ENVIRONMENTÁLNÍ MARKETING VE SFÉŘE OBCHODU S TEXTILNÍM ZBOŽÍM

ENVIRONMENTÁLNÍ MARKETING VE SFÉŘE OBCHODU S TEXTILNÍM ZBOŽÍM

Bakalářská práce

Studijní program: B3107 – Textil

Studijní obor: 3107R007 – Textilní marketing Autor práce: Kateřina Kuldová

Vedoucí práce: Ing. Larysa Ocheretna, Ph.D.

Liberec 2014

Bachelor thesis

Study programme: B3107 – Textil

Study branch: 3107R007 – Textile marketing - textile marketing

Author: Kateřina Kuldová

Supervisor: Ing. Larysa Ocheretna, Ph.D.

Liberec 2014

TECHNICKÁ UNIVERZIT^ V LIBERCI

Fakulta

textilní

Akademický rok: 2013 /201,4

z^D

^NÍ BaKAtÁŘsxn ^pRÁcE

(pRoJEKTu,

uuĚlpcrÉHo oílA,

unnĚlpcxÉHo vÝt<oNu)

Jméno a

příjmení: Kateřina Kuldová

Osobní

číslo:

^T11000334

Studijní

program:

B31O7

Textil

Studijní

obor: ^Textilní

^marketing

Název

tématu: Environmentální marketing ve sféře obchodu s ^textilním

zbožím

Zadávající katedra:

Katedra

hodnocení

textilií

Zásady pro vypracování:

1. V teoretické rovině popište principy environmentáIního marketingu a způsoby značení ECO zboží.

2. Proveďte průzkum trhu s textilním zbožím. Vyhodnoťte nabídku ECO textilních výrobků, jejich prezentaci v konkrétních prodejnách a vzdělanost obsluhy prodejen v environmentální

problematice. Zaměřte se na environmentální značení textilního zboži ^případně na znelžití

environmentálního marketingu.

3. Na základě získaných poznatků navrhněte informační leták, který by českému spotřebi- teli ^pomohl zorientovat se

v

ECO značení textilního zboži a rozpoznat nepravdivá vlastní environmentální tvrzení (VET) udávána výrobci nebo prodejci.

Rozsah grafických prací:

Rozsah pracovní zprávy:

Forma zpracování bakalářské práce: tištěná/elektronická

Seznam odborné literatury:

1.

Ďuriník, M.:

Zelený marketing: diplomová práce. Brno: Masarykova

univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2011-.70str., Vedoucí diplomové práce Alena Klapalová.

2. Macháňová, D.,

Prášil, M.

Ekologické aspekt textilních procesů. 1. vyd.

Technická univerzita

v Liberci,

2005. 189s.

ISBN

80-7083-921-X

3. Bzdúšek, I., Vasil'ová,

M.:

Zelený marketing jako

noť

^zdtoj konkurenčnej výhody

v

podniku: Academia.edu - share research |cit.7.9.20t3]. Dostupné ^na:

lnttpz/ /www.academia.edu/tI97347 /Zeleny_marketing_ako-novy_zdrojJ<onkurencnej- vyhody-v-podniku

Vedoucí bakalářské ^práce:

Datum zadání bakalářské ^práce:

Termín odevzdání bakalářské práce:

30 - 40 stran

Ing. Larysa Ocheretna,

Ph.D.

katedra hodnocení textilií 1.

října

2013

19.

května2Ot4

^4

Ing, Jana Drašřová, Ph.D.

děkanka

V Liberci dne 14. dubna 2014

doc. Ing, Vla,dimírlBajzík, Ph.D.

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

PODĚKOVÁNÍ

Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce Ing. Laryse Ocheretne za správné vedení, přínosné konzultace, ochotu a především za profesionální přístup.

Dále bych chtěla poděkovat mé rodině, která mě po celou dobu studia podporovala, jak psychicky tak finančně. Nesmírně si toho vážím a jsem Vám za to vděčná. V neposlední řadě, bych také chtěla poděkovat Janu Ziguškovi, který mi byl vždy oporou a prožíval se mnou jak těžké, tak radostné chvíle při studiu.

ANOTACE

Tato bakalářská práce je zaměřena na environmentální marketing v oblasti prodeje textilního zboží, nástroje a strategie, které jsou v něm používány. Dále poukazuje na ekologii, nutnost recyklace včetně textilního odpadu a využívání obnovitelných zdrojů.

V rešeršní části jsou popsány zásady značení eko zboží, jak poznat vlastní environmentální tvrzení a s jakými certifikovanými ekoznačkami se může spotřebitel v České republice setkat. Praktická část se zabývá průzkumem trhu s textilním zbožím, které je takto označováno. Je zde vyhodnocena nabídka těchto produktů, vzhledem k současnému stavu na trhu, jednotlivé výrobky jsou porovnány dle zvolených kritérií.

K L Í Č O V Á S L O V A :

ekotextil, environmentální marketing, ekologický, recyklace, životní prostředí

ANNOTATION

This bachelor thesis is focused on environmental marketing in sales of textile goods and its tools and strategies. Ecology, recycling-need and use on renewable resources are also mentioned. Search part describes the principles of marking eco-goods and the way, how to discover their own environmental claims. Eco-certified marks used in Czech Republic are listed in. The practical part deals with research in the textile goods, which are marked as an eco-good. Supply of eco-good is evaluated in the view of the current market situation and each product is compared according to selected criteria.

K E Y W O R D S

ecotextiles, environmental marketing, ecological, recycling, environment

Seznam použitých zkratek a symbolů

VET vlastní environmentální tvrzení PET polyethylentereftalát

ČSN česká státní norma

ISO International Organization for Standardization (Mezinárodní ogranizace pro normalizaci)

CENIA česká informační agentura životního prostředí eko ekologicky šetrný produkt

s.r.o. společnost s ručením omezeným

Obsah

Úvod ... 10

REŠERŠNÍ ČÁST ... 12

1.1. Životní prostředí (enviroment) a výrobní firmy ... 12

1.2. Historie environmentálního marketingu ... 14

1.3. Environmentální marketing – zelený marketing ... 16

1.3.1. Zelený marketingový mix ... 16

1.3.2. Segmentace trhu v „green“ marketingu ... 19

1.3.3. Volba strategie v environmentálním marketingu ... 20

1.4. Ekologie ... 24

1.5. Recyklace... 26

1.5.1. Třídění a recyklace textilu ... 27

1.5.2. Recyklace plastů ... 34

1.6. Eko značení a environmentální marketing ... 39

1.6.1. Vlastní environmentální tvrzení ... 39

1.6.2. Jak lze poznat správný výrobek ... 41

PRAKTICKÁ ČÁST ... 44

2.1. Prodej eko textilu v Liberci ... 46

2.2. Nabídka eko textilního zboží v e-shopech ... 57

2.3. Návrh ke zlepšení umístění eko produktů v prodejně a informační příručka pro spotřebitele ... 60

2.3.1. Rozvržení prodejny ... 60

2.3.2. Informační leták pro spotřebitele ... 63

Závěr ... 67

Seznam použité literatury ... 69

Seznam obrázků ... 72

Příloha A ... 74

Příloha B ... 75

Příloha C ... 79

Příloha D ... 83

Příloha E ... 95

Příloha F ... 96

Příloha G ... 100

10

Úvod

Velkým problémem dnešní doby je znečišťování přírody. Bohužel textilní průmysl hlavně operace zušlechťování textilií (barvení, potiskování atd.), přispívá velice negativním vlivem na přirozený chod přírody. Nemluvě o konvenčním způsobu pěstování bavlny. Při tomto způsobu pěstování se do půdy dostává tolik chemikálií a přebytečného množství vody, že za pár let by zde nemusela být taková příroda, jakou ji známe dnes. Některé z textilních společností si tento fakt uvědomují a je zde snaha tento dopad zmírnit či ho omezit na minimum. Environmentální marketing, na který je tato práce zaměřena řeší otázky čistší produkce, ekologie, recyklace, volbu strategií v této sféře a podobně.

Tato bakalářská práce je dělena do dvou částí a to na rešeršní část, kde je popisována daná problematika a na část praktickou, kde jsou poznatky z první části aplikovány v praxi.

