Kritérium Pilotní příprava (květen 2018) Příprava po změně (únor 2019) Struktura přípravy Pilotní příprava nebyla psána dle žádné
předlohy, není rozdělena do lekcí, nedrží se žádných aktivizujících otázek rozvíjejících čtenářské strategie.
Nová příprava je rozdělena do lekcí, které jsou rozděleny do jednotlivých dnů. celého dne souvisely s probíranou lekcí.
Motivovanost dětí K motivaci v pilotní přípravě byla použita loutka čarodějnice, děti mnohem delší dobu a více se zapojovaly do diskuze. do hlubšího významu textu, děti se nad nimi musely zamýšlet a své odpovědi zdůvodňovaly. Často mě překvapily svou odpovědí, kterou jsem vůbec
Kritérium Pilotní příprava (květen 2018) Příprava po změně (únor 2019) vycházela pouze z jejich vlastní
zkušenosti, ale nijak se nevztahovala k čtenému textu.
nepředvídala. Děti vztahují své zkušenosti k textu, hledají podobnosti s jinými texty, dokáží na základě symbolů určit pohádku.
Střídání aktivit Ačkoli jsme se snažila prokládat čtený text rušnějšími aktivitami, abych udržela pozornost dětí, myslím, že jsem úplně neodhadla dobu, po kterou jsem pohádku předčítala. Bylo to právě tím, že jsem text neměla striktně rozdělený do jednotlivých dnů a lekcí. Na děti toho bylo až moc najednou.
Aktivity v průběhu tohoto programu byly také střídány, ale zde již s větším úspěchem. Myslím, že intervaly mezi klidnějšími a rušnějšími aktivitami jsem nyní zvolila opravdu tak, že byly děti soustředěné a nikdy neseděly a si povídaly, zapojily ji i do ranního cvičení, výtvarných činností, rozvoje matematických představ. Myslím, že program byl jako celek dobře zpracovaný, ale proveden
s metodickými chybami a nedostatky.
V přípravě po změně byly aktivity ještě více provázané, vymyšlené do detailů a myslím, že i v rámci provedení dotaženy do skoro perfektního konce. Nebála jsem se ani „vaření“, motivovaného cvičení, narativní pantomimy a dalších metod dramatické výchovy. Nebojím se tedy říci, že byl program rozmanitý a rozvíjel nejen čtenářské strategie ale i mnoho dalších dávaly najevo, jak se jim aktivity líbily.
5.7 Pilotní příprava
Pro úplnou ilustraci změn, ke kterým došlo v mém pedagogickém vnímání (viz tab. 8) jsem se rozhodla v následujících kapitolách 5.7.1–5.7.4 uvést pilotní přípravy v plné verzi tak, jak jsem je měla připravené a jak jsem je tedy realizovala.
5.7.1 Příprava na aktivity
V době, kdy jsem již měla přiděleno téma své bakalářské práce, ale ještě jsem neměla velké povědomí o tom, jak se strategiemi pracovat, jsem byla v rámci mé praxe v květnu 2018 paní učitelkou Ivou vyzvána, abych s nimi začala pracovat hned. Když to teď zpětně hodnotím, myslím si, že to byly takové hodně rychlé začátky, které sice nebyly dotažené do perfektního konce, ale přinesly mi zajímavou zpětnou vazbu, díky které jsem se mohla zlepšit a zaměřit se na své slabé stránky. Tuto přípravu tedy přikládám jako ukázku toho, jak jsem se strategiemi začala pracovat a pro porovnání s přípravou novou, kterou popisuji v první kapitole praktické části.
5.7.2 PERNÍKOVÁ CHALOUPKA
Ranní činnost – „čtení“ pohádky o perníkové chaloupce, slova nahrazeny obrázky, děti se snaží obrázek poznat, pojmenovat a doplnit ho do čtené věty ve správném tvaru.
S dětmi pracujeme individuálně, voláme si je ke stolečku.
