Před každým družstvem vytvoří dva žáci okno – podají si ruce, jednu nahoře, druhou dole. Ostatní na povel učitele začnou prolézat. První dva, kteří prolezou oknem, vytvoří další okno atd. Cílem žáku je přemístit se z jednoho konce tělocvičny na druhý.
Okno se nesmí rozbít.147
Hrají dvě družstva o stejném počtu žáků. Je nutné, aby jedno z družstev bylo viditelně označeno a jeho členové se i na dálku poznali. Na povel učitele se žáci obou družstev rozeběhnou volně po hřišti a na další povel zůstanou stát. První družstvo dostane míč a začne si ho přihrávat. Členové druhého družstva se snaží míč v letu chytit. Podaří-li se to některému z nich, přiklepne míč na zem a hlásí jeden bod, který učitel zapíše. S míčem se nesmí běhat, ale vždy při započítávání bodu si mohou hráči měnit místa. Hraje se na předem určený počet kol a vítězí družstvo, které získá více bodů.148
Žáci sedí v zástupu s nataženýma nohama. První z každého družstva vezme míč mezi nohy, lehne si na záda a zdvihne nohy vzhůru (leh vznesmo). Tak podává míč přes hlavu druhému. Ten uchopí míč nohama a podá jej opět přes hlavu třetímu. Když přijde
147) PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. S. 25.
148) PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. S. 29.
míč na konec zástupu, vezme jej poslední a běží kupředu, sedne si před prvního žáka a začne podávat míč dál stejným způsobem. Vítězí to družstvo, které dříve sedí ve svém původním pořadí.149
Stůj!
Pomůcky: míč
Místo: vymezená plocha
Zaměření: obratnost, spolupráce, chytání Doba trvání: 5 – 6 minut
Náročnost: lehké
Žáci se postaví do kruhu a rozpočítávají se. Jeden je střední. Ten vyhodí míč do výšky a zavolá číslo některého ze spoluhráčů. Ten se snaží co nejrychleji dostat k míči, ostatní se naopak rozprchnou na všechny strany. Jakmile má vyvolaný hráč v ruce míč, zavolá: „stůj“. Na tento povel se musí všichni zastavit. Vyvolaný žák, aniž se pohne z místa, se snaží některého spoluhráče zasáhnout. Hráč, po němž je vržen míč, se mu může jakkoliv uhýbat, ale nesmí se pohnout z místa. Jestliže žák nikoho nezasáhne, ihned se za míčem rozběhne. Ostatní se mohou opět co nejvhodněji přemístit. Hra pokračuje, dokud vyvolaný hráč někoho nezasáhne.150
Přeskočit
Pomůcky: žádné
Místo: venkovní prostředí
Zaměření: přeskakování, obratnost Náročnost: lehké
V lese nebo na louce vyhledáme překážky, které jsou stupňovitě za sebou.
Pokácené stromy, pařezy, keře atd. Žáci se tyto překážky snaží přeskočit.151
149) PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. S. 30.
150) PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. S. 32.
151) PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. S. 27.
7 Závěry
Vzrůstající trend počtu dětí s nadměrnou hmotností a obezitou v celosvětovém měřítku znamená vážné riziko zvýšeného výskytu chorob spojených s obezitou u pozdější dospělé populace. Z hlediska prevence i léčení obezity je nezbytné zachytit její počátek v nejranějším stádiu. Učitelé ve školách, lékaři při preventivních prohlídkách, rodiče a vůbec nejbližší okolí dítěte by měli zachytit počáteční stadia rozvoje nadváhy a obezity, kdy je relativně nejsnadnější dosáhnout nápravy.
Proto je určení nepřiměřeného zvyšování hmotnosti i odchylek tělesného složení důležitým nástrojem v boji proti nadváze a obezitě. V současné době se nejčastěji používá index tělesné hmotnosti (BMI), pro který existují růstové grafy umožňující snadné stanové odchylek hmotnosti i rozvoje obezity. Dále lze doporučit měření tloušťky kožních řas nebo bioelektrickou impedanci.152 Je však nutné brát v potaz, že každá fyzikální měřící metoda má své zdroje chyb v obsluze zařízení a vlastní metodě.
Chyba spojená s obsluhou zařízení vychází z umístění a typu použití elektrod. Chyby vlastní metody vycházejí z použití predikčních rovnic a nepřesností spojené s použitým hardware (přechodový odpor mezi elektrodou a kůží, rozdíly mezi pravou a levou stranou těla, stav hydratace organismu, měřící frekvence).153, Pro minimalizaci chyb je nezbytné použít adekvátní predikční rovnice a dodržovat předepsané podmínky a postupy měření.
