1. Literární přehled
1.1 Histotie konstituční typologie
1.1.1 Hippokrates
Hippokrates dělil postavy na dva typy:
• tučná, svalnatá, silná
• jemná, vzpřímená, slabá 1.1.2 Aristoteles
Aristoteles se ve svém spise fyziognomika zabýval vztahem tělesných znaků a určitých povahových rozdílů. Jednotlivé znaky těla a jejich možný psychologický význam odvozuje na základě analogií se zvířaty. Existuje hypotéza, že si zde Aristoteles zažertoval.
1.1.3 Ernst Kretschmer
Německý psychiatr Ernst Kretschmer se proslavil dílem „Stavba těla a charakter“
„Korperbau und Charakter“ (1921). Vyšel z antropometrických měření.
Východiskem Kretschmerovy typologie bylo pozorování souvislostí určitých typů stavby těla s určitými druhy psychického onemocnění. Posléze svá původní pozorování zaměřil i na psychicky normální osoby. Zjištěné souvislosti byly experimentálně a statisticky prověřovány a zčásti potvrzeny.
Typy stavby těla
1. Astenický (leptosomní) typ - vyznačuje se protaženým vzrůstem, malý růst do šířky spojený s nezměněným růstem do výšky, úzká záda, ramena a boky, ramena chudobná na svalstvo, dlouhý úzký a plochý hrudní koš, dlouhé kostnaté a štíhlé horní a dolní končetiny, skrovná muskulatura, nízká hmotnost, celkový dojem hubenosti, vytáhlosti, slabosti, subtilnosti; má vejčitou lebku a malý vejčitý obličej, vystupující nos, zkrácená brada, ubíhající čelo.
2. Pyknický typ - středně velký, sklon k tloušťce, tuk hlavně v oblasti břicha, zdůrazněné břišní proporce, hrudní koš rozšiřující se směrem dolů, končetiny krátké a útlejší, masivní krátký krk, lebka a obličej kulaté, měkký široký obličej, široký nos, malé hluboko posazené oči, široké čelo. Svého charakteristického vzezření dosahuje pyknik až mezi 30. a 40. rokem věku, kdy se začíná obvykle jevit jako podsaditý, obtloustlý.
3. Atletik - silná vyvinutá kostra a svalstvo, střední až vysoký vzrůst, široká záda, robustní hrudní koš, postava se zužuje od ramen směrem dolů, velké ruce, široká ramena, plastický obrys kostí, plastická muskulatura, relativně štíhlé nohy, kostnatý obličej i lebka, tvář vejčitá.
Typy charakteru (ve vztahu ke stavbě těla):
1. Schizothym (astenik) - idealista, uzavřenost, myšlení má abstraktně formalistické, schematizující, malá adaptabilita, nespolečenský.
2. Cyklothym (pyknik) - realista, družný, sdílný, srdečný, dobromyslný, drží se reality, praktický, přizpůsobivý situaci.
3. Ixothym (atletik – viskózní typ) - pro sebe žijící, pasivní družnost, klidný, pomalý, myšlení má analytické, střízlivé, pedantické, s dostatečnou adaptabilitou, nedostatek schopnosti změny myšlení, solidnost a spolehlivost, slabá fantazie.
Později přibyl ještě dysplastický neurčitý typ. Jde o kombinaci znaků jednoho typu se znaky jiného typu.
Konstitucí rozuměl Kretschmer souhrn vrozených vlastností individua, zajímal se o stavbu těla a její vztah k charakteru.
Typ stavby těla je určitá vitální konstanta, s níž souvisejí určité konstanty psychické.
1.1.4 W. H. Sheldon, USA (1898 -1977)
Sheldonova typologie je variantou Kretschmerovy typologie. Sheldon jen změnil terminologii a použil více statistiky i věcnějšího popisu typů. Kretschmerovu metodu ostře kritizoval.
Sheldon navrhnul somatotyp. (Obr. 1)
Při určování diagnózy tělesné stavby postupoval Sheldon somatoskopicky, fotografoval pokusné osoby a fotografie potom posuzovali zkušení odborníci. Snažil se zamezit subjektivnímu zkreslení tím, že fotografování probíhalo podle přesně určené metody a každý snímek byl podroben hodnocení více diagnostiků.