První podkapitola v rešeršní části se zabývá chováním firem vůči životnímu prostředí. Je zde uvedeno, jaký marketingový cíl by měla mít každá firma a jaké cesty se dají využít k dosažení tohoto cíle. V další části práce je popisován environmentální marketing, jeho historie, dělení segmentů v green neboli zeleném marketingu a jaké strategie a nástroje s nimi spojené, mohou firmy využít. Znalost ekologie je nedílnou součástí při vytváření environmentálního marketingu, proto je jí v práci věnována samostatná podkapitola 1.4.

Následující podkapitola se zabývá recyklací, kde je podrobněji vysvětlena recyklace textilu a plastů. Recyklace plastů je v práci zahrnuta z toho důvodu, že výrobky, které nesou označení, jako ekologicky šetrné, mohou být vyrobeny z 100% recyklovaného polyesteru, který se získává z recyklovaných polyethylentereftalátových lahví. Poslední rešeršní část, seznamuje čtenáře s problematikou vlastního environmentálního tvrzení, jak poznat tvrzení pravdivá od tvrzení falešných či zavádějících, s jakými ekoznačkami se může zákazník na trhu setkat a jak lze poznat správný eko výrobek.

V praktické části byl proveden průzkum trhu s textilním zbožím, kde bylo zjišťováno kolik obchodů, se zabývá prodejem eko textilu, jak jsou produkty označeny, jaká je jejich cena, kde jsou v prodejně umístěny, zda je vzdělanost obsluhy v této problematice dostačující a jestli se prodejna zabývá recyklací textilu (zda je možnost do prodejny donést obnošený textil). Výrobky označeny, jako ekologicky šetrné, byly porovnávány dle zvolených kritérií

11

a následně vyhodnoceny. Další část průzkumu, nebyla zaměřena na kamenné prodejny, ale na internetové obchody, kde byly výrobky porovnávány dle stejných kritérií.

Při průzkumu trhu bylo zjištěno, že v kamenné prodejně je eko textil umístěn pro zákazníka velice nepřehledně. Proto byl navržen celkový vzhled prodejny, její rozmístění a také značení tohoto druhu textilu. Poslední bod praktické části obsahuje ekopříručku, která pomůže spotřebitel rozeznat vlastní environmentální tvrzení a poznat tedy správný eko produkt.

12

REŠERŠNÍ ČÁST

1.1. Životní prostředí (enviroment) a výrobní firmy

Enviroment je definován jako prostředí, ve kterém organizace provozují svou činnost, zahrnující živočichy, rostliny, přírodní zdroje, půdu, ovzduší, ale i lidi a jejich vzájemné vztahy. V této souvislosti je prostředí rozšířeno za hranice organizace do globálního systému neboli do makroprostředí firmy. Makroprostředí firmy tvoří ekonomické vlivy, demografické, politické, kulturní, technologické a v neposlední řadě vlivy přírodní. Z marketingového hlediska, firmy jen velice těžko, tyto vlivy ovlivňují. Avšak některé služby, činnosti, výrobky, firma ovlivňovat může, to je pak nazýváno environmentálním aspektem. Dalším nezbytným pojmem, který je třeba zmínit v souvislosti s environmentem je environmentální dopad. Tím je myšlena jakákoliv změna v životním prostředí ať příznivá či nepříznivá, která částečně nebo zcela vyplývá z environmentálních aspektů firmy. [1,2]

Cílem každého marketingového systému by měla být maximalizace kvality života. Tím však není myšleno pouze kvantitu a kvalitu dodávaných služeb a zboží, ale hlavně také kvalita životního prostředí. ^[1] Pokud by se vedení firmy rozhodlo, že chce tento cíl splnit, může zde pak nastat environmentálně orientované řízení podniku. To je poté označováno každé, na životní prostředí se vztahující opatření podniku s pozitivním vlivem na prostorovou, biologickou a sociální interakci živých organizmů. I když řízení podniku provádí pouze částečná opatření podnikové ochrany životního prostředí, lze jej takto nazývat. Podnikovou ochranou životního prostředí se pak rozumí veškerá technická opatření k udržení a vytvoření podmínek „přiměřených“ pro životní prostředí. Cesty k dosažení cíle, jak být ekologickým vedou poté přes snižování negativních dopadů ekonomických aktivit, které jsou v podniku realizovány na životní prostředí. Příkladem ekonomických aktivit je výroba (snažit se efektivněji využívat suroviny, vodu, energie atd.), likvidace (likvidovat výrobky až po době jejich životnosti), doprava (snažit se omezit dopravu, popřípadě využívat ekologicky šetrnou dopravu), údržba (eliminovat úniky nebezpečných látek), balení (zde nastává problém likvidace odpadů). [3]

13

Podniky, které vyrábí produkty, mají tedy negativní vliv na životní prostředí, bohužel nejsou jediní. Firmy, které poskytují služby, mají též negativní dopad na životní prostředí.

Například vliv turistiky na ekosystém je neoddiskutovatelný.

Posouzení vlivu provozu na životní prostředí se pro Českou republiku řídí zákonem č.

100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). [4]

Proč by podniky měly chtít být ekologičtí? Nejenže čistá produkce chrání životní prostředí, spotřebitele i zaměstnance, ale zároveň zvyšuje rentabilitu i konkurenceschopnost podniku.

Nejde zde tedy pouze o environmentální strategii, jak přilákat nové nebo si udržet stávající zákazníky, ale jde o ekonomickou stránku výroby. Na odpad je nahlíženo jako na draze nakoupené suroviny, které se nepodařilo proměnit v konečný produkt. Je zde tedy značná úspora finančních prostředků. Další výhodou čistší produkce je zvýšení efektivity výroby a samozřejmě pozitivní vliv na pověst podniku. ^[5]

14

1.2. Historie environmentálního marketingu

První známky marketingu se objevily už v Egyptě a Mezopotámii. Nejednalo se samozřejmě o marketing, jaký známe dnes, ale lidé v té době zavedli jakési „ochranné známky“. Každý výrobce měl svůj symbol, který odlišoval zboží na trhu od ostatních výrobců, a také napomáhal určovat jeho hodnotu. Známky plnily i funkci záruky pro spotřebitele, a ukazovaly též kvalitu zboží. V Egyptě a Mezopotámii, ale nebyli dlouho jediní, kteří tento systém používali. Také stará Evropa znala cechovní značky. Avšak díky tomu, že většina populace nedovedla číst a psát, propagace probíhala především mluvenou řečí. Nutností tedy byla účast na trzích a vyvolávání „ reklamních hesel“. Byla to doba, kdy se výrobci nezaměřovali na potřeby zákazníka ani zde neprobíhal masový prodej či hromadná produkce. Jednalo se o éru, která by se dala nazvat jako výrobkově orientovaný marketing.

Obrat přišel mimo jiné až jako důsledek knihtisku, kdy se začaly, vydávat první noviny.

Odtud už nevedla daleká cesta k inzerátu, tedy placenému komerčnímu sdělení. Už v 18.

století obsahovaly pravidelně vydávané anglické listy inzerci, vždy ve dvou až třech sloupcích na konci novin. [6]

Skutečný marketing však vznik v polovině 19. století v USA, jako důsledek průmyslové revoluce. Jednalo se o výrobně orientovaný marketing. V tomto období převažovala poptávka nad nabídkou, proto se majitelé továren starali hlavně o to jak docílit vysokého zisku s co nejnižšími náklady. Toto období však trvalo pouze do Velké hospodářské krize.

Poté se marketing začal orientovat na prodej a reklamu. Lidé neměli potřebu tolik nakupovat, a tak na trhu byl nadbytek zboží. Začaly se provádět různé průzkumy trhu, zjišťovala se potřeba zákazníka atd.

