Liberec 2014
VLIV TRÉNINKU METODOU AIR ALERT IV NA VERTIKÁLNÍ VÝSKOK HRÁČŮ
VOLEJBALU
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání 7507R036 – Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání
Autor práce: Matěj Hýbl
Vedoucí práce: Mgr. Jan Charousek
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Děkuji Mgr. Janu Charouskovi za odborný dohled při zpracovávání mé bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval Doc. Aleši Suchomelovi za cenné informace k struktuře bakalářské práce. V neposlední řadě děkuji dobrovolníkům, kteří prováděli níže zmiňovaný program, bez kterého bych nemohl svou bakalářskou práci provést.
Anotace
Bakalářská práce je zaměřena na tréninkovou metodu Air Alert IV a její vliv na vertikální výskok volejbalistů. Cílem práce je pomocí metody Air Alert zjistit, zda její účinky mají vliv na svaly dolních končetin a vylepší tak vertikální výskok volejbalisty.
A dále zjistit jestli je tato metoda prospěšnější než klasický volejbalový trénink. Práce je rozdělena na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části se autor zabývá obecnými vlivy Air Alertu IV na člověka a částečně i obecnými informacemi o tréninku. Autor dále popisuje samotný vertikální výskok. V praktické části jsou vyhodnocovány dvě skupiny, experimentální a kontrolní. Autor zkoumá vliv metody Air Alert IV na zlepšení vertikálního výskok u experimentální skupiny a snaží se dokázat účinnost této metody. Práce obsahuje také samotné výsledky, které byly naměřeny po skončení výzkumu.
Klíčová slova
Air Alert IV, trénink, vertikální výskok
Annotation
The thesis is focused on Air Alert IV training method and its effect on vertical jump of volleyball players. The aim of this work is using the Air Alert method to determine whether the effects of this method have an effect on the muscles of lower limbs to improve vertical jump. Furthermore, the author wants to find out whether this method is more beneficial than the classic volleyball training. The work is divided into a theoretical and a practical part. In the theoretical part, the author discusses the general effects of Air Alert IV on people and general information about this training. Then the author describes the vertical jump. The practical part incorporates two groups. One of them is called experimental group and the other one is the control group. The author examines the impact of Air Alert IV method in terms of improving vertical jump of members of the experimental group. He is trying to prove the effectiveness of this method. The work includes the final results, which were measured after the end of the research.
Key Words
Air Alert IV, training, vertical jump
7
Obsah
Seznam obrázků ... 9
Úvod ... 10
1CÍLE PRÁCE ... 11
2SYNTÉZA DOSAVADNÍCH POZNATKŮ ... 12
2. 1 SPORTOVNÍ TRÉNINK ... 12
2. 1. 1 Biologicko - sociální adaptace ... 12
2. 2 ADAPTACE NA SPORTOVNÍ VÝKON BĚHEM TRÉNINKU ... 13
2. 2. 1 Složky sportovního tréninku ... 15
2. 2. 2 Správné zásady při tréninku ... 17
2. 3 VERTIKÁLNÍ VÝSKOK ... 19
2. 3. 1 Popis vertikálního výskok ... 19
2. 3. 2 Funkce a význam svalů zapojených u volejbalové smeče v rámci vertikálního výskoku ... 20
2. 4 AIR ALERT IV ... 22
2. 4. 1 Air Allert IV a jeho cviky ... 24
2. 4. 2 Cvičební plán ... 32
2. 4. 3 Air Alert Advanced ... 33
3METODIKA VÝZKUMU ... 34
3. 1 VÝBĚR A CHARAKTERISTIKA SKUPIN ... 34
3. 1. 1 Experimentální skupina ... 34
3. 1. 2 Popis a charakteristika C1 až C6 ... 34
3. 1. 3 Kontrolní skupina ... 35
3. 1. 4 Tréninkový plán kontrolní skupiny ... 36
3. 2 CHARAKTERISTIKA POUŽITÝCH METOD ... 37
3. 2. 1 Volejbalová smeč ... 37
3. 2. 2 Jednoruční dosah ve stoji ... 39
3. 2. 3 Tyčkový výskokoměr ... 39
3. 3 ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ ... 40
4VÝSLEDKY A DISKUZE ... 41
8
Hypotéza ... 41 5ZÁVĚR ... 46 6SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ... 47
9
Seznam obrázků
Obrázek 1. Svaly vertikálního výskoku ... 22
Obrázek 2. Leaps Ups ... 25
Obrázek 3. Leaps ups without the rope ... 26
Obrázek 4. Calf raises ... 27
Obrázek 5. Step ups ... 28
Obrázek 6. Thrusts ups ... 29
Obrázek 7. Burns outs ... 30
Obrázek 8. Squat hops ... 31
Obrázek 9. Cvičební plán AAIV ... 32
Obrázek 10. Trénink AAA ... 33
Obrázek 11. Volejbalová smeč ... 38
Obrázek 12. Tyčkový výskokoměr ... 39
Obrázek 13. Výsledky kontrolní skupiny ... 42
Obrázek 14. Výsledky experimentální skupiny. ... 44
10
Úvod
V dnešní světě lze naleznout velkou škálu sportovních odvětvích, která se neustále rozvijí. Avšak toto století začíná vrhat i temné stránky na celkový sport. Lidé začínají být méně aktivní a to už počínaje mladými lidmi. Dříve nebylo sídliště, kde byste neviděli minimálně pět dětí si hrát. Naopak v dnešní době, když procházíte sídliště, tak vidíte prázdné prolézačky a to, co kdysi bývalo pískovištěm plné dětí, je dnes velkým okrasným květináčem. Způsob dnešního života je zastíněn dobou virtuální. Kdysi velký zájem o sport a především o kolektivní sport, kde děti získávali nové kamarády, čím dál více upadá.
Avšak není to jenom v dětech, ale především v rodičích, kteří je v tomto směru nepovzbudí.
Díky kolektivním sportům se děti učí i určitému sociálnímu začlenění do skupiny.
Ať už se jedná o volejbal, basketbal, fotbal nebo jiné, tak dochází k setkávání s mnoha zajímavými lidmi. Nehledě na to, že to jsou aktivity, které se dají vykonávat prakticky kdekoliv, v přírodě nebo v tělocvičně.
Volejbal získává na popularitě čím dál více a vznikají dokonce i různé modifikace.
Tato hra se rozšiřuje mezi amatéry v podobě amatérských volejbalových lig, do kterých se může přihlásit prakticky kdokoliv. Vznik volejbalu jako hry se datuje na 9. února 1895, kdy William G. Morgan z YMCA v Massachusetts vymyslel hru zvanou volejbal. Jeho cílem bylo vytvořit bezkontaktní halový sport s minimálním počtem zranění. V té době ani netušil, že za pár desítek let se tento sport stane nedílnou součástí olympijských her.
Základem této práce je pomoc hráčům volejbalu s využitím metody Air Alert IV, která zlepší jejich vertikální výskok. Dále dojde ke zlepšení hráčských vlastností a zvýšení výkonnosti hráče. Air Alert IV je program vymyšlený americkými tvůrci, kteří již mají za tu dobu působení mnoho pozitivních výsledků od uživatelů této metody. Metoda použitá v této práci se dá využít i v dalších sportovních odvětvích. Lidské výkony jsou dennodenně překonávány, a možná, i díky této práci posune někdo svůj výkon tak, že v budoucnu dosáhne profesionální úrovně a to nehledě na to, v jakém sportu to bude.
11
1 CÍLE PRÁCE
Hlavní cíl:
Pomocí metody Air Alert IV zjistit, zda účinky této metody mají vliv na svaly dolních končetin a vylepší tak vertikální výskok volejbalisty. Dále zjistit, zda je tato metoda prospěšnější než klasický volejbalový trénink.
Dílčí cíle:
1. Výběr osob pro absolvování tréninkové metody Air Alert IV.
2. Popis samotné metody Air Alert IV a jejich cviků.
3. Zapojené svaly.
4. Vytvoření experimentální a kontrolní skupiny osob.
5. Stanovení hypotéz.
6. Stanovení tréninkového plánu Air Alert IV pro experimentální skupinu.
7. Vyhodnocení výsledků.
8. Stanovení závěrů.
Hypotéza:
Na základě publikovaných informací se stanovuje následující hypotéza:
Předpokládá se, že člověk, který aktivně hraje volejbal na profesionální nebo amatérské úrovni je schopen vlivem metody Air Alert IV zlepšit svůj vertikální výskok a to do patnácti týdnů.
