4 Role otce v současnosti
4.4 Nepřítomní otcové
V současnosti se vedle tématu nových otců vyskytuje diskuze i o zcela opačném typu otce, který vzhledem k dítěti neplní svou rodičovskou roli, je nezodpovědný,
309 KUNDRA, Lucie. Legislativní možnosti podpory aktivního otcovství. S. 19, 20.
310 Tamtéž, s. 29.
311 NEŠPOROVÁ, Olga. Harmonizace rodiny a zaměstnání. S. 10.
72
zaneprázdněný a především dítěti není na blízku. Jedná se o „nepřítomného otce“.312 Popřípadě se u Možného313 lze setkat i se synonymním pojmem „mizející otec“ nebo u Dudové314 s termínem „dezerce otců“.
Již zmíněný Možný315 uvádí, že o nepřítomném otci, který se přehnaně věnuje jen zaměstnání a sám sobě, se hovoří od poloviny 80. let 20. století. Avšak z pohledu do historie v kapitole 3.3 je zřejmé, že stížnosti na absenci otců se objevují minimálně od počátku průmyslové revoluce, která pro muže znamenala nutnost práce mimo domov, a tudíž jejich častou nepřítomnost v domácnosti. Opětovné zdůrazňování této problematiky je viditelné i v první polovině 20. století v souvislosti s odchodem mužů do války, více viz kapitolu 3.4, tuto dobu zdůrazňuje například Giddens316.
Nepřítomný otec je diskutován především v souvislosti s problémy ve vývoji dítěte, k nimž údajně otcova nepřítomnost při péči o dítě vede – například horší kognitivní schopnosti, problémy s osamostatňováním se, nižší morální zralost či zvýšená agresivita.317 Mnohé z nich popisuji v kapitole 2.3.2, kde ovšem ukazuji i jejich zpochybnění a docházím k závěru, že mnohé problémy mají spojitost spíše s nedostatečným věnováním se dítěti, špatnou ekonomickou situací nebo konfliktem v rodině. Otcova nepřítomnost je tedy pouze jedním z mnoha faktorů a sama o sobě nemusí vždy vést k výše zmíněným problémům.
Ač v této a následující kapitole pojímám nepřítomného otce tak, jak bylo vysvětleno v prvním odstavci – jako jeho fyzickou absenci a neplnění rodičovské role – pro upřesnění uvádím, že u některých autorů je tento pojem širší. Například u Zoji318 je s představou nepřítomného otce spojena i druhá rovina odlišující se od fyzické nepřítomnosti – je jí úpadek otcovské moci a vlivu v soukromé sféře. Konkrétně v tomto případě hovoří o „ztrátě otců“. Vývoji úpadku se průběžně věnuji v kapitole 3 zaměřené na historii otcovství. Zde už jen pro přehled dodávám, že podle Zoji otec může být v rodině přítomen, ale i přesto společnost přichází o otce, neboť muži již nejsou těmi, kteří by potomkům předávali morální zásady, připravovali je na budoucnost, byli pro ně nezdolnou autoritou a jediným možným zdrojem finančního zajištění. Tyto jejich funkce postupně přecházejí na instituce a částečně jsou plněny i ženami.
312 DUDOVÁ, Radka. Rozporuplné diskursy otcovství. S. 6, 7.
313 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. S. 183.
314 DUDOVÁ, Radka. Otcovství po rozchodu rodičovského páru. S. 14.
315 MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. S. 183.
316 GIDDENS, Anthony. Sociologie. S. 330.
317 DUDOVÁ, Radka. Rozporuplné diskursy otcovství. S. 7.
318 ZOJA, Luigi. Soumrak otců: archetyp otce a dějiny otcovství. S. 162, 163, 191, 229.
73
Dále například Blankenhorn319 mluví o „společnosti bez otců“ a k jejich fyzické nepřítomnosti přidává oslabování jejich funkce způsobené legislativou, které podobně jako u Zoji je spojené s omezováním otcovské moci. V evropském kontextu se jedná především o zákony zaměřené na zakázání práce dětí, odebrání otcovské pravomoci ve prospěch veřejné péče, zrušení manželovy pravomoci nad manželkou a zákony proti týrání dětí.320 Rovněž muž ztratil možnost rozhodování o reprodukci kvůli rozšíření hormonální antikoncepce a právu matek podstoupit interrupci. Pokud se dítě narodí mimo manželství a otec není uznán, je to sama matka, která se stává odpovědnou za potomka.321 Dochází tedy k omezování pravomocí otce zájmy dítěte i právem žen a otec oficiálně svá rozhodovací práva sdílí rovně s matkou.
V této kapitole se budu věnovat fyzické nepřítomnosti otců v blízkosti dítěte, nicméně zásahy státu zde budou rovněž hrát roli, neboť se přímo dotýkají otázky umisťování dítěte do péče po rozvodu rodičů. Je také vhodné zmínit, že se začalo mluvit o rehabilitaci práv otců a rodičovská práva začala být ve prospěch otců skutečně vyrovnávána322 – příkladem je již probíraná rodičovská dovolená, jež je přístupná i otcům, více viz kapitolu 4.3.
Již v předchozích kapitolách 4.2.5.3 a 4.3.2 bylo vysvětleno, proč muži věnují tolik času placenému zaměstnání, které je v konečném důsledku připravuje o čas, jejž by mohli strávit s partnerkou a svým dítětem. Rovněž považuji za důležité připomenout, že toto jednání nemusí automaticky znamenat, že otec o svou rodinu nemá zájem, ale spíše považuje zaměstnání za prostředek, skrze nějž se o rodinu stará.323 Nepřítomnosti otce, způsobené účastí v placené práci, byl věnován již dostatečný prostor. Podle Dudové324 však v současnosti existuje i další model, který je s problematikou nepřítomných otců spojován. Jedná se o situaci otců po rozchodu rodičovského páru. Z tohoto důvodu se následující podkapitola věnuje již výhradně tomuto tématu.
Je nutné předem zdůraznit, že v dalším textu využívám ve většině případů literaturu, která vyšla v roce 2007 a 2008. Vzhledem k aktuálnosti a proměnlivosti tohoto tématu
319 BLANKENHORN, David. Fatherless America: confronting our most urgent social problem. S. 10.
320 SINGLY, François de. Sociologie současné rodiny. S. 42, 43.
321 DUDOVÁ, Radka. Otcovství po rozchodu rodičovského páru. S. 42.
322 Tamtéž.
323 MAŘÍKOVÁ, Hana, VOHLÍDALOVÁ, Marta. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. S. 20.
324 DUDOVÁ, Radka. Rozporuplné diskursy otcovství. S. 6, 7.
74
se realita od popsaných skutečností může lišit. Pro její přiblížení bude následující kapitola doplňována i aktuálními statistickými údaji.