Financování investiční činnosti podniku prostřednictvím cizích zdrojů

Financování investiční činnosti podniku prostřednictvím cizích zdrojů

Bakalářská práce

Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R085 – Podniková ekonomika Autor práce: Michaela Vinklárková

Vedoucí práce: Ing. Šárka Hyblerová, Ph.D.

Akademický rok 2018/2019

Zadání bakalářské práce

Jméno a příjmení: Michaela Vinklárková Osobní číslo: E16000090

Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R085 – Podniková ekonomika Zadávající katedra: katedra financí a účetnictví

Vedoucí práce: Ing. Šárka Hyblerová, Ph.D.

Konzultant práce: Ing. Lucie Brunclíková

P. J. ART Production s.r.o., účetní

Název práce: Financování investiční činnosti podniku prostřednictvím cizích zdrojů

Z ásady pro vypracování:

1. Charakteristika dlouhodobých zdrojů financování podniku.

2. Specifikace vybraných cizích zdrojů financování investiční činnosti podniku.

3. Posouzení nejvhodnějšího způsobu financování konkrétní investice vybraného podniku.

4. Formulace závěrů a diskuze výsledků.

Seznam odborné literatury:

KUBÍČKOVÁ, Dana a Irena JINDŘICHOVSKÁ. 2015. Finanční analýza a hodnocení výkonnosti firmy. Praha: C. H. Beck. ISBN 978-80-7400-538-1.

RŮČKOVÁ, Petra. 2015. Finanční analýza: metody, ukazatele, využití v praxi. 5. vyd.

Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5534-2.

SCHOLLEOVÁ, Hana a Petra ŠTAMFESTOVÁ. 2015. Finance podniku: sbírka řešených příkladů a otázek. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-5544-1.

HRDÝ, Milan a Michaela KRECHOVSKÁ. 2013. Podnikové finance v teorii a praxi.

Praha: Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7478-011-0.

BREALEY, Richard A, Stewart C MYERS a Franklin ALLEN. 2014. Principles of corporate finance. 11th ed. New York: McGraw-Hill Irwin. ISBN 978-00-7803-476-3.

PROQUEST. 2017. Databáze článků ProQuest [online]. Ann Arbor, MI, USA: ProQuest.

[cit. 2017-09-28]. Dostupné z: http://knihovna.tul.cz/

Rozsah práce: min. 30 normostran Forma zpracování: tištěná/elektronická Datum zadání práce: 1. října 2018 Datum odevzdání práce: 31. srpna 2020

L.S.

prof. Ing. Miroslav Žižka, Ph. D. Ing. Martina Černíková, Ph. D.

děkan ekonomické fakulty vedoucí katedry

V Liberci dne 31. října 2018

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Anotace

Bakalářská práce se zaměřuje na financování investiční činnosti podniku prostřednictvím cizích zdrojů. Práce se v teoretické části zabývá charakteristikou dlouhodobého financování, finančního plánování a jednotlivých finančních zdrojů. Jsou zde představeny jednotlivé finanční zdroje, které jsou rozřazeny do kapitol podle jejich získání, a to na interní zdroje vlastní, externí zdroje vlastní a externí zdroje cizí dlouhodobé.

V daných kapitolách je například představeno financování pomocí leasingu, akcií, dluhopisů, dlouhodobého úvěru a dalších. V praktické části se práce zaměřuje na volbu optimální možnosti financování pomocí cizích zdrojů pro konkrétní podnik s vybranou investicí. Pro tuto práci byl proveden průzkum nabídky financování ve vybraných bankách, a to na základě poskytnutých údajů od vybraného podniku pro plánovaný investiční záměr.

Klíčová slova:

Annotation

Topic: Financing of investment activity of the enterprise, through foreign resources

The bachelor thesis focuses on the financing of the investment activity of the company through foreign sources. The thesis deals with the characteristics of long-term financing, financial planning and individual financial sources. In the given part of the thesis are presented individual financial resources, which are divided into chapters according to their acquisition, namely internal sources own, external sources own and external sources long-term. Funding is written in these chapters for example through leases, stocks, bonds, long-term loans and more. In the practical part, the thesis focuses on the choice of optimal financing by means of foreign sources for a particular company with selected investment. For the given work, a survey of financing in selected banks was conducted, based on the data provided by the selected company for the planned investment project.

Keywords:

Obsah

Seznam Obrázků ... 9

Seznam Tabulek ... 10

Úvod ... 11

1. Financování podniku ... 12

1.1. Plánování financování ... 12

1.2. Finanční zdroje ... 13

1.3. Financování podnikových investic ... 13

1.4. Interní a Externí financování ... 14

2. Charakteristika dlouhodobých zdrojů financování podniku ... 16

2.1. Interní vlastní zdroje ... 16

2.1.1. Nerozdělený zisk ... 16

2.1.2. Odpisy ... 18

2.1.3. Rezervní fondy ... 19

2.1.4. Ostatní interní zdroje ... 20

2.2. Externí vlastní zdroje ... 20

2.2.1. Akciový kapitál ... 20

2.2.2. Dotace ... 23

2.2.3. Další možnosti financování pomocí externích vlastních zdrojů ... 24

2.3. Externí cizí zdroje dlouhodobé ... 24

2.3.1. Emise dluhopisů ... 24

2.3.2. Dlouhodobé úvěry ... 24

2.3.3. Leasing ... 25

3. Případová studie ... 27

3.1. Charakteristika podniku ... 27

3.2. Pořízení investice ... 28

3.2.1. Cena investice ... 30

3.3. Návratnost investice ... 31

3.4. Výběr financování investice ... 32

3.4.1. Financování prostřednictvím dlouhodobých úvěrů ... 34

3.4.2. Vyhodnocení poskytnutých úvěrů od bankovních institucí ... 37

3.5. Vybraná možnost financování ... 38

Závěr ... 40

Seznam použitých literárních zdrojů ... 42

Seznam Obrázků

Obrázek 1 Mobilní fotbalové hřiště ... 29

Seznam Tabulek

Tabulka 1 Tvorba nerozděleného zisku ... 17

Tabulka 2 Výpočet ceny investice ... 30

Tabulka 3 Návratnost investice z pořádaných akcí ... 32

Tabulka 4 Základní údaje pro bankovní instituce ... 34

Tabulka 5 Získané údaje od bank (nejvhodnější úvěr) ... 38

Úvod

Většina lidí i podnikatelů určuje jako hlavní cíl podnikání dosažení co nejvyššího zisku. Hlavní cíl podnikání je i výše uvedeným způsobem definován v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a i v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. To však v dnešní době již neplatí, protože s variantou maximalizace zisku je spojeno mnoho nedostatků. Je to z toho důvodu, že při maximalizaci zisku se nebere v úvahu faktor času, nezohledňuje se stupeň rizika a výše zisku je do určité míry ovlivněna účetními postupy.

Proto se jako cíl podnikání nyní považuje maximalizace tržní hodnoty podniku. K dosažení vysoké tržní hodnoty je třeba získat konkurenční výhodu nad svojí konkurencí. Nejlepší možnou volbou pro podnik je realizace investic.

V dnešní době by v každém podniku mělo docházet k průběžným inovacím stálého majetku. Je to z důvodu vzniku nových trendů, které pomáhají se zdokonalováním podniku, zlepšením služeb či poskytovaných výrobků. V neposlední řadě se podnik snaží inovací odlišit od stávající konkurence a přilákat tak nové zákazníky či zaměstnance. Při realizaci investic je důležitou částí výběr správného zdroje financování podnikání, který je podstatný pro nákup vybrané investice.

Tato práce se zabývá právě jmenovanou fází, správným výběrem zdrojů financování na určitou investici. Práce se rozděluje na dvě části, a to na část teoretickou a část praktickou.

Teoretická část práce je zaměřena na financování jednotlivých investic. V první kapitole je rozebíráno financování podniku, jeho přesné plánování a jsou zde stručně charakterizovány finanční zdroje. Dále je zde zmíněno financování jednotlivých investic a rozdělení finančních zdrojů na externí a interní. Ve druhé kapitole jsou představeny jednotlivé finanční zdroje, které podnik může využít pro financování. Dané zdroje jsou rozděleny do podkapitol podle způsobu získání na interní zdroje vlastní, externí zdroje vlastní a externí zdroje cizí dlouhodobé.