12
2 SYNTÉZA DOSAVADNÍCH POZNATKŮ
Tato kapitola se bude zabývat sportovním tréninkem, jeho efektivním využitím, vertikálním výskokem a také zde bude představena tréninková metoda Air Alert IV.
2. 1 SPORTOVNÍ TRÉNINK
V první části bude přiblížen sportovním trénink, který lze chápat jako určitý typ biologicko – sociální adaptace, kdy musí sportovec zvládnout určitý proces morfologické funkční adaptace, proces motorického učení a proces psychosociální interakce. [5] Další část bude zaměřena na adaptaci sportovního výkonu během tréninku. Dále pak dojde k rozdělení tréninku na jednotlivé složky, kde budou popsány obecné zásady, které by se během každého tréninku měli dodržovat.
2. 1. 1 Biologicko - sociální adaptace
V rámci morfologicko – funkční adaptace organismu je důležité dostat organismus do určité rovnováhy, tedy do homeostázy. Ta má schopnost udržovat stabilní vnitřní prostředí živého organismu, díky kterému může jedinec správně fungovat. Jakmile dojde k narušení, může člověk upadnout do stresu. Stres může zavinit zvýšení srdeční frekvence, zvýšené dýchání, zvýšení adrenalinu v krvi a podobně, což může mít za následek vychýlení od rovnovážného stavu jedince a to může vést ke snížení výkonů. Po opakovaném zvládnutí stresu dojde k adaptaci organismu a k následovnému udržení homeostázy během nových podmínek. [5]
Sportovní trénink je dále chápan jako proces motorického učení. Tento proces se dělí na čtyři fáze. První fáze je hrubá koordinace, která slouží k seznámení s daným úkolem, vytváří představu činnosti a dochází zde k prvním pohybovým pokusům. V druhé fázi dochází ke zlepšování jemné koordinace, tedy k upevnění stavby pohybové dovednosti, dále pak k lepšímu zvládnutí koordinace pohybů. Třetí fáze je fází stabilizační.
Dochází zde k automatizaci již naučených pohybů. Člověk již zvládá koordinaci na vysoké úrovni, dokáže tedy řídit a regulovat pohyby, což vede k vysokému výkonu. V poslední fázi dochází k variabilní tvořivosti. Tímto je myšleno, že daný jedinec je schopen uplatnit
13
techniku, nejenom správně, ale i v těžkých podmínkách a v co nejkratším čase, což vede k maximálnímu výkonu. [12]
Proces psychosociální interakce popisuje ovlivnění pohybů psychickými a sociálně psychickými faktory. Mezi tyto faktory patří motivace, vlastnosti osobnosti, potřeby, emoce, myšlení apod. Ve spojení s těmito faktory, lze také mluvit o psychologické adaptaci. Určité chování sportovce může mít individuální i společenský rozměr, a proto je samotný trénink brán jako vzájemné působení mezi těmito dvěma sférami. Pozitivní i negativní psychika ovlivňuje sportovce, především jeho výkon. [15]
U sportovního tréninku je důležité mít stanovený přesný řád. Takovýto řád by měl obsahovat cíl tréninku, ve většině případů dosažení maximální sportovní výkonnosti. Dále strukturu sportovního výkonu, který je složen z faktorů, kterého vytvářejí. Mít přesně dané úkoly na tělesný, psychický a sociální rozvoj. Samotný trénink by nemohl proběhnout bez tréninkových prostředků, kam lze zahrnou prostory ke cvičení, náčiní, zotavovací
prostředky – sauna, pára, tréninková cvičení (závěrečný strečink) apod. Důležitou součástí je stanovení si metod, které vedou sportovce k dosažení jeho cíle. Na závěr posouzení trénovanosti a sportovní formy, bez které by se neobešel žádný sportovec. [14]
2. 2 ADAPTACE NA SPORTOVNÍ VÝKON BĚHEM TRÉNINKU
Sportovní výkon je výraz, který se projevuje specifickou schopností sportovce, nebo také kolektivu v daném sportu, nebo disciplíně. Je to výsledný obraz pravidelného tréninkového procesu, kdy je sportovec schopný adaptovat se na jeho jednotlivé podněty.
[13] Tato kapitola bude zaměřena na jednotlivé vlivy, které můžou pozitivně a negativně ovlivnit sportovní výkon. Tyto vlivy se dělí na tři kategorie - zatížení, zotavení a
regenerace.
Zatížení:
Zatížení je předem daný cílený podnět pomocí pohybové činnosti. Na základě této činnosti dochází u sportovce k požadovaným změnám podporující růst v oblasti
výkonnosti a trénovanosti. Funkci zatížení, lze rozdělit na rozvoj, renovaci, stabilizaci a regeneraci. Rozvoj slouží ke zlepšení sportovního výkonu a popřípadě k dosažení maxima,
14
především během přípravného období. Renovace má za cíl obnovit výkonnost a
trénovanost například po zranění, nemoci nebo přetrénovanosti. Dále je to pak stabilizace, která slouží k udržení dané úrovně trénovanosti a výkonnosti. Posledním bodem je
regenerace, která má jediný cíl, a to odpočinek. [13]
V rámci zatížení, je potřeba vymezit také jeho objem. Objem zatížení je vyjádřen kvantitou dané pohybové činnosti, počtem opakování a dobou trvání adaptačního podnětu.
Důležité je si přesně vymezit všechny ukazatele. Nejprve ty obecné, kde je důležití stanovit kolik bude cvičebních dnů, částí nebo hodin. Hlavním ukazatelem je pak stanovení času cvičení nebo počtu opakování jednotlivých cvičení. Dále pak to jsou ukazatelé specifické, pro jednotlivé sporty, kde se určuje počet uběhnutých kilometrů, hodů, skoků atd. K tomu patří také organizace cvičení, tedy jestli bude mít trénink kondiční, rychlostní, silový nebo regenerační charakter. Do objemu zatížení se také řadí objem soutěžního zatížení (počet soutěží, utkání závodů, atd.). [13]
Velikost zatížení je závislé na mnoha podnětech. Velikosti zatížení se může zúčastnit některé složky, jako jsou: objem, intenzita, koordinační, nebo psychická náročnost. Tato velikost je dále charakterizována těmito faktory: počtem opakování, intervalem odpočinku, dobou trvání cvičení a způsobem odpočinku. [13]
Zotavení:
Po fázi zatížení se dostává lidský organismus do celkové únavy, která posouvá celkovou výkonnost negativním směrem. (tělesná, duševní, celková). Aby se sportovec dostal zpět na určitou úroveň svého sportovního výkonu, tak musí nejprve dojít k zotavovacím procesům. Tyto procesy obsahuji zklidnění organismu. Dochází zde k návratů funkcí do počátečního stavu, obnovují se energetické rezervy pomocí látkových výměn, pokles svalového a emočního napětí. Průběh zotavení je individuální, ale dělí se na fázi rychlou (zhruba 5 minut) a na fázi pomalou, která může být i řádově ve dnech. Mezi zotavení patří i funkce psychologického rázu, ve kterých je velmi důležité dodržovat zásady psychohygieny. [13]
15 Regenerace:
Cílem dokonalé regenerace je rychlé zotavení. Základem je správný životní styl, nastolený denní režim a správná strava. Regeneraci dělíme na pasivní a aktivní. Do pasivní regenerace patří hlavně spánek. Aktivní regenerací je myšlena regenerace formou pohybu.
Pod regeneraci formou pohybu spadá: strečink, sportovní masáže, elektro procedury, akupunktura, dechová cvičení a podobně. [13]
2. 2. 1 Složky sportovního tréninku
Sportovní trénink se dělí podle složek a určitých cílů, kterých chce sportovec dosáhnout. Mezi tyto složky patří kondiční, technická, taktická, a psychologická příprava.
