Postup:
1. Ukážeme žákům optický klam lebky.
2. Žáci se 30 sekund dívají na kříže nosu lebky.
3. Poté se podívají na bílou stěnu a mrknou.
4. Obraz se jim znovu zobrazí.
Vysvětlení:
Tento optický klam je založený na krátké paměti našeho zraku. Obraz se nám promítne v negativu do zrakové paměti na sítnici a po mrknutí se nám znovu objeví.
Pedagogické poznámky:
Optické klamy je dobré mít připravené v prezentaci a postupně je zobrazovat a bavit se o nich. Tento pokus se žákům dobře plní ve skupinách, protože někteří nebudou pokus chápat, a tudíž nebudou mít názor a mohou si ho vytvořit na základě názoru jiného spolužáka. Skupinová práce nám ušetří i trochu času, jelikož se ve skupině vyjádří většina žáků a poté se vyjádří za celou skupinu. Žáci se tedy nebudou cítit ukřivděně, že někdo nedostal slovo.
3.2.3 Výroba vlastního optického klamu
Cíl: Žáci si vyzkouší a prakticky vytvoří optický klam založený na kontrastu.
Způsob práce: individuální (popřípadě s pomocí ostatních)
Pomůcky: barevné papíry, bílé papíry, nůžky, lepidlo, tužka, pomůcky na rýsování
Postup:
1. Žáci si vystřihnou geometrický tvar, který budou chtít mít jako optický klam.
2. Vystřihnou si tolik barevných kruhů, kolik vrcholů má geometrický tvar.
3. Jednotlivé vrcholy přiložíme do středu kruhu a obkreslíme část, která nám na kruhu leží.
4. Výseky z kruhu vystřihneme.
5. Zbytky kruhu lepíme na papír tak, aby nám spojnice výseků dala geometrický tvar.
6. Ptáme se, proč geometrický tvar vidíme, i když není narýsovaný?
7. Klam si vysvětlíme.
Obrázek 27: Kanizsův trojúhelník (foto: Sychorová, 2019)
Vysvětlení:
Zrak je schopný prodloužit jednotlivé výseky a vidět geometrický tvar, který není znázorněný. Je to založené na zkušenosti s tímto tvarem (oko již tento znak vidělo).
Otázky:
1. Proč vidíme geometrický tvar, i když není přímo narýsovaný?
Pedagogické poznámky:
Geometrické tvary je potřeba vybírat dle schopnosti žáků. Buďto si mohou tvary sami rýsovat nebo jim je předkládáme k obkreslení.
Je dobré, aby si každý žák vytvořil svůj optický klam. Pokud budou mít někteří žáci úkol hotový, mohou pomoci pomalejším spolužákům.
3.3 Zrak a sluch (3. vyučovací hodina) 3.3.1 Lom světla přes vodu
Cíl: Žáci si prakticky vyzkouší, jak se chová paprsek laseru při průchodu mezi dvěma prostředími.
Způsob práce: skupinová (malé skupinky nebo celá třída) Pomůcky: skleněné akvárium s vodou, laser
Postup:
1. Připravíme si akvárium s vodou a laser. (Pokud pracujeme v malých skupinách, připravíme pomůcky na stoly pro skupiny.)
2. Pokládáme žákům otázky a rozebíráme jejich odpovědi.
3. Posvítíme laserem do vody a sledujeme, co se bude dít.
4. Pokus si vysvětlíme.
Otázky:
1. Co bude dělat paprsek po průchodu ze vzduchu do vody?
2. Bude se šířit dál?
3. Bude se šířit stále stejně nebo se jeho směr změní?
Vysvětlení:
Při přechodu částic světla do hustšího prostředí, tedy do vody, se vlnění částic zpomalí a my to vidíme v podobě lomu světla.
Pedagogické poznámky:
V případě, že žáci budou dělat pokus v malých skupinách, musíme si dát pozor, aby si žáci laserem nesvítili do očí a nepoškodili si sítnici.
