Vnější podmínky integrace

Každý ředitel mateřské školy před započetím samotné integrace musí zvážit to, zda je schopen naplnit veškeré psychosociální, materiální, odborné a personální podmínky, které umožní dětem s postižením v mateřské škole optimální vývoj a vzdělávání (Kerrová 1997, s. 32).

v kapitole 8.1 Vzdělávání dětí se speciálními potřebami v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání.

Všeobecně jsou tyto podmínky splněny, je-li/jsou-li:

• zajištěno osvojení specifických dítětem zvládnutelných dovedností v rozsahu individuálních možností dítěte (samostatnost, sebeobsluha),

• zabezpečena možnost pohybu dítěte v prostorách školy pomocí dostupných

• technických prostředků nebo lidských zdrojů (popřípadě bezbariérovost),

• využívány kompenzační (technické a didaktické) pomůcky,

• počet dětí ve třídě je snížen,

• vytvářena nabídka alternativních (zvládnutelných) aktivit,

• využívány vhodné kompenzační (technické, didaktické) pomůcky a hračky,

• zajištěna přítomnost asistenta (popřípadě bezpečnostní dohled),

• prostředí je pro dítě zklidňující,

• zajištěn důsledný individuální přístup pedagoga k dítěti,

• zajištěna těsná spolupráce s odborníky (logoped, psycholog, …) a s rodiči dítěte (Výzkumný ústav pedagogický 2004).

Ředitel školy a pedagogičtí pracovníci musí zajistit vhodné podmínky nejen pro dítě

s tělesným postižením, nýbrž i pro všechny ostatní děti, které danou mateřskou školu navštěvují.

Jak důležitou pozici má tento bod v názorech rodičů intaktních dětí na integraci dítěte s tělesným postižením se v této práci pokusíme vyjasnit.

Vzhledem k tomu, že vnější podmínky integrace jsou společností a okolím ovlivnitelné, zaměříme se v následujících podkapitolách právě na ně. Pro ucelenější pohled na tuto oblast dané problematiky si přiblížíme i jejich historický vývoj v naší společnosti.

1. Systém poradenství

Rodiče dítěte s postižením vždy stojí před nelehkým rozhodnutím: umístit potomka do speciální MŠ, speciální třídy, nebo ho integrovat do běžné třídy MŠ? Pomocnou ruku jim

v tomto nabízejí poradenské instituce. Díky nim jsou rodiče informování o pozitivech i negativech každé z těchto variant.

Před rokem 1989 fungoval poradenský systém pouze v omezené míře.

V praxi se počítalo s tím, že možné vady a nedostatky budou odhaleny dětskými lékaři, kteří

v oblasti speciálního lékařství však nebyli řádně proškoleni. V konečném důsledku to znamenalo, že některé vady nebyly včas odhaleny, nenásledovala včasná rehabilitace a zhoršení zdravotního stavu se u těchto dětí prohlubovalo. Tím se zároveň snižovala možnost integrace těchto dětí do běžné třídy MŠ (Hrubý, 1992, s.10).

Nejvýznamnějšími poradenskými institucemi byly Pedagogicko-psychologické poradny (PPP). První v ČR byla založena v roce 1967 v Praze. Okresní nebo krajské PPP společně s poradci pro volbu povolání, což byly speciálně proškolení učitelé, tehdy představovaly jedinou školskou poradenskou instituci, která nabízela komplexní rehabilitační systém.

V rámci tohoto systému byla zajištěna provázanost rehabilitačních činností a především mezioborová spolupráce (psychologové, psychiatři, lékaři, speciální pedagogové..).

Po roce 1989 začala vznikat první Speciálně-pedagogická centra (SPC), Střediska pro děti s výchovnými problémy (SVP), Dětská centra pro ohrožené a postižené děti, Poradny při sdružení zdravotně postižených a Střediska rané péče.

(Kluwer, 2009, s. 20 – 22)

I přestože poradenských zařízení jejichž klienty jsou děti s postižením v porovnání před rokem 1989 významnou měrou přibylo, čekací lhůta v některých z nich je dlouhá a pro akutní případy u dětských klientů vyžadujících rychlé řešení je to problém.

Důvodem jsou zvyšující se požadavky ze strany školských zařízeních a množství podnětů z rodin na poradenské služby.

Kapacitní nedostatky jsou způsobeny především narůstajícím množstvím a typem problémů, které poradci s klienty musí řešit, a které se rok od roku zvyšují. Například nárůst diagnostik specifických poruch chování a učení, zvyšující se počet integrací apod.

Narůstají také povinnosti dané školskými zákony, týkající se např. vyšetření školní zralosti, spoluvytváření IVP a vyjádření se k domácímu vzdělávání.

V systému také narážíme na legislativní nedokonalosti, což se odráží v nevhodných podmínkách současného školství např. v materiální a finanční nedostatečnosti.

Síť poradenských služeb má v ČR již padesátiletou tradici a je v českém školském i sociálním systému dobře zakotvena.

