Rovnovážné postoje a kleky
Rovnovážné postoje jsou statické polohy celého těla ve stoji (výponu), v podřepu, dřepu nebo kleku prováděné nejčastěji na jedné noze. (váha předklonmo na levé, klek zánožný levou, …)
Akrobatická cvičení v sedu a v lehu
Akrobatická cvičení v sedu a v lehu jsou polohy celého těla, při nichž tělo spočívá na základně hýžděmi nebo vnitřní či zadní stranou stehen, případně částí trupu (stoj na lopatkách, rozštěp bočný, hluboký leh vznesmo, …).
Akrobatická cvičení v podporu
Akrobatická cvičení v podporu jsou cvičení, při nichž tělo spočívá na základně rukama nebo částmi paží, případně i jinými částmi těla (stoj na rukou, stoj na hlavě, most, přednos ve vzporu …) (Appelt, 1989).
Akrobatická cvičení lze ještě jednoduše dělit do dvou skupin z hlediska letové fáze.
Nízká akrobacie je pomocné označení pro pohybové struktury, u nichž nedochází ke zřetelným letovým fázím. Do této kategorie se řadí kotouly, přemety, překoty, akrobatické skoky, rovnovážné postoje a akrobatická cvičení v sedu, lehu a podporu. Vysoká akrobacie je označení pro salta, salta s obraty, tempovaná salta, dvojná salta a jejich vzájemné kombinace a vazby, tedy pro pohybové struktury, kde se objevuje výrazná letová fáze (Zítko, 1998).
5 Akrobacie ve školní praxi
Hodiny tělesné výchovy jsou v dnešní době realizovány dle individuálního školního vzdělávacího programu (dále jen ŠVP), který si školy samostatně vytvářely na základě rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV). Tělesná výchova je jedním ze vzdělávacích oborů a společně s oborem Výchova ke zdraví tvoří vzdělávací oblast Člověk a zdraví. Díky RVP mají učitelé možnost vytvořit si vzdělávací program založený na jejich zkušenostech a představách. Učivo obsažené ve ŠVP je závazné, zatímco učivo v RVP je doporučené. RVP doporučuje v učivu činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností, v nichž jsou uvedeny základy gymnastiky (průpravná cvičení, akrobacie, cvičení s náčiním a nářadím odpovídající velikosti a hmotnosti) a rytmické a kondiční formy cvičení pro děti (kondiční cvičení s hudbou nebo rytmickým doprovodem, základy estetického pohybu, vyjádření melodie a rytmu pohybem, jednoduché tance). Učitelé mají proto v kompetenci zvolit si, zda akrobacii do vzdělávací oblasti Člověk a zdraví zařadí (MŠMT, 2005). Na rozdíl od dřívějších dob, kdy učební osnovy akrobacii upřednostňovaly a bylo povinností ji do vyučování zařadit.
A co čerství absolventi a akrobacie? Trávníček (2006) uvádí: „Během profesního studia budoucí učitel přichází do kontaktu s teorií a utváří se u něj intuitivní pojetí výuky, které postupně krystalizuje. Po absolvování fakulty nastávají jistě proměny učitelova pojetí výuky s narůstající praxí, zkušenostmi. Po základních změnách někteří učitelé setrvají u nalezeného pojetí a snaží se jej už jen propracovat a zpřesnit. Může docházet též k stavu, kdy je nechuť dále cokoliv programově měnit, a pojetí, k němuž učitel dospěl, je v jeho očích optimální“.1 Všichni čerství absolventi studující obor tělesné výchovy si uvědomují význam a důležitost zařazení akrobacie do vyučovacího procesu tělesné výchovy. Nicméně překážky, které jim systém do příchozí školy nastaví, jim neumožní efektivní výuku akrobacie.
1 TRÁVNÍČEK, M. Různé pojetí výuky tělesné výchovy na 1. stupni ZŠ. In Škola a zdraví pro 21. století. Sborník z 2. konference Škola a zdraví 21 pořádané Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity v Brně. Brno: Masarykova univerzita v Brně. Pedagogická fakulta.
Katedra tělesné výchovy, 2006.
Jednu z překážek tvoří samotní žáci. České děti mají nevalnou fyzickou kondici. Na tom se shodují tělocvikáři i lékaři, kteří uvádí, že v poslední době přibývá dětí trpících nadváhou mezi 1. – 6. třídou ZŠ. Otázkou zůstává, zda cvičení v hodinách tělesné výchovy stačí k udržování správné tělesné váhy. Učitelé dodávají, že dobře jsou na tom v dnešní době jen děti, které sportují v oddílech a kroužcích ve škole či mimo školu. Pohyb dětem chybí dokonce i ve školkách a s příchodem na základní školu se situace zhoršuje (Jansová, Výborná, Čechová 2009). Na druhou stranu je při výuce tělesné výchovy na 1. stupni základní školy nejoptimálnější situace z hlediska počtu cvičících dětí. Dětí se za podpory rodičů a lékařů ještě tak houfně nenechávají uvolňovat z tělesné výchovy jako je tomu na 2.
stupni (Špidíková, 2009).