Pokud pokus budeme žákům pouze předvádět, tak musíme zajistit, aby všichni žáci na pokus viděli. Proto doporučuji jim pokus předvádět v menších skupinkách a vždy poslat napsat, co viděli. Až uvidí pokus celá třída, tak rozebereme výsledky.
3.3.2 Opakování znalostí o sluchu
Než s žáky začneme pracovat na tématu sluch, zopakujeme si některé informace, které by žáci měli znát. Opakovat informace můžeme mnoha způsoby, například použít brainstorming, kvíz, doplňování informací do textu, křížovku aj. Já jsem pro opakování informací o sluchu vybrala doplňování slov do textu (viz. Příloha 3).
Doplňování slov do textu může plnit každý žák nebo skupina. Pokud bude úkol plnit každý žák za sebe, je na něj potřeba více času a někteří žáci budou brzy hotovi a mohou se nudit. Z tohoto důvodu doporučuji, aby žáci úkol plnili ve skupinách. Žáci se učí pomáhat si, věřit jeden druhému a podporovat se.
Učitel rozmístí lístečky se slovy například na chodbě. Každý žák dostane text s vynechanými slovy. Po odstartování vždy jeden ze skupiny vyběhne na chodbu, najde slovo a zapamatuje si ho. Vrátí se zpět ke skupině a slovo zapíše a vybíhá další. Úkolem skupiny je doplnit do textu všechna vynechaná slova. Úkol můžeme nechat plnit žáky, dokud to nebudou mít všechny skupiny nebo kdo bude první a poté si text zkontrolovat a doplnit společně.
Je důležité, aby každý žák dostal text a doplnil si ho, aby si pak práci vložil do desek Smysly a já.
3.4 Sluch a shrnutí (4. vyučovací hodina) 3.4.1 Můžeme vidět zvuk?
Cíl: Žáci uvidí, že zvuk se šíří ve vlnách, a že ho můžeme i vidět.
Způsob práce: skupinová (malé skupiny x celá třída)
Pomůcky: naběračka/lžíce na provázku (lépe ladička), miska s vodou Postup:
1. Ptáme se žáků, zda je zvuk vidět?
2. Dáme žákům prostor k odpovědím. Mohou odpovídat samostatně nebo mohou tvořit skupiny a nejdříve odpověď rozebrat ve skupině, a poté za skupinu odpovědět.
3. Misku s vodou si položíme na čistý suchý stůl.
4. Rozezvučíme naběračku, tím že o něco bouchneme. Naběračku držíme za provázek.
5. Vložíme naběračku do vody.
6. Voda vystříkne a budou vidět vlnky.
7. Pokus si vysvětlíme.
Vysvětlení:
Zvuk se šíří vlnami, které žáci mohou vidět na hladině vody.
Otázky:
1. Můžeme zvuk vidět?
2. Pokud ano, tak jak?
3. Pomocí čeho/Jak se zvuk šíří?
Pedagogické poznámky:
Žáci musí stát blízko, aby pokus dobře viděli. Pokud máme větší počet žáků, je dobré je rozdělit do skupin.
3.4.2 Zvony z naběraček a lžic
Cíl: Žáci zjistí, že každý zvuk může znít jinak. Jinak, když se šíří vzduchem, a jinak, když se šíří po provázku.
Způsob práce: individuální nebo skupinová (malé skupiny) Pomůcky: naběračky, lžíce a provázek
Postup:
1. Na každou lžíci nebo naběračku navážeme provázek.
2. Konec provázku si namotáme na prst.
3. Prst s provázkem si vložíme do ucha.
4. Předkloníme se, aby se nás naběračka nebo lžíce nedotýkala.
5. Rozhoupeme ji a bouchneme s ní o jiný předmět.
6. Posloucháme, co uslyšíme.
7. Ptáme se žáků, co slyšeli a proč?
8. Dáme žákům prostor k odpovědím. Mohou odpovídat samostatně nebo mohou tvořit skupiny a nejdříve odpověď rozebrat ve skupině, a poté za skupinu odpovědět.
