Analýza dat a jejich interpretace

1. skupina otázek

První tři otázky dotazníku jsou spíše všeobecné. Jedná se o otázky, které se svým obsahem zkoumané problematiky dotýkají pouze okrajově. Nicméně je vhodné je využít jako indikátor všeobecného postoje dotazovaných k problematice osob s tělesným postižením.

U všech těchto tří otázek modus nabýval hodnoty „1“. Z toho vyplývá, že naprostá většina dotazovaných „Naprosto souhlasí“ s integrací osob s tělesným postižením do společnosti.

Z tohoto se dá usuzovat, že dotazování mají k integraci kladný postoj.

2. skupina otázek

Otázky v této skupině nejlépe vypovídají o míře obav z integrace a mají přímý vztah k ověření hypotézy :

• Více než 50% respondentů z množiny rodičů intaktních dětí má obavy z integrace dítěte s tělesným postižením do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě

navštěvuje.

Z tohoto důvodu je jejich analýze věnována maximální pozornost.

Za účelem zjištění reliability těchto vybraných otázek, byla data nejprve vyhodnocena pomocí Cronbachova alfa testu. Z maximální možné hodnoty 1 nabývá zkoumaný vzorek hodnotu 0,82. Má tedy velice dobrou vnitřní reliabilitu.

25 respondentů odpovědělo na stěžejní otázku č. 18: Jsem proti integraci tělesně postiženého dítěte do třídy mého dítěte, následovně:

Jeden respondent naprosto souhlasím Dva respondenti spíše souhlasím Čtyři respondenti spíše nesouhlasím Sedmnáct respondentů naprosto nesouhlasím

Má-li být hypotéza potvrzena. Na otázku č. 18 musí 50% respondentů z celkových 25, tedy třináct rodičů odpovědět „Naprosto souhlasím“ nebo „Spíše souhlasím“. Odpověď „Nevím“

jasně nespecifikuje názor, a z tohoto důvodu není brána jako hodnotící indikátor.

Jak lze z grafu č. 1 interpretovat odpověď „Naprosto souhlasím“ se v dotazníkovém šetření objevila jednou. „Spíše souhlasím“ odpověděli dva respondenti. „Spíše nesouhlasím“ čtyři respondenti a sedmnáct respondentů „Naprosto nesouhlasí“ s tímto tvrzením.

Celkem tedy tři respondenti se přiklánějí k názoru „nesouhlasu s integrací“ což je 14%

z dotazovaných.

Platnost této hypotézy byla vyvrácena. Obavy z integrace dítěte s tělesným postižením do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje, má méně než 50% respondentů z množiny rodičů intaktních dětí.

Graf č. 1 zároveň znázorňuje souhrnná data, která byla dále podrobena analýze z hlediska četnosti výskytu jednotlivých odpovědí na Likertově škále pomocí výpočtu modusu

vyjadřujícího nejčastěji se vyskytovanou hodnotu.

Zjištěný modus u otázek 2. skupiny má hodnotu 4,5.

Tento výsledek je možné interpretovat jako kladný postoj k integraci mající pozitivní dopad na populaci intaktních dětí ve třídě.

Graf č.1 Grafické znázornění odpovědí u 2. skupiny otázek

2. skupina otázek

Představte si, že do třídy MŠ, kterou navštěvuje Vaše dítě, chodí také dítě s tělesným postižením. Jak moc souhlasíte s následujícími tvrzeními:

4. Mému dítěti bude ze strany pedagogického personálu věnována nedostatečná pozornost.

5. Integrovanému dítěti budou poskytnuty určité výhody, které mé dítě nedostane.

6. Mé dítě bude mít ochuzený program (upravený podle možností dítěte s tělesným postižením).

7. Mé dítě začne častěji vyžadovat pomoc v běžných situacích –okouká to od

kamaráda s tělesným postižením (např. hygiena, stolování, stravování, oblékání..).

8. Mé dítě začne pod vlivem dítěte s tělesným postižením hůře vyslovovat.

9. Mému dítěti bude vadit si s dítětem s tělesným postižením hrát.

10. Mé dítě není dostatečně zralé na setkání s dítětem s tělesným postižením.

11.Mé dítě neví jak reagovat na postižení jiného dítěte.

