funkce guvernéra státu Kalifornie

Reagan samozřejmě tušil, že jeho nová funkce nebude jednoduchá. Jako každý nováček se bude muset seznámit s mnoha postupy, předpisy a pravomocemi. Rozhodl se najmout si někdejšího člena zákonodárného sboru za republikány, který jej měl souhrnně proškolit o podstatných věcech týkajících se řízení státu. Během již

zmíněného školení si Reagan vytvořil seznam nejdůležitějších bodů, které si přál ve své funkci prosazovat a kterých se chtěl držet. Za korektní považoval dostát svým programovým slibům, a proto se na vrcholu seznamu ocitla snaha získat pro vládu nové typy pracovníků, kteří netouží po zvláštní vládní funkci, ale jsou ochotni být přínosem pro stát. Rozhodl se požádat o pomoc přátele z řad podnikatelů, jež jej přiměli kandidovat na funkci guvernéra. Společně s nimi vyhledával vhodné partnery, kteří by byli ochotni pracovat v Sacramentu. Tímto způsobem se guvernéru Reaganovi podařilo získat celou řadu velmi schopných lidí.

Brzy po volbách se konalo celostátní setkání guvernérů, na kterém se Reagan setkal s kolegou Jimem Rhodesem⁴⁵, guvernérem státu Ohio. Ten přišel s nápadem zproduktivnění státní vlády. Klíčem této myšlenky bylo vyhodnocení činnosti všech státních institucí a návrh na zefektivnění jejich práce. Reagan neváhal a vypůjčil si jeho ideu. Sešel se s významnými kalifornskými podnikateli a řekl jim o nápadu. O několik dní později byla sestavena z podnikatelské sféry výkonná instituce a výbor na pokrytí nákladů. V tu chvíli se mohlo začít se studiem činnosti všech státních institucí.

Díky svým novým spolupracovníkům Reagan brzy zjistil, že se Kalifornie nachází v hluboké finanční krizi. Tento propad byl mnohem větší, než si myslel. Předchozí demokratická vláda převedla veškerý dosavadní deficit do nového fiskálního roku, čímž se postarala o to, že v kalifornské kasičce zbylo pouze několik centů, se kterými měl začít Reagan hospodařit. Celkově se zjistilo, že schodek činí minimálně dvě stě miliónů dolarů a Reagan musel brzy předložit vyrovnaný státní rozpočet. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než obyvatele seznámit s problémy a navrhnout způsob řešení. „Budeme muset šetřit, škrtat a       

45 James Allen Rhodes (1909 – 2001) byl politik, člen Republikánské strany a jeden z pěti guvernérů v historii, který strávil ve funkci čtyři čtyřletá období.

snižovat správní výdaje,“⁴⁶ uvedl Reagan ve svém inauguračním projevu. Brzy poté se celé omezení financí rozjelo: Zákaz přijímání nových zaměstnanců do státního sektoru, snížení rozpočtu všech státních institucí o 10%, zákaz nákupů nových dopravních prostředků, zrušení stavebních projektů, omezení služebních cest, a také prodej státního letadla, jež používal Pat Brown k služebním cestám… Učinilo se mnoho změn. K uklidnění situace však nedošlo. Musel proto přistoupit ke kroku, jemuž se do posledního okamžiku bránil, a to zvýšit daně. Bohužel neměl na výběr. Při oznámení této nepopulární akce však dodal, že ihned, jakmile to bude možné, zajistí, „aby lidé dostali zpátky alespoň část těchto peněz.“⁴⁷ A jak slíbil, tak také učinil. Během následujících osmi let se čtyřikrát peníze vracely zpět lidem.

Reagan se díky své snaze zbytečně neutrácet dostával do sporu s legislativními orgány. Jako by nestačilo, že guvernér je republikán, senát a sněmovna demokratická… Demokratickým poslancům a senátorům se ani trochu nezamlouvalo, „že jim nový republikánský guvernér říká, jak mají utrácet peníze daňových poplatníků.“⁴⁸

V době svého guvernérského mandátu Reagan o sobě tvrdil, že používá zdravý selský rozum. Snažil se kolem sebe shromáždit schopné, samostatné lidi, kteří jsou profesionály ve svých oborech a může jim plně důvěřovat. Stanovil jim směr a cíl, kterým by se měli ubírat. Za tento způsob vlády sklidil od svých kritiků opovržení a výsměch. Zdálo se jim, že by správný guvernér a prezident měl na vše dohlížet sám. Ovšem Reaganovi se ostré posouzení jeho práce zdálo směšné a neopodstatněné. „Tato kritika ale podle mého názoru pocházela od lidí, kteří náš styl práce vůbec nepochopili. Myslím si totiž, že vrcholový šéf nemusí dohlížet na každou maličkost. Měl by jen       

46 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 137.

