Děkuji PhDr. Ivě Šeflové, Ph.D. za cenné rady a připomínky týkající sediplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat rodičům a svým blízkým, kteří měpodporovali a pomáhali. Poděkování

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

Poděkování

Děkuji PhDr. Ivě Šeflové, Ph.D. za cenné rady a připomínky týkající se diplomové práce. Dále bych chtěl poděkovat rodičům a svým blízkým, kteří mě podporovali a pomáhali.

(6)

Stanovení doporučení pro fyzickou aktivitu dětí s nadváhou a obezitou ve výuce tělesné výchovy na 2. stupni ZŠ

Anotace

Hlavním cílem je vytvořit edukační materiál pro učitele s doporučenou pohybovou aktivitou na základě dostupné literatury u dětí s nadváhou a obezitou ve výuce tělesné výchovy na druhém stupni základní školy. Teoretická část je zaměřena na syntézu poznatků o obezitě, všeobecné charakteristice vývoje dětí ve starším školním věku a různých metodách stanovení tělesného složení. Hlavními zdroji diplomové práce se stala odborná literatura o klinické a dětské obezitologii, vývojové psychologie, pohybové aktivitě a v neposlední řadě věcné konzultace s PhDr. Ivou Šeflovou Ph.D.

Tento edukační materiál by měl pomoci učitelům tělesné výchovy rozšířit své znalosti a vhodně volit pohybovou aktivitu u dětí s nadváhou a obezitou.

Klíčová slova: obezitologie, edukační materiál, metody stanovení tělesného složení, doporučená pohybová aktivita u dětí s nadváhou a obezitou.

(7)

The determination of recommendations for physical activity of children with overweight and obesity in teaching physical education at the 2nd stage of primary schools

Annotation

The main objective is to create an educational material for teachers recommending physical activity in teaching PE for children with overweight and obesity at the second grade of primary school. The theoretical part is focused on the synthesis of knowledge about obesity, a general characteristic of development progression of children at higher school age and different methods of the body composition assessment. The main source of the dissertation was a literature about psychology, physical activity and also consultations with PhDr. Iva Šeflová PhD. This educational material should help teachers of PE lessons to extend their knowledge and to choose an appropriately physical activity for children with overweight and obesity.

Key words: obesitology, educational material, methods of assessment a body composition, recommended a physical activity for children with overweight and obesity.

(8)

Obsah

Úvod...12

1 Cíl práce...14

2 Nadváha a obezita u dětí ve starším školním věku...15

2.1 Úvod do problematiky...15

2.2 Postoj obezity v průběhu historického vývoje lidstva...15

2.3 Vývoj nadváhy a obezity v České republice...16

2.4 Definice nadváhy a obezity u dětí a její klasifikace...16

2.5 Vývojová charakteristika dětí staršího školního věku...17

2.6 Etiopatogeneze běžné nadváhy a obezity u dětí...19

2.6.1 Genetické faktory...19

2.6.2 Epigenetické faktory...20

2.6.3 Další faktory přispívající k rozvoji nadváhy a obezity...20

2.7 Zdravotní následky dětské nadváhy a obezity...21

2.7.1 Kardiovaskulární komplikace...21

2.7.2 Metabolický syndrom...21

2.7.3 Onemocnění ledvin...22

2.7.4 Respirační komplikace...23

2.7.5 Jaterní steatóza...23

2.7.6 Poruchy pohybového aparátu...23

2.7.7 Psychosociální komplikace...23

2.7.8 Jiné zdravotní komplikace...24

2.8 Prevence a léčba dětské obezity a nadváhy...24

2.8.1 Výživová doporučení...25

2.8.2 Úprava pohybové aktivity...26

2.8.3 Psychoterapie a balneoterapie...27

2.8.4 Farmakoterapie a chirurgická léčba...27

3 Vhodné metody pro stanovení tělesného složení u dětí...28

3.2 Stanovení tělesného složení...28

3.3 Laboratorní metody...28

3.3.1 Hydrodenzitometrie...28

3.3.2 Duální rentgenová absorpciometrie (DEXA)...29

3.3.3 Další laboratorní metody...30

3.4 Terénní metody...31

3.4.1 Antropometrie...31

3.4.2 Hmotnostní indexy...31

3.4.3 Měření kožních řas...32

3.4.4 Bioimpedanční analýza...34

4 Význam pohybové aktivity v boji proti nadváze a obezitě...37

4.2 Význam pohybové aktivity...37

4.3 Pohybová aktivita a energetický metabolismus...38

4.3.1 Pohybová aktivita a zvýšený energetický výdej...39

4.3.2 Pohybová aktivita a klidový energetický výdej...40

4.3.3 Pohybová aktivita a relativní zastoupení tuků při hrazení energetické spotřeby...40

(9)

4.4 Pohybová aktivita a tukový metabolismus...40

4.5 Klinické studie o účincích pohybové aktivity na redukci hmotnosti...41

5 Doporučení a zásady pohybové aktivity v tělesné výchově u dětí s nadváhou a obezitou...43

5.2 Základní cvičební jednotka v tělovýchovné aktivitě...43

5.3 Pohybové hry jako zábavný prostředek tělesného rozvoje...45

5.4 Preskripce pohybové aktivity u dětí s nadváhou a obezitou...45

5.5 Pohybová pyramida pro rodiče...47

6 Pohybový program pro děti s nadváhou a obezitou v tělesné výchově...49

6.1 Cíl pohybového programu...49

6.2 Obecná doporučení pohybového programu pro děti s nadváhou a obezitou...49

6.3 Rizika pohybového programu u dětí s nadváhou a obezitou...50

6.4 Návrh konkrétního pohybového programu ve školní TV...51

6.4.1 Protahovací cvičení...52

6.4.2 Posilovací cvičení...58

6.4.3 Posilovací cvičení s gymballem...63

6.4.4 Posilovací cvičení s overballem...65

6.4.5 Posilovací cvičení s expanderem...68

6.4.6 Pohybové hry zaměřené na rozvoj vytrvalostních schopností...71

6.4.7 Pohybové hry zaměřené na rozvoj koordinačních schopností...78

7 Závěry...82

8 Seznam použitých zdrojů...85

9 Přílohy...89

(10)

Seznam obrázků

Obrázek 1: Duální rentgenová absopciometrie (DEXA)...30

Obrázek 2: Bestův kaliper...35

Obrázek 3: Přístroj se čtyřmi elektrodami Bodystat...36

Obrázek 4: Spektrální analýza variability srdeční frekvence 58letého muže před a po roční komplexní intervenci...42

Obrázek 5: Pohybová pyramida...48

Obrázek 6: část A...53

Obrázek 16: část B...57

Obrázek 25: část C...60

(11)

Obrázek 69: Opičí dráha...72

Obrázek 70: Způsob překonání opičí dráhy...73

Obrázek 71: Pašeráci v opičí dráze...74

Obrázek 72: Na rybáře...75

Obrázek 73: Řeka a ostrov...77

Obrázek 74: Fit zastávka...78

Obrázek 75: ZOO...80

Obrázek 76: Percentilový graf BMI chlapců...90

Obrázek 77: Percentilový graf BMI dívek...91

Seznam tabulek

Tabulka 1: Klasifikace nadváhy a obezity...33

Tabulka 2: Anatomická lokalizace řas měřených metodou podle Pařízkové...34

Tabulka 3: Energetický výdej při různých rekreačních pohybových aktivitách vyjádřený v MET...40

