Singerova etika práv zvířat a její moţné rozšíření

(1)

Liberec

Singerova etika práv zvířat a její moţné rozšíření

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7504R300 – Španělský jazyk se zaměřením na vzdělávání Autor práce: Carmen Novotná

Vedoucí práce: Mgr. Vít Bartoš, Ph.D.

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vyna- loţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, ţe tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloţenou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Děkuji Mgr. Vítu Bartošovi, Ph.D. za jeho profesionální vedení, cenné rady, připomínky a především za vřelou ochotu a čas, který mi věnoval při zpracování této bakalářské práce.

Carmen Novotná

(6)

Anotace

Cílem této bakalářské práce je interpretace a kritika myšlenek Petera Singera, které se týkají postojů spojených s právy zvířat a zároveň moţnosti rozšíření práv zvířat.

Práce se zabývá morálním pojetím zvířecího ţivota a hodnotou zvířecí bytosti.

Představuje pravidla singerovské etiky a uvádí je v porovnání s reálným světem. V práci je uvedeno několik realizovatelných změn týkajících se práv zvířat.

Klíčová slova: bolest, etika, masová výroba, práva zvířat, Peter Singer, utilitarismus, utrpení,

(7)

Anotation

The target of this bachelor thesis is a summary of thoughts of Peter Singer to his stances regarded to animals rights and also a possibility of broadening it. The thesis applies moral approach of the animals life and importance of life of the animal being. It introduces obvious rules of singer's ethics and presents it in a comparison with real life.

In the work there are mentioned several implemented changes regarded to the animal rights.

Key words: animal rights, utilitarianism, Peter Singer, ethiscs, suffering, pain, mass production

(8)

OBSAH

SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ ... 9

ÚVOD ... 10

1. MORÁLNÍ STATUS ZVÍŘETE ... 12

1.1 Psychologie zvířat ... 14

1.2 Neadekvátní zacházení se zvířaty ... 18

2. UTILITARISMUS ... 22

2.1 Peter Singer ... 27

3. PRÁVA ZVÍŘAT PODLE PETERA SINGERA ... 29

3.1 Pokusy na zvířatech ... 30

4. ROZŠÍŘENÍ MYŠLENKY PRÁV ZVÍŘAT ... 33

4.1 Kritici Petera Singera ... 33

4.2 Příznivci Petera Singera ... 37

ZÁVĚR ... 48

SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ... 50

SEZNAM PŘÍLOH ... 55

(9)

SEZNAM ZKRATEK A SYMBOLŮ

aj. – a jiné atd. – a tak dále apod. – a podobně mj. – mimo jiné např. – například

OSN – Organizace spojených národů VPP – vyrovnávací plošina pro primáty

(10)

ÚVOD

Bakalářská práce se bude zabývat etikou práv zvířat. Snad kaţdý z nás alespoň jednou přemýšlel o tom, zda má člověk opravdu právo na to, aby zacházel se zvířetem tak, jak se mu zachce. Lidé si pořizují zvířata, protoţe jim dělají radost, ve chvíli, kdy je zvíře přestane bavit, tak ho v lepším případě umístí do útulku. To je ovšem pouze jeden z mnoha případů, které se denně ve světě opakují. Zvířata jsou leckdy módními doplňky, člověk je zneuţívá ve svůj prospěch, zvířata jsou ―vězněna‖ v laboratořích a jsou na nich prováděny nejrůznější pokusy. Ano, zvířata jsou zabíjená pro maso, otázkou je ovšem, zda je nutné, aby tito ţiví tvorové, kteří cítí bolest, byli zabíjeni takovými způsoby, které můţeme vidět kdekoli na internetu či v jiných médiích.

Je opravdu nutné, aby v 21. století zvířata trpěla a byla zabíjena nehumánními způsoby?

Kaţdý rozumný a alespoň trochu citlivý člověk by měl být toho názoru, ţe zvíře je ţivý a velice vnímavý tvor. Tvor, který cítí bolest, i přestoţe v mnoha případech nemá svobodný ţivot. Měl by mít právo na ţivot bezbolestný a na tzv. lidské zacházení.

Na rozdíl od západní civilizace, některé kultury mají ke zvířatům jiný vztah, ať uţ je to islámská civilizace či třeba čínská konfuciánská civilizace. Řekněme, ţe ―tyto― civilizace mají jiné způsoby zacházení se zvířaty, obecně u nich není tak rozšířen fenomén domácích mazlíčků jako na Západě. Nicméně ani na Západě tomu tak nebylo v období, kdy značnou roli ve společnosti hrálo náboţenství. Obecně vzato, monoteistická náboţenství mají k přírodě majetnický přístup. Chápou ji jako předmět, který byl lidem svěřen Bohem.

Mravní a politické problémy, jeţ se týkají zvířat, můţeme pozorovat jiţ delší dobu.

Za průkopníka této problematiky lze povaţovat filosofa Jeremyho Benthama a další utilitaristy 19. století aţ po současnost. Jiţ oni přemýšleli o osvobození zvířat, o zvířecích právech, jejich ochraně a radikálně protestovali proti pokusům na zvířatech.

Inspirací pro tuto bakalářskou práci se staly myšlenky známého australského autora Petera Singera, jeţ je známým utilitaristou, který se specializuje na aplikovanou etiku a je profesorem bioetiky na Univerzitě v Pricetonu. Vzhledem k tomu, ţe patří mezi novodobé filosofy, jsou jeho myšlenky a názory blízké mnoha lidem počátku 21. století. Jeho knihy vzbudily velké mnoţství rozdílných ohlasů na zmíněné kontroverzní téma. Peter Singer je autorem několika knih, ovšem jeho nejznámější dílo

(11)

s názvem Animal Liberation (Osvobození zvířat) poslouţilo jako důleţitý zdroj a vzor k vypracování této bakalářské práce. Osvobození zvířat je jedním z jeho děl, které je vydáno také v českém jazyce. Hlavní myšlenkou této knihy je postavení ţivého tvora na stejnou úroveň člověka. Mottem knihy je rovnost mezi člověkem a ţivočichem.

Tato bakalářská práce si klade za cíl popsat a zhodnotit přístup Petera Singera k právu zvířat. Jednotlivé informace budou vycházet z jeho stěţejního díla Osvobození zvířat, ve kterém předkládá své jednotlivé postoje k této problematice. V neposlední řadě se budeme snaţit poukázat na moţné rozšíření práv zvířat, tedy jak na tuto problematiku nahlíţí také jiní myslitelé. Bakalářská práce je psána s úmyslem apelovat na morální svědomí a elementární citlivost ke způsobované bolesti ţivým tvorům.

(12)

1. MORÁLNÍ STATUS ZVÍŘETE

Zvířata jsou ţiví tvorové, stejně jako lidé, jsou schopni cítit bolest a utrpení.

Z toho důvodu si zaslouţí nejen pozornost, ale také péči a ochranu ze strany lidí.¹ I přesto, ţe si mnozí uvědomují zmíněnou skutečnost, najdou se i tací, kteří se staví do opozice tomuto faktu a snaţí se hledat různá odůvodnění, proč by se zvířaty nemělo být nakládáno jako s lidmi. V šedesátých letech se touto problematikou začala zabývat skupina postgraduálních studentů na univerzitě v Oxfordu., konkrétně se zaměřili na zneuţívání zvířat a na jejich morální status. Ros a Stan Godlovitchovy a John Harris později vydávají dílo Animals, Men and Morals: An Inquiry into the Maltreatment of Non-Humans, které bylo recenzováno Peterem Singerem, jeţ byl také absolventem Oxfordu. Singer v roce 1975 vydává dnes jiţ legendární Animal Liberation (viz 3. kapitola).² Zde se zdá být vhodné uvést slova náčelníka Seattlea: „Co je člověk bez zvířat? Kdyby všechna zvířata vymizela, zemřel by člověk na velkou samotu ducha.

Co se stále děje zvířatům, stane se brzy i lidem. Všechno je vzájemně spojeno.