Praktickou částí práce se zabývá celá třetí kapitola, která je zaměřena na financování vybrané investice konkrétního podniku. Nejprve je zde představena společnost, která se koupí vybrané investice zabývala, a vybraná investice i s výpočtem její přibližné ceny.

Následně je zde rozebírána návratnost investice, možnosti výběru financování a skutečný výběr podniku při financování investice.

1. Financování podniku

Financování podniku je velice důležité. Správné financování pomůže k dosažení ziskovosti, ale i zvýšení tržního podílu firmy. Finanční řízení lze rozdělit na dvě stránky, a to stránku věcnou a peněžní. V rámci věcné stránky se podnik snaží dosáhnout podnikové vize a základního cíle. K dosažení určitého cíle či dané vize společnosti investují peněžní kapitál do různých reálných aktiv a za pomoci moderních technologií a pracovní síly člověka vytvářejí konkrétní produkt, který je posléze nabízen k prodeji na trhu. Mezi daná aktiva může patřit například hmotný majetek, jako jsou například zařízení a stroje, ale i nehmotná aktiva, do kterých lze zařadit například různé patenty a značky. Peněžní stránka zahrnuje oběh peněžních prostředků od začátku investování až po zpětnou přeměnu na peníze.

(Nývltová, Marinič, 2010; Brealey, Myers, 2011)

Cílem investování podniku je najít aktiva, která přinesou větší výnosy než investované náklady spojené s nákupem a realizací daného aktiva. Správné finanční řízení záleží tedy na nalezení optimální možnosti, která nám přinese potřebné externí či interní zdroje, které jsou pak využity k dosažení vymezených cílů podniku. Během rozhodovacího procesu si podnik klade základní otázky, které se týkají získání kapitálu pro případné investice. Tyto otázky jsou KDE, KAM a JAK. Otázka KDE pojednává o celkové výši potřebného kapitálu a případném složení a kde dané prostředky získám. Dále podnik rozhoduje KAM bude daný kapitál investován a JAK bude rozvržen případný dosažený zisk.

(Nývltová, Marinič, 2010)

1.1. Plánování financování

Plánování lze popsat jako určitou činnost, při které se formulují cíle a způsoby, pomocí kterých se dosáhne zvoleného cíle. Před plánováním se provádí vnitřní a vnější analýza prostředí a dále analýza finanční, které jsou důležité při rozhodovacím procesu ohledně sestavení podnikatelského plánu. Pokud chce podnik podat žádost o půjčení finančních zdrojů, musí být předložen s touto žádostí i očekávaný budoucí stav podniku, který je znázorněn v podnikatelském plánu. Při tvorbě finanční analýzy se čerpá z výkazů, které jsou součástí účetnictví. Výsledky finanční analýzy nám znázorňují, zda je podnik tzv. ‚‚finančně zdravý‘‘. Podnik je finančně zdravý, pokud dosahuje výkonnosti a zhodnocuje svoje vložené prostředky, je finančně stabilní a schopný hradit své závazky.

(Růčková, 2015; Kubíčková, Jindřichovská, 2015; Scholleová, Štamfestová, 2015)

Při dlouhodobém plánování investic by mělo být provedeno správné finanční plánování. Jedná se o souhrn akcí, díky kterým je dosaženo finančního plánu. Součástí finančního plánu je prognóza budoucí situace všech rozhodnutí, které se týkají financí a investic. Toto plánování je velice důležité pro funkci řízení financí. Hlavním důvodem finančního plánování je zabezpečení likvidnosti firmy a správném určení skladby zdrojů potřebných k financování podnikových potřeb. (Růčková, 2015)

1.2. Finanční zdroje

Výše zmíněná aktiva jsou financována prostřednictvím finančních zdrojů podniku.

Tyto zdroje se rozdělují z hlediska účetního a finančního. Účetní hledisko poukazuje na finanční zdroje jako zdroje krytí neboli pasiva rozvahy, pomocí kterých se zajišťuje podnikový kapitál firmy. Finanční hledisko na rozdíl od účetního využívá i tzv. podrozvahové položky, u kterých očekává dosažení financí prostřednictvím prodeje nepeněžitých částí majetku. (Hrdý, Krechovská, 2016)

Finanční zdroje lze rozdělit z mnoha hledisek, a to z vlastnického, časového a způsobu získávání. Vlastnické hledisko rozděluje zdroje podobně jako v účetnictví na vlastní a cizí. Toto rozdělení je vhodné pro finanční management, protože stanovuje, v jakém rozsahu podnik používá vlastní zdroje a jak moc jsou pro podnik důležité zdroje cizí. Dle hlediska časového se dále finanční zdroje dělí na dlouhodobé a krátkodobé, v mnohých případech se využívají i zdroje střednědobé. Každé z těchto členění má daný určitý počet let, pro který se toto časové hledisko používá. Krátkodobé hledisko se využívá v horizontu jednoho roku, střednědobé od jednoho roku až do pěti let a od pěti let se používá hledisko dlouhodobé. Třetí rozdělení, které se týká způsobu získávání zdroje, je členěné na vnitřní (interní) a vnější (externí) zdroje. Toto rozdělení je pro podnik velice významné, neboť udává, zda podnik získává zdroje vlastní činností, nebo využívá možností externího získání zdrojů z vnějšího okolí. (Hrdý, Krechovská, 2016)

1.3. Financování podnikových investic

Pod pojmem financování investic si lze představit získávání zdrojů potřebných pro obstarání nového dlouhodobého majetku, ale patří tam rovněž i obnova a rozšíření jak nových, tak i stávajících forem dlouhodobého majetku. Proměna investičního majetku na peníze patří mezi dlouhotrvající činnosti v podniku, neboť jsou tam vázány po delší dobu a jsou do nich vloženy větší peněžní obnosy. Financování investic tudíž můžeme také nazvat dlouhodobým financováním podniku. (Valach, 2010)

Při charakteristice dlouhodobého financování by mělo být zmíněno zlaté bilanční pravidlo, které spočívá ve financování dlouhodobého majetku pomocí dlouhodobých zdrojů a krátkodobého majetku pomocí krátkodobých zdrojů. Existuje však výjimka, a to že část trvalého oběžného majetku může být rovněž financována pomocí dlouhodobých zdrojů.

Pokud by došlo k nedodržení tohoto zlatého bilančního pravidla a podnik by financoval dlouhodobý majetek prostřednictvím krátkodobých zdrojů, nebo financoval krátkodobý majetek dlouhodobými zdroji, mohlo by mu to přinést značné problémy. (Valach, 2010)

Přeměna dlouhodobého majetku na peněžní prostředky překračuje dobu na splacení krátkodobých zdrojů, proto by podnik během využívání tohoto majetku musel získat další krátkodobé zdroje, které by mu pomohly majetek dofinancovat. Financování dlouhodobého majetku krátkodobými zdroji však může vést k finančním obtížím při zajištění prostředků na splacení takto získaných zdrojů. Podobné problémy mohou nastat i při opačném využití, tedy financování krátkodobého majetku dlouhodobými zdroji. Je to z toho důvodu, že dlouhodobé zdroje jsou příliš drahé na financování krátkodobého majetku. Vhodnější je tedy použití kapitálu krátkodobého. (Valach, 2010)

Během dlouhodobého financování investic by měl podnik kontrolovat plnění základních cílů, které byly stanoveny pro financované investice. Mezi tyto cíle by mělo vždy patřit:

 Opatřit potřebnou výši kapitálu, která musí být ekonomicky odůvodněna, na nejvhodnější typ investice, který splňuje vyžadovaný objem tržeb.

 Docílit, aby průměrné výlohy na danou investici byly co možná nejnižší.

 Dát pozor, aby nedošlo k oslabení finanční stability podniku.

 Pomocí ekonomických nástrojů se snažit docílit větší efektivnosti dané investice.