Obrázek 1. Sheldonovy somatotypy
Typy stavby těla - Konstituční typy:
1. Endomorfní typ - tělo utvářené vnitřně – tuk, převaha měkkosti a kulatosti, silně vyvinutý trávicí aparát - převaha vegetativního systému. Sklon lehko nabírat tuk, svaly jsou relativně nedostatečně vyvinuté. Nízká specifická hmotnost - lehko plave na vodě.
Žoviální, družný a miluje rozkoš.
2. Mezomorfní typ - tělo utvářené vnějšně – převaha svalů, kostí a šlach. Tvrdost, hranatost, síla a pevnost – lehko odolávají zraněním. Tělesná stavba dobře vybavená na tělesné nároky. Rázný a agresivní.
3. Ektomorfní typ - tělo utvářené křehce - nervová soustava, jemnost a křehkost, tenké kosti, slabé svalstvo, plochý hrudník, dominance kůže a nervového systému. V porovnání k jiným částem těla je největší mozek a nervový systém. Introvertovaný a utlumený.
Sekundární komponenty tělesné stavby
Dysplazie - (podobně jako u Kretschmera) - je mírou, nakolik se znaky tří primárních typů vyskytují inkonzistentně v rozličných částech těla.
Gynandromorfie - je stupeň nakolik části těla obsahují mužské i ženské charakteristiky.
Texturální aspekt - jde o měření hrubosti nebo jemnosti tělesných rysů.
Rozložení somatotypů - muži se nejčastěji soustřeďují v oblasti mezomorfie, ženy jsou častěji endomorfní.
Otázka konstantnosti somatotypu
Somatotyp zůstává konstantní, pokud nedojde k podstatné změně ve výživě nebo v tělesném zdraví jednotlivce.
Tři temperamentové typy
1. Viscerotonní typ temperamentu odpovídá endomorfnímu tělu.
Vyznačuje se realismem, společenskostí, požitkářstvím, pohybovou pomalostí a rozvážností. (Je tu zřejmá podobnost s cyklothymií.)
2. Somatotonní typ temperamentu odpovídá mezomorfnímu tělu.
Vyznačuje se aktivitou, energií a touhou po moci, sebeuplatňováním, agresivitou a jistou nezdrženlivostí. (Je tu určitá podobnost s typem viskózního charakteru.)
3. Cerebrotonní typ temperamentu odpovídá ektomorfnímu tělu.
Vyznačuje se přecitlivělostí, utlumeností, sklonem k samotářství, vnitřním životem, fantazií. (Zřejmá podobnost se schizothymií.)
Korelace mezi tělesnou stavbou a temperamentem
Sheldon se zabýval i korelacemi mezi tělesnou stavbou a temperamentem na základě korelačních studií (Obr. 2). Vyšly mu následující nejvyšší korelace:
endomorfie / viscerotonie + 0.79 mezomorfie / somatotonie + 0.82 ektomorfie / cerebrotonie + 0.83.
Jiné kombinace temperamentu a somatotypu vykazovaly jen malé nebo dokonce negativní korelace.
Přínos Sheldona
Přínosem je používání kontinuálních proměnných namísto diskrétních kategorií.
Čisté typy se vyskytují jen asi u 10 % populace (Kretschmer) - tímto faktem je praktická hodnota typologií kritiky zpochybňována.
Obrázek 2. Oblasti somatotypů a temperamentových typů
Způsoby určování somatotypů [2]
Metoda využívající The Atlas of Men – Atlas mužů.
(Bohužel The Atlas of Women - Atlas žen nebyl nikdy publikován.) Sheldonův Atlas of Men obsahuje tabulku založenou na poměru tělesné výšky a hmotnosti, odkazující na několik možných somatotypů, které je možné dále eliminovat pomocí fotografií.
Sheldonova objektivní metoda určování somatotypů.
Hrudní a břišní oblast je měřena na standardizovaných fotografiích pomocí planimetru (Obr.