(12)

Seznam použitých zkratek

ANP - anaerobní práh

ANS - autonomní nervový systém

BMI - index tělesné hmotnosti

BIA - bioelektrická impedance

CT - výpočetní tomografie

DEXA - dual energy x-ray absorptiometry

DK - dolní končetina

FITT - frekvence, intenzita, trvání a druh cvičení

HK - horní končetiny

KEV - klidový energetický výdej

MET - poměr energetického výdeje při dané činnosti ku klidovému energetickému výdeji

IOTF - světová obezitologická federace ICHS - ischemická choroba srdeční

PA - pohybová aktivita

REM - rapid eye movement

SA VSF - spektrální analýza variability srdeční frekvence

SZÚ - státní zdravotní ústav

TF - tepová frekvence

TOBEC - měření celkové tělesné elektrické vodivosti VO2max - maximální spotřeba kyslíku

WHO - světová zdravotnická organizace

WHR - waist hip ration

(13)

Úvod

Pohyb je základní biologický projev a patří k potřebám lidského organismu. V posledních dvou dekádách jsme však svědky průdkého růstu prevalence nadváhy a obezity v důsledku technického rozvoje a změny životního stylu jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích. To vše vede k poklesu jeho celkového množství, i přestože se genetické vybavení jedince nezměnilo, a tedy i jeho potřeba pohybu. Nadváha a obezita s sebou přináší socioekonomické problémy, zhoršuje kvalitu života jedince a zvyšuje riziziko úmrtnosti.¹ Právě tento problém mne inspiroval k sepsání diplomové práce a vytvoření edukačního materiálu zabývajícího se vhodnou pohybovou aktivitou dětí s nadváhou a obezitou na druhém stupni základní školy.

Jde o práci popisnou, která prezentuje nejnovější poznatky obezitologie, hlavní příčiny vzniku nadávhy a obezity ve starším školním věku. Dále se zaměříme na různé metody stanovení tělesného složení u dětí a shrneme kladné účinky pohybové aktivity.

V práci se nebudeme věnovat ověřováním účinnosti stanovené pohybové intervence v boji proti nadváze a obezitě.

První kapitola definuje pojem obezita a její etiopatogenetické faktory, zdravotní následky, možnosti prevence a charakterizuje anatomicko-fyziologický a psychologický vývoj žáka staršího školníku věku.

Druhá kapitola shrnuje různé metody stanovení tělesného složení jako podvodní vážení, kaliperace kožních řas či bioelektrická impedance.

Třetí kapitola se zabývá významem pohybové aktivity v boji proti nadváze a obezitě.

Čtvrtá kapitola charakterizuje druh zátěže, její objem, intenzitu a frekvenci. Na základě prostudované literatury jsme se pokusili vytvořit edukační materiál pro učitele tělesné výchovy s doporučenou pohybovou aktivitou v hodinách tělesné výchovy na druhém stupni základní školy a přispět tak prakticky k prevenci a léčbě nadváhy a obezity.

Úspěch v boji proti nadváze a obezitě tkví ve vyškolení odborníků na všech úrovních celého medicinského spektra od pracovníků obezitologických center a specialistů obezitologů, přes pediatry, nutriční terapeuty a dietology, psychology,

1) HAINER, V., aj. Základy klinické obezitologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. S.1.

(14)

fyziatry, praktické lékaře a v poučení pedagogů o správných formách a zásadách zatížení organismu. Správná motivace k pohybové aktivitě žáků hraje klíčovou roli v léčbě již vzniklé nadváhy a obezity, tak i v její prevenci.²

Byli bychom proto rádi, kdyby se tato práce stala platným pomocníkem nejen pro učitele tělesné výchovy, ale pro všechny, kteří se podílejí na vytváření vhodných podmínek péče o děti s nadváhou a obezitou.

2) KUNEŠOVÁ, M., aj. Základy obezitologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2016. S. 113.

(15)

1 Cíl práce

Hlavním cílem je vytvořit edukační materiál pro učitele s doporučenou pohybovou aktivitou na základě dostupné literatury u dětí s nadváhou a obezitou ve výuce tělesné výchovy na druhém stupni základní školy. Pro dosažení a zrealizování hlavního cíle musely být stanoveny dílčí cíle:

1. Shromáždit informace o dětské nadváze a obezitě.

2. Zmapovat vhodné metody pro stanovení tělesného složení u dětí s nadváhou a obezitou.

3. Sestavit vhodnou pohybovou intervenci pro žáky s nadváhou a obezitou v hodinách tělesné výchovy na druhém stupni základní školy.

(16)

2 Nadváha a obezita u dětí ve starším školním věku

2.1 Úvod do problematiky

Hlavním problémem dnešní společnosti je, že se rozšíření nadváhy a obezity za poslední léta zvýšilo nejen u dospělých, ale také u mládeže. Vyskytuje se tak ve stále dřívějším růstovém období jedince.³ Dle studie České obezitologické společnosti

„Životní styl a obezita 2005“ 11 % dětí ve věku 13 – 17 let má již nadváhu nebo obezitu.⁴.

Obezita v mladším a starším školním věku předurčuje jedince k obezitě i v období dospělosti. Procento jedinců, kteří zůstanou obézními i v dospělosti, se zvyšuje v závisloti nejen na zvyšujícím se věku, ale i stupni obezity. Tento úzký vztah byl objeven z výsledků severoamerické bogulánské studie, kde se ukázalo, že 65 % dětí ve školním věku s BMI ≥ 95. percentilem měly v dospělosti BMI ≥ 35.⁵

Je důležité zahájit léčbu včas, neboť přetrvání si nadváhy a obezity do dospělosti s sebou přináší četná rizika, zejména s kardiometabolickým systémem. Zdraví dětí je klíčem ke zdraví celé dospělé populace.⁶

2.2 Postoj obezity v průběhu historického vývoje lidstva

V dobách minulých se člověk potýkal spíše s nedostatkem potravy, a tudíž i s negativní energetickou bilancí. To však neznamená, že se obezita nevyskytovala. Ta je spjata s člověkem již od prehistorických dob. Důkazy i pohledy na ni přináší umění – sochy, obrazy a později i literární díla. Příkladem může být Věstonická Venuše z jižní Moravy, jenž znázorňuje symbol krásy a plodnosti.⁷

Ve starověkém Řecku a Římě byl propagován zdravý životní styl. Ideálem krásy se stal urostlý atletický typ. Lékařské osobnosti jako Hyppokrates či Galén upozorňovali na možná rizika spojená s otylostí. Ve středověku byla obezita považována za dar boží, privilegiem nejvyšší společenských vrstev jako vládců a aristokracie.⁸

3) PAŘÍZKOVÁ, J., aj. Obezita v dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. S. 13.

4) PASTUCHA, D. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. Praha: Grada, 2011.S. 11.

5) HAINER, V., aj. Základy klinické obezitologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. S. 1.

(17)

V době baroka ideály krásy byly hledány v zaoblených tvarech lidského těla.

