Neadekvátní zacházení se zvířaty - MORÁLNÍ STATUS ZVÍŘETE

1. MORÁLNÍ STATUS ZVÍŘETE

1.2 Neadekvátní zacházení se zvířaty

Jak jiţ bylo řečeno, postavení zvířat prošlo vývojem a doposud není ustálený názor na tuto problematiku. Nicméně ţijeme v 21. století a i dnes se můţeme setkat s názory, ţe zvíře necítí bolest, ţe nepotřebuje péči apod. Lidé uvádí velké mnoţství důvodů, proč týrají zvířata a téměř vţdy se to snaţí obhájit. Týrání má mnoho podob a úmysly se vţdy liší (chov pro koţešiny, mnoţírny). Lidé, kteří se uchylují k takovému jednání, často popírají základní ţivotní procesy zvířat (dýchání, přijímání potravy, vylučování, nervová a hormonální regulace aj.). Přistupovat ke zvířeti jako k věci, coţ bylo ještě do nedávna běţné a to i s ohledem na zákony, popírá skutečnost, ţe zvíře má své potřeby a ty nelze vyloučit. Základní ţivotní procesy zvířat jsou zcela běţné a je nezbytné na ně brát ohled, i přesto to někteří chovatelé opomíjí – zvíře nedostává dostatek potravy, není mu umoţněno vylučování, apod.

Jedním typem špatného zacházení se zvířaty jsou tzv. komerční mnoţírny. Dle zákona neexistuje výraz množírna. Na základě informací od Státní veterinární správy se dozvídáme, ţe mnoţírny není moţné cíleně kontrolovat. ²⁴Mnoţírna je vlastně výraz pro ―chov―, ve kterém jsou chována zvířata někdy ve velmi špatných podmínkách a také ve velkém mnoţství za účelem finančního zisku. Úmyslně bylo pouţito slovo ―někdy―, jelikoţ existují případy, kde jsou zvířata chována sice v podmínkách dobrých, ale chovatel se dopouští chyb a to takových, ţe produkce zvířat je příliš vysoká, tudíţ i tato místa jsou povaţována za mnoţírny . Ukazuje se tu dopad poptávky a nabídky, jelikoţ se zvyšuje poptávka po tzv. módních plemenech. Například feny se stávají pouhým zdrojem příjmů. Zvýšený počet porodů zapříčiní to, ţe se rodí nezdravá štěňata. Ačkoli je kupujícímu nabídnuta niţší cena za štěně, vše následně

26.05.2017]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/cesi-a-psi-mnozirny-legislativa-dno-/domaci.aspx?c=A160505_093455_domaci_mav

vykompenzuje lékařská péče o nemocné zvíře.²⁵ V roce 2014 vznikla iniciativa NE mnoţírnám!, která získala nespočet podpisů na podporu příslušných legislativních změn.²⁶ Jinou organizací, která usiluje o prosazování práv a zájmů zvířat je Animal eye.²⁷

Za další neadekvátní zacházení se zvířaty, lze povaţovat ţivočišnou výrobu, která poskytuje potraviny, průmyslové suroviny, hnojivo a taţná zvířata. Mezi nejstarší způsoby chovu řadíme kočovné pastevectví v oblastech, kde zima nedosahovala podmínek, za nichţ by zvířata umírala (nedostatek potravy, vysoké mrazy).

Polokočovný chov znamená, ţe pastýři vedli stáda a současně vytvářeli zásoby potravy na zimní období. Typickým přístřeškem pro zvířata, byly salaše.

Sezónní přesun zvířat a pastevců mezi zimními a letními pastvišti (transhumance) nebyl ojedinělý. S takovým chovem se dnes můţeme setkat jen ojediněle, ve většině případů jsou zvířata chována v malém prostoru a dokonce některým není umoţněno pohybovat se mimo halu. Takový způsob chovu je nepřijatelný, ale bohuţel, dokud to nebude zmíněno v legislativě, nezbývá nám nic jiného, neţ proti tomuto zacházení bojovat tím, ţe maso, vejce aj. z takových farem nebudeme přijímat, a nebo se staneme členy organizací, které proti takovému zacházení se zvířaty vystupují.

Někteří z nás mají pouze domácího mazlíčka (kočku, psa, křečka, aj) a s ostatními zvířaty přijdeme do styku pouze v zoologických zahradách, cirkusech a přístupných farmách. Výsledkem je to, ţe si nedokáţe většina lidí ―kus masa― ve vakuované krabici spojit s konkrétním zvířetem. Stejně tak, jako „maskující― balení, náš trh pouţívá i názvy, jako hovězí, nikoliv kráva nebo býk, nebo vepřové namísto prasete.

