TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI Ekonomická fakulta

3

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

Ekonomická fakulta

DIPLOMOVÁ PRÁCE

2011 Bc. Karolína Přidalová

4

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

Ekonomická fakulta

Studijní program: N 6208 – Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika

Česká republika v procesu evropské měnové integrace – vybrané aspekty

Selected Aspects of the Czech Republic's Process of European Monetary Integration

DP-PE-KMG-2011-28 Bc. Karolína Přidalová

Vedoucí práce: Ing. Šárka Hyblerová, Ph.D.

Konzultant: Ing. Milan Šarman

Počet stran: 102 Počet příloh: 3

Datum odevzdání: 5. května 2011

5

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že se na mou diplomovou práci plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL), nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřeby TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat náhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejích skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultace s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci 06. 05. 2011

6

Anotace

Cílem diplomové práce bylo provést analýzu procesu měnové integrace ve vztahu k České republice. V úvodní části se práce zabývá hodnocením původních vizí eurozóny a zkoumá, zda se podařilo po jedenácti letech jejího fungování jich dostát. Také se okrajově dotýká Evropské centrální banky a její měnové politiky, která je pro všechny členské země eurozóny nastavena stejně.

Hlavní pozornost však byla zaměřena na Českou republiku a její proces přistoupení k eurozóně. Zhodnocuje přípravy ČR na přijetí eura a analyzuje přínosy a náklady, které by byly vstupem do eurozóny realizovány. Také vyčísluje některé úspory, které by po přijetí eura v ČR ušetřily ekonomické subjekty a instituce. Závěrem diplomové práce je doporučení ČR jaký zvolit postup, aby přijetí eura vedlo k trvalé prosperitě a růstu českého hospodářství.

Téma je v současné době aktuální, protože některé členské státy eurozóny se potýkají s problémy, které ohrožují stabilitu celé eurozóny. Vzhledem ke skutečnosti, že by ČR měla do eurozóny vstoupit, je pro ni stabilita eurozóny také důležitá.

Klíčová slova

Hospodářská a měnová unie, eurozóna, euro, Evropská unie, Evropská centrální banka, Česká národní banka, Eurosystém, Evropský systém centrálních bank.

7

Annotation

The aim of this thesis is to analyze the process of monetary integration with regard to the Czech Republic. The introductory part of the work deals with evaluating the original vision of the euro area and examines whether it has been met after 11 years of operation. The part of my thesis deals with the monetary policy of the European Central Bank (ECB)

The main attention has been focused on the Czech Republic and its process of acceptance into the euro zone. Enhances the preparation of the CR adoption of the Euro and analyzes the benefits and costs of joining the euro area. It also enumerates some of the savings that adoption of the euro in the CR for businesses and institutions. Finally, the thesis is a recommendation that CR's adoption of the euro has led to sustained prosperity and growth of the Czech economy.

The topic is now outdated, as some euro area member states are confronted with problems that threaten the stability of the euro area. Given the fact that the CR had to join the euro zone, it is for the Czech Republic also important to the stability of the euro area.

Key words

Economic and Monetary Union, euro area, European Union, European Central Bank, Czech National Bank, Eurosystem, European System of Central Banks

8

Obsah

Prohlášení ... 5 

Anotace ... 6 

Annotation ... 7 

Obsah ... 8 

Seznam ilustrací ... 10 

Seznam tabulek ... 11 

Seznam použitých zkratek ... 12 

Úvod ... 13 

1 Evropská měnová integrace ... 14 

1.1 Měnové dějiny Evropy ... 15 

1.1.1 Brettonwoodský systém ... 15 

1.1.2 Had v tunelu ... 16 

1.1.3 Evropský měnový systém ... 16 

1.2 Etapy Hospodářské a měnové unie ... 17 

1.2.1 První etapa ... 18 

1.2.2 Druhá etapa ... 18 

1.2.3 Třetí etapa ... 19 

1.3  Přístupová nominální kritéria konvergence ... 19 

  Kritérium stability měnového kurzu ... 21 

1.4  Pakt stability a růstu ... 23 

2 Evropský systém centrálních bank a Eurosystém ... 27 

2.1 Evropský systém centrálních bank ... 27 

2.1.1 Centrální banky států mimo eurozónu ... 27 

2.2 Eurosystém ... 28 

3 Evropská centrální banka... 31 

3.1 Právní rámec ... 31 

3.2 Cíle Evropské centrální banky ... 31 

3.2.1  Cenová stabilita ... 32 

3.4 Rozhodovací orgány ECB ... 33 

3.4.1 Rada guvernérů ECB ... 33 

3.4.2 Výkonná rada ECB ... 34 

3.4.3 Generální rada ... 35 

3.5 Měnová politika ... 35 

3.5.1 Operace na volném trhu ... 36 

3.5.2 Automatické operace ... 39 

3.5.3. Povinné minimální rezervy ... 40 

3.6 Současná situace eurozóny ... 41 

4.  Vyhodnocení připravenosti České republiky na vstup do eurozóny ... 45 

4.1 Kritérium udržitelnosti veřejných financí ... 45 

4.1.1 Kritérium schodku veřejných financí ... 46 

4.1.2 Kritérium poměru veřejného dluhu ... 47 

4.2 Kritérium cenové stability ... 48 

4.3 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb... 50 

4.4  Kritérium stability měnového kurzu ... 51 

9

4.5 Reálné kritérium konvergence ... 51 

4.7 Další aspekty vstupu České republiky do eurozóny ... 52 

5. Česká národní banka ... 56 

5.1 Úkoly České národní banky ... 56 

5.2 Měnová politika České národní banky ... 57 

5.2.1 Nástroje měnové politiky... 57 

5.3 Česká národní banka součástí Evropského systému centrálních bank ... 61 

5.4 Vstup České národní banky do Eurosystému ... 62 

6. Dopady zavedení společné měny euro v České republice ... 64 

6.1 Přínosy a náklady jednotné měny euro v České republice ... 64 

6.1.1 Přínosy ... 64 

6.1.2 Náklady ... 69 

6.2 Jednorázový přechod na měnu euro v ČR ... 70 

6.3 Nepřímé dopady zavedení eura v České republice ... 71 

7. Vlastní závěry a doporučení ... 76 

Závěr ... 84 

Literatura ... 89 

Seznam Příloh ... 96 

Příloha A ... 97 

Příloha B ... 98 

Příloha C ... 102 

10

Seznam ilustrací

Obrázek 1: Poměr veřejného dluhu k HDP (v %)……… 48 Obrázek 2: Průměrná míra inflace v ČR + hodnota kritéria cenové stability………. 49 Obrázek 3: Růst HDP v ČR a eurozóně……….. 52 Obrázek 4: Vývoj měnového páru CZK/EUR za období srpen 2007 – únor 2011…… 66

11

Seznam tabulek

Tabulka 1: Podíl deficitu veřejných financí na HDP v ČR (v %)………46

Tabulka 2: Vývoj dlouhodobých úrokových sazeb………. 50

Tabulka 3: Vývoj 2T repo sazby v závislosti na vývoji inflace (v %)……… 59

Tabulka 4: Vývoj inflace a změna diskontní a lombardní sazby (v %)………. 60

Tabulka 5: Porovnání úrokových sazeb ČNB a ECB (v %)……… 67

Tabulka 6: Průměrná úroková míra za třetí čtvrtletí 2010 v ČR a eurozóně (v %)………. 68

12

Seznam použitých zkratek

ČNB – Česká národní banka

ECAF - Eurosystem credit assessment Framework (rámec hodnocení úvěrového rizika) ECB – Evropská centrální banka

ECOFIN- The Economic and Financial Affairs Counci (Rada ministrů hospodářství a financí EU)

ECU - Evropská měnová jednotka EHP- Evropský hospodářský prostor EK – Evropská komise

EMI – Evropský měnový institut EMS – Evropský měnový systém ES – Evropské společenství

ESCB – Evropský systém centrálních bank EU – Evropská unie

EURATOM - Evropské společenství pro atomovou energii HDP – Hrubý domácí produkt

HMU – Hospodářská měnová unie

MF ČR – Ministerstvo financí České republiky MMF – Mezinárodní měnový fond

PMR – Povinné minimální rezervy Rada – Rada Evropské unie

13

Úvod

V průběhu druhé poloviny 20. století vzniklo několik iniciativ ze strany vyspělých států světa, které měly jeden cíl, vzájemnou spolupráci na místo válečných konfliktů.