Důkazem jsou buclaté sochy andělíčků v barokních kostelech. Přesto bylo poukazováno na fakt, že obezita může krátit život. Nové názory a ohlasy na ni přinesla medicína až v 18. a 19. století.⁹

Na otylost u dětí v průběhu historie nebylo nahlíženo jako na nedostatek. Větší zásoby tuku byly v minulosti předpokladem snadnějšího přežití v případě infekce. To zaručovalo úspěšný další vývoj a růst dítěte.¹⁰

2.3 Vývoj nadváhy a obezity v České republice

Česká antropologie zásluhou studií Jindřicha Matiegky, který sledoval růst českých dětí již koncem 19. století, může vyhodnotit BMI a posoudit tak výskyt nadváhy a obezity v naší zemi v té době. Děti byly menšího vzrůstu a dosahovaly nižší hmotnosti. Byly také štíhlejší a výskyt nadváhy a obezity byl zřejmě velmi nízký.¹¹

Výskyt nadváhy a obezity v dalších evropských státech není stejný. Nejvíce je rozšířena v zemích s vyšší ekonomickou úrovni jako je Německo, Švýcarsko, Francie, Itálie atd. Situace se však neustále mění. Nadváhy a obezity přibývá i v těch částech Evropy, kde za posledních deset až patnáct let změnila ekonomická, sociální, politická a kulturní situace. Příkladem toho je východní část Německa, kde stouplo procento nadváhy a obezity u dětí a mládeže po politických změnách na začátku 90. let minulého století. Podobné jevy je možné pozorovat i v Maďarsku a v České republice.¹²

2.4 Definice nadváhy a obezity u dětí a její klasifikace

V překladu latinského slova „obesus“ znamená obezita dobře živený. Avšak neznamená nadměrnou hmotnost, nýbrž nadměrné nakupení tukové tkáně. Laicky řečeno, jde o poměr mezi tukovou a ostatní tkání organismu.¹³

Obezita patří k chronickým onemocněním. Je charakterizována zmnožením tělesného tuku. Vzniká vlivem pozitivní energetické bilance snáze u jedinců s

(18)

genetickou, obvykle polygenně podmíněnou náchylností k hromadění tuku.¹⁴

Definice nadváhy a obezity u dětí je mnohem komplikovanější než u dospělých.

Protože dívky mají větší podíl celkového tělesného tuku než chlapci a procentuální podíl tukové tkáně se systematicky mění v průběhu vývoje a růstu jedince, definice by měla zvážit věk a pohlaví. Nadváha a obezita mají být vypovídajícím statusem v souvislosti se zdravím a zdravotními riziky, nikoliv statusem kosmetické vady.¹⁵ Jednou z metod, která se používá ke zjištění nadváhy a obezity u dětí je body mass index (BMI). IOTF uznala BMI jako standardní ukazatel míry nadváhy a obezity u dětí v roce 1994 i přesto, že tato definice není zcela konkrétní s ohledem na rasové rozdíly a tělesnou distribuci tuku. Hodnoty BMI nemusí vždy odpovídat množství tukové tkáně (např. siloví sportovci). U dětí vzhledem k tělesnému vývoji je nutné používat percentilové grafy BMI. V České republice se používají percentilové grafy odvozené z dat z roku 1991. Jsou volně k dispozici na webových stránkách SZÚ (Obrázek 76 a 77, Příloha). Nadváha u dětí je definována mezi 85.−95. percentilem a obezita ≥ 95.

percentilem BMI.¹⁶

Pro tukovou tkáň je velmi podstatné její rozložení a umístění. Obecně se rozeznávají dva typy tukové tkáně – tukovou tkáň podkožní (subkutánní) a nitrobřišní (viscerální). Podkožní tuková tkáň tvoří 70-80 % celkové tukové tkáně. Nitrobřišní tukové tkáně je kvantitativně méně, přesto je metabolicky aktivnější a představuje významnější riziko ve vztahu k metabolickým a kardiovaskulárním komplikacím. Z hlediska hromadění tukové tkáně se rozlišují dva podtypy obezity tzv. gynoidní (nejvíce postižena oblast stehen a hýždí) a androidní (hromadění nitrobřišního tuku). Množství nitrobřišního tuku lze snadno posuzovat podle obvodu pasu. Na konferenci Mezinárodní diabetické federace v roce 2011 byla definována centrální obezita u Evropanů obvodem pasu 94 cm u mužů a 80 cm u netěhotných žen. Překročení výše popsané hranici obvodu pasu významně zvyšuje riziko metabolických komplikací.¹⁷

2.5 Vývojová charakteristika dětí staršího školního věku

Pro správnou klasifikaci nadváhy a obezity, poznání příčin a vyvození možných

14 KUNEŠOVÁ, M., aj. Základy obezitologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2016. S. 3.

15) BOUCHARD, C., aj. Physical activity and obesity. 2. vyd. USA: Human Kinetics, 2010. S. 30.

17) KASALICKÝ, M., aj. Chirurgická léčba obezity. 1. vyd. Praha: Ottova tiskárna , 2011. S. 14-15.

(19)

důsledků je důležitá vývojová charakteristika dané věkové skupiny dítěte.

Starší školní věk (12. - 15. rok) je často označován jako období puberty. Celkově je tato etapa života charakterizována zvýšenými nároky na optimální vnější podmínky, které zajišťují dobrý základ pro osifikaci, dokončení funkčního vývoje chrupavek, pasivního, tedy skeletálního i aktivního svalového aparátu.¹⁸

Pro celé období jsou typické značné individuální rozdíly. Pubescence je biologicky vymezena na počátku manifestací sekundárních pohlavních znaků a zrychlením růstu. Na konci období se dosahuje pohlavní dospělosti. Je charakteristická rozsáhlou vývojovou přeměnou, překotným somatickým i fyziologickým vývojem spojeným s růstem většiny orgánů. Narůstá svalová síla, ale stejným tempem se nenavyšuje šlachová a vazivová pevnost ani se neurychluje kostní zrání. Důležité je v tomto období dát pozor na manifestaci některých negativních stavů z možného jednostranného přetížení, kterým je možné čelit rovnovážným zapojováním všech částí organismu. V pubescenci probíhá důležitá část i emotivního vývoje. Velká vnímavost, citová labilita, dochází ke střídání fází optimismu a deprese, v oblasti motorického vývoje pak fáze aktivity a apatičnosti provázené pocity únavy.¹⁹ Vzhledem k rychlé akceleraci růstu může docházet do jisté míry ke krátkodobé pohybové neohrabanosti. Ta mizí po adaptaci muskuloskeletálního systému na probíhající změny a dochází tak ke zlepšení koordinace a rovnováhy.²⁰

V kognitivní oblasti je typický nástup vyspělého formálně-abstaktního myšlení.

Vše vede k novým a hlubším zájmům - k zájmu o sport, četbu, hudbu, filmy a divadlo, popřípadě se objevují i prvé vážnější pokusy o aktivní literární, hudební nebo výtvarnou tvorbu. Často se ovšem zájmy vyvíjejí v úmyslném odporu k nucené či doporučované školní četbě, klasické vážné hudbě apod.²¹

2.5.1 Vliv puberty na vývoj nadváhy a obezity

Výskyt nadváhy a obezity při změně činnosti organismu (puberta, těhotenství, menopauza) byl uváděn jako důkaz endokrinní geneze otylosti. Tento fakt je neustále podnětem k hledání souvislostí mezi funkcí pohlavních žláz a obezitou. U dětí jsou

19) SUCHOMEL, A. Tělesně nezdatné děti školního věku. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2006. S. 8.

21) LANGMEIER, J., aj. Vývojová psychologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2006. S. 149.