3). Poměr velikosti hrudní oblasti ku břišní oblasti tvoří Trupový Index, který společně s maximální výškou a hmotností umožní vyhledání somatotypu v tabulce.
Obrázek 3. Sheldonova objektivní metoda
Dupertuisova metoda - strukturální profil [3]
Umožňuje vytvořit identifikaci morfologického neboli tělesného typu založenou na měření kostry, tělesné výšky a hmotnosti, které jsou vynášeny do tabulky. Tento profil je užitečný sám o sobě, a v případě absence fotografií z něj může být vypočítán somatotyp.
1.2 Současné způsoby hodnocení typů postav
1.2.1 Heath-Carter Antropometrický Somatotyp [4]
Technika určování somatotypů se využívá k hodnocení stavby tvaru těla. Somatotyp je definován jako kvantitativní vyjádření aktuální stavby a tvaru lidského těla. Je vyjádřen trojicí čísel vyjadřující endomorfní, mezomorfní a ektomorfní komponenty, vždy v tomto pořadí.
Endomorfie je poměr tučnosti, mezomorfie je poměr svalově-kosterní mohutnosti, a ektomorfie je poměr štíhlosti postavy (např. 3-5-2). Tato čísla vyjadřují velikost všech tří komponentů. Hodnota komponentu ½ až 2½ je považována za nízkou, 3 až 5 střední, 5½ až 7 vysokou, a 7½ a více velmi vysokou. Toto hodnocení je založené na konceptu geometrického rozkladu rozměrů a použitelné pro obě pohlaví od dětství do stáří.
Metoda Heath-Carter je v současnosti nejrozšířenější metodou určování somatotypů. Existují 3 metody získání somatotypu.
(1) Antropometrická metoda využívá pro určení kritérií somatotypu antropometrii.
(2) Fotoskopická metoda hodnotí standardizované fotografie.
(3) Antropometricko-fotoskopická metoda kombinuje antropometrii a hodnocení fotografií.
Antropometrická metoda určování somatotypů Technika měření
Pro určení antropometrického somatotypu je nutné změření 10 antropometrických rozměrů:
výška postavy, tělesná hmotnost, 4 kožní řasy (tricepsová, podlopatková, nadpáteřní, mediální lýtková), 2 šířky kostí (kost pažní a stehenní), a 2 obvody končetiny (paže ohnutá a napnutá, lýtko).
Spolehlivost měření
Podmínkou antropometrie je přesné a spolehlivé měření. Je nutné naučit se přesnou techniku měření a výpočtů. Získání vysoké úrovně zručnosti a spolehlivosti vyžaduje výcvik pod vedením zkušeného antropometra a značnou praxi.
Fotografický snímek somatotypu
Fotografický snímek somatotypu je cenným záznamem postavy. Může být použit jako doplněk antropometrického hodnocení somatotypů, při hodnocení vzhledu těla, a ve spojení s antropometrickým profilem.
Fotografický snímek somatotypu vyžaduje standardizovanou pozici subjektu zepředu, z boku a zezadu. Fotoaparát by měl být připevněn na stativu, ve vzdálenosti 5,8 m od subjektu a výška čočky přibližně v polovině výšky postavy. Subjekt by měl být oděn minimálně, např.
do plavek nebo krátkých sportovních kalhot. Permanentní stanice by měla obsahovat data board, otočnou podložku, standardní stupnici, bílé pozadí a osvětlení.
Digitální fotografie je také možností, pokud dbáme na dostatečnou ohniskovou délku, abychom zabránili deformaci postavy.
Výpočet antropometrického somatotypu Existují 2 způsoby výpočtu antropometrického somatotypu.
(A) Vložení dat do hodnotícího formuláře.
(B) Vložení dat do rovnic pro výpočet a analýzu somatotypu.