47 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 142.

48 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 138.

stanovit širší politickou linii a základní obecná pravidla, říci lidem, co od nich chce, a pak je nechat samostatně pracovat; měl by jim být ovšem k dispozici, aby za ním mohli přijít, když nastanou problémy. V takovém případě pak můžeme pracovat společně a snažit se, pokud to bude nutné, konkrétněji naši politiku doladit.“⁴⁹

To, že se Reaganovi přezdívá „politik z lidu“ není náhodné. Moc rád chodil za lidmi a naslouchal názorům široké vrstvy společnosti.

Věděl, že všude tam, kde se lidé setkávají, dochází k vzájemnému sdělování informací. Nejde o pouhou výměnu zpráv. V závislosti na způsobu, jakým komunikujeme, jsme schopni odhalit ještě mnohem další, zdánlivě skryté skutečnosti: jak se cítíme, jaký postoj k daným otázkám zaujímáme i jaký je náš vztah k člověku, s nímž právě komunikujeme. Díky tomu mohl zjistit, jak ho lidé vnímají a jak se staví k problémům ve společnosti. Jako guvernér se mnohokrát vydal za lidmi… Jeho návštěvy pomohly k napravení rovné příležitosti získání práce v státním sektoru⁵⁰ nebo díky změně zákona se rodiče mohli účastnit vyučování a pomáhat tak svým dětem.

Během prvního roku se Reagan hodně učil „politickému řemeslu“.

Ne vše se mu dařilo. „…demokratičtí poslanci zamítali šmahem všechny mé návrhy, pokračovaly nepokoje na univerzitách, nedošlo ke smíření umírněných a konzervativců v mé vlastní straně a navíc jsem se sám dopustil vzhledem ke své nezkušenosti celé řady chyb.“⁵¹

Po roce došlo k výrazné změně. Reagan se naučil několik politických fíglů, které mu pomohly v boji s poslanci. Ten nejdůležitější realizoval při vzpomínce na Franklina D. Roosevelta⁵² a jeho       

49 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 139.

50 Předtím docházelo k diskriminaci černochů, kteří díky nesprávným přijímacím testům neměli šanci získat práci.

51 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 143.

52 Franklin Delano Roosevelt (1882 – 1945) byl demokratickým prezidentem USA v letech 1933 - 1945. Stal se jediným prezidentem v historii, který pobyl v Bílém domě déle než po dvě volební období.

rozhlasové „Promluvy od krbu“. Reagana napadlo, že by mohl na poslance přitlačit tak, že bude vystupovat v médiích a sdělovat lidem své nápady a vize. Pokud budou v lidech budit důvěru, donutí své poslance, aby se při hlasování zasadili o jejich prosazení. Poslanci budou muset své voliče poslechnout. Neučiní-li tak, v příštím volebním období by nemuseli být zvoleni. Byl to geniální tah. Mnohokrát pomohl prosadit velmi důležité zákony nebo zmíněné vracení daní. Reagan si připadal úspěšný. Práce se mu začala líbit a snad i dařit.

Ovšem hodnotí-li jeho guvernérské počiny prvního volebního období odborníci, shodují se na tom, že jeho práce nebyla příliš úspěšná. Jednak nedokázal s větší razantností snížit marnotratné výdaje státu. Během volebního období se kalifornský rozpočet více než zdvojnásobil (z 4,6 miliard dolarů se zvýšil na více než 10 miliard).

Podařilo se mu také podepsat několik zákonů, kterých později litoval.

K těm nejkontroverznějším patřil liberální zákon o umělém přerušení těhotenství.

Počátkem roku 1968 za guvernérem přišlo několik vedoucích funkcionářů Republikánské strany s návrhem, aby se ucházel o nominaci na prezidentského kandidáta v kalifornských republikánských primárkách konajících se v červnu. Důvodem jejich návrhu byl strach z opakovaného rozvratu mezi republikány, jaký nastal v roce 1964.