Obrázek 8: Obrázkové čtení
Ranní cvičení – rušná část – děti si představují, že jsou čarodějnice, drží se koštěte, kličkují mezi stromy, letí kolem své chaloupky, apod…
Hra na Jeníčka a ježibabu – Děti utvoří kruh, vně kruhu stojí ježibaba, mimo kruh Jeníček. Následuje říkanka, kterou vždy říká postava, které náleží, vždy i za doprovodu ostatních dětí, které nejsou v roli.
Jeníček: „Já jsem malý Jeníček, mám z chaloupky perníček...“
Ježibaba: „Já jsem baba zlá, Jeníček mi perník dá!“
Ježibaba vybíhá z pomyslné chaloupky (kruh), snaží se Jeníčka chytit, ten se ale může zachránit vběhnutím do kruhu a to nejdříve po oběhnutí 1 celého kola kolem kruhu (reakce na signál, pozornost, obratnost)
Ježibaba, kdo to je?
Vzhledem k blížícímu se „Dni čarodějnic“ využíváme tématu a povídáme si s dětmi o tom, kdo nebo co je čarodějnice? Jaké jsou? Jak mohou vypadat? Jsou jenom zlé, nebo i hodné? Znají děti nějakou pohádku, ve které vystupuje čarodějnice? Znají pohádku, kde vystupuje hodná čarodějnice? Jak by se taková čarodějnice mohla jmenovat?
K odpovědím na otázky nám pomáhá loutka čarodějnice, na kterou se děti mohou dívat po celou dobu povídání. Dovede je to tedy k odpovědím, jak většinou čarodějnice vypadají, že mají otrhané oblečení, jsou rozcuchané, mají bradavici na nose apod.
Obrázek 9: Práce s loutkou čarodějnice
Povídali jsme si také o tom, kdy a proč se slaví čarodějnice. O tom, že noc z 30.
dubna na 1. května je nocí magickou a dokonce si lidé kdysi mysleli, že v tuto noc mají zlé a nečistě síly mnohem větší moc než kdy jindy, dokonce prý bylo možné najít skryté a zakopané poklady! Lidé si také mysleli, že v tuto noc létají čarodějnice na sabat. Víte děti, co to je sabat? To je slet čarodějnic, takový jejich sraz. Na tom srazu se vždy volila
„královna sabatu“, všechny čarodějnice tančily, dokonce zde měly kotle plné hadů a žab!
No, a protože měli lidé strach, rozhodli se na velkých kopcích zapalovat veliké ohně, aby se k nim čarodějnice nemohly přiblížit.
Obrázek 11: Kniha, se kterou pracujeme
Kolik máme knížek o čarodějnicích?
Obrázek 10: Losování knih
Navázání povídání o pohádkách s čarodějnicemi, ale tentokrát si nepovídáme o pohádkách v televizi, které děti obvykle zmiňují, ale ukazujeme si pohádkové knížky.
V každé jedné z těchto knížek je pohádka, kde vystupuje čarodějnice. Ať už je to celé kniha (Malá čarodějnice), nebo jenom jedna pohádka z celé sbírky (většinou pohádka O perníkové chaloupce), ve všech z nich je postava čarodějnice. Ukazujeme si obrázky z knih, čteme úryvky, dozvídáme se, že existuje několik verzí pohádky o perníkové chaloupce a že máme dokonce i její veršovanou variantu. Potom dětem ukážeme připravené papírky s velkými písmeny-A-G (dle počtu knih) a ptáme se, zda ví, co je to za písmenko. Potom každé pojmenované písmeno, přiřadíme náhodně k jedné knize a necháme vybraného jednotlivce vylosovat jedno písmeno z lístečků, které máme u sebe.
Z knihy, kterou tímto způsobem vybereme, budeme předčítat před spaním.
Dostáváme se tak ke knize se kterou chceme pracovat. Ke knize, ve které je také jedna verze pohádky o perníkové chaloupce, ale taková, kterou děti ještě určitě neznají.