(20)

uváděny jako zvláštní typy otylosti obezita prepubertální, obezita pubertální atd. Řada autorů sledovala průběh puberty u dětí s nadváhou a obezitou a doprovázené změny, zejména vzhledem k prognóze. Uváděné výsledky nejsou vždy jednostranné. Aby se objasnilo, zda a do jaké míry ovlivňuje nadváha a obezita normální průběh puberty u dětí staršího školního věku, bylo vyšetřeno 255 obézních pacientů ( 125 chlapců a 130 dívek). Výsledek pozorování přinesl zjištění, že u chlapců je začátek a rozvoj ochlupení pubického i axilárního v souladu s nálezy u chlapců neobézních. U dívek je nástup a rozvoj puberty posunut k horní hranici průměru.²²

2.6 Etiopatogeneze běžné nadváhy a obezity u dětí

Etiopatogeneze nadváhy a obezity je velmi složitá a zahrnuje téměř vždy celé řady faktorů a příčin. Z velké části vzniká jako důsledek dlouhodobě zvýšeného energetického příjmu nad energetickým výdejem. Obecně má běžná obezita dvě základní příčiny (genetické příčiny a epigenetické příčiny).²³

2.6.1 Genetické faktory

Podle některých studií je genetická predispozice zodpovědná za nadváhu a obezitu až z 50 i více procent. Ve většině případů se jedná o tzv. polygenní dědičnost, na které se podílejí desítky různých genů. O zvýšeném výskytu nadváhy a obezity pojednává zajímavá teorie šetrných genů. Ta vychází z hypotézy, že pro přežití pravěkých předků byly důležité geny umožňující efektivní šetření energie. Takoví jedinci mohli přežít i v dobách nedostatku. Tyto geny jsou aktivní i u mnoha současných jedinců, přestože v dnešní době jsou naopak rizikové a při přebytku snadno dostupné potravy predisponují ke zvýšenému ukládání energie ve formě tuku.²⁴

Obezita vzniká i v důsledku jednoho genu (tzv. monogenní formy mutace). Je velmi vzácná a obvykle se jedná o těžkou obezitu začínající v časném dětství a mnohdy spojenou s dalšími odchylkami. Vyžaduje složité genetické vyšetření a náleží specializovaným obezitologickým centrům.²⁵

22) VAMBEROVÁ, M. Léčení otylosti u dětí a mladistvých. 4. vyd. Praha: Státní zdravotnické, 1963.

S. 88.

23) KASALICKÝ, M., aj. Chirurgická léčba obezity. 1. vyd. Praha: Ottova tiskárna , 2011. S. 19-20.

24) KASALICKÝ, M., aj. Chirurgická léčba obezity. 1. vyd. Praha: Ottova tiskárna , 2011. S. 20.

(21)

Dalším významným rizikovým faktorem vzniku nadváhy a obezity je přítomnost otylosti u rodičů. Pravděpodobnost, že dítě obézních rodičů bude obézní, je vysoká.

Krom toho, že rodiče předávají svým dětem genetické predispozice, je vznik nadváhy a obezity v těchto rodinách ovlivněn také vlivy vnějšího prostředí (epigenetické faktory).²⁶

2.6.2 Epigenetické faktory

Současné obezigenní prostředí ovlivňuje energetickou rovnováhu jak na straně energetického přijmu, tak na straně energetického výdeje. Z hlediska energetického výdeje se na pozitivní energetické bilanci výrazněji podílí pokles přirozené pohybové činnosti. Příčinou je používání automobilů na úkor pěší chůze a jízdy na kole. Sedavý způsob života tak zásadním způsobem ovlivňuje rozvoj nadváhy a obezity.²⁷

Z hlediska energetického přijmu přispívá k pozitivní energetické bilanci nadměrný podíl tuků ve stravě a zvýšená spotřeba jednoduchých sacharidů. Nedostatek času na jídlo ve většině případech vede ke stravování ve „fastfoodech“ se snadnou dostupností chutné, leč energeticky nepřiměřené stravy. Podle údajů Světové zdravotnické organizaci (WHO) stoupl průměrný energetický příjem jednotlivce z 9 660 kJ v roce 1963 na 12 200 v roce 2010. Dalším faktorem přispívajícím ke zvýšenému příjmu nezdravé potravy je chronický stres, který řada jedinců řeší přejídáním.²⁸

K epigenetickým faktorům vedle stravy s vysokým obsahem energie, nízké fyzické aktivity a sedavého způsobu života patří rovněž poruchy příjmu potravy, nadměrná spotřeba sladkých nápojů a snížená konzumace ovoce a zeleniny.²⁹

2.6.3 Další faktory přispívající k rozvoji nadváhy a obezity

K rozvoji nadváhy a obezity vedle genetické predispozice a zvýšeného energetického příjmu přispívají mnohé další faktory. Mezi ně patří:³⁰

• vyšší věk matek při porodu,

• některé infekce (adenoviry),

30) KUNEŠOVÁ, M., aj. Základy obezitologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2016. S. 6-7.

(22)

• neadekvátní doba spánku (zejména < 5 h/den),

• zanechání kouření,

• práce na směny.

Je třeba vzít v úvahu, že rozvojem nadváhy a obezity jsou ohroženy i jedinci:³¹

• s nižším příjmem a nižším vzděláním,

• žijící na venkově (vs. žijící ve městech).

2.7 Zdravotní následky dětské nadváhy a obezity

Nemocí, které provázejí nebo mohou s určitou pravděpodobností komplikovat obezitu, je mnoho. S určitou nadsázkou platí, že neexistuje nemoc, kterou by obézní nemohli mít. Z toho vyplývá, že obezita není sama o sobě nemocí jako každá jiná. V každém případě představuje spolu s nadváhou jedno z nejzávažnějších zdravotních ohrožení lidstva ve 21. století. ³²

Obecně se zdravotní rizika nadváhy a obezity dělí na komplikace mechanické (kloubní onemocnění, dušnost, spánková apnoe, hypertrofie srdce, poruchy pohybového aparátu) a komplikace metabolické (diabetes, hypertenze, ICHS, nádory, deprese). Mezi nejzávažnější komplikace dětské nadváhy a obezity patří následky spojené s metabolickými změnami podmiňující rozvoj kardiovaskulárního onemocnění.³³

2.7.1 Kardiovaskulární komplikace

Pubescenti s BMI > 95. percentilem mají zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění již v časné dospělosti. Je to způsobeno především zvyšováním srdečního výdeje v důsledku zmnožení tukové tkáně. Narůstající prevalence nadváhy a obezity povede k nárůstu diastolického tlaku a LDL-cholesterolu, ke snížení HDL-cholesterolu a ke vzestupu výskytu případů obézních jedinců s diabetem.³⁴

2.7.2 Metabolický syndrom

Metabolický syndrom je soubor faktorů a onemocnění, které vedou k hromadným neinfekčním chorobám. Vyvíjí se u osob s genetickou predispozicí při

31) KUNEŠOVÁ, M., aj. Základy obezitologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2016. S. 6–7.

32) KUNEŠOVÁ, M., aj. Základy obezitologie. 1. vyd. Praha: Galén, 2016. S. 17–18.

(23)

nevhodném životním stylu charakterizovaném nadměrným energetickým příjmem a nedostatečnou pohybovou aktivitou.³⁵ Základní podmínkou syndromu je přítomnost abdominální obezity. Musí být zvětšený obvod pasu (hranice je odlišná podle populace a země). U evropské (bělošské) populace platí ≥ 94 cm u mužů a ≥ 84 cm u žen. Další podmínkou je přítomnost alespoň dvou ze čtyř následujících kritérií:³⁶

• triacylglycerol nad 1,7 mmol/l,

• hypertenze (krevní tlak nad 130/85),

• glykémie nad 5,6 mmol/l,

• cholesterol u žen pod 1,1 mmol/l a mužů pod 0,9 mmol/l.