Marketing se postupně vyvíjel a dostával jinou podobu. V dnešní době se nejvíce hovoří o environmentálním marketingu nebo také jak někteří nazývají „green“ marketingu. Někdo by si mohl myslet, že se jedná o fenomén dnešní doby, avšak už v roce 1975 v USA probíhal první workshop, kde se objevilo heslo „ekologický marketing“. Jak je uvedeno v odstavcích výše, majitelé firem měli nejdříve starost o to, dosahovat co nejvyšších zisků a nedbali tolik na zákazníky. Poté se však doba změnila a zákazník se stal pro prodejce na prvním místě. Z nepřeberného množství firem si zákazník dnes může vybrat a rozhodnout

15

se kde své peníze utratí. Proto se také výrobci snaží, aby jejich firma vypadala v očích zákazníka co nejlépe. K čemuž právě také dopomáhá environmentální marketing.

Už tedy v 70. létech minulého století, měli lidé obavu o životní prostředí. A to z důvodu extrémně rostoucí průmyslové výroby. Dnes to vnímáme díky mediím daleko více, všude slyšíme o globálním oteplování, znečišťování vod, půdy, nadbytečné kácení lesů atd.

Vedení společností si to uvědomuje a snaží se zákazníkům nabídnout ekologické výrobky či bio výrobky. Mezi první firmy, které lze řadit do průkopníků „green“ marketingu, jsou automobilky. V posledních letech, je to textilní průmysl, na který je tato práce zaměřena.

16

1.3. Environmentální marketing – zelený marketing

V užším slova smyslu je zelený marketing chápán, jako specifický druh marketingu založený na principech tradičního marketingu. V širším smyslu, ale tento pojem zahrnuje celou řadu myšlenek, procesů a metod, které umožňují naplnění cílů podniku. Hnací silou je však poptávka v podobě zelené spotřeby, která vede firmu ke spontánním tendencím efektivně využívat přírodní zdroje a chránit životní prostředí. Od tohoto se pak odvíjí činnosti jako výroba, balení, prodej a recyklace zelených výrobků. [7]

Jedna z ještě širších definic uvádí, že environmentální marketing zahrnuje všechny činnosti, které mají za cíl uspokojování lidských potřeb nebo přání s minimálním dopadem na životní prostředí.

1.3.1. Zelený marketingový mix

Provádění strategie se opírá o čtyři základní nástroje marketingu, které jsou označovány jako čtyři „P“ podle anglických názvů Produkt, Place, Price a poslední Promotion.

V češtině se setkáme s označením „marketingový mix“ a jeho čtyři nástroje jsou tedy výrobek, distribuce, cena, komunikace. Marketingový mix je chápán jako soubor marketingových nástrojů, které firma používá k tomu, aby usilovala o dosažení svých marketingových cílů na daném trhu. Samozřejmě i v green marketingu se tyto nástroje také používají, akorát mají jinou podobu.[2,7]

Nástroje marketingového mixu:

Produkt: k vytvoření výrazně zelenější ekonomiky je potřeba řada nových a hlavně zelenějších produktů a technologií (tzv. „green technologií“). Při výrobě je třeba minimalizovat negativní vlivy a maximalizovat pozitivní vlivy na životní prostředí. Zelený produkt by měl splňovat více atributů, které lze rozdělit do dvou základních kategorií:

1) Atributy, které souvisí se sociálními a ekologickými dopady daného produktu např.

recyklace, využití spotřebovávané energie, bezpečnost atd. Co s produktem po skončení jeho životnosti, zde se vytváří zajímavé možnosti pro produktový

17

management. Využití vyžaduje implementaci všech nebo alespoň některých z 5

„R“.

 Repair (oprava) – navržení produktu, tak aby se dal v budoucnosti snadno a efektivně opravit bez koupě nového produktu.

 Reconditioning (rekondiční) – oprava součástek z nefunkčních výrobků a jejich následný prodej.

 Reuse (opětovné využití) – opakované použití (recyklace) některých částí výrobku např. obal

 Recycling (recyklace) – zpracování nezbytného odpadu po použití výrobků a následná výroba jiných nebo stejných výrobků.

 Re-manufacture (renovace) – shromažďování použitých, starých, opotřebených, nemoderních a jinak už nevyužitých výrobků a následné využití při výrobě výrobků nových.

2) Atributy, které souvisí s procesy, prostřednictvím kterých byl produkt vyrobený a také atributy podniku, které tento výrobek vyrábí. Při výrobě produktu se musí brát zřetel na to, aby byl produkt nejen „zelený“, ale také aby byl i porovnatelný s konkurenčními výrobky z pohledu funkce a ceny. [7]

Marketingová komunikace: je jedním z nejkontroverznějších prvků marketingového mixu. Snaha o zelenou marketingovou komunikaci je často označována, jako

„greenwashing“ hlavně v případě, kdy je propagovaný produkt označován jako zelený, ale ve skutečnosti tomu tak není (více v podkapitole 1.6.1. Vlastní environmentální tvrzení).

Nástroje komunikační politiky jsou následující: reklama, podpora prodeje, osobní prodej, přímí marketing, vztahy s veřejností. Jedním z velice účinných nástrojů v environmentálním marketingu jsou právě vztahy s veřejností. Napomáhají vzájemnému přizpůsobování mezi organizacemi a veřejností. Pokud si bude zákazník pamatovat firmu v pozitivním smyslu např. firma, co chrání životní prostředí, firma co dělá něco pro náš lepší život, určitě je větší šance, že si zde daný výrobek, službu koupí. Samozřejmě firma si volí komunikační nástroje podle vlastního uvážení a lze použít každý z nich.

18

Cena: „green“ marketing ovlivňuje nákladovou strukturu podniku. Nové udržitelné zdroje, materiály a technologie sice zvyšují náklady podniků, ale naopak je zde nižší spotřeba energie, materiálu, nákladů na likvidaci odpadu atd. tudíž zde nastává určitá rovnováha.

Distribuce: na environmentálním dopadu výrobků má z velké části zásluhu i distribuce.

Spotřebovávání paliva na dopravu, které je vypouštěné do ovzduší nebo převoz materiálu do podniků. Převoz hotových výrobků k zákazníkovi. V rámci zelené dopravy dochází k zajištění zpětného návratu nepotřebných výrobků, obalů a podobně zpět k výrobci na další či opětovné zpracování.

Distribuční kanály jsou uvedeny na Obrázku 1. Jako nejšetrnější distribuční kanál, by byl zřejmě chápán kanál A, kdy výrobek putuje od výrobce rovnou k zákazníkovi. Avšak i zde musíme brát v potaz různé faktory, (např. kdy výrobce je z jiného kontinentu než zákazník), tak by zde byly náklady na dopravu a náročnost na životní prostředí daleko větší nežli například u kanálu D, kde by byly všichni (výrobce, agent, velkoobchod, maloobchod, zákazník) v jedné zemi a vzdálenost by byla daleko menší. Samozřejmě záleží i na způsobu a typu dopravy. ^[2,7]

Obrázek 1. Typy distribučních kanálů: A-nejšetrnější, B-stále šetrný, C-méně šetrný, D- škodící životnímu prostředí [2]

19

1.3.2. Segmentace trhu v „green“ marketingu

Uspokojit všechny zákazníky není možné, protože zákazníků je příliš mnoho a každý má jiné kupní požadavky. Proto je potřeba trh rozdělit do několika segmentů. Segmentace je tedy nalezení skupin zákazníků dle stanovených kritérií. Segmentace může být dělena podle různých kritérií: demografické (pohlaví, věk, národnost, příjem atd.), geografické (počet obyvatel, klimatické podmínky, region…), psychografické (sociální třída, motivace…) a vztah k výrobku (jak intenzivně využít výrobek? Jaké výhody od něj očekávat?). [2,8]

U prodeje zelených výrobků nebyla identifikována žádná souvislost s výše uvedeným dělením. Proto marketingoví odborníci, rozdělili spotřebitele do pěti skupin, podle toho, jaké jsou jejich postoje k environmentálním otázkám.

 Praví zelení - označováni i tmavozelení (True Blue Greens) - mají silné environmentální hodnoty, podle kterých také žijí. Jsou politicky aktivní a věří, že můžou přispět k lepšímu. Svůj volný čas věnují k přesvědčení okolí o svém názoru.