12. Mé dítě nebude dítěti s tělesným postižením rozumět.

13. Mé dítě bude na postižení reagovat nevhodně, bude se posmívat.

18. Jsem proti integraci tělesně postiženého dítěte do třídy mého dítěte.

Bližší analýze byl podroben dotazník v němž respondent vyjádřil zásadní nesouhlas s integrací. Modus v otázkách ze 2. skupiny tohoto dotazníku, tedy otázkách s přímou vazbou na názor k integraci je „4“. Což znamená nesouhlas s negativním vlivem integrace na intaktní dítě tohoto respondenta. Tento respondent dále na otázku č. 1. „Děti s tělesným postižením by měly být integrovány do běžné MŠ“ odpověděl „Spíše souhlasím“. Z těchto informací lze usuzovat, že je možné, že si dotazovaný neuvědomil zápor v otázce č. 18 a jeho záměrem nemuselo být odpovědět tímto způsobem.

3. skupina otázek

Tato skupina otázek podává dodatečné informace k postoji respondenta k dané problematice.

Odpovědi na tuto skupinu otázek jsou znázorněny v grafu č. 2.

Graf č.2 Grafické znázornění odpovědí u 3. skupiny otázek

16. Mám nepříjemný pocit při kontaktu s dítětem s postižením

17. Mám zájem na osobním setkání s rodiči dítěte s postižením před jeho integrací do třídy mého dítěte. (např. na třídní schůzce za účelem získání informací o daném postižení, omezeních apod.).

19. Přítomnost dítěte s postižením má pozitivní dopad na sociální klima ve třídě.

20. Mé dítě se z kontaktu s dítětem s tělesným postižením naučí:

a) být trpělivější b) lépe mluvit

c) starat se o slabší

4. skupina otázek

Jedná se o skupinu doplňujících otázek, přičemž otázka „pohlaví“ má přímý vztah k ověření hypotézy:

• Názory na integraci tělesně postižených dětí do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje, jsou u mužů (otců) a žen (matek) stejné.

Za účelem ověření této hypotézy bylo pracováno se 2. skupinou otázek, neboť se v nich nejlépe odráží názor dotazovaných na integraci. Zároveň byla tato skupina podrobena testu vnitřní reliability, který s hodnotou 0,82 vyšel velice dobře.

K ověření hypotézy byl použit Man-Whitneůy pořadový test. Skupina respondentů je složena z deseti mužů a patnácti žen.

Z výsledku testu vyplývá, že se názory mužů a žen na integraci při hodnotě p=0,14986 statisticky liší nevýznamně.

Platnost této hypotézy byla potvrzena. Názor mužů (otců) na integraci tělesně postižených dětí do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje je stejný jako názor žen (matek).

V grafech č. 3-4 jsou znázorněny odpovědi na 2. skupinu otázek seřazeny dle pohlaví.

Graf č.3 Grafické znázornění odpovědí u 4. skupiny otázek-muži

4.skupina otázek-muži

0 2 4 6 8 10 12

4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11 12. 13. 18.

Otázky Počet

respondentů

Naprosto nesouhlasím Spíše nesouhlasím Nevím

Spíše souhlasím Naprosto souhlasím

Graf č.4 Grafické znázornění odpovědí u 4. skupiny otázek-ženy postižením. Jak moc souhlasíte s následujícími tvrzeními:

4. Mému dítěti bude ze strany pedagogického personálu věnována nedostatečná pozornost.

5..Integrovanému dítěti budou poskytnuty určité výhody, které mé dítě nedostane.

6..Mé dítě bude mít ochuzený program (upravený podle možností dítěte s tělesným postižením).

7. Mé dítě začne častěji vyžadovat pomoc v běžných situacích –okouká to od

kamaráda s tělesným postižením (např. hygiena, stolování, stravování, oblékání..).

