Pojem zadluženost vystihuje fakt, že podnik ve své činnosti financuje aktiva cizími zdroji neboli dluhem. U velkých podniků prakticky nedochází k tomu, že by podniky financovaly svá aktiva výhradně z cizích či výhradně z vlastních zdrojů. Pokud by podnik použil pouze vlastní kapitál, znamenalo by to, že by tím snížil celkovou výnosnost vloženého kapitálu.
Na druhou stranu, použití pouze cizích zdrojů je vyloučeno zákonem. Zákon vyžaduje určitou výši vlastního kapitálu (Růčková, 2015).
Hlavním stimulem k tomu, aby podnik používal k financování svých činností cizí zdroje, je jejich nižší cena ve srovnání s vlastními zdroji. Nižší cena (náklady na kapitál věřitelů) je způsobena daňovým štítem, který vzniká díky započítání úrokových nákladů do daňově uznatelných nákladů (Kislingerová, 2004).
V rámci ukazatelů zadluženosti jsou dále popsány ukazatele: celková zadluženost a úrokové krytí.
Celková zadluženost je základním ukazatelem zadluženosti. Označuje se také jako ukazatel věřitelského rizika a vypočítá se následovně (Růčková, 2015):
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (19)
44
Obecně u tohoto ukazatele platí, že s vyšší hodnotou stoupá riziko věřitelů. Vysoká hodnota tohoto ukazatele však může být příznivá i v případě, kdy je rentabilita vyjádřená v procentech vyšší než procento úroků placené z cizího kapitálu (Růčková, 2015).
Doporučená hodnota pro tento ukazatel je 50 %, hodnota přesahující 50 % vyjadřuje vyšší podíl cizích zdrojů, a tudíž vyšší zadluženost. Naopak hodnota nižší než 50 % znamená nižší zadluženost. Vysoký podíl cizích zdrojů nemusí představovat ihned finanční nestabilitu.
V případě, kdy je podnik schopný zhodnotit kapitál ve vyšší míře, než je úrok z cizích zdrojů, může to pozitivně ovlivnit výnosnost vlastního kapitálu. Pokud však dochází k tomu, že je podnik schopný zhodnotit vlastní kapitál méně, než je úrok z cizích zdrojů, může to působit destabilizačně (Kubíčková, 2015).
Úrokové krytí je ukazatel, který vypovídá o tom, zda je pro podnik dluhové zatížení ještě únosné (Růčková, 2015). Tento ukazatel říká, kolikrát je podnik schopný krýt úroky z cizího kapitálu po uhrazení veškerých nákladů, které souvisejí s produktivní činností podniku (Scholleová, 2017) neboli říká, kolikrát je zisk vyšší než úroky. Vypočítá se následujícím způsobem (Růčková, 2015):
Ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣é 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 (20) Doporučená hodnota pro úrokové krytí je trojnásobek i více. Potom, co podnik zaplatí úroky z dluhového financování, by mu měly zbýt ještě dostatečné prostředky pro akcionáře (Růčková, 2015).
45
6 Hodnocení investic
Investice představuje takovou situaci, kdy se člověk vzdá své současné spotřeby za účelem nejisté spotřeby v budoucnosti. Jiným způsobem řečeno se jedná o jakoukoliv činnost, při které je vydáno přesně určené množství peněz dnes za předpokládaný, ale nejistý tok peněžních prostředků v budoucnosti. Předpokládá se, že budoucí příjem bude větší než současná hodnota vydaných peněž (Patria, 2020).
Investice lze hodnotit pomocí statických a dynamických metod. Statické metody sledují především peněžní přínos z investice a poměřují peněžní přínos s počátečními výdaji.
Statické metody berou v úvahu faktor rizika a času pouze omezeně. Dynamické metody oproti statickým metodám zohledňují faktor rizika i času. Základem dynamických metod je diskontování vstupních parametrů, které jsou použity pro výpočet (Kislingerová, 2004).