Reagan souhlasil s tím, že rozvrat se může opakovat. Ale po prezidentské kandidatuře netoužil. Byl si vědom toho, „že by to vypadalo dost divně, kdybych po necelých dvou letech v křesle guvernéra již usiloval o Bílý dům.“⁵³ Funkcionáři ovšem Reagana uklidnili. Nejedná se o skutečný boj o kandidaturu, ale o úhybný manévr, kterým se Kalifornie vyhne tvrdému předvolebnímu boji republikánských kandidátů. Pro Reagana by vítězství znamenalo pouhé       

53 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 153.

vedení delegace státu na předvolebním sjezdu strany. Reagan souhlasil s podmínkou, že v delegaci na sjezd budou zástupci všech táborů. Vystupoval tedy jako kandidát v Kalifornii, ale neusiloval o funkci prezidenta. Republikánskou bitvu nakonec vyhrál Nixon před Rockefellerem⁵⁴ a Reaganem. Reagan byl spokojený. Na prezidentský post se ještě necítil dostatečně silný a zručný.

Během roku 1968 se studentské nepokoje téměř uklidnily, ačkoli jim Reagan musel pomoci povoláním národní gardy. Uvědomil si také, že je nutné mluvit i o samozřejmých věcech, jako je zaměstnávání občanů všech etnických skupin ve státní správě. Práce jej velmi bavila a uvědomil si, že by potřeboval více času na uskutečnění svých cílů.

„…nechtěl jsem skončit (…) svou práci dříve, než splním svůj nejdůležitější úkol – provedení reformy nafouklého systému sociálního zabezpečení státu Kalifornie.“⁵⁵

Myslím, že Reagan byl velmi rozumným člověkem i politikem. Byl si dobře vědom toho, co se děje ve světě i doma. Svá rozhodnutí nečinil proto, aby byl co nejvíce populární. Snažil se, aby lidé přemýšleli sami, co mohou pro zemi udělat a ne co může země udělat pro ně. Jedině tak se budou mít lépe. Pro ty, kteří jsou pasivní a nechtějí se do společenského života začlenit, pochopení neměl. Samozřejmě tím nemyslel občany, kteří jsou různě handicapovaní a nemohou se o sebe postarat. Svou reformou sociálního systému chtěl přimět některé

„narkomany sociální pomoci“⁵⁶ k vystřízlivění. Ovšem, aby svou reformu uskutečnil, potřeboval více času. Rozhodl se tedy znovu kandidovat na post guvernéra státu Kalifornie. V roce 1970 zvítězil ve volbách nad

54 Nelson Aldrich Rockefeller (1908 – 1979) byl obchodník, člen jedné z nejbohatších rodin světa, viceprezident USA a člen Republikánské strany.

55 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 160.

56 Termín prezidenta Roosevelta. Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 160.

demokratem Jessem Unruhem⁵⁷, a mohl tak pokračovat v započatých reformách.

Reforma sociálního systému zprvu vypadala nereálně, jelikož demokratičtí poslanci ji nechtěli – problém chtěli řešit zvýšením daní, což bylo pro guvernéra nesmyslné řešení. Reagan již nebyl žádný začátečník. Moc dobře věděl, co dělat, aby dosáhl svého – o pomoc požádal lid. „Mluvil jsem o reformě sociálního systému a prosil voliče, aby žádali své poslance, aby s tím nepořádkem něco udělali.“⁵⁸ A úspěch se dostavil. Poslanci souhlasili. Spolu se členy kabinetu přišli se změnou, která zahrnovala přísnější kritéria pro poskytování sociálních dávek a odstranění mezer v příslušných zákonech. Do změny zákona patřilo Kalifornii první místo v míře poskytování sociální pomoci v celých Spojených státech. Díky dobrým vztahům s prezidentem Nixonem Reagan získal pravomoc vyzkoušet nový program uvedení žadatelů o sociální dávky do zaměstnaneckého poměru. Díky tomuto programu se počet lidí žijící na sociálních dávkách snížil o sedmdesát šest tisíc „…a tito lidé začali pracovat.“⁵⁹ „V příštích dvou letech se seznam příjemců sociální podpory snížil o 300 000 jmen, což znamenalo patnáctiprocentní pokles“⁶⁰

V roce 1974 Reagan obdržel velmi zajímavou nabídku. Prezident Gerald Ford⁶¹ mu nabízel jakýkoliv post ve své vládě, ovšem on upřednostnil práci guvernéra Kalifornie a dovršit své druhé volební období.