Co postihuje zemi, postihne i syny země. Musíte své děti učit, že půda pod jejich nohama je popel našich dědů. Aby kraj ctili, vypravujte jim, že země je naplněna dušemi našich předků. Učte své děti to, co my učíme naše děti: země je naší matkou.―³ Z řečeného je patrné, ţe zvíře je důleţitou součástí lidského ţivota, a dle toho, bychom s ním měli také nakládat. Ovšem není tajemství, ţe zvířata jsou často týrána, jsou na nich prováděny testy apod., ačkoli je tedy někteří z nás chovají jako „mazlíčky―, jiní s nimi zacházejí neadekvátně a hrubě.

Jiţ v průběhu křesťanství se v díle Genesis objevuje postavení zvířete. Biblický příběh praví, Bůh dal lidstvu veškeré ţivé tvorstvo k vlastnímu svobodnému uţívání, tudíţ je na první pohled zřetelné, ţe člověk je povaţován za nadřazeného tvora nad zvířetem. „A Bůh jim požehnal. Bůh jim řekl: „Ploďte a množte se, naplňte zem, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem i nad každým

1 246/1992 Sb. Zákon na ochranu zvířat proti týrání. Zákony pro lidi - Sbírka zákonů ČR v aktuálním konsolidovaném znění [online]. Copyright © [cit. 26.05.2017]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-246.

2 SKORUPSKI, J., ed. The Routledge companion to ethics. New York: Routledge, 2010. Routledge philosophy companions. s. 742.

3 Řeč náčelníka Seattlea [online]. 2013[cit. 10. 4. 2013]. Dostupné z:

http://www.stromyazivot.cz/texty/rec-nacelnika-seattlea.html.

(13)

živočichem lezoucím po zemi.― ⁴ Nicméně následně je v tomto díle poukázáno na to, ţe lidé obdrţeli také rostliny a stromy, a jejich plody jsou jejich potravou.

Lze polemizovat o tom, zda jiţ tato slova, nebyla výzvou k vegetariánství. Zvířata byla lidem dána, ale toto vlastnictví je neopravňuje k tomu, aby s nimi zacházeli tak, jak to někteří dělají (chování v klecích, nedostatek potravy, apod.). Například zvířata v Římě byla primárně vyuţívána k potravě nebo pro zábavu např. ve formě kohoutích, či psích zápasů. Je jisté, ţe při takových zápasech na zvířata čekala krutá smrt a dříve neexistoval ţádný právní předpis, který by se zvířat zastával, nebo který by usiloval o dobro zvířat. Existovalo však několik pravidel, která se zvířat alespoň v malé míře zastávala. Jedním z nich bylo např., ţe kůň nebo osel by neměl být podroben velkému zatíţení a také nemohly být broušeny noţe před zraky zvířat, které měly býti noţem usmrceny. Nicméně všechna tato pravidla, byla velice specifická a nikdy nedosáhla úplné ochrany zvířat. Postavení zvířat je velice kontroverzní a sloţité téma, které bylo projednáváno jiţ o mnoho let dříve.

Morálním postavením zvířat se jiţ zabýval Pythagoras, Aristoteles, či Plútarchos.

Filosofové se pokoušeli prosadit právo na lepší zacházení se zvířaty a snaţili se o sníţení utrpení zvířat. Konstatovali, ţe brutalita a nelidské zacházení, vyvolává krutost nejen ke zvířatům, ale také krutost mezi lidmi.⁵ S řečeným lze souhlasit, jelikoţ chová-li se člověk hrubě k přírodě, neváţí si věcí aj., ve většině případů dokáţe být vulgární i vůči lidem. Ovšem abychom mohli odlišit zvířata a rostliny od lidí, rozdělil Aristotelés duši na tři různé typy: pro rostliny je to duše rozmnožovací a vyživovací, pro zvířata duše pociťovací neboli vnímavá a nakonec pro člověka duše myslící. Jak můţeme vidět, duše rozmnožovací a vyživovací, jeţ náleţí rostlinám, je povaţována za nejniţší duševní schopnost, tato schopnost se zakládá především na přijímání potravy, schopnosti růstu a v neposlední řadě na schopnosti rozmnoţování se. Druhá duše, duše vnímavá a pociťovací odlišuje zvířata od říše rostlinné a v poslední řadě duše myslící, odděluje člověka od obou těchto říší.⁶ Aristotelés tvrdil, ţe: „Rostliny existují pro zvířata a zvířata pro člověka - domácí zvířata, aby je využil a jedl, divoká zvířata (nebo alespoň jejich většina) na jídlo a jiné životní potřeby, jako je ošacení

4 Bible svatá, aneb, Všecka svatá písma Starého i Nového zákona: podle posledního vydání Kralického z roku 1613. Ilustroval Gustave DORÉ. V Praze: Kniţní klub, 2007.

5 Plútarchos zpochybňoval představu o zabíjení zvířat ve svém díle plného nadčasových myšlenek, Moralia.

6 ARISTOTELÉS. O duši. 3. rozš. vyd. Přeloţil Antonín KŘÍŢ. Praha: P. Rezek, 1996.

(14)

a rozmanité nástroje. Protože příroda netvoří nic bezúčelně a nadarmo, je nepochybně pravda, že všechny zvířata stvořila pro člověka.⁷

Z výše řečeného je patrné, ţe stejně jako je tomu dnes, existovali zastánci práv zvířat a jejich odpůrci, kteří zvíře chápali jako pouhou věc slouţící člověku. Ačkoli za tu dobu jsme udělali jako lidstvo velký krok kupředu, stále je otázka práv zvířat otevřená.

„Skutečná morální zkouška lidstva, zkouška, jež je základem všeho ostatního, je právě vztah k těm, kteří jsou odkázáni na naši milost — ke zvířatům. Na tomto poli lidstvo utrpělo úplnou porážku, tak velikou, že všechny ostatní pramení z ní.―⁸

1.1 Psychologie zvířat

Zoopsychologie (psychologie zvířat) se zabývá zkoumáním psychiky zvířat v diferenciálních stupních vývoje. Na zvířatech kromě toho studuje i takové problémy, jaké u lidí nelze studovat z humánních důvodů. Poskytuje materiál pro srovnávací (komparativní) psychologii, která se zabývá srovnáváním psychiky lidí a zvířat. Zvířecí psychologie vychází z etologie⁹ – nauky o chování zvířat v přirozeném prostředí.

V rámci zvířecí psychologie se neřeší ani tak samotná „duše zvířete―, nýbrţ nesoulad mezi jejich vrozeným chováním a prostředím, ve kterém ţijí – dluţno dodat, ţe většinou nedobrovolně. Zvířata mají tendenci se chovat přirozeně, jako kdyby ţila ve volné přírodě, coţ však v lidském prostředí naráţí na mnohá „nepřirozená― omezení a naše poţadavky. Například značkování svého teritoria je zcela normální, druhově specifické psí chování.¹⁰ Výsledkem je poté to, ţe lidé trestají zvířata za něco, co je pro ně zcela běţné a přirozené. Obdobné chování, můţeme spatřovat také u malých dětí, které se z nedostatku racionality nedokáţí rozhodovat na základě rozumu, a stejně jako zvířata jsou ovládány vášněmi. Aristoteles konstatuje, ţe z psychologického pohledu se lidské dítě v určitém období, jen minimálně liší od zvířat. Výsledkem je, ţe určité psychické kvality jsou totoţné jak u zvířat, tak u lidí.¹¹ Kdybychom jako lidé, neměli moţnost nikdy dospět, byli bychom na stejné psychické úrovni, jako jsou zvířata. I přesto, u Aristotela platí to, ţe v systému přírody, jsou tzv. niţší organismy stvořeny k tomu, aby slouţily těm vyšším. Zvířata, jsou

7 SINGER, P. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001. s. 205.

8 KUNDERA, M. Nesnesitelná lehkost bytí: román. Vyd. 3. V Brně: Atlantis, 2015. s. 47.

9 Zakladatel Konrad Lorenz

26.05.2017]. Dostupné z: http://g.cz/17-zasadnich-otazek-a-odpovedi-zvireci-psychologie.