V roce 1957 bylo prostřednictvím Římských smluv založeno Evropské hospodářské společenství, které mělo tyto vize splnit. Postupem času prošlo různými stádii integračního procesu, až dospělo do měnové unie. Ta byla vytvořena mezi členskými státy EU, které splnily konvergenční kritéria. A dále se předpokládalo, že další členské státy EU se budou postupně přidávat, jakmile budou na přijetí eura připravené.

V současnosti je přístup nových členů do eurozóny poměrně aktuálním tématem, protože po jedenácti letech fungování je možné zhodnotit, zda eurozóna skutečně nabízí novým členům, co si předsevzala (prosperitu a ekonomický růst). Tato problematika je také úzce spjatá s Českou republikou, která vstoupila do Evropské unie v roce 2004 se závazkem přistoupit do eurozóny, jak jen to bude možné (po splnění konvergenčních kritérií).

Cílem této diplomové práce bylo provedení analýzy procesu měnové integrace ve vztahu k České republice. Východiskem diplomové práce je porovnání původních vizí a cílů, pro které byla eurozóna založena s její aktuální situací.

Následně přechází pozornost na Českou republiku. Zabývá se zhodnocením příprav České republiky na vstup do eurozóny. Analyzuje přínosy a náklady, které by ČR vstupem do eurozóny realizovala. Dále vyčísluje některé úspory, které by ekonomické subjekty přijetím společné měny euro získaly. Součástí diplomové práce je také doporučení, jaký postup by měla ČR zvolit, aby vstup do eurozóny byl odbornou i laickou veřejností vnímán jako pozitivní krok směrem k trvalému růstu a prosperitě českého hospodářství.

Při zpracování diplomové práce byl zvolen interdisciplinární přístup; byly použity metody logicko-systematické. - Studium odborné literatury, dokumentační pozorování, komparace, dedukce i indukce. K dalším použitým metodám patří sběr a klasifikace zejména sekundárních dat.

14

1 Evropská měnová integrace

V historii je známo mnoho iniciativ, kdy se různé země snažily nějakým způsobem spolu navzájem kooperovat, aby tak předešly válečnému konfliktu. Jedna z nejvýznamnějších spoluprací vznikla v roce 1957 prostřednictvím Římských smluv, kdy se šest¹ evropských zemí rozhodlo založit Evropské hospodářské společenství (EHS). Vytvořením EHS státy sledovaly propojení trhů s možností volného pohybu osob, kapitálu a zboží, harmonizaci hospodářských procesů a společný ekonomický růst a stabilitu. Současně také vzniklo Evropské společenství atomové energie (EURATOM),² jehož hlavní prioritou byla spolupráce členských států EURATOM v oblasti jaderného průmyslu.

O deset let později, v roce 1968, byla mezi členskými státy EHS odstraněna cla a pro „třetí země“ byl zaveden jednotný celní sazebník a celní tarify. Integrační proces tím postoupil do stupně celní unie a pásma volného obchodu.³

V roce 1987 vstoupil v platnost Evropský jednotný akt, který prohluboval integrační proces Evropy. Obsahoval konkrétní opatření, která měla vést k vytvoření jednotného vnitřního trhu⁴ mezi členskými státy.

Integrační snahy Evropy pokračovaly dál, a proto byla podepsána v roce 1992 v Maastrichu Smlouva o Evropské unii, která rozšiřovala spolupráci členských zemí, ale také dávala konkrétní obrysy Hospodářské a měnové unii (HMU), kterou se rozhodly členské státy mezi sebou vytvořit (viz níže).

Posledním prvkem integračního procesu je politická unie. Evropská unie (EU) zatím do fáze politické unie nevstoupila. Není však vyloučeno, že po vstupu všech členských zemí do HMU, nebudou podniknuty kroky, které povedou ke spolupráci na tomto vrcholném stupni integrace. K tomu je však potřebná velká disciplinovanost v dodržování stanovených procesů v rámci EU a ochota členských států EU vzdát se vlastní suverenity a řízení vlastního státu ve prospěch institucí EU. Vzhledem k velké rozdílnosti, ať už z pohledu rozlohy, kulturní rozmanitosti nebo historie zemí EU, si lze jen stěží představit, že

1 Zakládajícími státy byly: Belgie, Lucembursko, Nizozemí, Německo, Itálii a Francii.

2 EUROATOM byl založen za účelem podpory atomového výzkumu, zvýšení bezpečnosti jaderných zařízení a především nadnárodní kontrolu zacházení se štěpeným jádrem.

3 Jednalo se o země, které nepatřily do EHS.

4 Prostřednictvím jednotného vnitřního trhu mělo dojít k odstranění překážek volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu.

15

by na to některé státy vůbec přistoupily. Pokud ano, tak centralizované řízení fiskálních politik nebo jen potřeb samotných členských států by bylo velmi komplikované.⁵

1.1 Měnové dějiny Evropy

Po druhé světové válce byla Evropa zdevastovaná, bylo proto nutné nastavit takové podmínky obnovy, aby se neopakovala situace po první světové válce. Německo se tehdy potýkalo s hyperinflací kvůli vysokým poválečným reparacím a díky tomu zde narůstal extremismus, který vyvrcholil v jeden z nejhorších válečných konfliktů v dějinách 20.

století. Za celosvětovou velmoc v té době byly po právu považovány USA, od nichž se očekávalo, že Evropě pomohou. Zásadní význam pro poválečnou Evropu měly Brettonwoodské smluvy, které výrazně přispěly k liberalizaci světového obchodu, zamezily tomu, aby se Německo stalo výhradně zemědělským státem aj.

1.1.1 Brettonwoodský systém

V roce 1945 vstoupily v platnost tzv. Brettonwoodské dohody, které o rok dříve ratifikovalo 45 států. Jejich cílem bylo zajistit obnovu poválečné Evropy a postupnou liberalizaci světového obchodu, aniž by se opakovaly chyby, které nastaly po první světové válce. Smlouvy tak zavazovaly jednotlivé státy k vzájemné finanční podpoře v případě platebních problémů některého z členských států. Došlo také ke stabilizaci mezinárodního měnového systému, jehož základem byly relativně pevně stanovené parity členských zemí.

Ty byly ukotveny na vedoucí měnu – americký dolar. Dolar se tak stal celosvětovou rezervní měnou, která byla směnitelná za zlato, a to v poměru za jednu trojskou unci zlata 35 amerických dolarů.

Na počátku padesátých let minulého století dolarové zásoby v Evropě značně převyšovaly americké zlaté rezervy. Počátkem šedesátých let došlo ke krátkodobému selhání systému, kdy již nebylo možné na londýnském trhu nakupovat zlato za úředně stanovenou cenu 35 USD/trojská unce.

Ke konci 60. let 20. stol., začaly být rezervy zlata v USA nedostatečné, proto mohly dolarové rezervy měnit za zlato pouze centrální banky členských států,⁶ avšak ani toto

5Vývoj evropské integrace. Ministerstvo financí České republiky [online], [cit. 2010-11-25].

16

opatření nepomohlo odvrátit klesající důvěru v americký dolar, kterou ještě umocnila v sedmdesátých letech 20. stol. dvouciferná inflace. Systém pevně stanovených kurzů vykazoval značné nedostatky, což bylo způsobeno především nedostatečnou (nebo žádnou) konvergencí ekonomik států a rozdílným hospodářským vývojem. Navíc když v 70. letech 20. stol. výrazně rostly ekonomiky Německa a Japonska a americká se dál propadala, rozhodlo se Německo uvolnit směnný kurz německé marky. Tím kurz amerického dolaru klesl o 9,3 % a o 2 měsíce později byly stanoveny nové měnové parity.

