Vrstvení oděvů určených pro pobyt venku zajišťuje klimatickou ochranu i komfort.
Vrstvení je důležité zejména za chladného počasí: oděv musí odvádět vlhkost, poskytovat hřejivost a chránit před větrem či sněhem. Za horkého počasí by měl oděv blokovat sluneční záření, umožňovat cirkulaci vzduchu a chránit před deštěm; vrstvení je méně důležité [19].
V klasické třívrstvé sestavě oblečení má každá vrstva specifickou funkci. Vnitřní (základní) vrstva poskytuje komfort tím, že udržuje pokožku suchou. Střední (izolační) vrstva poskytuje hřejivost. Vnější (ochranná) vrstva chrání před větrem nebo vodou a slouží také jako ochrana předchozích vrstev [14].
1.2.1 PRVNÍ VRSTVA – FUNKČNÍ SPODNÍ PRÁDLO
Účelem vnitřní vrstvy je nasáknutí potu a jeho odvedení do dalších vrstev účinkem kapilárního jevu (vzlínání). Vlhkost odvedená z pokožky do oděvu má větší plochu a vypařuje se rychleji. Oděvy vnitřní vrstvy bývají z nasákavého materiálu. Vhodné jsou
syntetické materiály (polyester, polypropylen a textilie z mikrovláken), které vlhkost
"otevřená" vazba, s využitím chytových a podložených kliček. Tato vazba pleteniny je charakteristická malou hustotou řádků a sloupků. Funkční prádlo se často vyrábí z polypropylenových vláken, která mají nízkou navlhavost. Z jednosložkových pletenin se snadno odpařuje pot, pokud mají vhodně zvolenou strukturu [8].
Dvousložkové pleteniny – tvořené dvěma vrstvami, propojenými pletařskou vazbou.
První vrstva přiléhající k tělu nenasává pot; tvoří ji syntetická hydrofobní vlákna.
Naopak vnější vrstva, tvořená přírodními nebo chemickými hydrofilními vlákny, značně absorbuje vlhkost. Do této vrstvy se vlhkost dostane pomocí tzv. savých knotů z hydrofilního materiálu, procházejících z vnitřní strany dvousložkové pleteniny na vnější [8].
1.2.2 DRUHÁ VRSTVA – TERMOIZOLACE
Mezivrstva – například mikiny, roláky, svetry – tepelně izoluje a také odvádí pot do vnější vrstvy. Textilie v této izolační vrstvě jsou lehké, teplé, nedrží vlhkost, rychle schnou a mají příjemný omak [8].
Obr. 6 Oděv mezivrstvy
Tělesné teplo se v této vrstvě udržuje zachycením a uložením ohřátého vzduchu.
Tloušťka textilie se mění podle její schopnosti zachycovat vzduch. Vlákna mohou být také tvarovaná nebo dutá [19].
Druhou vrstvu tvoří zpravidla pleteniny s počesem. Používají se osnovní a především zátažné pleteniny ve vazbě hladké, plyšové, anebo výplňkové. V plyšové vazbě je vazba základní niti doplněna protaženými kličkami přídavné niti. Tím vzniká na pletenině plyšový povrch ve formě kliček (obr. 7) nebo seříznutých konců nití. Ve výplňkové vazbě je vazba základní niti zesílena výplňkovou nití, která je k základu vázána
chytovými kličkami na některých očkách (obr. 8). Účelem je vyplnění pleteniny nebo vytvoření povrchu, který lze počesat [7], [11].
Obr. 7 Plyšová vazba [11] Obr. 8 Výplňková vazba [11]
Vlna je tradiční materiál, který dobře tepelně izoluje (i za vlhka). Může absorbovat velké množství vlhkosti a tuto vlhkost také dobře přenáší.
Fleece (přírodní či syntetický) má podobné vlastnosti jako vlna, ale je lehčí. Poskytuje dobrou izolaci (i za vlhka), absorbuje velmi málo vlhkosti a rychle vysychá.
