1 ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE
7.2 S HRNUTÍ
Jako cíl výzkumu bylo autorem této bakalářské práce stanoveno zjistit, zda pracovníci v přímé obslužné péči, jejž mají minimální praxi 5 let, se setkali osobně se syndromem vyhoření, jak se u nich projevoval a zdali ho zvládli vyřešit, kde by případně hledali pomoc. Autora také zajímalo, zda pracovníci pracovali pod stresem.
Výsledky výzkumu v této práci se vztahují pouze k výzkumnému vzorku uvedenému v této práci. Kdyby autor výzkum dělal podruhé, bylo by vhodné provést výzkum rizik syndromu vyhoření z hlediska věku, pohlaví, místa bydliště, možná i z hlediska rodinného stavu.
Z výsledků výzkumu vyplývá, že pod stresem v práci pracovalo 42 respondentů, což je 84%. Nejčastěji se u respondentů stres projevoval poruchami spánku, úzkostí čtvrtiny respondentů se setkalo s potížemi vyvolanými stresem při výkonu práce, se potvrdil. energie, bolesti hlavy či nechuť do práce. Délku trvání příznaků syndromu vyhoření šest měsíců uvedlo 6 respondentů. Úspěšně vyřešit syndrom vyhoření zvládlo 9 respondentů, pomoc vyhledalo 6 respondentů, čtyři respondenti tedy pomoc
nevyhledali. Odraz syndromu vyhoření v osobním a mimopracovním životě se projevilo u 67% respondentů. Lze předpokládat, že v této otázce respondenti odpovídali spíše na pracovní stres, než na syndrom vyhoření viz graf č. 18. O změně povolání v důsledku pracovního stresu a syndromu vyhoření uvažovalo 73%
tázaných. Pomoc by nejčastěji respondenti hledali, kdyby potřebovali pomoc se zvládnutím syndromu vyhoření, u partnera, lékaře, psychologa, terapeuta, nadřízeného či zaměstnavatele či psychiatra. Předpoklad že ¼ respondentů má osobní zkušenost se syndromem vyhoření se potvrdila. Potvrdil se také i předpoklad, že dvě čtvrtiny respondentů se s pojmem syndromu vyhoření setkala. Ti co měli se syndromem vyhoření osobní zkušenost, by ho nechtěli prožít znovu a nikomu to nepřejí. Důležité je, že většina z dotazovaných ví, kde by hledal pomoc, kdyby ji potřeboval.
ZÁVĚR
Pracovníci v sociálních službách, kam patří i pracovníci v přímé obslužné péči, se denně setkávají s lidmi, kterým pomáhají zvládat běžné denní činnosti, a kteří jsou mnohdy na jejich pomoci a péči závislí. Krizová situace může potkat každého z nás, může potkat i tohoto pracovníka, jež pomáhá jiným a to v podobě syndromu vyhoření.
Tématem této bakalářské práce byl syndrom vyhoření u pracovníků v pomáhajících profesích - přímá obslužná péče. V této bakalářské práci bylo cílem zjistit kolik pracovníků v přímé obslužné péči se osobně setkalo se syndromem vyhoření a zda pracovali pod stresem v práci. Aby bylo možné získat odpovědi na tyto otázky, bylo nutné nejprve vymezit teorii. V teorii je popsán stres, jeho projevy, fáze, zvládání stresu i stresory. Součástí teorie je i popis syndromu vyhoření, jeho teoretické zázemí, příčiny, projevy, fáze vývoje, popsány jsou také rizika syndromu vyhoření jeho léčba a prevence. Zahrnuta je tam také kapitola týkající se pomáhajících profesí.
Praktická část obsahuje popis výzkumného problému, cíl a hypotézy, výzkumný mohou v případě potřeby obrátit pro pomoc a aby syndrom vyhoření nepodceňovali, protože mnohdy má pomalý a plíživý nástup. Neřešení problémů může vést k těžkým depresím až suicidálnímu jednání. Aby se předcházelo k co možná nejnižšímu pracovnímu stresu, a projevům syndromu vyhoření u pracovníku pomáhajících profesí je toto řešeno i v zákoně č. 108/2006 Sb., kde je uvedena povinnost, že se pracovníci musí vzdělávat. Tímto vzděláváním a odbornými stážemi, se pracovníci dovedou lépe vyrovnat s problémy v zaměstnání. Velice vhodným pomocníkem při řešení pracovních problémů, stresu a syndromu vyhoření jsou supervize. Ať již se jedná o supervizi skupinovou, osobní, případovou atd., jsou pro pracovníky v přímé péči přínosem při řešení problému, kdy supervizor nabízí supervidovaným názor nezávislého a nestranného odborníka.