Kondiční příprava
Tato příprava je základní složkou sportovního tréninku. Zaměřuje se na rozvoj pohybových schopností (silové, rychlostní, vytrvalostní, motorické). Má za úkol zdokonalit všeobecný pohybový základ sportovce, dále pak specifické techniky dle typu sportovního odvětví, nebo disciplíny. Dělí se na obecnou a speciální kondiční přípravu. Obecná příprava se zaměřuje na rozvoj účelných schopností organizmu na základě všeobecného motorického rozvoje. Specifická příprava se zaměřuje na určitý typ pohybové schopnosti, která je potřebná pro dané sportovní odvětví. Program kondiční přípravy se připravuje dle charakteru a rozsahu vykonávaného pohybu. Dále vychází z kondice jedince na začátku příprava a z kondice, které chce sportovec dosáhnout na konci své přípravy. Kondiční příprava se také dělí z hlediska výkonnostní úrovně sportovce a to na vrcholový, výkonnostní a rekreační sport. [10]
Kondiční příprava se dále dělí dle typů a to na intenzivní, průběžnou a rekondiční přípravu. Intenzivní kondiční příprava se začleňuje na začátek přípravného období sportovce a to s jediným cílem, zvýšit kondici sportovce. Tato část probíhá minimálně čtyři až šest týdnů. S přibývajícími dny se zvyšuje frekvence (počet cvičení), intenzita, koordinační složitost a psychická náročnost. Další částí je průběžná příprava, které se začleňuje během soutěžního (závodního) období. Jejím cílem je udržet sportovce na maximální úrovni jeho kondice. Poslední, rekondiční příprava slouží během období pauzy
16
v soutěžním (závodním) období. Toto období se využívá k obnově kondice a odstranění nedostatků, vzniklých během soutěžního (závodního) období. [10]
Technická příprava
Cílem této přípravy je vytvořit a zdokonalit sportovní dovednosti u sportovce.
Dochází zde k vytváření techniky dle pravidel příslušného sportu, závislé na pohybových možnostech jedince. Technickou přípravu se dělím na tři fáze nácvik, zdokonalování a stabilizace. V rámci nácviku je sportovec obeznámen s technikami daného sportovního odvětví. Nacvičuje základní techniky a prvky v příznivých podmínkách. Během fáze zdokonalování dochází ke zpevněný a vylepšení techniky v příslušných sportovních odvětví. Dochází zde ke vzájemnému propojování techniky, kondice a fyziologické funkce organismu u sportovce. Ve stabilizační fázi se ustalují jednotlivé sportovní dovednosti jako jeden celek. [10]
Taktická příprava
Taktická příprava slouží sportovci k naleznutí nejoptimálnějšího řešení během sportovní situace. Tato příprava hledá nejvýhodnější možnou strategii, kterou sportovec využije během svého zápasu nebo určité sportovní disciplíny. Taktika může být jak individuální tak týmová a dělí se na útočnou a obranou fázi. Taktická příprava se skládá z fází taktického jednání. Sportovec by tedy měl nejprve být schopný vnímat, dále pak rozpoznat a rozebrat situaci a následně myšlenkově navrhnout a vybrat vhodné řešení. Toto myšlenkové řešení by měl být schopen převést do pohybu a tím docílit zamýšleného efektu. [10]
Psychologická příprava
Během této přípravy dochází k záměrnému použití psychologických poznatků, které mají za úkol zvýšit účinek tréninkového procesu. Hlavním účelem této přípravy je, aby sportovec rozvinul psychickou odolnost, zvýšil účinnost složek sportovního tréninku a to vše udržel na optimální úrovni. Slouží k obraně před negativními vlivy psychiky sportovce a tím pomáhá k jeho pohodě, která vede k dobrým výsledkům. [10]
17 2. 2. 2 Správné zásady při tréninku
Důležité je mít před každým tréninkem stanovené nějaké zásady, které tvoří nedílnou součást tréninkového plánu. V sedmi bodech si zde popíšeme, co je důležité dodržovat a bez čeho se při každém sportovním tréninku neobejdeme. Tyto zásady jsou zaměřené především na tréninkovou metodu Air Alert IV.
1. Zásada - vhodná obuv
Správná obuv je nedílnou součástí všech sportů, především halových. Každý ze sportů má nějakou specifickou variaci boty, ve většině případů jsou rozdíly z hlediska podrážky. Pro náš typ cvičení v rámci metody AAIV je nejvhodnější obuv, co používají volejbalisté nebo basketbalisté, tedy obuv kotníková a s plochou podrážkou. Za příznivých předpokladů může cvičenec využít žíněnku v tělocvičně a cvičit pouze naboso.
2. Zásada - vhodné místo pro cvičení
Nejvhodnější místo pro dopad je samozřejmě takové, co nemá tvrdý povrch. Tudíž by se cvičenec měl vyhnout betonovým plochám a spíše volit rovné a travnaté plochy, které jsou vlídnější ke kloubům. Během nepříznivého počasí lze také využít tělocvičnu vybavenou kobercem nebo parketami.
3. Zásada - týdenní režim
Tato zásada je důležitá z důvodu rozvržení tréninkového plánu. Díky tomu, že AAIV má několika týdenní cyklus rozdělený na liché a sudé týdny, tak je dobré si stanovit tréninkový cyklus podle vlastních zájmů, tak aby se nám nepřekrýval s jinými aktivitami.
4. Zásada - denní režim
S nabývajícími týdny roste i množství cviků a opakování. Z tohoto důvodu je důležité, aby si cvičící stanovil jasný řád, který bude dodržovat po celou dobu patnáctitýdenního cyklu. Musí si už předem stanovit jednu určitou dobu, ve které bude provádět cviky a hlavně tato doba musí být více jak 90 minut po jídle. Během celého cyklu je nezbytně nutné dodržovat pitný režim.
18 5. Zásada - regenerace a péče o svaly
Jak tomu bývá, tak i v rámci AAIV je nesmírně důležitou částí strečink a regenerace zatěžovaných svalových partií. Ke správné regeneraci je důležité určité rozcvičení (návrh viz níže). AAIV je komplexní zátěžový trénink, při němž jsou použity nejenom svaly dolních končetin, ale také svaly zádové, břišní a horních končetin. Dle možností je dobré využívat plavecké bazény, kde je přístup nejenom k plavání, ale také k vířivkám a párám. Doporučeny jsou také masáže.
6. Zásada - rozcvičení
Tato zásada je jednou z nejdůležitějších pro správné cvičení. Dle Martense dělíme rozcvičení na tyto tři části – aerobní rozcvičení, strečink a příprava na rozvoj technických dovedností, kdy každou provádíme zhruba 10 minut. [11]
a) Aerobní rozcvičení
První fází nazýváme zahřátí. Před samotným zahájením tréninku je důležité správné zahřátí svalů. K tomu nám nejlépe poslouží lehká aerobní aktivita, kterou může být třeba běh. Intenzita rozcvičování (běhu) mírně stoupá. [5]
b) Strečink
Tato fáze následuje až po celkovém zahřátí svalů a rozdělujeme ji na dvě – statický a dynamický strečink. [5]
Strečink statický je pohyb, při němž cvičenec provádí pohyby do té doby, než cítí mírný tah, ve kterém vydrží 20 až 30 sekund. Mezi každým dalším protahováním musí následovat zhruba 3 sekundová pauza. Během tohoto strečinku se nesmí cvičenec dostávat do poloh, kde dochází k bolesti. Protažení musí být pomalé a v žádném případě nesmí být prováděno velkou silou, jinak může docházet k poškozením šlach a svalů. [5]
Strečink dynamický je určen k pohybu, kdy cvičenec k protažení využívá vlastní energii těla. Princip tohoto strečinku funguje tak, že cvičenec provádí pohyb rychlým a krátkým svalovým stahem, který je následně v krajní místě zastaven. Z toho důvodu musí cvičenec pohyb několikrát opakovat a to přibližně třicetkrát. [5]
19 c) Příprava na rozvoj technických dovedností
Prostřednictvím specifických cvičení musí cvičenec provést cviky, které se zaměří na dané svalové partie, jenž jsou nutné pro zvládnutí tréninku technických dovedností.
[11]
7. Zásada – zklidnění po tréninku
Na konci každého zatížení musí nastat zklidňovací část a to v rozmezí 10 až 15 minut. Tato zotavovací fáze je prospěšná pro organismus z hlediska odbourávání kyseliny mléčné (laktátu) ze všech svalů. Používá se k tomu například mírný klus až chůze a samozřejmě je zapojen i strečink, především statický. Ten má za úkol navrátit svaly, které byly vlivem únavy zkráceny, zpět do ideální délky. [11]
2. 3 VERTIKÁLNÍ VÝSKOK
V této kapitole bude přiblížena problematika vertikálního výskoku. Vertikální výskok je nejdůležitější pohyb volejbalisty při hře, je to jediný druh výskoku, který používají. V další části se bude věnovat svalům zapojeným během vertikálního výskoku, které jsou pro tuto práci stěžejní. Vertikální výskok je pro volejbalisty užitečný z mnoha hledisek a to nejenom při útoku (smeč, skákané podání), ale také v obraně (blok), nebo při nahrávce. Během té nahrávač využívá vertikální výskok k větší razanci samotné nahrávky.