Problémy však neustávaly,⁷ a když v roce 1973 hrozilo zhroucení Brettonwoodského systému, rozhodla se jej většina evropských zemí definitivně opustit.⁸

1.1.2 Had v tunelu

Jednalo se o evropskou obdobu Brettonwoodského systému, která byla určena k tomu, aby zamezila fluktuaci vnitroevropských měnových kurzů. Země se obávaly nadhodnocených a podhodnocených měnových kurzů, proto se rozhodly pro vzájemnou redukci odchylek mezi svými měnami (nazývaný „směnným hadem“) vůči kurzu třetí měny tj. americkému dolaru (vytvářel pomyslný tunel). Státy nechaly své měny fluktuovat v rozmezí +/-2,25 % od své parity k dolaru. V roce 1973 však dochází k uvolnění pevného kurzu amerického dolaru, čímž tunel přestává existovat. Státy se však stále snažily redukovat odchylky mezi svými měnami.

Mezi lety 1973 - 74 také došlo k prvnímu ropnému šoku a hlavním tématem se stal boj s vysokou inflací, přičemž státy bojovaly s inflací velmi odlišně. Některým se dařilo držet ji pod kontrolou^, jiným nikoliv. Dodržení měnových kurzů se tak stalo pro mnohé země nesplnitelné a musely tento režim směnných kurzů opustit.⁹

1.1.3 Evropský měnový systém

Vznikem Evropského měnového systému (EMS) mělo být zamezeno velkým fluktuacím reálných měnových kurzů evropských měn. Těmi byly členské země Evropského

6 Do té doby mohly členské státy Brettonwoodské dohody požadovat směnu vlastních dolarových zásob za zlato.

7 Spojené státy nebyly schopny již směnit dolarové zásoby ze zahraničí za zlato, navíc v USA rostla inflace a důvěra v americký dolar klesala.

8 Brettonwoodský měnový systém a jeho pád. Peníze.cz [online], [cit. 2010-10-16].

9 BALDWIN, R., WYPLOSZ, Ch., Ekonomie Evropské integrace, s. 323-324.

17

společenství (ES) zasaženy kvůli ropným šokům, které zachvátily svět v 70. letech minulého století. EMS měl v některých ohledech stejné vlastnosti jako jeho předchůdce

„směnný had“ (viz výše). Na rozdíl od „směnného hada“ který zajišťoval, že evropské měny byly k sobě zafixovány navzájem, se zemím dařilo jejich kurzy udržet ve stanovených oscilačních pásmech. Novinkou bylo zavedení evropské měnové jednotky (ECU), která sloužila jako zúčtovací jednotka pro intervenční a úvěrové mechanizmy, dále jako rezervní jednotka a jako prostředek zúčtování mezi zúčastněnými centrálními bankami.

Členské státy EMS měly být schopny dosahovat vnitřní a vnější měnové stability a postupně přizpůsobovat svojí měnovou a hospodářskou politiku, a tím tak dosáhnout kurzové stability. Tento systém vedl k tomu, že členské státy skutečně snížily své míry inflace a zlepšila se jejich hospodářská výkonnost.

ECU, i přestože měla jen omezenou roli a měla sloužit výhradně pro účely EMS, si získala na finančních trzích oblibu. Byla používána na diverzifikaci portfolia s cílem zabezpečení se proti riziku. Používání ECU na trhu bylo však kvůli účelu, ke kterému vznikla, omezené.

Některé členské země EMS začaly mít velké problémy s rozpočtovými deficity, protože udržet kurzy ve stanovených fluktuačních pásmech neúměrně zatěžovalo měnovou politiku států.

V roce 1987 nabyl účinnost Evropský jednotný akt, jehož hlavním cílem bylo zavedení jednotného trhu. S tím také souviselo zavedení evropské měnové jednotky, která by ve společném prostoru zvýšila transparentnost, snížila by transakční náklady a následně by došlo k všeobecnému blahobytu společenstva. Bylo tedy rozhodnuto dvanácti členskými státy, aby byl zahájen proces budování Hospodářské měnové unie.¹⁰

1.2 Etapy Hospodářské a měnové unie

V roce 1988 Evropská rada potvrdila svůj záměr postupně vytvořit HMU. Jacques Delors^, tehdejší prezident Evropské komise^, a jeho výbor byl pověřen navržením konkrétních etap, v kterých bude HMU postupovat. Mezi členy výboru byli guvernéři členských centrálních bank, ředitel Banky pro mezinárodní zúčtování Alexandre Lamfalussy aj.

10SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie. s. 20 -22.

18

17. dubna 1989 předložil Jacques Delors závěrečnou zprávu, která naznačovala zavedení HMU ve třech na sobě závislých fázích. Protože však druhá a třetí etapa vyžadovaly změny v institucionální struktuře, bylo zapotřebí upravit Smlouvu o založení EHS. V únoru 1992 v Maastrichu byla v rámci první etapy HMU podepsána Smlouva o Evropské unii (Smlouva o EU). Ta stávající Smlouvu o EHS nejen doplňovala, ale také obsahovala zcela novou kapitolu¹¹ o hospodářské a měnové politice,¹² která byla pro proces HMU zcela nezbytná.

1.2.1 První etapa

První fáze HMU trvala od 1. 7. 1990 do 31. 12. 1993. Během této doby mělo dojít k úplnému odstranění překážek volného pohybu kapitálu mezi členskými zeměmi. Dále měly být posíleny kompetence Výboru guvernérů centrálních bank členských států, který tímto mohl například poskytovat konzultace v oblasti měnové politiky apod.

Hlavní prioritou této etapy bylo dovršení jednotného trhu a posílení ekonomického a hospodářského sladění členských států v otázkách inflace, úrokových měr a kurzové stability.¹³

1.2.2 Druhá etapa

Druhá etapa probíhala od 1. 1. 1994 do 31. 12. 1998. Jejím cílem bylo dosažení výrazného pokroku na poli fiskální politiky členských států, což navazovalo na splnění nominálních konvergenčních kritérií.¹⁴ Důležitou podmínkou bylo, aby se země, které chtěly vstoupit do třetí etapy HMU, vyvarovaly nadměrnému schodku veřejných financí. Neexistovala však zpětná vazba kontroly, jestli státy skutečně provozují ukázněnou fiskální politiku. Proto byl v roce 1997 v Amsterdamu přijat dokument Pakt stability a růstu, který měl toto zabezpečit.

V rámci této fáze byl také založen Evropský měnový institut (EMI), který měl za úkol prohlubovat spolupráci zúčastněných centrálních bank a koordinovat měnovou politiku.

11 Nová část byla přiložena ke Smlouvě o EU jako Protokol s názvem Statut Evropského systému centrálních bank a Statut Evropského měnového institutu (EMI).

12SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie. s. 22 – 23.

13 Měnová integrace EU a její etapy. ČNB [online], [cit. 2010-10-20]. s. 1.

14 Také nazývaná maastrichtská kritéria, protože jsou zakotvena ve Smlouvě o EU, která byla podepsána v Maastrichu.

19

Dále měl vykonat potřebné přípravné práce na založení Evropského systému centrálních bank (ESCB) jednotné měnové politiky a zavedení společné měnové jednotky euro.¹⁵

1.2.3 Třetí etapa

Hlavním a současně nejdůležitějším bodem třetí fáze bylo zavedení¹⁶ jednotné měny mezi státy, které splnily přístupová kritéria konvergence. 1. 1. 1999 byly tedy měny těchto zemí, neodvolatelně zafixovány vůči euru v Mechanismu směnných kurzů II (ERM II), který nahradil svého předchůdce ERM. Měnové kurzy mohly v ERM II oscilovat okolo eura v rozmezí +/-15 %. To byla oproti původnímu ERM vítaná změna, neboť původní fluktuační hranice byly stanoveny +/- 2,25 % (kromě Itálie, jejíž měna se mohla pohybovat vůči euru +/-6 %). Širší fluktuační pásmo tak vedlo k úspěchu celého systému.

Zavedení eura v některých členských státech vytvořilo potřebu koordinace měnové politiky, proto také v rámci této fáze vznikla Evropská centrální banka (ECB), která nahradila EMI a převzala zodpovědnost za měnovou politiku v eurozóně.