Práce pracovníků v pomáhajících profesích je velmi náročná, nemůže ji vykonávat každý, nedá se vykonávat bez empatie, trpělivosti, zdravé osobní angažovanosti, aktivního naslouchání, braní klienta jako rovnocenného partnera atd. Pracovníci v pomáhajících profesích při výkonu své profese citlivým přístupem a vhodnou podporou pomáhají k začlenění sociálně znevýhodněných spoluobčanů do běžného života a tím jim pomáhají k životu, který si klienti sami přejí. Z výše popsaných důvodů se autor domnívá, že by bylo vhodné více publikovat, provádět výzkumy o pracovnících v pomáhajících profesích zvláště u pracovníků v přímé obslužné péči.
Tito pracovníci jsou s klienty v každodenním bezprostředním kontaktu a při výkonu své profese jsou ohrožováni pracovním stresem a syndromem vyhoření.
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
GULOVÁ, L., 2011. Sociální práce: pro pedagogické obory. 1 vyd. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-3379-1.
HÁJEK, Karel. 2006. Práce s emocemi pro pomáhající profese: tělesně zakotvené prožívání. Vyd. 1. Praha: Portál. ISBN 80-7367-107-7.
HAWKINS, P., SHOHET R., 2004. Supervize v pomáhajících profesích. 1. Vyd.
Praha: Portál. ISBN 80-7178-715-9.
JANKOVSKÝ, J., 2003. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton, ISBN 80-7254-329-6.
KALLWASS, A., 2007. Syndrom vyhoření v práci a v osobním životě. 1. vyd. Praha:
Portál. ISBN 978-80-7367-299-7.
KEBZA, Vladimír a Iva ŠOLCOVÁ. 2003. Syndrom vyhoření. 2. rozšířené a doplněné vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, ISBN 80-7071-231-7.
KŘIVOHLAVÝ, J. 2003. Psychologie zdraví. 2. vyd. 2. Praha: Portál. ISBN 80-7178-774-4.
KŘIVOHLAVÝ, J., 2012. Hořet, ale nevyhořet. 2. přepracované vyd., V KNA 1.
Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství. ISBN 978-80-7195-573-3.
MATOUŠEK, O., 2001. Základy sociální práce. 1. vyd. Praha: Portál, ISBN
1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80-7372-105-8.
ÚLEHLA, I. 2005. Umění pomáhat: učebnice metod sociální praxe. 3. vyd., V Sociologickém nakl. 2. Praha: Sociologické nakladatelství. ISBN 80-86429-36-9.
VÁGNEROVÁ, M. 2002. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha:
Portál. ISBN 80-7178-678-0.
VÁGNEROVÁ, M., 2008. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. rozšířené a přepracované vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-414-4.
Periodika:
DVOŘÁČKOVÁ, D. Supervize jako prevence syndromu vyhoření. Sociální péče.
2009, č. 6. ISSN 1213-2330.
Internetové zdroje:
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Právní předpisy: právní výklady: Výklad MPSV k zařazování zaměstnanců, kteří vykonávají přímou obslužnou péči o klienty v zařízeních sociální péče (Ústavy sociální péče, domovy důchodců) do povolání a příslušné platové třídy. [online]. 18.4. 2005 [vid. 18. 10. 2013]. Dostupné na:
http://www.mpsv.cz/cs/66.
Ministerstvo práce a sociálních věcí. Sociální služby. Právní předpisy pro sociální služby: Zákon č. 108/2006 sb. Ze dne 14. března 2006 o sociálních službách § 116.
[online]. 2013 [vid. 23. 10. 2013]. Dostupné na:
http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, aktuální znění. In: Úplné znění.cz [online]. 2013 [vid. 25. 11. 2013]. Dostupné z: http://www.uplnezneni.cz/zakon/108-2006-sb-o-socialnich-sluzbach/.