Význam metabolického syndromu spočívá v časném varování na možnou nadváhu a obezitu. Nic nemůže být jednodušší než změření obvodu břicha krejčovským metrem.³⁷

Tyto chronické neinfekční choroby byly dříve označovány jako nemoci

„civilizační“, jejichž procentuální zastoupení je vyšší v okolí velkých měst a v oblastech, kde je intenzivnější průmyslová výroba. Právě v těchto místech se kumuluje stres, hektický způsob života a tím i vyšší podíl zastoupení „civilizačních“ onemocnění.

Jde o negativní zdravotní efekt lidského konání v důsledku uspěchaného a nevyváženého životního stylu. Mezi chronické neinfekční choroby se řadí ateroskleróza a její komplikace v oblasti srdce, cév a mozku, hypertenze, cukrovka, obezita, nádorová onemocnění, alergická onemocnění a další nemoci, jejichž vznik výrazně ovlivňuje konzumní životní styl (osteoporóza, zubní kaz).³⁸

2.7.3 Onemocnění ledvin

Podobně jako hypertenze, diabetes, tak i obezita je významným rizikovým faktorem, který je spoluodpovědný za selhávání ledvin. Studie sledujících 46 000 mužů a téměř 200 000 žen po desítky let prokázala i zvýšenou tvorbu ledvinných kamenů.

Jakákoliv obezita (BMI > 30) představuje o třetinu vyšší riziko pro může a dvojnásobné riziko pro ženy ve srovnání s BMI 21–22,9. Také obvod pasu významně koreluje s tvorbou kamenů.³⁹

35) ŠEFLOVÁ, I. Pohyb a zdraví. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2014. S. 18.

38) MACHOVÁ, J., aj., Výchova ke zdraví. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. S. 15.

(24)

2.7.4 Respirační komplikace

Nadváha a obezita dospělých významně přispívá k obstruktivní spánkové apnoi.

Dochází k epizodám obstrukcí horních cest dýchacích, což vyvolává opakované probouzení a přerušování REM spánku. Obstruktivní spánková apnoe je nyní stále častěji diagnostikována i u obézních dětí. Kratší doba spánku zvyšuje riziko nadváhy a obezity.⁴⁰

2.7.5 Jaterní steatóza

Nealkoholická jaterní steatóza se stává nejrozšířenější příčinou onemocnění jater v pediatrii v rozvinutých zemích a doprovází epidemii obezity i v dětské obezitologii. U obézních pubescentů a adolescentů se vyskytuje až v 80 % případů. Její histologický obraz začíná u prosté nealkoholické jaterní steatózy, ale může vést až k rozvoji cirhózy a jaternímu selhání. Hlavním rizikovým faktorem rozvoje nealkoholické steatózy je nadváha a obezita u dětí.⁴¹

2.7.6 Poruchy pohybového aparátu

Následky vyvolané fyzikálním působením nadměrné hmotnosti se promítají i do poruch pohybového aparátu. Nadváha a obezita brání dětem vytvořit správné pohybové vzorce chování a rozvinout obratnost. Dochází k narušení posturální stability, která zajišťuje vzpřímené držení těla. Nedokáže včas reagovat na zevní i vnitřní změny pohybu tak, aby nedošlo k pádu. Často působí na své okolí jako nešikovné, a proto se stávají terčem posměchu svých vrstevníků. Charakteristickým traumatem pro tyto děti je sklouznutí epifýzy hlavice femuru v důsledku neobratnosti.⁴²

2.7.7 Psychosociální komplikace

Nadváha a obezita komplikuje život nejen po tělesné stránce, ale i po stránce psychické, protože duševní zdraví úzce souvisí s fyzickým zdravím. Nejen dospělí, ale především děti mají při nadváze a obezitě častěji obtíže v oblasti sebevědomí a sebeuplatnění, ale také daleko častěji trpí závažnějšími psychickými poruchami, jako jsou deprese, emoční labilita, hypersenzitivita a sociální izolace. Tyto problémy mohou

41) PASTUCHA, D., aj. Praktická dětská obezitologie. Praha: Grada, 2012. S. 45.

(25)

narušit jejich další psychický vývoj.⁴³

Osoby, které trpí nadváhou a obezitou, ztrácejí obvykle zájem o běžné aktivity a v tomto důsledku se často uzavírají před svým okolím. Nastává problém s navazováním sociálních kontaktů. To je způsobeno již zmíněným omezováním aktivity. Obézní děti se nerady účastní sportovních nebo pohybových her. Tyto pocity méněcennosti, izolovanosti i osamělosti se mohou postupně měnit v depresi. Člověk se už v důsledku svého zjevu stydí v podstatě před jakýmikoliv cizími lidmi.⁴⁴

2.7.8 Jiné zdravotní komplikace

Tento přehled zdravotních komplikací nezahrnuje všechny zdravotní rizika související s obezitou a nadváhou, a proto je potřeba zmínit alespoň heslovitě riziko vzniku některých nádorů v dospělosti, častá kožní onemocnění obézních dětí jako jsou erytémy, ekzémy, mykózy lokalizované v predilekčních místech a nadměrné zatížení cévního systému.⁴⁵

Často se u obézních dětí nachází vadné držení těla, skolióza, poruchy v postavení kolenních kloubů a ploché nohy, změna těžiště a svalové dysbalance, což způsobuje morfologické změny především na velkých kloubech dolních končetin, které mohou vést v pozdějším životě ke vzniku předčasných artrotických změn. Nejvíce ochablé svalstvo bývá v oblasti břišní, hýžďové a mezi lopatkami. Ochabnutí břišního a hlubokého svalstva pak vede k postupně se rozvíjejícímu skoliotickému zdržení děla, až ke skolióze.⁴⁶

2.8 Prevence a léčba dětské obezity a nadváhy

Léčba nadváhy a obezity nemá dnes za cíl pouhý úbytek hmotnosti, ale zejména snížení přidružených rizik a zlepšení pocitu zdraví. Intervence u dětí spočívá ve změně životního stylu v rodině z hlediska výživy a stupně fyzické aktivity. V závislosti na závažnosti obezity se v indikovaných případech doporučuje i famakoterapie a bariatrická chirurgie.⁴⁷

44) PASTUCHA, D., aj. Praktická dětská obezitologie. Praha: Grada, 2012. S. 53-54.

46) PASTUCHA, D., aj. Pohyb v terapii a prevenci dětské obezity. Praha: Grada, 2011. S. 48.

(26)

Terapie nadváhy a obezity u dětí se od dospělých liší, neboť v období pubescence probíhá růst a vývoj. U těchto dětí může být cílem pouze udržet aktuální hmotnost, neboť s narůstající výškou dochází k poklesu BMI. Hmotnostní úbytek je doporučen u dětí s již zdravotními komplikacemi. ⁴⁸

Obecně se v prevenci a léčbě nadváhy a obezity využívá celkem 6 postupů:⁴⁹ 1. výživová doporučení,

2. úprava fyzické aktivity, 3. famakoterapie,

4. psychoterapie, 5. chirurgická léčba, 6. balneoterapie.