2. Bezbariérový přístup

Vezmeme-li v úvahu tzv. technické překážky tvořící nepřekonatelnou bariéru v přístupu do většiny veřejných budov, jsme o mnoho kroků dále než před rokem 1989, nicméně situace není stále optimální. Většina mateřských škol se stále nachází v původních několikapatrových budovách, s úzkými dveřními otvory a omezeným přístupem k toaletám. V těchto objektech je realizace bezbariérových přístupů finančně značně nákladná a v mnoha případech architektonický a statický stav nedovolí bezbariérový přístup zrealizovat. V budovách nově postavených MŠ se s bezbariérovými přístupy ve většině případů již počítá.

Mateřská škola U Potůčku je sice přízemní budova, nicméně bez speciálních bezbariérových úprav. Ke vstupu do budovy vedou tři malé schůdky, dveřní otvory mají klasické rozměry 90 cm v případě únikových cest a 70 cm na toaletách, ani sociální zařízení není přizpůsobeno dětem na vozíčku. Z tohoto důvodu je skupina dětí s tělesným postižením, které by do MŠ mohly být integrovány omezená na děti alespoň částečně mobilní.

3. Didaktické pomůcky a materiál

1.září 1948 vstoupil v platnost zákon č. 95/ 1948 Sb. o základní úpravě jednotného školství, zvaný též „zákon o jednotné škole“, který významným způsobem ovlivnil školský systém.

Cílem tohoto dokumentu bylo především sjednotit školský systém, což se však odrazilo i ve vybavování škol patřičnými didaktickými pomůckami a materiálem (Horák, 2011, s. 51).

V současné době existuje opravdu nepřeberné množství kvalitních didaktických a vzdělávacích pomůcek. Důvodem jejich nedostupnosti je často nedostatek finančních

prostředků ve školství.

MŠ U Potůčku je zaměřena na lesní pedagogiku a z tohoto důvodu se snaží o vybavení hračkami a pomůckami z přírodních materiálů. Nicméně ne všechny potřebné didaktické pomůcky se z těchto materiálů vyrábějí a „umělým“ materiálům se zde nevyhneme. Vybavení MŠ didaktickými pomůckami a materiálem je však na velice dobré úrovni.

4. Kvalifikovanost pedagogických pracovníků

Aby se dítě s postižením mohlo v rámci svých možností rozvíjet, je třeba mít k dispozici kvalifikovaný pedagogický personál, kterého se před rokem 1989 nedostávalo a speciálních pedagogů byl nedostatek.

Současná situace je stejná, tedy nedostatek kvalifikovaných speciálních pedagogů. Zcela odlišný je však důvod tohoto problému. Kvalifikovaní pracovníci se po ukončení studia dále speciální pedagogice nevěnují a pracují v jiných oborech. Hlavním důvodem je jejich nízké finanční ohodnocení a v nemalé míře i nízký sociální status učitelských povolání v naší společnosti všeobecně.

V MŠ U Potůčku jsou zaměstnáni tři pedagogické pracovnice. Dvě z nich s potřebnou kvalifikací pro práci v MŠ a jedna studující 3. ročník Speciální pedagogiky pro předškolní vzdělávání a zároveň 1. ročník Speciální pedagogiky na Technické univerzitě v Liberci.

5. Individuální přístup

Dítěti s postižením musí být při jeho zařazení do MŠ věnována zvýšená péče a zajištěn individuální přístup. Jedním z podpůrných opatření k dosažení tohoto cíle je snížení počtu dětí ve třídě. Dle § 2 vyhlášky č.14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání jsou počty dětí v běžné třídě MŠ následující:

(1) Mateřská škola s jednou třídou má nejméně 15 dětí, mateřská škola se dvěma a více třídami má nejméně v průměru 18 dětí ve třídě. Je-li v obci pouze jedna mateřská škola s jednou třídou, má nejméně 13 dětí, jediná mateřská škola v obci se dvěma a více třídami má nejméně v průměru 16 dětí ve třídě.

(2) Třída mateřské školy se naplňuje do počtu 24 dětí.

(3) Třída, ve které jsou zařazeny děti se zdravotním postižením má nejméně 12 dětí a naplňuje se do počtu 19 dětí. (Vyhláška č.14/2005 Sb.)

V § 16 zákona o pedagogických pracovnících č.563/2004 Sb. odst. je ukotvena pozice asistenta pedagoga pro zdravotně postižené děti, žáky a studenty. Záměrem tohoto opatření

Legislativně je toto opatření sice ukotveno, nicméně praxe je jiná. Nedostatek míst v běžných MŠ je důvodem přeplněnosti tříd do max. povoleného počtu dětí a integrace v takovýchto podmínkách je prakticky nemožná.

Z výše uvedeného zároveň vyplývá, že při integraci jednoho dítěte s postižením se počet dětí ve třídě nesnižuje. Pakliže dítě nemá k dispozici asistenta pedagoga, může být pro pedagogický personál organizačně velice náročné zajistit bezpečnost až 23 dětí ve třídě a jednoho dítěte s tělesným postižením.

MŠ U Potůčku má jednu věkově heterogenní třídu s max. počtem 13 dětí. Výchovně vzdělávací činnost zajišťují vždy dvě učitelky a je-li třeba i učitelka třetí. Tímto je plně zajištěn individuální přístup k dětem a jejich bezpečnost.