2. 3. 1 Popis vertikálního výskok
Vertikální výskok je stav, během kterého sportovec využívá pohyb celého těla ke zvýšení svého těžiště za pomocí svalů. Dále je pak měřítkem, jak vysoko je sportovec schopný vyskočit ze země a dosáhnout své maximální výšky vertikálního výskoku. [4]
Maximální výška u vertikálního výskoku je součástí nejenom sportů míčových, ale také je nedílnou součástí dalších sportů, mezi které patří atletika, gymnastika, skoky do vody a mnoho dalších. V každém z těchto odvětví má profesionální sportovec jeden cíl, a to dosáhnout co možná nejvyššího vertikálního výskoku. Aby sportovec dosáhl maximální výšky u vertikálního výskoku, musí spojit koordinaci pohybů, explozivní sílu a správné načasování jednotlivých tělesných segmentů těla. Explozivní síla slouží k nejrychlejšímu
20
vyvinutí úsilí, které udělí tělu co nejvyšší zrychlení. Díky správnému souznění všech těchto fází, může sportovec dosáhnout pozitivní efektivity vertikálního výskoku. [4]
Podle studí Vaneznis & Lees (2005) byly na základě testů adeptů zjištěny výsledky, že hlavním prvkem ovlivňující vertikální výskok je explozivní síla dolních končetin.
Rozsah této síly je přiměřený výsledkům vertikálního výskoku s použitím správné koordinace paží a výskoku s nebo bez rozběhu.
Během vyššího výskoku se zvyšuje i doba letové fáze, díky které mají sportovci více času na správné zvládnutí celkové koordinace těla. Ta pak vede k lepším výsledkům a ke správné účinnosti celého pohybu.
Na základě těchto výsledků, lze sportovců doporučit rozvoj především explozivní síly dolních končetin. Díky navýšení této síly se zvětší, jak absolutní výška vertikálního výskoku, tak i rychlost výskoku. [4] [16]
2. 3. 2 Funkce a význam svalů zapojených u volejbalové smeče v rámci vertikálního výskoku
Volejbalová smeč je, co se týče množství zapojených svalů velmi rozmanitá.
Během ní dochází k zapojení prakticky celého těla, ovšem stěžejní jsou svaly horních a dolních končetin. Svaly horních končetiny jsou zde zapojené především v podobě smečí, nebo nahrávek.
Vzhledem k tomu, že je v práci řešena problematika vertikálního výskoku, budou zde popsány především ty svaly, které jsou přímo aktivní pří vertikálním výskoku. Tyto svaly patří mezi svaly dolních končetin (musculi extremitatis inferior), které si rozdělíme podle umístěný na končetinách, tedy na přední a zadní svaly.
Hlavním svalem patřící do přední skupiny je čtyřhlavý sval stehenní (musculus quadriceps femoris). Tento sval tvoří čtyři hlavy: zevní hlava kvadricepsu (musculus vastus lateralis), vnitřní hlava kvadricepsu (m. vastus medialis), střední hlava kvadricepsu (m. vastus intermedius).
21
Tyto tři hlavy začínají na kosti stehenní. Dále pak přímý sval stehenní (m. rectus femoris), který začíná nad jamkou kyčelního kloubu a na dolním předním kyčelním trnu.
Všechny hlavy se dále spojují a upínají na čéšku a drsnatinu kosti holenní. Čéška neboli patella je kůstka ve vlastní šlaše čtyřhlavého svalu. Funkce svalu čtyřhlavého je ohýbání (flexe) v kyčelním kloubu a natahování (extenze) v kolenním kloubu. Tento sval je inervován ze svalových větví stehenního nervu (nervus femoralis) (obrázek 1). [3]
Mezi svaly patřící do skupiny zadních svalů je velký sval hýžďový (m. gluteus maximus) jedním z největších hýžďových svalů (velký, střední a malý hýžďový sval). Má velký význam pro vzpřímený postoj a ovládání kyčelního kloubu, kde pomáhá jako otáčeč, pomocný přitahovač, pomocný odtahovač a pomocný natahovač. Začínají na zevní straně lopaty kyčelní a dále se upínají ke kosti stehenní. Inervován je horním hýžďovým nervem (nervus gluteus superior) (obrázek 1). [3]
Dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), sval pološlašitý (m. semitendinosus) a sval poloblanitý (m. semimembranosus) se řadí do skupiny svalů nazývané hamstringy.
Tyto svaly začínají na sedacím hrbolu stehenní kosti a upínají se na vnitřní rozšířenou část (condylus) kosti stehenní a až na hlavičku kosti lýtkové. Funkce je ohýbání (flexe) kolenního kloubu a natahování (extenze) kyčelního kloubu. Tyto svaly jsou inervovány sedacím nervem (nervus ischiadicus) (obrázek 1). [6]
Trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae) má tři hlavy. Dvojhlavý sval lýtkový (m. gastrocnemius) má přístřední a boční hlavu (caput mediale et laterale). Začíná na vnitřním hrbolu kosti stehenní a upíná se na Achillovou šlachu (patní šlacha – provádí chodidlovou flexi nohy a bérce). Šikmý sval lýtkový (m. soleus). Začíná na proximální (horní) části lýtkové kosti a upíná se na Achillovou šlachu (viz výše). Tento sval má největší význam pro chůzi běh a skákání. Sval je inervován z větví holenního nervu (nervus tibialis) (obrázek 1). [6]
22 Popis svalů:
Obrázek 1. Svaly vertikálního výskoku Zdroj: Vlastní
Vysvětlivky: Popis svalů dolních končetin zapojených při vertikálním výskoku.
2. 4 AIR ALERT IV
V následujících kapitole si řekneme něco málo o samotné metodě Air Alert IV, jejím vzniku a popíšeme si samotné cviky.
Samotný výskok nelze hledat pouze u míčových her, jako jsou například volejbal, basketbal nebo házená, ale je také důležitý i v jiných sportovních odvětvích jako je atletika nebo gymnastika. I v těchto disciplínách je vertikální výskok velmi důležitý pro dosahování maximálních výsledků.
23
Každý ze zmiňovaných sportů má ovšem rozdílný trénink, kterým se snaží zvýšit své výkony. Tito sportovci během svých tréninků používají překážky, schody nebo také cviky, jako jsou například dřepy a výskoky s použitím vlastní nebo přidané váhy. Avšak tyto tréninky pro zlepšení vertikálního výskoku by se daly nahradit jedním, a to společným tréninkem zvaným Air Alert.
Dne 18. února založil současný majitel a výkonný ředitel Timor Tukel firmu pod názvem TMT Sports. Tato firma sídlící v Charlotte v Severní Karolíně je společně s majitelem T. Tukelem vlastníkem veškerých práv metody Air Alert a dalších z jejich produktů.
Společnost TMT Sports dále vlastní dva produkty, kdy jeden slouží ke zlepšení driblinkových dovedností – Court Controllers dribbling aide a druhý slouží ke zlepšení zónové hry – Wei-Wu-Wei. předchůdcem již zmiňovaného Air Alertu IV byl v posledních letech Air Alert III. Tento starší model AAIII nabízel na rozdíl od nového modelu AAIV méně cviků a menší množství opakování.
V novém programu také došlo k obměně počtu cvičebních dní prováděných během týdne. Díky tomuto zdokonalení metody, mohou cvičící využít odlišný týdenní rozvrh k regeneraci svých namáhaných svalových partií. V neposlední řadě byl do AAIV přidán nový cvik s názvem Squat Hops (obrázek 8). [1]
Tréninková metoda Air Alert se zaměřuje nejenom na vertikální výskok, ale také na zvýšení celkové kondice cvičícího. Tento projekt byl navržen především pro profesionální sportovce, kteří ve své profesi chtějí dosahovat maximálních výsledků. Tréninkový cyklus se skládá z patnáctitýdenního programu, během kterého se střídají liché a sudé týdny.
Výrobci AA poukazují na případy sportovců, kteří poctivě plnili tréninkový plán, že v mnoha případech u nich došlo ke zlepšení vertikálního výskoku v hodnotách pohybujících se od 10 do 25 centimetrů.
