Peter Singer je zakladatelem hnutí za "práva" zvířat. Tvrdí, ţe některá zvířata jsou mnohem citlivější na bolest, neţ například nenarozený plod v děloze.
Proto tedy uvádí, ţe by naše lidská společnost měla umoţnit pouţívat zvířatům práva a uznaní, na která mají nárok. V důsledku díla Osvobození zvířat, se začali někteří další obhájci zvířat bouřit proti pokusům na zvířatech a dalo by se říci, ţe Singer dodal mnoha lidem odvahu, říci pravdu nebo alespoň prosadit svůj názor.
Avšak proti zveřejněnému názoru, v této knize vystoupili ti, kteří prováděli výzkumy a pokusy na zvířatech. Nejčastější omluvou, či výmluvou je, ţe pokusy na zvířatech jsou určovány a prováděny za účelem záchrany lidských ţivotů, coţ by bylo moţná akceptovatelné, ale po přečtení nejen této knihy zjišťujeme, ţe bylo provedeno mnoţství pokusů, jeţ byly zbytečné. Několik let poté, co byla vydána kniha Animal Liberation, napsal Peter Singer další knihu, která nese název Practical ethic, která je ještě o něco kontroverznější,
neţ kniha Osvobození zvířat. Singer v tomto díle uvedl, ţe vlastnosti, jako jsou schopnost myslet, nezávislost a uvědomění si sám sebe, jsou vlastnosti, jeţ definují lidskou bytost. Lze tedy říci, ţe mentálně retardovaný jedinec, nesplňující tyto podmínky, nemá mít nárok na základní lidská práva? Znamenalo by to tedy, ţe tito lidé by neměly mít stejná práva na ţivot jako všichni ostatní? Tato otázka rozpoutává velice zajímavé a kontroverzní téma.
Peter Singer nejen, ţe je zastáncem práv zvířat, ale také brání právo na potrat.
Singer říká, ţe rodiče nenarozeného dítě s těţkými vadami, by měli mít právo na to, aby po konzultaci se svým lékařem rozhodli, zda se bude dítě léčit, nebo zda ho nechají zemřít. Peter Singer je jedním z těch, kteří tvrdí, ţe děti by neměly být povaţovány za "ţivotaschopné" do prvního měsíce od jejich narození. Je to z toho důvodu, aby rodiče měli moţnost se rozhodnout, zda je nechat ţít nebo ne.
Je tomu jiţ 41 let, co se tímto Singerovým dílem nechává inspirovat nesčetné mnoţství lidí. Touto knihou se inspirovala také celosvětová hnutí. V české verzi je k dispozici druhé vydání, tedy aktualizované vydání, ve kterém Singer zmiňuje nové pohledy na věc nebo také poukazuje na to, do jaké míry změnil, či nezměnil, své postoje.
Ve druhém vydání jsou také nejnovější informace o tom, co se odehrává v laboratořích, na farmách a dalších místech spjatých se ţivotem zvířat v zajetí.
Singer polemizuje především s právy zvířat jako takovými a s velmi sloţitou otázkou, proč by si měli být všichni tvorové rovni, a proč by měly být principy rovnosti rozšířené i na ostatní zvířata. Myslitel se snaţí spíše o to, aby práva zvířat byla rozšířena.
Jedním z mnoha argumentů, které Singer uvádí je: Jestliže nějaká bytost trpí a my si toho nevšímáme, neexistuje pro takový postoj žádné morální ospravedlnění. Nezáleží na tom, jaký je původ této bytosti, zásada rovnosti vyžaduje, aby toto utrpení bylo chápáno stejně jako utrpení kterékoliv jiné bytosti, pokud je vůbec možné nějaká přibližná srovnání dělat. Není-li bytost schopna utrpení nebo prožívání radosti či štěstí, není tu už nic, s čím bychom mohli počítat.50
3.1 Pokusy na zvířatech
Projekt X, film z roku 1987, byl jedním z prvních snímků, který umoţnil nahlédnout do zákulisí pokusů na zvířatech. Příběh o mladém pilotovi stíhaček, který byl převelen na vojenskou základnu, kde měl za úkol trénovat několik šimpanzů ovládat letové simulátory. Přičemţ po skončení experimentu mají být šimpanzi zlikvidováni.
Tudíţ hlavním námětem byl pokus amerických letových sil, které chtěly zjistit, jestli jsou šimpanzi schopni „pilotovat― letové simulátory i po tom, co by byli ozářeni radioaktivním prvkem. Tyto výcvikové postupy byly vyuţívány v Brooksově letecké základně v San Antoniu. Byly to „výcvikové postupy na vyrovnávacích plošinách pro primáty―. Výcvik byl rozdělen do sedmi částí. Pro představu uvádím jednotlivý přehled fází:
Fáze I (adaptace na sedadlo): Opice jsou „připoutány― (jinými slovy uvázány) v sedadlech VPP51 na 1 hodinu denně po dobu pěti dnů, dokud se nenaučí klidně sedět.
Fáze II (adaptace na páku): Opice jsou připoutány v sedadle. Sedadlo je poté nakloněno dopředu a opice dostane elektrický šok, který způsobí, že „opice se v sedadle začne otáčet nebo se zakousne do plošiny. Toto chování je opakovaně vedeno směrem k experimentální) rukavici natažené přes páku.― Jestliže se páky dotkne, šok ustane a opice (která ten den ještě nebyla krmena) dostane rozinku. Toto se odehraje stokrát za pět až osm dnů.