Ukazujeme jim knížku Teta to plete od Ivony Březinové.
Teta to plete
Ukážeme si knížku a přečteme dětem její název. Teta to plete? Co to asi znamená? Co plete? Co je to za obrázky na té šále, kdo to je?
Zná někdo tuhle knížku?
Výsledkem by mělo být pochopení dvojího významu slova plete (to). Teta totiž plete svetry, šály, čepice i rukavice. A taky pohádky...! A tak si zkusíme přečíst tu o perníkové chaloupce, kterou všichni dobře známe a podívat se na to, jak to ta teta s tou pohádkou asi popletla…
ČTENÝ TEXT:
Pohádka druhá
V jedné chalupě žila hodná a pracovitá dívka s macechou a její dcerou. Vlastní maminku ani tatínka už neměla. A protož musela stále jen po chalupě uklízet, dvůr zametat a vyhrabávat z kamen popel, začalo se jí říkat Popelka. Macecha
a nevlastní sestra ji od rána do večera proháněly. Nikdy jí nepomohly ani nepoděkovaly.
Přerušení − A co vaši rodiče, viděly jste je někdy si hrát? Proč myslíte, že už si dospělí nehrají? Nemají na to čas? Co všechno musí maminka a tatínek vlastně dělat?
Popelka byla v domečku na všechno sama. A co vy? Pomáháte doma rodičům, s čím? -Poučení, pomáhat doma rodičům= více času na hraní rodičů s dětmi = hledání souvislostí s vlastní zkušeností
A tak jedinou Popelčinou radostí bylo, když k ní na okno přilétli holoubci.
Vždycky jim nasypala zrní a šťastně naslouchala jejich tichému vrkání.
Zobeme zrní, zobeme zrní, máme velký hlad.
Až to zrní dozobeme, Popelku si odvedeme.
Zobeme zrní, zobeme zrní, budeme si s ní hrát.
Přerušení – Rytmizace, děti se učí písničku, používáme nástroje, hodí se například dřevíčka, jako zobání ptáčků
Zpívá se na melodii písničky Já mám koně
„Kdepak hrát,“ říkala pokaždé Popelka smutně.
„Mám tolik práce, že na nějaké hraní mi vůbec nezbývá čas.“
Přerušení − Už se vám také někdy stalo, že jste si vůbec neměly čas hrát, protože jste pracovaly? Asi spíš ne, že... Jak se asi cítila Popelka, když neměla čas si hrát? Co všechno musela asi v domečku dělat?
Jednou, když macecha poslala Popelku do lesa pro klestí, nějak rychle se setmělo. Popelka zabloudila. To nic, vylezu na vysoký strom a rozhlédnu se,
jestli v dálce neuvidím nějaké světýlko, pomyslela si nebojácně a rychle vyšplhala nahoru.
Přerušení − Jaký strom je ale nejvyšší? Jak to asi mohla Popelka zjistit? – ve třídě jsme si připravily malované stromy z krabice, nebo stavěné z textilních kostek a představily jsme si, že jsme Popelka a chceme se co nejlépe rozhlédnout po krajině.
A nejlépe je přeci vidět z nejvyššího stromu. Který to ale je. Společně ho hledáme, pohybujeme se po třídě a následně stromy seřazujeme od nejnižšího po nejvyšší a naopak.
Výtvarná činnost – Následovala výtvarná činnost, výroba vlastního pohádkového leporela. Leporela jsem vytvořila doma, každé dítě mělo své. Rozdaly jsme jim papír s obrázky, které vyjadřovaly jednotlivé části děje pohádky O perníkové chaloupce. Děti je měly pečlivě rozstříhat, seřadit správně dle dějové linie pohádky a poté nalepit jednotlivé obrázky do jednotlivých okýnek leporela.