Vysvětlení:
Provázek vede zvuk, který vzniká rozkmitáním naběračky nebo lžíce, až do ucha.
My ho slyšíme zesílený a v jiné podobě, protože se šíří pevným provázkem a ne vzduchem.
Otázky:
1. Když bouchneme lžící či naběračkou do stolu, je to příjemný zvuk?
2. Když jsme si dali provázek do ucha, byl to hezký zvuk?
3. Změnil se nějak zvuk?
4. Jak to, že jsme slyšeli jiný zvuk s provázkem v uchu a jak se do ucha zvuk dostal?
Pedagogické poznámky:
Pokud nemáme dostatek lžic nebo naběraček pro každého žáka, je potřeba při změně odstřihnout provázek, který měl předešlý žák v uchu.
3.4.3 Shrnutí
Z každého projektu má vzejít prezentace práce. Prezentace práce by měla vzejít od žáků. Výsledkem může být výrobek, nově získané informace aj. Práce může být prezentována ústně nebo písemně, ale měla by naplnit cíl, který byl pro projekt dán.
Abychom mohli dojít k nějakému výsledku, je potřeba si s žáky připomenout, co za celý projekt prožili. K tomu nám slouží shrnutí.
Zeptáme se žáků, jaké aktivity jsme za celý den dělali, a u každé si řekneme, co jsme se naučili. Žáci si před vytvářením desek vše připomenou.
3.5 Prezentace a hodnocení (5. vyučovací hodina) 3.5.1 Desky Smysly a já
Výsledkem našeho projektu jsou žáky vytvořené desky „Smysly a já“.
Každý žák dostane tři listy papíru. Na jeden napíše zrak, na další sluch a na poslední hmat.
Úkolem žáka je na každý list zaznamenat, co se v projektu naučil. Vše může psát nebo kreslit dle své potřeby. V záznamu by nemělo chybět i vysvětlení daných jevů.
Desky vytvoříme z přeložení čtvrtky formátu A3. Na desky si žák napíše nadpis Smysly
a já, podepíše se nebo si je může pojmenovat Smysly a přidá své křestní jméno (př. Smysly a Kuba).
Žák si všechny své práce, se kterými pracoval v průběhu projektu (křížovku, klam, text, listy se zápisy aj.), rozdělí do jednotlivých témat a vloží do desek. Desky a práce se mohou ve vazbě proděravět a svázat stužkou, tak docílíme toho, že práce nebudou vypadávat.
Celou tuto práci mohou žáci dělat sami nebo ve skupině. Při realizaci projektu byla zvolena práce v menších skupinách o 3 až 4 žácích. Tento způsob byl zvolen, protože se žáci mohou poradit s ostatními, pokud si něčím nejsou jisti, ověřit si, zda vše pochopili správně a ti, kteří potřebují pomoci i s nápady, se mohou u ostatních inspirovat. I při tomto procesu práce si každý tvoří své jedinečné desky sám.
3.5.2 Hodnocení
Hodnocení práce žáky je pro nás také důležitou částí, protože nám může prozradit, co se žákům líbilo a upozorní na nedostatky, které je třeba v projektu upravit, případně z něj úplně vypustit a zaměřit se například více na část, která je zaujala a mohla by díky tomu získat větší prostor v celkovém pojetí projektu.
Jako hodnocení tohoto projektu byl zvolen způsob hodnocení, který zahrnoval tři věty, jež každá reprezentuje hodnotící kolo. Každý žák dostane tři jinak barevné lístečky – zelený, žlutý a červený.
Jako první bude využit zelený lísteček. Žák si rozmyslí svou odpověď, která má v této části představovat to, co se mu na projektu nejvíce líbilo, bavilo ho apod.
Na červeném lístečku bude, co jej bavilo nejméně. Žlutý slouží k tomu, aby zde bylo zaznamenáno cokoliv, co se k realizovanému projektu pojí. Jedná se o obecnější lístek.
