c) požadavky na OBD stanovené v odstavci 5.4 (OBD stupeň II);
13.5.1. Účastníci dohody, kteří uplatňují tento předpis, mohou nadále udělovat schválení pro motory, které splňují požadavky tohoto předpisu ve znění kterékoli předchozí série změn nebo požadavky podle
kteréhokoli stupně mezních hodnot tohoto předpisu ve znění série změn 05, za podmínky, že motor je určen jako náhradní součást pro vozidlo v provozu a že pro tento motor platilo dřívější znění předpisu k datu uvedení tohoto vozidla do provozu.
14. NÁZVY A ADRESY TECHNICKÝCH ZKUŠEBEN ODPOVĚDNÝCH ZA SCHVALOVACÍ ZKOUŠKY
A SPRÁVNÍCH ORGÁNŮ
Účastníci dohody z r. 1958, kteří uplatňují tento předpis, sdělí sekretariátu Organizace spojených
národů názvy a adresy technických zkušeben pro schvalovací zkoušky a názvy a adresy správních
orgánů, které udělují schválení a kterým se zasílají zprávy o schválení nebo o rozšíření, odmítnutí
nebo odejmutí schválení vydané v jiných státech.
Dodatek 1
Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka vyhovující
1. V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem vyhovující.
2. Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 40 % vadných motorů rovna 0,95 (riziko výrobce = 5 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, byla při 65 % vadných motorů rovna 0,1 (riziko spotřebitele = 10 %).
3. Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 2):
Nechť:
L = přirozený logaritmus mezní hodnoty pro znečišťující látku;
xi = přirozený logaritmus hodnoty naměřené u i-tého motoru vzorku (po uplatnění příslušného DF);
s = odhadnutá směrodatná odchylka výroby (po stanovení přirozených logaritmů měřených hodnot);
n = velikost vzorku.
4. Pro každý soubor vzorků se vypočte součet směrodatných odchylek od mezní hodnoty podle tohoto vzorce:
1 S
Σ
ni = 1ðL − XiÞ 5. Pak:
a) je-li statistický údaj zkoušky větší než hodnota kritéria vyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 3, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou znečišťující látku;
b) je-li statistický údaj zkoušky menší než hodnota kritéria nevyhovění uvedená pro velikost vzorku v tabulce 3, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku;
c) nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle odstavce 8.3.1 a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší.
Tabulka 3
Hodnoty kritérií vyhovění a nevyhovění pro plán odběru vzorků podle dodatku 1 Nejmenší velikost vzorku: 3
Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost
vzorku) Hodnota úspěšného výsledku An Hodnota neúspěšného výsledku Bn
3 3,327 - 4,724
Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost
vzorku) Hodnota úspěšného výsledku An Hodnota neúspěšného výsledku Bn
19 2,271 - 5,779
20 2,205 - 5,845
21 2,139 - 5,911
22 2,073 - 5,977
23 2,007 - 6,043
24 1,941 - 6,109
25 1,875 - 6,175
26 1,809 - 6,241
27 1,743 - 6,307
28 1,677 - 6,373
29 1,611 - 6,439
30 1,545 - 6,505
31 1,479 - 6,571
32 - 2,112 - 2,112
Dodatek 2
Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby, pokud je směrodatná odchylka nevyhovující nebo není k dispozici
1. V tomto dodatku je popsán postup, který se použije pro ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek, pokud je směrodatná odchylka výroby udaná výrobcem buď nevyhovující, nebo není k dispozici.
2. Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 40 % vadných motorů rovna 0,95 (riziko výrobce = 5 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, byla při 65 % vadných motorů rovna 0,1 (riziko spotřebitele = 10 %).
3. Rozdělení měřených hodnot znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu se po uplatnění příslušného DF pokládá za logaritmicko-normální a tyto hodnoty se musí nejdříve transformovat stanovením jejich přirozených logaritmů. Písmenné značky m0a m značí minimální a maximální velikosti vzorku (m0= 3 a m = 32) a písmenná značka n značí velikost zpracovávaného vzorku.
4. Jsou-li přirozené logaritmy hodnot (po uplatnění příslušného DF) měřených v sérii x1, x2, … xia L je přirozený logaritmus mezní hodnoty dané znečisťující látky, pak platí:
di= xi- L
5. Tabulka 4 udává hodnoty kritéria vyhovění Ana nevyhovění Bnv závislosti na velikosti zpracovávaného vzorku.
Statistický údaj zkoušek je poměr dn=vna užije se k rozhodnutí, zda série vyhověla nebo nevyhověla, takto:
Pro m0≤ n ≤ m:
a) série je vyhovující, jestliže dn/vn≤ An; b) série je nevyhovující, jestliže dn/vn≥ Bn; c) je nutné další měření, jestliže An< dn/vn< Bn.