8. Mé dítě začne pod vlivem dítěte s tělesným postižením hůře vyslovovat.

9. Mému dítěti bude vadit si s dítětem s tělesným postižením hrát.

10. Mé dítě není dostatečně zralé na setkání s dítětem s tělesným postižením.

11. Mé dítě neví jak reagovat na postižení jiného dítěte.

12. Mé dítě nebude dítěti s tělesným postižením rozumět.

13. Mé dítě bude na postižení reagovat nevhodně, bude se posmívat.

18. Jsem proti integraci tělesně postiženého dítěte do třídy mého dítěte.

Řízený rozhovor

Řízeným polostrukturovaným rozhovorem u 8 z respondentů byly získány další informace

sloužící k doplnění otázek v dotazníku. Rodiče byli v rámci rozhovoru požádáni o doplňující poznatky k jednotlivým otázkám v případě, že se k tomu chtějí nezávisle na sobě vyjádřit. Ne všechny otázky z dotazníku byly rodiči okomentovány, neboť v mnohých případech odpověď na škále „Naprosto souhlasím“ po „Naprosto nesouhlasím“ shledávali za dostatečně výstižnou.

Komentáře rodičů jsou souhrnně zaznamenány v tabulce č. 1.

Tab. č.1 Přehled doplňujících komentářů rodičů

Komentář Počet rodičů

Jsem pro poskytnutí finanční podpory lidem s postižením, avšak pouze na kompenzační pomůcky, rehabilitaci a další opatření vztahující se k danému postižení.

Malé děti si teprve utvářejí svět a konfrontace s dětmi s postižením by pro ně mohla být náročná.

Díky bezprostřednosti intaktních dětí by mohly dítěti s postižením psychicky ublížit.

Čím dříve se děti setkají s vrstevníky s postižením tím lépe. 4

V integraci nevidím problém, avšak v rozumném počtu. 1

Odchylky od normálu děti zkoumají a pro ostatní to může být nepříjemné. 1 V integraci konkrétně do MŠ U Potůčku nevidím problém, neboť věřím

v dobré zajištění péče o všechny děti.

Mám obavu z přizpůsobování programu dítěti s postižením. 2 Vidím to tak, že program nebude ochuzen nýbrž přizpůsoben. 2 Mám pochyby o srozumitelnosti mého vysvětlení postižení mému

intaktnímu dítěti.

S rodiči dítěte s postižením se ráda sejdu, avšak pouze budou-li chtít sami o problému hovořit. Jinak mi do zdravotního stavu jejich dítěte vlastně nic není.

Výstupy z rozhovorů pouze podtrhávají celkový postoj k integraci dítěte s tělesným postižením do běžné třídy MŠ, který je u dotazovaných velice kladný.

Pouze jeden rodič se obával toho, že malé intaktní děti nejsou schopny postižení rozumět.

Ostatní zastávají názor, že to malé děti vůbec neřeší a čím dříve se s ním v životě setkají tím lépe. Věří, že pro obě strany to je vynikající životní zkušenost.

Důležité je upozornit na skutečnost, že rodiče vycházejí z podmínek MŠ U Potůčku, tedy malá skupina dětí a individuální přístup. Je možné, že odpovědi rodičů dětí v běžných MŠ týkající se zajištění programu dne, jeho organizace apod. by byly odlišné. Rodiče zároveň důvěřují vedení MŠ, že je schopno tuto situaci efektivně a ku prospěchu všech stran řešit.

Co se týká kontaktu s rodiči dítěte s postižením, rodiče intaktních dětí jej uvítají především z důvodu získání více praktických informací, jak oni sami a potažmo i jejich děti s tímto

„problémem“ pracovat. Avšak setkání by nemělo na rodiče dítěte s postižením působit nepříjemně, jinak se ho rodiče intaktních dětí raději vzdají.

5 Shrnutí výsledků empirické části

Empirická část bakalářské práce přispěla k získání a analýze dat, jejichž následná interpretace podpořila ověření stanovených hypotéz.

• Více než 50% respondentů z množiny rodičů intaktních dětí má obavy z integrace dítěte s tělesným postižením do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě

navštěvuje.

• Názory na integraci tělesně postižených dětí do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje, jsou u mužů (otců) a žen (matek) stejné.