Získání peněžních prostředků na požadované investice může být různorodé díky mnoha finančním zdrojům, které se mohou čerpat pomocí interního nebo externího financování. (Valach, 2010)

1.4. Interní a Externí financování

Jak již bylo řečeno v předcházející kapitole dlouhodobé zdroje se mohou rozdělovat dle způsobu získávání na interní a externí zdroje. Při určování zdrojů interních a externích

Toto rozdělení se taktéž týká zdrojů financování, ale není to totéž jako interní a externí zdroje financování. Mezi interní zdroje podniku lze zařadit veškeré zdroje, které byly dosaženy díky vlastní činnosti podniku. Zato do vlastních zdrojů financování patří právě již zmíněné interní zdroje a část externích zdrojů, a to vklady vlastníků. Externí zdroje financování zahrnují naopak celé cizí zdroje (mezi které mohou patřit například úvěry, leasing atd.) a vklady vlastníků, které patří zároveň do vlastních zdrojů. Vyskytuje se zde jedna výjimka, na kterou se musí dávat pozor, a to rezervy. Rezervy totiž podle českého účetnictví patří mezi zdroje cizí, ale nejsou součástí zdrojů externích. (Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016, Proquest, 2017)

Součástí interních zdrojů je zisk, tedy přesněji řečeno všechny fondy, které jsou tvořené ze zisku, dále pak k interním zdrojům patří odpisy, příjmy z nepeněžních částí majetku a rezervy. Ostatní zdroje, které mohou být použity k financování, již patří k externím zdrojům. Ke zdrojům externím patří jak vlastní, tak cizí zdroje. Správné rozřazení do cizích a vlastních zdrojů lze provést pomocí snadné otázky, a to, jestli tyto zdroje musíme navrátit nebo ne. Cizí zdroje se dále rozřazují podle časového hlediska, které ovšem u vlastních zdrojů nelze použít. Vlastní zdroje patří mezi zdroje dlouhodobé, které nemusí být navráceny. (Hrdý, Krechovská, 2016)

Dle následujících charakteristik rozdělujeme externí zdroje na externí vlastní zdroje, externí cizí zdroje dlouhodobé a externí cizí zdroje krátkodobé. V externích vlastních zdrojích se nalézá například akciový kapitál či základní kapitál u neakciových společností, dále pak dotace, které lze používat jen při splnění určitých podmínek, vklady vlastníků nad rámec základního kapitálu u neakciových společností, dary a kapitálové fondy.

K externím cizím zdrojům, které mají časové hledisko dlouhodobé, patří například finanční leasing, emise dluhopisů, stálá pasiva, dlouhodobé neobchodní závazky a různé druhy dlouhodobých úvěrů jako jsou investiční úvěr, hypoteční úvěr, dodavatelský úvěr. A jako poslední rozřazení externích zdrojů jsou externí cizí zdroje, které jsou poskytovány v krátkodobém časovém horizontu. K tomuto rozdělení patří mnoho forem krátkodobých bankovních úvěrů, jako jsou kontokorentní úvěr, lombardní úvěr, revolvingový úvěr a další, nalezneme zde však i operativní leasing, komerční papíry, obchodní úvěr, krátkodobé neobchodní závazky a stálá pasiva. (Hrdý, Krechovská, 2016)

2. Charakteristika dlouhodobých zdrojů financování podniku

K dlouhodobým zdrojům financování patří již zmíněné interní zdroje vlastní, externí zdroje vlastní a externí zdroje cizí dlouhodobé. Úkolem těchto zdrojů je zajistit finanční prostředky na delší časový horizont. (Růčková, 2015)

2.1. Interní vlastní zdroje

Tato kapitola se zabývá jednotlivými interními vlastními zdroji financování.

Danou podkapitolu lze též nazvat samofinancování podniku. Jak z tohoto názvu vyplývá, jedná se o financování investičních cílů prostřednictvím vlastních zdrojů. (Hrdý, Krechovská, 2016)

2.1.1. Nerozdělený zisk

Hlavním zdrojem interních vlastních zdrojů je zisk. Avšak pojem zisk je velice rozsáhlý, proto je důležité toto pojetí správně vymezit. Jedná se o tu část zisku, která zůstane po zdanění, není využita k výplatě dividend nebo na tvorbu fondů, které se tvoří ze zisku.

(viz Tabulka 1) (Hrdý, Krechovská, 2016; Valach, 2010)

Tabulka 1 Tvorba nerozděleného zisku

Zdroj: (Hrdý, Krechovská, 2016, str. 92)

Jako každý finanční zdroj, i tento přináší své výhody i nevýhody. Jak vyplývá z názvu podkapitoly, jedná se o tu část finančních zdrojů, které podnik vytváří svou vlastní činností. Pro podnik je tento zdroj velice nestálý, protože není jisté, zda ho bude dosaženo ani v jaké výši bude vyprodukován. K výhodám použití nerozděleného zisku patří například nezadlužování podniku, dále pak nedochází k příležitosti zrodu finanční tísně. Podnik nezatěžují emisní náklady. V tomto ohledu patří nerozdělený zisk mezi levnější formu financování než například emise akcií. Díky nerozdělenému zisku lze financovat investice, na které se těžce získávají externí zdroje, kvůli jejich vysokému riziku. Mezi nevýhody tohoto financování naopak patří například fakt, že se jedná o dražší financování než ku příkladu formou dluhu a dále pak tato část zisku patří mezi velice nestabilní. (Hrdý, Krechovská, 2016)

1 Dle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích již není povinné vést rezervní fond, od roku 2014 záleží na dobrovolném rozhodnutí.

Zisk běžného roku před zdaněním (účetní výsledek hospodaření) - Daň ze zisku (daň z příjmů)

= Čistý zisk po zdanění

- Zákonné použití zisku (vložení peněžních prostředků do zákonného rezervního fondu (specifické případy)¹, výplata podílu na zisku tichého společníka)

- Statutární použití zisku – dáno dle stanov společnosti (vložení peněžních prostředků do statutárních fondů, ostatní příděly dané dle stanov společnosti)

- Ostatní použití zisku (úhrada ztráty z minulých let, výplata tantiém – např. odměny členům představenstva, dozorčí rady, výplata dividend, další vklady do fondů na základě usnesení valné hromady, zvýšení základního kapitálu z vlastních zdrojů)

= Nerozdělený zisk běžného roku + Nerozdělený zisk minulých let

= Nerozdělený zisk koncem roku

2.1.2. Odpisy

Každý podnik vlastní určité množství hmotného a nehmotného majetku.

Tento majetek podniky využívají ke své činnosti v období několika let, a proto nemůže být zahrnut mezi náklady najednou, ale postupnými částkami z celkové ceny. Toto postupné rozdělování pořizovací ceny určitého dlouhodobého majetku mezi náklady podniku je uskutečněno pomocí odpisů. Charakteristiku odpisů lze formulovat jako část z pořizovací ceny jakéhokoliv dlouhodobého majetku, která se během životnosti majetku zařazuje mezi provozní náklady podniku, které jsou vynaloženy za určité období. Souhrn všech odpisů odepsaných na veškerém dlouhodobém majetku v podniku za určité období můžeme nalézt ve výsledovce. (Valach, 2010)

Důležité je také uvést rozdílnost mezi odpisy a oprávkami dlouhodobého majetku.

Oprávky vychází ze součtu všech částek již provedených odpisů u určitého druhu dlouhodobého majetku k danému okamžiku. Tyto částky jsou zaznamenány v účetní rozvaze podniku. Při odečtení oprávek od počáteční ceny majetku vzniká tzv. zůstatková cena, která vyjadřuje cenu majetku k danému okamžiku. Porovnáním oprávek s pořizovací cenou majetku dojde k hrubému formulování stupně opotřebení dlouhodobého majetku. (Valach, 2010)

Význam odpisů není zaměřen pouze na vyjádření stupně opotřebení hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku, ale jedná se i o složku provozních nákladů, které ovlivňují výši dosaženého hospodářského výsledku a s ním i výši základu daně z příjmů.

Odpisy dále působí na rentabilitu podnikání, která patří mezi nejběžnější ukazatele produktivity, které posuzují a vyjadřují úspěšnost podnikatelské činnosti. Hlavním významem, proč jsou zde odpisy zmíněny, je pro nás funkce volného finančního zdroje, který může být použit k jakémukoliv účelu před fází obnovy dlouhodobého majetku.