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1 Pohlaví respondentů Graf 2 Věk respondentů Graf 3 Bydliště respondentů Graf 4 Vzdělání respondentů Graf 5 Rodinný stav respondentů Graf 6 Délka praxe respondentů
Graf 7 Setkání respondentů se stresem v práci Graf 8 Práce respondentů pod stresem
Graf 9 Projevy stresu u respondentů
Graf 10 Délka působení pracovního stresu u respondentů Graf 11 Zvládnutí stresu respondentů
Graf 12 Zda respondenti slyšeli o syndromu vyhoření
Graf 13 Setkání se s někým, u koho se syndrom vyhoření objevil
Graf 14 Osobní zkušenost se syndromem vyhoření, jenž byl spojen s prací Graf 15 Projevy syndromu vyhoření u respondentů
Graf 16 Jak dlouho trvaly příznaky syndromu vyhoření u respondentů Graf 17 Způsob řešení syndromu vyhoření
Graf 18 Projev syndromu vyhoření v osobním či mimopracovním životě Graf 19 Úvaha o změně povolání v důsledku syndromu vyhoření
Graf 20 Kde by respondenti hledali pomoc, kdyby trpěli syndromem vyhoření
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázek 1 Fáze procesu vyhoření
SEZNAM TABULEK
tabulka 1 Symptomy vyhoření
SEZNAM PŘÍLOH
P I Dotazník P II Kazuistika
PŘÍLOHA P I – DOTAZNÍK
Dobrý den,
Jmenuji se……….., studuji……….. Ve svých rukou držíte dotazník týkající se stresu a syndromu vyhoření v sociálních službách. Dotazník je anonymní a je součástí mé bakalářské práce. Aby byla má práce smysluplnější a účelnější odpovídejte na položené otázky co nejpravdivěji.
Předem Vám děkuji za čas věnovaný mému dotazníku.
Jméno a příjmení
5. Rodinný stav:
svobodný/á vdaná/ženatý jiné
……….
6. Délka praxe v sociálních službách:
5 - 8 let 8 - 10 let 10 - 13 let 13 - 15 let 15 a více
7. Setkal/a jste se vy sám/sama se stresem spojeným s prací?
ano ne nevím
jiné………
8. Pracoval/a jste někdy pod stresem, jenž byl způsobený prací?
ano
10. Délka působení pracovního stresu?
11. Zvládl/a jste ho vyřešit úspěšně sám, pokud ano, co vám pomohlo. Nebo jste vyhledal/a pomoc odborníků, v případě vyhledání pomoci, jakou pomoc jste vyhledal/a.
12. Slyšel/a jste někdy pojem syndrom vyhoření?
ano ne nevím
jiné ………
13. Setkal/a jste se s někým, u koho se syndrom vyhoření objevil?
ano ne nevím
jiné ………
14. Trpěl/a jste někdy vy osobně syndromem vyhoření, jenž byl způsoben prací?
ano ne nevím
jiné ………
15. Jak se u vás syndrom vyhoření projevoval?
ztráta energie
16. Jak dlouho trvaly příznaky syndromu vyhoření?
6. měsíců 1. měsíc 1. rok
jiné ………
17. Zvládl/a jste ho vyřešit úspěšně sám, pokud ano, co vám pomohlo. Nebo jste vyhledal/a pomoc odborníků, v případě vyhledání pomoci, jakou pomoc jste vyhledal/a.
zvládl/a jsem to sám
co mi pomohlo zvládnout syndrom vyhoření
………
18. Odrazil se syndrom vyhoření i ve vašem mimopracovním, či osobním životě?
ano ne nevím
jiné ………
19. Uvažoval/a jste někdy kvůli syndromu vyhoření o změně povolání?
ano ne nevím
jiné ………
20. U koho byste hledal/a pomoc, kdybyste potřeboval/ pomoct zvládnout syndrom vyhoření:
partner lékař terapeut psycholog psychiatr
není potřeba, vždy to zvládnu sám jiné
………
………
………
21. Pokud byste se chtěl/a k něčemu vyjádřit, co se týče tématu stresu či syndromu vyhoření, zde se můžete rozepsat.
………
………
………
………
………
………
………
………
………
PŘÍLOHA P II – KAZUISTIKA
Paní, které se týká tato kazuistika, říkejme jí Kateřina, bydlí v rodinném domku na vesnici, nyní pracuje v centru seniorů, jako administrativní pracovník.
Paní Kateřina se narodila před 50 lety, jako nejstarší dítě, dva roky po ní se narodila její mladší sestra. Její matka pracovala jako vychovatelka ve školní družině a její otec pracoval v jedné stavební firmě jako zedník. Se svou sestrou si začala rozumět kolem 8 let, do té doby podle ní o vše soupeřili. Stmelili je časté hádky s rodiči, kteří měli ve svém vztahu neustále problémy, které nakonec vyústili tím, že se tatínek odstěhoval k jiné ženě, to bylo paní Kateřině 10 let. Potom vyrůstala se svou matkou a jejím druhem, kterého si našla asi rok po rozvodu. S nevlastním otčímem neměla Kateřina, ani její sestra žádné vážnější problémy, rozuměli si s ním ještě víc, než s matkou, která byla neustále podrážděná.