Získaná data byla zároveň podkladem pro zodpovězení výzkumné otázky: Jaké jsou názory rodičů intaktních dětí na integraci dítěte s tělesným postižením do běžné třídy mateřské školy, kterou jejich dítě navštěvuje?

Z výzkumu vyplývá, že názory rodičů intaktních dětí na integraci dítěte s tělesným postižením do běžné třídy mateřské školy, kterou jejich dítě navštěvuje, konkrétně Mateřskou školu U Potůčku jsou velice pozitivní. Rodiče by uvítali, kdyby intaktním dětem byla zkušenost s kontaktem s dítětem s postižením v podobě integrace nabídnuta. Věří, že by takovýto sociální kontakt byl obohacující pro obě strany. Jsou si vědomi toho, že by došlo k částečnému přizpůsobení programu dítěti s postižením, nicméně v tom nevidí problém. Věří

v kvalitně zajištěnou organizaci výchovně vzdělávacího procesu vedením MŠ a pedagogickými pracovníky.

ZÁVĚR

Současný postoj společnosti se odvrací od umísťování osob s postižením do institucionálních zařízení. Cílem je jejich integrace a plné začlenění do společnosti v co nejvyšší možné míře.

Aby mohlo být tohoto cíle dosaženo, je třeba nastolit takové podmínky, které osobám s postižením a intaktní populaci umožní kvalitní sociální soužití.

Jednou z podmínek efektivní integrace je pozitivní postoj a názor společnosti k tomuto problému. Pravdivé informace jako východisko k formulování tohoto postoje lze nejlépe získat přímým kontaktem s lidmi s postižením.

Předpokladem je tedy začít s integrací osob s postižením do společnosti co nejdříve.

Všeobecně lze říci, že dítě má potřebu sociální integrace přibližně ve třetím roce věku, což je věk nástupu do mateřské školy.

Tato bakalářská práce je zaměřena na integraci dětí s tělesným postižením do mateřské školy.

Vzhledem k tomu, že respondenty výzkumu zaměřeného na názory rodičů intaktních dětí na integraci dítěte s tělesným postižením do třídy, kterou jejich dítě navštěvuje, jsou rodiče, u kterých se nepředpokládá hlubší znalost problematiky vyplývající ze zdravotních postižení, byl vybrán tento druh postižení jako pro ně vcelku jednoduše „uchopitelný“.

Tato práce vychází z podmínek běžné mateřské školy, která by v budoucnu mohla poskytnout vhodné zázemí pro dítě s tělesným postižením, hovoříme zde o individuální integraci dítěte s tělesným postižením.

Postižení samotné není problém pouze daného dítěte, nýbrž má zásadní vliv na celé jeho okolí, na vztahy v rámci blízké rodiny, ale i širší společnosti. Při integraci do mateřské školy, školy základní, a následně při vstupu do zaměstnání se okruh osob, které jsou s tímto problémem konfrontovány rozšiřuje. Už to není pouze rodina, přidávají se k ní, školkoví kamarádi, spolužáci a jejich rodiče, učitelky v mateřské a základní škole, zaměstnavatelé, spolupracovníci a další.

Především proto, aby byla integrace úspěšná a přínosná pro všechny zúčastněné, je nutné ještě před jejím započetím nastolit vhodné podmínky. Připravit tak dítě s postižením, ale i jeho okolí na celý dlouhodobý a náročný proces.

Výzkum byl proveden v liberecké Mateřské škole U Potůčku.

Zde jsou děti ve věku 2-6(7) let umístěny v jedné heterogenní třídě, a to v maximálním počtu 13 dětí. Vzhledem k takto malé skupince jim je možné zajistit kvalitní individuální přístup.

V minulosti ani v době zpracování této práce zde dítě s tělesným postižením nebylo umístěno.

Provedený výzkum ověřil stanovené hypotézy.

Hypotéza:

• Více než 50% respondentů z množiny rodičů intaktních dětí má obavy z integrace dítěte s tělesným postižením do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě

navštěvuje,

byla vyvrácena. Obavy z integrace dítěte s tělesným postižením do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje, má méně než 50% respondentů z množiny rodičů intaktních dětí, konkrétně pouhých 14%.