Na rozdíl od odlišných posilovacích metod na vertikální výskok je AA soubor cvik, kde cvičenec posiluje pouze s vlastní vahou a bez využití přístrojů. Tvůrci AA vytvořili ještě také šestitýdenní tréninkový cyklus – AA Advanced, který má udržet
24
stávající výskok cvičence i po skončení AA. Samotná verze Air Alert IV byla vytvořena roku 2008. [1] [17]
2. 4. 1 Air Allert IV a jeho cviky
Tato kapitola se bude především věnovat popisu cviků AAIV, na jejímž základu je tato práce vedena. AAIV obsahuje šest cviků, které vedou ke zlepšení vertikálního výskoku. U těchto cviků nesmí chybět ani některé pomůcky, bez nichž by se samotný trénink nedal provádět. Při provádění je zapotřebí švihadlo, volejbalový (basketbalový) míč, židle a schody (kniha).
Mezi tyto cviky patří: výskoky se švihadlem (bez švihadla) – Leap Ups, zvedání lýtek – Calf raises, poskoky na židli – Step ups, vertikální výskoky – Thrusts ups, nízké poskoky (,,spalováky“) – Burns out a skoky v podřepu – Squat hops. [1]
Nedílnou součástí metody je vyplňování volných chvil (když se neprovádí AAIV trénink) udržováním vertikálního růstu, kterého dosáhneme hráním volejbalu či basketbalu.
[17]
25
A. VÝSKOKY SE ŠVIHADLEM (bez švihadla) – Leap ups (Leaps ups withou the rope)
Tento první cvik, se jako jediný, dělí na dva druhy. Jedním je skákaní se švihadlem a druhé bez. Při tomto cviku nezáleží, jakou variantu si vyberete, protože účinnost bude vždy stejná. Věc, která ještě stojí za zmínku, je že pokud si cvičenec jednou vybere jeden z těchto dvou cviků, musí nadále cvičit jenom jeden a ne je střídat.
Popis: Výskoky se švihadlem
1. Fáze: Cvičenec začíná v postavení hlubší podřep spojný, upažit dolů kde drží švihadlo.
2. Fáze: Cvičenec máchne švihadlem směrem vpřed a zároveň vertikálně vyskočí z podřepu zhruba 30 centimetrů.
3. Fáze: Po skončení druhé fáze, následuje opět první fáze a takto to provádíme dle počtu opakování znázorněných ve cvičebním plánu (obrázek 9).
Interval odpočinku mezi sadami jsou 3 minuty.
Obrázek 2. Leaps Ups Zdroj: Tukel, 1997
26 Popis: Výskoky bez švihadla
Při tomto typu cvičení provádíme skoro to samé jako ve cvičení se švihadlem, akorát s tím rozdílem, že před výskokem jsou paže předpaženy a po vertikálním výskoku jsou paže připažené podél těla.
1. Fáze: Cvičenec začíná v postavení hlubší podřep spojný, pokrčmo předpažit.
2. Fáze: Cvičenec zahájí vertikální výskok a zároveň připaží.
3. Fáze: Po dopadu se znovu zahájí první fáze.
4. Fáze: Totožná s druhou fází. Po skončení čtvrté fáze, následuje opět první fáze a takto provádíme dle počtu opakování znázorněných ve cvičebním plánu (obrázek 9).
Interval odpočinku mezi sadami jsou 3 minuty.
Obrázek 3. Leaps ups without the rope Zdroj: Tukel, 1997
27 B. ZVEDÁNÍ LÝTEK – Calf raises
Pro správné plnění toho cviku, si cvičenec musí přichystat pomůcku. Při tomto cviku se cvičenec dostává do pozice, kdy stojí pouze na přední straně chodidla a pata je volně ve vzduchu. Z tohoto důvodu je potřeba buď velká kniha, nebo schody. Hlavním cílem je dosáhnout, aby pata byla ve vzduchu.
Popis:
1. Fáze: Výchozí postavení je stoj spatný pokrčmo pravou, pokrčmo připažit. Pata musí být volná. Stojíme buď na knize, nebo na schodech.
2. Fáze: Cvičenec se pomalu zvedá vertikálně na špičce do maximální polohy.
3. Fáze: Po dosažení maximální polohy se cvičenec spouští zpět na přední část svého chodidla a tím dokončí cvik.
4. Fáze: Zahájení následujícího cviku. Takto provádíme dle počtu opakování znázorněných ve cvičebním plánu (obrázek 9).
Interval odpočinku mezi sadami je 25 sekund.
Po jedné sadě vždy vystřídáme nohy.
Obrázek 4. Calf raises Zdroj: Tukel, 1997
28 C. POSKOKY NA ŽIDLY – Step ups
Stejně jako u předchozího cviku, tak i zde využijeme pomůcku. Tentokrát se jedná o židli, která nám bude sloužit jako podpora během skoků.
Popis:
1. Fáze: Cvičící se postaví do stoje spatného a pravou nohu přednožmo pokrčí a položí na židli. Paže jsou připažené.
2. Fáze: Pravou nohou dojde k odrazu od židle vertikálním směrem s pomocí paží.
3. Fáze: Tato fáze navazuje hned na fázi dvě a to přímo ve vzduchu, kdy cvičící po předchozím odrazu pravou nohou, mění nohy tak, že při dopadávání musí jít na židli levá noha.
4. Fáze: Cvičenec se dostane do stejné pozici jako ve fázi jedna, akorát dojde k prohození nohou. Následuje celý cvik znovu jako ve druhé fázi, ale tentokrát se začíná levou nohou. Takto provádíme dle počtu opakování znázorněných ve cvičebním plánu (obrázek 9).
Interval odpočinku mezi sadami je 1 minuta.
Obrázek 5. Step ups Zdroj: Tukel, 1997
29 D. VERTIKÁLNÍ VÝSKOKY – Thrusts ups
Popis:
1. Fáze: Stoj spatný, paže pokrčmo upažené.
2. Fáze: Následuje vertikální výskok, kdy se cvičenec odráží vertikálně s pomocí paží. Výskok je veden do maximálního odrazu bez pokrčení nohou.
3. Fáze: Následuje utlumený dopad, stále s nataženýma nohama.
4. Fáze: Po dopadu z třetí fáze, dochází znovu k rychlému vertikálnímu výskoku do maximální výšky jedince. Při výskoku stále používáme paže. Takto provádíme dle počtu opakování znázorněných ve cvičebním plánu (obrázek 9).
Interval odpočinku mezi sadami je 1 minuta.
Obrázek 6. Thrusts ups Zdroj: Tukel, 1997
30 E. NÍZKÉ POSKOKY (,,spalováky“) – Burns outs
Cílem tohoto cviku je v co největší rychlosti odskákat daný počet opakovaní. Na rozdíl od předchozího cvičení, kdy měly být vertikální skoky co nejvyšší, tak zde platí opačné pravidlo, tedy skákat co nejníže.
Popis:
1. Fáze: Počáteční pozice je stoj na špičkách a paže jsou připažené.
2. Fáze – 5. Fáze: Nejdůležitější během tohoto cviku je rychlost a malý odraz.
Cvičenec má za úkol skákat zhruba do výšky pěti centimetrů a během dopadu být stále na špičkách. Během tohoto cviku jsou paže stále připažené. Takto provádíme dle počtu opakování znázorněných ve cvičebním plánu (obrázek 9).
Interval odpočinku mezi sadami jsou 3 minuty.
Obrázek 7. Burns outs Zdroj: Tukel, 1997
31 F. SKOKY V PODŘEPU – Squat hops
Tento cvik je ve skupině cviků Air Alert nejmladším. Díky práci stehen je tento cvik nejnáročnější a proto pozitivně ovlivňuje výbušnou sílu. Člověk tuto sílu využívá například při sprintech. Skoky v podřepu jsou cvičeny jen ve středu. Tvůrci AAIV tak učinili, aby předešli případným svalový únavám, které by člověka mohli omezit v pokračování tréninku. Během tohoto cviku se používá volejbalový nebo basketbalový míč kvůli rovnováze.
Popis:
1 Fáze: Stoj spatný, pažemi obejmeme míč a držíme ho na úrovni hrudi.
2 Fáze: Cvičenec se snižuje do postavení hlubšího podřepu spojného, kdy úhel mezi holenní a stehenní kostí musí svírat devadesát stupňů. Hlava a pohled směřuje směrem vpřed. V poslední řadě si cvičenec vyzvedne v této poloze na špičky.
3 Fáze a 4. Fáze: V poloze z druhé fáze, skáčeme zhruba do výšky deseti centimetrů a vždy dosedáme zpět na špičky. Takto cvičíme dle počtu opakování (obrázek 9).