Posledním bodem bylo vytvoření systému TARGET, který měl umožňovat hladký průběh bezhotovostních transakcí v měně euro mezi členskými centrálními bankami.¹⁷

1.3 Přístupová nominální kritéria konvergence

Vstup do poslední etapy HMU je podmíněn splněním nominálních kritérií konvergence (dále jen Kritéria), která by měla signalizovat dostatečnou sladěnost v oblasti hospodářské a měnové dané země.¹⁸ Kritéria je nutné dodržet a tím prokázat, že země je schopná korigovat hospodářské procesy pouze pomocí fiskální politiky (měnová přechází do rukou ECB), která je natolik disciplinovaná, že neohrožuje stabilitu uvnitř eurozóny.

15 Měnová integrace EU a její etapy. ČNB [online], [cit. 2010-10-20]. s. 1 – 2.

16 Proces přechodu zemí na měnu euro probíhal ve dvou fázích, nejprve v bezhotovostní podobě a poté jako hotovostní oběživo.

17 Měnová integrace EU a její etapy. ČNB [online], [cit. 2010-10-20]. s. 2 - 3.

18 Přístupová kritéria jsou blíže stanovená v Smlouvě o EU.

20

 Schodek veřejných financí

Článek 121 odst. 1 druhá odrážka Smlouvy vyžaduje „dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, patrný ze stavu veřejných rozpočtů, nevykazujících nadměrný schodek ve smyslu článku 104 Smlouvy“.¹⁹

Podle článku 2 Protokolu o kritériích konvergence, na který odkazuje článek 121, toto kritérium znamená, že „v době šetření se na členský stát nevztahuje Rozhodnutí Rady podle čl. 104 odst. 6 smlouvy o existenci nadměrného schodku“.²⁰

 Celkový veřejný dluh

Kritérium vychází z článku 121 Smlouvy a z Protokolu o postupu při nadměrném schodku:

„Poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu nepřekročí doporučovanou hodnotu (stanovenou v Protokolu o postupu při nadměrném schodku jako 60 % hrubého domácího produktu (HDP)), ledaže se poměr dostatečně snižuje a blíží se uspokojivým tempem k doporučované hodnotě.“²¹

 Kritérium cenové stability

Článek 121 odst. 1 první odrážka Smlouvy požaduje „dosažení vysokého stupně cenové stability, patrné z míry inflace, která se blíží míře inflace nejvýše třech členských států, jež dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků.²²

Článek 1 Protokolu o kritériích konvergence, na který se odkazuje v článku 121 Smlouvy, stanoví, že „kritérium cenové stability, jak je uvedeno v čl. 121 odst. 1 první odrážce, znamená, že členský stát vykazuje dlouhodobě udržitelnou cenovou stabilitu a průměrnou míru inflace měřenou v průběhu jednoho roku před provedením šetření, jež nepřekračuje o více než 1,5 procentního bodu míru inflace nejvýše tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Inflace se měří pomocí indexu

19Evropská unie, Smlouva o EU a Smlouvy o založení evropského společenství, s. 98.

20Evropská unie, Protokol o Kritériích konvergence, s. 1.

21 Evropská unie, Smlouva o EU a Smlouvy o založení evropského společenství, s. 98.

22 Evropská unie, Smlouva o EU a Smlouvy o založení evropského společenství, s. 98.

21

spotřebitelských cen na srovnatelném základě s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.“²³

 Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Kritérium vychází z článku 121 odst. 1 čtvrtá odrážka Smlouvy a vyžaduje „stálost konvergence dosažené členským státem a jeho účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb.“²⁴

Článek 4 Protokolu o kritériích konvergence stanoví, že „kritérium konvergence úrokových sazeb…znamená, že v průběhu jednoho roku před šetřením průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba členského státu nepřekračovala o více než 2 procentní body úrokovou sazbu nejvýše tří členských států, které dosáhly v oblasti cenové stability nejlepších výsledků. Stanovené hodnoty se zjišťují na základě výše úrokových sazeb u dlouhodobých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů, s přihlédnutím k rozdílnému vymezení pojmů v jednotlivých členských státech.“²⁵

 Kritérium stability měnového kurzu

Kritérium vychází z článku 121 odst. 1 třetí odrážka Smlouvy, kdy se vyžaduje

„dodržování normálního fluktuačního rozpětí stanoveného mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému po dobu alespoň dvou let, aniž by došlo k devalvaci vůči měně jiného členského státu“²⁶

23 Evropská unie, Protokol o Kritériích konvergence, s. 1.

24 Evropská unie, Smlouva o EU a Smlouvy o založení evropského společenství, s. 98.

25 Evropská unie, Protokol o Kritériích konvergence, s. 1.

26 Evropská unie, Smlouva o EU a Smlouvy o založení evropského společenství, s. 98.

22

Článek 3 Protokolu o kritériích konvergence stanoví, že „kritérium účasti v mechanismu směnných kurzů Evropského měnového systému…znamená, že členský stát alespoň po dobu posledních dvou let před šetřením dodržoval fluktuační rozpětí stanovené mechanismem směnných kurzů Evropského měnového systému, aniž by byl směnný kurz vystaven silným tlakům. Zejména pak členský stát nesmí v tomto období z vlastního podnětu devalvovat dvoustranný střední kurz své měny vůči měně kteréhokoli jiného členského státu“.²⁷

 Kritérium reálné konvergence

Vyhodnocuje stupeň sladění jedné ekonomiky s ekonomikami jiných zemí. Nejsnadnějším ukazatelem se tedy pro potřeby zjištění míry konvergence jeví vývoj reálného HDP každé země. Podle něj se následně porovnává a zjišťuje, jak se která ekonomika vyvíjí a zda je možné pozorovat nějaké podobnosti ve vývoji srovnávaných ekonomik. Primárně není reálné kritérium upraveno žádnou smlouvou, ale jeho význam není zanedbatelný.

V případě, že by přistupující země nebyla dostatečně sladěná s ekonomikami zemí eurozóny, mohlo by to u ní vyvolat asymetrické šoky.

Členské země EU, které doposud nepřijaly euro, mají prozatím udělenou výjimku týkající se zavedení jednotné měny. Ta jim ponechává jejich měnovou suverenitu spolu s jejich vlastní měnou a prostorem manévrovat v oblasti měnové a hospodářské politiky. Výjimka je dočasná, a proto probíhá jednou za dva roky hodnocení konvergenčních kritérií v daných zemí, které vydává Rada EU na základě zpráv ECB a Evropské komise. Euro prozatím nepřijaly především státy, které k EU přistoupily v letech 2004 a 2007, ale mimo eurozónu také stojí Velká Británie, Švédsko a Dánsko.

Zatímco u prvně jmenovaných zemí (přistoupivší v roce 2004, 2007) se jedná o dočasnou výjimku udělenou Radou, která bude zrušena, jakmile země splní přístupová nominální kritéria konvergence, u ostatních třech je situace odlišná. Rozdíl je v jejich přístupových smlouvách. Státy, které přistoupily v roce 2004 a 2007 mají povinnost euro přijmout, protože to bylo zakotveno v jejich přístupových smlouvách. Kdežto země, které se staly

27 Evropská unie, Protokol o Kritériích konvergence, s. 1.

23

členy před 2004, tuto povinnost ve smlouvě neměly, a mohly si prosadit právo nevstoupit do HMU, což je také případ Dánska, Švédska a Velké Británie.

Dánsko si v roce 1992 vymohlo osvobození od vstupu do třetí etapy, které má stejné účinky jako výjimka.