V prvním kole budou žáci používat zelený nebo červený lísteček. Učitel vybere prvního žáka, který si zvolí, zda chce mluvit o tom, co ho bavilo (zeleném lístečku) nebo o tom, co ho nebavilo (červeném lístečku). Lísteček vezme, přečte, může okomentovat, odevzdá do nádoby a vybere dalšího spolužáka. Takto se vystřídají žáci celé třídy.
Ve druhém kole žáci mluví o druhém z lístečků, který jim zbyl. Opět se vystřídá celá třída.
V posledním, třetím kole, budou žáci odevzdávat oranžový lísteček, kde ovšem nemusí být nic napsané.
Na papírek je vše zaznamenané ještě před zahájením hodnocení zejména proto, aby od sebe žáci své odpovědi vzájemně „nekopírovali“.
Pokud dojde k situaci, kdy nezbyde čas na ústní hodnocení, mohou žáci své odpovědi pouze odevzdat. Je však cílem učitele, aby na tuto část projektu využil, nebo možná i prodloužil, čas. Z odpovědí na lístečcích nemusí být patrné, jak svou odpověď žák zamýšlel a zároveň pouhé přečtení hodnocení nemá pro učitele hodnotu a přínos, který by potřeboval. Když už se rozhodne projekt realizovat, je tedy nutné hodnocení uskutečnit. Pro žáky se jedná o jisté uzavření a ucelení projektu a sdělení si prožitku vzájemně se svými spolužáky.
3.6 Další náměty
Další náměty slouží k doplnění projektu, pokud by žáci úkoly plnili rychle a zbyl čas na další práci.
Pomůcky: kotouče s běžcem, tužka, knihy s pohyblivými obrázky Postup:
1. Žákům do skupiny dáme jednu knihu a jeden kotouč s běžcem na tužce.
2. Žáci si knihu i kotouč prohlédnou.
3. Po roztočení kotouče a dívání se přes okénko uvidí, jak běžec běží.
4. Po rychlém prolistování knihou uvidí, jak se obrázek rozpohybuje.
5. Žákům pokládáme otázky.
Vysvětlení:
Obrázky jsou rychle kladené za sebe a naše oko nestíhá vnímat jednotlivé obrázky, proto je spojuje do jednoho. Takto se nám obrázek rozpohybuje.
Otázky:
1. Proč se obrázky pohybují?
2. Co dalšího funguje na stejném principu?
Pedagogické poznámky:
Tento pokus si žáci mohou i vyrobit. V možnosti kotouče nebo knihy.
3.6.2 Sluch
A. Kolik toho uslyším?
Cíl: Žáci si vyzkouší, jak zdatný mají sluch.
Způsob práce: skupinová (celá třída) Pomůcky: počítač, dobré reproduktory Postup:
1. Děti si položí hlavu na lavici.
2. Poslouchají, jestli dané Hz slyší nebo již ne (6 zvuků → 1 pod 20 Hz, 4 mezi 20 Hz a 20 000 Hz, 1 nad 20 000 Hz).
3. Zaznamenávají do tabulky.
Vysvětlení:
Lidské ucho je schopné slyšet od 20 Hz do 20 000 Hz (20 kHz). Postupem věku se orgán opotřebovává a slyšitelné rozpětí se zmenšuje.
Otázky:
1. Kdo slyšel … … 1, 2, 3, … zvuk?
2. Proč některé zvuky už neslyšíme?
3. Proč starší lidé slyší méně zvuků?
Pedagogické poznámky:
Je potřeba mít dobré reproduktory, které jsou schopné přenést hodně nízký, ale i vysoký tón.
B. Obrázky tvořené zvukem
Cíl: Žákům bude dokázáno, že každá vlnová délka vysílá jiné vlny a tvoří tedy jiné obrazy.