Dle Špidíkové: „Děti nezvládnou kotrmelec ani stoj na rukou s dopomocí.“2 Tyto důvody často vedou k tomu, že učitelé raději akrobacii do výuky nezařazují, aby si děti neublížily. Akrobacii tak zastiňují míčové hry, které jsou mezi dětmi oblíbenější a proto při hodinách TV dostávají stále více prostoru (Špidíková, 2009).
Co když děti motivujeme a cvičení dobře nastavíme? Bude je akrobacie bavit a přestanou se bát? Pohybovou aktivnost žáků ovlivňuje atmosféra výuky a vztah pedagoga k tělovýchovným činnostem. Pokud žáci uvidí na příkladu učitele, že pohybová aktivita je běžnou součástí a nutností tělesné výchovy, motivuje-li učitel žáky a zvolí vhodnou formu a obsah, začne akrobacie opět plnit své základní funkce (Nejedlo, 2010).
Při výuce akrobatických cvičení je zapotřebí minimální materiálně-technické vybavení škol. Školy jsou poměrně dobře vybaveny tradičním nářadím (žíněnky, koberec, odrazový můstek, švédská bedna, lavička), ale jen výjimečně aplikují do výuky akrobacie netradiční náčiní (nafukovací žíněnky Airfloor, odlehčené molitanové bedny) a didaktickou techniku (kamera, video, DVD, počítač), která zefektivní a zpestří hodinu akrobacie, a navíc zvýší účinnost a kvalitu učitelovi práce. Tomu napomáhají i metodické materiály,
2 ŠPIDÍKOVÁ, P. Děti jsou prostě slabé [online. 2009-10-06 [cit. 2013-04-24] Dostupné z www: http://www.denik.cz/z_domova/deti-casto-nezvladnou-ani-kotoul20091006.html
které ale učitelé často nevlastní, nebo vlastní materiály staršího data vydání, které nejsou v souladu s nejnovějšími metodami výuky. Řadu dostupných příruček vydává Asociace školních sportovních klubů nebo vysoké školy vychovávající budoucí učitele. Jen minimální počet učitelů tělesné výchovy se účastní seminářů týkajících se akrobacie, kde se učitelé seznámí s netradičním náčiním a metodickými pokyny. Přitom nabídka seminářů a kurzů, které pořádá Asociace školních sportovních klubů či nejrůznější vzdělávací instituce je velmi pestrá. Důležité je, aby učitelé měli zájem po takových kurzech a seminářích pátrat a měli zájem se jich účastnit. Další pomůckou, která často ulehčí učitelům realizování výuky akrobacie je ta, že učitelé tělesné výchovy mezi sebou spolupracují. Důležitá je i spolupráce s ředitelem školy. Příprava tělocvičny pro hodinu akrobacie není časové náročná, ale k efektivnímu využití času zajisté napomůže, když se učitelé domluví a vyhlásí např. týden akrobacie, kdy se žáci celé školy věnují nácviku akrobatických dovedností. Na začátku týdne učitelé přizpůsobí tělocvičnu tak, aby výuka po celý týden plynule ubíhala a učitelé se nezdržovali s přípravou nářadí (Rychtecký, Fialová, 2002).
6 Didaktika akrobatických cvičení
Osvojování a rozvoj akrobatických cvičení probíhá ve výchovně vzdělávacím procesu tělesné výchovy ve vzájemné součinnosti učitele a žáků. Vytvoření představy o nové pohybové dovednosti, akrobatickém cvičebním tvaru, předchází v procesu učení prvním pokusům. Učitel stručně, ale výstižně popíše nový cvik, předvede ukázku, nebo demonstruje cvik na šikovném žákovi. Jasně při tom vysvětlí techniku a sled jednotlivých pohybů, upozorní na chyby, popřípadě vysvětlí způsob dopomoci a záchrany. Prostředkem seznámení nemusí být pouze přímá ukázka (učitel, žák), ale doporučuje se využít i nepřímé ukázky (obrázky, fotografie, videozáznamy) či návštěva na soutěži. Využití didaktické techniky ve výuce napomáhá k překonání tradičních přístupů a stereotypů pouhé přímé ukázky. Záznam předkládá bezchybné provedení, motivuje a zvyšuje zájem žáků, poskytuje učiteli možnost paralelního výkladu s ukázkou a zastavení či zpomalení v uzlových bodech (Kubička, 1993; Trunečková, 1991).
