Paropropustnost a prodyšnost

Při outdoorových činnostech se nevystačí pouze s voděodolnými oděvy.

Outdoorové oblečení musí být také dostatečně paropropustné. V opačném případě by se náš organismus brzy přehřál a spodní oblečení by zvlhlo naším vlastním potem. Outdoorový oděv musí být tedy dostatečně paropropustný, abychom v něm vydrželi provozovat dlouhodobě, dle potřeby, aktivní činnost a následně po jejím ukončení neprochladli. Kvalitní materiály dnes splňují vysoké požadavky na paropropustnost i při vysoké voděodolnosti [15].

Propustnost představuje průnik určitého média přes vrstvu textilie. Ve fyziologii odívání má především velký význam průnik vlhkosti, teploty, vzduchu a vody.

Důležitou funkcí je, aby oděv zajišťoval tepelnou pohodu, ochranu před horkem nebo zimou a správnou výměnu vlhkosti mezi prostředím a tělem pokožky.

Prostupy mezi tělem a vnějším prostředí mohou být realizovány v obou směrech.

26 Rychlost prostupu záleží na velikosti tlakového gradientu, a zdali je textilie suchá nebo mokrá [11].

Nejlepší výkony jsou schopny podávat pouze membránové materiály. Podstatně menší spokojenost je s materiály zátěrovými, kterých je u nás velké množství značek. Podobně jako u nepromokavosti se k dosažení větší paropropustnosti používají porézní hydrofobní membrány nebo neporézní hydrofilní membrány [15].

4.2.1. Paropropustnost

Vlastnost materiálu převádět výpary do okolního prostředí (dýchat) se nazývá paropropustnost. Propustnost vodních par je charakterizována jako prostup vodní páry na základě rozdílných parciálních tlaků, které jsou na obou stranách textilie.

Prostup pro vodní páry také závisí na sorpčních a transportních vlastnostech jednotlivých oděvních materiálů, na pórovitosti textilie, dostavě tkaniny (pleteniny), povrchové úpravě a konstrukčním řešení oděvu [11, 16].

Metody pro měření propustnosti vodních par [16]:

• Permetest.

Propustnost textilií pro vodní páry se nejvíce hodnotí pomocí výparného odporu Ret [Pa.m²/W] podle ISO 11092. Čím je hodnota Ret nižší tím je propustnost textilie pro vodní páry vyšší. Užívaná jednotka g/m².24 hod označuje propustnost vodních par a je měřena podle ISO 2528. Nevýhodou této jednotky je, že z ní není hned patrno, při jaké vlhkosti vnějšího vzduchu k příslušné propustnosti dochází [16].

27 Tab. 2: Klasifikace propustnosti textilií pro vodní páry v obou jednotkách je dle

stávajících norem ISO následující [16]:

Ret _{< 6} velmi dobrá (nad 20 000g/m².24h)

Neznamená to ale, že materiál vždy dokáže převést veškerou vlhkost do vnějšího prostředí. Zda materiál, ze kterého je oděv vyroben odbourá téměř všechnu vlhkost, záleží především na počasí, intenzitě zátěže a způsobu oblékání.

Schopnost materiálu nebo spíše spokojenost uživatele s jeho schopností převádět vodní páry je ovlivněna řadou faktorů. Závisí například na produkci tělesných

Tab. 3: Přibližné hodnoty produkce tělesných výparů podle intenzity zátěže [15]:

chůze (dle podmínek a fyziologie) 5 000-10 000 g/m².24 hod.

běh 20 000-28 000 g/m².24 hod.

extrémní fyzická aktivita nad 35 000 g/m². 24 hod.

Mezi další faktory patří vlhkost a teplota vzduchu. Tyto proměnlivé veličiny ovlivňují hodnotu atmosférického tlaku vodních par. Rozdíl hodnoty tlaku vodních par v atmosféře oproti hodnotě tlaku vodních par pod oděvem pak určuje velikost a směr převodu vodních par. Protože pod oděvem vzhledem k pohybu uživatele je tlak vodních par většinou větší, je směr odvodu par z oděvu ven. Vzhledem k proměnlivosti vnějšího prostředí se pak outdoorové oblečení chová z hlediska propustnosti odlišně v různých podmínkách. Například za podmínek vyšších teplot a vlhkosti může být propustnost materiálu pro vodní páry snížena až o polovinu [15].

28 Termofyziologický komfort nastává za optimálních podmínek [16]:

• teplota pokožky 33 – 35 °C, oblékáním jednotlivých vrstev. Zvláště, zdali plánujeme déletrvající intenzivní činnost. Důležité je, aby všechny vrstvy oblečení byly z funkčních materiálů a schopny co nejlépe převádět vlhkost z jedné vrstvy do druhé. Moderní materiály i přes svoji subtilnost jsou vysoce větru vzdorné a odvod tepla je tedy minimální a může snadno docházet ke zvýšení produkce potu vlivem tělesného zahřátí, které nemusí být úměrné k tělesné aktivitě. Pokud se tělo přehřeje, tak se začneme více potit bez ohledu na to, v čem jsme oblečeni. Propustné oblečení nezabraňuje pocení, ale usnadňuje převod tělesných výparů do okolního prostředí. Pokud se vzhledem k dané aktivitě nevhodně oblečeme nebo zásluhou vysoké aktivity je produkce potu tak vysoká, že tělo vytváří více potu, než je oblečení schopno propustit, může dojít k hromadění vlhkosti. Pro tento případ lze využít několika způsobů odvětrání, např. otevření podpažních větráků, pokud je jimi oděv opatřen, otevření hlavního zipu, povolení manžet, otevření horních kapes apod. [15, 16].

4.2.2. Propustnost vzduchu

Propustnost vzduchu vyjadřuje prostup vzduchu přes plochu textilie na principu rozdílných barometrických tlaků na obou stranách textilní vrstvy. Propustnost vzduchu je označována jako prodyšnost, která je vyjádřena jako rychlost proudění vzduchu přes danou textilii [11].

29 Při vysoké fyzické zátěži lze část tepla s oděvního systému odvést ventilací. U některých sportovních oděvů je prodyšnost žádoucí, např. u sportovních dresů. U zimního oblečení nebo oblečení pro vysokohorskou turistiku je vysoká prodyšnost naopak zakázána [16].

Obr. 8: Prostup vzduchu [11].

Princip zkoušky je v nasávání vzduchu skrz plochu textilie při stanoveném tlakovém spádu. To znamená, že na textilii působí z obou stran různé barometrické tlaky. Pro měření prodyšnosti je používán elektronický přístroj FX 300 od švýcarské firmy TEXTEST AG. Rychlost proudění je ovlivněna množstvím a velikostí pórů, tloušťkou a úpravami textilie [11, 16].