6. Informovanost

Oproti období před rokem 1989, kdy společnost o lidech s postižením fakticky nic neslyšela, jsme se posunuli dál. Kdysi se téma řešilo pouze v úzkém rodinném kruhu a za zavřenými dveřmi speciálních klinik a ústavů. V dnešní době i díky rozvoji komunikačních technologií je dostupnost informací o lidech s postižením usnadněna. Probíhá i osvěta napříč věkovým spektrem. Děti a dospělí s postižením se účastní řady aktivit, sportovních klání a setkávání společně s intaktními jedinci. Do osvěty se zapojují nejen státní instituce, ale i řada neziskových organizací. Vznikají sdružení a spolky lidí s postižením, které nabízejí informační podporu i rodinným příslušníkům.

Myšlenka integrace se od roku 1989 posunula o několik kroků vpřed. Zejména charitativní činnost se stala prestižní záležitostí, nicméně optimálního stavu jsme stále ještě nedosáhli.

Faktory mající vliv na jejich naplnění popsané v kapitole 1.5 jsou víceméně materiálního charakteru a závisí na přísunu finančních prostředků především ze strany státu, jsou tedy přímo ovlivnitelné. Čím více peněz do integrativního vzdělávání poplyne, tím lépe budou naplněny vnější podmínky a úspěšnost integrace dítěte s postižením se tak zvýší.

Bude to však dostačující?

Zcela jistě to k úspěchu integrace přispěje, avšak nesmíme zapomenout na jednu z dalších významných podmínek, a tou je názor společnosti a její postoj k integraci samotné.

Na tuto otázku se pokusíme nalézt odpověď v empirické části této bakalářské práce.

EMPIRICKÁ ČÁST 2 Cíl empirické části

Empirická část bakalářské práce je zaměřena na sběr a následnou analýzu informací od rodičů intaktních dětí, které slouží jako podklad k zodpovězení výzkumné otázky: Jaké jsou názory rodičů intaktních dětí na integraci dítěte s tělesným postižením do běžné třídy mateřské školy, kterou jejich dítě navštěvuje?

Cílem empirické části je dále zjistit jejich postoje k integraci dítěte s tělesným postižením do běžné třídy mateřské školy, kterou jejich dítě navštěvuje za účelem ověření následujících hypotéz:

• Více než 50% respondentů z množiny rodičů intaktních dětí má obavy z integrace dítěte s tělesným postižením do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje.

• Názory na integraci tělesně postižených dětí do běžné třídy MŠ, kterou jejich dítě navštěvuje, jsou u mužů (otců) a žen (matek) stejné.

3 Podmínky výzkumu

Výzkum byl proveden v Mateřské škole U Potůčku, která se nachází v liberecké části Horní Hanychov a je v provozu od 1.9.2010.

Děti ve věku 2-6(7) let jsou zde umístěny v jedné heterogenní třídě, a to v maximálním počtu 13 dětí. Vzhledem k takto malé skupince jim je možné zajistit kvalitní individuální přístup.

MŠ je zapsána v Rejstříku škol a školských zařízení. Její školní vzdělávací program (ŠVP) je zpracován dle požadavků Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a je zaměřen na lesní pedagogiku a výuku německého jazyka.

Lesní pedagogiku chápeme jako koncept přiblížení lesa dětem, jeho ekosystému, užitku a udržitelného rozvoje. Aby jej děti měly možnost vnímat všemi smysly, využíváme metodu prožitkového učení.

Výchovně vzdělávací činnost je vykonávána pedagogickými pracovníky s patřičnou odbornou kvalifikací, čímž je v návaznosti na ŠVP zaručena kvalita vzdělávání a dalšího rozvoje dětí.

V současné době zde není a v minulosti nebylo integrováno dítě s tělesným postižením.

Data byla získána dotazníkovým šetřením, které v MŠ proběhlo v období 1.9.-1.11.2013.

Respondetny byly rodiče intaktních dětí, které navštěvují MŠ U Potůčku. Z maximálního počtu 32 respondentů byl zajištěn vzorek od 25 z nich. Návratnost tak byla 78%.

Dotazník je složen z 20 otázek a z dalších 4 otázek zjišťovacích. Dotazníkové šetření bylo anonymní.

Respontenti své postoje zaznamenávali na pětibodové Likertově škále:

1 Naprosto souhlasím 2 Spíše souhlasím 3 Nevím

4 Spíše nesouhlasím 5 Naprosto nesouhlasím.

K získání dodatečných informací byl veden řízený polostrukturovaný rozhovor s osmi z těchto rodičů. Tyto informace slouží především k dodefinování možných problémů, které rodiče v integraci spatřují a v nastavení vhodných opatření k jejich eliminaci v případě integrace dítěte s tělesným postižením do MŠ v budoucnu.

4 Interpretace získaných dat

Po získání vyplněných dotazníků, byla data pro jejich lepší přehlednost roztříděna do skupin podle jednotlivých otázek. Dále pomocí několika různých metod, které jsou popsány v dalších kapitolách analyzována a výsledky interpretovány.