Rovnice pro výpočet a analýzu somatotypu Endomorfie = - 0,7182 + 0,1451 (X) – 0,00068 (X²) + 0,0000014 (X³)
Mezomorfie = (0,858 HB + 0,601 FB +0,188 CAG + 0,161 CCG) - (0,131 H) + 4,5 Ektomorfie:
Pokud HWR ≥ 40,75, pak Ektomorfie = 0,732 HWR – 28,58
Pokud HWR < 40,75 a > 38,25, pak Ektomorfie = 0,463 HWR – 17,63 Pokud HWR ≤ 38,25, pak Ektomorfie = 0,1 (nebo se zaznamenává jako ½) Kde:
X = (součet tricepsové, podlopatkové a nadpáteřní kožní řasy) * (170.18/výška postavy v cm) HB = šířka pažní kosti
FB = šířka stehenní kosti
CAG = korigovaný obvod paže = obvod ohnuté paže - pažní kožní řasa/10 CCG = korigovaný obvod lýtka = maximální obvod lýtka - lýtková kožní řasa/10 H = výška postavy
HWR = výška postavy / třetí odmocnina tělesné hmotnosti Grafické znázornění somatotypu
Tradičně se trojciferné hodnocení somatotypu znázorňuje do dvoudimenzionálního somatografu se souřadnicemi X,Y (Obr. 4). Výpočet souřadnic je následující:
X = ektomorfie - endomorfie
Y = 2 x mezomorfie - (endomorfie + ektomorfie) Body na somatografu se nazývají somatopozice.
Kategorie somatotypů
Somatotypy s podobnými vztahy v dominanci komponentů jsou seskupeny do kategorií pojmenovaných v závislosti na těchto vztazích. Obrázek 4. ukazuje kategorie somatotypů reprezentované na somatografu. Všechny somatotypy spadající do stejné oblasti náleží do stejné kategorie. Četnosti somatotypů v kategoriích (nebo smíšených kategoriích) mohou být použity k popisu celkového rozdělení vzorků. Definice 13-ti kategorií jsou založeny na oblastech 2-D somatografu.
Střed: žádný z komponentů nepřevyšuje ostatní dva více než o jednu jednotku.
Vyvážený endomorf: endomorfie je dominantní a mezomorfie a ektomorfie jsou shodné (nebo se neliší o více než polovinu jednotky).
Mezomorfní endomorf: endomorfie je dominantní a mezomorfie je větší než ektomorfie.
Mezo-endomorf: endomorfie a mezomorfie jsou shodné (nebo se neliší o více než polovinu jednotky), a ektomorfie je menší.
Endomorfní mezomorf: mezomorfie je dominantní a endomorfie je větší než ektomorfie.
Vyvážený mezomorf: mezomorfie je dominantní a endomorfie a ektomorfie jsou shodné (nebo se neliší o více než polovinu jednotky).
Ektomorfní mezomorf: mezomorfie je dominantní a ektomorfie je větší než endomorfie.
Mezo-ektomorf: mezomorfie a ektomorfie jsou shodné (nebo se neliší o více než polovinu jednotky), a endomorfie je menší.
Mezomorfní ektomorf: ektomorfie je dominantní a mezomorfie je větší než endomorfie.
Vyvážený ektomorf: ektomorfie je dominantní a endomorfie a mezomorfie jsou shodné (nebo se neliší o více než polovinu jednotky).
Endomorfní ektomorf: ektomorfie je dominantní a endomorfie je větší než mezomorfie.
Endo-ektomorf: endomorfie a ektomorfie jsou shodné (nebo se neliší o více než polovinu jednotky), a mezomorfie je menší.
Ektomorfní endomorf: endomorfie je dominantní a ektomorfie je větší než mezomorfie.
Obrázek 4. 2D somatograf
Těchto 13 kategorií může být sdruženo do čtyř základních kategorií (Obr. 5):
Střed: žádný z komponentů nepřevyšuje ostatní dva více než o jednu jednotku.
Endomorf: endomorfie je dominantní, mezomorfie a ektomorfie jsou o více než polovinu jednotky menší.
Mezomorf: mezomorfie je dominantní, endomorfie a ektomorfie jsou o více než polovinu jednotky menší.
Ektomorf: ektomorfie je dominantní, endomorfie a mezomorfie jsou o více než polovinu jednotky menší.