Velká Británie si vyjednala ještě sofistikovanější osvobození, protože se týká i jiných ustanovení ve Smlouvě o EU, na které se dočasná výjimka už nevztahuje. Jde o článek 4 odst. 2,podle kterého se členské státy zavazují zavést euro, dále také není účinný článek 108 Smlouvy, který pojednává o nezávislosti centrální banky. Výjimky u posledních jmenovaných států jsou trvalé, avšak oba státy si ponechaly právo vstoupit do eurozóny později, splní-li maastrichtská kritéria.²⁸

Švédsko obdrželo od Rady Evropy statut „státu s derogací“, což znamená, že je povinno vstoupit do třetí etapy HMU. Dosud však nesplnilo konvergenční kritéria, a proto nedisponuje eurem. Ve Švédsku je však dlouhodobě známa „protieurovská nálada“, která byla ještě více podpořena výsledky referenda. To se konalo v roce 2003 a dopadlo 56 : 42 (účast 81 %) pro nepřijetí eura.²⁹

1.4 Pakt stability a růstu

Jedná se o dokument, který slouží ke kontrole členských zemí eurozóny. Cílem je zabezpečit dodržování nominálních kritérií konvergence u zemí, které již vstoupily do eurozóny. Zaměřuje se hlavně na schodek veřejných financí každé země a její fiskální politiku. Stejně tak jako v přístupových kritériích je i v Paktu stability a růstu stanoven max. deficit,³⁰ kterého může být dosaženo. Země eurozóny musí na počátku každého roku předložit Stabilizační program (dále Program), který obsahuje vládní rozpočtový plán na daný rok a tři další. V případě, že z Programu vyplývá, že se členská země ve zkoumaném časovém horizontu dostane se svým schodkem veřejných financí nad 3 % HDP, měla by být stanovena opatření, kterými se bude vláda snažit takový deficit omezit. Následně je Program postoupen ke zkoumání EK, která se může k jednotlivým předpovědím vyjádřit a zhodnotit jejich reálnost.

28 SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie, s. 40 - 42.

29 SOKOL, Petr. Možnost opuštění eurozóny a grónský odchod z evropských společenství: Může ČR zůstat mimo eurozónu, s. 168.

30 Nadměrný deficit je definován jako takový deficit, který překročí hranici 3 % HDP.

24

Při realizaci nadměrného deficitu může Rada ECOFIN³¹ vydat tzv. včasné varování a doporučení jak nadměrný deficit snížit. Od země je očekáváno, že se tímto doporučením bude řídit. Pokud se však ani po té nevrátí se svým deficitem pod 3 % HDP, obdrží doporučení od Evropské komise (EK), které je již závazné. Současně musí postižená země předložit EK k posouzení nový soubor opatření, s nimiž hodlá úspěšně bojovat proti nadměrnému schodku.

Jestliže ani po všech výše uvedených procedurách není deficit snížen, je vyměřena sankce začínající na 0,2 % HDP a rostoucí o 0,1 % HDP nadměrného deficitu až k maximální částce 0,5 % HDP. Povinnost složit kauci trvá do té doby, než je nadměrný deficit odstraněn.

V případě sankce se jedná pouze o preventivní opatření, protože v historii eurozóny zatím nebyla žádná sankce zaplacena. Navíc je zemím poskytnut dlouhý časový horizont pro navrácení svého deficitu pod 3 % HDP (země má čas splatit kauci od zjištění nadměrného deficitu do okamžiku, kdy je vyžadováno, aby byla kauce zaplacená).³²

Shrnutí

Jednou z velmi užitečných funkcí historie je zpětný pohled na události, které se staly. Tím umožňuje neopakovat stejné chyby a hledat v nich ponaučení pro příští události. Velkou katastrofou pro celý svět byla druhá světová válka, která přiměla světové mocnosti k vzájemné spolupráci namísto válečných konfliktů. Ať šlo o Brettonwoodský systém nebo jeho evropskou podobu - "hada v tunelu", země se snažily vytvořit systém, který by je nejen uchránil před válkami, ale také jim pomohl společně dosahovat ekonomického růstu a stability. I když tyto snahy neměly dlouhého trvání, mohly posloužit jako vodítko pro správné nastavení mezinárodního měnového systém, který by dlouhodobě fungoval. Na základě toho lze vymezit určité předpoklady, které mohou napomoct ke správnému formování eurozóny a to:

 Systém musí být zaveden vcelku, postupné zavádění nefunguje.

 Žádný systém nemůže přežít, pokud je tolerováno špatné hospodářsko-politické rozhodování.

31The Economic and Financial Affairs Counci, Rada ministrů hospodářství a financí EU.

32 BALDWIN, R.; WYPLOSZ, Ch. Ekonomie Evropské integrace, s. 429 – 434.

25

 Každý měnový systém musí být připraven na celou řadu šoků, s kterými se bude muset vyrovnat.

 Musí existovat "někdo", kdo převezme zodpovědnost za hladké fungování systému.

 Aj.

Zavedení hospodářské a měnové unie probíhalo ve třech na sobě závislých fázích, které byly dopředu plánovány. Vzhledem ke složitosti systému a množství procesů, které bylo potřeba vytvořit a upravit tak, aby vyhovovaly požadavkům na systém, nebylo ani možné ho celý zavést najednou. Nejedná se však o zápor, ba naopak klad, protože díky postupnému, naplánovanému procesu se zvyšuje šance, že nebylo nic opomenuto a zanedbáno.

Dalším velmi důležitým prvkem správně nastaveného systému je netolerance špatných hospodářsko-politických rozhodnutí na úrovni členských států, což může v nejhorším případě vyústit ve špatnou hospodářskou úroveň státu. Když se začalo jednat o vytvoření hospodářské a měnové unie rozhodly zakládající státy (především Německo), že vstup do eurozóny nemůže být pro členské státy EU automatický. Vznikla tedy nominální konvergenční kritéria, která měla zajistit průkaznou hospodářskou úroveň přistupujícího státu se schopností provádět disciplinovanou fiskální politiku. Jestli však Kritéria dokáží zachytit špatné politické rozhodnutí státu a tím i případné zhoršení hospodářské situace, není tak jisté. Země mohou používat nelegální (zatajování výdajů státu) nebo i legální (používání odlišných metodik pro výpočet statistických ukazatelů) praktiky, aby do eurozóny mohly vstoupit. I když mohou státy Kritéria splnit, nemusí se jednat o dlouhodobě udržitelnou předepsanou úroveň, ale konjukturu jejich hospodářství, která dočasně zlepší jejich hospodářskou situaci. Tento fakt může výrazně zkreslovat realitu.

Výhodnějším ukazatelem se proto jeví reálná konvergence,³³ která zachycuje, jak se daná ekonomika resp. její hospodářské cykly přibližují vyspělým státům eurozóny. Díky reálné konvergenci je možné zkoumat vývoj HDP v různých státech v závislosti na dění ve světové ekonomice. Vykazuje-li stát vysokou míru sladění hospodářských procesů se silnými ekonomikami, je připraven na vstup do eurozóny, protože případná změna ve světovém hospodářství (nebo měnové politice ECB) u něj nezpůsobí asymetrické šoky.

33 Reálnou konvergenci lze zjistit porovnáním vývoje hrubého domácího produktu.

26

Bohužel však EU klade důraz na splnění nominálních kritérií na úkor kritéria reálného, což může být problematické. Historie nám ukázala na příkladu Brettonwoodského systému, že právě nesoulad ekonomik v období, kdy svět byl zasažen vysokou inflací (a rozdílné reakce hospodářství členských států), přispěl k rozpadu celého systému.

Nominální kritéria konvergence je však nutné dodržovat i po vstupu země do eurozóny.

Tím by mělo být zajištěno, že členské státy nebudou narušovat vnitřní stabilitu eurozóny.

K tomuto účelu byl vytvořen dokument nazvaný Pakt stability a růstu. V roce 1993 došlo k jeho úpravě a původně velmi rigidní verze se stala naopak velmi flexibilní. Současný Pakt stability a růstu totiž umožňuje schodek veřejných financí přesahující 3 % HDP obhájit a tím i dovolit legálnímu porušování tohoto pravidla. Příkladem je Německo, zakládající stát EU, jehož schodek činil i 6 % HDP. Deficit nad 3 % HDP byl vysvětlen ze strany Německa jako výdaje, které směřují na sjednocení hospodářské úrovně ve východním a západním Německu. Tím si získalo výjimku a jeho schodek veřejných financí je posuzován podle jiných měřítek. Stejně tak se zachovala Francie, která zvýšené výdaje vysvětlovala jako výdaje na výzkum a vývoj a také dostala výjimku. Pakt stability a růstu tak ztrácí svojí schopnost zpětné kontroly členských států v eurozóně. Přispívá k tomu i fakt, že zatím nebyla zaplacena žádná sankce za realizaci nadměrného schodku. Státy tak nemají žádnou motivaci dokument dodržovat, což může mít do budoucna vážné dopady na stabilitu eurozóny.

