40
Ke správnému zaznamenání výsledků, se bude používat pomůcka, která ukáže velikost maximálního jednoručního dosahu u cvičících. Tyčkový výskokoměr (obrázek 12) je velmi jednoduchá pomůcka, která se dá přidělat buď ke stojanu, nebo ho upevnit na desku basketbalového koše.
Skládá se z tyček, které jsou rozmístěné pod sebou a zaznamenávají výsledek s přesností na jeden centimetr. Ke správnému zaznamenání výsledku provádí volejbalovou smeč. Úkolem cvičence je se ze zhruba čtyř metrů rozeběhnout, pomocí tříkrokového rozběhu, a následně ve výskoku dosáhnout maximálního jednoručního dosahu posunutím tyček na výskokoměru.
3. 3 ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ
Při zpracování výsledků se vycházelo z naměřených hodnot u všech dvanácti cvičenců. Finální hodnota (výskok) se skládá z naměřených hodnot na výskokoměru, odečtené od výšky jednoručního dosahu ve stoji.
Pro představu: Cvičenec 1 dosáhne na výskokoměru výšky 330 centimetrů a hodnota jeho dosahu je 250 centimetrů. Uváděná finální hodnota bude tedy 80 centimetrů.
Jednotlivé výsledky jsou zpracovávány v programu Microsoft Office Excel 2013 do jednoduchých tabulek.
Všechna data jsou zpracována dohromady ve třech fázích a to v nultém, osmém a šestnáctém týdnu
41
4 VÝSLEDKY A DISKUZE
V této části se budou řešit výsledky experimentální a kontrolní skupiny. Na základě těchto výsledků bude rozebrána hypotéza a určí se i pravdivost této hypotézy.
Hypotéza
V této hypotéze se zabývalo patnáctitýdenní tréninkovou metodou Air Alert IV a jeho vlivem na vertikální výskok. Dle této hypotézy předpokládal, že člověk, který aktivně hraje volejbal na profesionální nebo amatérské úrovni je schopen pomocí této metody zlepšit svůj vertikální výskok a to do patnácti týdnů.
Jak již bylo v této práci zmíněno, docházelo zde ke zjišťování výsledků vertikálního výskoku u experimentální skupiny v rámci patnáctitýdenní tréninkové metody Air Alert IV. Dále pak vyhodnocoval hodnoty vertikálního výskoku u skupiny kontrolní, která neplnila žádný speciální trénink. Byly vyhodnoceny výsledky u obou skupin pomocí výskokoměru a naměřených hodnot a jednoručního dosahu ve stoji.
Výsledky kontrolní skupiny:
Kontrolní skupina neplnila žádný tréninkový program. Všichni jedinci provozovali takovou činnost, kterou provozují normálně ve svém běžném životě. U třech jedinců (C4k-C6k) to byly běžné volejbalové tréninky a zápasy druhé a první volejbalové ligy, společně s provozováním dalších sportovních aktivit. Druzí tři jedinci (C1k-C3k) se během těchto patnácti týdnu věnovali volejbalu jen rekreačně, maximálně s jedním tréninkem týdně a jedním zápasem na krajské úrovni. Jediným úkolem těchto šesti sportovců bylo dorazit na měření výsledků, a to v nultém, osmém a šestnáctém týdnu. Celkové výsledky vertikálního výskoku u kontrolní skupiny, naměřené během šestnácti týdnů uvádí obrázek 13.
42 Obrázek 13. Výsledky kontrolní skupiny
Zdroj: Vlastní
Z dosažených výsledků, je hned na první pohled jasné, že k žádným velkým změnám ve vertikálním výskoku u kontrolní skupiny nedošlo. Celkově nám tato skupina ukázala pouze fakt, že když by chtěl jedinec zlepšit vertikální výskok, tak na něm musí zapracovat, protože jak se ukázalo, navýšení se neobjeví pouze prováděním zmíněných činností, které jedinci prováděli.