11 The History of Animals, by Aristotle. eBooks@Adelaide: Free Books, Online [online]. Dostupné z: https://ebooks.adelaide.edu.au/a/aristotle/history/

(15)

tedy podřízena vůli lidí. I ona jsou obdařena duší, ale na rozdíl od člověka postrádají schopnost uţívat mentální strategie.¹² A právě z toho důvodu, jsou podřazena lidem.

Na otázku prostředí, ve kterém se zvíře nachází, můţeme nalézt odpověď také u Williama Robertse¹³, který hovoří o ekologickém přístupu a je přesvědčen o tom, ţe chování zvířete se vyvíjí tak, aby odpovídalo nárokům prostředí na ţivočišný druh.

Jeho přesvědčení vychází ze studie čtyř druhů ptáků. Výsledkem bylo zjištění, ţe někteří ptáci mají lepší prostorovou paměť, jelikoţ si museli na zimu ukládat potravu.¹⁴

Zajímavou se v tomto ohledu stává také myšlenka umweltu, které není věnována aţ tak velká pozornost, v našich zemích, jak si zasluhuje. Tato problematika je hodna mnohem většího rozboru, neţ můţeme zmínit v této práci, nicméně řekněme si alespoň to základní, co je pro nás důleţité. A sice, ţe umwel je ţitý svět jakéhokoli organického individua. Obdobně jako organismus tak i umwelt disponuje svou druhovou příslušností, dědí se po generace a má svá jistá konstrukční omezení, individuální proměnlivost, aj. Alice Kliková a Karel Kleisner nás vybízí k tomu, abychom si umwelt představili jako bublinu, kterou má kaţdá ţivá bytost, a která je plná specifických vlastností. Díky tomu můţe organismus komunikovat se vším, co je kolem něj,

„či spíše s představou objektivního okolí―. Avšak nesmíme si představovat mýdlovou bublinu, která se vznáší jen tak samostatně v prostoru, jelikoţ v jistých aspektech se stýkají. Je zřejmé, ţe dochází k prolínání umweltů, tedy „co životní forma, to úplně jiný prožívaný svět.― U některých můţeme spatřovat jisté podobenství a naopak jiné nemají vůbec nic společného. „Umwelty různých forem života spočívají v rozmanitých vzájemných interakcích, máme zde co do činění s komplexitou prožívaných souvislostí.―

Důleţité je, ţe kaţdý umwelt disponuje vlastním specifickým časoprostorem, který je spojen s organismem a ten se v něm pohybuje. „Něco jako svět sám o sobě nemůžeme proto postulovat; jediné, co lze popisovat, je nesmírné množství rozmanitých časoprostorů, jež odpovídají konkrétním biologickým světům.―¹⁵ V současnosti se můţeme setkat s tím, ţe zvířata jsou časoprostorově utiskována, dochází tak k popření jejich biologického světa. Lidé si neuvědomují potřeby zvířat a narušují tak zvířecí umwelt. Tohle by se nemělo stávat, jelikoţ zvíře se následně cítí zmatené

12RUISEL, I. Základy psychologie inteligence. Praha: Portál. 2000.

13 ROBERTS, W. A. Principles of animal cognition. New York: McGraw-Hill, c1998.

14 LUND, N. Inteligence a učení. Praha: Grada, 2012. Z pohledu psychologie.

15 KLIKOVÁ, A., KLEISNER, K. Umwelt: koncepce žitého světa Jakoba von Uexkülla. Červený Kostelec: Pavel Mervart, 2006. Amfibios. s. 12.

(16)

a nejedná tak, jak bychom si my lidé, představovali. Ve většině případů se tato problematika objevuje u domácích mazlíčků, kdy člověk nedokáţe adekvátně zhodnotit prostor, do kterého zvíře hodlá umístit a své časové moţnosti. Ačkoli jsou zvířata samostatná, postupným šlechtěním, jsme je zbavili některých vlastností, které jim pomáhají přeţít v přírodě. Tudíţ je nutné za ně převzít zodpovědnost (dostatek potravy). Ale ne jenom domácí mazlíčci jsou časoprostorově utiskováni, např. také zvířata v zoo, cirkusech, na farmách apod. Člověk je tvor myslící a měl by být schopen zváţit své moţnosti, nicméně se domníváme, ţe v některých případech k časoprostorovému utiskování dochází úmyslně např. mnoţírny. Rozborem umweltu jsme se částečně dostali do přítomnosti, nicméně bez vysvětlení tohoto pojmu bychom o právech zvířat nemohli hovořit. Avšak pokračujme ve vývoji postoje ke zvířatům.

V období rozmachu Římské říše vzniklo křesťanství. Ve stejné době se velké oblibě těšily římské hry – zabíjení jak lidí, tak zvířat. Křesťanství začíná poukazovat na výjimečnost lidského druhu – lidská duše je nesmrtelná a jedině lidský ţivot je posvátný. Jen několik málo občanů Říma (Ovidius, Seneca, Porfyrios) projevovalo soucit nad utrpením zvířat, které bylo většinou chápáno jako zábava v aréně.¹⁶

Ve 13. století se kladný vztah ke zvířatům objevil u Františka z Assisi, který v roce 1209 napsal jednoduchá řeholní pravidla, jeţ byla schválena papeţem Inocencem II. v závislosti na tom, vznikl Řád menších bratří. V pravidlech se objevuje pojednání o ztrátě posluchačů mezi lidmi, přičemţ noví posluchači jsou nalezeni v lese mezi zvěří, která naslouchala kázání. František patřil mezi osobnosti, jeţ měly kladný vztah ke zvířatům. Lidi povaţoval za surové a cítil potřebu před jejich chováním ochraňovat zvířata. „Zvířata považoval za své bratry a sestry, domníval se, že všechna zvířata oslavují svého Stvořitele a vzdávají mu chválu, např. ptáci svým zpěvem.― František je pokládán za ochránce přírody a patrona všech zvířat.¹⁷Zajímavý pohled ukazuje také Tomáš Akvinský, který taktéţ nepovaţuje za správné činit bolest zvířatům, jelikoţ je přesvědčen o tom, ţe by vedla pouze k rozšíření krutosti mezi lidmi. Avšak proti zabíjení se nevyslovil, protoţe jejich ţivot má smysl jen pro člověka.¹⁸ Následující období – renesance, se naopak vyznačovalo

16 SINGER, P. Osvobození zvířat. 1. vyd. Praha: Práh, 2001. s. 205-208.

17 Bonaventure, Legenda major (1260–1263), cap. IX §7–9, criticized by, e.g., Sabatier, La Vie de St.

François d'Assise (1894), s.. 78-85

18 PATTERSON, C. Věčná Treblinka. 1. vyd. Praha: Práh, 2003. s. 32.

(17)

důrazem na hodnoty člověka a jeho důstojnost. Člověk byl chápán jako střed vesmíru a byl nadřazen niţším ţivočichům.

Co se týče dalšího etického smýšlení o zvířatech, tak se významnou osobností stává Descartes. V jeho pozdních dílech můţeme pozorovat vypracovaný, poměrně rozsáhlý psychologický popis zvířat, který se v některých myšlenkách liší od toho Aristotelova, jelikoţ ţivotní funkce zvířat jsou vysvětleny čistě mechanicky (zvíře jako stroj).

„Extrémně tak formuloval hranici mezi neoduševnělými a oduševnělými bytostmi.

Stručně řečeno, res cogitans, tudíž duši, mají pouze lidé.―¹⁹ Descartes zásadně popírá moţnost, ţe mezi zvířaty a lidmi je moţné sestavit rozumovou hranici co do jejich schopností a stejně tak popírá to, ţe zvířata jsou schopná stejné komunikace jako člověk.²⁰Descartes patří mezi myslitele, kteří zásadně obhajují lidskou nadřazenost.

Zvířecí psychika některé zajímala uţ mnohem dříve, vidět to můţeme např. u zobrazení zvířecích vlastností ve spojení s těmi lidskými – melancholik (prase), sangvinik (opice), flegmatik (beran), cholerik (lev).²¹ Výše zmínění filosofové se snaţili spíše člověka oddělit od zvířete, v současné době se více lidí snaţí o pravý opak. Mnozí hledají prvky, ve kterých je zvíře člověku podobné.

