herectví

Každé léto cestoval Reagan do Kalifornie jako komentátor sportovních zápasů. Jeho úkolem bylo podat na základě přímého pozorování zajímavé, aktuální líčení z prostředí letních příprav chicagských mužstev. Tyto cesty začaly v roce 1935. Kalifornie byla pro Ronalda něco jako lízátko pro malé dítě. Vždy si přál být hercem a věděl, že právě zde se mu může splnit jeho velký sen. V roce 1937 navštívil své známé ve filmovém ateliéru a byl nadšený. „Všichni ti herci, kamery, reflektory i kulisy ve mně ještě víc roznítili touhu dostat se do této společnosti. Hořel jsem touhou…“¹⁵ Díky dobré známé se Reagan dostal do kanceláře agenta Billa Meiklejohna a pokoušel se ho       

14 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 63.

15 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 69.

přesvědčit o svém hereckém talentu a zájmu o herectví. Povedlo se.

Druhý den se Ronald předváděl Maxi Arnowovi, šéfu oddělení společnosti Warner Brothers, který s ním do několika dní provedl filmovou zkoušku. Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí měl ve svých rukou Jack Warner, ředitel celé společnosti. Ten měl určit, zda se z Ronalda Reagana stane filmový herec, či nikoliv. Jelikož byl ale přípravný kemp Vlčat¹⁶ u konce, nemohl Ronald čekat na konečný výsledek v Kalifornii.

Odjel proto zpět do Des Moines. „…za dva dny poté, co jsem vystoupil v Des Moines z vlaku, jsem dostal tento telegram: WARNERS NABÍZEJÍ SMLOUVU NA SEDM LET STOP KAŽDOROČNÍ OBNOVOVÁNÍ STOP NÁSTUPNÍ PLAT 200 DOLARŮ TÝDNĚ STOP CO MÁM DĚLAT? MEIKLEJOHN.“¹⁷ Reagan byl u vytržení. Obratem odpověděl, že má jeho agent smlouvu urychleně podepsat, než si to Warners rozmyslí. O měsíc později odjel Reagan vstříc svému vysněnému zaměstnání. „Sen se mi tedy splnil. V pondělí ráno prvního červnového týdne roku 1937 jsem projel ve svém sedanu vraty firmy Warner Brothers…“¹⁸ První den byl pro Reagana obzvlášť těžký, jelikož se musel vyrovnat s nutnými změnami svého zevnějšku. Změny se týkaly brýlí, košile, vlasů…ale i jména. Do této doby Reagan používal výhradně svou přezdívku „Holanďan“¹⁹, která se Warnerům moc nezamlouvala. Než by si nechával vymyslet jiný pseudonym, rozhodl se Reagan používat své pravé křestní jméno – Ronald.

Veškeré formality byly vyřízeny, a Reagan mohl začít natáčet. Ve 40. letech se v Hollywoodu natáčely pouze dva druhy filmů. Filmy první kategorie, ve kterých se objevovaly známé a oblíbené hvězdy, jež měly za úkol nalákat diváky do kin, a filmy druhé kategorie, které se vyznačovaly značně omezenějším rozpočtem a novými či méně       

16 Chicago Cubs.

17 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 71.

18 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 74.

19 Tuto přezdívku dostal Ronald od otce.

známými herci. Reagan, tak jako všichni noví herci, začal svou kariéru u filmů druhé kategorie.

První role mu byla přímo šitá na míru. Hrál rozhlasového hlasatele.

Film se nazýval „Love is on the Air“. Ráno před prvním natáčecím dnem měl Ronald ohromnou trému, chtěl dokonce i utéci, jak přiznal se svých pamětech. Ovšem po režisérově pokynu „Kamera…Jedeme…“ z něj veškerá tréma opadla. Ihned po dokončení tohoto filmu hrál budoucí prezident USA v dalších filmech, např. „Hollywood Hotel“, „Sergeant Murphy“, „Cowboy from Brooklin“, „Brother Rat“. Za první rok a půl v Hollywoodu natočil celkem třináct filmů. Nejčastěji v nich představoval neúnavného novináře, který řeší kriminální případy.