Když se na tuto skupinu podíváme podrobněji, tak zjistíme, že dokonce u jedinců C2k a C6k nedošlo k žádným pozitivním ani negativním změnám ve vertikálním výskoku.
Sice u těchto dvou jedinců došlo v osmém týdnu k malému zlepšení a to o jeden centimetr, avšak na konci měření, v šestnáctém týdnu, se hodnoty těchto dvou jedinců dostali zpět na nulovou hodnotu. Bylo velice zajímavé, že nastal dokonce případ, kdy došlo ke zhoršení.
U jedince C4k došlo ke zhoršení výskoku o jeden centimetr. Tato anomálie byla následně vysvětlená samotným cvičencem, který tvrdil, že čtyři týdny před posledním měřením si lehce vyvrkl kotník a tudíž neprovozoval žádnou sportovní aktivitu v průběhu tří týdnů.
Nejlepší výsledek v kontrolní skupině, z hlediska zlepšení vertikálního výskoku, dosáhl jedinec C5k, který svůj vertikální výskok zlepšil o tři centimetry. Zde musíme podotknout,
43
že tento jedinec vyplňoval své volné chvíle častějším hraním beachvolejbalu, což by mohlo zapříčinit toto menší zvětšení vertikálního výskoku. Druhý nejlepší výsledek dosáhl cvičenec C1k, ten však na rozdíl od cvičence C5k neprovázel žádnou speciální činnost. Za zmínku stojí také hodnota výskoku u cvičence C6k. Tento jedinec sice svůj vertikální výskok nezlepšil, ale dosáhl nejvyšší hodnoty ze všech dvanácti zkoumaných jedinců.
Výsledky experimentální skupiny:
Experimentální skupina plnila tréninkovou metodu Air Alert IV. Tato metoda byla stěžejní pro tuto práci z hlediska dosažení výsledků a podpoření hypotézy. Stejně jako u kontrolní skupiny, tak i experimentální skupina zahrnovala šest jedinců, kteří na rozdíl od kontrolní skupiny, plnili ještě navíc AAIV. Charakteristika cvičících byla podobná jako u kontrolní skupiny. Opět zahrnovala tři jedince (C4-C6) hrající volejbal v druhé lize, kde plnili své předepsané tréninkové a zápasové plány a samozřejmě také provozovali i jiné sportovní aktivity.
Další tři jedinci (C1-C3) se během patnácti týdnu také věnovali volejbalu, avšak jen rekreačně. Maximálně s jedním tréninkem týdně a jedním zápasem na krajské úrovni. K tomu samozřejmě provozovali další sportovní aktivity. Všech těchto šest jedinců plnilo patnáctitýdenní tréninkový program AAIV, dle cvičebního plánu, který byl v této bakalářské práci zmíněn a popsán výše. U experimentální skupiny bylo také prováděno měření výsledků a to opět v nultém, osmém a šestnáctém týdnu. U této skupiny autor předpokládal výraznější změny.
Níže na obrázku 14 jsou uvedeny celkové výsledky vertikálního výskoku u experimentální skupiny naměřené během šestnácti týdnů.
44 Obrázek 14. Výsledky experimentální skupiny.
Zdroj: Vlastní
Podle předpokladu autora došlo u experimentální skupiny k výraznějším změnám než u kontrolní skupiny. Výsledky experimentální skupiny se dají hodnotit jako pozitivní, protože ve všech šesti případech došlo k pozitivnímu nárůstu vertikálního výskoku.
Z hlediska individuálního lze nalézt rozdílné výsledky. Tyto rozdíly si autor rozdělil do dvou skupin. V té první se zaměřil na jedince C1 až C3, kteří zde figurují, z hlediska volejbalu, jako amatéři. Dále pak v druhé skupině se věnoval jedincům C4 až C6, kteří zde figurují jako zástupci třetí nejvyšší volejbalové soutěže v České Republice.
