7.1. Permetest
Přístroj je založený na měření tepelného toku q procházejícího povrchem tepelného modelu lidské pokožky. Povrch tohoto modelu je porézní a zavlhčován, čímž se simuluje funkce ochlazování pocením. Na povrch je přiložen přes separační folii testovaný vzorek, jehož vnější strana je ofukována [11, 16].
Přístroj je možné použít pro měření [16]:
1. Měření tepelného odporu při stabilizované teplotě textilie 32 °C nebo při rozdílu teploty hlavice a teploty v kanálu v mokrém či suchém režimu.
2. Měření výparného odporu a relativní paropropustnosti za izotermních podmínek.
3. Měření výparného odporu a relativní paropropustnosti za anizotermních podmínek.
38 Při měření je měřící hlavice pomocí elektrické topné spirály a regulátoru udržován na teplotě okolního vzduchu (obvykle 20 – 23 °C), který je nasáván.
V průběhu měření se vlhkost v porézní vrstvě mění na páru, která přes separační fólii prochází testovaným vzorkem. Výparný tepelný tok je měřen snímačem a jeho hodnota je přímo úměrná paropropustnosti textilního vzorku nebo nepřímo úměrná jeho výparnému odporu. Nejdříve se měří tepelný tok bez vzorku a pak se vzorkem. Přístroj registruje tepelné toky. Při měření tepelného odporu vzorku je měřící hlavice udržována na teplotě o 10 - 20 °C vyšší než je teplota vzduchu.
Tepelný tok, který je odváděn ze vzorku konvekcí do okolního vzduchu, je po té registrován [11, 16].
Obr. 13: Schéma přístroje PERMETEST [16].
Popis průběhu měření:
Před měřením je potřeba zkontrolovat kvalitu membrány uchycené na měřící hlavici. V případě narušení jejího povrchu je nutné membránu vyměnit, aby nedošlo ke zkreslení výsledků. Životnost membrány závisí na počtu měření a na šetrném vkládání měřených vzorků na hlavici přístroje. Po zapnutí se provede zavlhčení přístroje a následně je nutné počkat na ustálení hodnot. Dále následuje
39 kalibrace přístroje, která se provádí pomocí referenční textilie. Propustnost této textilie se nesmí měnit v průběhu měření v důsledku sorpce vodních par ve vlákenné struktuře referenční textilie. Jako referenční textilie se zde používá polypropylenová tkanina v keprové vazbě. Nejdříve proběhne měření bez referenční textilie, kdy se přístroj nastavuje podle počátečních parametrů teploty a vlhkosti, které jsou zadávány v menu přístroje. Po nastavení a ustálení je na měřící hlavici vložena textilie. Po ustálení proběhne měření a po dokončení měření se objeví naměřené hodnoty. Přístroj je správně nakalibrovaný pokud se výparný odpor pohybuje kolem 5 Pa.m2/W. Po správném nakalibrování následuje samotné měření testovaných vzorků. Měření probíhá stejným způsobem [16].
7.2. Zkouška tlakem vody
Vodní sloupec je údaj, kterým se vyjadřuje schopnost materiálu odolávat tlaku vody. Udává se převážně v mm. Čím je hodnota vyšší, tím je materiál odolnější vůči proniknutí vody [14, 21].
Postup zkoušky:
Testovaný vzorek se upne na zkušební hlavu tak, aby se povrch vzorku dotýkal povrchu vody. Při upínání nesmí voda pronikat testovaným vzorkem. Na upnutý vzorek se ihned působí zvyšujícím se tlakem vody. Na jednu stranu vzorku působí v ovzduší stále se zvyšující se tlak vody tak dlouho, dokud nedojde na třech místech k proniknutí vody. Zaznamená se tlak, při kterém voda pronikne textilií ve třetím místě. Tlak vody může na testovaný vzorek působit zespodu nebo shora. Použitý směr tlaku by měl být uveden v protokole. Výsledek testu vyjadřuje odolnost výrobků z plošných textilií proti krátkodobému nebo střednědobému působení tlaku vody. Čím je hodnota vyšší, tím je materiál odolnější proti proniknutí vody. Při zkoušení se používá čerstvá destilovaná voda, která by měla mít teplotu 20 ± 2 °C nebo 27 ± 2 °C. Rychlost zvyšování tlaku vody by měla být 10 ± 0,5 nebo 60 ± 3 cm vodního sloupce za minutu [14].
40
7.3. Spray test
Nepromokavost je schopnost textilií nepropouštět a nepřijímat vodu za stanovených podmínek. Tento efekt lze hodnotit metodou zkrápění podle ČSN 80 0827, tzv. Spray testem. Spray testem je měřen stupeň smáčení. Stupeň smáčení je definován jako míra odolnosti povrchu plošných textilií vůči smáčení [9, 22].
Obr. 14: Spray test (1 - nálevka, 2 - držák, 3 - pryžová kruhová spojka, 4 - nástavec pro zkrápění vody, 5 - vzorek, 6 - rámeček pro upnutí vzorku, 7 -
podstavec) [9].
Postup zkoušky:
Podstata zkoušky spočívá v tom, že zkoušený vzorek upneme do rámečku lícem nahoru, který svírá s podložkou úhel 45 °. Vzorek v rámečku je pak zkrápěn 250 ml destilované vody, které mají protéci za 30 sekund. Ihned po zkrápění je rámeček se vzorkem sejmut, otočen lícovou stranou dolů a dvojím oklepáním o tvrdý předmět jsou odstraněny ulpělé kapky vody na povrchu vzorku. Změny povrchu vzorku na lícové straně se ohodnotí ve stupních podle pětistupňové stupnice s fotoetalony uvedenými v citované normě [9, 11, 22].
41 Obr. 15: Fotoetalony [9].
7.4. Savost
Savost je schopnost textilie přijímat kapaliny. Savost plošných textilií se určuje na základě sací výšky. Sací výška je míra schopnosti textilie přijímat svým průřezem při dané teplotě a době kapalinu vzlínáním. Sací výška je vyjádřena v cm/30 min [23].
Zkušební vzorky zkoušky [23]:
Pro stanovení sací výšky se vystřihují vzorky o rozměrech 250 x 10 mm.
Připraví se 6 vzorků delších po osnově a pak 6 vzorků delší stranou po útku.
Postup zkoušky [23]:
Testované vzorky jsou upevněny na rám napichováním na bodce tak, aby přečnívaly na jedné straně pod bodcem 2 milimetry. Rám se zavěsí a přečnívající konce textilního vzorku se ponoří 2 milimetry do kapaliny, která se nechá vzlínat do vzorku 30 minut. Od sací výšky se odpočítávají 2 milimetry délky vzorku, které byly ponořeny do kapaliny. Jako testovací kapalina se používá destilovaná voda. Při zkoušení světlých tkanin je možno použít 0,1% roztok
42 chromatograficky čistého barviva, které nesmí být afinitní vůči testovanému materiálu nebo 0,5% roztok dvojchromanu draselného. U tmavých vzorků se doporučuje vzorky zezadu osvětlit. Zkouší-li se neprůhledné tmavé textilie, doporučuje se na přední straně udělat čáru křídou.