27

2 Evropský systém centrálních bank a Eurosystém

V rámci Hospodářské a měnové unie byly vytvořeny dva systémy, které sdružují všechny centrální banky (CB) členských států EU a podle toho, jestli země patří do eurozóny nebo ne, jsou na tyto CB delegovány pravomoci od Evropské centrální banky.

2.1 Evropský systém centrálních bank

.

Evropský systém centrálních bank (ESCB) je upraven Statutem Evropského systému centrálních bank, který je jako Protokol přiložen ke Smlouvě o EU. V čele stojí ECB a jeho členy jsou centrální banky všech členských států EU (součástí jsou i CB zemí, které nezavedly euro a vykonávají tak autonomní měnovou politiku samy). Na základě toho nemá ESCB právní subjektivitu a tím pádem ani nevykonává žádné právní úkony na této úrovni. Právními konateli jsou tedy ECB a Eurosystém, nebo-li centrální banky států, které jsou členy eurozóny. Tyto CB mají způsobilost konat právní úkony, resp. vykonávají úlohy, které jim byly svěřeny na decentralizované úrovni.

2.1.1 Centrální banky států mimo eurozónu

CB zemí, které nejsou součástí eurozóny a uskutečňují vlastní měnovou politiku, nemají možnost podílet se na měnové politice a jiných úkolech Eurosystému. Guvernéři těchto CB nejsou členy Rady guvernérů ECB a nejsou ani přizvání k hlavním aktivitám. Tyto CB jsou však povinny dodržovat zásady měnové politiky, která je zaměřená na sledování hlavního cíle ESCB - cenovou stabilitu.

Spolupráce s Eurosystémem

 Sběr statistických údajů

ESCB prostřednictvím centrálních bank členských států EU shromažďuje informace, které můžou přispět k zajištění úkolů na této úrovni. Národní banky jsou povinny potřebné informace zajistit buď od vnitrostátních orgánů, nebo přímo od příslušných hospodářských subjektů.

 Podílení se na mechanismu směnných kurzů (ERM II)

28

 Vytváření rámce na spolupráci s Eurosystémem v oblasti kurzové a měnové politiky.³⁴

2.2 Eurosystém

Eurosystém vznikl v roce 1998, kdy se Rada guvernérů ECB rozhodla zpřehlednit složitou strukturu evropského centrálního bankovnictví. Eurosystém je součástí ESCB a je složen z ECB a národních bank členských zemí eurozóny.

Členské CB jsou neoddělitelnou součástí Eurosystému, protože vykonávají některé úkoly, které jim byly svěřeny ECB na decentralizovaných úrovních. Guvernéři těchto bank jsou spolu s Výkonnou radou členy Rady guvernérů ECB. CB se také podílejí na výsledku hospodaření ECB prostřednictvím svého kapitálu a devizových rezerv, které ECB poskytují. Ony a jejich rozhodovací orgány musí být nezávislé, neboť se jejich guvernéři podílí na tvorbě politiky Eurosystému.

I přestože jsou CB členy Eurosystému, nedochází k narušení jejich vlastní institucionální, finanční a administrativní autonomie tím, že jsou včleněny do funkční integrace Eurosystému. Podle Statutu ESCB můžou vykonávat na vlastní zodpovědnost i funkce, které nesouvisejí s měnovou politikou, převedenou na nadnárodní úroveň, to však může probíhat za předpokladu, že nebudou narušeny cíle a úkoly svěřené od Eurosystému. Jedná se například o finanční a administrativní služby poskytované vlastní vládě, nebo finanční dohled CB nad finančními institucemi ve vlastní zemi.³⁵

Aspekty existence Eurosystému jako spolupodílníka na tvorbě měnové politiky eurozóny

Nabízí se otázka^, proč se vlastně CB členských států eurozóny podílí na tvorbě měnové politiky v eurozóně, když existuje ECB, která by mohla měnovou politiku pro členské státy vytvářet sama. K tomuto problému je možno vymezit tři politicko-hospodářské aspekty,³⁶ které hovoří proti tomu, aby pouze ECB byla tvůrcem měnové politiky pro zúčastněné státy.

34 SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie, s. 47.

35 SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie, s. 44 - 50.

36 SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie, s. 44.

29

1. Vytvoření jediné centrální banky pro celou eurozónu by bylo politicky nemyslitelné Těžko silze představit situaci, kdy by byla CB zřízena na území jakéhokoliv státu EU a odtud by prováděla svojí činnost, aniž by nebyla ovlivňována, případně napadána, že svojí politikou zvýhodňuje větší a silnější země.

2. Koncepce Eurosystému vychází z ověřených struktur národních centrálních bank.

Navíc kromě toho, že se členské CB podílejí na tvorbě měnové politiky, vykonávají další funkce jako běžné centrální banky, které nemají s měnovou politikou žádné souvislosti (viz výše). V případě, že by existovala pouze ECB, musela by převzít také právě ty funkce po CB členských států, které nemají návaznost na společnou měnovou politiku. To by buď zvyšovalo administrativní zatíženost ECB, nebo by nebylo vůbec proveditelné.

3. Vzhledem k rozloze eurozóny bylo potřeba umožnit přístup úvěrovým institucím k centrální bance v každém členském státě. Protože je však v eurozóně celkem 17 členských států, zdálo se nejrozumnějším řešením nechat CB daných zemí jako místo přístupu k Eurosystému na místo jedné nadnárodní instituce.

Eurosystém se snaží respektovat odlišnou kulturu a národní rozmanitost celé eurozóny a navíc fakt, že členské CB jsou vlastní autonomní subjekty, s sebou přináší možnost vzájemného obohacení a výběr osvědčeného postupu. S tím také roste potenciál na zvýšení efektivnosti operativního řízení Eurosystému.

V roce 2005 v této souvislosti přijaly CB Eurosystému prohlášení o úlohách Eurosystému spolu se strategickým záměrem a organizačními zásadami, jejímž účelem je právě zvyšování efektivity a účinnosti při plnění úkolů Eurosystému.³⁷

Základní úkoly Eurosystému

Základní úkoly Eurosystému se vztahují na celý ESCB. Ne všechny CB patřící do ESCB jsou součástí eurozóny, proto výkon většiny úkolů je v kompetenci ECB a Eurosystému.

 Definují a uskutečňují měnovou politiku EU.

37 SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie, s. 45 - 46.

30

 Vykonávají devizové operace.

 Spravují devizové rezervy členských států.

 Zabezpečují hladký průběh operací platebního systému.

 Vydávají eurové bankovky.³⁸ Shrnutí

Přechodem členského státu na měnu euro zcela nezaniká funkce jeho centrální banky. Na nadnárodní úroveň se přesune zodpovědnost za vykonávání měnové politiky. Další úkoly, které nesouvisejí s měnovou politikou, bude CB vykonávat dál. CB bude také povinna vykonávat úkoly vyplývající z její účasti v Eurosystému, které jí budou svěřeny na decentralizované úrovni (viz kapitola 3)

Součásti ESCB jsou také CB zemí, které nejsou členy eurozóny. Ty jsou povinny vykonávat pouze některé úkoly, které jsou jí uděleny od Eurosystému (sběr statistických údajů aj.). ECB má tak možnost sledovat fungování a aktivity těchto CB a tím mít určitým způsobem dohled nad všemi CB zemí EU. To jí zajišťuje kontrolu, zda i CB mimo eurozónu přispívají svými počiny k cenové stabilitě, jejímu hlavnímu cíli.

CB zemí mimo eurozónu zase členstvím v ESCB získávají přehled o vnitřním fungování ESCB a nejsou tak odtrženy od politiky ECB. Tento fakt lze hodnotit jako pozitivní, protože v případě vstupu CB do Eurosystému, nebude přechod CB nijak násilný.

38EUROPSKÁ ÚNIE. O štatúte Európského systému centrálných bánk a Európskej centrálnej banky, s. 3.

31

3 Evropská centrální banka

Evropská centrální banka byla založena 1. 6. 1998, aby nahradila Evropský měnový institut a převzala soubor přípravných prací na spuštění Eurosystému. To se jí podařilo a k 1. 1. 1999, kdy Hospodářská měnová unie vstoupila do třetí a zároveň poslední etapy, převzala kontrolu nad měnovou politikou tehdy jedenácti členů³⁹ eurozóny.⁴⁰

3.1 Právní rámec

Evropská centrální banka byla vytvořená Smlouvou o založení Evropského hospodářského společenství a podléhá speciálnímu institucionálnímu a právnímu rámci ES. ECB má nadnárodní charakter, je ústředním orgánem, který určuje měnovou politiku sedmnácti⁴¹ do značné míry autonomních státům. Tím se stává unikátní a vymyká se charakteristice centrálních bank, které působí na národní úrovni.