Obrázek 12: Výroba leporela Obrázek 13: Výroba leporela 2
„Popelka že vyšplhala na strom?“ zeptal se Vašík nedůvěřivě. „No a co?“ usadila ho Šárka. „Já přece taky lezu po stromech.“ „Jenže ty nejsi Popelka,“ odsekl Vašík. „Já jen, jestli to teta zase náhodou neplete.“ „To víš, že pletu, Vašíčku, „ozvalo se málem uraženě.
„Podívej, jak už je ta šála pěkně dlouhá.“ „Radši povídej, této, povídej.“
Popelka se z vrcholku stromu rozhlédla a uviděla v dálce blikotat světýlko.
Slezla dolů a vydala se tím směrem, až došla k malé perníkové chaloupce.
Přerušení – Co myslíte děti, proč byla perníková chaloupka perníková? Jakou chaloupku byste v lese chtěly najít vy? Z bonbonů, lízátek? A proč tedy byla perníková chaloupka zrovna z perníku a ne třeba ze sýra? Koho by asi přilákala takový sýrová chaloupka? Děti a víte vůbec, co je to perník?
Perník je sladké pečivo, tmavě hnědé původně z medu, mouky, pepře, mouky, mléka a vajíčka. Perníčky můžeme mít kulaté, hranaté, malé, velké, nebo jakéhokoliv tvaru, jaké třeba ještě? Pečeme je na Vánoce, Velikonoce a víte, které město je v naší republice nejvíce proslavené pro svůj výborný perník? Pardubice. Zkusíme si teď taky takový perník udělat?
Děti si najdou kamaráda, mohou tedy pracovat ve dvojici, anebo uděláme kruh, děti si posedají za sebe, každé dítě tedy kreslí kamarádovi na záda i je mu na záda kresleno dalším kamarádem.
Očístíme si vál – hlazení kamaráda, nasypeme mouku – jemně se dotýkáme konečky prstů, rozklepneme vejce – jemně roztahujeme prstíky ze špetky do ztracena, solíme, hněteme, šoupeme do pece.
„No jasně“, poznamenal Vašík. „Já to věděl, že se něco zašmodrchá.“
Popelka celý den nic nejedla, a měla velký hlad. Právě se chystala, že si uloupne kousek perníkové okenice, když se ze střechy cosi skutálelo. Cvrnklo to
Popelku do nosu pak jí to spadlo k nohám.
„Jé, oříšek,“ zaradovala se.
Ale v tom se otevřely perníkové dveře a z nich vyšla ježibaba!
„Kdo mi to tu louská oříšky?“ zaskuhrala rozzlobeně.
Přerušení – Myslíte si, děti, že by mohla čarodějnice v perníkové chaloupce slyšet jedno malé, obyčejné louskání oříšků? Jak hlasité vlastně je louskání oříšků? A jak vlastně vypadá takový oříšek, když se rozlouskne? Jak by mohl příběh pokračovat, kdo by mohl chodit na oříšky?
Zkoušíme zavřít oči a poslouchat, kdy se oříšek rozlouskne a jak hlasitě je to vlastně slyšet. Děti si zkouší oříšek rozlousknout, díváme se, jak vypadá.
Obrázek 14: Louskání oříšků
„To veverky,“ špitla Popelka potichu. „A co ty tu děláš?“ chtěla vědět ježibaba. „Já…já tu zametám,“ vyhrkla Popelka a honem popadla koště opřené o perníkovou zeď. „Máte tu na zemi strašně nacukrováno.“ „To koště nech stát
a radši mi pojď přebrat oříšky. Pěkně je rozděl podle velikosti,“ nařídila Popelce ježibaba. „Já si mezitím doletím na zámecký ples, protož princ právě
rozhlásil, že si na něm vybere nevěstu. A co kdybych zrovna já měla štěstí.“
Přerušení – Dovedete si představit, že jde čarodějnice na ples? Jak by asi vypadala.