 Pohodlní zelení (Greenback Greens) - mají obavy o životní prostředí a podporují environmetalismus. Avšak cítí se příliš zaneprázdněni na to, aby změnili svůj životní styl. Často nakupují ekologicky šetrné výrobky a služby, jsou ochotni za ně zaplatit vyšší cenu.

 Váhaví (Sprouts) - občas jsou ochotni se zapojit do environmentálních aktivit, avšak jen tehdy, pokud je to nestojí příliš mnoho námahy. Nejvíce příznivou aktivitou, kterou provádí je třídění odpadu. Zelené výrobky nakoupí pouze tehdy, pokud jejich cena není vyšší nežli u běžných výrobků.

 Mrzutí (Grousers) - nevěří, že jako jedinci mohou sehrát viditelnou roli v ochraně životního prostředí. Jsou přesvědčeni, že tyto náležitosti mají řešit velké korporace a vláda. Pokud recyklují, není to z důvodu ekologických pohnutek, ale z jiných důvodů např. vyžaduje to po nich zaměstnavatel, stát atd. Jejich postoj je takový:

proč by se o to měli zajímat, když to není jejich problém.

20

 Hnědí (Basic Brown) - jejich zájem je jinde, environmentálnímu prostředí nepřikládají žádný význam. Nepoužívají žádné výmluvy, je jim to prostě jedno.

[8,9]

Schématické rozdělení skupin environmentálních spotřebitelů je vyobrazeno na Obrázku 2, kde skupina spotřebitelů s nejsilnějšími environmentálními hodnotami je na vrcholu

pyramidy.

Obrázek 2. Schématické rozdělení environmentálních spotřebitelů

1.3.3. Volba strategie v environmentálním marketingu

Pokud chtějí manažeři vybrat správnou zelenou strategii, musí si nejprve odpovědět na dvě následující otázky:

1) Jak důležitý je segment zelených spotřebitelů pro firmu? Může společnost zvýšit příjmy tím, že se zaměří na vnímanou „zeleň“?

2) Může se firma nebo značka odlišovat přes zelenou dimenzi? Má společnost dostatek prostředků a pochopení toho co znamená být zelený?

V závislosti na tom jak jsou tyto otázky zodpovězeny má firma na výběr z následujících strategií:

 Slabá zelená (lean green)- firma má snahu být zodpovědná vůči společnosti, ale nezaměřuje se na propagaci těchto aktivit. Zaměřuje se na zvyšování efektivity a

21

snižování nákladů prostřednictvím environmentálních aktivit, a tím si buduje konkurenční výhodu nízkých nákladů. Firma však nevidí zisky, které by plynuly ze segmentu zelených spotřebitelů. Podnik nechce propagovat zelené aktivity, protože má obavu, že by produkty byly považovány za vyšší standard, který by firma nebyla schopná vždy dodržet.

 Defenzivní zelená (defensive green)- firma si je vědoma, že environmentální aktivity jsou sice upřímné a udržitelné, ale snaha o jejich propagaci je sporadická a dočasná, protože firemním záměrem není odlišovat se od konkurence prostřednictvím zelených aktivit. Podnik využívá „green“ marketing, jako prevenci v čase krize nebo na obranu před konkurencí. Pokud ale vedení podniku zjistí, že může získat udržitelnou konkurenční výhodu na základě zelené, zahájí otevřenou zelenou kampaň. Firma uznává, že zelené segmenty trhu jsou důležité.

 Šedá zelená (shaded green)- zde firma vidí zelený marketing, jako možnost budovat nové produkty a technologie, které uspokojí zákaznické potřeby a z čeho vychází i její konkurenční výhoda. Podnik dlouhodobě a systematicky investuje do procesů, které jsou přátelské k životnímu prostředí. Mohl by se odlišovat jen na základě „green“ marketingu, ale nečiní tak, protože dokáže mnohem více profitovat z jiných atributů. Environmentální výhody jsou zde propagovány až na druhém místě.

 Extrémní zelená (extreme green)- problematika životního prostředí je zde plně integrovaná do procesů firmy a životního cyklu produktu. Podnik se zaměřuje na speciální trhy a prodává své výrobky přes specializované prodejny a distribuční kanály. [7,9]

Závislost strategií na udržitelnosti zelených trhových segmentů a schopnosti odlišit se produktem ozeleněním je uvedena na Obrázku 3. Výběr strategie je závislý na vysoké či nízké hodnotě obou skupin. Pokud by tedy byla vysoká udržitelnost zelených trhových segmentů a naopak nízká schopnost odlišit se produktem ozeleněním, byla by vybrána strategie, která se nazývá defenzivní zelená.

22

Obrázek 3. Strategie environmentálního marketingu ^[7,9]

Jako výchozí bod pro snahu pochopit velikost zeleného marketingu, by měli manažeři shromažďovat data z evidence zákazníků a provádět průzkumy, které určí, do jakého segmentu spadá podstatná část zákazníků, zdali do segmentu praví zelení, pohodlní zelení, váhaví zelení, hnědí anebo mrzutí. Pokud není v současné době značka příliš atraktivní na tyto segmenty, pravděpodobně nebude společnost vydělávat na stále zelenějších produktech. Mimo studii spotřebitelů je také velmi důležité porozumět, jak konkurenti jsou vnímány spotřebiteli na zeleň ve srovnání se značkou společnosti. Samozřejmě je také velice důležité sledovat konkurenty a jejich reakce na zeleň. Společnost se musí i kriticky zaměřit na vlastní zelené procesy a na závazek managmentu k zeleni. Manažeři by měli podporovat rostoucí účast zaměstnanců a jejich cílem by mělo být generovat nápady a zvýšit nadšení.

Velice důležité je také vzdělávat spotřebitele, průzkumy ukázaly, že štítky a displeje hrají důležitou roli při prohlášení spotřebitele o značce. Rozdávání vzorků zdarma může být také jedním z dobrých způsobů, jak zmírnit počáteční neochotu zákazníků vyzkoušet nový produkt. Jedním z dalších klíčových prvků v zelené marketingové strategii je důvěryhodnost. Mít dobrou pověst podniku může zmírnit zákazníkovu skepsi. [9]

23

Použití primární marketingových nástrojů v zelené strategii:

Na jednotlivé strategie v environmentálním marketingu se dají aplikovat klasické nástroje marketingového mixu (produkt, cena, distribuce, komunikace). Viz tabulka 4.

Tabulka 1. Zaměření zelených strategií na prvky marketingového mixu [9]

Z tabulky 1 je patrné, že:

Slabá zelená strategie je zaměřena především na oblast vývoje produktů, jeho výrobu a konstrukci.

Defenzivní zelená zahrnuje oblast vývoje produktu, zároveň se však zaměřuje na propagační aspekt marketingového mixu. Využívají se zde zejména vztahy s veřejností nežli reklama.

Šedo zelená strategie usiluje, jak o zelenější oblast ve výrobě produktů a konstrukci, tak i na oblast cen, kde zkoumá jak efektivně využít zelené náklady. Propagace je zde daleko výraznější nežli u strategie defenzivní.

Extrémní zelená strategie využívá všechny nástroje marketingového mixu včetně výběru místa, distribuce, maloobchodníků atd. [2,9]

24

1.4. Ekologie

Každá firma, organizace, ale i jedinec by měl mít přehled o ekologii a jak jejich chování působí na životní prostředí.

Náplň této kapitoly jsem čerpala z knihy Ekologické aspekty textilních procesů od autorů Macháňová a Prášil [10], kteří tuto problematiku v knize popisují.

Ekologie je věda o životním prostředí, o komplexně funkčních biotických (živých) systémech. Všechny organismy žijící na planetě Zemi jsou zapojeny složitou sítí do přírodních procesů. Lidé jsou v tomto vztahu nejdynamičtější složkou vývoje. Dalo by se říci, že člověk si podmaňuje přírodu dle svých potřeb a bez ohledu na následky.

Rozlišuje se ekologie aplikovaná a teoretická. Věda o životním prostředí se dá členit i z hlediska sledování vztahů mezi organismy a jejich prostředím.

Celý ekosystém je propojen. Je schopný samostatné existence a autoregulace, díky které je stále udržován v rovnováze. Jedním z jeho charakteristických rysů je vzájemná výměna hmoty a energie. Další velice důležitý znak ekosystému je autoreprodukce (sebeobnovování) a evoluce.

