Bytové textilie

St apce se hojn využívaly v baroku, kdy jimi byly zdobeny lemy čalounického nábytku. Barokní styl hodn osl oval svou majestátností a okázalostí staveb, jako byly v té dob chrámy, kláštery a katolická sídla. Objekty byly často za ízeny v orientálním stylu s pravými perskými koberci, koženými tapetami a mobiliá i. ůnglické baroko bylo jednodušší a pohodln jší oproti francouzskému, ale dekor na nábytkových p edm tech byl spíše klasicistní, než barokní. I dezény potahových látek, používaných na sedací nábytek, byl decentní a st ízlivý a odpovídal konzervativnímu vkusu ůngličan . Konec 1ř. století p ináší snahu o jednoduchost, účelnost a vhodnost p i používání dekoračních

textilií. Novým trendem jsou jemn jší tkaniny, upouští se proto od t žkých sametových záv s , zdobené st apci, které byly t žké na údržbu. [15]

Interiér je utvá en dekoračními textiliemi, a k nim neodmysliteln pat í záclony. Ty jsou nedílnou součástí interiéru, jak po stránce estetické, tak po stránce funkční.

Z estetického hlediska sjednocují interiér, navozují p íjemné prost edí a atmosféru.

Z hlediska funkčních vlastností omezují pr chod sv tla. V moderním bydlení jsou dnes hojn využívané rolety, protože jsou snadn jší na čišt ní a údržbu. Provázková záclona je typem záclony, která m že být spojována s t ásn mi. Zdobí okna, dve e, ale také se dá využít pro rozd lení místnosti na dv části. Šije se p edevším ze 100 % polyesteru, který se zasluhuje o její dlouhou životnost, protože nevybledne vlivem slunečního

zá ení. [4]

1.1.2.2 Koberce

Kapitola se v nuje p edevším ručn tkaným technikám, strojové tkaní je zde popsáno stručn ji. Dalším prvkem, který utvá í interiér, je koberec. P edstavuje dopln k tapisérie. Tapisérie je chápána jako nást nný textilní obraz. Pojem tapisérie je p evzat z eckého slova tapés, což v p ekladu znamená koberec. Funkce byla vždy spíše monumentáln dekorativní s reprezentativním účelem než užitková. [16]

T ásn nalezneme na gobelínech, kdy se jimi zakončoval tkací proces. Mohly být skryté, nebo z staly jako ozdobný prvek a voln visely z gobelínu. Sloužily jako tepelná a zvuková izolace.

Výtvarná p edloha byla vytvo ena z rukou malí e a pozd ji byla kresebn p evedena do kartonu (patrony) v m ítku 1:1. Nám ty se vždy v historii m nily podle doby, slohu, p evládajícího klimatu a módy. Nejčast ji se tkaly sv tské nebo mytologické nám ty ze

Starého nebo Nového zákona. [16]

Pozd ji se objevuje tzv. verdura. Jedná se o tapisérii, kde p evládají nám ty s rostlinnými motivy, n kdy s fantazijními nebo i reálnými zví aty, bez p ítomnosti člov ka. Velkou oblibu m la v dob renesance a baroka. Název slova verdura je odvozen od italského slova verde, což znamená zelený. [17]

D ležitou součástí tapisérie bylo také vhodn dekorativní orámování, tzv. bordura.

Tapiserie m že vzniknout i bez návrhu, kdy se výtvarník p i tkaní nechá vést materiálem a b hem práce sv j nám t p izp sobuje a upravuje.

Realizace probíhala zpravidla ve velkých dílnách, které skýtaly dostatek prostoru i zručných um lc , kte í na každém kuse pracovali po mnoho m síc , n kdy i n kolik let. Protože p i tkaní docházelo postupn k poškození p edlohy, vyráb ly se stejné kusy

v omezeném počtu maximáln t i až čty i. [16]

emeslná tvorba tapisérie se začala rozvíjet až v počátcích gotiky, tedy ve 1ň. století ve Francii. Postupn se tvorba začala rozši ovat do všech evropských center. První gobelíny byly vyráb ny již v 15. století v rodin Gobelín v Pa íži. Ve starov ku a raném st edov ku byly vyráb ny sešíváním, výšivkou a aplikacemi textilií. Tradičn je tapisérie utvá ena technikou útkového rypsu. Barevné útky neprovazují v konturách p evazovat o jednu nit dále, a tím se neprovázané mezery mezi jednotlivými barvami odstraní. Manufakturní tvorba se provád la na horizontálních nebo vertikálních stavech.

[16]

Obchodn nejvýznamn jší z hlediska ceny a kvality jsou kusy z 16. až 1Ř. století.