Každý hollywoodský herec v té době musel být v odborové organizaci. Zpočátku Reagan považoval vstup do odborů jako omezování svých práv, ale po určité době a rozhovorech se staršími herci začal svůj názor přehodnocovat. Zanedlouho poté následovalo Ronaldovo jmenování do vedení Svazu filmových herců (Screen Actors Guild²⁰). Pozoruhodné na tomto zvolení bylo, že se jej nikdo neptal, zda s ustanovením souhlasí – jednoduše byl vybrán. Domnívám se, že právě toto jmenování bylo první vlaštovkou v Reaganově politické kariéře. Uvědomil si totiž, že má možnost aktivně prosazovat své názory a podílet se tak na výrazných změnách. Zatím alespoň v herecké branži.

Následovalo několik dalších filmů, než se v roce 1940 Reagan dostal k roli ve filmu první kategorie. Jednalo se o film „Knute Rockne All American“. Reagan v něm ztvárnil fotbalovou hvězdu George Gippa.

Právě výkon v tomto filmu mu zajistil i další role ve filmech první kategorie – např. „Santa Fe Trail“. Role fotbalisty mu nepřinesla pouze

20 Také známý pod zkratkou SAG.

úspěch, ale také finanční ohodnocení, díky kterému mohl koupit rodičům domek a zaměstnat otce jako tajemníka.

Ve stejném roce svého velkého úspěchu se i oženil. Vzal si kolegyni, herečku, Jane Wyman. Po osmi letech společného soužití se rozvedli. Měli spolu dvě děti - Maureen a Micheala²¹.

Mezi Reaganovy nejoblíbenější a nejlepší filmy patří vedle již zmíněného „Knute Rockne All American“ ještě „Kings row“ z roku 1942.

Zde Reagan hrál postavu jménem Drake McHugh, kterému pomstychtivý lékař zbytečně amputuje po nehodě dolní končetiny.

V roce 1942 Reagan obdržel povolávací rozkaz. Bylo mu nařízeno dostavit se do loděnice v San Franciscu, odkud měl odplout jako styčný důstojník k břehům Austrálie a spolu s ostatními vojáky zabránit Japoncům v útoku na ni. Vzhledem k jeho problémům se zrakem lékaři uznali, že není schopen vojenské služby v zámoří a umístili jej do nebojové služby. Několik měsíců se zabýval naloďováním jednotek a poté byl přemístěn do Los Angeles k výzvědné službě válečného letectva (Army Air Force Intelligence). Jeho prvním úkolem v jednotce bylo získat umělce z filmového průmyslu, kteří nejsou způsobilí k výkonu povinné vojenské služby. Tato výzvědná služba se podílela na výrobě výcvikových a dokumentárních filmů pro letce, školila fotografy a filmaře, doprovázela letadla při bojových akcích. Pro generály a velitele ve Washingtonu sestříhávala filmy, které kameramani pořizovali přímo v boji. Při výkonu své profese v tomto výcvikovém a tréninkovém středisku se Reagan střetával s hrůznými podobami nacismu – s totalitní ideologií, která likviduje i ta nejelementárnější práva člověka, s ideologií, proti které později po celý svůj život bojoval.

Ve vojenské službě strávil čtyři roky. Když se po válce vrátil zpět do Hollywoodu, pokračoval v natáčení filmů i práci pro Svaz filmových       

21 Michael byl adoptovaný.

herců. První snímek po válce se jmenoval „Stallion Road“. Reagan v něm hrál veterináře, který se stará o koně. Po dokončení tohoto filmu si Ronald pořídil ranč v San Fernando Valley, na kterém choval koně.

Další novinkou v jeho životě bylo členství v mnoha organizacích, které se zajímaly o záchranu světa. Reagan měl pocit, že musí pomoci Spojeným státům bojovat proti neonacismu a fašismu, které se v zemi rozpínaly. Stal se i členem několika organizací. Po několika projevech proti fašismu si Reagan uvědomil, že i komunismus může ohrožovat hodnoty amerického života, a rozhodl se ve svých projevech proti takovému stavu společnosti, jenž dokáže připravit o život miliony lidí, zbavit občany soukromého majetku a instituce soukromého vlastnictví, vystupovat a kritizovat jej. Svůj projev formuloval takto: „Mluvil jsem o stálém nebezpečí fašismu v poválečném světě, ale existuje ještě jeden

‚ismus‛, komunismus, a pokud někdy zjistím, že také komunismus ohrožuje to, čemu věřím a co prosazuji, budu stejně nemilosrdně vystupovat proti komunismu jako nyní proti fašismu.“²²