V rozvoji dítěte má velmi podstatnou úlohu pohybová aktivita a účast na organizovaných tělesných cvičeních a dalších sportovních hrách. Pravidelný pohybový režim je považován za nezbytnou součást výchovy nejen z fyzického, ale také psychického a morálního vývoje dítěte. Shodneme se nad tvrzením, že současná doba nenabízí takové množství spontánního pohybového využití dětí ve srovnání s tím, co bylo obvyklé před několika desetiletími. Sedavý způsob života postihl všechny jedince napříč růstového období v důsledku preference počítačů, televize a konzolových her, které jsou velkou konkurencí aktivitám volného času. I tělesná výchova ve školách ztratila na přitažlivosti a účast v organizované sportovní činnosti je často náročná jak z hlediska financí, tak dostupnosti a času.
152) PAŘÍZKOVÁ, J., aj. Obezita v dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. S. 217.
153) BUNC, V.Možnosti stanovení tělesného složení u dětí bioimpedanční metodou. Časopis lékařů českých, 2007, roč. 146, č. 5. S. 495.
Je tedy důležité informovat o správné výživě a pohybové aktivitě. S tím souvisí i zlepšení podmínek pro děti s nadváhou a obezitou ve výuce tělesné výchově. Snahou učitelů tělesné výchovy by mělo být vytvoření takového prostředí, které žáky motivuje k pravidelné, celoživotní a dobrovolné realizaci pohybové aktivity. Poskytuje příležitosti k zažívání pocitu radosti a uspokojení z nového naučeného pohybu. Každý požadavek by měl zohledňovat individuální možnosti žáka a poskytnout dostatek času pro jeho realizaci. Velmi důležité je povzbuzení a pochvala za dobře odvedenou činnost.
Stejně důležité je i sebeuvědomování si vlastního těla při pohybu skrze měření tepové frekvence nebo měření délky svého běhu. Jedině vnitřně motivováni žáci mají pozitivní prožitek z pohybu a jeví zájem o jeho další provozování v tělesné výchově i mimo ní.
Vedle preventivních programů a správné motivace je součástí strategie boje proti obezitě intervence na úrovni rodiny. Rodič může ovlivnit stravovací návyky dítěte a celkově změnit jeho způsob života. Stálé stoupání prevalence nadváhy, obezity a provázejících zdravotních problémů ukazuje na to, že postupy a programy bojující proti civilizačním onemocněním zahrnující rodinu, školu, zdravotní zařízení jsou maximálně žádoucí.
Proto hlavním cílem bylo vytvořit edukační materiál pro učitele s doporučenou pohybovou aktivitou u dětí s nadváhou a obezitou ve výuce tělesné výchovy na druhém stupni základní školy. Teoretická část byla sepsána na základě odborné literatury o nadváze a obezitě dětí, metodách stanovení tělesného složení a pohybové aktivitě. V praktické části se nachází formou fotodokumentace a obrázků pohybový program vytvořený podle specifických požadavků dětí s nadváhou a obezitou. V porovnání s jinými pohybovými programy zaměřené na redukci hmotnosti, lze tento pohybový program využít v hodinách tělesné výchovy. Všechna cvičení a pohybové hry byly vyzkoušeny žáky staršího školního věku, odpovídají didaktickým zásadám provádění pohybové aktivity v prevenci a léčbě obezity a splňují jednotlivá specifika v ohledu FITT charakteristiky. K možným rizikům pohybového programu patři ortopedické zatížení kloubů vyvolané nadváhou dítěte, které stojí za poškozením pohybového aparátu. Dále přebytečná tuková vrstva bránící v pohybu při cvičení a úrazy související s distorzí hlezna vlivem špatné obuvi a zlomeniny článků prstů při intenzivním fyzickém kontaktu s druhou osobu nebo u míčových her.
Sepsáním této diplomové práce bylo shromážděno mnoho informací. Je chápána
jako všeobecný přehled, který zájemce uvede do problematiky spjaté s historií, vývojem, etiopatogenezí, zdravotními následky, metodami tělesného složení nadváhy, obezity a významem pohybové aktivity. Práce by mohla posloužit jako základní prvek pro další podrobnější zpracování konkrétních témat, zabývajících se nadváhou a obezitou dětí a přispět tak k prevenci a léčbě nadváhy a obezity. Využít informace shromážděné v této práci by mohli především učitelé, kterým by mohla usnadnit přípravu pohybového programu pro děti, ale i širší veřejnost, která se o nadváhu a obezitu dětí zajímá.
8 Seznam použitých zdrojů
BERÁNKOVÁ, L., aj. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN: 80-210-3830-6.
Bodystat [online]. Praha, 2016 [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://bodystat.cz/
BOUCHARD, C., aj. Physical activity and obesity. 2. vyd. United States: Human Kinetics, 2010. ISBN: 978-0-7360-7635-7.