Osvícenství se nevyznačuje ţádnou velkou změnou, která by vytvořila nový postoj ke zvířatům, nicméně i přesto dochází ke zlepšení chování k těmto tvorům. I přesto byl středem zájmu stále člověk. Většina myslitelů té doby neviděla nic špatného na zneuţívání zvířat, ovšem kladli důraz na ohleduplnost. Tomuto tvrzení se vymaňuje Emmanuel Kant, kdyţ konstatuje, ţe člověk nemá vůči zvířatům ţádné povinnosti, tudíţ zvířata jsou pro něj jen prostředkem konce.²²

S novým pohledem na problematiku přichází Konrad Lorenz, který se soustředí na zvířecí chování v lidském zajetí.²³ Doposud se zvířata chápala jako ta podřadná, která nic necítí a nechápou. Myslitel svou pozornost upřel na zkoumání fyziologie chování zvířat. Je povaţován za zakladatele etiologie. Zajímavá je jeho spolupráce s vídeňskou zoologickou zahradou, kde pečoval o zvířata, která měla problém s adaptací

20 MONTAIGNE, M., SCREECH, M. A. An apology for Raymond Sebond. New York, N.Y., U.S.A.:

Viking Penguin, 1987. s. 580.

26.05.2017]. Dostupné z: http://g.cz/17-zasadnich-otazek-a-odpovedi-zvireci-psychologie.

22 Tamtéţ.

(18)

na nové podmínky. Jeho výsledky byly neuvěřitelné, dokonce se mu podařilo také některá zvířata rozmnoţit. Z práce se zvířaty bylo patrné, ţe lidské chování v mnohém dokáţe ovlivnit psychiku zvířete, ať uţ z pozitivního, či negativního hlediska. Ve chvíli, kdy je zvíře týráno, jeho psychika se stává narušenou a je to pouze lidský výtvor. A jakkoli jsou výsledky některých Lorenzových výzkumů sporné, jeho zásluhou je nový komplexní pohled na ţivot zvířat.

1.2 Neadekvátní zacházení se zvířaty

Jak jiţ bylo řečeno, postavení zvířat prošlo vývojem a doposud není ustálený názor na tuto problematiku. Nicméně ţijeme v 21. století a i dnes se můţeme setkat s názory, ţe zvíře necítí bolest, ţe nepotřebuje péči apod. Lidé uvádí velké mnoţství důvodů, proč týrají zvířata a téměř vţdy se to snaţí obhájit. Týrání má mnoho podob a úmysly se vţdy liší (chov pro koţešiny, mnoţírny). Lidé, kteří se uchylují k takovému jednání, často popírají základní ţivotní procesy zvířat (dýchání, přijímání potravy, vylučování, nervová a hormonální regulace aj.). Přistupovat ke zvířeti jako k věci, coţ bylo ještě do nedávna běţné a to i s ohledem na zákony, popírá skutečnost, ţe zvíře má své potřeby a ty nelze vyloučit. Základní ţivotní procesy zvířat jsou zcela běţné a je nezbytné na ně brát ohled, i přesto to někteří chovatelé opomíjí – zvíře nedostává dostatek potravy, není mu umoţněno vylučování, apod.

Jedním typem špatného zacházení se zvířaty jsou tzv. komerční mnoţírny. Dle zákona neexistuje výraz množírna. Na základě informací od Státní veterinární správy se dozvídáme, ţe mnoţírny není moţné cíleně kontrolovat. ²⁴Mnoţírna je vlastně výraz pro ―chov―, ve kterém jsou chována zvířata někdy ve velmi špatných podmínkách a také ve velkém mnoţství za účelem finančního zisku. Úmyslně bylo pouţito slovo ―někdy―, jelikoţ existují případy, kde jsou zvířata chována sice v podmínkách dobrých, ale chovatel se dopouští chyb a to takových, ţe produkce zvířat je příliš vysoká, tudíţ i tato místa jsou povaţována za mnoţírny . Ukazuje se tu dopad poptávky a nabídky, jelikoţ se zvyšuje poptávka po tzv. módních plemenech. Například feny se stávají pouhým zdrojem příjmů. Zvýšený počet porodů zapříčiní to, ţe se rodí nezdravá štěňata. Ačkoli je kupujícímu nabídnuta niţší cena za štěně, vše následně

26.05.2017]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/cesi-a-psi-mnozirny-legislativa-dno- /domaci.aspx?c=A160505_093455_domaci_mav

(19)

vykompenzuje lékařská péče o nemocné zvíře.²⁵ V roce 2014 vznikla iniciativa NE mnoţírnám!, která získala nespočet podpisů na podporu příslušných legislativních změn.²⁶ Jinou organizací, která usiluje o prosazování práv a zájmů zvířat je Animal eye.²⁷

Za další neadekvátní zacházení se zvířaty, lze povaţovat ţivočišnou výrobu, která poskytuje potraviny, průmyslové suroviny, hnojivo a taţná zvířata. Mezi nejstarší způsoby chovu řadíme kočovné pastevectví v oblastech, kde zima nedosahovala podmínek, za nichţ by zvířata umírala (nedostatek potravy, vysoké mrazy).

Polokočovný chov znamená, ţe pastýři vedli stáda a současně vytvářeli zásoby potravy na zimní období. Typickým přístřeškem pro zvířata, byly salaše.

Sezónní přesun zvířat a pastevců mezi zimními a letními pastvišti (transhumance) nebyl ojedinělý. S takovým chovem se dnes můţeme setkat jen ojediněle, ve většině případů jsou zvířata chována v malém prostoru a dokonce některým není umoţněno pohybovat se mimo halu. Takový způsob chovu je nepřijatelný, ale bohuţel, dokud to nebude zmíněno v legislativě, nezbývá nám nic jiného, neţ proti tomuto zacházení bojovat tím, ţe maso, vejce aj. z takových farem nebudeme přijímat, a nebo se staneme členy organizací, které proti takovému zacházení se zvířaty vystupují.

Někteří z nás mají pouze domácího mazlíčka (kočku, psa, křečka, aj) a s ostatními zvířaty přijdeme do styku pouze v zoologických zahradách, cirkusech a přístupných farmách. Výsledkem je to, ţe si nedokáţe většina lidí ―kus masa― ve vakuované krabici spojit s konkrétním zvířetem. Stejně tak, jako „maskující― balení, náš trh pouţívá i názvy, jako hovězí, nikoliv kráva nebo býk, nebo vepřové namísto prasete.

Jelikoţ jsou lidé vytrţeni z procesu chovu zvířat, není pro ně snadné představit si kus masa jako dříve ţijící zvíře. Coţ také podporuje nehumánní chov zvířat. Lidé touţí po větším mnoţství masného produktu a tím vytváří značnou poptávku, na kterou zcela normálně reaguje trh. Jak říká Peter Singer, verbální maskování je pouze povrchovou vrstvou mnohem větší neznalosti původu naší potravy.²⁸ Zvířata bohuţel ve většině

25 Rozhovor: Zuzana Rennerová - Nová legislativa bude stopkou pro nelegální mnoţitele psů | Právní prostor. Právní prostor [online]. Copyright © [cit. 21.03.2017]. Dostupné z: http://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/rozhovor-animal-eye-za-prava-zvirat

26 Nová kampaň bojuje proti týrání psů v mnoţírnách — ČT24 — Česká televize. Česká televize [online].

28 SINGER, P. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001. s. 108.

(20)

případů neţijí v čistotě a klidném, nestresujícím prostředí. To je ten omyl, ve kterém my ţijeme. Většina lidí se totiţ domnívá, ţe zvířata určená k chovu a k následné konzumaci, ţijí v podmínkách, které jim vyhovují, ale jen málo farem je idylických tak moc, jak nás někdy nutí věřit naše představa, kdyţ se řekne slovo farma. V dnešní době téměř většina takových farem jsou vlastně spíše „haly―. Například v Americe, tvoří tento typ „farem― 99 %. Farma je tvořena z hal, někdy i z několika, záleţí na velikosti konkrétní farmy. Do těchto hal vede sýpka a na první pohled můţeme spatřit spíše kovové budovy, s trubkami po obvodu nebo na střeše a nelze přeslechnout zvláštní hukot, který vydávají jisté větráky, které jsou umístěny v halách. Farmáři uţ nejsou ―obyčejní vesničané―. Obrovské masy korporací a také pásová výroba, mění jiţ během několika uplynulých let zemědělství v obchod. Takovéto veliké korporace a ty, které jsou donuceny s nimi soutěţit, nezajímá smysl souladu mezi rostlinami, přírodou a ţivočichy. Řekněme, ţe dnes je farmaření jakási „soutěţ―, která má sníţit ztráty a zvýšit produkci. Nicméně vše je tvořeno nabídkou a poptávkou.