Reagan, aniž by to tušil, se již v padesátých letech stal trnem v oku americké komunistické straně. Vše údajně začalo, když se během války a hlavně po ní snažila americká komunistická strana získat moc v hollywoodských ateliérech pomocí některých organizací. Reagan, coby člen vedení Svazu filmových herců, měl za úkol proti těmto organizacím vystupovat. Hollywood se nakonec komunistům ubránil, ale mnohem důležitější bylo, že Reagan si uvědomil, proti komu stál, a zjistil, jakým způsobem nepřítel bojuje. „Teď jsem se ale ze své bezprostřední zkušenosti dozvěděl, jak komunisté lžou, používají násilí a demagogii i jiné praktiky, jejichž cílem je podpořit sovětský

22 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 93.

expanzionismus. Na vlastní kůži jsem se tak přesvědčil, že pro Ameriku neexistuje zákeřnější a nebezpečnější hrozba, než je komunismus.“²³

Celkově Ronald Reagan natočil padesát tři filmů. Jednatřicet jich vzniklo před válkou a dvaadvacet po ní. O jeho oblíbených předválečných filmech jsem se již zmínila, teď je na řadě uvést ty poválečné, mezi které patří „The Voice of the Turtle“, „John Loves Mary“, „The Hasty Heart“ a „The Winning Team“. Po válce v Hollywoodu docházelo k mnoha změnám. K těm nejméně populárním patřil pro filmové společnosti zákaz provozovat síť biografů a zároveň se podílet na natáčení filmů nových. Filmová sdružení byla přinucena vybrat si pouze jednu činnost a z té profitovat. Následkem této změny začalo velké propouštění. Společnosti si nemohly dovolit tak velké množství herců. Někteří z nich se však svých smluv vzdávali dobrovolně. Co bylo důvodem k takovému rozhodnutí? Především 94%

daň z příjmu. Mezi těmito herci byl i Reagan. Rozhodl se natáčet filmy i pro jiné společnosti.

Velmi zajímavé bylo Reaganovo smýšlení před válkou. Zcela souhlasil s Rooseveltovou politikou. Domníval se, že by stát měl vlastnit podniky, které slouží potřebám společnosti. Po návratu z války se jeho smýšlení na toto téma začalo postupně měnit. Jako guvernér a prezident USA byl již proti. Jaký byl důvod této změny? Jak on sám uvádí, počátek změny nastal během války, kdy na vlastní kůži pocítil byrokratické praktiky státní správy. Zcela jistě k této změně přispěly i již zmíněné problémy filmového průmyslu po válce a čtyřměsíční zkušenost se sociálním státem v Anglii, kde natáčel jeden z filmů. Právě tam mohl vidět klady i zápory a to, „…jak sociální stát blokuje iniciativu mnoha lidí.“²⁴ Změna Reaganova smýšlení časově odpovídá době po válce, kdy ve Spojených státech stále sílila byrokracie a zvyšovaly se       

23 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 100.

24 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 104.

daně. Reagan to chápal jako cestu k socialismu. „Vláda sice neznárodnila železnice nebo banky, ale konfiskovala značnou část národního bohatství prostřednictvím nadměrných daní a nepřímo získávala kontrolu nad každodenním řízením našeho hospodářství prostřednictvím vyhlášek a nařízení, které často dávaly washingtonským byrokratům právo rozhodovat o životě a smrti.“²⁵ Právě tehdy si Reagan vytvořil zásadu, kterou se vždy snažil dodržovat a zapojovat do svých nových projevů, coby prezident Svazu filmových herců. Zásada zněla: „Pravděpodobně neexistuje žádná oblast lidské činnosti kromě zajištění národní bezpečnosti, kterou by nebyli schopni provozovat soukromí podnikatelé efektivněji než federální vláda.“²⁶

Z herce Ronalda Reagana se pomalu, ale jistě začal stávat politik Ronald Reagan. Začal se stále více zajímat o politický život. Coby prezident Filmových herců cítil potřebu pomoci každému herci, který jej žádal o pomoc. A tak se seznámil se svou druhou manželkou Nancy.

Herečka Nancy Davis byla křivě obviněna z propagandy komunismu a Reagan se s ní sešel, aby ji poradil a pomohl se tohoto křivého obvinění zbavit. Nejenom že ji tehdy pomohl, ale také si ji oblíbil a zamiloval. Po nějaké době se vzali v kostele Little Brown Church ve Valley. „Naše manželství dokonale vystihuje věta, kterou jsem kdysi pronesl coby vynikající baseballový nadhazovač Grover Cleveland Alexander své filmové ženě Aimeé: ‚Bůh mě musí mít moc rád, protože mi dal tebe.‛

Každý den jsem děkoval Bohu, že mi dal Nancy.“²⁷ Narodily se jim dvě děti – Ron a Patti.