2.8.1 Výživová doporučení

Změny ve výživových zvyklostech by měly být vždy přizpůsobeny věku, možnostem jedince, etnice a měly by zahrnovat i edukaci o výběru zdravých potravin a způsobu jejich úpravy. Vzhledem k tomu, že potraviny nakupují a pokrmy připravují rodiče, je důležité směřovat intervenci týkající se jídelních zvyklostí i na ně. Účinnost prevence a léčby nadváhy a obezity se zvyšuje, pokud rodiče jsou zainteresováni. Je důležité, aby upřednostňovali koupi zeleniny a ovoce před potravinami s vysokým obsahem tuků a cukrů, omezovali stravování mimo domov, zejména v podnicích s rychlým občerstvením a zároveň by jídlo nemělo být konzumováno u televize či při práci u počítače, neboť tyto stravovací návyky vedou k neřízené konzumaci jídla.⁵⁰

Značný vliv ve stravování starších školních dětí sehrává napodobování vrstevníků a působení reklamy jako výraz ztotožnění se s určitou sociální skupinou.

Další charakteristikou je často chybějící režim a pravidelnost. Vynechávají snídaně, neobědvají ve školní jídelně a potom se dojídají v podobě nevhodných pokrmů z bufetů a „fast foodech“.⁵¹

Při správném vedení a motivaci lze usměrnit děti k racionálnímu životnímu stylu. Je potřeba dodržovat několik zásad při přípravě jídelníčku:⁵²

48) HAINER, V., aj. Základy klinické obezitologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. S. 362-363.

49) VLČKOVÁ, J. Obezita a možnosti její léčby – II. Diagnostika a léčba obezity. Hygiena, 2010, roč. 55, č. 1. S. 19.

51) MARINOV, Z., aj. S dětmi proti obezitě. Praha: IFP Publishing, 2011. S. 65.

(27)

• chutná, pestrá a vyvážená strava rozdělená do pěti až šesti porcí (při redukci hmotnosti nesmí jedinec hladovět, nevynechávat snídaně a nejíst v nočních hodinách,

• omezení příjmu tuků – upřednostňovat nízkotučné výrobky, ryby a libové maso, rostlinné tuky před živočišným,

• hojná konzumace zeleniny a ovoce,

• preference celozrnného pečiva před bílým pečivem,

• sladkosti pouze výjimečně – upřednostňovat dezerty z nízkotučného tvarohu a bílku a kvalitní hořkou čokoládu,

• dodržování pitného režimu – vynechat sladké nápoje a méně často pít džusy.

Je zřejmé, že podobně jako u dospělých sehrává stěžejní roli omezení energetického příjmu a vyvážení energetické bilance.

2.8.2 Úprava pohybové aktivity

Pohybová aktivita je nedílnou součástí komplexních opatření nutných k redukci hmotnosti, snížení přidružených rizik a zlepšení pocitu zdraví. Pravidelná aerobní aktivita má celou řadu pozitivních metabolických účinků. Vede ke snížení obsahu tuku v organizmu a zvyšuje svalovou hmotu a tím i bazální energetický výdej. Dále snižuje krevní tlak, zlepšuje inzulinovou senzitivitu a lipidový profil, pozitivně ovlivňuje psychický stav jedince, výskyt depresí a jiných psychických poruch.⁵³

Nedostatečné ve starším školním věku je provozování sportovních aktivit dvakrát týdně a méně. Doporučeno je v tomto vývojovém období aktivně sportovat třikrát až pětkrát týdně. Nejlépe pohybová aktivita aerobního charakteru o střední intenzitě (viz kapitola 5).

Množství pohybové aktivity negativně ovlivňuje i čas vymezený na tělesnou výchovu. Jedním z důvodů k absenci v hodinách bývá diskriminace obézních dětí ze strany spolužáků, strach z posměchu a bohužel také někdy necitlivý přístup vyučujícího.

Základem však je ohleduplný a diferencovaný přístup k jednotlivým žákům podle jejich tělesné zdatnosti umožňující každému dítěti těšit se z pohybu a získat zdravé sebevědomí a pozitivní motivaci k adekvátní pohybové činnosti bez ohledu na úroveň svých pohybových dovedností nebo talentu.⁵⁴

54) MARINOV, Z., aj. S dětmi proti obezitě. Praha: IFP Publishing, 2011. S. 72.

(28)

2.8.3 Psychoterapie a balneoterapie

Prokáže-li se přítomnost psychologického či psychiatrického problému znemožňující úspěšnou léčbu nadváhy a obezity (např. deprese), bude nedílnou součástí intervence i psychologická léčba a podpora.⁵⁵

Součástí psychoterapie může být i balneoterapie. Lázeňská léčba otylosti prostřednictvím dietoterapie a pomocné terapie má v Karlových Varech, Mariánských Lázní či v Lipové dlouholetou tradici. Hubnutí v kolektivu je mnohem účinnější než individuální léčba a soutěživost zvyšuje motivaci i efekt. ⁵⁶

2.8.4 Farmakoterapie a chirurgická léčba

Farmakoterapie je pro děti nevhodná a nepoužívá se. Podávání antiobezitik se České republice doporučuje od 18 let. Je třeba zdůraznit, že u dospívajících a dospělých má pouze doplňovat intervenci a měla by být v kombinaci s pohybem a změnou jídelníčku.⁵⁷

Chirurgická léčba patří k nejúčinějším přístupům léčby obezity, která vede nejen ke snižování hmotnosti, ale i k významnému snížení prakticky všech dalších rizikových faktorů provázejících obezitu. Vzhledem k tomu, že po operačním výkonu může dojít k nedostatku živin, což by mohlo negativně ovlivnit růst a vývoj, je doporučeno, aby pubertální vývoj u pacientů indikovaných k bariatrickému výkonu dosahoval IV. stadia hodnocení dle Tannera a kostní věk 95 % finální výšky. Obecně je chirurgická léčba doporučována v případě, kdy obezita představuje pro jedince větší zdravotní riziko než samotný zákrok.⁵⁸

57) HAINER, V., aj. Základy klinické obezitologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. S.364.

(29)

3 Vhodné metody pro stanovení tělesného složení u dětí

3.1 Úvod do problematiky

Nárůst prevalence nadváhy a obezity u dětí a s ní spojené zdravotní komplikace nutí vytvořit objektivní metody pro stanovení tělesného složení. Pečlivé posouzení celkového tělesného složení je důležité v mnoha oblastech obezity a výživového poradenství. Základní charakteristika celého těla je často požadována jako kalibrační faktor pro normalizaci fyziologických proměnných (např. rychlost metabolismu, tělesné aktivity, fyzické zdatnosti). Největší význam z tohoto hlediska má stanovení a rozložení tukové tkáně v těle, což je předpoklad pro rozhodnutí o diagnóze, postupu prevence a léčby otylosti.⁵⁹

3.2 Stanovení tělesného složení

K odhadu tělesného složení jako podílu jednotlivých tkání na hmotnosti těla se využívají metody laboratorní a terénní. Mezi laboratorní metody patří např.: duální rentgenová absorpciometrie (DEXA), radiografie, Hydrodenzitometrie, ultrazvuk a další biochemické a biofyzikální metody. Do terénních metod se řadí hmotnostní indexy (BMI), distribuce tuku v těle (WHR), antropometrie nebo bioelektrická impedance.⁶⁰

3.3 Laboratorní metody

Tyto metody jsou technicky i finančně náročné, a proto se využívají jen jako referenční metody ve vybraných klinických nebo experimentálních laboratořích, nemocnicích a dalších institucích.⁶¹

3.3.1 Hydrodenzitometrie

Měření hustoty celého těla pomocí hydrostatického vážení bylo tradičně považováno za zlatý standard při posuzování složení těla. Metoda je založena na

59) GORAN, M. Measurement Issues Related to Studies of Childhood Obesity: Assessment of Body Composition, Body Fat Distribution, Physical Activity, and Food Intake. Pediatrics, 1998, roč. 101, č. 2.