Má vztah lidí k této živočišné oblasti nějaký etický rozměr? Jestliže ano, jak lze teoreticky zdůvodnit takovýto etický vztah? ²⁹ Jediné, ač také sporné, oprávnění špatného zacházení se zvířaty je testování zvířat pro výrobu léků, jejich vývoj nebo pro praktikování různých chirurgických zákroků je jiţ dlouholetá tradice a řekněme, ţe ji můţeme povaţovat jako za nevyhnutelnou metodu lékařského výzkumu. Bohuţel před realitou zavíráme oči, jestliţe jsou pokusy vedeny jako „lékařské― přijímáme tyto pokusy, jako něco nezbytného, něco, co by se dalo přejít a omluvit. Ovšem ne vţdy jsou tyto pokusy omluvitelné. Není to tak dávno, co byly stejné pokusy prováděny i na lidech. Většinou se tyto experimenty prováděly na ne-bílých lidech, vězních, či postiţených lidech. Pokusy dělaly také státy jako je USA či Velká Británie. Lékaři jsou si jistě vědomi faktu, ţe bez některých operací a testů bychom se zkrátka neobešli a nebylo by moţno vynalézt například velikou škálu léků a vakcín, na druhou stranu by si všichni měli být vědomi toho, ţe nemáme ţádná zvýhodněná práva, která by nás opravňovala k tomu, to dělat. Pokusy pro medicínu, výrobu léků, či pro vývoj chirurgických zákroků by jistě nebyly brány jako něco špatného, nebo pohoršujícího, pokud by ovšem nezpůsobovaly újmy, trápení či dokonce smrt zvířatům. Je patrné, ţe v tomto ohledu se jedná o velice kontroverzní téma. Jedním z příkladů, který mapuje náš mezidruhový rasismus je takzvaná vivisekce.

29 ONDOK, J. Bioetika, biotechnologie a biomedicína. Praha: Triton, 2005. s. 148.

(21)

Slovo vivisekce, je spojení dvou latinských výrazů „vivo― a „sectio―, které v překladu znamenají „ţivé― a „řezat―, jak uţ si tedy můţeme představit samotná vivisekce je takzvaný chirurgický zákrok na ţivém zvířeti. Podle Singera není otázkou, zda je moţno zachránit vivisekcí tisíce lidí, ale zdali by byl člověk, provádějící vivisekci, ochoten provádět stejný pokusy například na jedinci s nevyvinutým mozkem a nervovou soustavou. Každý, kdo provádí vivisekci, či využívá její výsledky, opět upřednostňuje vlastní druh.³⁰

Problematika špatného zacházení se zvířaty je velice široké téma a typů, jak lidé ubliţují zvířatům, je nespočet. Veškerý postoj pramení z moţností, které jsou dány do rukou lidí. Jelikoţ někteří z nás nemají zábrany do té doby, dokud jim to zákon nezakazuje a i tehdy, se snaţí nařízení vyhnout. Nicméně by bylo mnohem lepší, kdyby se neadekvátnímu zacházení se zvířaty začala mnohem více věnovat legislativa.

Samozřejmě nikdy nenastane doba, kdy vymizí veškeré týrání a zneuţívání zvířat, ale jakékoli sníţení mnoţství lidí činící utrpení zvířatům je správné. Kaţdý druh zvířete je týrán z jiných důvodů: mývalové pro koţešinu, laboratorní myši pro léky, opice pro atomové bomby, slepice pro větší produkci vajec, feny pro větší počet porozených štěňat apod. Nic z toho by nebylo, kdyby lidé nevytvářeli poptávku po těchto produktech. Ano, samozřejmě ohlédneme-li se za mysliteli, kteří se právům zvířat věnovali, tak se můţeme setkat s argumenty, které opravňují vše výše zmíněné, ale zůstává otázkou, jestli je to správné. Zvíře stejně jako člověk cítí bolest, coţ je patrné tím, ţe se jí vyhýbá. Neshledáváme, téměř ţádný důvod, který by nás opravňoval ubliţovat zvířatům. Avšak moţná jeden, vezmeme-li v potaz utilitarismus, ale i to je velice sporné, jelikoţ ani s hlavní myšlenkou utilitarismu se neshodne většina lidí.

30 ŠMAJS, J., BINKA, B., ROLNÝ, I. Etika, ekonomika, příroda. Praha: Grada, 2012. s. 118.

(22)

2. UTILITARISMUS

„Příroda vydala lidstvo vládě dvou suverénních pánů – bolesti a požitku. Jenom oni ukazují, co máme dělat, a určují, co budeme dělat. U jejich trůnu najdeme na jedné straně měřítko toho, co je správné a špatné, a na straně druhé řetěz příčin a účinků.

Ovládají nás ve všem, co děláme, co říkáme i myslíme: každé úsilí, které podnikneme, abychom se vymanili z tohoto područí, poslouží jenom k tomu, že se toto panství potvrdí a upevní. Člověk si může předsevzít, že se zřekne jejich impéria, ale ve skutečnosti mu zůstane poddán po celou dobu. Princip užitečnosti uznává toto poddanství a považuje je za základ systému, jehož cílem je vytýčit půdorys radosti cestou rozumu a zákona. Systémy, jež se toto panství pokouší zpochybnit, se věnují šramotu místo smyslu, rozmaru místo rozumu a temnotě místo světla.―³¹

Pojem utilitarismus je odvozen od latinského slova utilis tedy uţitečný.

Jedná se o filosofický směr, který si klade za cíl dosáhnout maximálního blaha i za předpokladu, ţe bude učiněno příkoří některým jedincům. V zájmu utilitarismu je omezit toto utrpení na minimum.³² Dle utilitarismu dobré jednání nevytváří pohnutky a smýšlení, z nichţ jednáme, ale důsledky jednání. Oba typy etiky se rozlišují jako etika teleologická (tj. z hlediska účelu či cíle jednání) a etika konsekvencialistická (tj. z hlediska konsekvencí – důsledků). A které důsledky jednání jsou uţitečné?

Ty, které vzbuzují libost (pleasure) a odvracejí bolest (pain).³³ Lze říci, ţe myslet utilitárně je totéţ jako myslet racionálně. Tento fakt je vyvozen na základě nepřítomnosti metafyziky, jelikoţ měřítkem zůstává pouze uţitečnost. Zda je věc správná, či nikoli vychází jen z toho, zda je uţitečná.

V Anglii se liberalismus postupem času vyvinul právě v utilitarismus a současně se tento směr rozšířil nejvíce v Anglii. Pravděpodobně je tohle důvod proč např. v Německu převaţuje názor, ţe typickým způsobem myšlení Angličanů je utilitarismus. Avšak důleţitým poznatkem, který nelze opomíjet, je, ţe utilitarismus se staví proti jakýmkoli tradicím, tudíţ i proti těm anglickým. Je moţné si povšimnout,

31 BENTHAM, J. Principles of the Civil Code. In. SHAPIRO, I. Morální základy politiky. Přeloţil Milan ZNOJ. Praha: Karolinum, 2003. s. 21.