Základní školu vychodila Kateřina bez výrazných obtíží či problémů. Byla snaživá, pečlivá a konfliktům ve škole se vyhýbala. Byla spíše samostatnější. Škola i učení ji bavila, a tak když se rozhodovalo kam nastoupí po základní škole, rozhodla se pro střední školu pedagogickou, chtěla se stát učitelkou. Po střední škole udělala přijímačky a dostala se na vysokou školu, kde studovala učitelství pro 2 stupeň. Matka ji ve studiu podporovala stejně tak i její otec, který ji na studium přispěl nějakou tou korunou navíc.
S manželem Karlem se Kateřina potkala na jedné ze zábav, kam občas zašla s kamarádkou.
Po roce chození Kateřina otěhotněla a s Karlem se vzali. Koupili si starší domeček na vesnici, který si popravili. Karel pracoval jako číšník v místní restauraci. Tuto restauraci si později koupili a provozovali jako rodinný podnik.
Kateřina porodila holčičku a dali jí jméno Kateřina. Výchova malé Katušky byla pro ni po porodu náročná, později se vše urovnalo. Po třech letech Kateřina otěhotněla znovu a narodila se jim také holčička, které dali jméno Gábinka. Karlovi to nevadilo, že má dvě holčičky, manželce Kateřině s výchovou děvčat pomáhal. Za dva roky koupili místní restauraci ,,Na žebračce.“ Jenže každý rozjezd v podnikání je těžký a do toho dluhy, začal Karel většinu času trávit v restauraci a na rodinu moc času nezbylo. Kateřina byla na děti a domácnost sama. Jejich manželský život trochu skřípal.
Jakmile byli nejmladší dceři tři roky, nastoupila Kateřina do blízkého města učit na základní školu druhý stupeň, vyučovala dějepis a anglický jazyk. Holčičky ze školky vyzvedávala babička, manželova matka. Jak začala děvčata chodit do školy, brávala je
Kateřina do školy, kde učila. Bylo toho na Kateřinu hodně, škola učit se s holkami a večer jít manželovi poct. Na pomoc do restaurace vzali brigádnici, aby Kateřina nemusela chodit večer pomáhat, aby byla s holkami doma. A tehdy jí manžel poprvé zahnul s brigádnicí.
A tak Kateřina proplouvala životem a snažila se udržet rodinu pohromadě, před manželovými nevěrami zavírala oči, všechno dělala kvůli holkám. Ve školství vydržela 15 let. Po patnácti letech ji práce ve škole začala naplňovat, protože žáci se stávali pro ni drzí a neovladatelní. V této době se vystupňovali i problémy s manželem, který si našel jinou mladší ženu a od rodiny odešel a požádal o rozvod. Rodinný domek nechal Kateřině a on si nechal restauraci. Začaly být i problémy s děvčaty, které v té době procházely pubertou a nastaly problémy s kouření, alkoholem a lehčími drogami. Kateřina skončila psychicky na dně a musela vyhledat pomoc odborníka a léčila se.
Po nějaké době se vše urovnalo a Kateřina se rozhodla, že se do školy nevrátí a půjde pracovat do nedalekého Centra pro seniory. Pracovala přímo s klienty tohoto centra. Byla nadšená, práce ji naplňovala a byla spokojená. Dcery, které podle ní dostaly rozum, ji podporovali.
Po pěti letech začala Kateřina pociťovat úzkost, deprese, bolesti hlavy, nic ji netěšilo, zdálo se jí, že ji klienti otravují a pořád po ní něco chtějí, začala svou práci nesnášet a nenáviděla ji. Informovala o této situaci svého nadřízeného a ten jí pomohla vyhledat patřičnou pomoc. Kateřina se léčila dva měsíce. Po dvou měsících se vrátila zpět do práce, kde pracovala, ale přesunuli ji na pozici administrativního pracovníka.
Nyní je spokojená, věnuje se svým koníčkům, zahradničení a procházkám. Těší se na návštěvy svých dcer a na vnoučka, kterého má její nejstarší dcera Katka. Nyní má půl roku přítele, který by sel k ní nastěhovat. Jak říká, svět ji začal bavit, je mnohem klidnější