2 Rodičovství a jeho ovlivnění genderem
2.3 Role otce
2.3.2 Péče otců a jejich vliv na děti
Muži jsou schopni starat se o dítě stejně kvalitně jako matka (viz předchozí kapitolu 2.3.1) a v této práci prosazovaný konstruktivistický přístup zdůrazňuje, že odlišnosti v rolích mužů a žen nejsou přirozené ani neměnné, ale sociálně vytvářené. Tyto skutečnosti však nečiní překážku tomu, aby v každodenním životě existovaly mezi pečujícím stylem matky a otce určité rozdíly ve způsobu péče a vlivu na děti.
Často se lze setkat s informacemi, že ve srovnání s matkami otcové více využívají autority a snaží se o výchovu dětí k poslušnosti vůči sobě, a to nikoli na základě trestů, ale spíše dobrých rad.95 Celkově se prý otcové k dětem chovají „drsněji“, oproti matkám, které více vyjadřují emoce. V souladu s předešlým odstavcem však i například Ehrensaft96 poukazuje na to, že pozorované rozdíly jsou dány rozdílnými vzorci socializace u žen a mužů (více k socializaci žen jako budoucích matek a naopak k odrazování muže od této role viz kapitolu 2).
Dokonce i studie věnující se netradičnímu otci (více viz kapitolu 4.2) prokazují rozdíly především ve způsobu hry a kvalitě stimulace dítěte. Otcové již s velmi malým dítětem spíše provozují hmatové a pohybové hry, při kterých je jejich záměrem dítě rozdovádět. Oproti tomu matky preferují zrakové hry, jež vedou dítě spíše k soustředění pozornosti. Otcové mají sklony k většímu hýčkání a chování dítěte, dokonce při rozhovorech důležitost tělesného dotyku zdůrazňují.97 K výchově otců jistě patří i další konkrétní aktivity a činnosti, které s dětmi vykonávají nebo nevykonávají, těm se však věnuji až v kapitole 4.2.4.
Otcové více podporují zvídavost, odvahu a tvořivost již velmi malých dětí, zatímco matky mohou nevědomě bránit poznávacím aktivitám, neboť chtějí dítě udržet v co největším bezpečí. S přihlédnutím k dosud zmíněnému není překvapivé, že otcové jsou považováni za významné při vývoji kognitivních schopností dítěte. Podporující
95 Rembowski in: PETRUSEK, Miloslav, MAŘÍKOVÁ, Hana, VODÁKOVÁ, Alena. Velký sociologický slovník 1, A/O. S.744.
96 Ehrensaft in: MAŘÍKOVÁ, Hana, VOHLÍDALOVÁ, Marta. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. S. 22.
97 Yogman in: BADINTER, Élisabeth. XY: o mužské identitě. S. 168.
31
a snadno dosažitelný otec je dále spojován i s pozitivním postojem a motivací dítěte ke vzdělání.98
Pokud se otec zapojuje do výchovy dítěte, má pozitivní vliv na jeho osamostatňování se. Když se totiž rodiče v péči střídají, dítě si navykne na dočasnou nepřítomnost jednoho z rodičů, a tak při separaci má méně úzkosti. Takové děti tedy lépe zvládají stres, který nastává, když jsou na chvíli ponechány s neznámou osobou.99 I odpoutání od rodičů v adolescenci bývá snadnější, pokud po dobu výchovy otec nabízel svému potomkovi bezpečný, na matce nezávislý vztah.100
Lamb101 poukazuje na výzkumy ze 40. až 60. let 20. století, které se zabývaly především vzorem mužské role, jejž otec poskytuje synovi – tedy tím, jak se syn od otce učí „mužskému“ chování. Ač mnohé ukázaly, že otcovský vzor je důležitý, Lamb102 zdůrazňuje, že mnoho chlapců se i bez otce vyvíjí zcela „normálně“ – výsledky různých výzkumů si tedy často protiřečí.
Tyto výzkumy rovněž předpokládaly, že velkou roli hraje míra maskulinity otce, avšak nakonec se ukázalo, že pro identifikaci syna s otcem je důležitější než otcovo mužství vřelost a důvěrnost jejich vzájemného vztahu. Jsou to tedy tyto vlastnosti, které vzbuzují v synovi touhu zvolit si otce za vzor. Navíc pokud se syn identifikuje s otcem za zmíněného předpokladu, tedy za vřelého a důvěrného vztahu, nebude ve svém životě tolik rozlišovat genderové role.103 K podobným výsledkům došel i Coltrane104, který tvrdí, že pokud se otec podílí na socializaci syna, je syn poté více otevřen rovným genderovým rolím, nevylučuje tedy ženy z veřejné sféry a z veřejných aktivit.
Naopak pro dívky je role otce vyzdvihována v souvislosti s jejich budoucími partnerskými vztahy. Pozitivní vztah s otcem bývá pokládán za základ pocitů jistoty v dívčiných vztazích s muži. Dokonce se uvádí, že pokud byl vztah s otcem vřelý a citový, dceřina schopnost vytvořit úspěšný manželský vztah je vyšší.105
98 ČERNÁ, Marie. Rozvod, otcové a děti. Praha: Eurolex Bohemia, 2001. ISBN 80-86432-11-4. S. 30, 31.