(Kubíčková, 2015; Valach, 2010)

Před využitím odpisů jako finančního zdroje, je důležité si uvědomit, že odpisy jsou součástí provozních nákladů, ale nepatří současně mezi peněžní výdaje. Peněžní výdaje byly uskutečněny při nákupu dlouhodobého majetku či během jeho obnovy. Odpisy, jak již bylo řečeno, patří mezi provozní náklady, které jsou součástí výpočtu ceny prodávaných služeb a výrobků. Podniku se navrací vynaložené náklady ve formě tržeb z prodávaných služeb a z prodeje výrobků. (Hrdý, Krechovská, 2016; Valach, 2010)

Existují 4 faktory, které ovlivňují výši odpisů. Patří sem výše a struktura hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku, cena majetku, doba odepisování a způsob odepisování. Výše a struktura majetku se dá charakterizovat jasně, čím vyšší bude cena, tím budou vyšší i roční odpisy. U doby odepisování to platí obráceně, čím delší bude doba odepisování, tím budou odpisy nižší. Posledním zmíněným faktorem je způsob odepisování.

Existují dva způsoby odepisování, a to způsob daňový a účetní. Při zahrnování odpisů do provozních nákladů podnik pracuje se skutečným opotřebením majetku, tedy s odpisy účetními. Odpisy daňové slouží pouze ke snížení daňového základu a ve firmě by se více neměly využívat, protože se jedná o odpisy, které ukazují přibližné opotřebení majetku, a to nemusí odpovídat skutečnému stavu. (Hrdý, Krechovská, 2016)

K výhodám odpisů patří podobně jako u nerozděleného zisku nezadlužování podniku a tím nedochází k možnosti vzniku finanční nouze. Podnik nezatěžují emisní náklady a lze financovat i rizikovější investice. Na rozdíl od nerozděleného zisku se jedná o stabilní interní zdroj financování a podniku stačí dosáhnout tržeb v hodnotě vložených nákladů. Naopak nevýhodou odpisů je například fakt, že se jedná o dražší možnost financování, než je financování např. pomocí úvěru. K další nevýhodě se dá zařadit i to, že při inflaci tento zdroj bude dosahovat nedostatečné výše i pro klasickou obnovu majetku. (Hrdý, Krechovská, 2016)

2.1.3. Rezervní fondy

Rezervní fondy spadají pod vlastní kapitál podniku. Jsou vytvářeny pomocí zisku, který firma vyprodukuje za dané období, a proto se též nazývají fondy ze zisku. Rezervní fond je tvořen za účelem ochrany proti různým rizikům. Jejich tvorba ovlivňuje výši nerozděleného zisku, který byl již zmíněn v jedné z předchozích kapitol. Pokud není předem plánované využití rezervního fondu na určité potřeby, může být využit jako vhodný interní zdroj pro financování. Dá se ovšem použít pouze dočasně a do určité míry. (Valach, 2010)

Rezervní fondy se dají rozdělit na fondy zákonné, statutární a dobrovolné. Fondy zákonné jsou vytvářeny ze zákona. Počátkem roku 2014 vstoupil v platnost nový zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, který zákonné fondy zřetelně zmenšil. Dříve bylo povinností vkládat na rezervní fond částku z vytvořeného čistého zisku, a to ve stanovené výši, která byla přesně stanovena podle obchodního zákoníku dle příslušné právní formy podnikání. Většina zákonných rezervních fondů byla zrušena, ale dál zde zůstaly některé zvláštní případy jako například finanční asistence. Fondy statutární jsou dány podle stanov

společnosti. Pokud jsou některé z těchto fondů ve stanovách, je pro podnik povinností je vytvářet. Dobrovolné fondy jako součást rezervních fondů jsou vytvářeny jako dobrovolná rozhodnutí manažerů společnosti či členů valné hromady. (Hrdý, Krechovská, 2016; Valach, 2010; Zakonprolidi.cz, 2019)

2.1.4. Ostatní interní zdroje

Mezi ostatní interní zdroje lze zařadit rezervy či finanční zdroje získané přeměnami majetku. Rezervy nejsou totéž, co rezervní fond. Rozdíl mezi nimi je ve způsobu jejich tvorby a možnosti jejich použití. Rezervy jsou vytvářeny za určitým účelem a nalezneme je v rozvaze pod cizím kapitálem. Podobně jako rezervní fond se mohou rezervy rozdělit na dobrovolné a zákonné. Pomocí zákonných rezerv se snižuje tvorba podnikového zisku, a zároveň tak i daňová povinnost. Mezi zákonné rezervy patří například rezerva na opravu dlouhodobého majetku. Tvorba rezerv je možná pouze na majetek s dobou odepisování 5 let a více a na majetek, který není určen k likvidaci. Dále se nesmí používat na tvorbu rezerv u oprav v důsledku škod a u každoročních oprav. Nejčastějšími dobrovolnými rezervami jsou rezervy na technický rozvoj, rezervy na opravy hmotného dlouhodobého majetku, rezervy na nedobytné pohledávky, rezervy na daň ze zisku, rezervy na dividendy a na kurzové ztráty. Vytváření rezerv může velice ovlivnit množství dosaženého zisku.

Finanční zdroje získané přeměnami majetku spadají mezi zvláštní finanční zdroje.

Tyto zdroje se získávají díky prodeji nepeněžních forem majetku, které jsou prodávány při zachování současné finanční skladby podniku. (Hrdý, Krechovská, 2016; Valach, 2010)

2.2. Externí vlastní zdroje

Externí vlastní zdroje jsou zdroje, které jsou vkládány do podniku z vnějšku.

Na rozdíl od externích cizích zdrojů tyto zdroje podnik nemusí vracet zpět původnímu majiteli.

2.2.1. Akciový kapitál

Akciový kapitál se používá pouze u akciových společností. Vznik akciového kapitálu probíhá pomocí upisování různých druhů akcií. Akcie jsou cenné papíry, které vyjadřují podíl investora na akciové společnosti. Nové akcie se upisují při zakládání akciové společnosti, při rozšiřování již vytvořené akciové společnosti a při finanční optimalizaci podniku, která se provádí za účelem dosažení vyšších zisků podniku. Při finanční restrukturalizaci podniku dochází k přeměně struktury kapitálu, zatímco u zakládání

na případné investice jsou vydávány nové akcie, které jsou emitovány při založení či rozšíření akciové společnosti. (Valach, 2010; Chalupa, Reiterman, 2014)

Emitování akcií může probíhat třemi způsoby, a to soukromou emisí, veřejnou emisí nebo prodejem akcií již exitujícím akcionářům, kteří mají předkupní právo na nově vydávané akcie. (Valach, 2010)

Soukromé emise nejčastěji používají malé akciové společnosti, které mají menší počet akcionářů. Nejčastěji se jedná o založení společnosti úzkou skupinou lidí, kteří chtějí podnikat pouze z vlastních zdrojů, bez veřejného oznámení emise. Při vydávání soukromé emise se obvykle nevyužívá zprostředkovatelských služeb investičních bank. Mezi výhody soukromé emise patří kratší doba opatření akciového kapitálu a nižší emisní náklady, které jsou způsobeny tím, že se nemusí platit odměny zprostředkovatelům. (Valach, 2010)

Veřejná emise akcií je využívána u velkých akciových společností. Díky veřejné emisi se dá s akciemi podniku obchodovat na burze, nebo lze využít i jiné způsoby obchodování, jako je např. obchodování pomocí kapitálových trhů či volného přístupu k těmto akciím. Veřejná emise je zprostředkována investičními prostředníky, ke kterým patří investiční banky či investiční společnosti. Upisování veřejných akcií probíhá pomocí následujících kroků. Prvním krokem je výběr investičního zprostředkovatele. Dále proběhne naplánování programu dlouhodobého financování a výběr vyhovujícího typu vydávaných akcií. Posléze se musí emise zaregistrovat, dále se připravuje prospekt daného cenného papíru a následuje proces schvalování u České národní banky. Jako poslední pak probíhá prodej dané akcie zájemcům neboli investorům. (Valach, 2010)

Prodej akcií na základě předkupního práva se využívá pouze v případě rozšiřování akciové společnosti. Předkupní právo znamená, že nově vydané akcie jsou nejprve nabídnuty k odkupu stávajícím akcionářům, a to ve výši jejich stávajícího podílu. Stávající akcionáři to využívají hlavně z důvodu udržení jejich podílu ve firmě. Čím větší podíl vlastní, tím víc se mohou podílet na řízení a rozhodování společnosti. Naopak při koupi nově vydávaných akcií novými investory dojde k podílovému snížení již nakoupených akcií u stávajících akcionářů. Mimo jiné může vložení nových akcií vyvolat snížení jejich ceny a tím snížit hodnotu majetku nynějších akcionářů. (Valach, 2010)

Existují různé druhy akcií, prostřednictvím kterých dochází k financování. Využívají se například kmenové akcie nebo akcie prioritní. (Valach, 2010; Chalupa, Reiterman, 2014)

Kmenové akcie

Pro kmenové akcie je charakteristická skutečnost, že jejich vlastník má právo na vyplacení dividendy, ale není zaručena výše této dividendy. Může nastat i situace, kdy dividendy nemusí být vyplaceny vůbec. Jedná se totiž o akcie s pohyblivým výnosem.