32 VANDROVCOVÁ, T. Zvíře jako pokusný objekt: sociologická reflexe. 1. vyd. Praha: Triton, 2011. s. 43.

33 CHOTAŠ, J. Liberalismus: původ slova, typologie, utilitarismus, J. Bentham, J. S. Mill. Ústí nad Labem: UJEP. s. 9.

(23)

ţe směr se rozchází jak s tradicí common law, tak s odvoláváním se na historická práva.

Typ racionality, jenţ vlastní utilitarismus, je tak příznačný pro burţoazní společnost.³⁴ Čtyři principy utilitarismu:

 princip důsledku: jednání je třeba posuzovat podle důsledku, uţitku (jeho hodnotu nepoznáme předem, ale aţ po jednání),

 princip uţitečnosti: měřítkem jednání je uţitek (ne individuální, ale pokud moţno co nejobecnější),

 princip hédonismu: dobrem je štěstí (uspokojení potřeb a zájmů), co je štěstí si musí kaţdý určit sám (nelze mu to vnutit), pokud ale jeho nároky neomezují obecnější štěstí nebo štěstí někoho,

 princip sociální: jde o štěstí všech - obecné štěstí je závislé na individuálních štěstích.

Z výše řečeného je patrné, ţe tento směr inklinuje k maximalizaci spokojenosti a minimální bolesti.³⁵ Jeremy Bentham svou pozornost upřel v díle Základy morálky a zákonodárství také ke zvířatům v rámci morálního cítění. Na zvířata nahlíţel jako na tvory schopné vnímat radost a bolest. Nelze, dle něj, v rámci této problematiky nahlíţet na zvířata jiným způsobem neţ na lidi. Jejich utrpení a štěstí je stejné jako u lidí.³⁶ Bentham je první, kdo zahrnul do morálního uvaţování ―osobnost― zvířat, čímţ značně ovlivnil současné myslitele zabývající se problémem práv zvířat.³⁷ Lze tedy z jeho koncepce utilitarismu vyvodit pohled na problematiku práv zvířat, tedy ţe se taktéţ jedná o racionální ţivočichy, kteří jednají ve svém osobním zájmu, čili usilují o maximalizaci uţitku. Je patrné, ţe jeho pohled na zvířata vychází z jeho chápání utilitarismu. Další myslitel, který se zabýval utilitarismem, jeţ je pro práva zvířat zajímavý z pohledu maximalizace uţitku, kdy by někdo mohl argumentovat, ţe zabijeme-li jedno zvíře, byť mu dle Benthama přisoudíme stejná práva, není to špatné, jelikoţ to např. v případě léků přinese větší štěstí většině, je John Stuart Mill. John Stuart Mill byl britský filosof, ekonom a politik, který zaloţil a redigoval časopis London Review a v letech 1865-1881 zastupoval Westminster

34 CHOTAŠ, J. Liberalismus: původ slova, typologie, utilitarismus, J. Bentham, J. S. Mill. Ústí nad Labem: UJEP. s. 9.

35EDITED BY CASS R. SUNSTEIN AND MARTHA C. NUSSBAUM. Animal rights: current debates and new directions. Oxford [u.a.]: Oxford Univ. Press, 2006. s. 59.

http://www.kockaapravo.cz/clanky-clanek.php?id=28 (Staţeno 10. 11. 2013).

37 VANDROVCOVÁ, T. Zvíře jako pokusný objekt: sociologická reflexe. 1. vyd. Praha: Triton, 2011. s. 43.

(24)

v britském parlamentu. Millovo rozsáhlé a různorodé dílo mělo zásadní vliv na vývoj liberalismu. V eseji O svobodě předloţil výmluvnou obhajobu svobody zaloţené na zásadě, ţe tím jediným, co můţe oprávněně omezit svobodu jednotlivce, je snaha zabránit, aby „ostatním způsobil škodu―. Millův odpor vůči kolektivistickým tendencím a tradicím, včetně těch, které vycházejí z „tyranie většiny―, vyplýval z jeho jasného stranění „individualitě―. Millův Utilitarismus měl vyloţit hlavní témata utilitarismu, sám Mill se však od nich odklonil zdůrazňováním rozdílu mezi poţitky „vyššími―

a „niţšími―.

Naopak Benthamův utilitarismus má naturalistický základ daný imperativy lidského organismu, jeţ slouţí k jeho přeţití. Ve svém díle Principy občanského zákoníku poukazuje na to, ţe zákonodárství nemá nic společného s příčinami poţitku, ale naopak musí usilovat o to, aby se zabránilo zlovolným skutkům, tedy za hlavní zdroj uţitečnosti povaţuje soukromé skutky jednotlivců.³⁸ Tady můţeme spatřovat jistou paralelu, s jeho myšlenkou, ţe zvířata jsou si rovny s lidmi a tudíţ by zákonodárství mělo zabraňovat zlovolným skutkům páchaným na zvířatech. Tento myslitel je povaţován za jednoho z hlavních představitelů utilitarismu. Jeremy Bentham byl britský filosof a právní reformátor. Benthamovy myšlenky se staly základem filozofického realismu, jehoţ praktickým vyústěním byla řada reforem v oblasti státní správy, práva, vládnutí a ekonomiky ve viktoriánské Anglii. Jeho morální a filosofický systém byl zaloţen na myšlence, ţe lidé jsou racionální bytosti jednající ve svém osobním zájmu čili maximalizátoři uţitku. Bentham vytvořil domněle vědeckou alternativu teorie přirozených práv. Vyuţívaje principu celkové uţitečnosti – „co největší štěstí pro co největší počet lidí― – zdůvodnil ekonomiku volného trhu, ústavní reformu a v pozdějších letech politickou demokracii. Své utilitaristické krédo Bentham rozvinul ve Fragmentu o vládnutí (1776) a podrobněji v Úvodu do principů morálky a zákonodárství (1789).³⁹ Uprostřed sedmdesátých let 18. století se Bentham zabýval dvěma důleţitými projekty. První bylo studium trestního zákona, zvláště pak analýza přestupků a trestů. Na základě tohoto studia nakonec vydal své nejznámější dílo Úvod do principů morálky a zákonodárství, ve kterém podotýká, s ohledem na zacházení s otroky ve Velké Británii jako první označil nadvládu člověka spíš za tyranii

38 BENTHAM, J. Principles of the Civil Code. In. SHAPIRO, I. Morální základy politiky. Přeloţil Milan ZNOJ. Praha: Karolinum, 2003. s. 21.

39 CHOTAŠ, J. Liberalismus: původ slova, typologie, utilitarismus, J. Bentham, J. S. Mill. Ústí nad Labem: UJEP. s. 7.

(25)

a napsal: „Možná přijde den, kdy zbytek všech živých tvorů získá tato práva, která jim neměla být nikdy odepírána rukou tyranie. Francouzi již přišli na to, že černá barva kůže není důvodem, aby lidská bytost byla ponechána napospas vrtochům mučitele. Možná, že jednou přijde i den, kdy uznáme, že počet nohou, ochlupenost kůže nebo zakončení os sacrum nedostačují jako důvody k tomu, abychom nechali citlivou bytost propadnout stejnému osudu. Co jiného by mohlo vytyčit tuto nepřekonatelnou čáru? Je to snad schopnost rozumně myslet, nebo schopnost mluvit? Dospělý kůň nebo pes je ale nesrovnatelně rozumnější a jako zvíře společensky schopnější než je třeba nemluvně den, týden nebo měsíc staré. Předpokládejme, že by tomu bylo naopak, jaký by to mělo smysl? Otázkou není, zda dokáží myslet, ani zda dokáží mluvit, ale zda jsou schopni trpět.―⁴⁰ Jiný názor ukazuje Mill v díle Utilitarismus, kde se snaţí obhajovat samotný směr a postavit ho proti nepřípustnému intuicionismu.

Domníval se, ţe konzervativní politika je utvářena lidmi, jeţ si myslí, ţe jejich osobní předsudky se stávají absolutními pravdami. Vzhledem k této domněnce, jsou díla Systém logiky a Utilitarismus sepsány tak, aby odporovaly tomuto zlozvyku.