50 SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001. s. 24.
51 VPP – vyrovnávací plošina pro primáty
Fáze III (ovládání páky): Tentokrát pro zastavení elektrického proudu nestačí, aby se opice při naklonění plošiny dotkla páky. Šok potrvá, dokud páku nepřitáhne k sobě. To se opakuje stokrát denně.
Fáze IV-VI (páku tahat k sobě a od sebe): Při těchto fázích je plošina nakloněna dozadu a opice dostává elektrické šoky, než páku odtlačí od sebe. Poté je plošina nakloněna dopředu a opice se musí znovu učit páku přitáhnout k sobě. To se zase opakuje stokrát denně. Potom je plošina náhodně nakláněna dopředu a dozadu a opice opět dostávají elektrické šoky, dokud nezačnou reagovat předepsaným způsobem.
Fáze VII (ovládání polohy plošiny pákou): Opice do této chvíle nemohly přitahováním a odtahováním páky ovlivňovat polohu plošiny. Nyní ji pohybem páky budou ovládat.
V této fázi nefunguje automatický spouštěč šoků. Manuálně ho ovládají experimentátoři a šoky pouštějí zhruba každé 3 až 4 vteřiny na dobu půl vteřiny. Je to pomalejší rytmus než při předchozích fázích, aby správné chování nebylo trestáno a, podle jazyka manuálu, „vymýceno―. Jestliže se opice nezačne chovat podle očekávání, výcvik se vrací do fáze VI. Jinak výcvik pokračuje, dokud se opice nenaučí plošinu udržovat v téměř horizontální poloze a vyhnout se tak 80 procentům šoků. Fáze III až VII trvají deset až dvanáct dnů.52
Díky tomuto filmu bylo tedy poodhaleno zákulisí u jednoho typu pokusů, které byly prováděny armádou, otázka tedy je, kolik takových pokusů ještě probíhalo?
Určitě mnoho, USA pouštěla občas nějaké informace na veřejnost, anebo například to, co se dělo během Studené války v Sovětském svazu raději nedomýšlet.
Na zvířatech byla testována spousta věcí jako např. radiace, chemické a jiné bojovné látky. Je nutno uvést na pravou míru, ţe takových armádních pokusů proběhlo několik a zájem o takové experimenty se objevil jiţ před několika lety.
Peter Singer se do hloubky zabývá hlavně dvěma problémy, kterými podle něj jsou pokusy na zvířatech a výroba ţivočišných potravin. Řekněme, ţe jsou pouţívána různá verbální maskování, například také to, ţe nenazýváme věci správným jménem, toto je ovšem pouze povrchová vrstva mnohem větší neznalosti původu naší potravy.
Představte si, co vyvolává slovo „farma―: dům; stodola; hejno slepic s pyšným kohoutem v čele, které si přehrabuje na dvoře; stádo krav, které se vrací z pole na dojení; a v sadě možná i prasnice s houfem pištících selátek, které za ní rozpustile
52SINGER, Peter. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001. s. 40.
pobíhají.53 To je přesně ten problém, ve kterém my ţijeme a to v mnoha případech z toho důvodu, ţe nemáme moţnost nahlédnout do toho, jaká realita opravdu je.
Singer, polemizuje o tom, zdali by bylo vegetariánství moţným nástrojem pro řešení problému. Popsány jsou různé postupy, jak bychom s jídlem měli nakládat a Singer také hovoří o tom, jaké by to bylo, kdyby se někdo musel stát vegetariánem nebo jak by to fungovalo v různých zemích světa. V současnosti se jedná o velice aktuální téma, neboť lidí na světě neustále přibývá a zdrojů obţivy nikoli. Pravdou tedy je, ţe hromadná konzumace vegetariánské stravy nebo alespoň nějaká nová opatření by znamenala odlehčení nejen naší planetě, ale také zvířatům. Otázky jako „Proč je to nemoţné, jaká číhají nebezpečí, kdy uţ je to v mezích fanatismu?―
jsou v knize naprosto běţné.
Většina z nás si to ani běţně neuvědomuje, ale téměř vše na této „malé― planetě Zemi, si po tisíce a tisíce let člověk přizpůsoboval k obrazu svému a co je na tom to smutné, ţe i tvorové, kteří by měli mít nějaká práva, nemohou rozhodovat ani o jejich nejzákladnějších pudech. Nejde jen o to, zda bychom měli nebo neměli jíst maso, člověk je všeţravec a s kouskem racionálního myšlení, pochopíme, ţe nejíst maso by nebylo řešením celého našeho problému. Abychom ukončili tyranii, museli bychom ji nejdříve pochopit. V praxi se nadvláda nad ţivými tvory projevuje zřetelně, ať uţ je to zabíjení pro koţešiny, kosmetický průmysl, či jiné oblasti.
Singer se také věnuje některým způsobům, jimiţ jsou dnes udrţovány a propagovány praktiky druhové nadřazenosti, a různým argumentům a výmluvám, jeţ se pouţívají jako prostředky pro obranu zvířecího otroctví. Některé typy obrany byly zformovány jako opozice proti této knize, a tak tato kapitola dává odpovědi na nejčastější námitky týkající se ochránců zvířat; ale lze ji také chápat jako pokračování předcházející kapitoly, protože odhaluje nepřerušenou existenci ideologie, jejíž tradice jsme objevili až v bibli a starověkém Řecku.54
53 Tamtéţ. s. 108.
54 SINGER, P. Osvobození zvířat. Praha: Práh, 2001. s. 227.