Způsob práce: skupinová (celá třída)
Pomůcky: rýže, potravinářská fólie, reproduktor Postup:
1. Reproduktor zapojíme do počítače a položíme vodorovně na stůl.
2. Přes reproduktor pevně natáhneme potravinářskou fólii tak, aby byla natažená.
3. Na fólii nasypeme rýži.
4. Pouštíme zvuky o různé frekvenci a díváme se, jak rýže mění tvary.
5. S dětmi tvary popisujeme a hledáme, co si v nich můžeme představit.
Vysvětlení:
Každá frekvence je vysílána na jiných vlnách. To si můžeme ukázat na tom, že každý zvuk dělá jiný obrázek.
Otázky:
1. Má každý zvuk stejný obrázek?
2. Proč se obrázky mění?
3. Kde se využívají velmi vysoké zvuky, které většina lidí neslyší?
Pedagogické poznámky:
Je potřeba mít dobrý reproduktor, který zvládne zahrát velmi vysoké a nízké zvuky. Také je nutné si pokus dobře připravit tak, aby na něj všichni žáci viděli.
To lze zajistit rozdělením žáků do menších skupin a pokus několikrát opakovat.
4 Diskuze
Celý projekt jsem chtěla realizovat na základní škole Dobiášova v Liberci.
Bohužel z důvodu situace, která nastala, vzhledem k nemoci Covid19, mi tento způsob nebyl plně umožněn.
Projekt se mi podařilo realizovat v té míře, kdy jsem měla možnost vyzkoušet s žáky v praxi jednotlivé pokusy při mé výuce na základní škole Dobiášova.
Pokusy jsem také vyzkoušela se žáky při kroužku Hrajeme si s fyzikou, který jsem vedla na Podještědském gymnáziu.
Tento zájmový útvar byl určen pro žáky 1. stupně základních škol, ve věkovém rozmezí 7-12 let. Níže je popsán průběh pokusů v rámci těchto dvou institucí.
4.1 Úvodní hodina
V první hodině se žáci seznamují s projektem, určují se pravidla pro celý projekt, a opakují se znalosti o lidských smyslech. Všechny tyto aktivity jsem si vyzkoušela na základní škole Dobiášova během mé praxe, kterou jsem zde měla při studiu na vysoké škole, ale následně i během výuky.
Vždy jsem si myslela, že když se žákům předloží pravidla a bude se hlídat jejich dodržování, tak bude docházet k jejich snadnému plnění. Už během praxe na vysoké škole jsem zjistila, že žáci pravidla zadaná učitelem tolik nerespektují.
Na základě těchto zkušeností jsem ve své první třídě, kterou jsem vedla jako třídní učitelka, zkusila druhý způsob, ať si žáci pravidla vymyslí a sepíší sami. Pod taková pravidla se také podepsali, čímž potvrdili, že je berou na zřetel a budou se jimi řídit.
K mému údivu měli žáci větší tendenci pravidla dodržovat a také hlídat jejich dodržování. Žáky tato aktivita velice bavila.
Jediné úskalí, na které jsem narazila, je, že žáci často opakovali jedno, a to samé pravidlo. Aktivita zabrala celkem mnoho času, proto jsem další rok dala žákům možnost pouze dvou vět. Žáci si museli rozmyslet, jaké pravidlo chtějí říct a dobře se poslouchat, aby se neopakovali. Za každé pravidlo museli odevzdat lísteček, mluvit mohl pouze ten, kdo se přihlásil a stále měl lístek. Tato metoda fungovala mnohem lépe. Žáci si skutečně více naslouchali a lépe zvážili, co řeknou. Pár žáků si využilo lístečky hned, a když se následně chtěli k něčemu vyjádřit, neměli možnost. Bylo zajímavé sledovat, jak se žáci
ze svých chyb poučili. Když došlo k opakování aktivity při jiné příležitosti, dobře rozmýšleli, kdy svůj hlas a názor uplatní.
