Strategie regionálního rozvoje České republiky 2007 – 2013

Základním a nejdůležitějším nástrojem regionální politiky na úrovni státu vůbec je Strategie regionálního rozvoje ČR (SRR ČR). Tvůrcem tohoto dokumentu je ze MMR, a to dle §5 zákona 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje a usnesení Vlá-dy ČR č. 682 ze dne 12. 7. 2000, o Strategii regionálního rozvoje ČR. § 5 stanovuje, co má SRR ČR obsahovat – analýzu stavu regionálního rozvoje, charakteristiku slabých a silných stránek v rozvoji jednotlivých krajů a okresů, strategické cíle regionálního roz-voje v ČR, určení regionů se státní podporou a návrhy zaměření rozroz-voje jednotlivým krajům. Zároveň zákon říká, že při tvorbě tohoto dokumentu MMR využívá statistic-kých dat, územně plánovacích dokumentů a politiky územního rozvoje, limitů využití území, principy ochrany životního prostředí a programů rozvoje krajů. (Zákon č.

248/2000 Sb., s. 5). SRR ČR Vychází ze Strategie udržitelného rozvoje České republiky a Strategie hospodářského růstu. Z hlediska politiky soudržnosti navazuje na Národní rozvojový plán a Národní strategický referenční rámec., a také byla tvořena v souladu s Politikou územního rozvoje. SRR ČR představuje dlouhodobý rámec pro zachování základních civilizačních hodnot a kvality života obyvatel a podklad k vytvoření dalších rozvojových dokumentů jak na státní, nebo regionální úrovni. Cílem je omezování ne-rovnováhy ve vzájemných vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti. Pro jednotlivé oblasti jsou určeny strategické cíle:

- pilíř ekonomický – vytváření podmínek pro zmírnění až odstranění regionálních ekonomických disparit a využití možností pro podporu příhraniční spolupráce regionů,

- pilíř environmentální – cíle stanoveny celoplošně pro celé území ČR,

47 - sociální pilíř – program rozvoje venkova,

- správa věcí veřejných – vytváření podmínek k optimálnímu využívání vlastních zdrojů regionů, podpora využívání místních zdrojů druhotných surovin, podpora zmírňování regionálních disparit, rozvoj regionu prostřednictvím rozvoje míst-ních ekonomik obcí, měst i mikroregionů a malých podniků, podpora kulturní heterogenity regionů. SRR uznává cíle regionální politiky Evropské úrovně a vychází z předpokladu využití všech možností, které ze členství v EU České re-publice vznikají.

Strategie rovněž popisuje úlohu státu, krajů, okresů a obcí. Respektuje přitom samosprávnou roli krajů, a to při dílčím vykonávání regionální politiky a rozvoje regio-nů, prostřednictvím principu subsidiarity (tam, kde je to možné, přenechává stát kompe-tence nižším územním celkům). Proto je SRR koncepčním dokumentem, na jehož zá-kladě se tvoří rozvojové dokumenty regionů.

Pro zajištění růstu slouží deset procesů diverzifikovaného rozvoje regionů: mo-bilizace přírodního a kulturního potenciálu, šíření rozvojových inovací, využití kompa-rativních výhod, prostorová soudržnost a rozvoj infrastruktury, diferencovaný rozvoj lidských zdrojů v regionech, příhraniční a mezinárodní spolupráci, zvýšení sociální soudržnosti regionů, stabilizace sídelní struktury regionů a obnovení venkova, kvalita a otevřenost veřejné správy v regionech a využití potenciálu životního prostředí. Doku-ment SRR si zakládá na provádění hlavních principů, kterými jsou solidarita, soudrž-nost, růst, konkurenceschopnost a udržitelnost. (MMR, 2006, s. 10 – 11).

SRR rozděluje hlavní faktory regionálního rozvoje státu, jež považuje za klíčové determinanty stimulující dopady na regionální rozvoj. Jsou to:

- přírodní zdroje a přírodní prostředí,

- hmotné faktory v podobě jejich produkčního potenciálu a infrastruktury,

- nehmotné faktory (inovace a schopnost je vytvářet a šířit), dostupnost a efektivní využití informačních a komunikačních technologií (ICT), institucionální pro-středí,

- lidé s příslušnou úrovní dovedností a odborného vzdělání.

48

Tyto faktory se dělí do skupin, které jsou dále členěny dle dalších indikátorů:

- lidé - demografie a migrace, vzdělanostní struktura a školství, zaměstnanost, so-ciální struktura a soso-ciální integrace, soso-ciální problémovost, soso-ciální infrastruk-tura,

- osídlení – sídelní struktura, bydlení,

- ekonomika regionů – hrubý domácí produkt (HDP), nezaměstnanost, průměrné mzdy, podniky a podnikání, přímé zahraniční investice a export, výzkum, vý-voj, inovace

- technická a dopravní infrastruktura – dopravní infrastruktura a dopravní toky, technická infrastruktura

- krajinný potenciál a ochrana životního prostředí – krajinný potenciál, životní prostředí

- využití kulturního potenciálu – kulturní potenciál, kulturní potenciál, výchova, dobrovolné aktivity, památky, veřejný prostor, podpora, přeshraniční spolupráce - cestovní ruch

- veřejná správa (MMR, 2006, s. 13 – 68).