To se bude muset ale hodně upravit, aby se líbila princovi, že? Co kdybychom si na takovou ježibabu zahráli, pojďte! Každý si teď najde kamaráda. Jeden z vás bude ježibaba a jeden bude její zrcadlo. A na co máme, děti, zrcadlo? Ano, abychom se v něm viděli.
Takže všechno, co bude dělat, ježibaba musí zrcadlo opakovat.
Čarodějnice se maluje, prohlíží se v zrcadle, maluje si tváře, řasy, prohlíží si své bradavice, rozčesává vlasy, vyndává z nich pavouky apod.
Obrázek 15: Hra na Zrcadlo
„Ježibaba odletěla na koštěti a Popelka zůstala v perníkové chaloupce sama. A jak tak přebírala oříšky, přilétli na perníkové okno její staří známí, tři holoubci.
Každý z nich držel v zobáčku jedno zrnko hrachu. Když Popelka pustila holoubky dovnitř, položili jí hrášky na klín. V tu chvíli se první hrášek proměnil
v nádherné plesové šaty a druhý hrášek v pár tanečních střevíčků. Třetí hrášek se skutálel na zem před chaloupku a stal se z něj zlatý kočár. „Vy myslíte, že bych taky měla jít na ples?“ rozesmála se Popelka. A protože holoubci horlivě kývali hlavičkami, začala se tedy oblékat. Zlatý kočár ji odvezl přímo na zámek.
Od chvíle, kdy vstoupila do plesového sálu, princ z ní nemohl spustit oči. Celu noc s ním protančila. A když se pak ve spěchu rozloučila, ztratila na schodech
střevíček. Princ ho našel, zvedl ho a podivil se. Vždyť střevíček byl celý z perníku! Už ho málem snědl, ale pak si to rozmyslel. Rozhlásil, že která dívka
ten malý perníkový střevíček obuje, stane se jeho ženou.
Přerušení – Co by se stalo, kdyby ten malý, perníkový střevíček obula čarodějnice?
Byla přeci z perníkové chaloupky, perníkový střevíček by jí mohl sedět. Jak by potom příběh dopadl? Co myslíte? Vzal by si princ čarodějnici za ženu? Mohla by čarodějnice žít s princem na zámku? Proč ano, proč ne?
„Páni“ vydechla Šárka. „To ale měla Popelka namále. Kdyby princ ten perníkový střevíček opravdu snědl, tak by už Popelku asi nikdy nenašel.“ „To já bych spíš chtěl vědět, co by se stalo, kdyby střevíček obula i nějaká jin holka,“ zamyslel se Vašík. „Ale prosím tě,“ odbyla ho Šárka přezíravě. „Tak malou nohu jako Popelka přece žádná jiná nemá.“ „No jo, to ale princ předem nevěděl,“ ucedil Vašík, ovšem už potichu, protože teta pokračovala.
Princ pak sám bloudil po kraji a hledal krásnou dívku, která mu prozradila, že se jmenuje Popelka. Dokonce si ji chtěl přivolat písničkou:
„Popelko, Popelko, Popelko má, obuj si střevíček, obuj si dva.
Obuj si je, obuj, děvče zlatý, aby se nemohly poztráceti.“
Přerušení – Rytmizace, děti se učí písničku, používáme nástroje Zpívá se na melodii písně Marjánko, Marjánko.
Zlatý kočár mezitím zanesl Popelku zpátky k perníkové chaloupce. Sotva se stačila převléknout a sotva šaty, zbylý střevíček i kočár zmizely v hrášcích, už tu byla ježibaba. Byla celá rozčilená, že princ s ní ani jednu netančil. Celou noc se
prý věnoval nějaké neznámé krasavici.
Přerušení – Ježibaba si na plese vůbec nezatančila a to se tolik připravovala.
Alespoň si tedy v myšlenkách představovala, jak by s princem krásně tancovala. Pojďme si také zatancovat, jako princ tančil s Popelkou a jak si to vysnila i ježibaba.