V první skupině došlo jak individuálně, tak obecně k nejlepším hodnotám. Všichni zúčastnění z této skupiny zlepšili svůj vertikální výskok o více než deset centimetrů. U prvního cvičence C1 došlo k zlepšení výskoku o třináct centimetrů. Ten zaznamenal nejlepší zvýšení hodnoty od prvního týdne cvičení do osmého, kdy proběhlo druhé měření.
Z celkových třinácti centimetrů se za tuto dobu zlepšil o deset centimetrů. Jak sám cvičenec přiznal, tak druhá část byla pro něj o mnoho náročnější. Je možné, že z toho důvodu nezvládal už tolik navýšit svoje výsledné hodnoty. Cvičenec C2 se stal pomyslným vítězem. Jeho zlepšení, se zastavilo na hranici zlepšení o devatenáct centimetrů. Jeho
45
výsledná hodnota vertikálního výskoku se zastavila na hodnotě osmdesát sedm centimetrů, což už je hodnota, která mu výrazně pomůže při hraní volejbalu. Tento cvičenec, se jako jediný ze všech šesti cvičenců, rozhodl pokračovat v navazujícím tréninku AAA. V malém závěsu zůstal cvičenec C3, který dosáhl zlepšení o šestnáct centimetrů. Stejně jako cvičenec C1, tak i on dosáhl nejlepší zlepšení během prvních osmi týdnů.
V druhé skupině došlo také ke zlepšení, ač nebylo tak velké jako u první skupiny.
Toto se dá odůvodnit počáteční hodnotou vertikálního výskoku u těchto tří cvičících. I když byli jejich hodnoty zlepšeny jen o šest, deset a devět centimetrů, dosáhli všichni hodnoty výskoku přesahující devadesát centimetrů. Tyto hodnoty zaručeně využijí ve své volejbalové kariéře a možná je posunou o další ligu výše.
Tréninkový program AAIV dokončilo všech šest cvičících. Lze tedy konstatovat, že na základě výsledků může být stanovená hypotéza, předpokládající, že člověk, který aktivně hraje volejbal na vrcholové, nebo amatérské úrovni je schopen pomocí metody Air Alert IV zlepšit svůj vertikální výskok a to do patnácti týdnů za potvrzenou.
46
5 ZÁVĚR
Cílem práce bylo zjistit, zda účinky metody Air Alert IV mají vliv na svaly dolních končetin a vylepší tak vertikální výskok volejbalisty. Dále bylo cílem zjistit, zda je tato metoda prospěšnější než klasický volejbalový trénink. Na základě porovnání byl stanoven patnáctitýdenní tréninkový program v rámci AAIV.
Teoretická část se zabývala samotnou metodou a jejími vlivy na svaly zapojené během vertikálního výskoku. Na základě teoretických poznatků byla stanovena hypotéza.
V této hypotéze se zkoumalo, jestli dojde k pozitivnímu zlepšení vertikálního výskoku u vybraných hráčů volejbalu.
V praktické části se dospělo k závěru, že účinkem tréninkové metody Air Alert IV, dojde k pozitivnímu nárůstu vertikálního výskoku. U skupiny experimentální, která plnila patnáctitýdenní program, v rámci kterého cvičili vždy tři dny v týdnu, tak došlo u každého jedince ke zlepšení hodnot vertikálního výskoku. Kontrolní skupina, která neplnila žádný předem stanovený trénink, zaznamenala pouze minimální zlepšení.
Nejlepších výsledků dosáhli jedinci, kteří se volejbalu věnují pouze na amatérské úrovni, a tudíž nemají své pravidelné volejbalové tréninkové jednotky, ve kterých by se jejich vertikální výskok zlepšoval. U hráčů, kteří pravidelně trénují a hrají vyšší ligy, došlo také ke zlepšení, ale ne tak výraznému. Na základě toho by autor tento trénink doporučil, všem hráčům volejbalu, nehledě na úroveň, ve které působí. Avšak spíše by tuto metodu doporučil mladým hráčům, kteří se chtějí do budoucna volejbalu věnovat a dosáhnout v něm špičkových výsledků.