Obrázek 5. Kategorie somatotypů
Třídimenzionální somatotyp
Protože je somatotyp trojciferný výraz, může být smysluplná analýza vytvořena pouze s pomocí speciálních technik. Data somatotypů mohou být analyzována s využitím tradičních i netradičních popisných a srovnávacích statistických metod. Přestože je popisná statistika použita pro každý z komponentů, srovnávací statistika by měla být v první řadě vytvořena s využitím celého (nebo globálního) hodnocení somatotypu. Následuje analýza jednotlivých komponentů. Zde je několik užitečných definic:
somatobod (S). Bod ve třídimenzionálním prostoru určený na základě somatotypu, vyjádřený trojicí souřadnic x,y,z pro tři komponenty. Stupnice na osách souřadnic jsou jednotky komponentů s hypotetickým somatotypem 0-0-0 v počátku os souřadnic.
somatotype attitudinal distance (SAD). Vzdálenost ve třech dimenzích mezi dvěma somatobody. Počítá se v jednotkách komponentů.
somatotype attitudinal mean (SAM). Průměr hodnot SAD každého somatobodu od průměrného somatobodu (S) vzorku.
SAD vyjadřuje "skutečnou" vzdálenost mezi somatobody (A a B). SAD počítáme následovně:
SAD A;B = √ [(ENDO A - ENDO B)² + (MESO A - MESO B) ² + (ECTO A - ECTO B) ² ] Kde:
ENDO = endomorfie; MESO = mezomorfie; ECTO = ektomorfie A a B jsou 2 jedinci, 2 hodnoty jednoho jedince, nebo 2 průměry.
SAM získáme vydělením sumy hodnot SAD od jejich průměrného somatobodu počtem subjektů.
SAM = ∑ SADi / nx
Kde: SADi = somatotyp každého subjektu mínus průměr skupiny; nx počet prvků ve skupině x.
Somatotype attitudinal variance (SAV) je variance skupiny.
SAV = ∑ SADi ² / nx Standard deviation (SD) SD = √SAV
1.2.2 Tělesná stavba jako faktor výkonnosti sportovce
[5]Cílem výzkumných měření bylo charakterizovat tělesnou stavbu vrcholových sportovců (především gymnastů) i nesportovců a komplexně posoudit jejich somatické znaky.
Hlavní parametry somatických znaků gymnastů pak porovnat s hodnotami vykazovanými běžnou populací, resp. jinými sportovci.
Byly aplikovány metodiky běžně používané v somatometrii a v somatotypologii (Fetter 1967, původní Sheldonova typologie, Heath-Carter 1967).
Antropometrické charakteristiky a) Základní somatické rozměry
Tělesná výška – je vertikální vzdálenost nejvyššího bodu na temeni hlavy od podložky. Měří se v předepsaném postoji u stěny, s přesností na 0.5 cm
Tělesná hmotnost – byla použita páková váha, proband oblečen jen ve spodním prádle, přesnost měření 0,1 kg
b) Obvodové rozměry
Obvod hrudníku – pásová míra probíhá vzadu těsně pod dolními úhly lopatek, vpředu těsně nad prsními bradavkami. Přesnost měření: 0,1 cm. Ve většině šetření byly měřeny také obvody hrudníku v exspiriu a v inspiriu.
Obvod břicha – pásová míra probíhá vodorovně ve výši pupku
Obvod gluteální – měří se ve výši nejmohutněji vyvinutého hýžďového svalstva Obvod paže – měří se uprostřed paže mezi loktem a nadpažkem, paže volně visí
Obvod paže kontrahované – paže je pokrčená (přibližně 90 stupňů), flexory i extenzory paže jsou v maximálním napětí, měří se v místě největšího vyklenutí svalstva
Obvod předloktí – měří se v místě nejvíce vyvinutých svalů předloktí (asi 1/4 délky pod loketním kloubem)
Obvod stehna gluteální – měří se při mírném rozkročení probanda těsně pod rýhou gluteálního svalstva
Obvod stehna střední – měří se uprostřed délky stehenní kosti Obvod lýtka – měří se v místě největšího vyklenutí lýtkového svalu
c) Šířkové a délkové rozměry
Šířka biakromiální (šířka ramen) je vzdálenost mezi nadpažky. Jako měřidlo se používá torakometr nebo pelvimetr. Přesnost měření: 0,5 cm.