Majitel kmenové akcie má pravomoc hlasovat na valné hromadě, právo dostat podíl z likvidačního zůstatku firmy při její likvidaci a má již zmíněné předkupní právo na nově vydávané akcie. Než dojde k výplatě dividend z těchto akcií musí být nejdříve uspokojeny požadavky státu (daně), dlužníků (splátky úvěrů) a majitelů prioritních akcií. Jedná se totiž o tzv. reziduální formu vlastnictví. Kmenové akcie patří mezi trvalou formu externího financování investic, protože oproti například dluhu se tato investice nemusí splácet.

(Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016; Chalupa, Reiterman, 2014)

K výhodám financování prostřednictvím kmenových akcií patří například skutečnost, že není pevně dána výše vyplácených dividend. Díky této skutečnosti je firmě umožněna větší flexibilita ve finančních plánech, než kdyby financovala podnik prostřednictvím akcií s pevným výnosem. Toto financování je rovněž méně riskantní než financování prioritními akciemi. Nedochází k zadlužování a tím k vytvoření finanční tísně.

Kmenové akcie jsou atraktivnější pro investory než prioritní akcie, protože jejich výnosnost bývá vyšší. Nevýhodami tohoto financování je skutečnost, že kmenové akcie jsou ze strany potenciálních investorů považovány jako rizikovější investice než např. dluhopisy či prioritní akcie, a proto je ze strany investorů požadován vyšší výnos, který pro podnik znamená vyšší nákladovost. Dividendy nepatří mezi zdanitelné položky, proto náklady na kmenové akcie bývají vyšší. Emisní náklady, které jsou spojené s veřejným upisováním, jsou značně vysoké. Emise nových kmenových akcií tříští hlasovací právo pro další akcionáře, a tím dochází k nutnosti širší kontroly managementu. Tato emise je velmi administrativně a časově náročná. (Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016)

Prioritní akcie

Jedná se o dlouhodobý zdroj, který se nachází uprostřed mezi kmenovými akciemi a dlouhodobým dluhem. Jejich název je odvozen od skutečnosti, že při výplatě dividend mají přednost (prioritní postavení). Stejně jako u kmenových akcií i tyto akcie není nutné splácet a rovněž nesnižují daňový základ. Prioritní akcie mají některé podobné rysy s dlouhodobými dluhy. Patří k nim například, že majitelé prioritních akcií nemají hlasovací právo na valné hromadě a ani právo podílet se na rozhodování a řízení společnosti. Částka dividendy je

hospodaření. Tudíž přináší pevný výnos po celou dobu fungování podniku. Prioritní akcie jsou jedním z možných způsobů hybridního financování. Hybridní zdroje financování jsou zdroje, které se dají obtížně zařadit mezi vlastní a cizí zdroje. (Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016; Chalupa, Reiterman, 2014)

K výhodám financování pomocí prioritních akcií řadíme stabilní dividendy při růstu zisku, zvyšování množství kapitálu bez omezení působení majitelů kmenových akcií.

Nedochází k ovlivnění řízení firmy. Dále sem patří nižší nároky na výšku vyplacených dividend než u kmenových akcií a při neuskutečnění vyplacení dané dividendy jsou méně vážné důsledky než například u neuskutečnění platby za úroky z dlouhodobých dluhů.

Mezi nevýhody zařadíme hlavně fakt, že dividendy nepatří mezi daňově uznatelné náklady z hlediska daně z příjmů, proto jsou prioritní akcie pro podnik dražší než dlouhodobý dluh.

Při poklesu zisku musí být stále hrazeny dividendy v určené výši. (Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016)

2.2.2. Dotace

Jedná se o formu podpory podnikání. Patří mezi externí vlastní zdroje, tudíž získané prostředky nemusí být vráceny, za předpokladu, že dojde ke splnění jasně uvedených podmínek. Pokud dojde k nesplnění podmínek musí podnik dotace v plné výši vrátit a nahradit je zdrojem jiným. Efektivnost poskytnutých dotací se posuzuje např. monitorováním vytváření a udržitelností nových pracovních příležitostí. Dotace jsou poskytovány například od státu, obcí či od Evropské unie a mnoha dalších. Dotace poskytují poskytovatelé za účelem pomoci společnostem rozvíjet jejich podnikatelskou činnost a motivovat je k větší výkonnosti. Stát poskytuje dotace z různých důvodů jako jsou například zajištění dlouhodobého ekonomického růstu, pomoc s řešením nedostatečného rozvoje regionů nebo oborů podnikání. Dále dotace pomáhají k posílení konkurenceschopnosti podniků v zahraničí a zlepšení fungování malých a středních podniků. Výše dotací od státu je omezena velikostí státního rozpočtu, ale i skutečností, aby dotace nenarušovaly nastavené tržní prostředí. Veřejné podpory se dají rozdělit na 3 hlavní skupiny. Tyto skupiny jsou regionální podpora, podpora horizontálního charakteru a podpora sektorového typu. Regionální podpora se zaměřuje na oblasti s mimořádně nízkou životní úrovní, nebo s převažující nezaměstnaností. Podpory horizontálního charakteru platí pro všechna odvětví, ale specializují se na určitý segment jako je například výzkum a vývoj.

Poslední kategorie, která se týká podpory sektorového typu, se zabývá specifickými podporami pro jednotlivá odvětví. V současné době jsou hojně používané fondy Evropské

unie, které ve formě dotací poskytují značné sumy na podporu jednotlivých oblastí v České republice. (Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016)

2.2.3. Další možnosti financování pomocí externích vlastních zdrojů Součástí financování jsou dále například dary, které představují pouze malý zdroj financování. Další možností může být i navýšení základního kapitálu u neakciových společností. Tato možnost financování se neprovádí příliš často, protože prostředky na financování podniku musí vložit do podniku jeho společníci, kteří nemusí disponovat takovým majetkem, který je potřeba na určitou investici. (Hrdý, Krechovská 2016)

2.3. Externí cizí zdroje dlouhodobé

Mezi nejběžnější zdroje financování investic patří externí cizí zdroje dlouhodobé. Jedná se totiž o nejsnadnější způsob získání většího obnosu prostředků než například pomocí vlastních zdrojů.

2.3.1. Emise dluhopisů

Dluhopis je cenný papír, který se vydává za účelem získání finančních prostředků, proto ho lze též nazvat dluhovým cenným papírem. Vlastník dluhopisu má stanovena určitá práva spojená s drženým dluhopisem. Mezi tato práva lze zařadit právo na splacení dlužné částky emitentem, právo na výnos z daného dluhopisu a právo, které se týká schůze vlastníků. Výhodou financování prostřednictvím dluhopisů je, že dluhopisy jsou nakoupeny mnoha různými osobami a podnik dosáhne různorodosti věřitelské základny. Díky této různorodosti není na podnik vyvíjen takový tlak, jako kdyby byl pouze jediný věřitel.