Hypotéza:

• Názory na integraci tělesně postižených dětí do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje, jsou u mužů (otců) a žen (matek) stejné,

byla potvrzena. Názor mužů (otců) na integraci tělesně postižených dětí do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje je stejný jako názor žen (matek), velice pozitivní.

Výzkumná otázka:

• Jaké jsou názory rodičů intaktních dětí na integraci dítěte s tělesným postižením do běžné třídy mateřské školy, kterou jejich dítě navštěvuje?

byla zodpovězena.

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha A: Vzor dotazníku

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

HORÁK, Z., 2011. Církve a české školství. 1.vyd. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80- 247-3623-5

HRUBÝ, J. Zpráva o situaci zdravotně postižených a nejnaléhavějších úkolech, které je třeba vyřešit. In: Informace pro členy vlády [online]. 14.1.1992 [vid. 27.10.2013]. Dostupné z:

http://www.vlada.cz/assets/ppov/vvzpo/dokumenty/zp1992.pdf

CHVÁTALOVÁ, H., 2005. Jak se žije dětem s postižením: problematika pěti typů zdravotního postižení. 1.vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7367-013-5

CHVÁTALOVÁ, H., 2012. Jak se žije dětem s postižením po deseti letech. 1.vyd. Praha:

Portál. ISBN 978-80-262-0086-4.

KERROVÁ, Susan, 1997. Dítě se speciálními potřebami. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 178-147–9.

KLUWER 2009. Výchovné poradenství-meritum. Praha: Wolters Kluwer ČR. ISBN 978-80-7357-498-5.

KVĚTOŇOVÁ-ŠVECOVÁ, L. ed., 2004. Edukace dětí se speciálními potřebami v raném a předškolním věku. 1. vyd. Brno: Paido. ISBN 80-7315-063-8.

Mezinárodní klasifikace funkčnosti, postižení a zdraví. 2001. Světová zdravotnická organizace.

Mezinárodní klasifikace poruch, postižení a handicapů. 1980. Světová zdravotnická organizace.

PEŠATOVÁ, Ilona, TOMICKÁ, Václava, 2007. Úvod do integrativní speciální pedagogiky.

1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-268-5.

UNITED NATIONS HUMAN RIGHTS. Declaration on the Right of Mentoly Retarded Persons [online]. [vid. 1.2.2014]. Dostupné z:

http://www.ohchr.org/EN/ProfessionalInterest/Pages/RightsOfMentallyRetardedPersons.aspx

VÁGNEROVÁ, Marie, 2007. Psychologické podmínky vzdělávání zdravotně, sociálně a sociokulturně znevýhodněných lidí. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978-80-7372-184-8.

VÍTEK, J., VÍTKOVÁ, M. Mezinárodní klasifikace funkčnosti, postižení a zdraví.

International Classification of Functioning, Disability and Health. in VÍTKOVÁ, M.

Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami I., Education of Pupils with Special Educational Needs I. Brno: Paido, 2007, s. 75-84. ISBN 978-80-7315-163-8.

Vyhláška č. 14/2005 Sb. o předškolním vzdělávání, ve znění vyhlášky č. 43/2006. In: Sbírka zákonů České republiky. 2005, částka 4, s. 61.

Vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných ve znění vyhlášky č. 147/2011 Sb. In:

Sbírka zákonů České republiky. 2005, částka 20, s. 503–508.

VÝZKUMNÝ ÚSTAV PEDAGOGICKÝ, 2004. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. [online]. [vid. 29.10.2011]. Dostupné z:

http://aplikace.msmt.cz/DOC/MJRVPPVdoVestnikupokorekture2.doc

WHO. European Declaration on the Health of Children and Young People with Intellectual Disabilities and their Families [online]. [vid. 29.10.2011]. Dostupné z:

http://www.euro.who.int/__data/assets/pdf_file/0015/121263/e94506.pdf

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). In: Sbírka zákonů České republiky. 2004, částka 190, s. 10262–

10324.

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2009, částka 61, s.1257–1289.

In document 1 2 3 1 2 3 1 2 3 (Page 30-42)