6. Poznámky
Pro výpočet následujících hodnot statistického výsledku zkoušek jsou užitečné tyto rekurzivní vzorce:
dn= 1 −1
Hodnoty kritérií úspěšného a neúspěšného výsledku pro plán odběru vzorků podle dodatku 2 Nejmenší velikost vzorku: 3
Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost
vzorku) Hodnota úspěšného výsledku An Hodnota neúspěšného výsledku Bn
3 - 0,80381 16,64743
4 - 0,76339 7,68627
5 - 0,72982 4,67136
Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost
vzorku) Hodnota úspěšného výsledku An Hodnota neúspěšného výsledku Bn
6 - 0,69962 3,25573
7 - 0,67129 2,45431
8 - 0,64406 1,94369
9 - 0,61750 1,59105
10 - 0,59135 1,33295
11 - 0,56542 1,13566
12 - 0,53960 0,97970
13 - 0,51379 0,85307
14 - 0,48791 0,74801
15 - 0,46191 0,65928
16 - 0,43573 0,58321
17 - 0,40933 0,51718
18 - 0,38266 0,45922
19 - 0,35570 0,40788
20 - 0,32840 0,36203
21 - 0,30072 0,32078
22 - 0,27263 0,28343
23 - 0,24410 0,24943
24 - 0,21509 0,21831
25 - 0,18557 0,18970
26 - 0,15550 0,16328
27 - 0,12483 0,13880
28 - 0,09354 0,11603
29 - 0,06159 0,09480
30 - 0,02892 0,07493
31 - 0,00449 0,05629
32 0,03876 0,03876
Dodatek 3
Postup zkoušek kontroly shodnosti výroby na žádost výrobce
1. Tento dodatek popisuje postup, který se použije na žádost výrobce k ověření shodnosti výroby z hlediska emisí znečišťujících látek.
2. Při vzorku o velikosti nejméně tří motorů je postup výběru vzorku nastaven tak, aby byla pravděpodobnost, že série vyhoví zkoušce, při 30 % vadných motorů rovna 0,90 (riziko výrobce = 10 %), a pravděpodobnost, že série bude přijata, byla při 65 % vadných motorů rovna 0,1 (riziko spotřebitele = 10 %).
3. Pro každou ze znečišťujících látek uvedených v odstavci 5.2.1 tohoto předpisu se použije následující postup (viz obrázek 2):
Nechť:
L = přirozený logaritmus mezní hodnoty pro znečišťující látku;
xi= přirozený logaritmus hodnoty naměřené u i-tého motoru vzorku (po uplatnění příslušného DF);
s = odhadnutá směrodatná odchylka výroby (po stanovení přirozených logaritmů měřených hodnot);
n = velikost vzorku.
4. Pro vzorek se vypočte statistický údaj zkoušek, který kvantifikuje počet nevyhovujících motorů, tj. xi≥ L.
5. Pak:
a) je-li statistický údaj zkoušek menší nebo rovný hodnotě kritéria vyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 5, bylo dosaženo kritéria vyhovění pro danou znečišťující látku;
b) je-li statistický údaj zkoušek větší nebo rovný hodnotě kritéria nevyhovění uvedeného pro velikost vzorku v tabulce 5, bylo dosaženo kritéria nevyhovění pro danou znečišťující látku;
c) nastane-li jiný případ, přezkouší se další motor podle odstavce 8.3.1 tohoto předpisu a postup výpočtu se aplikuje na velikost vzorku o jeden motor větší.
V tabulce 5 jsou hodnoty kritéria vyhovění a kritéria nevyhovění vypočteny podle mezinárodní normy ISO 8422/
1991.
Tabulka 5
Hodnoty kritérií úspěšného a neúspěšného výsledku pro plán odběru vzorků podle dodatku 3 Nejmenší velikost vzorku: 3
Kumulativní počet zkoušených motorů (velikost vzorku) Hodnota kritéria vyhovění Hodnota kritéria nevyhovění
3 — 3
Dodatek 4
Určení rovnocennosti systémů
Určení rovnocennosti systémů podle odstavce 5.2 tohoto předpisu je založeno na korelační studii zahrnující 7 párů vzorků (nebo více párů) a porovnávající uvažovaný systém s jedním z referenčních systémů uvedených v tomto předpise za použití příslušného cyklu/cyklů zkoušky. Jako kritéria rovnocennosti budou použity F-test a dvouvýběrový Studentův t-test.
Tento statistický postup ověřuje hypotézu, že směrodatná odchylka souboru a střední hodnota naměřených emisí u uvažovaného systému se neliší od směrodatné odchylky a střední hodnoty souboru pro emise naměřené u referenčního systému. Hypotéza se musí ověřit na základě 5 % hladiny významnosti hodnot F a t. Kritické hodnoty F a t pro 7 až 10 párů vzorků jsou uvedeny v tabulce níže. Pokud jsou hodnoty F a t vypočtené podle níže uvedeného vzorce vyšší než kritické hodnoty F a t, uvažovaný systém není rovnocenný.
Použije se tento postup. Indexy R a C označují referenční a uvažovaný systém:
a) Provede se nejméně 7 zkoušek u uvažovaného a referenčního systému, pokud možno v souběžném provozu. Počet zkoušek je označen jako nRa nC.
b) Vypočítají se střední hodnoty xRa xCa směrodatné odchylky sRa sC. c) Vypočte se hodnota F:
F =S2major S2minor
(v čitateli musí být větší ze dvou směrodatných odchylek SRnebo SC) d) Vypočte se hodnota t:
e) Srovnají se vypočtené hodnoty F a t s kritickými hodnotami F a t podle příslušného počtu zkoušek uvedeného v tabulce níže. Jsou-li vybrány větší velikosti vzorku, dohledají se ve statistických tabulkách údaje pro 5 % hladinu významnosti (95 % hladina spolehlivosti).
f) Takto se určí stupně volnosti (df):
pro F-test : df = nR– 1/nC– 1 pro t-test : df = nC+ nR– 2 Hodnoty F a t pro zvolenou velikost vzorku:
Velikost vzorku F-test t-test
i) je-li F < Fkrita t < tkrit, pak je uvažovaný systém s referenčním systémem tohoto předpisu rovnocenný;
ii) je-li F ≥ Fkrita t ≥ tkrit, pak uvažovaný systém s referenčním systémem tohoto předpisu rovnocenný není.
PŘÍLOHA 1