stanoviště – Krajská vědecká knihovna (prostor před knihovnou)

Nejprve jsem se studentům představila, aby věděli, kdo jsem, proč jsem si pro ně tento program připravila, co je mým cílem a co bych jim během programu ráda ukázala. Abychom se hned pro začátek nepustili bezhlavě do programu, pokusila jsem se žáky vždy na animaci navnadit krátkou historkou, kterou mi vyprávěla paní Ivana Vykypělová: „ Traduje se historka, kdy japonští turisté v informačním centru v Liberci sháněli informaci a mapku s vyznačenou slavnou Black

Station. Prostě se přijeli podívat do Liberce na Zastávku Davida Černého, kterou domácí často považují za kontroverzní. Ale jak je vidět, dopad kvalitního a vyjímečného umění není jen estetický a prostorově kultivační, ale odráží se i v cestovním ruchu a to je ekonomické“.

Jelikož jsem chtěla, aby si žáci vyzkoušeli práci ve skupinkách, mým prvním úkolem bylo, žáky nějak rozdělit do přibližně stejných skupinek. Zadala jsem tedy první úkol.

A) Úkol – Ihned na úvod jsem pokládala otázky na téma umění ve veřejném prostoru – započala jsem menší diskusi na toto téma. Cílem bylo představit událost z roku 1969 a zjistit, co účastníci vědí o umění ve veřejném prostoru. Další úkol byl pro celou skupinu následující – seřadit se bez mluvení do řady od nejvyššího po nejnížší.

Poté si každý ode mne vylosoval z pytlíku jednu barvu a dle barev se museli rozdělit do jednotlivých barevných pracovních skupin. Barvy jsem vždy měla čtyři, protože po celou dobu animace se pracovalo vždy ve čtyřech týmech. Vznikl mi tedy k další spolupráci modrý, zelený, červený a žlutý tým.

Při diskusi o tématu umění ve veřejném prostoru jsem pokládala otázky, které se daného tématu týkaly. Zajímalo mne, co si o tom účastníci myslí, jak to na ně působí. Jaké vlastně sochy a objekty znají. A jestli třeba ví, kdo za tím vším stojí, jestli znají společnost Spacium atp.

Je pravda, že po rozlosování se ze začátku několik účastníků netvářilo moc spokojeně, protože se dozvěděli, že budou celý program spolupracovat s jiným spolužákem, nebo spolužačkou, než se kterou se kamarádí ve škole. Losování do skupin jsem tedy chtěla po první skupině zrušit, ale nakonec se ukázalo, že to nebyl nijak zásadní problém a první zklamání z rozlosování vždy rychle upadlo a odeznělo. Na druhou stranu to bylo lepší v tom, že účastníci si zkusili spolupráci s jiným spolužákem, nebo spolužačkou, se kterým běžně ve škole nespolupracuje.

B)Úkol – Jelikož jsme se sešli před knihovnou, byl odtud krásný výhled na Zastávku od Davida Černého. Zde jsem do každého týmu rozdala několik fotografií, na kterých byly vyfotografované předměty, které jsou na zastávce umístěny. Úkolem účastníků bylo, aby se zamysleli, proč tam právě tyto předměty jsou a jakou mají spojitost s Libercem.

Poté, co byla ukončena diskuze ve skupinkách, byl vždy zvolen jeden zástupce ze skupiny a odprezentoval, na čem se jeho skupina shodla a co si o předmětech myslí. Společně jsme tak postupně odhalili význam předmětů, které na zastávce jsou.

Ze začátku se tento úkol zdál jako složitější, ale nakonec se vždy ukázala bohatá fantazie

studentů a na význam předmětů jsme společnými silami přišli.

2. stanoviště – Náměstí Dr. E. Beneše (schody před radnicí)

C) Úkol – V době, kdy probíhal tento animační program, tak před radnicí bylo sousoší Kočky.