BUNC, V. Možnosti stanovení tělesného složení u dětí bioimpedanční metodou.
Časopis lékařů českých, 2007, roč. 146, č. 5. S. 429-524.
FOSTER, E., R. aj. 85 her pro zlepšení kondice dětí.. Praha: Portál, 1997. ISBN: 80-7178-177-0.
GAJDAŠOVÁ, J., aj. Hejbej se, nedej se. 1. vyd. Brno: Zdravotní ústav, 2006. ISBN:
978-80-7440-056-8.
GORAN, M. Measurement Issues Related to Studies of Childhood Obesity: Assessment of Body Composition, Body Fat Distribution, Physical Activity, and Food Intake.
Pediatrics, 1998, roč. 101, č. 2. S. 505-518.
HAINER, V., aj. Základy klinické obezitologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN: 978-80-247-3252-7.
HILLS, A., aj. Body composition assessment in children and Adolescents. Medicine and Sport Science, 2001, roč. 44, č. 1. S. 1-182.
Houston methodist leading medicine [online]. Houston, 2016 [cit. 2017-04-06].
Dostupné z: http://www.houstonmethodist.org/
KASALICKÝ, M., aj. Chirurgická léčba obezity. 1. vyd. Praha: Ottova tiskárna, 2011.
ISBN: 978-80-254-9356-4.
KUNEŠOVÁ, M., aj. Základy obezitologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2016. ISBN: 978-80-7492-217-6.
LANGMEIER, J., aj. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. ISBN: 80-247-1284-9.
MACHOVÁ, J., aj. Výchova ke zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. ISBN: 978-80-247-2715-8.
MARINOV, Z., aj. S dětmi proti obezitě. Praha: IFP Publishing, 2011. ISBN: 978-80-87383-09-4.
MAZAL, F. Pohybové hry a hraní. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2000. ISBN: 80-85783-29-0.
Mixxer medical [online]. Bratislava, 2016 [cit. 2017-04-06]. Dostupné z:
http://www.mixxer.sk/
PAŘÍZKOVÁ, J., aj. Obezita v dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. ISBN:
978-80-246-1427-4.
PASTUCHA, D. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. Praha: Grada, 2011. ISBN:
978-80-247-4065-2.
PASTUCHA, D., aj. Praktická dětská obezitologie. Praha: Grada, 2012. ISBN: 978-80-247-4210-6.
PASTUCHA, D., aj Tělovýchovné lékařství. Praha: Grada, 2014. ISBN: 978-80-247-4837-5.
PERIČ, T. Hry ve sportovní přípravě dětí. 1. vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN: 80-247-0908-2.
RACEK, O., aj. Manuál pro cvičitele a rodiče: cvičení s obézními dětmi [online]. [cit.
2017-04-06]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/77502/lf_d/Priloha_8_-_Manual_pro_cvicitele.doc
RIEGEROVÁ, J., aj. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: příručka funkční antropologie. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. ISBN: 80-85783-52-5.
SIGMUND, E. Pohybová aktivita dětí a jejich integrace prostřednictvím 60 pohybových her. Olomouc: Hanex, 2007. ISBN: 978-80-85783-74-2.
SIGMUND, M., aj. Hodnocení zastoupení tělesného tuku metodou bioelektrické impedance u sportujících chlapců ve věku 7-18 let s ohledem na typ použitého analyzátoru. Tělesná kultura, 2015, roč. 38, č. 2. S. 49-62.
Státní zdravotnický ústav [online]. Praha, 2010 [cit. 2017-04-06]. Dostupné z:
http://www.szu.cz/
STEJSKAL, P. Proč a jak se zdravě hýbat. 1. vyd. Břeclav: Presstempus, 2004. ISBN:
80-903350-2-0.
STRAKOVÁ, M., aj. Cvičení pro obézní děti. 1. vyd. Praha: Olympia, 1972.
SUCHOMEL, A. Tělesně nezdatné děti školního věku. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. ISBN: 80-7372-140-6.
ŠEFLOVÁ, I. Pohyb a zdraví. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2014.
ISBN: 978-80-7494-122-1.
ŠONKA, J., aj. Pohybem a dietou proti otylosti. 1. vyd. Praha: SZdN, 1963.
VAMBEROVÁ, M. Léčení otylosti u dětí a mladistvých. 4. vyd. Praha: Státní zdravotnické, 1963.
VLČKOVÁ, J. Obezita a možnosti její léčby – II. Diagnostika a léčba obezity. Hygiena, 2010, roč. 55, č. 1. S. 18 – 24.
9 Přílohy
Obrázek 76: Percentilový graf BMI chlapců, kapitola 2.4, s. 18, zdroj: státní