„Nelouskal mi tu zatím někdo oříšky?“ zeptala se pak podezíravě. „Jenom veverky,“ špitla Popelka. Pak ježibaba zkontrolovala, zda Popelka oříšky dobře roztřídila. Spokojeně zabručela a poručila: „Tak a teď mi vymeť pořádně pec.“
Popelka vymetla pec a rozdělala oheň. Pak jí ježibaba přikázala, ať si sedne na lopatu, kterou se do pece vkládá chléb. Těšila se, jak si Popelku upeče.
„Ano, hned. Jen…jen co si sním na posilněnou jeden perníček,“ řekla Popelka polekaně. A než ho snědla, stál před ní a najednou princ. „Zabloudil jsme v lese“, povídal. „Ale pak jsem vyšplhal na vysoký strom a spatřil v dálce světýlko,“ pokračoval princ a přitom už nasazoval Popelce perníkový střevíček.
„Šel jsem za tím světýlkem a teď jsem tady, abych tě požádal o ruku. Tvoje útlá nožka totiž přesně padne do tohohle střevíčku.“
Přerušení – Jak to asi dopadlo? Vzala si princezna prince, nebo to je celé tak zamotané, že si vůbec neumíte představit, jak to dopadne? Jak byste si přály, aby příběh pokračoval?
Poté pohádku dočteme…
V dalších následujících dnech jsme dodělávali leporelo, kreslili jsme obličej ježibaby, dělali jsme perníčky z barevného papíru, kreslili stromy od nejnižšího po nejvyšší, hledali správnou cestu Jeníčka a Mařenky lesem. Zkrátka jsme se vraceli tematicky k pohádce a aktivitám, které jsme dělali v předešlých dnech.
Obrázek 16: Leporelo
Poté jsme tento program zkoušely i v druhém oddělení předškoláků a také jsme odehrály pohádku O perníkové chaloupce v oddělení nejmladších dětí.
Obrázek 17: Dramatizace pohádky u nejmladších dětí
5.7.3 Realizace pilotní přípravy
Všechny aktivity z pilotní přípravy byly realizovány v tomto pořadí, rozloženy do několika dní. Po úvodní motivaci loutkou čarodějnice a povídání o Dni čarodějnic jsme přešli k představení různých knih a čtení krátkých úryvků textu. Děti odpovídaly na mnou pokládané otázky, spolupracovaly, byly motivované. Čím déle ale tato diskuze pokračovala, tím méně soustředěné děti byly. Myslím, že na ně bylo toho povídání hodně.
Měla jsem sice připravené rušnější aktivity, kterými jsem diskuzi i následné čtení prokládala, ale zpětným pohledem vidím, že to nestačilo. Další věc, kterou mi paní učitelka Iva vytýkala, byla má práce s hlasem. V průběhu programu jsem byla paní učitelkou Ivou nahrávána na kameru k pozdější reflexi. Nahrávky z průběhu realizace této přípravy i přípravy následné budou prezentovány při obhajobě mé bakalářské práce. I díky těmto nahrávkám jsem mohla sledovat změnu nejen v pozornosti dětí, ale i ve způsobu, jakým otázky pokládám a v neposlední řadě také vývoj mojí práce s hlasem, která je pro tyto
Měla jsem sice připravené rušnější aktivity, kterými jsem diskuzi i následné čtení prokládala, ale zpětným pohledem vidím, že to nestačilo. Další věc, kterou mi paní učitelka Iva vytýkala, byla má práce s hlasem. V průběhu programu jsem byla paní učitelkou Ivou nahrávána na kameru k pozdější reflexi. Nahrávky z průběhu realizace této přípravy i přípravy následné budou prezentovány při obhajobě mé bakalářské práce. I díky těmto nahrávkám jsem mohla sledovat změnu nejen v pozornosti dětí, ale i ve způsobu, jakým otázky pokládám a v neposlední řadě také vývoj mojí práce s hlasem, která je pro tyto