Ačkoli Reagana herectví velmi uspokojovalo, cítil, že kvalita hollywoodských filmů není valná. Rozhodl se tedy se stáhnout do

25 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 104.

26 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 104.

27 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 107.

ústraní a své následující filmy si pečlivě vybírat. Přísun peněz mu v té době zajišťovalo pohostinské vystupování v televizi.

Aniž by to tehdy tušil, právě vystupování v televizi jej výrazně posunulo k politické kariéře i ovlivnilo jeho názory. V roce 1954 bylo Reaganovi nabídnuto, aby vystupoval coby hostitel v televizním pořadu firmy General Electric. Každý týden se tak Reagan objevoval v televizním pořadu „Divadlo General Electric“ a uváděl tam hry.

Postupem času se firma rozrostla a měla sto třicet devět podniků, a aby nedocházelo k problémům se vztahy, napadlo šéfa společnosti, že by moderátor jejich pořadu mohl cestovat po podnicích a navazovat mezi nimi lepší vztahy. Asi dva roky tak Reagan procházel mezi montážními linkami a mluvil ke skupinám pracovníků. Většinou vyprávěl o Hollywoodu, o pořadu, který uváděl, a odpovídal na různé dotazy. Po uplynutí té doby se cosi změnilo. Rozhodl se změnit téma a promluvit o tom, „jaké uspokojení můžeme pocítit, když někomu něco dáváme, a o tom, jak je důležité, aby se lidé sami starali a nečekali, až jim vláda přistrčí všechno pod nos.“²⁸ Svým projevem si tehdy vysloužil velký potlesk a vedení společnosti se rozhodlo jej více zapojit. Kdekoli se od té doby objevil, aby se setkal se zaměstnanci, přednesl i projev v některé místní organizaci. „Nejprve jsem ve svých projevech hovořil o problematice filmového průmyslu, ale později jsem se pokoušel upozorňovat i na jiné věci. Upozorňoval jsem, že to, co se děje v Hollywoodu, by mohlo postihnout i lidi v jiných odvětvích, kteří by tak mohli sami na své kůži zažít, jak se také dokáže vláda chovat k lidem.“²⁹ Vždy po skončení projevu se setkal s lidmi, kteří se s ním podělili o své problémy. Díky tomu se velmi dobře naučil naslouchat lidem a poznat, co očekávají.

28 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 111.

29 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 112.

Reagan se také začal angažovat v politice. Vedl několik kampaní při volbách do senátu. Pracoval pro Helen Gahagan Douglas³⁰, která stála proti Robertu Nixonovi³¹, nebo pro Huberta Humphreyho³² či Harryho Trumana³³. Tito kandidáti měli společné to, že byli demokraté.

„Demokrat Reagan“ se definitivně změnil v „republikána Reagana“

v době prezidentských voleb v roce 1960, kdy proti sobě stáli Richard Nixon s Johnem F. Kennedym³⁴. Ačkoli cítil k Nixnovi antipatii, po sérii rozhovorů s Ralphem Cordinerem, Reagan usoudil, „…že to nebyl vůbec takový ničema, za kterého jsem jej považoval, rozhodl jsem se, že se zúčastním kampaně za jeho zvolení proti Kennedymu.“³⁵ Řekl tedy Nixonovi o svém záměru zaregistrovat se jako republikán. Nixon z taktických důvodů ale trval na tom, aby pokračoval v této kampani jako demokrat. Reagan jej tedy poslechl. „Formálně jsem sice v Demokratické straně zůstal ještě dva roky, ale právě v roce 1960 se dovršil můj vnitřní politický přerod.“³⁶ Když Reagan bádal nad důvody, které ho vedly ke změně politického smýšlení, došlo mu, že to není on, kdo se změnil, ale je to Demokratická strana. Její zakladatel, Thomas Jefferson, uvedl: „Dobrá vláda musí dobře hospodařit a být moudrá, musí zabránit tomu, aby si lidé navzájem ubližovali, musí pro lidi zajistit dostatečnou míru svobody, aby se mohli sami rozvíjet a zdokonalovat své schopnosti, a nesmí brát chléb těm, kteří si na něj svou prací vydělali.“³⁷ Reagan si uvědomil, že Demokratická strana se razantně změnila. Její smýšlení a způsob vládnutí se Reaganovi nelíbily. A proto se rozhodl učinit tak velký krok. V roce 1960 poprvé volil republikány.