Člověk svou činností celý ekosystém narušuje a přivádí do nerovnováhy. Ať je to kácením lesů, zabíjením zvířat i ohrožených druhů nebo vypouštěním škodlivých látek do moří, půdy atd. Proto se také v posledních letech stále více hovoří o globálních problémech životního prostředí. Mezi nejvážnější problémy se řadí: růst populace a růst materiálové spotřeby. Proto se také firmy snaží čím dál tím více vyrábět z obnovitelných zdrojů a podporují recyklaci.

Příkladem jsou textilní společnosti Nike a Adidas, které využily revoluční technologii v postupu barvení polyesteru. Jedná se o technologii barvení, u které se nespotřebovává žádná voda ani chemické látky. Při tomto způsobu barvení je oxid uhličitý velkým tlakem dočasně přeměněn do tekutého stavu, a tak nahradí vodu v barvícím procesu. Jakmile se oxid uhličitý ochladí, vrátí se zpět do plynného stavu, ze kterého může být 95% znovu použito. Z důvodu absence vody se obarvený textil nemusí sušit, tím se ušetří až 60%

energie, celý proces je daleko rychlejší nežli klasické barvení textilu. [11]

25

Firma Ecolution, která se zabývá výrobou textilií z přírodních materiálů, používá k barvení pouze rostlinná barviva nebo barviva, která se vážou kovalentní vazbou přímo na molekuly konopných vláken. Tyto přírodní barviva splňují přísné ekologické standardy a neobsahují žádné těžké kovy ani ostatní toxické látky. [12]

26

1.5. Recyklace

Recyklací se rozumí opětovné využití použitého materiálu. Jedná se tedy o proces, kdy materiál je uveden zpět do výrobního cyklu. Recyklovaný materiál je ve výrobním procesu přetvářen na druhotnou surovinu a ta je dále zpracována. [13,14]

Existují dva druhy recyklace přímá a nepřímá. V přímé recyklaci jsou věci použity bez jakýchkoliv dalších úprav či změn. Nejběžnějším případem přímé recyklace je použití automobilových součástek přímo z vrakoviště. Nepřímá recyklace je zpracování použitého materiálu pro stejný nebo jiný účel. Typickým příkladem je odpad, který je tříděn do barevných kontejnerů, včetně textilního odpadu.

Proč vlastně recyklovat? Recyklace šetří obnovitelné i neobnovitelné zdroje, a tím pádem omezujeme zatěžování životního prostředí škodlivinami. Dále recyklace umožňuje zajištění zásob v případě absolutního nedostatku surovin, zvýšení ekonomické efektivnosti při využití druhotných surovin.

V České republice se recyklují následující materiály: papír, plasty, sklo, kovy (železo, hliník, měď), nápojové kartony, bio-odpad, stavební odpad, elektrické a elektronické zařízení a v neposlední řadě textil. Barevné kontejnery na papír, plasty, nápojové kartony a sklo, které se ještě dále třídí na barevné a bílé, jsou umístěny prakticky u všech větších sídlišť ve městech, a některých obcích naší republiky. Ostatní odpad by se měl vozit do sběrných dvorů nebo odhazovat do speciálních kontejnerů, které nejsou tak běžné, ale ve větších obchodech je nalezneme (např. baterie).

V posledních letech jsou novinkou také kontejnery na textil, podrobnější informace naleznete v následující části této práce.

27

1.5.1. Třídění a recyklace textilu

V České republice veškerý komunální odpad obsahuje něco kolem 200 000 tun textilu za rok.

Komunální odpad je ze Zákona o odpadech charakterizován, jako veškerý odpad, který vznikl na území obce a pochází z činnosti obyvatelstva. [13]

Jeden ze způsobů jak třídit textil a dřív asi nejpoužívanější, byly sbírky pro charitativní účely. Jedna z nejznámějších organizací, která se této činnosti věnuje, je Červený kříž.

Použité oblečení se, ale také dá odnést do sběrného dvora, kde se dále recykluje.

Pokud někdo chce udělat dobrou činnost a ještě za ní dostat nějakou finanční částku, tak může oblečení prodat do second handů. Za jednu z výhod nakupování v second handech se považuje to, že tam můžete najít originální kousky, které nikdo nemá. Mimo jiné je to tedy i ekologický způsob nákupu. Ve velkých zemích však charita funguje na principu, že se ve velkém množství sebere použité oblečení a prodá se do second handů země menší.

Příkladem je Anglie, která prodává oblečení do České republiky. Ačkoliv tak charita (v Anglii) splní svůj účel, použité oblečení a potíž „co s ním“ až se donosí se tak přenáší do České republiky. Jinými slovy ‘odpad’ se z oblečení stává v jiné zemi. [14]

Oblíbený způsob obnovení starého oblečení, abychom ho nemuseli vyhodit, je batika (barevné zdobení látek). Jedná se o domácí zušlechťování textilií, kde pomocí několika technik dostane výrobek nový vzhled. Staré kusy oblečení po rozstříhání, lze využít i jako dekorace do bytu.

Velice zajímavým způsobem recyklace je kompostování. Kompostovat však lze pouze produkty, které jsou vyrobeny z 100% přírodních materiálů. Produkt tedy nesmí obsahovat žádnou drobnou přípravu (technickou či textilní), která není biodegradabilní. Pokud je tedy materiálové složení výrobku např. 100% bavlna, ale obsahuje plastové knoflíky, tak se před kompostací musí odstranit. Mezi typické biodegradabilní materiály se řadí bavlna, len, konopí, juta, bambus, vlna, hedvábí atd. Kompostování výrobků z těchto surovin se provádí klasickým způsobem. Doba rozkladu textilních materiálu je závislá na typu a struktuře vláken. Jinak se rozkládají materiály rostlinné a jinak živočišné. Další faktory ovlivňující rozkladný proces jsou fyzikální (např. tlak, teplota, vlhkost) a chemické

28

podmínky (např. kyselost či zásaditost půdy). Pro představu odhad rozkladu vlněné ponožky je 1-2 roky.

Některé firmy prodávající oděvní výrobky si uvědomují dopad masové výroby na životní prostředí a snaží se ho zmírnit. Příkladem je firma H&M, která v únoru letošního roku zavedla sběr nošeného oblečení. Do jakékoliv prodejny této firmy mohou lidé přinést oblečení bez ohledu na značku, stav a získají za něj slevový kupón. V každé ze sítí prodejen je u pokladny umístěný letáček (viz Obrázek 4) na kterém je uvedeno, jak celý recyklační cyklus funguje a co se s oblečením po odevzdání stane. Dalším příkladem je společnost Marks&Spencer, která s tímto nápadem přišla už v dubnu roku 2012, ale nejdříve ho realizovala pouze ve Velké Británii. Od ledna roku 2014 tento nápad rozšířila i do zahraničních prodejen a tedy i do prodejen v České republice. Na rozdíl od firmy H&M nemají u pokladen umístěny letáčky, ale zákazník se o možnosti donesení textilu dozví z cedulí umístěných na stojanech s oblečením po celé prodejně (viz Obrázek 5). [15]

Samozřejmě se jedná i o dobrý marketingový tah, protože pokud za přinesené oblečení dostane zákazník slevu ve formě kupónu, s největší pravděpodobností zde realizujete nákup.

Obrázek 4. Leták H&M, jak je recyklováno oblečení po odevzdání do kontejneru v prodejně (H&M)

29

Obrázek 5. Ukázka výzvy k recyklaci oděvů (Marks & Spencer)

Novinkou posledních let je umisťování použitého textilu, metráží, ale i bot do sběrných kontejnerů. Tyto kontejnery najdeme ve větších městech a jejich počet stále narůstá.

Kontejnery na textil jsou různě barevné, barva je dána tím, která společnost je provozuje.