Úpadek výroby tapiserií nastal v 1ř. století v tradičních oblastech Evropy, v jiných zemích, nap . v Norsku a Dánsku, se výroba udržela. Znalosti z této oblasti, p inesl na naše území Čech Schattauer, který za pomoci moravského zemského výboru založil

Gobelínovou školu ve Valašském Mezi íčí. [16]

Kilim Ětéž kelimě je název pro perské koberce, záv sy a p ehozy, které jsou ručn tkané technikou pravých gobelín . Vyznačují se hladkým povrchem a bohatým útkovým vzorováním. Kilimy mají osnovu, která je zcela zakryta vzorovacími útky. Vzory jsou zpravidla geometrické obrazce. Typické pro kilimy jsou klikaté čáry, klikaté rozhraní dvou barev. V barvách p evládá červená, hn dá a černá barva. [15]

Koberce se vyráb jí v mnoha zemích Orientu, u nás jsou z ejm nejznám jší koberce perské, turecké, kavkazské, arménské, st edoasijské Ěturkmenskéě, zatímco k mén známým pat í indické, čínské, nepálské či severoafrické. Každou skupinu charakterizují osobité kombinace barev, kompozice a motivy, odlišnosti ve zp sobu výroby i druhu použitého materiálu. Z hlediska techniky výroby d líme koberce na dva základní typy:

koberce vázané Ěs vlasemě a tkané kelimy Ěkilimyě, koberce oboustranné bez vlasu.

Vázané koberce Ěs vlasemě d líme podle druhu vázaného uzle Ěviz obrázek ň a 4ě.

V zásad jsou všechny koberce vázány, bu symetrickým tureckým uzlem, nebo asymetrickým nepravidelným perským uzlem. Nejedná se o uzly, ale pouze o smyčky, které jsou protažené kolem dvou, vzácn t í nebo čty nití osnovy. [18]

Obrázek 3: Perský uzel [vlastní zdroj]

Obrázek 4: Turecký uzel [vlastní zdroj]

V neposlední ad musí mít výtvarník p edstavu o tom, jak bude výrobek zakončen.

Jednou z možností je ust ižení osnovních nití, jejich zavázání a vzniklé t ásn jsou pak zdobným prvkem textilie. Mohou mít r znou délku, rovn ž mohou být uzle ozdobné.

Hlavním materiálem, se kterým se pracovalo p i tkaní gobelín , byla ovčí vlna, která má dobrou barvící schopnost. Pro osnovu se používala bavlna. Kvalitní orientální vlasové koberce bývají nejčast ji vyrobeny z ručn sp ádané ovčí vlny, vzácn jí z vlny kozí nebo velbloudí. Kv li v tší pevnosti a trvanlivosti se stále čast ji pro osnovu používá bavln ná p íze, vlas bývá vln ný, n kdy bavln ný. Luxusn jší koberce mohou být celohedvábné, nebo s hedvábným vlasem na bavln né osnov . Výjimečn se využívá kovových vláken – st íbrných nebo zlatých.

V sedmdesátých letech Ň0. století se v českých domácnostech stal populárním chemlon.

Je to polyamidové vlákno ĚPůě, které vzniklo v laborato i zlínské firmy Ba a. Úkolem bylo nahradit p írodní materiál. Chemlonové vlákno je odolné, m že se vyráb t v pestrých barvách, neho í, ale škva í se, jeho výroba je levná. Na druhé stran siln elektrizuje, na omak je hrubé a velmi nep íjemné. [19]

Z chemlonového kabílku se drhaly záv sy na kv tináče, háčkovaly dečky, pestrobarevné polštá e a pletly se potahy. Dále také papuče a pantofle, kazajky a vesty nebo dokonce kloboučky či svetry. Oblíbená byla také výroba domácích koberečk . Chemlon se lepil na podkladovou textilii, to znamená, že kabílek mohl mít jakoukoliv délku, šlo tedy vytvá et vlasový povrch a t ásn r zných velikostí. Práce s chemlonem byla jednoduchá, ale nebezpečná, pracuje se pomocí kovové trubičky s plamínkem ohn

a člov k dýchá škodlivé výpary. [19]

V dnešní dob je rozší ené strojové tkaní koberc , které je levn jší. Tkají se v nejr zn jších materiálech jako je polypropylen, polyamid, polyester, ovčí vlna. Jejich rozm ry a tvary jsou neomezené – kruhy, ovály, atypické obdélníky nebo čtverce, s kulatými nebo ostrými rohy. Strojov tkané koberce mohou být i strojov obšité na delších podélných stranách a na kratších mívají t ásn . V současné dob jsou oblíbeným artiklem v domácnostech, interiérech obchod a kancelá í. [18]