Měnová politika ECB je blíže specifikována ve Statutu Evropského systému centrálních bank, který je jako protokol přiložen ke Smlouvě o EU a tím se stává neoddělitelnou součástí primárního práva Společenství.

Některé otázky týkající se především samotného eura, které nejsou vyčerpávajícím způsobem zachyceny v primárním právu, jsou upraveny sekundární legislativou, tzn.

Nařízeními Rady EU.⁴²

3.2 Cíle Evropské centrální banky

Cíle ECB jsou definovány pro celý ESCB a jsou uváděny v základních dokumentech⁴³. Hlavním cílem je cenová stabilita, s čímž je úzce spjata i podpora všeobecné hospodářské politiky se záměrem přispívat k dosahování všeobecných cílů EU.

39 Mezi 11 členů patřilo Německo, Itálie, Nizozemí, Belgie, Lucembursko, Francie, Irsko, Portugalsko, Rakousko, Finsko, Španělsko.

40 SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie, s. 27 - 29.

41 2007 přistoupila do eurozóny Slovinsko, 2008 Kypr a Malta, 2009 Slovensko a 2011 Estonsko.

42 SCHELLER, H. K. Europská centrálná banka: História, ulohy, funkcie, s. 27 – 29.

43 Např. Smlouva o založení EHS, Smlouva o založení EU aj.

32 3.2.1 Cenová stabilita

Ve Smlouvě o EU byla jako hlavní cíl HMU stanovena cenová stabilita. Blíže se však neuvádělo, co je přesně míněno pod tímto pojmem a v rámci jakého období bude cíl sledován.

V roce 1998 Rada guvernérů ECB definovala cenovou stabilitu jako „meziroční zvýšení harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) pro eurozónu o méně než 2 %“.

Rada dále určila, že udržení inflace pod 2 %, ale blízko této úrovně probíhá ve střednědobém horizontu.

Přijetím Lisabonské smlouvy v roce 2009 se cenová stabilita stala jedním z cílů Evropské unie.

Výhody cenové stability jako cíle HMU

 Umožňuje lidem lépe se orientovat při změně cen, které nejsou vyvolané inflací a na základě toho přizpůsobit své chování. Podniky mohou alokovat své zdroje do oblasti, kde budou využity nejefektivněji.

 Příznivě působí na kapitálové trhy. U obchodovatelných aktiv není požadován vyšší úrok jako kompenzace inflační nejistoty. Navíc oblast s cenovou stabilitou je vyhledávaná investory a přináší tak kapitálový příliv investic, což zvyšuje její blahobyt a ekonomickou úroveň.

 Lidé a podniky nejsou motivování k hromadění zboží, nebo jinému způsobu zajišťování se proti inflaci. Své zdroje využívají produktivně a tím přispívají k hospodářskému růstu státu.

 Dlouhodobě vede k růstu hospodářské úrovně a zaměstnanosti, k finanční stabilitě aj.

 Přispívá k sociální a politické soudružnosti a stabilitě.⁴⁴

Podpora všeobecné hospodářské politiky

V souvislosti se snahou udržovat EU jako stabilní prostředí, musí docházet k co nejefektivnějšímu výkonu jiných politik. Prostřednictvím měnové politiky může ECB

44 Evropská centrální banka. Cenová stabilita. Evropská centrální banka, Eurosystém [online]. [cit. 2011-02- 01].

33

ovlivnit hospodářskou politiku jen omezeně, proto je také zvyšování růstového potenciálu hospodářské politiky úlohou jak pro strukturální a rozpočtové politiky, tak pro subjekty zapojené do vyjednávání o mzdách. I když ECB má mandát na podporu hospodářské politiky, nezavazuje jí to k tomu, aby svojí politiku dopředu s hospodářskou politikou Společenstva koordinovala.

ECB má mimo úkoly v rámci Eurosystému ještě zodpovědnost za jiné úkoly, jenž mají návaznost na ESCB nebo Eurosystém. Jejich podrobnější analýzu je možné nalézt v Příloze B.

3.4 Rozhodovací orgány ECB

Rozhodovací orgány ECB mají dva důležité úkoly; řídit ECB a celý Eurosystém.

ECB má dva rozhodovací orgány, které jsou zodpovědné za přípravu, provádění a realizaci jednotné měnové politiky. Jedná se o Radu guvernérů ECB a Výkonnou radu.⁴⁵

3.4.1 Rada guvernérů ECB

Rada guvernérů je tvořena členy Výkonné rady a guvernéry národních centrálních bank zemí, které přijaly euro, jako zákonné platidlo.⁴⁶

Má povinnost zasedat desetkrát ročně. Termíny zasedání si určuje sama na základě návrhu Výkonné rady. V současnosti se schází dvakrát měsíčně, obvykle každý první a třetí čtvrtek v měsíci. Zasedání se může zúčastnit prezident Rady EU a Evropské komise.⁴⁷ Hlasovací právo mají pouze členové Rady guvernérů a každý má jeden hlas. Při rozhodování o finančních záležitostech se používá tzv. vážené hlasování, tzn., že se hlasy v Radě guvernérů váží podle podílů národních bank na upsaném kapitále ECB. Hlasy členů Výkonné rady mají v tomto případě nulovou váhu.

Taková rozhodnutí, která vyžadují přijetí nadpoloviční většinou, jsou považována za schválené v případě, že odevzdané hlasy reprezentují aspoň dvě třetiny upsaného kapitálu⁴⁸

45 Die Geldpolitik der EZB. Europäische Zentralbank, s. 11.

46 EUROPSKÁ ÚNIE. O štatúte Európského systému centrálných bánk a Európskej centrálnej banky, s. 5 - 6.

47 Europská centrálná banka, Eurosystém, Europský systém centrálnych bánk.: Europská centrálná banka, s.

16 - 17.

48 Velikost podílu jednotlivých členských zemí EU na upsaném kapitálu ECB je možné nalézt v Příloze A.

34

a alespoň polovinu podílníků.⁴⁹ V případě, že nemůže být některý z guvernérů přítomný, může si určit svého náhradníka, který jeho hlas odevzdá.

Jednání je tajné, pouze sama Rada může rozhodnout o tom, že výsledky budou zveřejněny.⁵⁰

Hlavní úkoly Rady guvernérů

 Určování měnové politiky eurozóny, tj. zejména přijímání rozhodnutí o úrovni klíčových úrokových sazeb ECB.

 Přijímání všeobecných rozhodnutí a zásad potřebných pro plnění úloh Eurosystému.

3.4.2 Výkonná rada ECB

Výkonná rada ECB se skládá z prezidenta, viceprezidenta a čtyř dalších členů, kteří jsou uznávanými a zkušenými odborníky v měnové a bankovní oblasti. Člen Výkonné rady nesmí vykonávat jiné výdělečné nebo nevýdělečné povolání, pouze v případě, že mu Rada guvernérů udělí v této věci výjimku.

Členové jsou jmenování Evropskou radou, která se rozhoduje kvalifikovanou většinou na doporučení Rady EU po poradě s Evropským parlamentem a Radou guvernérů.

Funkční období členů Výkonné rady je 8 let a nemohou být do funkce jmenování znovu.

Každý člen Výkonné rady má jeden hlas. Rozhodnutí jsou přijímána nadpoloviční většinou. V případě, že je stav hlasů nerozhodný, rozhoduje hlas prezidenta.⁵¹

Hlavní úkoly Výkonné rady

 Zodpovídá za běžný chod Evropské centrální banky.

 Připravuje zasedání Rady guvernérů.

 Uskutečňuje měnovou politiku v eurozóně v souladu se všeobecnými zásadami a rozhodnutími, přijatými Radou guvernérů a v rámci této činnosti vydává pokyny národním centrálním bankám.