Bílý kontejner, který je na Obrázku 6 provozuje firma Dimatex CS spol. s.r.o. a je k vidění hlavně v Libereckém kraji. Po celé Praze jsou umístěny kontejnery barvy oranžové, které vlastní firma POTEX s.r.o. (viz Obrázek 7). Jak je, tedy patrné z Obrázků 6 a 7 kontejnery na textil nemají jednotnou barvu, jako jiné třídící kontejnery (plast, papír, sklo). Co se děje s produkty dále, potom co je vhodíme do kontejneru, naleznete v další části této bakalářské práce.

30

Obrázek 6. Sběrný kontejner na textil firmy Dimatex CS (Liberec)

Obrázek 7. Sběrný kontejner na textil firmy POTEX s.r.o. (Praha)

31

Textilní odpad a jeho recyklace

Co patří a co ne do kontejnerů na textil. Do těchto kontejnerů by se měly umisťovat výrobky, které jsou suché, čisté a umístěny v igelitových taškách nebo pytlích. Patří sem použité oblečení jak svrchní, tak spodní, kabáty, páry bot, kabelky, použité textilní výrobky např. deky, záclony, ubrusy, povlečení látky atd. Do kontejneru by se neměl vhazovat jakýkoliv jiný odpad, matrace, koberce atd.

Recyklovat lze dvěma způsoby:

1. Oblečení, které se dále nosí- princip REUSE (znovupoužití).

2. Nenositelné oblečení nebo jiné textilní výrobky, které se mechanicky recyklují nebo likvidují.

V principu REUSE se oblečení, textilní výrobky vrátí do oběhu prostřednictvím second handů, bazarů, útulků pro zvířata (látky jsou umístěny do kotců, zvířatům slouží jako pelíšek) nebo se dá charitativním organizacím.

Recyklace textilu je druhým z uvedených způsobů. Je to velice náročný proces z důvodu různorodosti textilních výrobků. Většina výrobků není pouze z jednoho typu textilního materiálu, ale jsou na ně použity textilie s odlišným materiálovým složením (např.

podšívka, vrchní díl, kapsové váčky atd.), všita nebo našita drobná příprava textilní či technická (knoflíky, zdrhovadla, pruženky, stuhové uzávěry, spony atd.) „Aby byla recyklace rentabilní je třeba tyto doplňky, stejně jako nerecyklovatelné druhy textilií a materiálů odstraňovat co nejrychleji a k samotnému procesu recyklace připustit jen ty použitelné. To se děje na třídící lince. Textilie nebo textilní výrobky jsou před samotnou recyklací děleny dle následujících kritérií: [16,17]

Třídění podle druhu použité textilie – kde rozlišujícím znakem je specifický charakter jednotlivých plošných textilií, ale i přízí, tvořících odpad. Charakter je dán technologií výroby textilie (pletenina, tkanina, netkaná textilie atd.)

Materiálové složení – zde je rozlišujícím znakem druh vláken tvořící odpad, a to budˇ jako jeden druh, například vlněný odpad, nebo jako dva či více druhů, například směs

32

vlny s viskózovou střiží (syntetický odpad). S rozvojem výroby a větším uplatnění chemických vláken ve směsích se třídění značně ztížilo.

Jemnost vláken – jemnost vláken jako rozlišující znak se uplatňuje především při třídění vlněných odpadů, poněvadž jemnost vláken má vliv na jejich charakter a vlastnosti textilních výrobků.

Rozvláknitelnost – rozlišujícím znakem je předpokládaný odpor, který bude odpad klást při mechanickém rozvlákňování tkaniny při výrobě. Při posuzování rozvláknitelnosti se vychází ze znaků a vlastností, které charakterizují určitou textilii.

Čistota a poškození – stupeň znečištění nebo poškození odpadu je rozlišujícím znakem.

Barva – rozlišujícím znakem je barva odpadu, myšleno jako barevný tón, nikoli odstín.

Mimo základních barev, které možno označit jako standardní, se třídí podle potřeby barvy vyplývající z barevné skladby tříděného materiálu nebo také ze žádoucnosti efektivnosti třídění.

Velikosti textilie (odstřižku) – rozlišujícím znakem jsou rozměry dané textilie a limitovaná minimální velikost kusu. Větších kusů textilií lze využít přímo, příkladem jsou čistící a leštící hadry, hračky, k výrobě pytlů či obaliv atd. [16,17]

Po roztřídění dle výše uvedených kritérií následuje jakési „rozdrásání textilu“ ve stroji vybaveném páracími noži.“Podle konstrukčního uspořádání se rozlišují dva typy trhacích strojů, charakterizované především směrem otáčení trhacího bubnu. Jedním z typů je trhací stroj s bubnem otáčecím se nahoru a pracují buď samostatně, nebo jako stroje předtrhávací.

Druhým typem je stroj s bubnem otáčecím se dolů a pracující buď samostatně, nebo jako stroje dotrhávací. Oba typy mají různé uplatnění podle druhu vkládaného materiálu, mohou pracovat samostatně nebo spojením více strojů téhož typu dohromady tzv. stroje složené.

[16,18]

Trhací stroj je zásobován buď ručním nakládáním na podávací pás, nebo automatickým nakládačem. Tím, že do stroje na roztrhání textilu seumisťují textilie různých barev, je jasné, že výsledkem je pestrobarevná směs nestejnoměrně velkých kusů látky. Proto další využití je zaměřeno na výrobky nízké estetické kvality. Tento recyklát projde dalšími

33

úpravami jako je mechanické čištění, praní, karbonizace textilních odpadů, odbarvování atd.

Všechny tyto procesy jsou prováděny, aby textilní odpady mohly být za určitých podmínek znovu využity, stávají se druhotnou surovinou. Při posuzování využitelnosti je nutno vycházet z obecně platného zjištění, že z hlediska přírodovědného neexistuje kategorie odpadu a suroviny, nýbrž že měřítkem je pouze použitelnost. Textilní odpady mohou být tedy při opětovném zpracování nejen textilní, ale i netextilní surovinou. Určujícím faktorem, který ovlivňuje využití textilních odpadů, jsou technologické procesy a ekonomické faktory. [16]

Textilní odpady se tedy využívají například k výrobě izolací (zejména vodovodních a odpadních vedení), automobilový či letecký průmysl používá jednodruhový recyklát (kusy ze stejného materiálu) jako výplň do sedadel. Jednodruhový bavlněný textil se po rozcupování používá k výrobě prachovek, zátěžových koberců či dokonce k výrobě lepenek na střechy. [16,18] Zbytkový textil, který se pouze nařeže, se používá k výrobě čistících hadrů.

Textil, který nemůžeme použít k výše uvedeným účelům je využit jako energetický zdroj – spálí se.

34

1.5.2. Recyklace plastů

Jedním z důležitých faktorů, kterým lze šetřit životní prostředí je recyklace plastů. V České republice se recykluje celkem 60% polyethylentereftalátových (PET) lahví. Jednou z příčin proč se Česká republika v posledních letech zařadila mezi vyspělé průmyslové země, byla právě výroba a recyklace plastů. Češi jsou v recyklaci plastů na „špičce evropského žebříčku“. [19,20]

Plasty se třídí do žlutých kontejnerů, kterých je dostatečné množství v každém městě a vesnici. Tato část práce je zaměřena hlavně na recyklaci PET lahví a jejich opětovného využití, především v textilním průmyslu.

Každý obal by měl být opatřen recyklační značkou, z které lze jednoduše vyčíst, z jakého materiálu je produkt vyroben. Obrázek 8 zobrazuje dvě značky. Trojúhelník s černými čarami je pro výrobce povinností, vyplývající z normy ČSN 770052-2, podle této normy musí být na výrobku vyznačeno, z kterého materiálu je vyroben. Trojúhelník s nevyplněnými čarami označuje výrobky nebo obaly zhotovené z recyklovaných materiálů. Číslo v trojúhelníku a písmena pod ním označují druh materiálu. Plastem, který nejvíce zatěžuje životní prostředí, je polyvinylchlorid. Naopak nejméně škodlivý je polyethylen. Přehled dalších používaných značek je zobrazen na Obrázku 9. [19,20]

Obrázek 8. Recyklační značky, s kterými se spotřebitel nejčastěji na trhu setká ^[20]

35

Polyethylentereftalát patří do skupiny polyesterů a je jedním z nejvýznamnějších termoplastických polyesterů. Jedná se o silný, průhledný plast s nízkou hmotností.