Výsledky potvrzují přímý vliv této tréninkové metody Air Alert IV na výšku vertikálního výskoku. Na základě toho ovšem netvrdí, že tato metoda bude prospěšná pouze pro hráče volejbalu. Díky zapojení svalů dolních končetin lze tuto metodu aplikovat i v jiných sportovních odvětvích jako je basketbal, atletika, fotbal, gymnastika, cyklistika a mnoho dalších.
Tato bakalářská práce může sloužit jako základní materiál pro zlepšení vertikálního výskoku a být využívána trenéry z velké škály sportovních odvětvích.
47
[3] ČIHÁK, R. Anatomie 1. 2. vydání. Praha: Grada, 2001. 497 s. ISBN 80-7169-970-5.
[4] ČESKÁ KINANTROPOLOGICKÁ SPOLEČNOST, Česká kinantropologie. 2012, vol. 16, no. 3, ISSN 1211-9261. HANK, M., ZAHÁLKA, F., MALÝ, T. Porovnání vertikálního výskoku z místa a z rozběhu u elitních basketbalistů s. 109-117.
[5] DOVALIL, J. Výkon a trénink ve sportu. 1. vyd. Praha: Olympia, 2002. 336 s. ISBN 80-7033-760-5
[6] GRIM. M. Základy anatomie. Praha: Galén, 2001, ISBN 80-726-2111-4.
[7] HANIK, Z., LEHNERT, M. a kolektiv autorů., Volejbal 1, Unitisk, s.r.o. 2004
[8] HANIK, Z., VLACH, J. a kolektiv autorů, Volejbal 2, Olympia, Praha 2008, ISBN 978-80-7376-078-6
[9] HYŤHA, David. Vliv tréninku Air Alert IV na vertikální výskok streetballera. Brno, 2009. Diplomová práce. Masarykova Univerzita v Brně. Katedra sportovních her - Fakulta sportovních studií. Vedoucí práce Mgr. Tomáš PĚTIVLAS.
[10] CHOUTKA, M., DOVALIL, J. Sportovní trénink. 2. rozš. vyd. Praha: Olympia, 1991., 331 s. ISBN 80-7033-099-6
[11] MARTENS, R., Úspěšný trenér. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 501 s. ISBN 8024710110.
[12] MĚKOTA, K., NOVOSAD J. Motorické schopnosti. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 129 s. ISBN 80-224-0981-X
48
[13] MORAVEC, R., a kol. Teória a didaktika výkonnostného a vrcholového športu. 1.
vyd. Bratislava: Fakulta telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského v Bratislave, 2007. 240 s. ISBN 978-80-89075-31-7
[14] NYKODÝM, JIŘÍ a kol. ET. Teorie a didaktika sportovních her. Brno. Masarykova univerzita: FSpS MU, 2006. 120 s. 1. vydání. ISBN 80-210-4042-4.
[15] PERIČ, T., DOVALIL, J. Sportovní trénink. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 157 s. ISBN 978-80-247-2118-7
[16] ŠIMONEK, J. Rozvoj výbušnej sily dolných končatín v športe. 1. vyd. Bratislava:
ABL Print, 2007, 70 s. ISNB 978-80-89075-32-4
[17] TUKEL, Z. Air Alert IV the Complete Vertical Jump Program. TMT Sport, 1997.
ISBN 0-9760239-0-3
[18] ZAPLETALOVÁ, L., PŘIDAL, V., & TOKÁR, J. (2001). Volejbal – učebné texty pre školenia trénerov I. triedy. Bratislava: Peter Mačura – PEEM.