Při vydávání dluhopisů musí být vždy vydány alespoň dva dluhopisy. Je to z toho důvodu, že dluhopisy jsou pouze zastupitelné cenné papíry. Zastupitelnost dluhopisů se vyjadřuje stejným druhem, emitentem, formou či stejnými právy, podle kterých vznikly. (Chalupa, Reiterman, 2014)

2.3.2. Dlouhodobé úvěry

Dlouhodobé úvěry lze rozdělit dle možností získání úvěru, a to na úvěry bankovní a dodavatelské. Odlišnost mezi těmito možnostmi je ve formě jejich poskytování. Bankovní úvěry jsou poskytovány komerčními bankami nebo jinými finančními společnostmi ve formě peněz. Zato dodavatelské úvěry jsou získávány od dodavatele ve formě dodávek některých druhů stálého majetku. U obou variant podnik zaplatí více než je skutečná

poskytnutá hodnota úvěru. Je to z důvodu úroků případně poplatků, které jsou placeny v rámci poskytnutého úvěru. (Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016)

Mezi typické dlouhodobé bankovní úvěry patří investiční úvěr (jinak také termínovaná půjčka) a hypoteční úvěr. Investiční úvěr je určen na rozšiřování dlouhodobého majetku podniku. Hypoteční úvěr je úvěr, který je poskytován hlavně na nákup nemovitostí, ale využívá se i na rekonstrukce, přestavby, dostavby a další možnosti, které se nějak týkají nemovitostí. Úvěr je poskytován oproti zastavení nehmotného majetku podniku či fyzické osoby. (Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016)

2.3.3. Leasing

Leasing je vztah, ve kterém se vyskytují 3 strany, a to dodavatel, pronajímatel a nájemce majetku. Pronajímatel nakoupí majetek od dodavatele, který pak za určitou částku půjčuje či postupně prodává. Leasing patří mezi zvláštní formu financování, kdy dochází k financování potřeb podniku pomocí cizího kapitálu. Od bankovních úvěrů a dalších možností financování prostřednictvím cizího kapitálu se tato forma odlišuje tím, že vlastníkem majetku je ten, kdo majetek pronajímá. Tímto majitelem bývá nejčastěji leasingová společnost. (Brealey, Myers, 2011; Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016)

Většina obyvatel si občas půjčuje auto, jízdní kolo nebo loď. Obvykle se však jedná o krátkodobé pronajmutí, kdy se půjčí například auto po dobu 1 dne či týdne. Tento leasing se jinak nazývá provozní (neboli operativní) leasing, kdy dochází k pronájmu majetku po kratší dobu, než je jeho živnost. Za tento druh leasingu se platí určitá část z pořizovací ceny. Při této formě leasingu se pronajímatel musí starat o opravy, údržbu a servis pronajímaného majetku. Existuje však i možnost dlouhodobého pronájmu majetku.

Tato alternativa se nazývá finanční leasing. Jak již bylo řečeno, jedná se o dlouhodobý pronájem majetku, kdy majetek zůstává po delší dobu v rukou pronajímatele. Leasingové splátky za pronajatý majetek uhradí celou pořizovací cenu majetku. Nájemci jsou do splátek nadále připočítány částky, které pro pronajímatele znamenají ziskový příjem. Na rozdíl od provozního leasingu se nájemce musí sám starat o údržbu, servis a opravy majetku.

Finanční leasing slouží ke stálému pořízení majetku formou splátek. Po splacení všech splátek přechází pronajímaný majetek do vlastnictví nájemce. Tato forma leasingu se dost podobá klasické půjčce peněz. V obou případech platí podnik přidanou hodnotu za koupený (či prozatímně půjčený) majetek. (Brealey, Myers, 2011; Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016)

Leasing se dělí na přímý a nepřímý. Rozdíl mezi těmito druhy je v nákupu půjčovaného majetku. Při přímém leasingu je nakoupen majetek od výrobce a později pronajat možnému nájemci. Naopak při nepřímém (neboli zpětném) leasingu je nakoupen majetek leasingovou společností (pronajímatelem) od podnikatele (později nájemce), který potřebuje získat rychle potřebný kapitál. Tento majetek je pak opětovně pronajat podnikateli, který daný majetek prodal. (Brealey, Myers, 2011; Valach, 2010; Hrdý, Krechovská, 2016) Mezi výhody leasingového financování patří urychlování zavádění investice do provozu. Jedná se o velice flexibilní financování. Výše splátek lze odvodit dle křivky výnosů, kterých podnik dosahuje či sezonnosti produkce. Tím pádem nájemce platí jen tolik, kolik vyprodukuje svojí výrobou a nemusí splátky hradit z jiných příjmů společnosti.

Leasingové financování se často považuje i za přizpůsobivější než jiné externí dlouhodobé financování. Nájemce může veškeré leasingové splátky zahrnovat do nákladů, a tím dosáhnout snížení základu zdanění. Při využívání leasingového úvěru dochází ke zvýšení likvidnosti podniku, protože prostředky potřebné na danou investici se nevyužijí všechny okamžitě, ale postupně ve formě splátek. V neposlední řadě výhodou pro podnik je i to, že může majetek využívat i bez jeho vlastnictví a bez rizik spojených s pořízením. (Hrdý, Krechovská, 201; Valach, 2010)

K nevýhodám spojeným s financováním prostřednictvím leasingu spadá například dražší pořízení majetku než v případě pořízení pomocí úvěru. Nevýhodou je i to, že po splacení všech splátek leasingu do vlastnictví nájemce přechází již téměř zcela odepsaný majetek. Mezi další nevýhody patří převedení některých vlastnických rizik na nájemce, těžkosti při prováděných rekonstrukcí majetku, pro nájemce je téměř nemožné vypovědět smlouvu. (Hrdý, Krechovská, 2016; Valach, 2010)

3. Případová studie

Případová studie se zabývá zjištěním možnosti nejvhodnějšího zdroje financování pro podnik P.J.Art Production s.r.o., která se zabývá koupí mobilního fotbalového hřiště.

3.1. Charakteristika podniku

P.J.Art Production s.r.o. byla založena dne 2. října 2007 zápisem do obchodního rejstříku vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jak už z názvu vyplývá jedná se o společnost s ručením omezeným. Společnost byla založena jedním společníkem, a to Pavlem Jakubcem.

Pavel Jakubec je zároveň jediným jednatelem této společnosti. Základním vkladem této společnosti bylo 200.000,- Kč. Společnost má v obchodním rejstříku vedeno několik oblastí předmětů podnikání. Společnost se zabývá reklamní činností a marketingem, pořádáním kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení sloužících zábavě, realitní činností a v neposlední řadě výukou v oblasti umění a společenského tance. (Justice.cz, 2019)

Jedná se o společnost zaměřenou na technicko–programové produkce, kterými zajišťuje sportovní, kulturní a společenské akce, slavnostní ceremoniály, firemní oslavy, plesy, dny otevřených dveří a další. Společnost převážně působí v rámci Libereckého kraje.

Neznamená to však, že by se nesnažila rozšířit svou působnost i mimo Liberecký kraj.

Společností byly realizovány různé projekty jak na dalších místech České republiky, tak i v zahraničí v rámci Evropy, a to například v Německu, Dánsku, Holandsku, Polsku nebo Itálii. (pjart.cz, 2019)

Společnost P.J.Art Production s.r.o. nabízí kompletní realizaci akcí "na klíč". Zajistí akci jak po stránce technické, tak i programové. Realizuje akce jak s menším rozpočtem, tak velké mezinárodní akce s vyšším rozpočtem. Firma má zkušenosti s pořádáním akcí v kulturních domech, sportovních halách, ale i pod širým nebem. (pjart.cz, 2019)

Mezi jejich nejznámější pořádané akce patří například EYOWF neboli European Youth Olympic Winter Festival. Tato akce proběhla již v roce 2011. V roce 2019 se v Liberci bude konat podobná akce, ale tentokrát se bude jednat o letní olympiádu. I tuto akci bude pořádat společnost P.J.Art Production s.r.o. s ohledem na předchozí dobré zkušenosti.

Mezi další akce, na kterých se společnost podílela, patří například Mistrovství světa v letech na lyžích v Harrachově, všechny ročníky Miss Libereckého kraje, A-styl show, Superball a mnoho dalších. (pjart.cz, 2019)

Společnost má sídlo v Jeronýmově ulici v Liberci 7. Tato společnost má stejné sídlo jako firma A-STYL z. s. Jelikož majitel P.J.Art Production s.r.o. a majitelka A-STYL z.s.

jsou manželé, obě společnosti tak spolu navzájem blízce spolupracují. (Justice.cz, 2019) P.J.Art Production s.r.o. se rozděluje na dvě části. První z nich, která byla pojmenovaná P.J. – TECH a která vznikla v roce 2017, se stará o zakoupenou techniku.