Polyethylentereftalátová vlákna obsahují v polymerních řetězcích benzenová jádra a methylénové skupiny- (CH₂)₂. Klasická polyethylentereftalátová vlákna lze vyrobit dvěma základními postupy (přímou esterifikací kyseliny tereftalové a ethylénglykolu nebo předesterifikací dimethyltereftalátu). [21-24]

Vlastnosti PET:

- v závislosti na tloušťce může být polotvrdý až tvrdý, vždy je ale lehký;

- odolnost proti plynu, alkoholu, rozpouštědlům, proti vlhkosti je průměrná;

- odolný proti nárazu, vysoká mechanická pevnost, odolnost vůči oděru;

- vnitřní viskozita, odolný vůči mikroorganismům, samozhášivý atd.

V dnešní době se můžeme setkat s celou řadou PET lahví, které se liší nejenom objemem, barvou, ale také typem uzávěru a tvarem. Trendem posledních let je také snižování hmotnosti lahví. Hlavní důvodem, proč se výrobci zaměřují i na tvar lahve a uzávěr je marketing. Zákazníka spíše ke koupi přesvědčí zajímavé tvarování lahve, hlavně pokud se

Obrázek 9. Přehled ostatních recyklačních značek [19]

36

lahev dobře drží. Nejvíce jsou v dnešní době využívány lahve různých velikostí a s plastovým závitkovým uzávěrem. Objemy lahví jsou 0,3; 0,33; 0,5; 1; 1,5 a 2 litry.

Hmotnost se pak pohybuje v rozmezí od 21 až do 48 gramů. Hmotnost ovlivňuje nejenom velikost PET lahve, ale také pevnost použitého materiálu (pevnost stěn). Tyto lahve lze plnit jak sycenými tak nesycenými tekutinami. Dalším používaným typem jsou lahve vyráběné s narážecím uzávěrem. Nejčastější využití je pro nenasycené tekutiny.

Produktem, který se stáčí do těchto lahví, je olej. Posledním typem plastových lahví podle druhu uzávěru jsou lahve s korunkovým uzávěrem. Stejný, který je znám například ze skleněných lahví. Hmotnost těchto lahví je 30g na jeden obal a nejčastější tekutina, kterou v nich nalezneme je pivo. [22]

PET lahve se velmi dobře recyklují na regranulát z něhož je možné zpracovávat další plastové materiály. Jednou z variant je také vytvoření nové lahve z tohoto regranutálu, tato metoda je poté nazývána „bottle-to-bottle“. Nejčastějším využití je však v oblasti textilu, folií nebo vázacích pásek.

Technologie recyklace:

Dodaný materiál se nejprve ručně třídí. Oddělují se zde neplastové materiály jako je sklo, kovové předměty papír atd. Dále jsou plasty tříděny do stanovených frakcí podle materiálu, upravují se mletím, drcením, folie pak aglomerací (tepelné zpracování). Další fází je míchání kde se připravuje výrobní směs takových vlastností a složení, které zajistí její dobrou zpracovatelnost a kvalitu výrobků. Směs je dále homogenizována, roztavena a vtlačena do kovových forem, kde dostává tvar konečného výrobku. PET lahve jsou tříděny jako samostatná frakce a po slisování jsou dodávány specializovaným podnikům. [25]

Postupů recyklace je několik:

Mokrý proces- nejrozšířenější způsob recyklace PET lahví. Po třídění materiálu dochází k mletí lahví společně s vodou. Poté je materiál převeden do frikční pračky, kde dochází působením frikční energie k rozvláknění etiket na celulózu a také k rozpouštění většiny lepidla. Směs vytvořena ve frikční pračce prochází přes tzv. pneumatický rozdružovací stupeň, kde se odděluje voda s nečistotami od zbytků PET lahví. Následující kroky jsou zaměřeny na opětovné praní a roztřídění, dále jsou rozemleté kusy lahví odstředěny a

37

vysušeny horkým vzduchem. Takto připravený materiál je odvezen do regranulačního zařízení.

Suchý proces- zde není použita voda ani jakákoliv rozpouštědla. V této metodě je využit účinek tření v procesu mletí za sucha, kombinovaný se vzdušným tříděním.

V technologickém postupu dochází nejprve k roztřídění, odstranění uzávěru a popřípadě vylití zbytků obsahu. Jako další krok následuje rozsekání PET lahví na malé kousky, které pak procházejí čistícím separátorem. Další technologické kroky vedou ke vzniku taveniny, kterou lze dále zpracovávat.

Chemická cesta- tento způsob slouží k depolymerizaci polyethylentereftalátových lahví zpět na základní složky, z nichž PET vzniká. Tento způsob se využívá především u materiálů, které jsou vysoce znečištěny. [22]

V České republice se zpracováním PET lahví zabývá firma Silon s.r.o., která využívá suchý způsob. Z ekologického hlediska je tento způsob recyklace nejšetrnější k životnímu prostředí, hlavně tedy z důvodu absence vody. Firma zpracovává PET obaly na textilní vlákna, jež částečně spotřebovává v textilním průmyslu na výrobu netkaných textilií, zbytek pak dodává odběratelům. [25] Umělá vlákna se též používají jako výplně spacáku, zimních bund, polštářů, jako součást zátěžových koberců, ale v posledních letech se z těchto vláken vyrábějí i textilní výrobky jako jsou trika, mikiny, tašky atd. V těchto výrobcích je pak použitá surovina označována jako recyklovaný polyester.

Bioplasty

V dnešní době se může spotřebitel setkat i s produkty, které jsou vyrobeny z bioplastů.

Bioplasty na první pohled a dotek vypadají stejně jako plastické látky, dosahují dokonce i stejných vlastností jako je ohebnost, pružnost, tvrdost atd. Avšak na rozdíl od plastických látek jsou vyrobeny z přírodních materiálů obsahujících bakterie Ralstonia europhiase, které za vhodných podmínek vytvářejí molekuly se srovnatelnými vlastnostmi, jako mají syntetické plasty. Bioplasty se vyrábějí nejčastěji ze škrobu, jako základní surovina však slouží biomasa rostlin např. obilniny, kukuřice, brambory, tabák, řepa, pšenice atd. Výroba zde není energeticky náročná. Výrobky vyrobené z bioplastů nejsou škodlivé pro zvířata a mohou být dokonce použity v jejich jídelním řetězci. Výhodou bioplastů tedy je, že

38

pochází z obnovitelných zdrojů, které se dají jednoduše vypěstovat, jsou rozložitelné, neuvolňují se z nich rizikové látky atd. [26,27]

39

1.6. Eko značení a environmentální marketing

Zboží a výrobky, které si spotřebitelé kupují, se různě podílí na znečištění prostředí a na spotřebě surovinových a energetických zdrojů. Zde tedy platí pravidlo, které zní:

spotřebovávat co nejméně, ale v co možná nejvyšší kvalitě. Přitom do kvality je zahrnut i vliv na životní prostředí. Mnohým spotřebitelům na životním prostředí záleží a jednají podle toho, jak vysoko stojí příroda na jejich žebříčku hodnot. Dnešní spotřební společnost, ve které žijeme, není k přírodě příliš přátelská. Možná je to i jeden z důvodů, proč lidé (ekospotřebitelé) chtějí kupovat výrobky poškozující přírodu co nejméně. Firmy samozřejmě chtějí uspokojit poptávku, a proto začínají vyrábět i ekoprodukty. Bohužel, ne všechny produkty, u kterých výrobci nebo prodejci tvrdí, že jsou eko jsou opravdu ekologické šetrné k životnímu prostředí. Spotřebitel by se proto měl zamyslet nad tím, co kupuje a nevěřit všemu, co mu dnešní konzumní svět nabízí. [20,28]

1.6.1. Vlastní environmentální tvrzení

Následující část této kapitoly jsem čerpala především z internetových stránek české informační agentury životního prostředí (CENIA) ^[28], kde byla uvedena i příručka pro spotřebitele jak poznat správný eko výrobek.