99 WARSHAK, Richard. Revoluce v porozvodové péči o děti. Praha: Portál, 1996. ISBN 80-7178-089-8. S.
36, 37.
100 ČERNÁ, Marie. Rozvod, otcové a děti. S. 31, 32.
101 LAMB, Michael. The Father's role: cross-cultural perspectives. S. 12, 13.
102 Lamb in: MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 1999. ISBN 80-85950-69-3. S. 21.
103 LAMB, Michael. The Father's role: cross-cultural perspectives. S. 12, 13.
104 Coltrane in: MAŘÍKOVÁ, Hana, VOHLÍDALOVÁ, Marta. Trvalá nebo dočasná změna?: uspořádání genderových rolí v rodinách s pečujícími otci. S. 22.
105 ČERNÁ, Marie. Rozvod, otcové a děti. S. 32, 33.
32
Dále je s pravidelnou a vřelou péčí otce spojováno i větší přebírání odpovědnosti za vlastní chování, větší morální zralost a menší agresivita.106 Černá107 ovšem upozorňuje, že nepečování otce o dítě automaticky neznamená nezodpovědné, morálně nezralé a agresivní dítě. Spíše je to tak, že otec přispívá k prevenci takových vlastností.
V této problematice má rovněž nesporný vliv rodinné prostředí, ekonomická situace a mnohé další jevy. Péče otce je tedy pouze jen jedním z několika faktorů.
Podobně i Lamb108 varuje před absolutizací výsledků výzkumů, které jsou zaměřeny na význam otce ve formování osobnosti dítěte. Ty byly totiž často prováděny na dětech, jež žily jen s matkou. Tedy měly k dispozici pouze jednoho rodiče, který na sebe musel přebírat všechny povinnosti, a tak mohl být dost vytížen a jinak zaneprázdněn. Navíc se s matkami samoživitelkami často pojí špatné finanční poměry a stres, jenž je způsoben obtížnostmi situace, která může být důsledkem rozvodu, úmrtí partnera nebo jinými rodinnými konflikty. Výsledky studií tedy nepopisují pouze absenci péče otce, ale jsou značně ovlivněny i zmíněnými činiteli. Spíše tudíž vypovídají o dětech vyrůstajících jen s jedním rodičem, jenž zažívá těžkosti spojené s tím, že je jen na něm samotném zajišťovat domácnost, pečovat o dítě i finančně zabezpečovat rodinu. Samozřejmě toto neplatí vždy, tedy každá neúplná rodina automaticky nemusí znamenat problémy ve vývoji dětí.
Popřípadě Lamb109 mluví i o „skrytě rozpadlých rodinách“, v nichž sice nedošlo k rozpadu partnerského vztahu, ale matka je jedinou osobou, která o dítě pečuje. Navíc ani neexistuje nikdo, kdo by jí každodenně pomáhal, aby si mohla odpočinout a popřípadě se věnovat i svým vlastním aktivitám, jež se neodvíjí od rodiny. Tudíž i v takových domácnostech, tedy v úplných rodinách, může docházet k výše zmíněným problémům.
Naopak výzkumy, které zkoumaly zapojování otce do výchovy, cílily na rodiny, kde oba rodiče měli chuť, čas a prostor věnovat se svému potomkovi. Tedy například dříve zmíněné lepší kognitivní schopnosti mohou být způsobeny i tím, že se na vývoji dítěte spolupodíleli dva rodiče, kteří oba kvalitně stimulovali dítě a věnovali mu dostatečnou pozornost. Rovněž rodiče, již se oba podílejí na výchově, nemají ustrnulou představu o genderovém dělení rolí v rodině, a tak tyto své postoje mohou předat i dítěti – tato příčina je pravděpodobnější než „pouhá“ účast otce na výchově.110
106 WARSHAK, Richard. Revoluce v porozvodové péči o děti. S. 40, 41.
107 ČERNÁ, Marie. Rozvod, otcové a děti. S. 33.
108 LAMB, Michael. The Father's role: cross-cultural perspectives. S. 15.
109 Lamb in: MAŘÍKOVÁ, Hana. Muž v rodině: demokratizace sféry soukromé. S. 21.
110 LAMB, Michael. The Father's role: cross-cultural perspectives. S. 16.
33
Přes všechny publikace věnující se vlivům otcovské péče, je tedy velmi těžké určit, jak přesně otcové ovlivňují své potomky. Jejich péče je totiž vždy jen jedním z mnoha působících faktorů. Za velmi důležité se spíše jeví to, zda dítě má rodiče, kteří jsou schopni a ochotni mu věnovat maximální péči, pozornost a dostatek stimulací. A rovněž je pravděpodobnější kauzalita mezi problémy rozvoje dítěte a chudobou či konfliktem v rodině než spojitost s absencí otce samou o sobě.
34