Dále je blíže popsán ukazatel čisté současné hodnoty, vnitřního výnosového procenta, doby návratnosti a průměrných nákladů kapitálu.
Čistá současná hodnota porovnává kapitálové výdaje a příjmy z investice, a to v současné hodnotě peněz. Čistá současná hodnota říká, kolik peněz získá podnik navíc nad investovanou částku. Z tohoto důvodu musí být výsledek čisté současné hodnoty vyšší než nula. Pokud by vyšel záporný, znamenalo by to, že nikdy nedojde k vrácení vloženého kapitálu (Kislingerová, 2004). V případě, kdy je kapitálový výdaj uskutečňován postupně, vypočítá se čistá současná hodnota podle následujícího vzorce (Valach, 2006):
𝑁𝑃𝑉 = ∑ 𝑃𝑛 1
𝑃𝑛 je peněžní příjem z investice v jednotlivých letech, i představuje požadovanou výnosnost, n jsou jednotlivé roky, kdy investice přináší příjem, T je doba výstavby investice, 𝐾𝑡 je kapitálový výdaj na investici v jednotlivých letech, t jsou jednotlivé roky výstavby investice.
Jedná se o dynamický model.
Dalším výpočtem, který navazuje na čistou současnou hodnotu je vnitřní výnosové procento.
Vnitřní výnosové procento představuje takovou úrokovou míru, při které se současná hodnota příjmů z investice rovná kapitálovým výdajům neboli je to taková úroková míra, která vede k tomu, že NPV = 0. Dle vnitřního výnosového procenta jsou přijatelné ty investice, pro které platí, že vnitřní výnosové procento je stejné nebo vyšší než požadovaná
46
výnosnost investice. Dále je možné investici přijmout v případě, kdy jsou průměrné náklady kapitálu nižší než vnitřní výnosové procento.
Vnitřní výnosové procento patří mezi dynamické metody. Pro výpočet IRR je potřeba:
znát kladnou hodnotu NPV, potom zvolená hodnota k (úrokový koeficient) je menší než IRR (k se značí jako kN a NPV se značí jako NPVN);
znát zápornou hodnotu NPV, potom zvolená hodnota k je větší než IRR (k se značí jako kV a NPV se značí jako NPVV).
Vzorec pro výpočet vnitřního výnosového procenta je následující (Kislingerová, 2004):
𝐼𝑅𝑅 = 𝑘𝑁+ 𝑁𝑃𝑉𝑁
𝑁𝑃𝑉𝑁− 𝑁𝑃𝑉𝑉 ∗ (𝑘𝑉− 𝑘𝑁) (22) Doba návratnosti investice se zjistí postupným nasčítáním očekávaných ročních peněžních příjmů, až se kumulované částky ročních peněžních příjmů rovnají výdajům na investici.
Doba návratnosti je statickou metodou (Kislingerová, 2004).
Průměrné náklady kapitálu představují důležitý ukazatel pro investory a to z toho důvodu, že investoři svá dlouhodobá rozhodnutí staví na předpokladu, že výnosnost investice je vyšší než náklady na kapitál. Průměrné náklady kapitálu zahrnují jak náklady na vlastní kapitál (věřitelů), tak také náklady na cizí kapitál (akcionářů). Tyto náklady lze vypočítat následujícím způsobem (Kislingerová, 2004):
𝑊𝐴𝐶𝐶 = 𝑟𝑑∗ (1 − 𝑡) ∗ 𝐷
𝐶+ 𝑟𝑒∗ 𝐸
𝐶 (23) D je cizí kapitál, E je vlastní kapitál, C je celkový kapitál, rd jsou náklady na cizí kapitál neboli placené úroky, t je sazba daně z příjmů právnických osob a re jsou náklady vlastního kapitálu (Růčková, 2015).
47
7 Analýza odvětví
V této kapitole je nejprve uvedena metodika postupu, dle které je dále postupováno v praktické analýze vybraného odvětví s využitím teoretických poznatků tak, aby mohl být učiněn závěr v podobě rozhodnutí o vstupu do vybraného odvětví.