se nachází ve vrcholové části Ještědu, kde je tento křemencový suk vypreparován působením přírodních vlivů z okolních měkčích fylitů, vápenců a břidlic. Dále se zde nacházejí tvary modelované procesy mrazového zvětrávání a odnosu, tedy mrazové sruby, kamenná moře a izolované skály nacházející se v těsné blízkosti a okolí Ještědu (1012 m n. m.), nejvyššího vrcholu Ještědského hřbetu. Mezi tyto tvary můžeme zařadit například Červený kámen.

Červený kámen je výrazný skalnatý hřbet na kvarcitech, který zde vytváří již zmíněné mrazové sruby, kamenná moře, balvany a bloky. V obci Světlá pod Ještědem se severozápadně od vrcholu Ještěd vyskytují další skalní útvary, konkrétně izolované křemencové skály, které vytvářejí skalní brány, nazývané Kamenná vrata. Vrchol Ještěd (1012 m n. m.) společně s dalšími vrcholy například Černý vrch (950 m n. m.), je tvořeno sedly. V místě výskytu geologické lokality Vápenice se nacházejí v její vrcholové části skalní sruby, ale také na vápencích krasové fenomény. Z předešlých odstavců geomorfologických charakteristik jednotlivých okrsků také víme, že celý Ještědský hřbet se řadí do 3. až 5. vegetačního stupně.

Dalším významným podcelkem, který se vyskytuje v krajině v Podještědí, je Zákupská pahorkatina, která je hierarchicky nižší jednotkou celku Jičínské pahorkatiny.

Tvoří velmi značnou část obce Křižany, také se rozprostírá na jižní straně obce Světlá pod Ještědem a částečně také do obce Proseč pod Ještědem. Zákupská pahorkatina je složená v menší míře ze slínovců, vápnitých jílovců a pokryvů čtvrtohorních sedimentů, ale převážně je tvořena ze svrchnokřídovch pískovců, jež vytvářejí v obci Křižany strukturní hřbet.

30

Tento hřbet se nazývá Krkavčí návrší, měří 472 m, a dále jsou jeho součástí strukturní jevy jako například pískovcové zdi, sloupy a balvanové sutě. Místy se zde také vyskytují třetihorní vulkanity, které zde vytvářejí suky. Tyto suky tvoří významné body v této krajině, a konkrétně tvoří Táhlý vrch (462 m n. m.), dále Stříbrník (507 m n. m.), nebo také Stříbrný vrch (432 m n. m.).

Třetím podcelkem, který však zaujímá v krajině v Podještědí nejmenší rozlohu, je Turnovská pahorkatina. Nižší geomorfologickou jednotkou podcelku Turnovské pahorkatiny je okrsek Českodubská pahorkatina. Českodubská pahorkatina má charakter kerné stavby s převládajícími mírně ukloněnými plošinami a denudačními svahy.

2.2.2 Podnebí a klimatické faktory

Česká republika, jakož to i krajina v Podještědí, se nachází v podnebí mírného pásu. Podnebí je jednou z nejzákladnějších složek životního prostředí, které se podílí na utváření lidských společností, národů, kultur a také v určité míře trvale ovlivňuje ráz krajiny.

Klimatická klasifikace dle Quitta

Pro stanovení klimatické charakteristiky na území krajiny v Podještědí bylo využito publikace Klimatické oblasti Československa (Quitt, 1971). Quittova klasifikace klimatu obecně rozlišuje 23 rajónů (podoblastí) ve třech oblastech (teplá, mírně teplá a chladná), definovaných určitými kombinacemi hodnot 14 klimatologických charakteristik (Tolasz a Brázdil 2007, s. 230).

Dle Quittovy mapy klimatických oblastí ČSSR, spadá území krajiny v Podještědí celkem do dvou oblastí a jejich čtyř klimatických rajónů. Prvním klimatickým rajónem, je CH7, spadající mezi nejmírnější stupně chladných oblastí, která se přesněji ve vymezeném území krajiny v Podještědí, vyskytuje přibližně v oblasti geomorfologického podcelku Ještědského hřbetu, přesněji ve vyšších polohách tohoto podcelku.

Tato chladná podoblast, s krátkým až velmi krátkým, mírně chladným a vlhkým létem (nejvýše 30, na Ještědu 10 letních dnů), s dlouhými přechodnými obdobími, mírně chladným jarem a mírným podzimem, mírnou a mírně vlhkou zimou (130-160 mrazových dnů), s dlouhou sněhovou pokrývkou (100-120 dní v roce), zasahuje do východní části obce Křižany, severovýchodní části obce Světlá pod Ještědem a do severní části obce Proseč pod Ještědem.

31

V nejvyšších místech krajiny v Podještědí, se tedy můžeme setkat s typickým horským klimatem, kde je maximálně třicet letních dnů v roce, jsou zde celkově po celý rok vyšší srážkové úhrny (ve vegetačním období 500-600 mm) a oproti ostatním podoblastem je zde i vyšší počet dnů se sněhovou pokrývkou (100-120). Druhou oblastí, vyskytující se na území krajiny v Podještědí, je mírně teplá oblast. Tato mírně teplá oblast se dále dělí na podoblasti (rajóny) MT2, MT4 a MT7. Rajón MT2, patří mezi velmi chladné a vlhké podoblasti, a zasahuje, s krátkým, mírným až mírně chladným létem (20-30 letních dnů), s krátkým přechodným obdobím, s mírným jarem a podzimem, s normálně dlouhou zimou s mírnými teplotami (110-130 mrazových dnů a 80-100 dnů se sněhovou pokrývkou) do území krajiny v Podještědí malou částí, převážně zasahuje do severní části obce Křižany, konkrétně v oblasti Kryštofových hřbetů s vyšší nadmořskou výškou.

Další podoblastí je MT4, která se rozkládá, s krátkým, mírným, suchým až mírně suchým létem (srážkový úhrn ve vegetačním období 350-450mm), přechodné období je krátké s mírným jarem a podzimem, s normálně dlouhou, mírně teplou a suchou zimou a s krátkým trváním sněhové pokrývky (60-80 dnů se sněhovou pokrývkou), na celém území obce Proseč pod Ještědem a tvoří také převážnou část obce Světlá pod Ještědem.

Poslední mírně teplou podoblastí, je MT7, která se vyznačuje normálně dlouhým a mírným až mírně suchým létem (30-40 letních dnů), s krátkým přechodným obdobím s mírným jarem a mírně teplým podzimem, s normálně dlouhou (110-130 mrazových dnů), mírně teplou, suchou až mírně suchou zimou s krátkým trváním sněhové pokrývky (60-80 dnů se sněhovou pokrývkou). Tato klimatická podoblast se rozkládá v západní a střední části obce Křižany.

Obrázek 1: Klimatické oblasti dle Evžena Quitta (zdroj: Atlas podnebí Česka)