30 1900 – 1980. Herečka a politička. První demokratka zvolená do Kongresu za Kalifornii.

31 Richard Milhous Nixon (1913 – 1994) byl republikánským prezidentem v letech 1969 – 1974.

32 1911 – 1978. Byl 38. viceprezidentem USA.

33 1884 – 1972. Byl 33. prezidentem USA.

34 1917 – 1963. 35. prezident USA.

35 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 117.

36 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 117.

37 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 117.

Ačkoli volby vyhráli demokraté, Reagan byl od té doby zván na schůze republikánů. Po neúspěšné Nixonově kampani na guvernéra státu Kalifornie se v roce 1962 Reagan stal oficiálním členem Republikánské strany.

V roce 1962 v Reaganově životě oficiální členství v Republikánské straně nebylo jedinou změnou. Po osmiletém působení u firmy General Electric Reagan skončil. Tato změna byla zapříčiněna odchodem Ralpha Cornidera do důchodu a následnou změnou firemní politiky.

Firma po Reaganovi totiž požadovala, aby při cestování po zemi vychvaloval a prodával jejich výrobky. Na nové podmínky Reagan nepřistoupil, tudíž bylo zrušeno i Divadlo General Electric. Reagan se stále cítil býti hercem, a proto se vrátil k filmu, aby v roce 1964 natočil svůj poslední snímek „The Killers“, ve kterém ztvárnil zápornou postavu. Ačkoli to byl jeho poslední film, s herectvím neskončil úplně.

Objevoval se v televizních pořadech a seriálech (např. „Death Valley Days“), které mu nezabíraly mnoho času, a proto mohl většinu volného času věnovat projevům a práci pro Republikánskou stranu. Jednou takovou prací bylo spoluvedení prezidentské kampaně Barryho Goldwatera v Kalifornii. Pro Reagana samotného tato kampaň byla velmi důležitá, jelikož se seznámil s lidmi, kteří souhlasili s jeho názory a sponzorovali Republikánskou stranu, a také získal drahocenné zkušenosti. Ovšem pro Baryho Goldwatera a samotnou stranu dopadly volby fiaskem. Nejenom že na celé čáře prohráli, ale samotná strana se rozštěpila. Velmi patrné to bylo zejména v Kalifornii, „…kde již po řadu let probíhaly šarvátky mezi frakcemi umírněných a konzervativních republikánů.“³⁸ Reagan se po volbách vrátil k činnostem, kterými se zabýval před volbami. Jednoho dne mu zavolal Holmes Tuttle, jeden ze sponzorů Republikánské strany v Kalifornii, který ho požádal, zda by se       

38 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 125.

s ním a s několika jeho kolegy Reagan nesešel. Když se o několik dní později všichni sešli a Reagan se dozvěděl, co mu navrhují, musel se pouze smát. Navrhovali mu totiž, aby kandidoval na post guvernéra Kalifornie ve volbách v roce 1966. Kandidovat měl proti liberálnímu demokratovi Patu Brownovi, který se o tuto funkci ucházel již potřetí.

Nejprve Reagan připomínal, že není politik ale herec, že rozumí zábavnímu průmyslu. Ovšem sponzoři argumentovali, že jeho projevy pro Barryho Goldwatera byly brilantní a že on je jediným, kdo může konturovat Brownovi a sjednotit republikány. I přes tyto argumenty Reagan odmítal. Navrhl jim však, že bude vést kampaň kterémukoliv republikánovi, jehož přivedou. S touto odpovědí se však nesmířili a na Reagana i jeho ženu Nancy tlačili. Reagan se domníval, že by nebyl dobrý guvernér, a tak po nějaké době lidem, kteří chtěli, aby kandidoval, navrhl, že se vydá na přednáškové cesty, aby si sám ověřil, zda má

Nejprve Reagan připomínal, že není politik ale herec, že rozumí zábavnímu průmyslu. Ovšem sponzoři argumentovali, že jeho projevy pro Barryho Goldwatera byly brilantní a že on je jediným, kdo může konturovat Brownovi a sjednotit republikány. I přes tyto argumenty Reagan odmítal. Navrhl jim však, že bude vést kampaň kterémukoliv republikánovi, jehož přivedou. S touto odpovědí se však nesmířili a na Reagana i jeho ženu Nancy tlačili. Reagan se domníval, že by nebyl dobrý guvernér, a tak po nějaké době lidem, kteří chtěli, aby kandidoval, navrhl, že se vydá na přednáškové cesty, aby si sám ověřil, zda má