K jejich činnosti patří stavba pódií, zapojení zvukové techniky, světel a vlastní doprava přímo na připravovanou akci. Druhá sekce nazvaná P.J.Art Production se podílí na přesném naplánování realizované akce. Za pojmem naplánování realizované akce je především vytvoření scénáře celé akce, komunikace se zákazníkem a vlastní realizace akce. Nyní došlo k založení nové společnosti s názvem Sportima s.r.o., která se bude nově zabývat většími sportovními akcemi, jako je například Agility 2022.

Důležitou součástí podniku je také účetní oddělení, které se stará o všechny finanční záležitosti podniku. Zároveň toto oddělení zajišťuje i účetnictví firmy A-STYL z. s., se kterou společnost úzce kooperuje.

Společnost má celkem 9 zaměstnanců včetně majitele společnosti. Majitel společnosti obstarává obchod a marketing produkovaných akcí. Mimo majitele jsou ostatní zaměstnanci rozděleni po dvou do každého oddělení podniku. Výjimkou je oddělení P.J. Art TECH, kde pracují 4 zaměstnanci. Kromě těchto stálých zaměstnanců pracuje pro společnost mnoho dalších lidí, kteří jsou zaměstnáni formou Dohody o provedení práce.

Tito zaměstnanci či brigádníci jsou pro společnost velice důležití, protože na každé pořádané akci je pro zajištění hladkého průběhu a pro úspěšné dokončení akce zapotřebí velké množství lidí.

Brigádníci jsou ve společnosti rozděleni dle vykonávané práce na sekci Hostess, Animátoři a Technická výpomoc. Hostess vykonávají práci, která jakýmkoliv způsobem souvisí s pořádáním akce. Jejich pracovní náplní je například vítání a směrování hostů, jsou tzv. "k ruce" pořadateli akce, předávají různé ceny atd. Animátoři mají na starosti práci s dětmi. Mezi technickou výpomoc patří převážně muži, kteří pomáhají zaměstnancům sekce P.J.Art - TECH. Pomáhají například se stavbou podia a přípravou technického zázemí akce.

3.2. Pořízení investice

Každým rokem se společnost rozvíjí a nakupuje nové vybavení. Podnik se snaží

P.J. Art – TECH , společnost nakoupila většinu techniky a nového vybavení, které vlastní.

Při nákupu musel podnik zařídit i místo, kde dojde k uložení zmíněné techniky, proto došlo dále k nákupu skladu. Důležité bylo nějak vybavení transportovat ze skladu na místo pořádaného eventu, proto společnost dále nakoupila nákladní auto. V této chvíli společnost investuje do modernizace a zlepšení vybavení skladu.

V roce 2018 společnost PJ ART chtěla rozšířit svoji působnost v oblasti sportovních akcí. Proto se rozhodla k nákupu mobilního fotbalového hřiště. Danou investicí se zabývá následující praktická část bakalářské práce. (viz Obrázek 1 Mobilní fotbalové hřiště) Při nákupu se společnost rozhodovala mezi různými velikostmi mobilního hřiště. Společností bylo vybráno mobilní fotbalové hřiště o velikosti 20x13 m. K vybavení hřiště patří mantinely, které ohraničují celé hřiště. Mantinely slouží nejen k zábraně, aby nedošlo k vykopnutí míče ze hřiště, ale i jako forma marketingová. Na celém mantinelu se vyskytuje 24 ploch určených pro marketingovou propagaci pořádající firmy či firem, které pořádanou akci sponzorují. Dále k fotbalovému hřišti náleží dvě branky, které mají na jedné straně vybudovaný vlez do prostoru hřiště. K objektu patří i sítě do branek a sítě umístěné nad mantinely, aby nedošlo k častému vykopávání míče z ohraničeného hřiště. Součástí hřiště již nebyla jakákoliv podkladová plocha. Bylo proto nutné k mobilnímu hřišti dokoupit umělý trávník.

Obrázek 1 Mobilní fotbalové hřiště

Zdroj: PJ ART: Unikátní mobilní hřiště - 20 x 13 M [online]. 2019 [cit. 2019-04-13].

Dostupné z: http://www.pjart.cz/unikatni-mobilni-hriste

3.2.1. Cena investice

Dle žádosti majitele společnosti se v této práci neuvádí skutečná částka nakoupené investice, ale pouze odhadovaná cena. Během vyhledávání podobných produktů a jejich cen, bylo nalezeno hřiště s rozměry 12,5x7 m za 326.657,- Kč a hřiště s rozměry 15x10 m za 424.881,- Kč. Tato hřiště jsou nabízena akciovou společností JIPAST. Jelikož hřiště s totožnými rozměry nebylo nalezeno, k odvození ceny nakoupené investice se použijí dané částky. (viz Tabulka 2) U prvního hřiště je cena za 1 m² ve výši 3.733,- Kč, avšak u druhého hřiště je cena za 1 m² stanovena ve výši 2.832,- Kč. Podle těchto cen lze dojít k závěru, že daná společnost poskytuje slevu na 1 m² při nákupu rozměrově většího fotbalového hřiště.

Přesně u těchto částek došlo ke snížení částky o 901,- Kč za1 m². Když si podnik koupí druhé jmenované hřiště ušetří při této slevě 135.069,- Kč u nákupu hřiště 20x13 m by tato částka měla být téměř trojnásobná, jelikož je hřiště 20x13 m skoro 3x větší než první jmenované hřiště. Podle vypočtené částky vyšlo, že sleva na hřiště 20x13 m by měla být cca 374.768,92 Kč, záleží hodně na společnosti, zda bude poskytovat rovnocennou slevu jako u hřiště 15x10 m. Celková částka bez slevy byla vypočtena ve výši 970.580,- Kč, tudíž po slevě by měla být celková cena mobilního hřiště 595.811,08 Kč. (JIPAST, 2019) Tabulka 2 Výpočet ceny investice

Zdroj: vlastní

K ceně musíme ale dále připočíst i cenu umělého trávníku, který byl dále k mobilnímu hřišti dokoupen a bude používán současně s mobilním fotbalovým hřištěm. Na internetu poskytuje tyto umělé travní koberce mnoho společností. Ceny se pohybují v rozmezí od 100,- Kč až po 1000,- Kč za 1 m². Společnost potřebovala nakoupit minimálně 260 m², což je přesná velikost hřiště. Koupí koberce v míře přesné velikosti hřiště

Hřiště 12,5x7 m 15x10 m 20x13 m

m²

87,5 m²

150 m²

(1,71x větší než hřiště 12,5x7 m)

260 m²

(2,97x větší než hřiště 12,5x7 m)

Celková částka

v Kč 326.657 424.881 970.580-374.768,92 =

595.811,08 Cena v Kč za 1

m² 326.657/(12,5*7) = 3.733 424.881/(15*10) = 2.832 597.796,13/(20*13) = 2.299,11 Celková částka

v Kč bez slevy 3.733*(15*10) = 559.950 3.733*(20*13) = 970.580

Sleva v Kč na

1 m² 3.733-2832 = 901 3.733-2.299,11 = 1433,89

Celková sleva

v Kč 559.950-424.881 = 135.069

[135.069/(171,42- 100)]*(297,13-100) = 374.768,92

odměření k nákupu nedostatečného množství koberce, proto muselo být nakoupeno větší množství umělého trávníku. Do rozlohy se dále nepočítá oblast umístěná uvnitř branek, která by rovněž měla mít travnatý podklad, proto pro výpočty bude rozloha hřiště navýšena na 22x14 m, což je 308 m². Na stránce eAMADEO.cz se nabízí umělé koberce společností JUTAgrass, Squash, Pemba a FUNgrass. Byl vybrán koberec, který zaujímá cca průměrnou cenu umělých travních koberců. Jedná se o umělý trávník JUTAgrass Garden, který má cenu 444,- Kč za 1 m². Celková cena trávníku při této ceně je 136.752,- Kč. (eAMADEO.cz, 2019) Celková cena investice při součtu ceny umělého trávníku (136.752,- Kč) a ceny mobilního fotbalového hřiště (595.811,- Kč) je cca 732.563,- Kč. Pro zjednodušení je cena investice zaokrouhlena na 700.000,- Kč.