Prachové peří jako výplňový materiál má velmi dobrý poměr hřejivosti ke hmotnosti a může být zhuštěno do malého prostoru. Je však drahé, vytváří silný oděv, pomalu schne a vlhkem ztrácí svoje izolační schopnosti.
Syntetická vlákna (například polyester) hřejí méně při dané hmotnosti než peří. Jsou však levnější, dobře tepelně izolují (i za vlhka), rychle schnou a absorbují málo vlhkosti. Jemná výplňová vlákna (značky Trinsulate, Primaloft, Thermolite) mají vyšší hřejivost vzhledem k tloušťce.
Bavlna je levnou a rozumnou volbou tam, kde stačí menší schopnost izolace a menší přenos vlhkosti [19].
1.2.3 TŘETÍ VRSTVA – OCHRANNÁ
Vnější vrstva ochraňuje před klimatickými účinky – před deštěm, větrem, nízkými teplotami a UV zářením. Od této vrstvy se dále vyžaduje paropropustnost. Oděv by tedy měl být nepromokavý, aby vlhkost nepronikla skrze textilii, ale také prodyšný, aby se pot mohl odpařit do okolí [6].
Pro tuto vrstvu se používají nejčastěji textilie s vysokou hustotou a dostavou. Také se aplikují zátěrové materiály. Zátěr je trvalá impregnace, nanášená přímo na materiál v různě silných vrstvách. Dále se používají materiály s tenkou vrstvou polymerního materiálu, nazývanou membrána [6].
Ve sportovních oděvech se používá Gore-Tex – nepromokavá, prodyšná textilie, která dobře absorbuje pot a má skvělé tepelně-izolační vlastnosti. Gore-Tex obsahuje mikroporézní membránu vyrobenou z polyethylen tereftalátu (PTFE), která je laminována na základní vrstvě z nylonu nebo polyesteru. Membrána má mnoho drobných dírek, jejichž velikost sice umožňuje pronikání molekul vodní páry, ale zabraňuje pronikání molekul vody [14].
Další textilií používanou k výrobě nepromokavých prodyšných oděvů je Sympatex.
Obsahuje hydrofilní neporézní membránu na bázi polyethylenu, laminovanou na základní vrstvě z polyesteru. Membrána Sympatex je tenčí, lehčí a elastičtější než jiné membrány.
Molekuly vodní páry mohou migrovat přes hydrofilní funkční skupiny na makromolekulách polymeru [14].
Nepromokavost vnější vrstvy se již nepovažuje za tak důležitou jako prodyšnost, protože málo lidí chodí ven v dešti. Takzvané "soft shell" oděvy nabízejí menší ochranu proti vodě, ale více komfortu než "hard shell" oděvy (nepromokavé a prodyšné).
Technologie nepromokavosti se dá snáze realizovat než technologie prodyšnosti, která vyžaduje speciální strukturu vláken i textilie [14].
Obr. 9 Oděv vnější vrstvy
2 ODĚVNÍ KOMFORT
Komfort je stav lidského organismu, kdy jsou fyziologické funkce v optimu, a kdy okolí (včetně oděvu) nevytváří nepříjemné podněty vnímané našimi smysly. Subjektivně je komfort vnímán jako pocit pohody. Protože nepřevládá pocit tepla ani chladu, můžeme v tomto stavu dlouhodobě setrvávat a pracovat [9].
Komfort je vnímán všemi lidskými smysly kromě chuti – nejvíce hmatem, potom zrakem, sluchem a čichem [9].
Opakem komfortu je diskomfort. Při něm můžeme pociťovat teplo nebo chlad.
Pocit tepla vzniká při větším pracovním zatížení nebo za teplého a vlhkého počasí. Pocit chladu vzniká především jako reakce na nízkou teplotu prostředí nebo na nízkou pracovní zátěž [9].
Oděvní komfort lze rozdělit na čtyři kategorie:
Psychologický komfort
Senzorický komfort
Termofyziologický komfort
Patofyziologický komfort