Do svého třetího volebního období již Reagan nekandidoval. Přišlo mu, že splnil vše, co si předsevzal. Rozhodl se tedy, i přes četné       

57 Jesse Marvin Unruh (1922 – 1987).

58 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 164.

59 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 165.

60 D'Souza, Dinesh. Ronald Reagan: Jak se obyčejný muž stal neobyčejným vůdcem. Brno:

Barrister & Principal, 2004. str. 67.(Také v Cannon, Lou. President Reagan: The Role of a Lifetime. New York: Simon & Schuster, 1991. str. 156.)

61 Gerald Rudolph Ford, Jr. (1913 – 2006). Prezident Spojených států v letech 1974 – 1977.

intervence přívrženců, nekandidovat. Chtěl si s manželkou a dětmi odpočinout od politického života. Ze Sacramenta se odstěhovali na nový ranč Rancho del Cielo⁶², kde se Reagan věnoval své velké zálibě – koňům. Z politického života však zcela nezmizel. Vystupoval se svými projevy, sbíral nové zkušenosti, psal do novin a účastnil se rozhlasových debat, ve kterých se vyjadřoval k věcem, o něž se zajímal. Věnoval se také sebevzdělávání. Jeho knihovna byla plná knih všech možných žánrů a témat. Například začal studovat World Marxist Review, „aby, jak říkal, zjistil, co má druhá strana za lubem“⁶³, nebo studoval práce Friedricha Hayeka⁶⁴ a Frédérica Bastiata⁶⁵ o ekonomické svobodě. Zajímavé mu přišly práce o komunismu Whittakera Chamberse⁶⁶ a Alexandra Solženicyna⁶⁷. Jediné, co jej v tu dobu trápilo, byly stále četnější telefonáty, ve kterých Reagana lidé přemlouvali, aby v roce 1976 kandidoval na prezidenta USA za Republikánskou stranu. Reagan cítil, že ne vše v té době bylo v pořádku. Nelíbilo se mu, že federální vláda stále přebírá více pravomocí, které měly patřit jednotlivým států. „Byl toho názoru, že centrální vláda představuje překážku pro svobodu, je chabým nástrojem při zajišťování spravedlnosti a škodí obecnému dobru.“⁶⁸ Reagan se také domníval, že „…kandidát na prezidenta se k tomuto kroku nerozhoduje sám, ale tento krok za něj rozhoduje lid.“⁶⁹ A jelikož lidé jej chtěli, rozhodl se tedy, že se o nominaci na funkci prezidenta Spojených států amerických za republikány ucházet bude.

62 V překladu tento výraz znamená Nebeský ranč.

63 D'Souza, Dinesh. Ronald Reagan: Jak se obyčejný muž stal neobyčejným vůdcem. Brno:

Barrister & Principal, 2004. str. 74.

64 Friedrich August von Hayek (1899 – 1992). Politický filosof, ekonom, představitel klasického liberalismu a zastánce volného trhu.

65 Claude Frédéric Bastiat (1801 – 1850). Francouz, teoretik klasického liberalismu a ekonom.

66 Whittaker Chambers (1901 –1961). Americký spisovatel a editor.

67 Alexandr Solženicyn (1918 – 2008). Ruský romanopisec, dějepisec a dramatik. V roce 1970 získal Nobelovu cenu za literaturu.

68 D'Souza, Dinesh. Ronald Reagan: Jak se obyčejný muž stal neobyčejným vůdcem. Brno:

Barrister & Principal, 2004. str. 58.

69 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 172.