S. 505.

60) ŠEFLOVÁ, I. Pohyb a zdraví. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2014. S. 29-30.

(30)

Archimédově principu vážením subjektu pod vodou, pokud možno se současným nebo alespoň následným změřením objemu vzduchu v plicích a dýchacích cestách (např.

pomocí dusíkové diluční metody a dalších). Hmotnost ponořeného člověka přímo souvisí s hustotou jeho těla a výsledné procento tuku se vypočte z hodnoty tělesné hustoty (denzity) pomocí rovnice:

denzita =

kde 0,996 je hustota vody při teplotě 37 °C a % tuku = (4,201/denzita – 3, 813) x 100. K výpočtu se používají i jiné rovnice s rozdílnými konstantami. ^62,63

Tato metoda má několik omezení ve vztahu k platnosti a vhodnosti pro použití s dětmi. Vyžaduje velmi vysoký stupeň kooperace měřených subjektů a vyškolený personál. Jedná se o jednu z nejpřesnějších metod.⁶⁴

3.3.2 Duální rentgenová absorpciometrie (DEXA)

DEXA, skenovací technika (Obrázek 1), umožňuje snímat a měřit diferenciální zeslabení dvou x-paprsků při jejich průchodu tělem. Dokáže odlišit kostní minerály od měkkých tkání a aktivní hmoty. Podává vyhodnocení nejen o složení celého těla, ale i jednotlivých segmentů (horní končetiny, dolní končetiny, trup, hrudník).⁶⁵

63) HILLS, A., aj. Body composition assessment in children and Adolescents. Medicine and Sport Science, 2001, roč. 44, č. 1. S. 3.

hmotnost ve vzduchu x 0,996

hmotnost pod vodou – (objem vzduchu v plicích a dýchacích cestách x 0, 996

Obrázek 1: Duální rentgenová absopciometrie (DEXA), zdroj:

Houston MRI, 2016

(31)

Postup DEXA je založen na analýze gama záření vyzařované z organismu v reakci na nízkou intenzitu neutronového paprsku. Měkká, kostní a tuková tkáň vyzařuje odlišné hodnoty gama záření, z nichž mohou být stanoveny odhady pro tělesné složení.

Mezi výhody techniky patří vysoká spolehlivost, rychlost měření, minimální spolupráce měřícího subjektu. V pozadí však zůstává otázka etiky, jak velká dávka záření by měla být při určování tělesného složení u dětí. Zatím neexistuje žádná mezinárodní norma, která by to předepisovala.⁶⁶

3.3.3 Další laboratorní metody

Pletysmografie je metoda založena na principu stanovení objemu těla v hermeticky uzavřeném prostoru, kde dojde k vytěsnění vzduchu z měřící komory.

Používá se pro stanovení tělesného složení u dospělých a často i u dětí vzhledem k menší nutnosti přesné spolupráce.⁶⁷

Základem nukleární magnetické rezonance jsou jádra s určitými vnitřními magnetickými vlastnostmi, které se při vysílání radiových vln určité frekvence řadí ve specifickém směru magnetického pole. Po přerušení působení radiových vln se jádra vracejí zpět do své původní pozice. Dokáží při tom vysílat absorbovanou energii, kterou lze měřit. Iradiace je zanedbatelná, a proto se tato metoda používá i u dětí. Výsledky měření kolerují s hodnotami BMI i dalšími metodami měření.⁶⁸

Metoda měření celkové tělesné elektrické vodivosti (TOBEC) využívá živý organismus v elektromagnetickém poli, jenž toto pole ruší. To je způsobeno masou elektrolytů obsažených výhradně v tukoprosté a aktivní hmotě lidského těla. Proto je možné tyto tkáně adekvátní kalibrací od tukové tkáně odlišit. Jsou provedena obvykle tři měření v rozmezí pár minut.⁶⁹

V současné době se pro stanovení celkového obsahu vody v těle používají látky značené jako izotopy. Musí mít podobný distribuční prostor jako komparment, který je měřen. Izotopová voda značená draslíkem nebo kyslíkem, slouží ke stanovení výdeje energie. K rozšíření této mody brání vysoká cena zařízení nutných k detekci izotopů.⁷⁰

66) HILLS, A., aj. Body composition assessment in children and Adolescents. Medicine and Sport Science, 2001, roč. 44, č. 1. S. 5-6.

(32)

Mezi další referenční metody měření složení těla patří měření celotělového obsahu draslíku pomocí přirozeného izotopu draslíku ⁴⁰K, měření vysokofrekvenčních zvukových vln procházející volně homogenními tkáněmi pomocí ultrazvuku a metoda výpočetní tomografie (CT).

3.4 Terénní metody

V terénních podmínkách pro hodnocení experimentálních skupin se uplatňují metody finančně dostupnější. Patří sem antropometrické metody a především bioimpedanční analýza.⁷¹

3.4.1 Antropometrie

Antropometrická měření mohou být použita nejen pro posouzení velikosti těla a proporcí, ale i pro hodnocení celkového tělesného složení. Měření zahrnují tělesnou hmotnost, proporce těla, obvod pasu, kožní řasy a kosterní průměry. Z technického hlediska se jedná o levné a nenáročné metody. U antropometrických metod je důležité vybrat správnou predikční rovnici pro odhad složení těla a odborné zaškolení testujících.⁷²

3.4.2 Hmotnostní indexy

Posouzení hmotnosti ve vztahu ke zdravotním rizikům se provádí srovnáním váhově-výškových indexů, a to jak u dospělých, tak i u dětí. V současné době se používá index tělesného složení (BMI).⁷³

Výpočet hmotnostního indexu je podle vzorce: BMI = hmotnost (kg)/výška (m²).

Vyšetřovaná osoba v průběhu vážení stojí v klidu na váze ve spodním prádle, bez obuvi, za standardních podmínek (ráno, nalačno). Výška se měří pomocí výškoměru vždy bez bot. Osoba stojí na ploše kolmé ke svislé ose výškoměru.⁷⁴

Klasifikace nadváhy a obezity dle hodnot BMI u dospělých ve vztahu ke zdravotním rizikům je uvedena v tab. 1. Norma BMI se odlišuje pro euroamerickou

(33)

populaci od populace asijské, kde hodnoty normy jsou nižší (BMI 23,0–24,9 kg/m² pro nadváhu a BMI 25,0 kg/m² pro obezitu.⁷⁵

Tab. 1: Klasifikace nadváhy a obezity (Hainer, 2004)

Klasifikace BMI Riziko komplikací bezity

podváha <18 nízké (riziko jiných chorob)

normální hmotnost 18,5–24,9 průměrné

zvýšená hmotnost ≥ 25 zvýšené

nadváha 25–29,9 mírně zvýšené

obezita I. stupně 30–34,9 středně zvýšené

obezita II. stupně 35–39,9 velmi zvýšené

obezita III. stupně ≥ 40 vysoké

Hodnocení BMI u dětí je prováděno podle věkových percentilových grafů.