3.3. Návratnost investice

Pro financování investice je důležité zjistit návratnost dané investice. Při zjištění návratnosti, podnik ví, za jak dlouhou dobu se mu vložené prostředky vrátí, a tím i za jak dlouho splatí vložené peníze, které mohl získat různými způsoby financování například úvěrem. Výpočet doby návratnosti investice poslouží ke zjištění doby, která je nezbytná pro splácení úvěru. Výpočet je podstatný z hlediska určení, na jak dlouhou dobu se podniku vyplatí vzít úvěr. Čím delší dobu se úvěr splácí, tím víc podnik zaplatí na úrocích.

Podnik plánuje od roku 2019 fotbalové projekty s mobilním hřištěm. Dané projekty budou probíhat každé zimní období v různých městech republiky. Plánovaný záměr je, že budou probíhat dvě akce každý měsíc přibližně po dobu dvou až tří měsíců. Jelikož za první rok proběhne pouze jedna ukázková akce, podnik během prvního roku na dané investici získá minimum prostředků, které potřebuje získat na zaplacení investice.

Když budeme počítat s čistým příjmem 50.000,- Kč (po odečtu nezbytných výdajů) za každou akci, tak za první rok utrží pouze daných 50.000,- Kč. Každý následující rok při předpokladu pořádání dvou akcí každý měsíc po dobu dvou měsíců, tzn. čtyři akce za rok, si vydělá 200.000,- Kč. Při ceně investice 700.000,- Kč bude trvat návratnost vložených prostředků necelých 5 let. (viz Tabulka 3)

Tabulka 3 Návratnost investice z pořádaných akcí

2019 2020 2021 2022 2023 Celkem

Akce 1 50.000,- 50.000,- 50.000,- 50.000,- 50.000,- Akce 2 neproběhne 50.000,- 50.000,- 50.000,- 50.000,-

Akce 3 neproběhne 50.000,- 50.000,- 50.000,- 50.000,- 850.000,- Akce 4 neproběhne 50.000,- 50.000,- 50.000,- 50.000,-

Celkem 50.000,- 200.000,- 200.000,- 200.000,- 200.000,- Zdroj: vlastní

Při výpočtech se musí brát v potaz i výše úroku a poplatků z případného úvěru, které pak navýší celkovou půjčenou částku. Částka se tedy může navýšit z půjčené částky 700.000,- Kč například až na částku 800.000,- Kč. Proto je lepší počítat s celými roky, a to s variantou splácení minimálně 5 let.²

3.4. Výběr financování investice

Ve třetí kapitole byly uvedeny charakteristiky jednotlivých dlouhodobých zdrojů, které lze použít k financování investice. Při bližším prozkoumání některé investiční zdroje nemohou být použity pro financování investice daného podniku. Financování pomocí interních vlastních zdrojů podnik nemůže použít z důvodu nulového nerozděleného zisku.

Rezervy z důvodu jejich nulového stavu rovněž nemohou být použity pro financování investice. Financování prostřednictvím odpisů, které rovněž patří mezi interní vlastní zdroje, je pro daný podnik nevhodné z důvodu, že jmenované financování je používáno jako zdroj financování především u obnovovacích investic. Podobně jako u interních zdrojů i některé externí zdroje vlastní nelze použít pro financování vlastního majetku. Akciový kapitál nemůže podnik využít, protože se nejedná o akciovou společnost, která jako jediná může použít financování pomocí akciového kapitálu. Vklad vlastníka společnosti v hodnotě investice představuje 3,5 x větší částku, než majitel investoval na zakládání společnosti.

Pro společnost z hlediska ziskovosti se vyplatí pořízení pomocí cizích zdrojů, které jsou

pro podnik levnější. Formu financování prostřednictvím dotací rovněž nelze využít.

Na stránkách prehleddotaci.cz, která se zabývá dotacemi poskytovanými Evropskou unií, není momentálně žádná dotace, která by se dala využít na financování již jmenované investice. Podobná situace je i v oblasti národních dotací. Tudíž možnost financování pomocí dotací se může rovněž vyloučit.

Možnosti financování, které může společnost P.J.Art Production s.r.o. využít, jsou různé formy daru, navýšení základního kapitálu vlastníkem společnosti, vydání dluhopisů, využití dlouhodobého úvěru, dodavatelského úvěru nebo leasingu.

Získat dar je jednodušší pro firmy, které se zabývají neziskovou činností a tyto prostředky použijí např. pro pomoc dětem než dar věnovaný na ziskovou činnosti.

V možnosti financování mobilního hřiště by se dalo jednat o sponzorském daru od firem, které chtějí být spojeny s pořádáním akcí, při kterých bude využita právě jmenovaná investice. Získání sponzorského daru je velice složité a vyžaduje dobré vztahy, kontakty a dobře rozpracovaný plán, na co darované finance nebo výrobky firmy budou využity.

Většinou dar pojme pouze část výdaje na nákup investice. Navýšení základního kapitálu vlastníkem společnosti stejně jako dar zahrne obvykle pouze část investice, protože většina vlastníků nemá tolik kapitálu na nákup investice nebo chtějí využít externí zdroje, které jsou pro financování investic levnější.

Financování prostřednictvím dluhopisů při zvážení okolností, které souvisí s danou možností financování, není vhodná možnost. Je to z důvodu vysokých úroků, ale především z časové i administrativní náročnosti spojené s emisí dluhopisů. V České republice nabízí své služby velké množství leasingových společností. U nabídky finančního leasingu se vyskytují nejčastěji nabídky na stroje, auta, nákladní auta, vysokozdvižné vozíky a další podobné věci. Leasingových společností, které poskytují leasing na speciální věci jako je například nákup plánované investice, je však v České republice velmi málo. Z toho důvodu se dá předpokládat, že leasingové společnosti budou žádat za finanční leasing dané investice větší úrokovou sazbu než u finančního leasingu na běžné věci. Proto se praktická část práce bude zabývat externími dlouhodobými zdroji financování, přesněji tedy dlouhodobými úvěry.

3.4.1. Financování prostřednictvím dlouhodobých úvěrů

Dlouhodobý úvěr je poskytován mnoha bankovními institucemi a každá z nich poskytuje jiné podmínky investičního úvěru. Porovnáním jednotlivých nabídek od bankovních institucí se zjistí ta nejvhodnější varianta pro financování vybrané investice.

K získání údajů pro výpočet úvěru byl proveden průzkum v následujících bankovních společnostech nacházejících se v Liberci, a to v bance ČSOB a.s., České spořitelně a.s. a Komerční bance a.s. Výběr těchto bank byl učiněn na základě největšího množství klientů. Úroková sazba u investičních úvěrů poskytovaných podnikatelům je stanovována na základě individuálního posouzení bonity žadatele a daného investičního záměru. K posouzení bonity žadatele je zapotřebí předložit účetní výkazy za poslední dvě zdaňovací období a případně průběžné výsledky aktuálně probíhajícího roku. V jednotlivých bankách je na základě předložených účetních výkazů a v souladu s vnitřními předpisy provedena finanční analýza a stanovena bonita podnikatele, která v sobě odráží schopnost podnikatele splatit poskytnutý úvěr. Výsledkem stanovení bonity je určení výše úrokové sazby, která bude nabídnuta pro financování daného investičního záměru. Čím je podnikatel více bonitní tím nižší úrok dostane a naopak. Při návštěvách bankovních poboček byly udávány níže uvedené základní údaje pro získání úvěru.

(viz Tabulka 4)

Tabulka 4 Základní údaje pro bankovní instituce

Firma P.J. Art Production s.r.o.

Obrat firmy 15 milionů ročně

Roční zisk firmy 1,3 milionu

Investice Mobilní fotbalové hřiště Požadovaná výše úvěru 700.000,- Kč Zdroj: vlastní

Česká spořitelna, a.s.

Při uvedení základních informací o firmě nabídl firemní bankéř České spořitelny, a.s.

dva možné úvěry pro danou firmu. První z těchto úvěrů je investiční úvěr, jehož splatnost je minimálně 5 let. Skutečnost, že splatnost investičního úvěru je pět let, souhlasí i s vypočtenou návratností investice, která rovněž vyšla minimálně na dobu 5 let. Přesná výše úroku, která by byla použita u tohoto typu úvěru, je individuální, proto byl zmíněn