Způsob nácviku je přiměřen věku žáků, jejich pohybové úrovni a složitosti cvičebního tvaru. Strukturálně lehčí akrobatické prvky nacvičujeme komplexně (celostně), v jejich konečné podobě. Při nácviku složitějších tvarů uplatňujeme metodu analyticko-syntetickou (po částech). Pohybovou strukturu rozložíme na jednodušší dílčí části podle kritických míst, které po několika úspěšných pokusech spojíme v celek. Efektivní interakce se žáky při výuce akrobacie závisí ve značné míře na organizaci a uspořádání vnějších podmínek učitelem. Ve školní tělesné výchově se při nácviku akrobatických prvků široce uplatňuje hromadná a skupinová sociálně-interakční forma. Pro hromadný nácvik je nejvhodnější gymnastický koberec nebo pás žíněnek položených na šířku. Žáci stojí podél vedle sebe v řadě, pokud je jich více, stojí ve dvojicích či trojicích za sebou. Předvedenou ukázku cvičí řady na povel učitele postupně za sebou. Žáci se nevracejí do výchozích pozic, ale zůstanou na druhé straně pásu, kde docvičili. Takové uspořádání umožňuje nejen rozvoj vzájemné dopomoci a záchrany žáků navzájem, ale vede je také k samostatnosti a aktivnímu přístupu ke cvičení. Učiteli předkládá možnost diferenciace žáků (Kubička, 1993; Trunečková, 1991).
V souvislosti s interakcí učitele a žáků při výuce akrobacie v hodinách školní tělesné výchovy nelze opominout teorii spektra didaktických řídících stylů. Jednotlivé styly se od sebe liší tím, kolik rozhodnutí provede učitel během vyučovací jednotky sám a kolik jich přenechá na žáka. Volba didaktického stylu je závislá i na konkrétním cíly vyučovaní, na fázi nácviku akrobatické dovednosti, vyspělosti a motivaci žáků, kvalitě i kvantitě materiálního vybavení, počtu žáků a interpersonálních vztazích ve třídě. Ve školní tělesné výchově jsou při výuce akrobacie nejčastěji používány níže popsané styly. Styl (A) příkazový je charakterizován tím, že učitel je iniciátorem všech rozhodnutí a žák je jejich vykonavatelem. O všem rozhoduje učitel. Žáci jsou tu od toho, aby přesně odpovídali, zpravidla pohybem, na příkaz, pokyn, podnět učitele. Vyznačuje se vysokou efektivitou využití učebního času a dobrou kázní. Styl je žádoucí v seznamovací a nácvičné části, kde se jedná především o nápodobu, sdělování nové činnosti a působení v nových podmínkách.
Styl (B) praktický charakterizuje skutečnost, že dílčí část rozhodnutí přenáší učitel na žáka.
Učitel určí učební úkol a družstvo nebo žák rozhoduje o tempu cvičení a množství pokusů.
Žáci organizují i vzájemnou dopomoc a záchranu. V rámci praktického stylu je vhodné využívání úkolových karet či metodických listů. Komplementární k praktickému stylu je styl (C) reciproční, který se vyznačuje záměrným přesunem poskytování zpětnovazebních informací a korekcí na žáka. Žák je metodicky veden k pozorování spolucvičence a z toho vyplývajícím korekčním soudům. Pozorovatel tedy provádí korekce podle předem daných kritérií. Žáci se ve funkci pozorovatele a cvičence střídají. Úloha učitele se při recipročním stylu vedení mění. Učitel se v pozorování a korekci zaměří na ty, kteří pozorují a opravují, nikoliv na cvičence. I v tomto stylu lze použít úkolové karty či metodické listy akrobacie své nezastupitelné místo (Rychtecký, Fialová, 2002; Kubička, 1993; Svatoň, Zámostná, 1993).
7 Metodika multimediální učebnice a metodických listů
Multimediální učebnice a metodické listy Akrobacie byly vytvořeny v programu Microsoft Office Powerpoint 2003 v období září 2012 – červenec 2013. Autorkou je Iva Hudečková, která na fotografiích poskytuje dopomoc. Předcvičujícími jsou žákyně 6. a 8.
třídy Základní školy v Lužné a 2. základní školy v Rakovníku: Kateřina Staňková, Veronika Šponiarová, Michaela Stehlíková a Veronika Kopřivová. Snímky nafotila digitálním fotoaparátem Olympus E330 Anna Vorlová v prostorách tělocvičny 1. základní školy v Rakovníku. Úprava fotografií byla provedena v programu Microsoft Office Picture Manager 2003 a ve veřejném internetovém editoru fotografií Pickmonkey. Autorem klipartů je Marek Černý.
8 Akrobatická příprava
Akrobatická cvičení, ale i ostatní gymnastické disciplíny jsou závislé na pohybové přípravě, kterou zabezpečují přípravná cvičení. Jedná se o motoricky-funkční přípravu, která je nezbytná pro technicky správné nacvičení obtížnějších tvarů akrobacie. Je nedílnou součástí každé vyučovací jednotky s akrobatickým zaměřením. Považujeme ji za nejdůležitější krok k nácviku akrobatických prvků. Výběr přípravných cvičení není náhodný, ale podle zaměření, které sledujeme v příslušné vyučovací hodině. V převážné míře jde o taková cvičení, která svým charakterem odpovídají určitému cvičebnímu tvaru, nebo některé jeho fázi. Zařazujeme je především z důvodu získání požadované úrovně motorických schopností a potřebných pohybových dovedností. Jeli příprava dostatečně zvládnutá, je eliminována pravděpodobnost zranění (Zítko, 1998; Pěnkavová, 2006).
Do motoricko-funkční přípravy akrobacie je zařazena příprava zpevňovací, odrazová, doskoková, rotační, podporová a pohyblivostní.