49 Jsou jimi CB členských států eurozóny.

50EUROPSKÁ ÚNIE. O štatúte Európského systému centrálných bánk a Európskej centrálnej banky, s. 5 - 6.51 EUROPSKÁ ÚNIE. O štatúte Európského systému centrálných bánk a Európskej centrálnej banky, s. 7.

35

 Výkon určité pravomoci včetně normotvorných pravomocí, které jí svěřila Rada guvernérů.⁵²

3.4.3 Generální rada

Je vedle Rady guvernérů a Výkonné rady dalším orgánem Evropské centrální banky, nenese však žádnou zodpovědnost za měnovou politiku ECB. Přebrala pouze úlohy od Evropského měnového institutu, které je ECB povinna plnit ve třetí etapě HMU. Z toho vyplývá, že Generální rada bude fungovat tak dlouho, dokud všechny členské státy EU nevstoupí do eurozóny.⁵³

Členy Generální rady jsou prezident ECB, viceprezident ECB a guvernéři národních centrálních bank všech členských států EU. Generální rada zasedá každé tři měsíce.⁵⁴

Hlavní úkoly Generální rady

 Zesílení koordinace členských států, které ještě nevstoupily do eurozóny a Evropské centrální banky s cílem udržení cenové stability.

 Vedení statistických dat.

 Zodpovědnost za sestavení zpráv konvergence členských států EU, které zatím nezavedly euro.⁵⁵

3.5 Měnová politika

ECB spolu s centrálními bankami členských států eurozóny uskutečňuje měnovou politiku s cílem dosažení a udržení cenové stability. K tomu používá určité nástroje (viz níže), které mohou být buď vykonávány centrálně (řízení a vykonávání je na úrovni ECB), nebo jsou delegovány na CB členských států eurozóny (řízení ECB a vykonávání na decentralizované úrovni).

52 Europská centrálná banka, Eurosystém, Eurovský systém centrálnych bánk.: Europská centrálná banka, s.

18. 53 Die Geldpolitik der EZB: Europäische Zentralbank, s. 12 - 13.

54 Europská centrálná banka, Eurosystém, Eurovský systém centrálnych bánk: Europská centrálná banka, s.

18. 55 Die Geldpolitik der EZB: Europäische Zentralbank, s. 12 – 13.

36 Hlavní nástroje měnové politiky

1. Operace na volném trhu hrají důležitou úlohu v ovlivňování úrovně úrokové sazby, řízení likvidity na trhu apod.

2. Automatické operace slouží na dodávání a stahování jednodenní likvidity, také pomocí nich je stanovena jednodenní tržní úroková sazba.

3. Povinné minimální rezervy. ECB požaduje udržování minimálních rezerv po úvěrových institucích.

3.5.1 Operace na volném trhu

Operace na volném trhu patří k jednomu z nejdůležitějších nástrojů měnové politiky ECB.

Jejich účelem je usměrňování úrokových sazeb a řízení likvidy na trhu.

Operace na volném trhu lze podle účelu, pravidelnosti provádění a uplatňovaných postupů rozdělit na:

A. Reverzní obchody

Hlavní refinanční operace

Dlouhodobější refinanční operace Dolaďovací operace

Strukturální operace

Reverzní obchody jsou obchody, kdy Eurosystém nakupuje a prodává akceptovatelná aktiva⁵⁶ na základě dohod o zpětném odkupu. Nebo zabezpečuje úvěrové operace akceptovatelnými aktivy. V ceně při zpětném odkupu je zahrnut i placený úrok, který je počítán z ceny aktiva.

Společné znaky všech prováděných reverzích obchodů na volném trhu

 Jedná se o operace na dodání/stažení likvidity na peněžním trhu.

56 Za akceptovatelná aktiva jsou považované všechny dlouhodobé certifikáty vydané ECB nebo CB Eurosystému. Další aktiva, aby se mohla zařadit do akceptovatelných, musí splňovat pět kriterií: musí se jednat o dlouhodobé aktivum, aktivum musí podléhat vysokému standardu úvěrové bonity podle pravidel Eurosystem credit assessment framework (ECAF), místo vydání aktiva musí být v EHP, emitent musí být buď z EHP, nebo ze země G10, která není v EHP, tzn. Japonsko, USA, Kanada, Švýcarsko.

37

 Jsou vykonávány na decentralizované úrovni, tedy jejich provádění zabezpečují CB členských států.

 Jsou realizovány prostřednictvím standardních tendrů (mimo dolaďovací operace, které probíhají v podobě rychlých tendrů, nebo dvoustranných postupů.⁵⁷)

 Nabídky mohou předkládat všechny smluvní strany, které splňují podmínky akceptovatelnosti⁵⁸ při standardních tendrech.

Hlavní refinanční operace⁵⁹

Jedná se o nejdůležitější nástroj Eurosystému, který slouží k řízení úrokových sazeb a likvidity na peněžním trhu. Uskutečňují se pravidelně každý týden a jejich splatnost je obvykle jeden týden

Dlouhodobé refinanční operace

Jejich cílem je zabezpečit dlouhodobější refinancování finančního trhu. Eurosystém nemá v úmyslu prostřednictvím těchto operací dávat trhu nějaké signály o měnové politice.

Zpravidla probíhají každý měsíc a jejich splatnost je tři měsíce.

Dolaďovací reverzní operace

Dolaďovací operace se vykonávají s cílem zmírnit účinky nečekaných výkyvů likvidity na peněžním trhu na úrokové sazby.

Můžou se provádět poslední den periody udržováním minimálních rezerv na vyrovnání případné nerovnováhy likvidity na trhu způsobené od přidělených prostředků v poslední hlavní refinanční operaci. Vykonávají se nepravidelně, pouze v případě vzniku potřeby (nečekaný přebytek/nedostatek likvidity). Eurosystém může vybrat omezený počet akceptovatelných stran, které se dolaďovacích operací zúčastní.

57 Jedná se o postup, kdy ECB uzavírá obchod přímo se smluvní stranou bez použití tendru. Tyto postupy se vykonávají buď prostřednictvím burz cenných papíru, nebo zprostředkovatelů.

58 Podmínky akceptovatelnosti, které musí splnit instituce, aby se staly smluvními stranami, jsou uvedeny v Příloze B.

59 Refinanční operace slouží k dodání likvidity na trh. Naopak na stáhnutí likvidity slouží tzv. sterilizační operace.

38 Strukturální reverzní operace

Eurosystém je používá na upevnění strukturální pozice vůči finančnímu sektoru. Mohou probíhat buď pravidelně, nebo nepravidelně

B. Přímé obchody

Jedná se o další operace prováděné Eurosystémem na volném trhu. Eurosystém nakupuje a prodává akceptovatelná aktiva přímo na volném trhu bez dohody o zpětném odkupu.

Charakteristické znaky

 Přímé obchody slouží na dodání případně stažení likvidity z trhu.

 Není pevně stanoven cyklus, kdy přímé obchody probíhají.

 Jsou vykonávány pomocí dvoustranných postupů.

 Jsou prováděny na decentralizované úrovni, prostřednictvím CB členů Eurosystému.

 Smluvní strany nemusí splnit žádné podmínky akceptovatelnosti.

C. Emise dlouhodobých certifikátů Evropské centrální banky

Evropská centrální banka emituje vlastní dlouhodobé certifikáty,⁶⁰ které mají za úkol upravit strukturální pozici Eurosystému na trhu vůči finančnímu sektoru prostřednictvím vytvoření (nebo zvýšení) nedostatku likvidity na trhu.

Charakteristické znaky

 Vydávání dlouhodobých certifikátů ECB slouží především ke stahování likvidity z trhu.

 Jsou vydávány se splatností nejméně 12 měsíců.

 Emitují se prostřednictvím standardních tendrů.

 Nabízejí je a splácejí členské CB Eurosystému.

 Instituce, které se chtějí stát věřiteli, musí splňovat podmínky akceptovatelnosti.

D. Devizové swapy

Jedná se o nákup/ prodej jedné měny za druhou. V praxi Eurosystému to znamená, že CB členských států (případně i ECB) nakupují nebo prodávají prostřednictvím spotových

60 Dlouhodobý certifikát představuje závazek pro ECB vůči věřiteli. Jsou vydávané v zaknihované podobě.