Šířka bikristální (šířka pánve) je vzdálenost mezi pravým a levým nejvzdálenějším bodem horní hrany kosti kyčelní. Měří se stejnými měřidly, se stejnou přesností.
Rozpětí paží – je vzdálenost koncových bodů prostředních prstů na pravé a levé ruce při upažení. Probandi stojí zády u stěny, upaží s dotykem hřbetů rukou na stěně, prostřední prst jedné ruky se opírá o pevnou hranu (nulový bod), druhá ruka je položena na papírové míře na stěně. Přesnost měření: 0,1 cm.
Výška v sedě – je to vzdálenost nejvyššího bodu na temeni hlavy od rovné podložky, na které proband vzpřímeně sedí
Délka dolních končetin – je rozdíl mezi tělesnou výškou probanda a jeho výškou v sedě
Indexy a relativní rozměry
Hodnoty se vypočítávají poměrem (dělením) dvou příslušných somatometrických hodnot - Index biakromiální šířky k výšce těla
- Index bikristální šířky k výšce těla - Index obvodu hrudníku k výšce těla - Index obvodu paže k výšce těla - Index obvodu břicha k výšce těla - Index obvodu gluteálního k výšce těla - Index obvodu stehna k výšce těla - Index obvodu lýtka k výšce těla
- Index akromiokristální: (šířka bikristální * 100): šířka biakromiální - Index tělesné plnosti (Rohrer): (hmotnost v gramech * 100): výška v cm3
Měření somatotypu
Epikondyly humeru – měří se speciálně upraveným posuvným měřítkem na dolním konci kosti pažní (u loketního kloubu), proband má paži v úhlu 90°, přesnost 0,5 mm
Epikondyly femuru – měří se stejným měřidlem, proband sedí na židli, stehno a bérec svírají úhel 90°a měří se na dolním konci stehenní kosti (u kolenního kloubu), přesnost měření: 0,5 mm
Kožní řasa nad tricepsem – měří se tloušťka kožní řasy na pravé paži vzadu uprostřed mezi loktem a nadpažkem
Kožní řasa pod lopatkou (subscapulární) – měří se pod dolním úhlem lopatky, vytažená řasa směřuje šikmo dolů
Kožní řasa suprailiakální – měří se asi 3 cm nad pravým trnem kyčelním
Kožní řasa na lýtku – měří se v místě největšího vyklenutí trojhlavého lýtkového svalu Přesnost měření: 0,1 mm.
Výsledky výzkumných měření Somatometrie (Tab. 1)
Porovnání dvou základních údajů – tělesné výšky a tělesné hmotnosti – potvrzuje poznatek, že gymnasté vyšších výkonnostních tříd jsou menšího vzrůstu a mají nižší váhu proti ostatní průměrné populaci. Poměrně malá směrodatná odchylka svědčí současně o vysoké homogennosti těchto dat u gymnastů. (To platí prakticky i u všech dalších znaků).
Rozdíl v tělesné výšce se projevuje i v podstatných rozdílech u výšky vsedě a u délky dolních končetin.
Jiný je však poměr u obvodových měr hrudníku a paží. V těchto rozměrech naopak gymnasté vysoce (statisticky významně) převyšují studenty. Přitom však biakromiální šířka je u nich v absolutní hodnotě menší. To dokazuje, že gymnasté se v průměru nevyznačují
zvláštní šířkou ramen – přesněji skeletu pletence ramenního, neboť hodnoty jsou naměřeny na bodech kostry – ale mají vysoce rozvinuto především svalstvo hrudníku a paží.
Tabulka 1. Somatometrické hodnoty gymnastů a studentů
Somatický znak Gymnasté
x s
Studenti x s
t-test
významnost p=0,01 Těles. výška
Těles. váha Výška v sedě Délka dol. končetin Rozpětí paží
Šířka biakromiální Obvod hrud. v norm. pol.
Obvod hrud. při insp.
Obvod hrud. při exsp.
