1.1 POUŽÍVANÉ MATERIÁLY
Textilní vlákna se rozdělují na přírodní a chemická. Přírodní vlákna jsou buď rostlinného původu (celulózová vlákna – bavlna, juta, len, konopí apod.) nebo živočišného původu (proteinová vlákna – vlna, přírodní hedvábí apod.). Ze suroviny se přírodní vlákna získávají mechanicky, jejich chemická struktura se přitom nemění. Přírodní vlákna jsou hydrofilní: přijímají vlhkost a bobtnají. Ve směsi tato vlákna zlepšují fyziologické vlastnosti textilie [10].
Chemická vlákna se vyrábějí chemickou technologií z přírodních či syntetických polymerů. Zpracováním přírodní celulózy vzniká regenerovaná celulóza (viskóza) nebo deriváty celulózy (acetát, lyocell, modal) [10].
Syntetické polymery (například polyester, polypropylen, polyamid a polyuretan) se vyrábějí chemickou reakcí – obvykle polymerací nebo polykondenzací – z jednoduchých chemických látek (tzv. monomerů). Syntetická vlákna jsou hydrofobní: vlhkost přijímají omezeně a nebobtnají. Hydrofobnost je v oděvních textiliích obvykle nevýhodná, proto se syntetická vlákna směsují s přírodním [10].
1.1.1 BAVLNA
Mezi užitné vlastnosti vlákna, které se získává ze semene bavlníku, patří jemný omak, dobrá sorpce vlhkosti (včetně potu) a příjemné nošení. Při
náhlém zvlhnutí vláken se uvolňuje tzv. sorpční teplo. Bavlna se nejčastěji směšuje se syntetickými vlákny jako je například polyester, viskóza nebo polyamid [2].
Termoprádlo z bavlny se sice příjemně nosí, ale díky své
vysoké nasákavosti pomalu schne [1]. Obr. 1 Vlákna režné egyptské bavlny [10]
Nošení výrobků z čisté bavlny může způsobovat sportujícím lidem diskomfort.
Proto se funkční prádlo vyrábí nejčastěji ze syntetických vláken, která lépe odvádějí vlhkost od těla [1].
1.1.2 VLNA
Ovčí vlna se získává stříháním srsti ovcí (tzv. střižní vlna). Vlna je nejpružnější přírodní vlákno, dobře se zotavuje z deformací, je tedy nemačkavá. Má hebký omak. Specifickou vlastností vlny je plstitelnost a vysoká hřejivost. Dále má vlna vysokou nasáklivost: může přijmout až 40 % vody ze vzduchu. Vlněná vlákna se směsují s polyesterem nebo
viskózou [13]. Obr. 2 Vlákno mohérové vlny [10]
1.1.3 VISKÓZA
Viskóza se vyrábí z odpadové bavlny nebo ze dřeva s vysokým obsahem celulózy.
Viskózová vlákna mají vysokou tažnost, ale nepatrnou pružnost.
Jsou to vlákna hydrofilní: ve vodě bobtnají až na dvojnásobek průřezu, za vlhka však ztrácejí svoji pevnost. Viskóza se často používá ve směsích s jinými vlákny (např. vlnou); viskózové textilie
se nemačkají [13]. Obr.3 Průřez viskózovými vlákny [10]
1.1.4 POLYESTER
Chemickou reakcí ze dvou vstupních komponent vzniká polymer. Tento polymer se zvlákňuje z taveniny do šachty, dále se dlouží nebo sdružuje do kabelu, který se buď řeže na stříž nebo trhá na trhanec [2].
Polyester má velmi nízkou navlhavost, ale ne tak nízkou jako polypropylen. Prádlo z polyesteru je velmi pevné, pružné a odolné v oděru. Mezi nevýhody vláken patří rychlé špinění a to, že příliš nezajišťují tepelnou pohodu [3].
Nevýhodou polyesteru je sklon ke žmolkování. Proto se vyrábějí také modifikovaná polyesterová vlákna – jejich původní vlastnosti jsou vylepšeny přidáním chemikálií [10].
1.1.5 POLYPROPYLEN
Vlákno se zvlákňuje z taveniny předem připraveného polymeru kruhovými tryskami do šachty; vlákna větších příčných rozměrů (např. pásky) se zvlákňují do vodní lázně [2].
Polypropylenová vlákna používaná na výrobu funkčního prádla mají proti ostatním textilním vláknům tu výhodu, že jsou nejméně nasákavá. Tato vlastnost je u sportovního oblečení velmi důležitá, protože hlavní funkcí je odvést pot od těla a ne ho nasáknout.
Vlákna mají dále vysokou pevnost, nízkou hmotnost a vysokou odolnost vůči chemikáliím.
Snášejí se dobře s pokožkou těla, nevyvolávají alergické reakce a jsou odolná vůči plísním [1], [2].
1.1.6 POLYAMID
Vlákna se vyrábějí zvlákňováním vysokomolekulárního polymeru, dloužením za studena a tepelnou stabilizací. Jednotlivé druhy polyamidu se liší chemickým složením.
Například polyamid 66 (nylon) sestává ze dvou monomerů, které mají po šesti uhlíkových atomech v řetězci [2].
Polyamidová vlákna vynikají pevností, odolností proti oděru a nízkou měrnou hmotností. Navlhavost je malá: oděv po vyprání rychle schne, má však sklon ke vzniku statického náboje. Vlákna polyamidu se směsují nejčastěji s bavlnou nebo vlnou [10].
1.1.7 MOIRA
Mezi nejpoužívanější materiály na výrobu sportovního oblečení patří materiál s obchodním názvem MOIRA TG 900®. Moira je značka materiálu i druhu prádla. Vyrábí se více druhů prádla Moira – například MOIRA Micro, MOIRA Plus atd. Uvedené druhy se od sebe liší konstrukcí úpletů, jemností a profilem
použitých polypropylenových vláken [3].
Hlavní surovinou pro výrobu pleteniny Moira je modifikovaný polypropylen, který je složitým technologickým procesem zvlákňován na profilované
polypropylenové vlákno [3]. Obr. 4 Průřez vláknem Moira [4]
Specifičnost vlákna spočívá ve tvaru jeho průřezu, který se podobá pětilaločné hvězdě. Tím se dvojnásobně zvětšuje obvod vlákna a zároveň vytváří žlábek, kterým potom putuje kapilární vlhkost [4].
1.1.8 COOLMAX
Mezi syntetická vlákna řadíme také vlákno CoolMax®, registrované firmou Invista.
Toto speciálně modifikované čtyřkomorové polyesterové vlákno je charakteristické svým tvarovaným průřezem. Struktura vlákna zvětšuje jeho povrch, což umožňuje velmi dobrou regulaci a odvod par od povrchu těla, a tudíž i udržení pokožky v suchu. Úplet vytvořený z vláken CoolMax je velmi lehký, jemný a prodyšný [5].
1.1.9 LYCRA
Elastomerové vlákno Lycra® na bázi polyurethanu má velkou tažnost, rychlé zotavení po deformaci a je odolné proti oděru. Elastomery dosahují pružnosti pryže, ale jsou lehčí a méně se znehodnocují chemikáliemi (chlor ve vodě, tělní oleje apod.). Vlákna Lycra špatně absorbují vlhkost, proto se používají ve směsích [13], [14].