Hodnoty pro hodnocení nadváhy a obezity u dětí vycházejí z epidemiologkých studiích na konkrétní populacích. V České republice je základem hodnota percentilového grafu z celonárodního antropologického výzkumu z roku 1991.⁷⁶

U jedinců, kde hodnoty hmotnosti k tělesné výšce nebo BMI se pohybují v rozmezí 75. - 90. percentilu, se vyskytuje zvýšená hmotnost. Hodnoty nad 90.

percentilem znamenají nadměrnou hmotnost a hodnoty nad 97. percentilem obezitu.⁷⁷ Index tělesné hmotnosti a jeho hodnoty nemusí vždy odpovídat tělesnému složení. Nehodnotí parametry jako rozložení tukové tkáně a její původ. U osob s vysoce vyvinutou svalovou hmotou tak může vést k chybné diagnóze nadváhy a obezity ve smyslu falešně pozitivní diagnózy a naopak falešně negativní diagnózy u osob s relativně vysokým zastoupením tukové tkáně.⁷⁸

3.4.3 Měření kožních řas

Měření tělesného složení prostřednictvím této antropometrické metody je nejrozšířenější a považováno za tradiční. Tloušťka kožních řas na různém počtu míst na povrchu těla (jedna až devadesát šest řas) informuje o vrstvách tuku. Podrobné vyšetření metodou dle Pařízkové zahrnuje měření deseti, resp. čtyř kožních řas (triceps, biceps,

77) Státní zdravotnický ústav [online]. Praha, 2008 [cit. 2017-04-06]. Dostupné z: http://www.szu.cz 78) HAINER, V., aj. Základy klinické obezitologie. 2. vyd. Praha: Grada, 2011. S. 167.

(34)

subskapulární a suprailiakální řasa). Pro měření se používají různé typy kaliperů. K měření podle Pařízkové se používá Bestův kaliper (Obrázek 2), k měření podle Durnina pak Harpendenský kaliper.^79,80

Tab. 2: Anatomická lokalizace řas měřených metodou podle Pařízkové (Hainer, 2004)

řasa Lokalizace

tvář Horizontálně ve výši poloviny tragu pod spánkem krk Vertikální řasa pod jazylkou

Hrudník I Šikmá řasa ve výši přední axilární řasy

triceps Vertikální řasa nad tricepsem ve výši poloviční vzdálenosti mezi acromionem a olecranon

subskapulární Šikmá řasa pod dolním úhlem lopatky

hrudník II Šikmá řasa ve výšu 10. žebra ve střední axilární čáře suprailiacká Šikmá řasa nad crista iliaca ve střední axilární čáře

břicho Šikmá řasa v polovině vzdálenosti mezi spina iliaca superior anterior a pupkem

stehno Vertikální časa nad patelou

lýtko Vertikální řasa pod podkolenní jamkou

Hodnocení se provádí jako součet tloušťky jednotlivých řas nebo regresivními rovnicemi na výpočet procenta podkožního tuku z daného součtu řas. Procento tělesného tuku z 10 kožních řas se u dětí staršího školního věku vypočítá podle následujících vztahů:⁸¹

věk pohlaví rovnice

12–15 chlapci %tuku= 29,468*logx – 39,29

12–15 dívky %tuku= 29,468*logx – 39,29

Proměnná x je součet tloušťky 10ti kožních řas v mm. Přesnost stanovení %tuku pomocí výše uvedených rovnic se pohybuje v rozmezí 0,8-1,8 % z naměřené hodnoty.⁸²

Přestože nejsou antropometrické metody plně doceňovány, jsou při adekvátním

81) RIEGEROVÁ, J., aj. Aplikace fyzické antropologie v tělesné výchově a sportu: příručka funkční antropologie. 1. vyd. Olomouc: Hanex, 2006. S. 55.

82) ŠEFLOVÁ, I. Pohyb a zdraví. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2014. S. 31.

(35)

zaučení a dodržování přesného postupu dostatečně informativní. Výsledky měření se mohou porovnávat s přesnějšími a náročnějšími metodami. Svými neinvazivními metodami jsou přijímané i zdravými nezávislými subjekty, kteří odmítají náročnější postupy měření.⁸³

3.4.4 Bioimpedanční analýza

Další metoda, pro práci jednoduchá a časově nenáročná, je bioimpedanční analýza (BIA).⁸⁴

Je založena na měření elektrického odporu v těle, kterým prochází proud velmi nízké intenzity a vysoké frekvenci. Proud se šíří v různých biologických strukturách odlišně. Tukoprostá a aktivní hmota, obsahující vysoký podíl vody a elektrolytů, se chová jako vodič, zatímco tuková tkáň nemá dobré vodivé vlastnosti. Odpor tukových tkání, který brání průchodu elektrického proudu se nazývá bioelektrická impedance.⁸⁵ Metoda stanoví obsah tuku v těle výpočtem po změření odporu těla (rezistence).

Odpor těla se mění v závislosti na obsahu tuku a vody. Svalová tkáň obsahuje větší množství vody a této vlastnosti je využito při výpočtu. Rezistence odporu závisí na

85) GORAN, M. Measurement Issues Related to Studies of Childhood Obesity: Assessment of Body Composition, Body Fat Distribution, Physical Activity, and Food Intake. Pediatrics, 1998, roč. 101, č. 2.

S. 507.

Obrázek 2: Bestův kaliper, zdroj: mixxer medical, 2016

(36)

množství vodivých tkání, tj. celkové tělesné tekutině. Vztah mezi impedancí a celkovou tělesnou tekutinou se bude lišit u jedinců s různým poměrem intra- a extracelulární tekutiny.^86,87

Používané přístroje pro měření bioelektrické impedance se navzájem odlišují podle umístění elektrod na těle. Přístroje se čtyřmi elektrodami mají dvě elektrody umístěny na horní končetině v oblasti zápěstí a zbylé dvě elektrody jsou umístěny na stejnostranné dolní končetině nad hlezenním kloubem. Jedná se o přístroje QuadScan a Bodystat (Obrázek 3). Rovněž čtyři elektrody využívají přístroje Tanita a InBody, které mají dvě elektrody na nášlapných ploškách a dvě na madlech. Přístroje o dvou elektrodách jsou bipedální (elektrody na ploše váhy) nebo bimanuální (elektrody na madlech).⁸⁸

K přesnějšímu stanovení složení těla je možné použít multifrekvenčního měření v různém počtu pásem frekvence elektrického proudu (5–100 pásem), přitom frekvence

< 10 kHz měří jen extracelulární prostor, frekvence > 100 kHz měří intracelulární objem. Většinou se používán proud s frekvencí 50 kHz.⁸⁹,⁹⁰

Hodnoty měření metodou BIA mohou být ovlivněny celou řadou faktorů. Za hlavní proměnnou se udává stav hydratace organismu, pohybová aktivita a nutriční hodnoty. Dehydratace vede k falešně vyššímu obsahu tuku. Svůj vliv na výsledek bioimpedační metody má i věk, pohlaví a celková tělesné hmota. Vysoká hodnota BMI nad > 35 kg/m²může významně ovlivnit výsledky měření. Podle Bunce má každá

90) PAŘÍZKOVÁ, J., aj. Obezita v dětství a dospívání. 1. vyd. Praha: Galén, 2007. S.76.

Obrázek 3: Přístroj se čtyřmi elektrodami Bodystat, zdroj: bodystat, 2016