Všichni výrobci, chtějí své zboží prodat, a proto vyzdvihují hlavně kladné vlastnosti svých výrobků. Výrobci chtějí přesvědčit odběratele a odběratel zase prodejce nebo zákazníky.

Jedním z typů informací, kterou mohou ovlivnit potencionálního zákazníka ke koupi, jsou údaje o dopadu svých výrobků nebo firmy na životní prostředí. Forma těchto informací (vlastní tvrzení) může být různá: formou výroků, tištěných zpráv, značek, obrazců, které se objevují na obalech výrobků nebo na výrobcích samotných atd. Obecně se pro tyto informace používá pojem vlastní environmentální tvrzení (VET). Toto tvrzení mohou vydat výrobci, dovozci, distributoři, maloobchodníci nebo jakékoliv další osoby, které by mohli mít z tohoto tvrzení prospěch.

Mezi hlavní výhody VET se řadí možnost získání pozornosti všech zájmových skupin jiným jednoduchým způsobem, než reklamou, a to při velmi nízkých nákladech.

40

Měřítkem pro posouzení, zdali se jedná o vlastní environmentální tvrzení, jsou zásady dané mezinárodní normou ČSN ISO 14021. [28]

Vlastní environmentální tvrzení musejí být:

- přesná a nezavádějící;

- informace týkající se postupu, metodiky a všech kritérií použitým pro podpor environmentálního tvrzení musí být veřejně dostupné nebo na vyžádání. A to každému;

- musí se týkat určitého výrobku a doložená pouze v odpovídajících souvislostech;

- prezentována takovým způsobem, aby bylo spotřebiteli jasné, zda se informace týká celého produktu, jeho části nebo jen určitého prvku či služby;

- musí být prezentována takovým způsobem, že nevyvolává dojem, že je výrobek schválen nebo certifikován nezávislou organizací, ačkoliv tomu tak není;

- přesná a obsahovat základ pro srovnání – pokud je tedy možnost srovnání s jinými výrobky;

- týkat se oblasti, ve které se daný environmentální aspekt výrobku vyskytuje;

- musí se vztahovat k environmentálním aspektům výrobku, které existují nebo mohou během životního cyklu výrobku nastat;

Na environmentální tvrzení se též vztahují, některé principy v části Všeobecné základy reklamní praxe např. reklama musí být slušná, pravdivá a čestná; nesmí využívat podprahové vnímání spotřebitele; nesmí obsahovat klamné označení zboží či služeb atd.

Vlastní environmentální tvrzení nesmí:

- přehánět ani naznačovat existující zlepšení ohledně dopadu produktu na životní prostředí;

- nesmí přímo ani nepřímo, naznačovat neexistující zlepšení ohledně dopadu produktu na životní prostředí;

41

- nesmí být přeháněn význam environmentálního aspektu výrobku (např. je zavádějící tvrdit, že daný produkt obsahuje dvakrát tolik recyklovaného materiálu než dříve, pokud původní podíl tohoto materiálu byl velmi nízký);

- nesmí obsahovat formulaci typu bez….(např. bez chemických úprav, ačkoliv se na výrobek normálně nepoužívají, bez chloru a podobně);

Použití EKO značek:

- velikost značky by měla odpovídat velikosti výrobku, zároveň by značky měly být jednoduché;

- použití značek je zcela dobrovolné;

- značky by se měli dát snadno odlišit od jiných, včetně značek pro environmentální tvrzení;

- značka, která vyjadřuje fakt, že byl zaveden systém environmentálního managementu, se nesmí používat tak, aby byla chápána jinak. Například jako značka o vlastnostech výrobku ve vztahu k životnímu prostředí;

- Möbiova smyčka nesmí být použita tak, aby reprezentovala jiné vlastnosti než recyklovatelnost a obsah recyklátu v produktu;

- nesmí se používat motivy přírodních objektů (např. stromů, květin, zvířat a podobně), pokud neexistuje přímé nebo ověřitelné spojení mezi vybraným objektem a deklarovaným přínosem;

1.6.2. Jak lze poznat správný výrobek

Velmi spolehlivým a zároveň nejjednodušším způsobem jsou ekoznačky. Tento způsob však lze použít tehdy, pokud spotřebitel značky dobře zná a dokáže je odlišit od značek matoucích a zavádějících. Ekoznačky se propůjčují na základě přísných kritérií, obvykle garantovaných státem. U nás je to Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství. V České republice existují pouze tři opravdové ekoznačky (viz Obrázek 10).

Značku ekologicky šetrného výrobku (na Obrázku 10 umístěna vlevo) propůjčuje Ministerstvo životního prostředí ČR, které zároveň připravuje i směrnice pro hodnocení

42

jednotlivých výrobků. U výrobku je posuzován „provoz“ výrobku (emise, uvolňování prchavých látek, spotřeba energie), jeho životní cyklus (z čeho je vyroben, jak se likviduje, suroviny a energie na výrobu) ale i obal. O tuto značku musí však výrobce požádat sám a zaplatit poplatek. Poplatek však neznamená, že si značku může koupit. Výrobek, který je touto značkou opatřen, je nejekologičtější ve své třídě. [29]

Značku ekologické služby (na Obrázku 10 umístěna uprostřed) uděluje též Ministerstvo životního prostředí ČR. O tuto značku mohou zažádat firmy, instituce nebo úřady, musí však splňovat tyto požadavky: neprodukovat nadbytečné množství odpadu, omezit spotřebu vody a energie, využívat obnovitelných zdrojů a dalších prostředků, které příliš neohrožují životní prostředí.

Značku produktu ekologického zemědělství (na Obrázku 10 umístěna vpravo) propůjčuje Ministerstvo zemědělství ČR ve spolupráci s Kontrolou ekologického zemědělství. Touto značkou jsou označovány pouze produkty, které jsou zjednodušeně řečeno

„nepráškované“. Pro získání této značky je nutná kontrola u producenta, kde se zjistí, zda zemědělec splňuje i další přísné mezinárodní směrnice. Produkty z takovéhoto zemědělství se nazývají bio. [29]

Obrázek 10. České ekoznačky s kterými se spotřebitel může setkat [29]

V České republice se můžeme setkat i s dalším typem ekoznaček, avšak jedná se o zahraniční ekoznačky (viz Obrázek 11). Tyto značky se řadí mezi důvěryhodné, avšak spíše ve svých zemích. Pokud se tedy s nimi setkáme u nás, musíme brát v potaz, do jaké míry doprava zboží zatížila přírodu a zda i u nás má výrobek možnost recyklace jako ve své zemi. [28,29]

43

Obrázek 11. Příklady zahraničních ekoznaček [28]

Většina světových programů, které se zabývají ekoznačením je sdružena v organizace nazývané Global Ecolabelling Network.

Na svém webovém portálu ^[28] CENIA uvádí několik způsobů, jak se přesvědčit, že je výrobek ekologický. Doporučuje položit a následně si odpovědět na následující otázky:

1. Pomáhá tvrzení dostat se k podrobnějším důkazům a informacím nebo se jedná o tvrzení bez důkazů? Z visačky nebo ze samotné značky nelze vyčíst vědecké vysvětlení. Avšak měl by zde být uveden odkaz, kde je možnost tyto informace najít a dohledat. Dobře prováděný zelený marketing pomáhá tyto informace dohledat, podporuje spotřebitelovu zvídavost a nic nezatajuje.

2. Týká se dané tvrzení jen jednoho nebo úzké skupiny vlivů na životní prostředí nebo je zde zatajený háček? Zdůraznění jednoho dopadu na životní prostředí nevadí, ale zatajovat jeden důležitý faktor před jiným, méně významným vadí. (Příklad:

výrobek pochází z udržitelně pěstovaných rostlin, jaké jsou však dopady dopravy těchto rostlin do zpracovatelských závodů např. v České republice? Je zde snaha výrobce s tímto problémem něco dělat?)

3. Lže výrobce, nebo je tvrzení pravdivé, i když si zjistím více údajů? Odhalení nepravdy může být velice těžké. Mezi nejčastější případy patří neoprávněné užití certifikace nezávislou třetí stranou. Certifikace se však dají snadno ověřit, důvěryhodné certifikační programy provozují veřejně přístupné seznamy označených výrobků.