Naopak esej Poddanství žen a esej O svobodě pomyslně bojuje proti faktu, ţe to co povaţujeme za samozřejmé, nemusí úplně tak samozřejmé být.

Mill nepředpokládal, ţe většina lidí má tendence jednat správně. Naopak se domníval, ţe se především mýlí. Podotýkal, ţe si musíme uvědomit to, ţe dělnická třída postrádá vzdělání i informovanost a střední třída je zaměřená pouze na peníze. Ačkoli si ani jedna ze tříd, tento status nezavinila, nelze ho opomíjet.

Mill patří k těm, jeţ zásadně preferovali myšlenku svobody ve společnosti zastávající demokratické zásady. Podobně se ke svobodě vyjádřil také Bentham, který oponoval revoluční rétorice Francouzům, zvláště pak pojmům pouţívaným v Deklaraci práv člověka a občana (1789), přirozená práva jsou podle jeho názoru „čirý nesmysl―.

Bentham věřil, ţe svobodu je moţné uchránit jen za předpokladu, ţe práva jsou ustavena právním systémem.⁴¹ „Dle něj se mnoho filosofů a spisovatelů rozhodlo přijmout zásadu rovného přístupu k ostatním jako základní morální princip, avšak málo z nich pochopilo, že tento princip se vztahuje i na příslušníky jiného druhu živých bytostí než na své vlastní. Jeremy Bentham byl jedním z mála těch, kteří tak učinili.―⁴²

40 BENTHAM, J. Úvod k principům morálky a práva. In SINGER, P. Osvobození zvířat. 1. vyd. Praha:

Práh, 2001. s. 22-23.

41CHOTAŠ, J. Liberalismus: původ slova, typologie, utilitarismus, J. Bentham, J. S. Mill. Ústí nad Labem: UJEP. s. 8.

42 SHAPIRO, I. Morální základy politiky. Přeloţil Milan ZNOJ. Praha: Karolinum, 2003. s. 22.

(26)

Důvodem rovného přístupu ke všem ţivočichům je podle Benthama schopnost trpět Tuto charakteristikou, máme my lidé právě společnou se zvířaty. Schopnost trpět je nezbytná pro to, abychom mohli říct, ţe bytost má zájmy – absolutně minimálním zájmem je zájem netrpět. ⁴³ Hlavní problém spatřoval Mill v tom, ţe utilitarismus se vykládal jinak, neţ by měl. Podle něj musíme klást značný důraz na svobodu, která podporuje vznik štěstí. Svoboda je nepostradatelná při vyhledávání nových forem štěstí. Nejvýmluvnější obranu svobody nacházíme v dílech O svobodě a Poddanství žen.

V prvním díle je Mill obhájcem jednoho principu, podle kterého „jediným účelem, kvůli kterému se můţe moc spravedlivě pouţít proti kterémukoli členu civilizované společnosti i proti jeho vlastní vůli, je zabránit, aby škodil jiným. Jeho vlastní dobro, tělesné nebo morální, přitom není dostatečným oprávněním―.⁴⁴ Mill navrhoval rozlišovat mezi jednáním, které se dotýká jednajícího a jednáním, které se dotýká ostatních; tím chtěl dát najevo, ţe kaţdý by měl být svrchovaným pánem svého těla či ţivota. Podle Milla lze jednotlivce omezovat jedině tehdy, je-li jiným působena

„škoda―. „Princip škody― tak vlastně vyznačuje bod, kdy svoboda začíná být „přílišná―, tedy bod, kdy se mění ve svévoli. Lze se však ptát, co se má na mysli, hovoří-li se o „škodě―. Chápe-li se tak, jak zamýšlel Mill, tj. jen jako škoda na těle, pak umoţňuje povaţovat za svobodu velmi široké spektrum jednání. Mill byl nepochybně ochoten jednotlivcům dovolit, aby mysleli, psali a říkali, cokoli chtějí, stejně jako byl ochoten jim dovolit, aby jednali způsobem, který působí škodu, pokud se ovšem tato škoda dotýká jen jich.

Myšlenka utilitarismu je pro práva zvířat velice důleţitá, jelikoţ kaţdý znalec by mohl argumentovat „utilitaristickým heslem―, ţe je důleţité dosáhnout maximálního blaha i za předpokladu, ţe bude učiněno příkoří některým jedincům. Ale jak Bentham, tak Mill nám ukazují, ţe tomu tak úplně není, jelikoţ musíme brát ohled na mnoho faktorů a to většina lidí týrající zvířata popírá. Lidé mají tendence si vše vykládat po svém, jak říká Mill i utilitarismus je některými vykládán chybně. Zajímavé, pro člověka neznalého filosofie, a lépe uchopitelné mohou být přednášky Michaela Sandela, který vše ukazuje na příkladech, které ukazují to, ţe něco jiného je teorie a něco jiného skutečnost a, ţe i dvě téměř totoţné situace mohou být nahlíţeny ze dvou hledisek. A stejně je tomu i se zvířaty, lidé mnohem více hledají důvody jak omluvit

43 Tamtéţ. s. 23.

44 MILL, J. S. Logika liberalizmu. Přeloţil Emil VIŠŇOVSKÝ. Bratislava: Kalligram, 2005. Ad fontes. s.

57.

(27)

jejich špatné zacházení se zvířaty a jedním takovým důvodem můţe být právě utilitarismus, ale i tohle zacházení můţe být nahlíţeno pokaţdé jinak. Uveďme si jeden konkrétní příklad, který bude hovořit za vše a to je jiţ zmíněná výroba léků.

Samozřejmě se v této oblasti setkáme s odůvodněním, ţe sice dochází k týrání zvířat, kdyţ na nich testujeme nové léky např. na rakovinu, ale ţe tím zachráníme spoustu jiných lidí, čímţ je naplněna utilitaristická myšlenka. Ovšem je správné činit utrpení jednomu jen pro to, aby ostatní mohli ţít v klidu a bez bolesti? Abychom mohli konstatovat odpověď na tuto otázku, je nutné se přiklonit k jednomu mysliteli a k těm, kteří zastávají podobný názor.

2.1 Peter Singer

Peter Singer navazuje na myšlenky filosofa Jeremyho Benthama. Jeho morální přístup vychází z rovnocenného respektování zájmů všech jedinců a především z blaha a uţitečnosti v rámci dobra pro celek. To zda čin budeme chápat jako špatný, či nikoli je závislé na tom, jaké následky z činu plynou. Čin je dle Singera správný ve chvíli, kdy jeho důsledek je prospěšný pro většinu lidí.⁴⁵V díle Osvobození zvířat se přiklání právě k myšlence Bethama, která zní: „Schopnost trpět je schopností charakteristickou pro všechno živé, dávající živým tvorům právo na stejnou pozornost―.⁴⁶ Nejen člověk by měl mít právo na pozornost a blaho, jelikoţ i zvíře vyţaduje obdobný ohled.

Filosofova etická pozice je známá pod pojmem preferenční utilitarismus.

Ačkoli navazuje na Benthama, jeho teze jsou do jisté míry ovlivněny morálním univerzálním preskriptivismem Richarda Mervyna Harea. Jelikoţ se Singer nechce zabývat zdlouhavými matematickými debatami, věnuje vysvětlení preferenčního utilitarismu pouze malou část ve svém díle Practical Ethics. Zásadní myšlenkou je oddělení etiky od morálky (od konkrétních souborů hodnot). Vymezuje jí tedy vůči např. náboţenské morálce. Dále kritizuje deontologii, jelikoţ podotýká, ţe systémy vycházející z morálních pravidel, nejsou schopné se přizpůsobit aktuálním situacím.

Tento problém lze vyřešit zavedením podrobnějších pravidel, která bude moţné aplikovat v konkrétních situacích. Nicméně výsledkem je velice sloţitý systém.

http://www.kockaapravo.cz/clanky-clanek.php?id=28 (Staţeno 10. 11. 2013).

46 SINGER, P. Practical ethics. Cambridge: Cambridge University Press, 1979. s. 7.

(28)

Z toho důvodu říká, ţe je moţné deontologii odmítnout.⁴⁷ A naopak povoluje konsekvencialistický přístup k morální filosofii (vizvýše).