Jelikoţ jsou lidé vytrţeni z procesu chovu zvířat, není pro ně snadné představit si kus masa jako dříve ţijící zvíře. Coţ také podporuje nehumánní chov zvířat. Lidé touţí po větším mnoţství masného produktu a tím vytváří značnou poptávku, na kterou zcela normálně reaguje trh. Jak říká Peter Singer, verbální maskování je pouze povrchovou vrstvou mnohem větší neznalosti původu naší potravy.²⁸ Zvířata bohuţel ve většině

25 Rozhovor: Zuzana Rennerová - Nová legislativa bude stopkou pro nelegální mnoţitele psů | Právní prostor. Právní prostor [online]. Copyright © [cit. 21.03.2017]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/rozhovor-animal-eye-za-prava-zvirat

26 Nová kampaň bojuje proti týrání psů v mnoţírnách — ČT24 — Česká televize. Česká televize [online].

28 SINGER, P. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001. s. 108.

případů neţijí v čistotě a klidném, nestresujícím prostředí. To je ten omyl, ve kterém my spatřit spíše kovové budovy, s trubkami po obvodu nebo na střeše a nelze přeslechnout zvláštní hukot, který vydávají jisté větráky, které jsou umístěny v halách. Farmáři uţ nejsou ―obyčejní vesničané―. Obrovské masy korporací a také pásová výroba, mění jiţ během několika uplynulých let zemědělství v obchod. Takovéto veliké korporace a ty, které jsou donuceny s nimi soutěţit, nezajímá smysl souladu mezi rostlinami, přírodou a ţivočichy. Řekněme, ţe dnes je farmaření jakási „soutěţ―, která má sníţit ztráty a zvýšit produkci. Nicméně vše je tvořeno nabídkou a poptávkou.

Má vztah lidí k této živočišné oblasti nějaký etický rozměr? Jestliže ano, jak lze teoreticky zdůvodnit takovýto etický vztah? ²⁹ Jediné, ač také sporné, oprávnění špatného zacházení se zvířaty je testování zvířat pro výrobu léků, jejich vývoj nebo pro praktikování různých chirurgických zákroků je jiţ dlouholetá tradice a řekněme, ţe ji můţeme povaţovat jako za nevyhnutelnou metodu lékařského výzkumu. Bohuţel před realitou zavíráme oči, jestliţe jsou pokusy vedeny jako „lékařské― přijímáme tyto pokusy, jako něco nezbytného, něco, co by se dalo přejít a omluvit. Ovšem ne vţdy jsou tyto pokusy omluvitelné. Není to tak dávno, co byly ţe nemáme ţádná zvýhodněná práva, která by nás opravňovala k tomu, to dělat. Pokusy pro medicínu, výrobu léků, či pro vývoj chirurgických zákroků by jistě nebyly brány jako něco špatného, nebo pohoršujícího, pokud by ovšem nezpůsobovaly újmy, trápení či dokonce smrt zvířatům. Je patrné, ţe v tomto ohledu se jedná o velice kontroverzní téma. Jedním z příkladů, který mapuje náš mezidruhový rasismus je takzvaná vivisekce.

29 ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. s. 148.

Slovo vivisekce, je spojení dvou latinských výrazů „vivo― a „sectio―, které v překladu znamenají „ţivé― a „řezat―, jak uţ si tedy můţeme představit samotná vivisekce je takzvaný chirurgický zákrok na ţivém zvířeti. Podle Singera není otázkou, zda je moţno zachránit vivisekcí tisíce lidí, ale zdali by byl člověk, provádějící vivisekci, ochoten provádět stejný pokusy například na jedinci s nevyvinutým mozkem a nervovou soustavou. Každý, kdo provádí vivisekci, či využívá její výsledky, opět upřednostňuje vlastní druh.³⁰

Problematika špatného zacházení se zvířaty je velice široké téma a typů, jak lidé ubliţují zvířatům, je nespočet. Veškerý postoj pramení z moţností, které jsou dány do rukou lidí. Jelikoţ někteří z nás nemají zábrany do té doby, dokud jim to zákon nezakazuje a i tehdy, se snaţí nařízení vyhnout. Nicméně by bylo mnohem lepší, kdyby se neadekvátnímu zacházení se zvířaty začala mnohem více věnovat legislativa.

Samozřejmě nikdy nenastane doba, kdy vymizí veškeré týrání a zneuţívání zvířat, ale jakékoli sníţení mnoţství lidí činící utrpení zvířatům je správné. Kaţdý druh zvířete je týrán z jiných důvodů: mývalové pro koţešinu, laboratorní myši pro léky, opice pro atomové bomby, slepice pro větší produkci vajec, feny pro větší počet porozených štěňat apod. Nic z toho by nebylo, kdyby lidé nevytvářeli poptávku po těchto produktech. Ano, samozřejmě ohlédneme-li se za mysliteli, kteří se právům zvířat věnovali, tak se můţeme setkat s argumenty, které opravňují vše výše zmíněné, ale zůstává otázkou, jestli je to správné. Zvíře stejně jako člověk cítí bolest, coţ je patrné tím, ţe se jí vyhýbá. Neshledáváme, téměř ţádný důvod, který by nás opravňoval ubliţovat zvířatům. Avšak moţná jeden, vezmeme-li v potaz utilitarismus, ale i to je velice sporné, jelikoţ ani s hlavní myšlenkou utilitarismu se neshodne většina lidí.

30 ŠMAJS, J., BINKA, B., ROLNÝ, I. Etika, ekonomika, příroda. Praha: Grada, 2012. s. 118.

In document Singerova etika práv zvířat a její moţné rozšíření (Page 18-22)