5. Fáze: Tato fáze by se také dala nazvat výbušnou fází. Uvedeme si příklad z prvního týdne. V prvním týdnu, jedna sada obsahuje 15 opakování, tudíž těch 14 skoků odcvičíme jako ve fázi tři a čtyři a ten poslední patnáctý, vyskočíme do maximální výšky s nataženýma nohama.
Interval odpočinku mezi sadami je 1 až 2 minuty.
Obrázek 8. Squat hops Zdroj: Tukel, 1997
32 2. 4. 2 Cvičební plán
Tréninkový cyklus se skládá z patnáctitýdenního programu. Tyto týdny se dělí na liché a sudé. V lichém týdnu (ODD WEEK) se cvičí ve dnech pondělí, středa a pátek.
V sudých týdnech (EVEN WEEKS) se cvičí ve dnech úterý, středa a čtvrtek.
Cvičební plán (obrázek 9) je rozvrh, kterého se musí každý cvičenec AAIV držet.
Tento rozvrh podrobně znázorňuje počet cviků a jejich opakování na daný týden. Jediná výjimka se vyskytuje v osmém týdnu, kdy je naordinovaná pauza, během ní si má cvičenec odpočinout od AA a volné chvíle vyplnit hraním volejbalu popřípadě basketbalu.
Obrázek 9. Cvičební plán AAIV Zdroj: Vlastní
Vysvětlivky: Tréninkový plán pro Air Alert IV, OP. = opakování
33 2. 4. 3 Air Alert Advanced
AAA je navazující šestitýdenní tréninkový program na AAIV. Američtí tvůrci doporučují začít s tímto programem minimálně po uplynutí jednoho měsíce od dokončení AAIV. Cílem tohoto programu je udržet výskok cvičícího i nadále na vysoké úrovni a to i po docvičení AAIV. V tomto plánu platí stejný rozvrh jako v AAIV, tedy rozdělení na liché a sudé týdny. Jediný rozdíl od AAIV je, že v tomto cvičení provádíme pouze čtyři cviky a to: STEPS UPS, LEAP UPS, BURN OUTS, THRUST UPS. Počet cviků a opakování (obrázek 10).
Obrázek 10. Trénink AAA Zdroj: Vlastní
Vysvětlivky: Tréninkový plán pro Air Alert Advanced, OP. = opakování
34
3 METODIKA VÝZKUMU
Následující část práce se bude zabývat výběrem a charakteristikou zkoumaných skupin a také charakteristikou použitých metod pro dané posuzování.
3. 1 VÝBĚR A CHARAKTERISTIKA SKUPIN
V této kapitole bude provedena charakteristika experimentální i kontrolní skupiny.
A dále bude porovnání jejich tréninkových plánů.
3. 1. 1 Experimentální skupina
Do výběru experimentální skupiny bylo zahrnuto šest zástupců hrajících volejbal, z čehož tři muži hrají na profesionální úrovni a tři muži na amatérské úrovni. Všichni cvičenci z experimentální skupiny vystupují pod zkratkami C1 až C6. Experimentální skupina se skládá z mužů ve věku od 22 do 28 let.
3. 1. 2 Popis a charakteristika C1 až C6
C1: Cvičenec je studentem třetího ročníku na Technické univerzitě v Liberci obor tělesná výchova – angličtina. Volný čas tráví hráním počítačovým her, ale také aktivním sportovním životem především v oblasti horolezení a sportovní turistiky. Hraje amatérskou volejbalovou ligu v Liberci.
C2: Zaměstnanec HMB s.r.o. v Liberci, kde plní pozici jako operátor CNC strojů.
Velký fanoušek silniční cyklistiky a volejbalu, který hraje v libereckém přeboru většinou na postu blokaře.
C3: Student čtvrtého ročníku Technické univerzity v Liberci obor zeměpis – dějepis. Od mala se věnuje volejbalu, ale jen na amatérské úrovni. Hraje liberecký přebor většinou na postu smečaře.
C4: Student Technické univerzity v Liberci obor tělesná výchova – němčina.
Všestranný sportovec. Hraje druhou volejbalovou ligu za TJ Lokomotiva Liberec na postu libera.
35
C5: Zaměstnanec ČD, pozice průvodčí. Volný čas tráví především hraním tenisu.
Hraje druhou volejbalovou ligu za TJ Sokol Česká Třebová na postu blokaře.
C6: Student třetího ročníku Technické univerzity v Liberci obor tělesná výchova - zeměpis. Aktivní sportovec, který volný čas tráví jízdou na kole, hraním beachvolejbalu a boulderingem. Hraje druhou ligu za TJ Lokomotiva Liberec na postu smečaře.
3. 1. 2. 1 Tréninkový plán experimentální skupiny
Experimentální skupina měla nastolený patnáctitýdenní tréninkový program v rámci Air Alert IV, který byl pro všechny cvičence stejný. Na rozdíl od kontrolní skupiny plnili cvičenci z této skupiny nejenom AAIV, ale také své volejbalové tréninky a jiné sportovní zájmy. Tréninkový plán AAIV byl rozdělen na liché a sudé týdny. Během lichých týdnů byly stanoveny tréninky na pondělí, středu a pátek. V sudých týdnech to pak byly dny úterý, středa a čtvrtek. Ve všech týdnech a jednotlivých dnech se vždy provádělo 6 cviků. S přibývajícími týdny rostla náročnost a to v podobě zvýšení množství cviků a jejich opakování. Před zahájením samotného tréninkového plánu byli cvičenci seznámeni s Air Alertem IV, jeho jednotlivými cviky, a samotným programem na následujících patnáct týdnů. V rámci pozdějšího vyhodnocování výsledků proběhlo v nultém, osmém a šestnáctém týdnu měření vertikálního výskoku.
3. 1. 3 Kontrolní skupina
Do výběru kontrolní skupiny byli zahrnuti zástupci, kteří byli charakteristicky podobní, tak jak tomu bylo u experimentální skupiny, a to i ve stejném počtu, tedy šesti mužů. Dobrovolníci z kontrolní skupiny jsou také hráči volejbalu, kteří působí na profesionální (3 muži) i amatérské úrovni (3 muži). Všichni cvičenci z kontrolní skupiny vystupují také pod zkratkami a to C1k až C6k. Kontrolní skupina se skládá z mužů ve věku od 22 do 26 let.
36 3. 1. 3. 1 Popis a charakteristika C1k až C6k
C1k: Zaměstnanec České pošty, kde plní pozici řidiče rozvážející balíky. Mezi jeho nejoblíbenější sporty patří volejbal a tenis. Tenis hraje jenom v letních měsících a volejbalu se věnuje celý rok. Hraje liberecký přebor na postu nahrávače.
C2k: Student Technické univerzity v Liberci na Fakultě strojní. Velký nadšenec volejbalu, který začal hrát teprve před 6 lety. Hraje liberecký přebor na postu smečaře a má ambice posunout se do vyšší soutěže.
C3k: Zaměstnanec v řetězci Kaufland na postu skladníka. Od mala se věnuje volejbalu a fotbalu, ale jen na amatérské úrovni. Hraje liberecký přebor většinou na postu blokaře.
C4k: Student čtvrtého ročníku Technické univerzity v Liberci obor tělesná výchova - zeměpis. Volné chvíle tráví jízdou na kole, beachvolejbalem. Hraje první ligu za Volleyball Nymburk na postu smečaře.
C5k: Student druhého ročníku Technické univerzity v Liberci obor tělesná výchova zeměpis. Velký fanoušek fitnes a beachvolejbalu. Hraje druhou ligu za TJ Lokomotiva Česká Lípa na postu blokaře.
C6k: Student čtvrtého ročníku Technické univerzity v Liberci obor tělesná výchova - zeměpis. Aktivní sportovec, který volný čas tráví basketem, squashem a návštěvami v posilovně. Hraje první ligu za Volleyball Nymburk na postu smečaře.
3. 1. 4 Tréninkový plán kontrolní skupiny
Kontrolní skupina na rozdíl od skupiny experimentální neplnila žádný speciální program. Všichni zúčastnění cvičenci plnili pouze své volejbalové tréninky a jiné sportovní aktivity. V rámci pozdějšího vyhodnocování výsledků proběhlo v nultém, osmém a šestnáctém týdnu měření vertikálního výskoku.