Amplituda hrudníku
Obvod předloktí, pr.
Obvod předloktí, l.
Obvod stehna, pr.
Obvod stehna, l.
Obvod lýtka, pr.
Nejlépe tyto vztahy vyjadřují relativní hodnoty, které porovnávají naměřené hodnoty s tělesnou výškou (tab. 2). Podle Brugschova rozdělení spadají průměrné hodnoty biakromiální šířky u obou skupin do kategorie „se středně širokými rameny“, v relativních hodnotách obvodu hrudníku se však gymnasté řadí do kategorie „se širokým hrudníkem“, kdežto studenti do kategorie „se středně širokým hrudníkem“. Obdobně je tomu u všech obvodových měr horních končetin, u nichž jsou naměřené hodnoty gymnastů signifikantně vyšší.
V rozměrech dolní části trupu dosahují naopak gymnasté nižších průměrných hodnot.
Zvlášť charakteristický je pak poměr gluteálního obvodu k obvodu hrudníku (gymnasté 89,78:97,69, studenti 97,91:93,75). Gymnasté mají podstatně užší dolní část trupu proti horní, u studentů je tomu naopak. Podobně je tomu u dolních končetin. Zvláště v obvodech stehen je rozdíl značný (statisticky významný) a potvrzuje, že gymnasté se vyznačují štíhlými dolními končetinami.
Tabulka 2. Relativní hodnoty některých znaků
Gymnasté
index kat.podle Brugsche
Studenti
index kat. podle Brugsche Rel. šířka biakromiální
Relativní obvod hrudníku Relativní výška v sedě Rel. délka dol. končetin Relativní rozpětí paží
22,18 57,39 52,49 47,40 103,14
Stř. široká ramena Široký hrudník
Stř. široká ramena Stř. široký hrudník Středně dlouhý trup -
-
Z porovnání poměrů délek horní a dolní části těla a rozpětí paží k celkové tělesné výšce vyplývá, že gymnasté se vyznačují relativně dlouhým trupem a kratšími dolními končetinami; také v délce paží vykazují gymnasté vyšší hodnoty proti studentům.
Bylo zjištěno i procento tuku měřením tloušťky dvou kožních řas. Zjištěné hodnoty (tab.3) vyjadřují rozdíly v motorické činnosti obou skupin. Dokazuje to i porovnání s Rohrerovým indexem „tělesné plnosti“ (váha v gramech * 100 : výška v cm3), v němž dosahují gymnasté vyššího koeficientu. Při podstatně nižším procentu tuku je vyšší index způsoben převážně rozvojem aktivní svalové hmoty.
Tabulka 3. Rohrerův index a procento tuku
Gymnasté Studenti
% tuku
Rohrerův index 7,54
1,36 14,34
1,29 Somatotypy
U studentů se vyskytuje mnohem více různých somatotypů. Jejich rozmístění je typické pro mladou mužskou generaci, tzn. soustředěno kolem středu, s rozptýlením ke všem třem vrcholům až téměř k různým extrémním typům. Naproti tomu gymnasté tvoří v grafu velmi homogenní soubor, umístěný blízko extrémního mezomorfa.
Endomorfní komponenta (tab.4), která se ve vztahu k výkonnosti uvádí jako
„brzdivý faktor“, je u gymnastických somatotypů zastoupena velmi málo. Třetí stupeň se vyskytuje pouze ve třech případech, u zbývajících je to stupeň prvý nebo druhý. U studentů jsou vyšší stupně endomorfie naopak poměrně časté – čtvrtým a vyšším stupněm je označena více než polovina probandů (55,4%).
Tabulka 4. Stupeň endomorfie Stupeň Gymnasté
Mezomorfní komponenta (tab.5) bývá označována jako rozhodující pro výkonnost (2,8,9). Ve skupině gymnastů je kromě jednoho případu u všech označena 6. nebo 7. stupněm.
U průměrných cvičenců se nejčastěji vyskytují střední hodnoty (3.-5. Stupeň), pouze v pěti
U průměrných cvičenců se nejčastěji vyskytují střední hodnoty (3.-5. Stupeň), pouze v pěti