Jelikož je ale i spoustu dalších děl, které jsou v Liberci, tak jsem zvolila tentokrát úkol, při kterém se pracovalo se sochami, které před radnicí již stáli dříve, nebo jsou instalovány úplně na jiném místě ve městě. Cílem bylo, abychom si představili co nejvíce těchto uměleckých objektů. Dalším úkolem tedy bylo jakoliv výtvarně ztvárnit sochu, nebo umělecký objekt podle názvu, který si každý tým vylosoval.

Témata: Šestý prostor Splněný sen Žíla

Věčná něha

Tento úkol byl pro všechny zábavný, myslím si, že pro většinu z nich to bylo první malování a tvoření na náměstí v centru města. Je pravda že dle názvu se malovalo a tvořilo hůře, než kdyby nebylo zadané žádné téma, ale nakonec žáci vytvořili úžasné výtvory, které si i jejich učitelky chtěli odnést do školy na výstavu, jako důkaz skupinové spolupráce. Na tento úkol bylo k dispozici přibližně 15 minut, takže nebyl čas otálet. Po vytvoření uměleckých děl následoval další úkol.

D) Úkol – Do každého týmu jsem rozdala čtyři fotografie. Na fotografiích byla vždy právě ta, kterou daný tým maloval, poté jiná socha, která v Liberci je, ale během programu jsme jí neměli možnost vidět a nebo na fotografiích byla i socha z jiných měst. Úkolem skupiny bylo vybrat a přiřadit správnou. Přiřazování fotografií k hotovým výtvorům bylo velice zábavné, většinou si žáci uvědomili, že právě jejich sochu, kterou malovali dobře znají, nebo ji již v Liberci viděli, ale ne podle názvu. Konečným úkolem jednotlivých skupin bylo představit ostatním své dílo a ukázat, kterou fotografii přiřadili. Poté jsem řekla, zda je přiřazená fotografie správná nebo ne a řekli jsme si, odkud jsou i ostatní fotografie.

Jak jsem již psala, tento úkol se podařil. Přiřazování fotografií bylo zábavné, většinou žácí všechny sochy nebo umělecké objekty znali, někdy ale také ne a byli překvapeni, že tato, či jiná socha někdy byla v Liberci. Během povídání o fotografiích jsme se plynule přesunuli k dalšímu

úkolu, kterým byla diskuse na téma sochy ve veřejném prostoru.

E) Úkol – Během diskuse jsem se snažila zjistit, jak na studenty tato díla, která jsou ve veřejném prostoru působí a co si o nich myslí. Dále mne zajímalo, jestli se jim to líbí, či ne. Abych slyšela názor od každého, měla jsem s sebou tenisový míček a ten jsem vždy někomu hodila. Ten, kdo držel v ruce tenisový míček, musel mi sdělit svůj názor. Ostatní poté mohli na názor reagovat.

Tenisový míček jsem s sebou měla až od druhé animace, protože při prvním programu se ne všichni chtěli vyjadřovat a díky míčku, jsem měla možnost určit, kdo bude mluvit a postupně se

takto dostali ke slovu všichni.

F) Úkol – Dalším úkol zněl takto: „ Zahrajte si na modeláře.“ Zadala jsem, aby se všichni ve skupinkách vžili do situace nějakého slavného umělce a měli za úkol vymodelovat malý návrh lampy. Lampa by měla zdobit právě náměstí E.Beneše, na kterém jsme se v tu chvíli nacházeli, takže se mohli rozhlédnout po okolí, jaká lampa by se na dané místo asi nejlépe hodila. K dispozici byla pro každou skupinku modelína a z té mohli tvořit, navrhovat a modelovat.

Tento úkol byl také zdařilý, ale při první skupince jsem podcenila množství modelíny, takže se mi bohužel stalo to, že modelovalo pouze pár jedinců a ostatní neměli co dělat. Proto jsem pro další skupiny musela obstarat větší množství modelovací hmoty, aby se mohli zapojit všichni a nikdo neotálel. Takže v dalších realizacích už bylo vše v pořádku.