37
3. 2 CHARAKTERISTIKA POUŽITÝCH METOD
U experimentální i kontrolní skupiny je prováděno měření, díky kterému se zjistí velikost výskoku u dvanácti vybraných jedinců. Experimentální skupina plnila patnáctitýdenní tréninkový program AAIV. Výsledná čísla budou vyhodnocována za pomocí volejbalové smeče (obrázek 11), její přesné pochopení je důležité pro hodnocení vertikálního výskoku. K přesnému vyhodnocení výsledku je používán tyčkový výskokoměr (obrázek 12) a naměřené hodnoty jednoručního dosahu ve stoji. V rámci dosažení výsledků jsou testování všichni vybraní cvičenci v nultém, osmém a šestnáctém týdnu. Výsledky jednotlivců z experimentální a kontrolní skupiny jsou vyhodnocovány u každého zvlášť a zároveň také porovnávány i s výsledky mezi oběma skupinami.
3. 2. 1 Volejbalová smeč
Ke správnému zjištění výsledků patří také správně zvládnutí volejbalové smeče. Ta však nezahrnuje jenom práci paží (úder), ale také práci nohou (rozběh a odraz).
Volejbalová smeč se může rozdělit na tyto části - rozběh, odraz, let, úder a dopad. Celkový pohled na tuto metodu (obrázek 11).
Rozběh
Tento rozběh slouží hráči volejbalu ke zrychlení, které následně využije k vertikálnímu výskoku. V běžné praxi lze narazit na 3 typy rozběhů a to dvoukrokový, tříkrokový a čtyřkrokový. Jaký typ je základní, tak na to lze nalézt mnoho různých názorů například Haník [7] uvádí jako základní typ tříkrokový, na rozdíl od Zapletalová, Přidal a Tokár [18], kteří tvrdí, že je to rozběh čtyřkrokový. Během našeho testování byl vybrán rozběh tříkrokový. Samotný počáteční postoj závisí na dominantní noze volejbalisty.
Leváci tedy začínají pravou a praváci levou nohou. Uvedený příklad je popsaný na hráče s dominantní pravou rukou. V prvním kroku je důležitý počáteční postoj sloužící k úpravě místa rozběhu a ke správnému načasování. Během druhého kroku dochází k zabrzdění a prudkému zapažení napnutých paží a zároveň dopadu patou na nataženou pravou nohu (u praváků). Ve třetím kroku dochází ke snížení těžiště (na pravé noze) a k opoždění trupu vůči nohám. V posledním kroku jde levá noha před pravou a dostává se do polohy, kdy pata vede směrem ven a koleno je tlačené dovnitř. [18]
38 Odraz
Ve snížené poloze dochází k pohybu paží směrem vpřed a prudce vzhůru. Paže hrají velkou roli při dosažení maximálního vertikálního výskoku. Na počátku je hráč pokrčen v kolenou, trupem nakloněn směrem dopředu a mírně natočen doleva. Během odrazu se chodidla a celé končetiny natahují a napřimuje se trup. [18]
Let
V letové fázi dochází ke zvedání těžiště vertikálním směrem a k pohybům vedoucím k úderu paží. Ve vzduchu již hráč nemůže získat žádnou energii. V této pozic se hráčův levý boku a levé ramene dostávají směrem vpřed oproti pravému ramenu, které směruje vzad a stává se smečující paží. Levá, nesmečující paže pomáhá vyrovnat paži pravou, tedy smečující. Hráč se dostává do polohy zvané ,,smečařský luk“ tedy pokrčené nohy v kolenou a zakopnuté vzad. [7]
Obrázek 11. Volejbalová smeč Zdroj: Vlastní
Vysvětlivky: Krok po kroku během volejbalové smeče.
39 Úder
Korektní postup je složen z koordinovaných pohybů, které zaručí hráči přesný a tvrdý úder. Tyto pohyby by měli za sebou navazovat takto: trup, rameno, nadloktí, předloktí a ruka. Pohyb hráč začíná rotací zleva doprava, kdy aktivním článkem je pravá polovina trupu a paže. Správný úder do míče je do zadní části shora s flexí (ohýbáním) zápěstí. [2] [8]
Dopad
Hlavním cílem je dopadnout co nejšetrněji na zem kvůli ochraně kloubů. Hráč by měl, dopadnout na obě, nebo na jednu nohu. Správné dokončení dopadu by mělo jít přes špičky a tím utlumit dopad a dále lehce přejít do podřepu. [2] [8]
3. 2. 2 Jednoruční dosah ve stoji
Za pomoci pětimetrového svinovacího metru je zjišťována velikost dosahu u jednotlivých cvičenců, aby se zjistil jejich konkrétní dosah, který se dále využije v následném měření.
3. 2. 3 Tyčkový výskokoměr
Obrázek 12. Tyčkový výskokoměr Zdroj: Vlastní
40
Ke správnému zaznamenání výsledků, se bude používat pomůcka, která ukáže velikost maximálního jednoručního dosahu u cvičících. Tyčkový výskokoměr (obrázek 12) je velmi jednoduchá pomůcka, která se dá přidělat buď ke stojanu, nebo ho upevnit na desku basketbalového koše.
Skládá se z tyček, které jsou rozmístěné pod sebou a zaznamenávají výsledek s přesností na jeden centimetr. Ke správnému zaznamenání výsledku provádí volejbalovou smeč. Úkolem cvičence je se ze zhruba čtyř metrů rozeběhnout, pomocí tříkrokového rozběhu, a následně ve výskoku dosáhnout maximálního jednoručního dosahu posunutím tyček na výskokoměru.
3. 3 ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ VÝSLEDKŮ
Při zpracování výsledků se vycházelo z naměřených hodnot u všech dvanácti cvičenců. Finální hodnota (výskok) se skládá z naměřených hodnot na výskokoměru, odečtené od výšky jednoručního dosahu ve stoji.
Pro představu: Cvičenec 1 dosáhne na výskokoměru výšky 330 centimetrů a hodnota jeho dosahu je 250 centimetrů. Uváděná finální hodnota bude tedy 80 centimetrů.
Jednotlivé výsledky jsou zpracovávány v programu Microsoft Office Excel 2013 do jednoduchých tabulek.
Všechna data jsou zpracována dohromady ve třech fázích a to v nultém, osmém a šestnáctém týdnu
41
4 VÝSLEDKY A DISKUZE
V této části se budou řešit výsledky experimentální a kontrolní skupiny. Na základě těchto výsledků bude rozebrána hypotéza a určí se i pravdivost této hypotézy.
Hypotéza
V této hypotéze se zabývalo patnáctitýdenní tréninkovou metodou Air Alert IV a jeho vlivem na vertikální výskok. Dle této hypotézy předpokládal, že člověk, který aktivně hraje volejbal na profesionální nebo amatérské úrovni je schopen pomocí této metody zlepšit svůj vertikální výskok a to do patnácti týdnů.
Jak již bylo v této práci zmíněno, docházelo zde ke zjišťování výsledků vertikálního výskoku u experimentální skupiny v rámci patnáctitýdenní tréninkové metody Air Alert IV. Dále pak vyhodnocoval hodnoty vertikálního výskoku u skupiny kontrolní, která neplnila žádný speciální trénink. Byly vyhodnoceny výsledky u obou skupin pomocí výskokoměru a naměřených hodnot a jednoručního dosahu ve stoji.
Výsledky kontrolní skupiny:
Kontrolní skupina neplnila žádný tréninkový program. Všichni jedinci provozovali takovou činnost, kterou provozují normálně ve svém běžném životě. U třech jedinců (C4k- C6k) to byly běžné volejbalové tréninky a zápasy druhé a první volejbalové ligy, společně s provozováním dalších sportovních aktivit. Druzí tři jedinci (C1k-C3k) se během těchto patnácti týdnu věnovali volejbalu jen rekreačně, maximálně s jedním tréninkem týdně a jedním zápasem na krajské úrovni. Jediným úkolem těchto šesti sportovců bylo dorazit na měření výsledků, a to v nultém, osmém a šestnáctém týdnu. Celkové výsledky vertikálního výskoku u kontrolní skupiny, naměřené během šestnácti týdnů uvádí obrázek 13.
42 Obrázek 13. Výsledky kontrolní skupiny
Zdroj: Vlastní
Z dosažených výsledků, je hned na první pohled jasné, že k žádným velkým změnám ve vertikálním výskoku u kontrolní skupiny nedošlo. Celkově nám tato skupina ukázala pouze fakt, že když by chtěl jedinec zlepšit vertikální výskok, tak na něm musí zapracovat, protože jak se ukázalo, navýšení se neobjeví pouze prováděním zmíněných činností, které jedinci prováděli.