Velmi důležité pro nadcházející období bylo, zvolit si kvalitní spolupracovníky a strategii. Reagan si vybral senátora Paula Laxalta⁷⁰ z Nevady jako vůdce předvolební kampaně. Oba se dobře znali, jelikož působili jako guvernéři sousedních států. Reagan jej měl rád a důvěřoval mu. Reaganovi stoupenci mu také přivedli Johna Searse⁷¹, jenž byl významným washingtonským právníkem se zkušenostmi z Bílého domu. Volba strategie byla možná až moc jednoduchá: útok na Demokratickou stranu a velikost vlády, Forda nechat být. Poslední část této strategie se Reaganovi později vymstila, ačkoli on se snažil vždy dodržovat „jedenácté přikázání“, ve kterém se uvádí, že neočerníš a nezaútočíš na kolegu republikána.

Reagan se snažil v rámci své kampaně poukázat na to, co se mu, coby guvernéru státu Kalifornie, podařilo. Také zdůrazňoval, že se zasadí o to, aby „příjmy z daní plynuly do pokladen jednotlivých států…“⁷² a aby se Spojené státy navrátily ke svobodám, o které přišly díky byrokratům.

Jak jsem již naznačila, Reagan nakonec nominaci nezískal.

Rozhodlo se o tom na sjezdu strany v Kansas City. Reagan potřeboval získat 1140 hlasů od delegátů, ovšem získal jich pouze 1070, oproti 1187 Fordovým. Reagan byl zklamaný, ovšem členům kalifornské delegace oznámil: „Nemyslete si, že se teď se ženou posadíme do houpacího křesla a oddáme se nicnedělání.“⁷³ Po sjezdu pomáhal Fordovi v předvolební kampani proti Jimmymu Carterovi, který se nakonec stal prezidentem.

Po neúspěšných volbách se Reagan vrátil k tomu, co dělal před kandidaturou. Psal do novin, vystupoval v rozhlase a prosazoval svou       

70 Paul Dominique Laxalt (narozen 1922). Republikánský guvernér a senátor.

71 John Patrick Sears (narozen 1940). Právník a politický stratég využívaný republikány.

72 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 174.

73 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 175.

stranu. Také se rozhodl založit organizaci Citizens for the Republic (Občané pro republiku), která měla za úkol poukázat na problémy velké vlády.

„Po Fordově porážce jsem věděl, že za mnou zase budou někteří moji příznivci chodit a přemlouvat mě, abych kandidoval v roce 1980, a skutečně k tomu došlo.“⁷⁴ Reagan se rozhodl, že svou budoucí kandidaturu ještě zváží. Rozhodne se podle toho, zda ucítí podporu od voličů. Paul Laxalt jej požádal, zda by mohl sestavit určité jádro štábu, pokud by se rozhodl pro kandidaturu. Reagan souhlasil.

Během let 1976 - 1980 Reaganovi trávili hodně času se svými dětmi a cestováním. Při jednom svém výletu do Anglie se Reagan seznámil s předsedkyní Konzervativní strany, jež se s ním zcela shodla v politickém pohledu na svět. V roce 1978 navštívil i berlínskou zeď a

„…s ‚chladnou zuřivostí‛ zíral na symbol hranice mezi svobodou a totalitarismem, aby v zápětí stručně a přiléhavě prohlásil: ‚Tahle zeď musí dolů!‛“⁷⁵ Na těchto cestách Reagana velmi znepokojovalo dění ve své vlasti. Prezident Carter⁷⁶ a „…demokraté si vypůjčili některé principy z neúspěšných sovětských pětiletek a ve Washingtonu se zkrátka měly určovat cíle výroby v USA, to, kde budou lidé pracovat, co budou dělat, kde budou žít.“⁷⁷ Dále se Reaganovi nezamlouval stav americké armády, národní bezpečnosti, způsob rozdělování sociálních dávek, neustálý růst nezaměstnanosti, inflace a úrokové míry. Ovšem Reagan nebyl jediný, komu se dění ve Spojených státech nelíbilo. „Jak se přibližoval termín voleb v roce 1980, průzkumy veřejného mínění stále více dokumentovaly pocity hněvu a rozhořčení způsobené

74 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 176.

75 D'Souza, Dinesh. Ronald Reagan: Jak se obyčejný muž stal neobyčejným vůdcem. Brno:

Barrister & Principal, 2004. str. 76.

76 James Earl "Jimmy" Carter, Jr. (narozen 1924). Demokratický prezident.

77 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 177.

daňovým systémem a různými vládními nařízeními.“⁷⁸ Reaganovi stále více lidí dávalo najevo podporu, tudíž se rozhodl kandidovat.