Významným se v jeho pojetí stává etický standard, na jehoţ základě, jsou lidé přesvědčeni o správnosti svého chování. Avšak abychom na jednání mohli nahlíţet jako na morální, je nutné, aby to, proč v něj věříme, obsahovalo konkrétní vlastnosti – univerzální pohled. V případě, ţe učiníme naše hledisko tím univerzálním, lze ho povaţovat za etické hledisko. Ve stručnosti řečeno, ţe chceme-li se dívat na svět jako celek, musíme se oprostit od vlastního hlediska, které je omezené.⁴⁸ Jeho argument ve prospěch utilitarismu, který Singer přebírá ve své etické pozici preferenčního utilitarismu, lze najít v Hareově díle Moral Thinking⁴⁸ v páté a šesté kapitole. Hareho argument pro utilitarismus je odvozen ze dvou hlavních vlastností, které morálnímu soudu připisuje jeho univerzální preskriptivismus, tedy preskriptivity a univerzalizovatelnosti. Velmi přehledně a použitelně shrnul Hareho argumentaci do premis Michael McDermott v článku Hare's argument for utilitarianism.⁴⁹

Dle Singera jsou naše volby přímo závislé na našich zájmech. Ţádný člověk neuvaţuje nad svými zájmy eticky. Chci-li, aby byl za všech okolností brán ohled na mé zájmy, činím z tohoto přání preskripci „nechť za všech okolností je brán ohled na mé zájmy―.

Je-li pak tato preskripce univerzalizována, znamená to, že všichni mají stejné právo na to, aby byl brán ohled na jejich zájmy, protože si dokážu představit sám sebe na jejich místě, přičemž v takové situaci bych stále trval na tom, aby byl brán ohled na mé zájmy. Přesně jako to předepisuje základní utilitaristické pravidlo rovnosti zavedené už Benthamem – každého počítat za jednoho a žádného více než za jednoho.

Singer povaţuje svou etickou pozici, za nejjednodušší. „Utilitaristická pozice je minimální, je to první bod, kterého jsme dosáhli univerzalizováním principu rozhodování, založeného na vlastním zájmu.―

47 Tamtéţ.

48 Tamtéţ.

49 MCDERMOTT, M. Hare's argument for utilitarianism. The Philosophical Quarterly. říjen., 1983, Vol.

33, No. 133, s. 386.

(29)

3. PRÁVA ZVÍŘAT PODLE PETERA SINGERA

Peter Singer je zakladatelem hnutí za "práva" zvířat. Tvrdí, ţe některá zvířata jsou mnohem citlivější na bolest, neţ například nenarozený plod v děloze.

Proto tedy uvádí, ţe by naše lidská společnost měla umoţnit pouţívat zvířatům práva a uznaní, na která mají nárok. V důsledku díla Osvobození zvířat, se začali někteří další obhájci zvířat bouřit proti pokusům na zvířatech a dalo by se říci, ţe Singer dodal mnoha lidem odvahu, říci pravdu nebo alespoň prosadit svůj názor.

Avšak proti zveřejněnému názoru, v této knize vystoupili ti, kteří prováděli výzkumy a pokusy na zvířatech. Nejčastější omluvou, či výmluvou je, ţe pokusy na zvířatech jsou určovány a prováděny za účelem záchrany lidských ţivotů, coţ by bylo moţná akceptovatelné, ale po přečtení nejen této knihy zjišťujeme, ţe bylo provedeno mnoţství pokusů, jeţ byly zbytečné. Několik let poté, co byla vydána kniha Animal Liberation, napsal Peter Singer další knihu, která nese název Practical ethic, která je ještě o něco kontroverznější,

neţ kniha Osvobození zvířat. Singer v tomto díle uvedl, ţe vlastnosti, jako jsou schopnost myslet, nezávislost a uvědomění si sám sebe, jsou vlastnosti, jeţ definují lidskou bytost. Lze tedy říci, ţe mentálně retardovaný jedinec, nesplňující tyto podmínky, nemá mít nárok na základní lidská práva? Znamenalo by to tedy, ţe tito lidé by neměly mít stejná práva na ţivot jako všichni ostatní? Tato otázka rozpoutává velice zajímavé a kontroverzní téma.

Peter Singer nejen, ţe je zastáncem práv zvířat, ale také brání právo na potrat.

Singer říká, ţe rodiče nenarozeného dítě s těţkými vadami, by měli mít právo na to, aby po konzultaci se svým lékařem rozhodli, zda se bude dítě léčit, nebo zda ho nechají zemřít. Peter Singer je jedním z těch, kteří tvrdí, ţe děti by neměly být povaţovány za "ţivotaschopné" do prvního měsíce od jejich narození. Je to z toho důvodu, aby rodiče měli moţnost se rozhodnout, zda je nechat ţít nebo ne.

Je tomu jiţ 41 let, co se tímto Singerovým dílem nechává inspirovat nesčetné mnoţství lidí. Touto knihou se inspirovala také celosvětová hnutí. V české verzi je k dispozici druhé vydání, tedy aktualizované vydání, ve kterém Singer zmiňuje nové pohledy na věc nebo také poukazuje na to, do jaké míry změnil, či nezměnil, své postoje.

Ve druhém vydání jsou také nejnovější informace o tom, co se odehrává v laboratořích, na farmách a dalších místech spjatých se ţivotem zvířat v zajetí.

(30)

Singer polemizuje především s právy zvířat jako takovými a s velmi sloţitou otázkou, proč by si měli být všichni tvorové rovni, a proč by měly být principy rovnosti rozšířené i na ostatní zvířata. Myslitel se snaţí spíše o to, aby práva zvířat byla rozšířena.

Jedním z mnoha argumentů, které Singer uvádí je: Jestliže nějaká bytost trpí a my si toho nevšímáme, neexistuje pro takový postoj žádné morální ospravedlnění. Nezáleží na tom, jaký je původ této bytosti, zásada rovnosti vyžaduje, aby toto utrpení bylo chápáno stejně jako utrpení kterékoliv jiné bytosti, pokud je vůbec možné nějaká přibližná srovnání dělat. Není-li bytost schopna utrpení nebo prožívání radosti či štěstí, není tu už nic, s čím bychom mohli počítat.⁵⁰

3.1 Pokusy na zvířatech

Projekt X, film z roku 1987, byl jedním z prvních snímků, který umoţnil nahlédnout do zákulisí pokusů na zvířatech. Příběh o mladém pilotovi stíhaček, který byl převelen na vojenskou základnu, kde měl za úkol trénovat několik šimpanzů ovládat letové simulátory. Přičemţ po skončení experimentu mají být šimpanzi zlikvidováni.

Tudíţ hlavním námětem byl pokus amerických letových sil, které chtěly zjistit, jestli jsou šimpanzi schopni „pilotovat― letové simulátory i po tom, co by byli ozářeni radioaktivním prvkem. Tyto výcvikové postupy byly vyuţívány v Brooksově letecké základně v San Antoniu. Byly to „výcvikové postupy na vyrovnávacích plošinách pro primáty―. Výcvik byl rozdělen do sedmi částí. Pro představu uvádím jednotlivý přehled fází:

Fáze I (adaptace na sedadlo): Opice jsou „připoutány― (jinými slovy uvázány) v sedadlech VPP⁵¹ na 1 hodinu denně po dobu pěti dnů, dokud se nenaučí klidně sedět.

Fáze II (adaptace na páku): Opice jsou připoutány v sedadle. Sedadlo je poté nakloněno dopředu a opice dostane elektrický šok, který způsobí, že „opice se v sedadle začne otáčet nebo se zakousne do plošiny. Toto chování je opakovaně vedeno směrem k experimentální) rukavici natažené přes páku.― Jestliže se páky dotkne, šok ustane a opice (která ten den ještě nebyla krmena) dostane rozinku. Toto se odehraje stokrát za pět až osm dnů.

50 SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001. s. 24.

51 VPP – vyrovnávací plošina pro primáty