Když se na tuto skupinu podíváme podrobněji, tak zjistíme, že dokonce u jedinců C2k a C6k nedošlo k žádným pozitivním ani negativním změnám ve vertikálním výskoku.
Sice u těchto dvou jedinců došlo v osmém týdnu k malému zlepšení a to o jeden centimetr, avšak na konci měření, v šestnáctém týdnu, se hodnoty těchto dvou jedinců dostali zpět na nulovou hodnotu. Bylo velice zajímavé, že nastal dokonce případ, kdy došlo ke zhoršení.
U jedince C4k došlo ke zhoršení výskoku o jeden centimetr. Tato anomálie byla následně vysvětlená samotným cvičencem, který tvrdil, že čtyři týdny před posledním měřením si lehce vyvrkl kotník a tudíž neprovozoval žádnou sportovní aktivitu v průběhu tří týdnů.
Nejlepší výsledek v kontrolní skupině, z hlediska zlepšení vertikálního výskoku, dosáhl jedinec C5k, který svůj vertikální výskok zlepšil o tři centimetry. Zde musíme podotknout,
43
že tento jedinec vyplňoval své volné chvíle častějším hraním beachvolejbalu, což by mohlo zapříčinit toto menší zvětšení vertikálního výskoku. Druhý nejlepší výsledek dosáhl cvičenec C1k, ten však na rozdíl od cvičence C5k neprovázel žádnou speciální činnost. Za zmínku stojí také hodnota výskoku u cvičence C6k. Tento jedinec sice svůj vertikální výskok nezlepšil, ale dosáhl nejvyšší hodnoty ze všech dvanácti zkoumaných jedinců.
Výsledky experimentální skupiny:
Experimentální skupina plnila tréninkovou metodu Air Alert IV. Tato metoda byla stěžejní pro tuto práci z hlediska dosažení výsledků a podpoření hypotézy. Stejně jako u kontrolní skupiny, tak i experimentální skupina zahrnovala šest jedinců, kteří na rozdíl od kontrolní skupiny, plnili ještě navíc AAIV. Charakteristika cvičících byla podobná jako u kontrolní skupiny. Opět zahrnovala tři jedince (C4-C6) hrající volejbal v druhé lize, kde plnili své předepsané tréninkové a zápasové plány a samozřejmě také provozovali i jiné sportovní aktivity.
Další tři jedinci (C1-C3) se během patnácti týdnu také věnovali volejbalu, avšak jen rekreačně. Maximálně s jedním tréninkem týdně a jedním zápasem na krajské úrovni. K tomu samozřejmě provozovali další sportovní aktivity. Všech těchto šest jedinců plnilo patnáctitýdenní tréninkový program AAIV, dle cvičebního plánu, který byl v této bakalářské práci zmíněn a popsán výše. U experimentální skupiny bylo také prováděno měření výsledků a to opět v nultém, osmém a šestnáctém týdnu. U této skupiny autor předpokládal výraznější změny.
Níže na obrázku 14 jsou uvedeny celkové výsledky vertikálního výskoku u experimentální skupiny naměřené během šestnácti týdnů.
44 Obrázek 14. Výsledky experimentální skupiny.
Zdroj: Vlastní
Podle předpokladu autora došlo u experimentální skupiny k výraznějším změnám než u kontrolní skupiny. Výsledky experimentální skupiny se dají hodnotit jako pozitivní, protože ve všech šesti případech došlo k pozitivnímu nárůstu vertikálního výskoku.
Z hlediska individuálního lze nalézt rozdílné výsledky. Tyto rozdíly si autor rozdělil do dvou skupin. V té první se zaměřil na jedince C1 až C3, kteří zde figurují, z hlediska volejbalu, jako amatéři. Dále pak v druhé skupině se věnoval jedincům C4 až C6, kteří zde figurují jako zástupci třetí nejvyšší volejbalové soutěže v České Republice.
V první skupině došlo jak individuálně, tak obecně k nejlepším hodnotám. Všichni zúčastnění z této skupiny zlepšili svůj vertikální výskok o více než deset centimetrů. U prvního cvičence C1 došlo k zlepšení výskoku o třináct centimetrů. Ten zaznamenal nejlepší zvýšení hodnoty od prvního týdne cvičení do osmého, kdy proběhlo druhé měření.
Z celkových třinácti centimetrů se za tuto dobu zlepšil o deset centimetrů. Jak sám cvičenec přiznal, tak druhá část byla pro něj o mnoho náročnější. Je možné, že z toho důvodu nezvládal už tolik navýšit svoje výsledné hodnoty. Cvičenec C2 se stal pomyslným vítězem. Jeho zlepšení, se zastavilo na hranici zlepšení o devatenáct centimetrů. Jeho
45
výsledná hodnota vertikálního výskoku se zastavila na hodnotě osmdesát sedm centimetrů, což už je hodnota, která mu výrazně pomůže při hraní volejbalu. Tento cvičenec, se jako jediný ze všech šesti cvičenců, rozhodl pokračovat v navazujícím tréninku AAA. V malém závěsu zůstal cvičenec C3, který dosáhl zlepšení o šestnáct centimetrů. Stejně jako cvičenec C1, tak i on dosáhl nejlepší zlepšení během prvních osmi týdnů.
V druhé skupině došlo také ke zlepšení, ač nebylo tak velké jako u první skupiny.
Toto se dá odůvodnit počáteční hodnotou vertikálního výskoku u těchto tří cvičících. I když byli jejich hodnoty zlepšeny jen o šest, deset a devět centimetrů, dosáhli všichni hodnoty výskoku přesahující devadesát centimetrů. Tyto hodnoty zaručeně využijí ve své volejbalové kariéře a možná je posunou o další ligu výše.
Tréninkový program AAIV dokončilo všech šest cvičících. Lze tedy konstatovat, že na základě výsledků může být stanovená hypotéza, předpokládající, že člověk, který aktivně hraje volejbal na vrcholové, nebo amatérské úrovni je schopen pomocí metody Air Alert IV zlepšit svůj vertikální výskok a to do patnácti týdnů za potvrzenou.
46
5 ZÁVĚR
Cílem práce bylo zjistit, zda účinky metody Air Alert IV mají vliv na svaly dolních končetin a vylepší tak vertikální výskok volejbalisty. Dále bylo cílem zjistit, zda je tato metoda prospěšnější než klasický volejbalový trénink. Na základě porovnání byl stanoven patnáctitýdenní tréninkový program v rámci AAIV.
Teoretická část se zabývala samotnou metodou a jejími vlivy na svaly zapojené během vertikálního výskoku. Na základě teoretických poznatků byla stanovena hypotéza.
V této hypotéze se zkoumalo, jestli dojde k pozitivnímu zlepšení vertikálního výskoku u vybraných hráčů volejbalu.
V praktické části se dospělo k závěru, že účinkem tréninkové metody Air Alert IV, dojde k pozitivnímu nárůstu vertikálního výskoku. U skupiny experimentální, která plnila patnáctitýdenní program, v rámci kterého cvičili vždy tři dny v týdnu, tak došlo u každého jedince ke zlepšení hodnot vertikálního výskoku. Kontrolní skupina, která neplnila žádný předem stanovený trénink, zaznamenala pouze minimální zlepšení.
Nejlepších výsledků dosáhli jedinci, kteří se volejbalu věnují pouze na amatérské úrovni, a tudíž nemají své pravidelné volejbalové tréninkové jednotky, ve kterých by se jejich vertikální výskok zlepšoval. U hráčů, kteří pravidelně trénují a hrají vyšší ligy, došlo také ke zlepšení, ale ne tak výraznému. Na základě toho by autor tento trénink doporučil, všem hráčům volejbalu, nehledě na úroveň, ve které působí. Avšak spíše by tuto metodu doporučil mladým hráčům, kteří se chtějí do budoucna volejbalu věnovat a dosáhnout v něm špičkových výsledků.
Výsledky potvrzují přímý vliv této tréninkové metody Air Alert IV na výšku vertikálního výskoku. Na základě toho ovšem netvrdí, že tato metoda bude prospěšná pouze pro hráče volejbalu. Díky zapojení svalů dolních končetin lze tuto metodu aplikovat i v jiných sportovních odvětvích jako je basketbal, atletika, fotbal, gymnastika, cyklistika a mnoho dalších.
Tato bakalářská práce může sloužit jako základní materiál pro zlepšení vertikálního výskoku a být využívána trenéry z velké škály sportovních odvětvích.