Strategie se dále zaměřuje na politiku diversifikace. Na základě několika charak-teristik určuje proces tendence prohlubování meziregionálních disparit – např. rozdíly v ekonomické výkonnosti krajů, významné rozdíly mezi okresy v příjmech na obyvate-le, prohlubování nepříznivých podmínek venkovského prostoru vůči městskému, rozdí-ly mezi Prahou a Brnem a ostatními krajskými městy v podílu vysokoškolsky vzděla-ných lidí. SRR rozčleňuje regiony do třech kategorií, a to dle hospodářské výkonnosti regionů, socioekonomického vývoje a geografické polohy. Jsou to tedy regiony rozvíje-jící se (rostoucí), regiony s průměrnou nebo nižší dynamikou rozvoje (stagnurozvíje-jící) a re-giony zaostávající nebo jinak problémové (zaostávající). Liberecký kraj, jakožto nadřa-zená jednotka vůči ORP Česká Lípa, se řadí mezi regiony stagnující (charakteristika LK viz podkapitola 2.2 Region – význam a typologie). V souvislosti s regionálními dispari-tami stanovuje Strategie rozvojové oblasti a rozvojové osy. Dle dokumentu Politika územního rozvoje České republiky se vymezilo dvanáct hlavních rozvojových oblastí s výrazným soustředěním aktivit mezinárodního či státního významu, patří mezi ně kraj-ská města, tzn. i Liberec. Tyto urbanizační centra mají specifické problémy, např. zao-stávající dopravní infrastrukturu, neoptimální využití území, vznik brownfields,

nedo-49

statek zeleně v zastavěných částech atd. Politika územního rozvoje také určuje 11 roz-vojových os, vysvětluje je jako kanály, jejichž prostřednictvím se šíří socioekonomický růst z hlavních míst rozvoje do okolí. Podporu rozvojových os zajišťuje kvalitní infra-struktura. Smyslem os je proudění účinků z centrálních oblastí, zamezení migrace pra-covních sil, potlačování zhoršování životního prostředí v centrech atd. Zkoumaným ORP Česká Lípa žádné rozvojové osy neprochází. Na to navazuje problematika ven-kovských oblastní, periferních regionů a regionů mimo rozvojové osy. Periferní regiony byly v minulosti příhraniční oblasti, po vstupu do Evropské unie dochází k odstraňování bariér např. prostřednictvím otevření hranic (Schengenský prostor), rozvojem počítačo-vých sítí aj. Výsledkem je pozvolný rozvoj oblastí díky cestovnímu ruchu (národní par-ky, prolínání národů a tradic). (MMR, 2006, s. 69 – 73). O venkovských oblastech více v části 3.1.4 Program rozvoje venkova České republiky 2007 – 2013.

Dále se SRR zabývá SWOT analýzou, která zpracovává hodnocení silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb. Znamená tak základ pro vytvoření možných roz-vojových priorit, které jsou cílem celého dokumentu. Strategie je brána jako podklad pro tvorbu regionálních programů rozvoje a pro vyjádření regionálních vztahů v oblasti sektorových a odvětvových politik vč. operačních programů strukturálních fondů. Vy-mezuje osm prioritních oblastí rozdělených do tematických kategorií, každá oblast má několik priorit. Tyto priority mají za cíl definovat problémy a dále pracovat prostřednic-tvím určitých kroků ke zlepšení situace. Na základě prioritních oblastí a priorit se pak dále orientují tvůrci krajských rozvojových dokumentů.

50

Tab. 14 Prioritní oblasti a priority regionálního rozvoje ČR

Prioritní oblasti

SRR také vymezuje regiony se soustředěnou podporou státu. MMR na základě výzkumu navrhuje vládě ty regiony, které jsou nějakým způsobem zaostávající. Aby se zachoval vyrovnaný rozvoj státu, je nutné tyto oblasti podporovat. § 4 zákona č.

248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje uvádí toto členění:

- Regiony se soustředěnou podporou státu s dílčím členěním dle charakteru svého zaostávání:

o strukturálně postižené regiony – okresy Most, Karviná, Chomutov, Tep-lice, Ostrava-město, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Sokolov

o hospodářsky slabé regiony – okresy Znojmo, Třebíč, Přerov, Svitavy, Šumperk, Hodonín, Jeseník, Bruntál, Opava, Louny a bývalé vojenské prostory Milovice a Ralsko

51 o venkovské regiony

- Ostatní regiony, jejichž podporování státem je žádoucí z jiných důvodů – pohra-niční regiony, bývalé vojenské prostory, se silně narušeným životním prostře-dím, s vyšší průměrnou mírou nezaměstnanosti než je průměr ČR, s nepříliš pří-znivými podmínkami pro zemědělství atd.

o regiony s vysoce nadprůměrnou nezaměstnaností – okresy Děčín, Lito-měřice, Ústí nad Labem + ORP Ostrov, Frýdlant, Králíky, Bystřice nad Pernštejnem, Bučovice, Mikulov, Šernberk, Uničov, Kroměříž, Rožnov pod Radhoštěm a Valašské Klobouky (MMR, 2006, s. 101, 106).

I když vymezení strukturálně postižených a hospodářsky slabých regionů bylo stanoveno pro období 2007 – 2013, vláda schválila Návrh aktualizace vymezení regionů se soustředěnou podporou státu na roky 2010 – 2013. Tuto aktualizaci vytvořilo MMR na základě velkého nárůstu nezaměstnanosti a závažného zhoršení hospodářské situace některých regionů. Zmiňuje se o tom v dokumentu Pomůcka k uplatnění republikových priorit Politiky územního rozvoje ČR. V letech 2010 – 2013 dochází tedy k většímu množství soustředění pobídek operačních a resortních dotačních programů. Pro ORP Česká Lípa je tato aktualizace důležitá, jelikož okres Česká Lípa byl zařazen pro toto období do kategorie regionů s vysoce nadprůměrnou nezaměstnanosti. (MMR, 2008, s. 50).