Třetí způsob určování pravidel jsem vyzkoušela během zavádění skupinových prací ve 4. třídě. Myslela jsem si, že vymyslet pravidla chování ve skupině bude náročné, jelikož žáci tyto aktivity v nižších třídách moc nedělali. Oni mě velice překvapili, když celkem rychle společně pravidla vymysleli. Sice u práce byli dost hluční a po nějaké chvíli se věnovali povídání na jiné téma, než byla pravidla.
Při společném určování pravidel jsme si řekli, co skupiny vymyslely a poté jsme se bavili o tom, jak se jim pracovalo a co jim vadilo, čímž došlo k doplnění pravidel, která vzešla z jejich názorů na práci. První skupinové aktivity byly hodně o tom, že jsme si pravidla museli připomínat, ale při důsledném dohlížení na dodržování pravidel se pravidla dodržovat naučili.
Čtvrtý způsob zavádění pravidel jsem si vyzkoušela tento rok s novou třídou a pravidly skupinové práce.
Měla jsem připravené slovo SKUPINOVKA a k tomu jednotlivé způsoby, jak se při skupinové práci chovat. Očekávala jsem, že slovo napíšu na tabuli a budu dopisovat jednotlivé způsoby chování a společně si je se žáky vysvětlíme.
Slovo jsem napsala na tabuli a k písmenu S připsala první způsob chování, který jsme si se žáky vysvětlili. Poté žáci sami začali vymýšlet další způsoby chování ke zbylým písmenům. Všechna daná slova jsem k písmenům napsala, a nakonec jsme společně vybrali, která slova se nám k pravidlům skupinové práce nejvíce hodí. Toto jsme si pak nechali napsané na tabuli a pravidla si připomínali, pokud nebyla dodržována.
Velice mě překvapilo, jak se žáci rovnou zapojili do vymýšlení slov a práce nám šla poměrně rychle. Myslím si, že toto určování pravidel děti nejvíce bavilo a pravidla si stále pamatují. Zároveň není problém je kdykoliv obnovit a pracovat s nimi.
Další aktivitou v této hodině byl úvod projektu, a to jakým tématem se bude projekt zabývat.
Tuto aktivitu jsem zkoušela během výuky přírodovědy v 5. třídě. Očekávala jsem, že aktivita bude většinu žáků bavit, a že se všichni zapojí. Žáci se na začátku aktivity zapojili všichni. Rozdělili se do skupin a vybrali si předem připravené stoly.
Při zadávání úkolů jednotlivým skupinám si jeden žák odmítl zavázat oči, že nechce a nemá to rád. Nabídla jsem dětem, zda se s ním někdo vymění, ale žák se rozhodl, že nechce pracovat, proto se posadil do lavice a aktivitu jen pozoroval. Ve třídě jsem také měla žáka s alergií na některé potraviny, proto jsem si musela dávat pozor, aby nebyl u stolu s ochutnáváním. Žáci poslouchali instrukce, pracovali velice klidně a bylo vidět, že je aktivita bavila. Žáka, který se odmítl zapojit, to začalo mrzet a chtěl se do aktivit zapojit. Bohužel to již nebylo možné, proto se stal mým pomocníkem a pomáhal mi skupiny alespoň kontrolovat. Žáky tato aktivita velice bavila, protože po jejím ukončení se chtěli na různých stanovištích vystřídat.
Bylo nutné pokračovat ve výuce, proto jsme aktivitu ukončili, ale pomůcky jsem jim nechala o přestávce, aby si všichni mohli vyzkoušet své smysly. Myslím si, že tato aktivita je velice dobrá, protože žáci si své smysly zkoušeli další dvě přestávky, aby se dostalo na každého.
Poslední aktivitou první hodiny je brainstorming nebo myšlenková mapa. Záleží, jestli aktivitu bude dělat každý žák za sebe nebo ve skupinách, popřípadě celá třída.
Tuto aktivitu ve škole používám poměrně často při opakování v přírodovědě nebo vlastivědě.
Tuto aktivitu ve škole používám poměrně často při opakování v přírodovědě nebo vlastivědě.