Současné trendy v komunikaci mezi školou a rodinou

4.6.1. Rodiče vítáni

Tento projekt popsal T. Feřtek v časopisu Rodina a škola (Feřtek 2011, s. 22). Značku ro-diče vítáni můžeme vidět na vybraných školách od září 2011, kdy tento projekt odstartoval.

Školy zařazené do tohoto projektu mají zveřejněn seznam věcí, které garantují rodičům.

Hlavních pravidel je šest a kromě těchto kritérií existuje dalších sedmnáct požadavků, které musí školy postupně všechny splnit. Tato pravidla v podstatě zaručují rodičům, že jsou včas o všem informováni a mají k dispozici i telefonní čísla a e-mailové adresy. Jmenovitě jde o to, aby byli učitelé rodičům k dispozici i v odpoledních hodinách, aby se vždy dostali do školní budovy, i v době vyučování, nebo aby jejich soukromé záležitosti nebyly řešeny před ostatními rodiči na třídních schůzkách apod. Mezi ony zbývající požadavky patří konzultační hodiny učitelů, nabídky konzultace s psychologem, možnost navštívit vyučovací hodinu apod.

Může se nabízet otázka, zdali se nejedná pouze o další dávku práce pro učitele. Přestože se prezentuje jako služba, kterou poskytují školy rodičům, záměr tohoto projektu je jiný. Jed-ním z hlavních cílů je rodičům dokázat, že komunikace s učitelem nemusí být nutně nepří-jemná, právě naopak, že jsou ve škole vítáni a bude se s nimi jednat s respektem. Současně tak rodiče dostanou možnost se blíže seznámit s učitelovou prací. K tomuto projektu vychází také krátká publikace s názvem „Praktický návod, jak usmířit rodiče a učitele našich dětí“, která pracuje s myšlenkou, že hlavním důvodem většiny rozporů mezi učiteli a rodiči je špat-ná komunikace z obou stran. Cílem je tedy školy i rodiče naučit správné vzájemné komunika-ci a vytvořit tak přátelskou atmosféru (Feřtek 2011, s. 22).

4.6.2. Smlouva s rodiči

Smlouvy s rodiči jsou v poslední době velmi diskutované téma. Z odborných kruhů se ozývají hlasy hovořící pro tyto smlouvy, ale i hlasy proti. V současnosti jsou do tohoto pro-jektu zapojeny vybrané pilotní školy po celé republice a teprve se zpracovávají první výsledky účinnosti (Těthalová 2011, s. 16).

44

Hlavním důvodem pro zavedení tohoto systému je pochopitelně zhoršující se kázeň žáků na českých školách. Návrh vychází z představy komplexnosti výchovy, kdy je zapotřebí, aby se na výchově dítěte podíleli rodiče s učitelem společnými silami. Důležité jsou ale hlavně společné cíle, které si právě touto cestou stanoví. Je přirozené, že se učitelé snaží o to, aby rodiče ovlivňovali chování svých dětí také ve třídě, ne vždy je totiž v jejich silách usměrnit problémové dítě bez jejich pomoci. V časopise Rodina a škola uveřejnili názor na tento pro-jekt ministra školství J. Dobeše, který říká, že je to způsob, jakým lze rodiče přivést k zodpovědnosti za to, co jejich dítě ve škole dělá. Konkrétně říká: „Smlouvy s rodiči jsou především preventivní věc. Než se začnou uzavírat, je třeba si říci, že existuje nějaký problém a že je třeba s ním i něco dělat, aby dále negradoval. Jsem moc rád, že v českých školách za-tím nedochází k závažným incidentům, jaké známe třeba z Polska nebo z Německa. A musíme nějak přispět k tomu, abychom jim předešli i do budoucna“ (Těthalová 2011, s. 16).

Je tedy zřejmé, že z počátku je tento projekt brán spíše jako prevence, než vymahatelná hrozba. V podstatě by se dal dle Václava Mertina, dětského psychologa, označit za individu-ální výchovný plán, který by se sestavoval podobně jako individuindividu-ální vzdělávací plán, při-čemž by se zaměřoval na výchovné problémy dítěte (Těthalová 2011, s. 16). Každá strana by v rámci smlouvy měla mít jasně dané povinnosti, jejichž dodržováním by mělo dojít ke zlep-šení žákova chování. Nejde tedy přímo o „persekuční nástroj“, ale skutečně je to bráno jako prevence, případně pomoc rodičům, kteří mají problémové dítě a nevědí, co s ním. Pedagogo-vé by spolu s rodiči měli jít za společným cílem společně domluvenými prostředky a za sta-novených podmínek. Pokud by rodiče smlouvou dané povinnosti nedodrželi, navrhují autoři tohoto projektu, aby škola kontaktovala orgány sociálně-právní ochrany dětí. Tato hrozba by mohla fungovat jako stimulant pro rodiče smlouvu dodržovat.

Zhruba za dva měsíce byl uveřejněn článek v Učitelských novinách o průběžných reak-cích na tento projekt. V tomto článku je uvedeno, že na 25 školách bylo uzavřeno 54 smluv a dalších 44 bylo ve stádiu přípravy. Ministr J. Dobeš se vyjádřil ve smyslu, že má pozitivní zpětné vazby od pilotních škol, že smlouvy skutečně fungují a pomáhají zlepšit nejen chování žáků, ale také komunikaci mezi učitelem a žáky i jejich rodiči. Dle jeho slov prý i navzdory původním obavám z nárůstu práce pro učitele v podobě administrativy k němu nedošlo (ANON 2011, s. 4).

45

Jak již bylo řečeno, reakce z reálného školního prostředí se různí, objevují se zastánci i odpůrci. Asi nejčastější názor shrnula D. Vlčková, ředitelka základní školy v Kladně, v článku uveřejněném v Učitelských novinách, která říká: „Možné je všechno. Něco se osvěd-čí, něco ne, ale fakt je, že kantoři příliš efektivních nástrojů nemají. Pokud se ale rodiče roz-hodnou, že budou závěry dohod či individuálních výchovných plánů ignorovat, těžko je k něčemu donutíme…. Dokud podle ní nebude mít škola možnost i na základní škole nezvlada-telného žáka dočasně vyloučit z vyučování a donutit rodiče, aby pro dítě hledali pomoc u spe-cialistů, situace se markantně nezlepší“ (Švancar 2011, s. 13).

46